Osobnosti Moravy.eu

Během gymnaziálního studia byl totálně nasazen. Po druhé světové válce vystudoval Filosofickou fakultu MU v Brně obor angličtina a historie. V letech 1950–54 byl v PTP. Od roku 1954 působí v Olomouci. Věrnost demokratickým tradicím mu vynesla nepříznivou pozornost totalitních orgánů. Kandidatura mu byla povolena až v roce 1986. Ve své práci se věnoval anglosaskému světu a jeho postavení a úloze v tomto světě. Celkem napsal deset skript a řadu dalších knižních publikací jako: Slovník amerikanismů, čtyřdílnou Angličtinu pro jazykové školy (s 2 spolupra­covníky) a dvoudílnou vysokoškolskou učebnici. Jeho dlouholeté studium styků anglicko-českých a americko-českých vyústilo (r.2001–3) v 2 monografie: Anglie očima české literatury od středověku po rok 2000 a Amerika očima české literatury od vzniku USA po rok 2000. Lektoroval řadu cizích rukopisů např. Učebnice lékařské angličtiny, Anglicko-český slovník a Velký česko-anglický slovník. Známé jsou i jeho překlady materiálů, které zahraniční veřejnost informují o dějinách a současnosti města Olomouce. V roce 2003 dostal Cenu města Olomouce. Prof. PhDr. Jaroslav Peprník, CSc. je autorem 10 skript, několika slovníků a řady publikací pro VŠ.

Narodil se do učitelské rodiny. Jeho otec Vilibald byl učitelem na základní škole ve Velké Bystřici. Mladší bratr se jmenuje Jaromír. Po základní škole studoval gymnázium v Olomouci. Po maturitě odešel studovat na VUT do Prahy, obor elektrotechnika (silnoproud). Po promoci jako Ing. elektrotechnik nastoupil do zaměstnání na Slovensku do města Šala u Nitry, do podniku Duslo, kde působil 16 let. V roce 1971 se seznámil s Marií Kadlčíkovou z Vlčnova a svatbu měli po dvou letech 25.8.1973. Asi v roce 1986 se stěhovali do Velké Bystřice, kde stavěli rodinný dům a dcery měly věk akorát k nástupu do školy. Ing. Peřina začal pracovat jako technik ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Vytvářel projekty pro nemocnice. Budoval nemocnici v Prostějově, v Pasece, v roce 1989 v Hanoji, po sametové revoluci odešel do IDOPU (podnik zabývající se výstavbou domů a jejich modernizací), tehdy sídlil na ul. Řepčínská v Olomouci. Absolvoval řadu zahraničních stáží v USA a Švýcarsku. S rodinou jezdíval o víkendu a ve volném čase do BURKU, což byla chatařská osada v Mariánském Údolí.

Sdělení manželky Marie Peřinové meilem dne 7.7.2023

Ing. Jiří Peřina

Foniatr, působí na LF UP a Ústavu lékařské biofyziky, vědecká a výzkumná specializace: fyziologie a patofyziologie lidského hlasu a řeči. Autorem odb. vědeckých publikací. Vysokošk. prof. Lékařské biofyziky a přednáší na LF UP, externě na PřF UP – základy průmysl. designu v oboru optika.

Žurnál UP, č. 23, 13. 10. 2006, S. 5.,

V roce 1936 maturoval na gymnáziu v Jičíně a poté studoval na pedagogické akademii v Praze. od roku 1939 vyučoval na středních školách v Praze, vzorným učitelem byl jmenován v r. 1956. Dálkově studoval vysokou školu pedagogickou, obor hudební výchova a hudební nástroje, kde promoval v r. 1960. Pedagogicky zde působil do r. 1964. Autor učebnic Hudební výchova pro 4. roč. (1958), pro 5. r. (1957), Pokusný zpěvník aj.

Československý hudební slovník.2. Praha, SHV 1965. S. 281.;Hudební rozhledy, 1975, č.10, S.453–4.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.122.;.

