Osobnosti Moravy.eu

Profesor učitel. ústavu v Kroměříži, , farář v Životicích a Veřovicích (u Nového Jičína) Náboženský spisovatel, autor cestopisné literatury.

Springer, Jan : Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.17.;.

Narodil se v početné rolnické rodině. Studoval na gymnáziu v Kroměříži a v Uničově a svá studia dokončil na učitelském ústavu v Olomouci, kde maturoval v roce 1879. Poté nastoupil učitelskou dráhu ve Zvoli, od 1884 učil v Postřelmově, r. 1891 odešel do Drozdova(na Zábřežsku), ale záhy se zas vrátil do Postřelmova. V září 1894 byl jmenován nadučitelem v Brníčku. Ještě téhož roku složil v Praze zkoušky pro školy měšťanské. Přijal místo odborného učitele v Rešicích u Moravského Krumlova na léta 1897 a 1898. V letech 1903–1913 působil ve Vícově na Prostějovsku, 1913–1917 v Čekyni a 1917–1923 v Brodku u Přerova. Teprve v roce 1923 se přestěhoval do Litovle, kde učil do r.1927, kdy odešel do penze. Na všech svých působištích se projevoval aktivně, přičinil se o založení ochotnického divadla ve Zvoli, v Postřelmově vedl čtenářský spolek, v drozdově napsal novou školní kroniku, 1895–1896 organizoval v Brníčku velké národní tábory lidu. Své články publikoval do moravských periodik, užíval pseudonym Fr..Třeštinský. Psal též rozmarné příběhy ze života do Lidových kalendářů, které vydával R. Promberger v Olomouci. Patřil též k organizátorům a zakládajícím členům Učitelské jednoty šumpersko-zábřežské. V roce 1893 vydal knihu „Hejtmanství zábřežské“. O rok později vydal „Pověsti ze severní Moravy“.

Filip, Z.: František Poštulka.Severní Morava,sv.38. Šum­perk 1979. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993. Doupalová,E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc 1987. S.161.

Čekyně – nyní součást města Přerov.

Do školy i gymnázia už chodil v Litovli, v Praze vystudoval vysokou školu ekonomickou. Pak pracoval v Olomouci ve Státní bance československé, po roce 1990 zakládal v Litovli pobočku Komerční banky. V r.2003 mastoupil po výběrovém řízení jako vedoucí Vodohospodářské společnosti Čerlinka. Manželka Věra je ředitelkou školy v Července. Již v letech 1986–90 byl poslancem MěNV, v letech 1990–94 radním, 1998–2002 členem zastupitelstva, od r.2002 radním a roku 2010 byl zvolen třetím starostou města Litovel.

Šik, Lubomír: Osobnosti Litovle. 2011. CD-R.

Redaktor přerovského deníku Obzor v letech 1928–1942 a Obrany lidu 1945–1947, autor článků, fejetonů, v Přerově vydal román „Cirkus Kludský“, autor divadelních a rozhlasových her;

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha, SK ČSSR 1962, S.213.;.

'

Narozen v obci Dolní Jelení (n.m.č. obce Horní Jelení). Pocházel ze železničářské rodiny. Střední školu absolvoval v Praze a též VUT. Jako strojní inženýr pracoval v první českomoravské továrně, odtud přešel k dráze. V různých železničních oborech pracoval nejdřív na Moravě – v Olomouci, Ostravě a Přerově. Pak se vrátil do Prahy. V roce 1918 se stal vysokoškolským pedagogem ČVUT, kde působil do r. 1951. Zajímal se též o biliofilie, dílo Petra Bezruče. Pořádal výstavy a přednášky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.115;

Studoval v Praze a v Brně, 1931 – 1947 soudním lékařem v Olomouci, od r. 1945 prvním posádkovým lékařem v Olomouci .

Sděleno jeho dcerou pí.Evženií Prachařovou, únor 1994.;.

Pedagogickou kariéru zahájil na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1868. Byl spoluzakladatelem Vlasteneckého muzea v Olomouci roku 1883 a prvním ředitelem gymnázia v Opavě v letech 1883–1895.

http://cs.wikipedia.org/…ncenc_Prasek

Dlouhodobě pracvala u Státních drah v ústavu výpočetní techniky. Od roku 1995 vypomáhá jako sociální pracovnice na odboru radnice města Olomouce na městské části Olomouc-Hodolany. Chodí osobně gratulovat občanům ve věku 90 + plus na území Olomouc město a příměstské lokality.

