Osobnosti Moravy.eu

R. 1929 mat. na učitelském ústavu v Olomouci, již za studií řídil ústavní pěvec. sbor a žákovský orchestr, též varhaník Husova sboru, církve čs. od r. 1928. Od r. 1929 působil v Opavě. V letech 1938–1945 učil v Horce nad Moravou. Psal hudební referáty do Pozora. Upravoval lidové písně a psal hudbu k tanečním a tělových. vystoupením.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.557.; Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů.II­.Praha, 1982, S.515.;.

'

V roce 1914 maturoval na České reálce v Olomouci, kde žákem prof.Wellnera. Poté absolvoval AVU Praha, kde žákem prof.Nechleby. Absolvoval studijní pobyty v Bulharsku, Alžírsku, Jugoslávii, na Podkarpatské Rusi a v Hluku na moravském Slovácku, kde působil v letech 1935–1945. První výstavu měl v Prostějově v roce 1929. V roce 1932 portrétoval devítiletou dívenku a klavíristku Boženu Němcovou, provdanou Kalábovou (1923–2015). V Olomouci zakotvil v roce 1945. Stal se členem Skupiny olomouckých výtvarníků, v r. 1952 byl zvolen předsedou krajského střediska výtvarných umělců v Olomouci. Náměty čerpal z okolí Olomouce. Zemřel v terénu na cestě u Olomouce. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci, pomník je v urnové části ozdoben reliéfem dívky držící paletu, od akademického sochaře Josefa Bajáka.

Fischer, Richard: Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930. S.37–38. Lakosil, Jaromír: Zpravy Vlastivědného ústavu v Olomouci 1983, č. 223. S.5. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S.112–113.

Náčelník jednoty Sokol v Litovli 1887, v Olomouci od roku 1899 působil jako advokát. V letech 1900–1909 místostarosta Družstva čes. divadla, starosta Divadelní jednoty.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc, 1938, S.271–272..

Syn JUDr. Břetislava Smysla (1917–1989). V roce 1964 absolvoval Střední průmyslovou školu chemickou v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor analytická chemie, kde promoval v roce 1969. Doktorem přírodních věd v r. 1974, kandidát věd, CSc v roce 1991, kdy obhájil na Karlově univerzitě v Praze disertační práci. Od roku 1969 pracoval jako chemik toxikolog na Ústavu soudního lékařství FN v Olomouci, od r. 1991 pracovníkem vědy a výzkumu Ústavu soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci, kde do roku 2005. Vyznamenán r. 1985 Cenou Humboltovy univerzity v Berlíně za zásluhy o soudní toxikologii. Literárně činný od studentských let-povídky, fejetony. Publikoval časopisecky v periodikách: Červený květ, Květy. Kmenový člen loutkářského souboru Kašpárkova říše v Olomouci od roku 1958. Držitel zlatého odznaku Svazu českých divadelních ochotníků. Věnuje se i výtvarné tvorbě-plakátová a užitá grafika, koláže. Vystavoval v Ostravě (1968) a v Olomouci r. 1998 a 2001. Sběratel kuchařek (knih) a zabýval se též vařením. Sbíral též vláčky. Připravoval náčrty pravoslavných kostelů na Olomoucku (6), vymýšlel skládací loutková divadla. Olomoucké veřejnosti se presentoval v pořadech: Jablko od stromu; Nesmysloviny (2000, 2001) , které se konaly v Besedním sálu Muzea umění v Olomouci. V letech šedesátých byl činný v amatérských divadlech spolu s P. Dostálem a R. Pogodou. Vysokoškolský pedagog – katedra bezbečnostního managementu, VŠB – Technická univerzita v Ostravě. Ženatý od roku 1972, otec dvou synů : Břetislava (1973) a Oldřicha (1977).