Založil r.1746 v Olomouci první učenou společnost v zemích rakouských, středisko osvícenských snah, zv.Societas incognitorum eruditorum in terris Austriacis.Měla velkou zásluhu na obrození Moravy.Zanikla r.1751.Od roku 1750 vlastnil ; Nové Zámky u Nesovic na Vyškovsku, kde také zemřel.

Masarykův slovník naučný. Díl 5. Praha 1931, S. 660; Králík, Oldřich: Moravské počátky osvícenec. humanismu. VVM, 2, 1947, S. 15–27, obr..

Narozen v Horních Pasekách u Rožnova (n. m.č. Rožnov pod Radhoštěm). Učil v Olomouci na škole v Černovíře, Hodolanech a ve Skrbeni. Podílel se na práci v Sokole, v Národní Jednotě, přispíval do novin a časopisů. 1925 vydal knihu o vzniku a činnosti Národní jednoty. 1935 další kniha Duchem a srdcem. Za činnost v partyzánském odboji byl zatčen a v roce 1943 v Osvětimi popraven.

Tichák,M.: Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc, 2002. S.116.

Od r. 1953 pedag. prac. VŠE, od r. 1973 děkan fakulty národohospodářské VŠE Praha, od r. 1978 profesor , obor finance, od r. 1984 člen korespondent ČSAV. Autor řady knih, skript, recenzí a vědec. publikací. Zasloužilý učitel 1983. ;

BIO-ČTK 7.4.1988.;.

Narozen ve Vinarech u Přerova (n. Přerov). Studoval gymnázium v Přerově, kde maturoval v roce 1892. Poté studoval LF v Praze a Innsburku. V r. 1898 promoval na MUDr., r. 1909 habilitoval a mimořádným profesorem se stal r. 1915. V letech 1897 – 1919 působil na LF v Praze, 1919–1939 na LF MU obor chirurgie v Brně. Dne 1.6.1947 mu byla odhalena na budově chirurgického pavilonu němocnice v Přerově pamětní deska.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Praha 1947,S.45.;.

Vinary u Přerova (n. Přerov)

Vzdělání získal na hudební škole Žerotín. V roce 1920 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Státní zkoušky z hudební výchovy složil v Brně v roce 1939. Uplatnil se jako violista v Moravské filharmonii. Působil na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Napsal drobné klavírní skladby.

ČSHS. 2. díl. Praha 1965. ; Prázdninová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, červen, srpen 2009. ;

Od r. 1885 působil ve Šternberku jako lékař. Psal fejetony o Luhačovicích do Časopisu čes. lékařů, zejm. v letech 1887–1893. ;

Almanach českých lékařů.Praha 1913.S.236.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1846

V Písku žil od roku 1936. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Písku. Poté studoval hudební vědu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1949–1956). Jeho studium bylo dvakrát přerušeno: 1950–1951 pro nemoc, 1952–1953 obviněn a vězněn za " spiknutí proti republice" – za ilegální skauting. Návrat do školy mu byl umožněn amnestií v roce 1953. V roce 1969 promoval na PhDr. na Palackého univerzitě v Olomouci. Zaměstnán byl jako archivář a faktor archivu Českého hudebního fondu (1957–1963), pak dramaturg hudebního vysílání Československé televize (1963–1972, v roce 1969 byl 6 měsíců šéfredaktorem vysílání. Propuštěn z politických důvodů a posléze zaměstnán jako dramaturg Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích (1973–1976), kde spolupracoval s dirigentem Liborem Peškem a ředitelem Josefem Shejbalem. V letech 1977–1986 působil v Praze, kde odborným pracovníkem hudebního oddělení Divadelního ústavu a poté v letech 1986–1989 vedoucím tohoto oddělení. Pak se vrátil do televize na místo šéfredaktora hudebního vysílání (1990–1991, 1991–1992 byl ředitelem Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK a ve dvou etapách ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha (1992–1996 a 2000). V letech 1996–2001 působil jako externí pedagog soukromé Vyšší střední odborné školy filmové v Písku.