Osobní sdělení /hš

Po studiu na pražské konzervatoři (1928–1932) působil v Pardubicích, v Kladně, Plzni, Opavě jako kapelník divadla. V Olomouci 1956–1976 první dirigent olomoucké opery. Autor scénické hudby, operety Šly panenky silnicí, chrámových skladeb a skladeb k sokolským cvičením. Koncem let 70. působil v Mariboru. Pochován v rodinné hrobce v rodišti.

• pp-: Za dirigentem Preislerem.Kulturní měsíčník 1983, č.6, S.33, 1 obr.;/

M.Z.?: Smetanovský dirigent.Nová svoboda 1990, 30.1., S.5.

Základní školu s hudebním zaměřením vystudoval v Olomouci. Když se jeho otec František Preisler (*1948) stal šéfem Janáčkovy opery přestěhovala se rodina do Brna za ním. Poté studoval brněnskou konzervatoř, hru na varhany, zpěv, kompozici, hru na trombón. Poté studoval JAMU obor dirigování. Od r. 1990 byl korepetitorem, od 1991 dirigentem brněnské opery, od 1993 šéfdirigentem Hudebního divadla v Karlíně. 1994 se konala čes. premiéra muzikálu Jesus Christ Superstar. 1995–2003 dirigentem ND Praha, 1996 absolvoval dvouletý Mistrovský dirigentský kurz ve Vídni. Dvanáct sezón spolupracoval s Moravskou filharmonií Olomouc, z toho 3 roky, od r. 2002 šéfdirigentem MFO. Spolupracoval se Smetanovou Litomyšlí a hodně koncertoval a působil na zahraničních scénách. Jinak měl silnou diabetes a v květnu 2006 těžký úraz hlavy. Od té doby se začaly projevovat problémy se srdcem. Hudební génius se vůbec nešetřil. V roce 2006 dostal Cenu města Česká Třebová.  Jeho srdce mu selhalo poslední den na dovolené v Itálii. Byl pohřben do rodinné hrobky v České Třebové.

Stříteský, Vojtěch: Životní suita Františka Preislera. Harmonie 2007, č.10. ;

Syn Františka Prchala, dvorního sochaře olomouc. biskupa, činný v Kroměříži 1742–1760.

Toman, P.: Slovník výtvarných umělců.II., S.313.;.

Studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze. Promoval r. 1938. Od téhož roku se datuje jeho externí spolupráce s Východočeským divadlem v Pardubicích. Od roku 1942 působil jako šéf výpravy na Kladně, od r. 1945 v Divadle F.X. Šaldy v Liberci. V Olomouci nastoupil jako šéf výpravy 11.7.1960 v DOS a divadlo opustil v 31.12.1983.­.Nadále spolupracoval s divadly v ČSFR, SRN, Rakousku, Estonsku, Jugoslávii.Spo­lupráce s televizí, návrh interiérů-Divadlo hudby, Moravská filharmonie, Okr.knihovna aj. Spolupracoval téměř se všemi divadly v ČSSR. Autor asi 500 výprav. V roce 1963 dostal vyznamenání za vynikající práci. Zemřel tragicky na otravu ucházejících plynových kamen v ateliéru v Olomouci – Hodolanech. Byl převezen do Ostravy na popáleninové centrum, kde záhy zemřel..

Pokorný, Pavel: Ing.arch.Jiří Procházka.Kdy-kde-co v Olomouci, 1978, červen, S.9.; Schůzka v zákulisí s J.Procházkou­.Kulturní měsíčník.Ostrava 1983, č.5, S.21–23.; S-il: Jubilejní výstava scénografického umění. ZVSMO 1983–1984, č. 19–20. S.28. Za Jiřím Procházkou, Nekrolog.Stráž lidu, 1989, 25.4., S.4.;-fotografie.;.