Dokumentační list  – hš Holanova, Terezie: Vzpomínka a rozhovor. www. http://otavinka.blog.cz http://www.volny.cz/kwezo/touha.pdf

RNDr. Břetislav SMYSL, CSc.

Absolvoval konzervatoř Brno 1930, půs. od r. 1930 v ND Bratislava, Osvobozené divadlo Praha, od r. 1933 v Olomouci. Operní pěvec – tenorista.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DÚ 1959, S.226.;. Janota, D. – Kučera, J. P.: Malá encyklopedie české opery. Praha 1999;

V Olomouci od r. 1874 jako ředitel arcibiskupské tiskárny do r. 1919. Spoluza­kladatel Jednoty divadel. ochotníků, předseda 1886 – 1894, ochotnický herec, režisér 1890– 1896, zpěvák v Žerotíně (25 let), náčelník Sokola 1881– 1892, 1904 župní starosta, revizor v Národní jednotě (1886–1912), předseda gremia tiskařů, od r. 1904 politicky činný v katolické národní straně. Redaktor listů : Moravan: 1901 – 1905. Revizorem v Žerotíně (1882–1889).

Fischer, R.: Olomoucký památník., Olomouc 1938. S.273;,

V mládí studoval na šlechtické akademii, stal se na přání rodičů vojákem. V r. 1792 –96 studoval teologii, vysvěcen 17.9.1797. 1809–1810 působil jako polní kaplan.Od r. 1813 nesídelním kanovníkem v Olomouci a od r. 1815 sídelním­.1827 zvolen proboštem u sv. Mořice 1831 proboštem dómské kapituly. Dne 21.11.1836 zvolen arcibiskupem a papež Řehoř XVI jej 19.5.1837 potvrdil a 29.6. byl nastolen. Kardinálem jmenován 30.9.1850. Byl členem hospodářské společnosti v Moskvě. Pečoval především o lesní hospodářství. Opravil kostel sv. Mořice v Kroměříži, rozšířil Podzámeckou zahradu, nákladně přestavěl arcibiskupský seminář. Pohřben v kostele sv. Mořice v Kroměříži.

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002.S.109.

svobodný pán, kardinál

V roce 1943 absolvoval SGO. Pracoval v Čs. rozhlasu, studio Olomouc. Člen VSMO 1975–1986. Regionální zpravodaj, zprávy z průmyslových podniků a obchodu. Nespoléhal se na techniku.

http://mluveny.panacek.com/…minkach.html Smiřický, Lubomír: ČRo Olomouc 60. let minulého století ve vzpomínkách.

Bratr archiváře Vladimíra (* 1935) V jedenácti letech začal studovat reálné gymnázium v Přerově, kde maturoval r. 1948. Poté odešel studovat do Prahy na Husitskou teologickou fakultu, kde se seznámil se svou nastávající ženou Dagmarou (viz t.) Dva dny po promoci a vysvěcení na kněze Církve československé husitské v říjnu 1952 nastoupil do Vsetína odkud musel záhy odejít na vojnu. Po vojně nastoupil do Pěnčína (u Konice) odkud v r. 1957 odešel do Bohuňovic. Zde působil do dubna 1961, kdy musel nastoupit do výroby. Do konce r. 1966 pracoval v Hutní odbytové základně (později Ferona) v Olomouci. V letech 1967–1973 se vrátil k duchovní činnosti a působil v Přerově, v rodišti, v Lipníku. V období normalizace opět ztratil státní souhlas s výkonem kněžské služby a tak se vrátil do Ferony, kde pracoval jako skladník, později ve šroubárně a ve volných chvílích se věnoval knihovnické práci. Působil zde do konce r. 1989. Počátkem r. 1990 se mohl vrátit do služeb církve. Působil v Přerově jako farář, od července 1990–31.8.2001 byl farářem ve Velkém Týnci. Poznal i řadu okolních obcí. Často publikuje na stránkách Týneckých listů. Bydlí i s rodinou v Olomouci,

Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75.; Parte. Rozloučení s Mgr. Miroslavem Spáčilem se konalo 18.3.2016 ve 14 hodin v Husově sboru v Olomouci.

