Osobnosti Moravy.eu

Narozen v rodině chalupníka Josefa M., jako třetí syn z deseti dětí. Studoval gymnázium v Zábřehu, kam chodil pěšky a bos. Válečnou maturitu složil r. 1915. Hned byl odveden a odeslán na frontu. Konec války ho zastihl v Těšíně jako čs. voják se v prosinci 1918 ještě zúčastnil likvidace Sudetenlandu a dobývání Šumperka. Po demobilizaci obtížně hledal doma zaměstnání a uchytil se až na Slovensku.R. 1919 jako pracovník úřadu v Brezne, od 1924 pak v Bratislavě. Při zaměstnání začal studovat vysokou školu, zprvu na VUT a později na Právnické fakultě MU v Brně. Po basolvování a doktorátu (JUDr.1929) čtyři léta působil jako pracovník Státní finanční správy v Bratislavě. a až do roku 1950 byl jeho kmenovým zaměstnancem. V letech 1937–1950 přednášel na Právnické fakultě UK v Bratislavě a 1942–1950 na Vysoké škole obchodní též. R. 1937 jmenován docentem pro obor finančního práva, 1944 mimořádným profesorem a 1945 řádným profesorem Právnické fakulty Univerzity J.A.Komenského v Bratislavě.V roce 1946 byl delegován do Olomouce, aby se tam pokusil založit právnickou fakultu UP. Únor 1948 těžce zasáhl do života prof. M. Jako údajný představitel buržoasní inteligence v Bratislavě byl obviněn z nepřátelského vztahu k socialistickému zřízení. V listopadu 1950 musel odejít z Vysoké školy ekonomické, v lednu 1951 z Právnické fakulty UK. Byl z Bratislavy vykázán, ale nakonec tam musel zůstat bez bydliště až do r.1957. Zemřel v Bratislavě a pohřeb byl v rodišti.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002. S. 85–86. Mlynárik, J.: Česki profesori na Slovensku.1. Praha 1994. S. 106,116–117.

V r. 1877 přišel do Olomouce na Slovanské gymnázium, jako profesor dějepisu a zeměpisu a působil zde do r. 1911, kdy odešel do důchodu. Předseda Občanské Besedy v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.191..

Dne 6.dubna 1469 přijel Matyáš do Olomouce (obraz na radnici), kdy 7.4. zahájeno jednání o náboženský smír s legáty papežskými mezi Olomouci a Šternberkem. Dne 3.května 1469 Matyáš korunován v chrámu sv.Václava na krále českého.Den oslaven velkou hostinou v domě biskupském. Dne 22.7.1479 uzavřen v Olomouci smír mezi králem Vladislavem a Matyášem.Jednání se konalo v domě kavárny Opery, Horní nám. Mírem olomouckým ponechána Matyášovi Morava, Slezsko a obojí Lužice s titulem krále českého.

Doležil, R.: Politické a kulturní dějiny královského hlavního města Olomouce.Olomouc 1903.S.28–29.; Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.Praha, Rovina 1992.S.202–203.;.

Po studiích na Reálném gymnáziu ve Vídni si ještě doplňoval vzdělání na učitelské přípravce v Trnavě, kde r. 1865 dosáhl učitelské aprobace na hlavní školy. Od r. 1873 pedagogicka působil na Slovensku. Je autorem učebnic, autor knih pro mládež v edici Laciné čitanie., Překladatel poezie z němčiny a maďarštiny. Skládal duchovní katolické písně a mše. Publikoval pedagogické články v časopisech.