'

Ing. arch. Jiří Procházka

V roce 1926 maturoval na Obchodní akademii v Olomouci. Poté studoval v Praze na AVU, kde byl žákem prof. Jaroslava Horejce. Na počátku války vytvořil jezdeckou sochu sv. Václava a sv. Jiří. Jeho tvorba se soustředila na sochy koní, žen a svatých. V listopadu 1940 až červen 1943 byl zatčen gestapem za kresbu, která urážela A. Hitlera. Ve vězení se naučil cizím jazykům (něm., angl., franc., částečně špan. a italsky. Po návratu domů do rodiště vážil necelých 50 kg. Po válce mu byl přidělen v Praze byt v Liliové ulici č.8 u Betlémského náměstí. Po válce si pořídil loď Helenu, kterou umístil v zátoce na Smíchově u Císařské louky. Zde se scházeli umělci, pořádaly se zde i výstavy nebo umělecké sedánky. Jezdíval domů tak čtyřikrát do roka a to vždy jen na pár dnů, kdy navštívil hudebníky bratry Černé v Olomouci – Hodolany, Mistra Karla Svolinského na Svatém Kopečku a J.R. Bečáka ve Velkém Týnci. O jeho pohnutém životě se objevilo vyprávění v rozhlase pod názvem Sedmilháři. Zemřel náhle na infarkt dne 3. dubna 1972 v Praze. Pochován ve Velké Bystřici.

Týnecké listy, č.2/2007. S.11; Plachá, Z.: Sochař A. Procházka, Velkobystřické noviny, č.9/2003, S.3–4; Toman, P.: Nový slovník čs. výtv. umělců, Ostrava 1993; Žáková, Michaela.Diplomová práce. FF MU Brno 2023. NeZapome­nutelný sochař A. Procházka (1908–1972).Změna data úmrtí ze dne 3.2. 1972 na 3. dubna 1972. Portréty převzaty z DP Michaely Žákové, s. 63.

Kresba portrét A. Procházky byla vytvořena autorem Jiří Wowk, r. 1953.

Ředitel gymnázia ve Vyškově.

Kupka, J. : Kdo byl Vojtěch Procházka ?-Vyškovský zpravodaj, 1990, říjen, S. 7 a 8, 1 obr. ;Lusková, Irena: Se slzou a díkem. Vyškovský zpravodaj, 1990, září, S. 2 a 3. ;Vyškovské noviny, 12. 10. 1990, S. 4. ;.

Narozen v Bohuňovicích (u Litomyšle). Středoškolský profesor v Prostějově, učil češtinu a němčinu.

Výročí regionálních osobností východních Čech v roce 1996. Hradec Králové, SVK 1995. S.19.

Dcera spisovatele Jana Procházky, sestra Lenky Procházkové, spisovatelky.Au­torka próz pro děti. V Olomouci žila tři roky a poté se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě v roce 1972 nesměla z politických důvodů studovat vysokou školu. Pracovala v dělnických profesích a v roce 1983 odjela s manželem, režisérem Ivanem Pokorným a dětmi do Rakouska. V roce 1986 se přestěhovali do Kostnice, kde založili autorské divadlo a od r. 1988 žili v Brémách a v r. 1994 se vrátili do Prahy.

