Osobnosti Moravy.eu

Kapelník ND v Praze.Skládal chrámovou hudbu, sbory, písně, operu.Mj.Písničky, op.24–26/F.S.Procházka/, humorné Hanácky pěsničke, op.60/Větřák, Dež viš…, Ořeší, Naša chvilka, Hanák/a Novy hanácky pěsničke, op.63, obojí O.Přikryl.Sbor pro mužské hlasy „Me, zme me“-hymna Hané na slova Dr.Přikryla, Prostějov.Buček.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965,S.300.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.127.

Absolv. Slovanské gymnázium v Olomouci, 2 roky LF UP Olomouc, poté přešel na PedF UP, v roce 1986 obhájil doktorát v oboru speciální pedagog. Do r. 1990 pracoval jako psychoterapeut v Pedagog.- psycholog. poradně. 1990–95 byl ředitelem Ústavu sociální péče Klíč. Poté působil ve funkci vedoucího soc. zdravotn. odboru Města Olomouce, po r. 1998 se stal náměstkem primátora Statutárn. města Olomouce. Od r.2001 je členem krajského zastupitelstva jako předseda sociální komise.

dokument. list/2001 + životopis

Od 1. svět. války žil v Přerově. Autor řady projektů sokoloven, škol, rodinných domů. Autor všech výprav divadel. spolku Tyl v Přerově a několika scén pro profesionální Hanácké divadlo, přednášel na škole divadel. ochotníků v Hronově aj.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov, 1982..

V Písku žil od roku 1936. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Písku. Poté studoval hudební vědu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1949–1956). Jeho studium bylo dvakrát přerušeno: 1950–1951 pro nemoc, 1952–1953 obviněn a vězněn za " spiknutí proti republice" – za ilegální skauting. Návrat do školy mu byl umožněn amnestií v roce 1953. V roce 1969 promoval na PhDr. na Palackého univerzitě v Olomouci. Zaměstnán byl jako archivář a faktor archivu Českého hudebního fondu (1957–1963), pak dramaturg hudebního vysílání Československé televize (1963–1972, v roce 1969 byl 6 měsíců šéfredaktorem vysílání. Propuštěn z politických důvodů a posléze zaměstnán jako dramaturg Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích (1973–1976), kde spolupracoval s dirigentem Liborem Peškem a ředitelem Josefem Shejbalem. V letech 1977–1986 působil v Praze, kde odborným pracovníkem hudebního oddělení Divadelního ústavu a poté v letech 1986–1989 vedoucím tohoto oddělení. Pak se vrátil do televize na místo šéfredaktora hudebního vysílání (1990–1991, 1991–1992 byl ředitelem Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK a ve dvou etapách ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha (1992–1996 a 2000). V letech 1996–2001 působil jako externí pedagog soukromé Vyšší střední odborné školy filmové v Písku.

Rozsáhlá činnost publikační. Přednášky na zahraničních univerzitách: v Mohuči (1982), v Londýně (1991) aj.Autor literárních esejí nebo populárních úvah o životě a umění vůbec: Sonáta o hudbě, Doteky hudby, Zápas s mlhou, Rozcuchaná kniha. Od roku 2001 rozhlasový cyklus Jak to vidí Jiří Pilka.

Pilka, J.: Výpravy proti času. Praha, Doron 2005. Špinková, Martina. Email ze dne 7.7.2018. Sdělení o úmrtí tatínka.

Synovec hudebního skladatele Jiřího Srnky.

Základní školu vychodil v rodišti a v Brodku u Konice. RG studoval v Jevíčku, kde byl žákem prof. Václava Stratila (1911–1993). Maturoval až po osvobození, protože za okupace musel studium přerušit a odejít na nucené práce do lesa. V letech 1946 – 1950 absolvoval olomouckou bohosloveckou fakultu. Po dramatickém uzavření fakulty odešel do Brna, kde studoval Vysokou lesnickou školu. Po promoci v roce 1956 pracoval jako lesní inženýr v Lesprojektu Kroměříž až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Teprve tehdy se mu otevřely naplno všechny brány k činorodé vlastivědné práci.
Od chlapeckých let psal verše, které publikoval v dětských časopisech. Zapisoval si místní lidové pověsti. Na studiích se zajímal o literaturu, filozofii a historii, soukromě studoval též cizí jazyky a jako student procestoval na kole celou republiku. Později navštívil téměř celou Evropu, ale také Kubu a Kanadu. Poznatky z cest a života lesů publikoval v odborném tisku. Vlastivědné studie publikoval většinou na pokračování, např. zajímavé dějinné události Kroměřížska vycházely v letech 1964 – 1965 v Kroměřížském kulturním kalendáři, Kronika Konicka vycházela v letech 1967– 1969 v prostějovské Stráži lidu. Řada jeho historických prací vyšla knižně, např. Kronika Šubířova a Chobyně (1971), Úsobrno v minulosti a současnosti (1973), Jan Leopold Kunert (1986), Posvátná hora Kalvárie (1990) , Pod vrchem Lavičná (1991), Jaroměřická zastavení (1992), Pohledy do staré Kroměříže (1992), Jevíčko v letech 1948–1918 (1993), Dějiny Jaroměřic na Malé Hané (1995, Dějiny města Konice I., II. (1993,1995). Ve sbornících a časopisech publikoval na 1800 příspěvků, jeho zajímavé články vycházely také v hanáckých kalendářích Rok na Hané (1992 – 1997). Členem historické sekce VSMO a Obce spisovatelů.