Kulturní místopis SOKA Přerov 1998 .; ČSHS.II.Praha 1965. S.72.;

Studoval právo v Olomouci, Vídni a Lvově. Po krátké právnické praxi se nakonec plně věnoval srovnávací lingvistice zejména slovanských jazyků. Když se mu nepodařilo získat katedru českého jazyka a literatury v Olomouci, stal se suplujícím profesorem českého jazyka na zemské akademii v Brně a překladatelem při moravském místodržitelství. Později přednášel německý jazyk na Vysokém učení technickém v Brně. Od r. 1852 byl učitelem českého jazyka, literatury a historie na I. německém gymnáziu v Brně. Od roku 1890 byl členem České akademie věd a umění. Jeho korespondence s jazykovědci Miklosichem a Jagićem je dochována v Rakouské národní knihovně ve Vídni a v Moravském zemském archivu v Brně.[1]Část pozůstalosti obsahující vydané i nevydané části jeho etymologického slovníku je dochována v Moravském zemské knihovně v 7 krabicích pod signaturou RKP2–0095.551,1–7.[2].

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.42.;. Wikipedie.cz

Narozen v rolnické rodině. Studoval na arcibiskupském soukromém gymnáziu v Kroměříží a poslední dvě třídy na státní reálce v Bruntále, kde maturoval v r. 1921. Poté studoval na teologické fakultě v Olomouci. V r. 1925 byl vysvěcen na kněze a r. 1931 získal ThDr. Působil jako kooperátor v Křenově a ve Šternberku. V září 1928 byl povolán na teologickou fakultu, kde působil jako suplent. Od září 1931 byl ekonomem arcibiskupského kněžského semináře. Od r. 1934 přednášel jako suplent církevní právo a pro tento obor se o rok později habilitoval. V březnu 1938 byl jmenován mimořádným univ. profesorem a stal se posledním něm. prof. na teolog. fakultě v Olomouci. V r. 1940 byl jmenován iproboštem u sv. Mořice a vrátil se tak do duchovní správy. V roce 1945 byl zatčen gestapem a 1946 byl odsunut do Německa, kde působil v duchovní správě obce Kadelshofen. V roce 1958 mu prezident SRN udělil Záslužný kříž a v r. 1970 Pavel Vi. titul " papežský prelát". Rozsáhlá publikační činnost. Věnoval se zejména historii Olomouce a dějinám umění.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.90;

Dlouholetý sólista opery olomouckého divadla. Nejznánmější jeho role : sedlák Krušina v Prodané nevěstě, Escamillo v Carmen, Petr Vok v Zuzaně Vojířové, Rigoletto, Nikola Zrinsky či malíř Matis ve stejnojmených operách. V posledních letech žil v rodné Praze. Než onemocněl aktivně se učastnil tamního koncertního dění. Do Olomouce se rád vracel poslechnout si svoje mladší kolegy v divadle, posedět s přáteli a zavítat na svůj milovaný Sovinec.

Maturoval v Přerově r. 1952, poté stud.oval obor čeština a ruština na pedag. fak. UP r. 1955, dokončil dálkově na FFUP, obor čeština a ruština. PhDr. získal r. 1972; Působil jako učitel na školách v Šumperku, Staré Město pod Sněžníkem, Zábřeh, Kojetín. Od roku 1965 učil na Střední zemědělské škole technické v Přerově. Debut v časopise Červený květ r. 1961;Zemřel v olomoucké nemocnici.

Z díla: Havraní stříbro, BB 1965;Laskavý soud BB 1969;Setkání křídel BB 1974;Hvězdná země. BB 1980;

Biografie: J. Pavelka v Literárním měsíčníku 1975, č. 10; Valouch, F.: LM 1981, č. 8; Slovník české literatury 1970–81. Praha, ČS 1985, S. 220; Brtníková, V. : Básník míru, lidského srdce a přírody. =Nová svoboda 1982, 2. 10. ,S. 7;/fotografie,;.

Prof. prům. školy optické, doc. užité optiky na technice v Brně.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.98.;.

Politický pracovník v době první republiky a v letech 1945–48. Do Holice se přiženil v roce 1923, hlásil se ke křesťansky orientované pravicové straně Lidové, přispíval články do novin Našinec atd. Byl zvolen radním za stranu Lidovou, v roce 1940 zatčen a vězněn. Sepsal „Běh života " a "Rodinnou kroniku“.