Rozená Vydomusová. Dětství prožívala v rodišti (Svolinského 89) Lošov (n. Olomouc). Od pěti let hrála na housle a jen se naučila písmenka, tak hodně četla. Koncem války ji postihlo těžké onemocnění páteře, jež ji dva roky poutalo na sádrové lůžko (1945–47), po uzdravení však musela ještě 2 roky nosit kožený korzet, musela se též vyvarovat větší fyzické námahy a nesměla cvičit. V roce 1947 byla přijata do tercie církevního gymnázia v Olomouci – Řepčíně, kde působily klášterní sestry dominikánky. Zde měla možnost bydlet v penzionátu, zprvu v oddělení vyhrazeném pro přechodně nemocné studentky. Po vyučování mohla v klidu odpočívat v sádrovém lůžku a přitom intenzivně studovat. Po půl roce již začala zvládat schody a mohla se přestěhovat ke spolužačkám do společné ubytovny, účastnit se zájmové kulturní činnosti v kroužcích a pokračovat i ve hře na housle. Stále také hodně četla knihy nejrůznějších žánrů, zajímala ji hudba a umění vůbec a také různé obory lidské činnosti. Získanými znalostmi a kulturními zájmy téměř renesanční šíře téměř vždy převyšovala své vrstevníky, od svých dvanácti let už hleděla na svět očima dospělého. Jako mladá dívka začala psát.
Literární činnosti se věnovala od patnácti let. Již jako studentka olomouckého gymnázia byla delegována do skupiny začínajících autorů, avšak svoje práce nepublikovala ani později, neboť se zásadně distancovala od ideologicky tendenční literární tvorby minulého režimu. Otevřeně též projevovala své hluboké sociální cítění a křesťanskou víru. Avšak psala stále.
Když se v 50. letech ujal vedení církevní školy stát, přešla po prázdninách na Slovanské gymnázium Olomouc. Maturovala v roce 1953 a poté vystudovala všeobecné lékařství. Na Lékařské fakultě Univerzity Palackého Olomouc promovala v roce 1959. Nemoc také ovlivnila i její výběr specializace povolání (jako lékaře internisty s lidským a psychologickým přístupem k pacientům). Po promoci působila 10 let na interním oddělení nemocnice ve Šternberku, z toho čtyři roky jako zástupce primáře. Po sňatku s inženýrem vodohospodářem Františkem Provazníkem (1970) pak působila 24 let v Ostravě – Porubě jako odborná internistka. Chvíle dovolené a odpočinku trávili manželé Provazníkovi pravidelně v Lošově (na rekreační chalupě v Lenhartově ulici). Do Šternberka se MUDr. D. Provazníková vrátila jako ovdovělá. V malém útulném bytě ve starší části sídliště Nádražní se věnovala převážně literární práci. S počítačovou technikou se seznámila celkem rychle, pracovala pak na počítači denně a přepisovala postupně některé svoje rukopisy.
Její celoživotní literární dílo zahrnuje především lyrickou a intimní poezii, ale i drobnější a středně obsáhlou prózu – povídky, eseje, vzpomínkové a životopisné příběhy. Celé dílo se uchovalo převážně v soukromé samizdatové podobě. Téměř profesionálně knihařsky zhotovené vazby některých jejích sbírek jsou někdejším dílem jejího manžela.
První literární prezentací MUDr. D. Provazníkové Vydomusové bylo její velmi úspěšné autorské čtení nazvané Život a čas. Uskutečnilo se v Městské knihovně Šternberk 5. listopadu 2010 a pro skromnou autorku se stalo motivačním podnětem ke knižnímu vydání alespoň některých jejích prací.Následné vydávání svých sbírek (včetně grafiky) svěřila profesionálům vybraného nakladatelství.
V roce 2012 se jí podařilo vydat knižně první vlastní publikaci s názvem Obelisk, výbor z devatenácti básnických sbírek, jež vznikly v letech 1948–2012. Další sbírka lyrických básní, Kosmické záření (2013), zahrnuje sedm z dvaceti básnických sbírek. Milovníci poezie mohli vybrané básně z této sbírky slyšet v Městské knihovně Šternberk z úst samotné autorky na čtenářské besedě dne 21. února 2013.
V roce 2014 vydala D. Provazníková knihu Katedrála v nás, obsahující šest básnických sbírek; jedna z nich, Návrat Asraela, je věnována vzpomínce na zesnulého manžela. Publikace Zázrak bytí (2015) zahrnuje dalších pět jejích básnických sbírek. Jednotlivé sbírky na sebe chronologicky navazují.
Poezie D. Provazníkové Vydomusové zrcadlí její myšlenky, prožitky i hlubokou životní filozofii. Její psychologický pohled na vše viděné v okolním světě byl od dětství ovlivňován nesmírně intenzivním prožíváním všeho dění, vlastním utrpením fyzickým, ale i spoluprožívaným utrpením duševním, jež dennodenně přinášela její profese; bolestně ji trápil též postupný manželský rozvrat mezi rodiči a odchody jejích blízkých ze života – otce, manžela, matky i obou sourozenců. Těšila se však také drobnými lidskými radostmi, skutečnou a nezištnou láskou svých nejbližších a několika přátel, krásou a vznešeností duševního světa.
V roce 2014 se stala členkou Unie českých spisovatelů. S optimisticky naladěnou myslí začala připravovat k vydání ještě další práce, a sice výběr ze svých próz. Ale osud si zahrál s vitální autorkou stále zdravé mysli nelítostně. Po dalším těžkém úrazu (pádu ze schodů) byla ve svém bytě odkázána na pečovatelskou službu a nakonec musela přijmout hospicovou péči na Svatém Kopečku u Olomouce; byla opět upoutána na lůžko. Její životní pouť skončila v Domě pokojného stáří sv. Anny v nedaleké Velké Bystřici. Místo jejího posledního odpočinku se nachází v hrobce rodiny Vydomusovy na nedalekém Svatém Kopečku.