Mgr. Miroslav Spáčil

Duchovní Církve československé husitské. Rozená Kopalová. Po maturitě na reálném gymnáziu ovlivněna svým otcem vojenským duchovním správcem studovala v letech 1950–1954 Husovu bohosloveckou fakultu v Praze. Poté nastoupila do Heřmanova Městsce odkud odešla k 1. 4. 1955 do Velké Bystřice. Působila zde pak 41 let. Měla na starosti šest přilehlých středisek, které objížděla na kole. V r. 1997 se přestěhovala s manželem do Olomouce. Od r. 1998 pracuje jako farářka a výborná kazatelka jako duchovní při olomoucké diecézní radě Církve československé husitské.

Ševčíková, Hana: Malá galerie význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75–76.;

Po maturitě na českém vyšším gymnáziu v Zábřehu, kam docházel v letech 1905–1912, si zapsal na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze češtinu a němčinu. Po ukončení studií v září 1920 nastoupil na státní reálku v Šumperku, jíž zůstal věrný až do jejího zániku v r. 1938. Poté stihl do uzavření vysokých škol získat doktorát za disertaci Ohlasy světové války na Balkáně v české literatuře, pro niž v r. 1935 vypracoval rozsáhlou bibliografii. Na šumperské reálce kromě výuky řady předmětů (včetně zpěvu) zastával od školního roku 1921/1922 až do roku 1938 funkci správce učitelské knihovny. V roce 1927 navíc převzal po profesoru gymnázia Františku Bayerovi i českou veřejnou a státní obvodovou knihovnu v Šumperku. Po odstoupení pohraničí Německu ukončil její činnost a knihy připravil k přestěhování na bezpečnější místo. S pomocí odcházející vojenské posádky je nechal přestěhovat do budovy školy v české obci Sudkov, ale fanatičtí Němci je přesto spálili. V Šumperku byl aktivní i neknihovnicky: byl předsedou okrsku Národní jednoty, funkcionářem Sokola, jednatelem okresního osvětového sboru, sbormistrem aj. Po nuceném opuštění Šumperka se přistěhoval do Olomouce. V r. 1940 se stal knihovníkem Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci a v této funkci byl minimálně do r. 1950. Zpočátku učil na státním reálném gymnáziu v Olomouci, v letech 1946–1948 jej i řídil. Po únoru 1948 byl přeložen jako učitel ruštiny na Polívkovo reálné gymnázium. I po odchodu do důchodu v r. 1953 dále pokračoval v regionální činnosti a sestavování evidence autorů z Hané.
V r. 1958 nastoupil do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde do r. 1964 anotoval spisy knihovního archivu od r. 1773 do r. 1945. Objevil přitom i dopisy J. Dobrovského. V r. 1964 začal v olomoucké knihovně pracovat na soupisu moravik a silesiak uložených v jejím fondu. K tomu prošel desetitisíce katalogizačních záznamů uložených ve 304 krabicích hlavního katalogu. Poslední prací, jíž se v olomoucké knihovně zabýval, byla excerpce všech olomouckých tisků evidovaných v Knihopisu českých tisků 25.-18. století. V té době byl už vážně nemocný a k srdci měl připojen kardiostimulátor.

Skládal, Oldřich: Odešel vzácný člověk…=Severní Morava, 1979, č.37, S.73; Ficek, Viktor: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983, S.122–123, Šumperk město a jeho obyvatelé.Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum, 1996. S.226–227.