Pazderka,St.Žili mezi námi:Vojtěch Medek. Holické noviny. Roč.4, č.6. 2004, S.7.

Holice součástí města Olomouc.

Studoval na UK v Praze, habilitoval 11.2.1933. Pro­fesorem jmenován 1.10. 1946 na UPOL a 1.9.1958 na UK Praha. Prof.MUDr. Jaroslav Mělka byl přednostou Ústavu fyziologie v letech 1953–1971 v Hradci Králové. Vedoucí katedry fyziologie UP.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.149–151;

Ředitel Okresního vlastivědného muzea jako etnograf, 1985–1990 vědecký pracovník ve Slezském muzeu v Opavě, od 1990 ředitel muzea v Šumperku. Publikační činnost zaměřena zejména na historii etnografie jako vědní dispciplíny, problematika lidového umění a řemesel.

Kdo je kdo 1994/1995. Praha 1994.S.361.; Severní Morava sv.82, 2001, Šumperk 2001., S.67, foto.,

Vystudoval Polívkovo reálné gymnázium a VŠUP v Praze. Profesor na VŠUM, jeden z posledních žáků malíře E. Filly. Při nuceném odchodu ho navrhl za svého nástupce. Menčík svého učitele nikdy nezapřel, poetice kubismu zůstal věrný po celý tvůrčí život a v kontextu historických, uměleckých i společenských událostí ji neustále rozvíjel do svébytné podoby. V ní ovšem zaznívají i akcenty tvorby Cézannovy nebo Purkyňovy, ke kterým se minimálně myšlenkově neustále vrací. Dosud překvapují sytá ohniska barev, jimiž modeluje hloubku prostoru. Jeho geometrie, poměřovaná okem i štětcem z více úhlů a stran, se vynořuje v lyrickém podtextu. Působí měkce, lehce, místy romanticky zpěvně, i když inspirace malíře vychází spíše z pochmurných vzpomínek mládí, kdy jeho bezstarostnost ničila hrozivá válka. Prvky naznačeného existencionalismu se tak neustále vracejí. Sám se považuje za malíře smutných okamžiků, ale ne všechna díla tak na diváka působí. Volba oblíbených modrých, fialových i červených tónů v té nejširší škále odstínů posunuje díla, alespoň v očích vnímavého pozorovatele, k mnohem optimističtějšímu výkladu.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.379; Karbaš,Jiří: Václav Menšík. In: www.galerie-chagall.cz

Studoval v Lipníku nad Bečvou a v Olomouci, zakladatel genetiky, objevitel zákonů dědičnosti, meteroolog.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Masarykův slovník naučný. Díl IV. Praha 1929, S. 866. ; Malá československá encyklopedie. Díl 4. Praha 1986, S. 175/fotografie/; Kdy kde co v Olomouci 1992, červenec – srpen, S. 7. .

Narozen v obci Hynčice, nyní část obce Vražné u Nového Jičína.

Narozen ve Vřesovicích na Prostějovsku. Maturoval na Gymnáziu v Prostějově v roce 1907. Pak odešel studovat do Prahy, kde absolvoval FFUK Praha v roce 1912. Poté profesorem Obchodní akademie v Prostějově. Od r. 1938 v Ostravě. 1915–1919 učil soukromě hudbě a zpěvu v Prostějově, 1913–14 redigoval Hudební zprávy, psal do Hlasů z Hané. Překládal z ruštiny, slovinštiny, chorvatštiny.

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.84.; Gregor, Vl.: Poslední vědecké práce V.Měrky.Štafeta, 1981, č.3, S.5–7.;

Absolvoval 4 třídy Slovanského gymnázia v Olomouci, maturoval v r. 1891 na uč. ústavu v Příboře. Od r. 1907 redaktorem časopisu Komenský, Volná škola aj. Vydával Knihovnu Komenského;básně-Niva, Rozhledy. Od 1919 ředitel školy v Zábřehu, 1920–1932 šk. inspektorem. Autor pedagogických a populárněvědeckých prací a učebnic. V letech 1929–1935 senátorem za stranu národně socialistickou.