Hlůzová Vlasta: MUDr. Dobroslava Provazníková Vydomusová všestranně talentovaná osobnost. e-mail pro Hš 3.8.2023.

MUDr. Dobroslava Provazníková Vydomusová

Od roku 1958 působí ve Fakultní nemocnici Olomouc, od 1959 dosud vysokoškolským učitelem LFUP. Od r. 1984 profesor, pracuje na Klinice ortopedické stomatologie. Do r. 1990 učitelem stomatologické protetiky. Jeho publikační činnost zaměřena k základním tézím jeho výzkumu.

Foto.Profil.Žurnál UP, 1992, říjen, č.1, S.5.;.

Prof. MUDr. Jaroslav Prucek, CSc.

Do Olomouce se přistěhovala v roce 1974, Maturovala na G Olomouc-Hejčín, poté absolvovala Přírodovědeckou fakultu UP, obor matematika a deskriptivní geometrie. Pedagogickou činnost zahájila v roce 1987 v Praze, kdy učila krátce na Základní škole a v letech 1989–1993 na Vysoké škole zemědělské (nyní Zemědělská univerzita, Praha) matematiku. Po návratu na Moravu učila 1997-červen 2000 na ZŠ Hálkova, v Olomouci. Dne 10. července 2000 byla jmenována ředitelkou Okresní knihovny v Olomouci, později Knihovny města Olomouce. Externě působila jako středoškolská učitelka na střední škole knihovnické v Olomouci – Hejčíně.

Dokumentační list, ze dne 18.9.2000.; Hála, M.: Anketa s řediteli příspěvkových organizací města Olomouce. Radniční listy, únor 2007, S.1. ;

RNDr. Lenka Prucková

Studoval učitelský ústav v Opavě a Ostravě. V letech 1939–1943 studoval konzervatoř v Praze. Poté působil jako učitel hry na housle na hudební škole Žerotína v Olomouci 1943–1944.. 1944–1946 byl ředitelem hud. školy E. Runda v Ostravě. Orientoval se i na taneční hudbu. Pseudonym Otakar Pavák užíval když psal taneční hudbu. Upravoval lidové písně pro sbory a psal též scénickou hudbu.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982.S.459.;. Československý hudební slovník..2.Praha 1965. S.381.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2 (14). Ostrava 2001.;

Za 1. svět. války bojoval v ruských legiích a vrátil se do ČSR až v r. 1921. Pracoval v Olomouci jako stavitel, bydlel v Náměšti na Hané. Sbíral lidovou slovesnost z Náměště a okolí a staré hanácké zvyky, které zpracoval do 33 rozhlas. her a dramat. pásem. Byly vysílány brněnským rozhlasem. Psal pohádky, povídky, básničky, některé publikovány v čas. : Selské listy, Obzor, Moravský večerník, Litovelský kraj ad. V r. 1941 jako starosta obce byl vězněn gestapem a vrátil se r. 1942 s velmi poškozeným zdravím a měl zakázanou publikační činnost. Tu obnovil po r. 1945. Psal hry pro olomoucký rozhlas. Postavil amfiteátr v Náměšti na Hané. V r. 1935 vyšla péči VSMO tiskem rozhlas. hra o hanáckém zvyku „sépka“. Hudbu složil a hru pro rozhlas nastudoval J. Vaca. Sbírka 12 povídek ze života Hanáků, psané dialektem vydáno pod názvem Tetke a stréci meze sebó. Olomouc 1937.

Ševčíková, H. : Haná v dětské literatuře., Olomouc, 1993., S. 30–31. ;.

Jeden z prvních prac. sklářského výzkumu, autor četných odb. studií z oboru bezpečn. skel, brus. hmot, obalových a chem. skel ap. Redaktorem časopisu Sklářské rozhledy, Spoluautor knihy Skláčské praktikum a Rozbory sklářské.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov 1993;.