Rozsáhlá činnost publikační. Přednášky na zahraničních univerzitách: v Mohuči (1982), v Londýně (1991) aj.Autor literárních esejí nebo populárních úvah o životě a umění vůbec: Sonáta o hudbě, Doteky hudby, Zápas s mlhou, Rozcuchaná kniha. Od roku 2001 rozhlasový cyklus Jak to vidí Jiří Pilka.

Pilka, J.: Výpravy proti času. Praha, Doron 2005. Špinková, Martina. Email ze dne 7.7.2018. Sdělení o úmrtí tatínka.

Synovec hudebního skladatele Jiřího Srnky.

Narozen v rodině učitele v Odrlicích (n.část obce Senička). Absolvoval reálku v Litovli. Na doporučení prof. Cihelky odešel na AVU do Prahy. Studia přerušil, protože byla válka. Po válce působil jako důstojník dělostřelectva. Známé jsou jeho obrazy z Choliny. Maloval selské grunty, hanácké kroje ap.

Vlach,Jaroslav: Osobnosti Litovelska.1993­. Rkp..Šik, L.: Litovelské osobnosti. 2009. CD-R.

1740 odešel do Olomouce, kde pracoval jako pomocník malíře J.K.Handkeho. Jeho oltářní obrazy v Zašové.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.94; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.Na-Su. Valašské Meziříčí 2011. S.42.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1711

Profesor kreslení ne německém státním gymnáziu v Hranicích od roku 1873–1900, kdy onemocněl.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 28.4.1997.

Základní školu vychodil v rodišti a v Brodku u Konice. RG studoval v Jevíčku, kde byl žákem prof. Václava Stratila (1911–1993). Maturoval až po osvobození, protože za okupace musel studium přerušit a odejít na nucené práce do lesa. V letech 1946 – 1950 absolvoval olomouckou bohosloveckou fakultu. Po dramatickém uzavření fakulty odešel do Brna, kde studoval Vysokou lesnickou školu. Po promoci v roce 1956 pracoval jako lesní inženýr v Lesprojektu Kroměříž až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Teprve tehdy se mu otevřely naplno všechny brány k činorodé vlastivědné práci.
Od chlapeckých let psal verše, které publikoval v dětských časopisech. Zapisoval si místní lidové pověsti. Na studiích se zajímal o literaturu, filozofii a historii, soukromě studoval též cizí jazyky a jako student procestoval na kole celou republiku. Později navštívil téměř celou Evropu, ale také Kubu a Kanadu. Poznatky z cest a života lesů publikoval v odborném tisku. Vlastivědné studie publikoval většinou na pokračování, např. zajímavé dějinné události Kroměřížska vycházely v letech 1964 – 1965 v Kroměřížském kulturním kalendáři, Kronika Konicka vycházela v letech 1967– 1969 v prostějovské Stráži lidu. Řada jeho historických prací vyšla knižně, např. Kronika Šubířova a Chobyně (1971), Úsobrno v minulosti a současnosti (1973), Jan Leopold Kunert (1986), Posvátná hora Kalvárie (1990) , Pod vrchem Lavičná (1991), Jaroměřická zastavení (1992), Pohledy do staré Kroměříže (1992), Jevíčko v letech 1948–1918 (1993), Dějiny Jaroměřic na Malé Hané (1995, Dějiny města Konice I., II. (1993,1995). Ve sbornících a časopisech publikoval na 1800 příspěvků, jeho zajímavé články vycházely také v hanáckých kalendářích Rok na Hané (1992 – 1997). Členem historické sekce VSMO a Obce spisovatelů.

Stratil, V. : Historiograf a kronikář moravských obcí. =ZVSMO, 1983–1984, č. 19–20, S. 32. , . Pinkava,J.: Olomoucké vzpomínky.In: Rok na Hané 1994. Olomouc 1993.S.8–9. ; Ševčíková,H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2004,č.10, S. 9. ; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha 1996.S. 123. ; Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií.In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Narozen v Chobyni (n.č. Šubířova)

V r. 1951–1953 šéf činohry Divadlo O. Stibora Olomouc ;1954–1956 Čs. stát. film, 1957– Národní divadlo Praha. Zasl. umělec r. 1968. 2002 – Cena Thálie.