Hýbl, F.: Zábřeh-středisko čes.pedagogického tisku. In:Severní Morava, sv.55.Šumperk, 1988. S.11–20.;Ottův slovník naučný nové doby.díl IV, Praha 1936. S.191-heslo .;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990. S.121–124./fotografie/; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.I.Opava-Ostrava 1993.S.77.; Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S. 56.;

Studoval a maturoval v roce 2006 na Střední průmyslové škole stavební, obor Dřevařská a nábytkářská výroba ve Valašském Meziříčí. V roce 2008 odešel do Ostravy na Filozofickou fakultu studovat obor Anglický jazyk a literatura, kde do roku 2011 absolvoval bakalářské studium a poté , mezi lety 2011–2013, magisterské studium. Od roku 2013 je doktorandem na Katedře anglistiky a amerikanistiky FFUP v Olomouci. Přednášel rovněž na několika zahraničních univerzitách ve Finsku, Anglii a Francii. Psát básně začal ve 14 letech. V roce 2014 debutoval básnickou sbírkou Píseň zamilovaného Misogyna, která byla křtěna v Ostravě univerzitním profesorem Josefem Jařabem. Překládá z angličtiny a francouzštiny. V Olomouci se prezentoval při vernisáži výstavy studentů Fakulty umění Ostravské univerzity v Knihovně města Olomouce, pobočce Brněnská dne 3.3.2015.
Získal doktorát z Anglické a americké literatury na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 2016. Jeho hlavním zájmem jsou mystické směry abrahámovských náboženství (křesťanská mystika, kabala, súfismus) a jejich projevy v literatuře a populární písni. Svůj výzkum prezentoval na několika evropských univerzitách, konkrétně ve Finsku, Francii, Španělsku, Portugalsku, České republice a Anglii. Své teze dále rozvinul při výzkumu ve Francii a ve Španělsku, kde žije od roku 2016. Mezi jeho nejnovější vědecké publikace patří monografie Leonard Cohen, the Modern Troubadour vydaná Univerzitou Palackého v prosinci 2020, edice poezie Johna Passe, Větrná zvonkohra (Protimluv, 2020), a edice vybraných děl Gertrudy Steinové, Mluvit a naslouchat (Éditions Fra, 2019), jakož i několik kapitol v odborných knihách a vědeckých časopisech zabývajících se náboženskými zdroji v populární hudbě. V současnosti se zaměřuje na zneužívání populární hudby pro komerční účely, politický marketing a také na přítomnost náboženské symboliky v reklamních kampaních. Jako pedagog působil na třech veřejných vysokých školách, které formovaly jeho pohled na vzdělávání: Univerzita Palackého v Olomouci, Université Paul-Valéry v Montpellier, a Universidad de Sevilla. V současné době vyučuje moderní jazyk, antropologii, křesťanské sociální myšlení a etiku na univerzitě ESIC v Madridu. Od roku 2019 je držitelem akreditace univerzitního asistenta, a od roku 2020 doktora soukromé vysoké školy udělené španělskou veřejnou agenturou DEVA.

Osobní sdělení – dne 3.3.2015 /hš Vyplněný tiskopis Galerie rodáků a nejen jich http://otavinka.blog.cz/…ic-s-mesicem Dne 15. dubna 2015 14:21 Jiří Měsíc <jirimesic@gmail.com> napsal: Dne 30. 4. 2021 napsal meil s aktualizovanými fakty do biogramu.

Mgr. Jiří Měsíc Portréty posledních let 2012–2015 CV – 5 s. uloženo spolu s vyplněným záznamem.