PhDr. Jan Springer

Vlastním jménem Bořivoj Novák. V roce 1939 maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté začal studovat LF v Brně a po uzavření Vysokých škol pracoval v Mohelnici. Po roku 1945 učitelem na Prostějovsku. Od r. 1947 studoval přírodopis, zeměpis a občanskou nauku na Pedagogické fakultě UP. V roce 1980 obdržel zlatou medaili. Psal hanáckou beletrii pod pseudonymem Józef Ludvík Srda. Působil v letech 1950 až 1988 jako biolog na Univerzitě Palackého. Několik desítek vědeckých prací z oboru ekologické entomologie publikoval v odborných časopisech. K beletrii se dostával jen v oddechových chvilkách od roku 1980 a častěji až v důchodu. Jeden ze dvou spisků nazval „Hdese hdese na Hané“. Je v něm 25 humorných hanáckých povídek: druhý „Maglajz na Hané?“ obsahuje 23 satiricko-humorné dialogy. Obě beletrické prvotiny konzervují jednu z nuancí zábřežské hanáčtiny z období první a druhé světové války. Autor pochází z Poléce na Zábřežsku, kde žila jeho babička, rozená SRDOVÁ, maminka JOZEFA a strýček LUDVIK, který padl na ruské frontě za první světové války. Tak vznikl pseudonym JOZEF LUDVIK SRDA, pevně svázaný s rodokmenem.

Vlastním jménem Jiří Koplík. Vystudoval historii, filozofii a bohemistiku. Působil jako učitel v Kojetíně a v Němčicích na Hané, do roku 1959. Poté archivářem v Zábřehu, knihovníkem ve vědecké knihovně v Olomouci a těsně před důchodem pracoval v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci. Nyní externě pracuje v knihovně olomouckého Arcibiskupství. Básnické sbírky do knihovny daroval, ale nepřál si být uváděn v katalogu, v kalendáři. Sbírky: Jabloňové kvítí (1999); Po dešti čisto (2006); Kraj nevyvolený (2007); Trs života (2009). Nejsme sami (2011)

Kolář, Bohumír: Stadníkův Trs života. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 183.

PhDr. Jiří Koplík

Vyučil se kameníkem u firmy Fojt v Mrákotíně u Telče. Záhy po vyučení se vrátil do rodiště k babičce a pracoval tam jako kameník a zároveň studoval uměleckoprůmyslovou školu. Po skončení 2. světové války přišel do Olomouce a pracoval v ateliéru akademického sochaře Julia Pelikána. Po obnovení Univerzity Palackého se zapsal jako mimořádný posluchač na katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty u prof. Josefa Vineckého a Vladimíra Navrátila. V roce 1955 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců později Českého fondu výtvarného umění. Podnikl studijní cesty do Itálie, Rakouska, Srbska a Francie. Jeho činnost lze rozdělit do tří oblastí a to: tvorba vlastní, spolupráce s jinými sochaři a činnost restaurátorská. Jeho památníky obětem druhé světové války najdeme v Moravičanech, Chropyni, Rudě nad Moravou, náhrobky na olomouckém ústředním hřbitově v Olomouci. Často pomáhal jiným autorům při realizaci jejich prací. V roce 1965 vytvořil spolu se sochařkou Sylvou Lacinovou památník v Boskovicích. V roce 1974–1975 restauroval sochy Nejsvětější Trojice v Olomouci. Podle návrhu I.Theimera a za spolupráce architekta T. Černouška vytvořil kašnu na olomouckém Kolárově náměstí, v roce 1993 restauroval sochu v Samotiškách. Vytvořil také sochy Adolfa Kašpara, T.G.Masaryka, J.A. Komenského, komorní plastiky a pamětní desky. Zemřel v Olomouci – Svatém Kopečku

Musil, J. V.: K dílu sochaře Josefa Stárka. In: Vlastivědné listy. Opava 1991, XVII, č. 2. S. 27–28.; * Kalusek, Libor: Sochař a restaurátor J. Stárek. Hanácké noviny,17.9.1992­. S.4. * Musil, J.V.: Olomouc-Kopeček. Olomouc 1984.S.42.; Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2010, č.1.S.4–5.;

Studoval konzervatoř a AMU v rodišti a v letech 1969–1973 bohosloveckou fakultu UP v Olomouci. Působil ve Šternberku v letech 1975–1979, od roku 1985–1990 ve Velké Bystřici a poté zakotvil v Olomouci na Nové Ulici. Skládal symfonickou hudbu, upravoval lidové písně a spolupracoval s rozhlasem. Od roku 2002 byl členem Prostějovské komendy Řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Zemřel 5. listopadu 2007 v Olomouci a pohřben byl v rodišti.

Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013, č.6, S.4.

V Olomouci působil od 1.8.1876. Zprvu pracoval pro pro podnikatele Mořice Fischera. Pro něho navrhl a realizoval stavby domů v Komenského ulici č.4, na nábřeží Přemyslovců č.12,14,16. Provedl řadu staveb tzv. Úřední čtvrť v Olomouci, V letech 1887–1888 mu byla svěřena stavba Národního domu v Olomouci, při níž zaměstnával 427 dělníků. Současně s touto stavbou probíhala za jeho vedení i výstavba hostince s divadelním sálem !U města Olomouce", později nazvaného " U města Prahy", dnes sídlo kina Lípa. V letech 1890–1893 řídil stavby třinácti budov: Ústav pro choromyslné ve Šternberku., Ústřední záložna rolnická na Horním náměstí č.17 v Olomouci aj. Od roku 1911 pracoval v jeho stavební kanceláři i jeho syn Karel (1884–1918).

Černoušek, M. : Olomoucká architektura 1910–1950. Olomouc 1981. ; Čapkovič, F. : Interhotel Národní dům v Olomouci 1885 – 1985. Olomouc 1985.S. 4; Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 277–278. ; Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929. S. 50. ;. Karel Starý 28.1.1993. Kdy-kde-co v Olomouci, 1993, leden.S.2. Wi­kipedie.cz – Matrika.

Stud. na stavební průmyslové škole v Praze, kde absolvoval r. 1901 a UMPRUM absolvoval 1908 u prof. J. Kotěry. Od r. 1911 projektantem ve stavební kanceláři svého otce Karla Starého st. (1843–1929). Bratr malířky Ludmily Staré-Hofmannové (1882–1957). Stavby: r.1911 dům sestry, Resslova 20, r.1913 adapatace a přístavba Obč. záložny, Dolní n. 28–29. ;

Zatloukal, P.: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.20–21.; Zatloukal, P.: Počátky architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc, KVM 1991/OGVU;.

V roce 1922–1923 působil jako korepetitor v olomoucké opeře, vedené tehdy Karlem Nedbalem. Okolnosti jej však přinutily, že se vrátil k právnickému povolání. Hudbě pak věnoval volný čas. V březnu 1939 emigroval s rodinou do Kanady, kde se stal osob. tajemníkem čs. vyslance dr. Frant. Pavláska. Za působení na čs. vyslanectví pořádal četné koncerty na podporu čs. zahraničního odboje. Po r. 1945 se vrátil do vlasti a pracoval v kulturním odd. amerického velvyslanectví v Praze. V únoru 1948 opět do exilu, působil v Montrealu 20 let jako učitel hudby, muzikolog a koncertní pianista. Člen Společnosti pro vědy a umění.

Pejskar, Milan: Poslední pocta. 3.díl., vl.n. 1989, S.204.;.

Výrazná postava českého národního hnutí v Olomouci. Učitelský ústav v Olomouci nedokončil. Hodně cestoval. Koupil mlýn v Litovli, statek v Týnečku a v Olomouci si postavil dům. Stal se na nějaký čas členem městské rady olomoucké. Podporoval české školství. Založil stipendia pro chudé žáky Slovanského gymnázia. Mnoha školám a spolkům věnoval knihy a později i odkázal svoje majetky.