Bio kartotéka ČTK.P., 1981.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.375 až 376.;. www.wikipedie.cz

Středoškolský prof. gymnázia v Prostějově, zajímal se o staré texty. Vydal Privilegia a majestáty města Prostějova.

Ethen: Portréty.

Prof. střední lesnické školy v Hranicích, publikoval v čas. Živa, Myslivost, Rybářství aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.159–160.;.

Profesor přírodopisu na SG v Olomouci 1903–1908, poté v Brně na reálce.

Seznam jeho prací ve Sborníku klubu přírodovědeckého v Brně, roč.XI;ČSVMO, roč.LI.Knižně: Květena Hané.Brno 1911. .Biografie: Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.228. Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.72–73.; Otruba, Josef: PhDr.Josef Podpěra padesátníkem.ČVSMO, 40, 1928, S.156.;.

V letech 1956–1961 studoval LFUP v Olomouci-stomatologii, od té doby působil jako pedagog na LF.Odborník ve stomatologii.1­.6.1986 jmen.do funkce ředitele FN v Olomouci. Obor ústní, čelistní a obličejová chirurgie

/jip/: Jmenování do funkce.Nová svoboda, 1986, 4.6, ,S.1.;

Od r. 1929 působil v Prostějově, ve své muzikantské a sběratelské tvorbě zahrnuje 2 folkloristické oblasti, Slovácko a Hanou. Autor dvou svazk. díla Lidových písní z Hané. Z díla: Lidové písně na Hané v dnešní době.Sb.SLUKO 1951–53; Po stopách dělnické písně na Prostějovsku-ZVÚO 1963, č.1;

Brada, Vojtěch: Ediční poznámka ke knize Poláček, Jan: Lidové písně z Hané, 2.díl.Kroměříž OKS 1975, S.401–3; Československý hudební slovník II. .Praha, SHV 1965, S.334; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.161.;

V letech 1961–1967 působil na FFUP, obor dějiny české literatury.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.'.

Prof. PhDr. Josef Polák, CSc.

od r. 1925 pracoval v Brně, autor projektů škol v Přerově, rodinných domů v Přerově 1931–1933, ve Vyškově 1932–1934, spořitelny v Boskovicích 1936. Autor knihy Holandské stavebnictví..

ČBS.Praha 1992.S.558.;

Syn hajného Josefa . V roce 1933 maturoval na reálce v Prostějově a zapsal se na VŠ obchodní v Praze, kde se věnoval studiu jazyků. R. 1934 složil na kroměřížském gymnáziu doplňovací zkoušku z latiny, což mu otevřelo možnost zapsat se na studia FFUK v Praze na angličtinu a dějepis. Studoval také španělštinu a 1938–1940 absolvoval státní archivní školu. Promován byl až v červenci 1945. Externě působil na FFUP v Olomouci na katedře obecných dějin v letech 1948–1961. Prof. UK Praha. Zabýval se českým stavovským povstáním 1618–1620 ve vztahu ke krizi 17. stol. , obdobím napoleonských válek, dějinami V. Británie a Latinské Ameriky.

MČSE.IV.Praha, 1986, S.968.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.349.; Holinková, Jiřina: K jubileu…=Štafeta, 18, 1986, č.1, S.20–22, 1 obr.; Janák, J.: Šedesátka J.Polišenského­.=VVM, 28, 1976, č.1, S.81.; Kašpar, O.: 60 J.Polišenský­.=Štafeta, 8, 1976, č.1, S.14–15.; Prostějovský Týden, 10.01.1996, S.10.; BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002. S. 94–95

univ.pro. PhDr. Josef Polišenský, DrSc.

Působil na UP, kat. klasic. filologie v letech 1950–1954. Nyní na UK Praha.

Purketová Jana: O životě a díle čes. a slov. pedag. Brno SVK 1989, S. 107. ; Kapitoly z dějin olomouc. univerzity. Ostrava Profil 1973. Nekrolog – Vykypěl, B.: Jaroslav Popela. Linguistica Brunensia 59, 2011. S.269–270.

Doc. PhDr. Jaroslav Popela CSc.