Od roku 1948 – 1970 působil na Univerzitě Palackého v Olomouci. V letech 1950–1952 děkanem pedagogické fakulty UP, později působil na přírodovědecké fakultě UP. V letech 1966–1969 zde vykonával funkci rektora. Kromě matematiky byla jeho zálibou hudba a zpěv, působil v mužském pěveckém sboru Nešvera.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.152–153;

prof. RNDr. Josef Metelka.

Absolvoval studium na fak. společ. věd-obor historie, český jazyk, UP Olomouc 1959. 1960–69 a 1990 asist, odb. asist., doc., prof. UP Olomouc. Z polit. důvodů propuštěn, 1990 rehabilitace, návrat na UP, prorektor, děkan PedF UP, zakladatel první katedry evropsk. studií u nás. 90 léta působení na řadě evrop. univ., člen řady věd. rad VŠ. Ocenění: zlatá medaile UP, Záslužný kříž za věrnost demokracii a humanismu. Nyní univ. prof., mezinár. aktivity ve směru evropanství, 1998 senátor Senátu PČR (v klubu ČSSD). Autor řady odb. knih, odb. publikací, cca na 100 věd. studií a článků – také v angl., němč., maď., pol., slovinštině.

Kdo je kdo v ČR, Praha 2002, S. 421.,

emeritní prof.PhDr. František Mezihorák, CSc.dr.h.c.

Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, za války totálně nasazen na letišti v Prostějově a po osvobození žil s rodiči v Mořkově. Když se oženil v roce 1953, pracoval v Novém Jičíně, Ostravě, Frenštátě a Olomouci ve státní správě. V průběhu let dálkově vystudoval vysokou školu v Praze. V roce 1969 byl vyloučen ze strany a zbaven všech funkcí. Pracoval pak v letech 1970–1990 v olomoucké okresní knihovně. Od roku 1974 byl pověřen výstavbou a estetizací knihoven v okrese. Úzce spolupracoval s Ing. Arch. Jiřím Procházkou (1913–1989), významným scénografem Divadla Oldřicha Stibora a architektem kulturních institucí.

Dr. Zdeněk Mička, přezdívaný „ Ječmínek“, pro skutečnost, že byl těžko k zastižení, byl hodnověrný spolupracovník. Znal řadu kumštýřů a význačných osobností regionu, uměl jednat s lidmi a dokázal zajistit i nemožné. Nesměl publikovat v celostátním tisku, ale jeho články najdeme v odborných časopisech: Čtenář, Čitatel, Z knihovnické praxe a Naše knihovna. V červenci 1990 byl plně rehabilitován. O víkendech jezdil do milovaného Mořkova, kde byl i pohřben.

Hanzelka, Vratislav : Mořkov. Brno 2000. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí. 2010. http://otavinka.blog.cz/…zdenek-micka

RSDr. Zdeněk Mička.

Roku 1912 byl vysvěcen na kněze. Působil jako profesor římskokatolického náboženství a němčiny na prostějovském gymnáziu. Svou učenost rozmnožil studijním pobytem na papežské univerzitě v Římě v letech 1924–1925. Kromě článků do časopisu vydal i velká dílo Duch i nevěsta. Proslavil se knížkou O zvonech. Zemřel ve věku 47 let na rakovinu jater.

V roce 1957 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde studoval na Slovanském gymnáziu
a maturoval v roce 1966. Poté studoval na Filozofické fakultě UP, obor angličtina a ruština. Fakultu nedokončil, ale státní zkoušky jazyků absolvoval na jazykové škole v Olomouci roku 1975.Ještě předtím absolvoval v Brně nástavbové studium knihovnictví
a vědeckých informací, kde maturoval roku 1972. V letech 1973–1974 pracoval ve Státní vědecké knihovně Olomouc jako bibliograf. Poté působil na Lékařské fakultě UP jako překladatel v letech 1975–1976. Souběžně od roku 1971–1989 spolupracoval jako básník s Eduardem Zachou, Jaroslavem Erikem Fričem a Rostislavem Valuškem na samizdatové edici Texty přátel. Občas používal i pseudonym Jan Navrátil. V čase studia knihovnické školy v Brně se účastnil projektu bytového divadla Šlépěj v okně.
Od roku 1977–1979 byl v invalidním důchodu, pak pracoval dva roky jako noční hlídač. V letech 1980–1990 byl překladatelem na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. V letech 1993–1997 redaktorem nakladatelství Votobia a od r. 1998 zástupcem šéfredaktora
nakladatelství Poradce v Českém Těšíně. Od roku 2001 žil střídavě v Olomouci i v Praze, protože v době 2000–2004 působil jako redaktor nakladatelství Periplum, které r. 1999 spoluzaložil. Spolupracoval i s nakladatelskými domy Fra a Euromedia Group. V roce 2014 se přestěhoval do Neveklova u Benešova, kde o dva roky později zemřel.