Narodil se v rodině ruského legionáře, majora čs.armády. Od útlého dětství pobýval v důsledku otcova vojenského působení v mnoha místech Československa – v Turčanském Svatém Martině, Komárně, Parkáni, Hranicích a v Krnově, odkud se rodina po útěku ze zabíraných Sudet v roce 1938 vrátila do Olomouce. Studoval nižší třídy Slovanského gymnázia, Vojenskou leteckou akademii a v letech 1947–1951 absolvoval FF UP v Olomouci, obor výtvarná výchova a deskriptiva. Doktorát získal v roce 1952 a poté působil jako středoškolský profesor na Slovanském gymnáziu. V roce 1960 stál u založení Lidové školy umění, kde byl ředitelem a podílel se na tvorbě osnov pro výtvarné obory. Získal nejen objekt na Nové Ulici, ale celý jej rekonstruoval pro potřeby LŠU.. V letech 1954–1974 externě působil na Univerzitě Palackého jako lektor fotografie. Je nositelem mezinárodního titulu MFIAP, nejvyššího vyznamenání, jakého může fotograf dosáhnout. Měl přes 150 autorských výstav, např. v Olomouci, Praze, Brně, Hodoníně, Liberci, Opavě, Ostravě, Linci, Innsbrucku, Berlíně, Hamburku, Burghausenu, Fuldě, Würzburgu, Norimberku, Římě, Reggio Emilia, Bordeaux, Krakově, Tallinu, Rize, Kaunasu, Vilniusu aj. a zúčastnil se přes 400 kolektivních výstav. Získal celou řadu ocenění a zlatý odznak Svazu českých fotografů. V posledním období se věnoval tvorbě publikací o historii a životě v Novém Hrozenkově. Je autorem knih Mädchenlandschaften (Düsseldorf 1980) a Fotografie pro Lidové školy umění (Praha 1980, 1983 a 1989). Vyšly o něm monografie od G. Goffeteho (Virton 1983), Karla Dvořáka (Ostrava 1984) a Ludvíka Barana (1990). Jeho fotografie jsou ve sbírkách Národní galerie a Uměleckoprůmys­lového muzea a Sbírky Svazu českých fotografů v Praze, Muzea umění v Olomouci, Moravské galerie v Brně, Slezského zemského muzea v Opavě, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Muzea Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Lotyšského fotografického muzea v Rize, Asociace litevských fotografů ve Vilniusu V letech 1998–2007 vyučoval na Slezské univerzitě v Opavě. Před 10 lety obdržel Cenu města Olomouce za celoživotní dílo a v červnu 2002 byl výtvarné škole, kterou založil propůjčen čestný název " Základní umělecká škola Miloslava Stibora, výtvarný obor." Spolu s přáteli: Zdeněk Přikryl, Ladislav Rusek a Bohumír Kolář byl členem neformální skupiny PRSK. PaedDr. Stibor má pohřeb na ústředním hřbitově v Olomouci 14.3.2011 ve 14 00 hodin.

Ševčíková, Hana : Cena města Olomouce. Olomouc 2001. http://otavinka.blog.cz/…oslav-stibor Dvořák, K.: Miloslav Stibor. Ostrava, Profil 1984. Kyndrová, L.: Akty Miloslava Stibora. Praha, Orbis 1967. Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. Horníček, M.: Miloslav Stibor. Ostrava, Profil 1989. Přikryl, Z.: K životnímu jubileu Miloslava Stibora. In: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–1988.S. 100–103. Pořad Salón. ČT1. Studio Ostrava 2001. (29.8.2001).

Básně in memoriam a na jeho počest napsali: Zbyněk Šiška a Ladislav Rusek.

Prvá absolventka sólového zpěvu na brněnské konzervatoři r. 1922. Prvá altistka u divadla v Olomouci od r. 1930. Za zásluhy o rozvoj kulturního života a za výkon v roli Orfea byla odměněna prvou čestnou cenou města Olomouce. Věnovala jí Podpůrnému fondu herců olomouc. divadla. Tento fond r. 1955 obnovila jako nadaci k uctění památky svého otce Karla Stoegra.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965. S.616 –617.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959. S.229.;.