Stratil, V. : Historiograf a kronikář moravských obcí. =ZVSMO, 1983–1984, č. 19–20, S. 32. , . Pinkava,J.: Olomoucké vzpomínky.In: Rok na Hané 1994. Olomouc 1993.S.8–9. ; Ševčíková,H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2004,č.10, S. 9. ; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha 1996.S. 123. ; Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií.In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Narozen v Chobyni (n.č. Šubířova)

Do obec. školy chodil do Kostelce na Hané. 1890–1898 abs. SG v Olomouci. 1902 abs. FFUK Praha. S Bezručem se seznámil v červenci 1910. Vyučoval na G v Prostějově od r. 1906. Přítel a sekretář básníka Petra Bezruče. V r. 1947 redigoval k 80. narozeninám P. Bezruče sborník Vzpomínky na P. Bezruče.

Almanach gymnázia v Prostějově.Pros­tějov 1979.S.52.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.S.206.;.

Autor beletrie, zvl. velké řady divadelních her pro ochotníky a konvenčních románů, Byl úředníkem na různých místech, naposledy v ministerstvu národní obrany.

Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha Orbis 1946.S.637–638.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha Národní knihovna 1962.S.206.; Lidové noviny 1952, 22.1., S.3.; Ficek, Viktor: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.5.Opava 1983., S.106.;.

Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval r. 1884 a theologii v Brně. Působil jako kaplan a později jako český kazatel ve Vídni. Pak se přestěhoval do Jihlavy. Napsal mnoho pedagogických pojednání . Zabýval se přírodou a napsal práce o tetřevu hlušci, rorejsech a kukačkách. Svá díla psal pod pseudonymem František Nákelský. Zemřel v Jihlavě a je tam i pohřben.

Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice 1940. S. 370.

R. 1813 složil truchlozpěv na smrt divotvorného houslisty, Josefa Slavíka. Hudební skladatel především klavírních žánrů, učitel hudby a varhaník ve Vídni.

Českosl. hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.317.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1858

Když měl tři roky, tak se jeho rodiče rozvedli a Vojta zůstal u otce, který se o něj staral a vychovával jej. Spolu s ním odešel ze Žamberku do Moravské Třebové, kde začal chodit do základní školy a věnoval se sportu (hokej, fotbal) a od 6 ti let chodil do šachového kroužku. Záhy se stal nejlepším hráčem a začal ho individuálně trénovat kandidát mistra. V 9 ti letech vyhrál Mistrovství republiky v rapid šachu do 10 let, které se hrálo v Liberci. Upoutal jednoho z nejlepších šachových středisek v ČR a to Staré Město u Uherského Hradiště na Slovácku a díky tomu se s otcem přestěhovali do Prostějova. Tím začala jeho šachová kariéra. Za dvacet let, co se věnuje šachu byl mnohokrát mistrem ČR v mládežnickcýh a juniorských kategoriích. V kategorii dospělých byl dvakrát Mistrem ČR v klasickém šachu (což je nejvíc) a následně získal 3 tituly z rapid šachu, ten poslední v červenci 2022 v Pardubicích a dva tituly v bleskovém šachu, kdy ten první byl už v roce 2012 za účasti kompletní české špičky. Absolvent Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově. Po maturitě se věnoval profesionálně šachové hře i studiu cizích jazyků: angličtina, ruština, němčina, polština a základy finštiny. Podle hodnocení FIDE ze srpna 2022 má ELO 2556. ( V prosinci 2019 měl ELO 2589). Jeho největším snem je překročit hranici 2600 ELO a být v první stovce na světě. Na webových stránkách je několik jeho básní, to znamená že je romantičtější než se zdá.