Kolář,B.: SGO literární. Olomouc 2000. S. 277. Ševčíková,H.: Srpnová výročí střední Moravy. Týnecké listy 2023, srpen -Přesahy.

Mgr. Petr Mikeš pseudonym: Jan Navrátil

Pocházel z rodiny obchodníka. V roce 1933 maturoval na reálném gymnáziu v Zábřehu. Poté začal studovat Lékařskou fakultu MU v Brně, ale studia nedokončil v důsledku uzavření VŠ nacisty v listopadu 1939. Od prosince do března 1940 pracoval jako lékárenský laborant v Hranicích, poté 1940–1941 jako praktikant na interním oddělení nemocnice v Hranicích. Od května 1941 do října 1945 byl zaměstnán v lékárně PhMr. K. Neškudky (otce své budoucí ženy Zdenky) v Brodku u Přerova.Studium medicíny definitivně ukončil v červenci 1945. Po vojenské službě nastoupil v dubnu 1946 jako ústavní lékař do sanatoria pro nervové choroby v Praze- Bubeneč, kde setrval do září 1948. (1945–1946 si doplnil vzdělání studiem na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, a v září 1946 byl promován magistrem farmacie. V prosinci 1948 nastoupil jako asistent na Neurologickou kliniku LF UP v Olomouci. R.1951 se stal zástupcem přednosty a v této funkci setrval po celou dobu svého působení na UP v Olomouci.V období od října 1969 – srpna 1971 byl pověřen vedením kliniky (zastupoval přednostu kliniky Jaromíra Hrbka po dobu jeho funkce ministrem školství ČSR). V květnu 1955 jmenován docentem neurologie, 1964 udělena hodnost kandidáta věd a v listopadu 1968 jmenován mimořádným profesorem v oboru neurologie. Do starobního důchodu odešel v říjnu 1979. Krátce na to přijal účast v geologické expedici v Mongolsku a během ní zahynul i se svou manželkou při letecké havárii. Ve své práci se soustředil na problematiku chorob páteře, jejich léčbu a operační indikaci, léčbu mozkových nádorů a choroby svalů.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.319.;.Bi­ografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S.57. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2. Ostrava 2001. S. 92–93.

Prof. MUDr., PhMr. František Mikula, CSc.

Mládí prožil v myslivně ve Vícově. Studoval reálku v Prostějově a pak přešel na Vyšší lesnickou školu v Hranicích, kde maturoval r. 1911. V letech 1919–1939 pracoval na lesní správě v Břeclavi. Publikoval v odborném tisku. Debutoval knihou pro děti „Hoši z myslivny“. (1948).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno 1989. S.158. Slov­ník české literatury 1970–1981. Praha 1985. S.225 – 226.

V r.1944 abs.v O­lomouci školu pro výpravčí vlaku ČSD.Užíval pseud.Josef Lípa, J.M.Lípa.R.1946 u zro­du Malovaného kraje.Redaktor vlastivěd.časopisů.

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jm Kraje.1.Brno, KJM 1989, S.160–161.;. Malovaný kraj, 1994, č.6.

pseudonymy:

LÍPA Josef LÍPA J. M.