Pocházel z rodiny obuvníka. Vystudoval piaristická gymnázia v Příboře a Kroměříži. Poté studoval bohosloví v Olomouci. V r. 1876 byl vysvěcen a působil jako kooperátor ve Štítech a v Příboře, administrátor ve Veřovicích a Svébohově. V letech 1888–1908 farářem v Dražovicích. V r. 1892 jmenován konzistorním radou, 1908 nesídelním kanovníkem v Olomouci. V letech 1921–1923 byl olomouckým arcibiskupem. Obětavě se podílel na založení a činnosti mnoha katolických spolků a organizací. Zasadil se o zvelebení chrámu a vybudování kláštera na Hostýně. V r. 1895 založil Matici svatohostýnskou, 1893 apoštolát sv. Cyrila a Metoděje, 1902 Družstvo Velehrad a velehradskou akademii. Po jeho smrti byl v roce 1924 otevřen poutní dům Stojanov. Přispěl k zřízení cyrilomětodějských památek na Radhošti. Byl spoluzakladatelem Moravské katolické národní strany a také křesťansko sociální strany. Poslancem říšské rady, po vzniku republiky do r. 1920 poslancem a poté až do smrti senátorem Čs.národního shromáždění.

Šalek, Ondřej: Čestní občané Kopřivnice. Ostrava 2009.

Narozen v Odrlicích (nyní místní část obce Senička).

Předseda VSMO od r. 1980, redigoval sborník VSMO Středisko. Maturoval na gymnáziu v Litovli. V Olomouci působil od r. 1947. V letech 1950–1974 půs. na SZTŠ v Olomouci-Hradisku. Publikoval do regionál. tisku i celostátního. Zakládal a spoluredig. Malovaný kraj. V Olomouci psal do Stráže lidu, Zpravodaje VSMO, Práce, MF, Nové svobody. S J. Vlachem řídil vlast. sborn. „Od Hradské cesty“. Čestný člen pěveckého sboru Nešvera.Pohřben v Cholině.

Vlach, Jaroslav: Jubilejní bilance.-ZVSMO 1981, č.15–16, S.22–25;Musil, J.V.: K sedmdesátinám Václava Stratila.=Stře­disko, Olomouc VSMO, 1982, č.6, S.76–82.;Lid.demokracie, 11.9.1991, Lid.demokracie, 19.4.1993, S.3., Hanácké noviny, 19.4.1993, S.4., Puls, 19.4.1993, S.2., Smuteční projev Bohuslava Smejkala při pohřbu v Cholině 16.4.1993.

Studovala 1947–49, a 1962–66 FFUP v Olomouci u prof.V.Mokrého, J.Zrzavého, Vl.Navrátila, J.Vydry a A.Berana.V letech 1961–63 půs.pedagogicky na výtvar.odboru LŠU v Olomouci.Sa­mostatně vystavovala v Olomouci 1969, 1971, 1985, 1989, v Přerově 1974. Realizovala figurální, epigrafickou a ornamentální výzdobu zvonů pro Vranovice u Prostějova. Mládí prožila v Břeclavi.Její tvorba vychází z platformy víry, snaží se dobrat k vnitřní svobodě. Hodně malovala kytice, především bodláky. V olomoucké galerii Velehrad se ve dnech 14.1.-2.2. 1998 konala výstava obrazů.
Žila a zemřela v Olomouci. Pochována do rodinné hrobky v Cholině.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.; ;Kdy kde co v Olomouci 1990, červen,S.9. Bě­leš,P.: Nikdy se mi netvořilo lehce, říká Vladimíra Stratilová. Hanácké noviny, 17.1.1998.S.6. (Rozhovor).