Vyrůstal v Napajedlech, gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Na brněnské filozofické fakultě vystudoval anglistiku a hispanistiku. Pracoval v literárně dramatické redakci Českého rozhlasu tady v Brně, kterou byl nucen v 70. letech opustit. Do roku 1989 se živil zejména překlady, většinou pod cizími jmény. Překládal například díla Garcia Lorcy, Johna Updika, Josepha Kellera a tak dále. K jeho nejúspěšnějším překladům patří Pan Kaplan má stále třídu rád. Autor hry Pěnkava s loutnou, která byla provedena v olomouckém Divadle hudby, za režie Lídy Engelové. Dlouhodobým pedagogem JAMU v Brně.Jako pedagog působil od roku 1990 na Divadelní fakultě JAMU v Brně (od roku 1993 jako profesor) v ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Počátkem 90. let byl autorem a moderátorem televizních cyklů Klub Netopýr a Z očí do očí. V roce 1998 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

• bk-: Pěnkava s loutnou.Stráž lidu, 1983, 14.5., S.4.;

Smutná, Jana: Poezie nejsou jen knížky.Prostějovský týden, 1992, 11.11., S.5.;

Prof. PhDr. Antonín Přidal

Fotografie je z ČTK – autor Šálek.

V době 2. světové války byl v sokolském odboji JINDRA. Po vyzrazení zatčen gestapem, vězněn v Brně a koncentračním táboře Flossenbürg. Po roce 1948 byl jedním z nejdéle soukromě hospodařících zemědělců ve Vřesovicích. Do JZD vstoupil až v r. 1960. Po roce 1990 působil jako předseda prostějovské Masarykovy společnosti a starosta sokolské župy v Prostějově. V letech 2007–2012 vydal publikace o zániku selského stavu n Prostějovsku a Olomoucku a knihu o odboji na střední Moravě.

NK ČR. Databáze AUT Doležel, Jiří: Stopy paměti. Olomouc, Praha 2016. S.22 a fotoportrét.

Narozen v Chomoutově v rodině drobného zemědělce. Po absolvování olomoucké reálky studoval v letech 1947–1951 VV ped.fak.UP u prof.F.V.Mokrého, J.Zrzavého. R.1952 doktorát pedagogiky a dějin umění, 1966 habilitace-docent modelování.1956–57 učil na Fučíkově pedag.škole v Olomouci, od r.1959 půs.na UP.R.1967 napsal knihu Jak pracuje sochař.Praha, SPN 1971.;Publikoval učební texty a články ve sbornících UP a časopisech v ČSFR a v zahraničí.1990 jm­.prof.sochařství. Psal nádherné básně. Byl členem Literárního klubu Olomouc a uskupení PRSK (Přikryl – Rusek – Stibor – Kolář).Olomoucké veřejnosti se představoval při literárních večerech s hercem Františkem Řehákem. Velkou popularitu měly také jeho pořady o hanáčtině. Nositel Ceny města Olomouce v oblasti výtvarné umění (2002). V září 2015 v budově olomoucké radnice byla slavnostně odhalena jeho socha Dona Quijota. Dva roky před úmrtím žil v Domově důchodců v Hranicích. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie Brno, Muzeum umění a Vlastivědné muzeum Olomouc, ale také v zahrničí a to v muzeích Francie, Polsko, Itálie a Německo.

Z díla: Sochy, medaile, kresby z let 1970–1975. Olomouc, GVU 1975.
Zdeněk Přikryl. Monografie. Olomouc, UP 2002.
;Biografie: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;-fk-: Vyznání sochaře a pedagoga. =Stráž lidu, 1988, 2. 7. , S. 4. ;Kobza, F. : Návštěva v ateliéru Z. Přikryla. Ostravský kulturní měsíčník, 1982, č. 5, S. 30. ;Komenda, S. : Šťastné břímě Z. Přikryla. =Stráž lidu, 1989, 30. 3. , S. 5; O něm: /foto/-Žurnál UP, 1992, č. 30, S. 5. ;. Všetička, F.: Věčné téma. Olomoucký archivní sborník.roč.10 (2012).S. 131–132. Šiška, Z.: Síla záření. Olomouc 2009. (ilustrace Z. Přikryl).

Chomoutov je součástí města Olomouc.

emeritní profesor PaedDr. Zdeněk Přikryl