Wikipedie.cz Plát Vojtěch: Curriculum vitae, osobní meil – 2.8.2022 https:// www.offtheroad.cz/vojtech-plat- pribeh/ http://www.offtheroad.cz/basne- vojtech – plat/

Fotografie Vojtěcha Pláta je z roku 2021.

Studoval v České reálce v Olomouci, kde maturoval r. 1949. Poté absolvoval FF UP obor tělesná a branná výchova, angličtina, 1953. Působil jako středoškolský profesor na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově (1953–63), poté na učńovské škole Na Šířavě. Hudební vzdělání u prof. Černého na hudební škole. Ve hře na foukací harmoniku byl samouk, učil se od 16 let. Na univerzitě byl primášem cimbálové muziky. Vystupoval s orchestry i jako sólista. V 70. letech pravidelně na mezinárodních soutěžích. Spolupracoval s rozhlasovými, televizními a filmovými studii.Získal 4× titul mistra světa v této hře. Nahrál řadu zvukových nosičů (LP desky, CD). Získal mnoho čestných vyznamenání. Poslední koncert měl v americkém Detroitu v roce 1991.Od r. 1992 již neúčinkoval. Spolu s M.Kunou napsal učebnici Foukací harmonika.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Praha 1990. S.424 –425.; Obecní čidlo, 7/2004, č.3. S.11;Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 19, červenec srpen 2009.S.16.;

Absolv. studia na Střední prům. škole strojnické v Olomouci roku 1977, kde také pracoval jako topič. Začínal v amatérské skupině Hučka, pak přešel do skupiny Falešní hráči, pak r. 1981 založil folkovou skupinu Plíharmonie, která hrála jeho písně. Za své existence vyhráli ve finále Porty. Po rozpadu skupiny vystupuje sólově s kytarou a od r. 1984 začal působit jako profes. umělec. Je autorem divadelní hudby. Držitelem Ceny města Olomouce 1998 v oblasti hudby. Komponuje hudbu k obrazům Jitky Brůnové – Lachmann z kvantové fyziky od roku 2005.

Kdo je kdo.II, 1991–1992.Praha 1991, S.746.; Brůnová-lachmann, J.- Švihálek, M.: Tiché ozvěny světla. Ostrava 2007, S. 97. ;

Pochází z početné rodiny dělníka. Studoval na reálném gymnáziu v Jihlavě a na reálce v Prostějově (mat. 1940). Za války pracoval na městském úřadě v Prostějově, 1943 byl totálně nasazen jako dělník v prostějovském závodu firmy Wichterle a Kovářík. Po osvobození nejprve pracoval jako knihovník ve Frýdku-Místku a poté studoval na Vysoké škole politické a sociální (ekonomický směr, 1946–50, Ing.). Souběžně (1948–50) pracoval jako redaktor časopisu Haló Nedělní noviny. 1951 byl redaktorem deníku Mladá fronta. Po dvouleté vojenské prezenční službě se 1953 stal dramaturgem Čs. televize, 1956 redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Od 1967 působil jako šéfredaktor pro beletrii v nakladatelství Práce, 1972–73 jako redaktor Literárního měsíčníku. Poté se věnoval spisovatelské práci. – V mládí byl členem skautského oddílu, později působil jako vedoucí, při dočasném obnovení této organizace (1968–71) byl členem Ústřední rady Junáka. 1967–89 několikrát navštívil Indii, byl i členem Čs.-indického výboru. Do politického života vstoupil po 1990: ve volbách 1992 za Levý blok zvolen poslancem Federálního shromáždění. V témže roce založil Slovanskou unii, nacionalistickou organizaci, jejímž cílem měla být obrana Čechů a Slovanů vůbec vůči cizímu, zejména germánskému nebezpečí. 1994 založil nakladatelství Point. Přispíval do periodik: Nedělní noviny (od 1947 zde povídky; 1948–50 reportáže, tit. časopisu od 1948 změněn na Haló Nedělní noviny), Tvorba, Rudé právo, Kulturní rozvoj, Mladá fronta, Literární noviny, Nový život, Zlatý máj, Červený květ (Ostrava), Literární měsíčník, Kmen aj.; po 1990 přispívá především do novin Naše pravda. Je autorem scénáře pro absolventský film režiséra Jana Valáška V ulici je starý krám (1955). Alexej Pludek debutoval před rokem 1948 hrou pro mládež Statečná slova, formu dramatu zvolil o tři roky později i pro své druhé dílo, pro budovatelskou hru Případ Modrá voda. Od poloviny 50. let se pak věnoval výhradně tvorbě prozaické. Jeho první román Slunce v údolí je situován na stavbu Trati mládeže na Slovensku a schematickým dějem i postavami ilustruje komunistickou ideologii, ukazuje „nový“, vzorový typ mládeže a kritizuje nedostatky politické práce. Po pokusu o psychologickou prózu s tématem citového zrání mladého člověka před válkou a za okupace (Dvě okna do dvora) i v současnosti (Ženy nemají pravdu) našel Pludek prostor pro literární projekci svého vnímání světa v žánru historické, respektive utopistické prózy. Trojice jeho románů o starověkých monarchiích je situována do Egypta 14. století př. n. l. (Faraonův písař), Indie přelomu 4. a 3. st. př. n. l. (Rádce velkých rádžů) a do fiktivní ideální země (Nepřítel z Atlantidy). Tato volná trilogie se vyznačuje podrobným popisem reálií, snahou o psychologizaci postav a vykreslení dobové duchovní atmosféry, jakož i zjevnou moralistní didaktičností a ideologickou zacíleností, promítající se do dějových schémat. Pludkovi hrdinové jsou ve značné míře autorskou sebeprojekcí: uprostřed intrik na královských dvorech a boje o moc vedou vnitřní a vnější zápas za pravdu, za čest a zachování státu, za mír a ušlechtilou službu vládnoucí společnosti. Zdroj ohrožení těchto etických hodnot pak Pludek příznačně vidí v iracionálně pojímaném „spiknutí temných sil“. Ve sci-fi románu Nepřítel z Atlantidy z počátku 80. let je boj proti spiknutí dotažen až v rasistický obraz nepřítele: černovlasých lidí s velkými nosy, obchodníků, kteří svým kupčením zpochybňují základní hodnoty mytického státu, vykresleného jako kastovní, přísně hierarchizovaná společenská struktura, navíc po sovětském vzoru ovládající další satelitní republiky. Obdobná hodnotová perspektiva určila také románový pamflet Vabank, v němž Pludek zobrazil Pražské jaro a dění z let 1967–68 vůbec jako zákulisní hru pravicových sil v čele s Židy. Pludkův dávný zájem o okultní a nadpřirozené jevy, a zejména převtělování (související s jeho zájmem o Indii) dal vzniknout knize fantaskních povídek Hledání antipoda. Potlačované zalíbení v totalitních společenských systémech jej pak inspirovalo k varovné vizi toho, co by se stalo, kdy byla uskutečněna Hitlerova tisíciletá říše, k antiutopii (Takových tisíc let). Autorova orientace na kladné hodnoty češství a českého charakteru dala vzniknout historické próze Česká pře i knihám literatury faktu (Český král Karel IV.). V Pludkově tvorbě pro děti převažuje literatura s dobrodružným dějem a s hrdiny, v jejichž pozadí je skautský ideál správného hocha. Inspiraci k příběhům o chlapcích mířících k ideálu čestného a spravedlivého života Pludek čerpá opět z historie (Rytířská jízda Jana z Michalovic), ale rovněž ze současnosti (Horami jde březen). BIBLIOGRAFIE Beletrie: Statečná slova (D pro ml., 1947); Modrá voda (D 1951, prem. s tit. Případ Modré vody, 1950); Slunce v údolí (R 1955); Ptačí pírko aneb Jak Vítek o všechno přišel (P pro děti, 1959); Dvě okna do dvora (P 1959; poté in Lásky na zavolanou); Tudy chodíval Ječmínek (PP pro ml., 1959); Hromotlucká historie (P 1961; poté in Lásky na zavolanou); Zakutálený míč (P pro děti, 1962); Ženy nemají pravdu (P 1963; poté in Lásky na zavolanou); Horami jde březen (P pro ml., 1963; přeprac. 1973); Faraonův písař (R histor., 1966); Teichheger Maresch schöpft Verdacht (něm., LF, Hamburg 1968); Jaká byla Zuzana (P pro ml., 1969, sešit. vyd.); Pověsti dávných časů (PP pro ml., 1971; přeprac. 1983); Vabank (P 1974); Rádce velkých rádžů (R histor., 1975); Lužiske zetkanja (lužickosrbsky, LF, Bautzen 1977); Lásky na zavolanou (1978, obsahuje: Dvě okna do dvora, Hromotlucká historie, Ženy nemají pravdu); Český král Karel (LF 1978; přeprac. 1979); Nepřítel z Atlantidy (R sci-fi, 1981); Králevic, král, císař (LF pro ml., 1983); Hledání antipoda (PP sci-fi, 1986; přeprac. s tit. Předsíň záhad, 1993); Rytířská jízda Jana z Michalovic (P histor. pro ml., 1987); Takových tisíc let (P sci-fi, 1988); Česká pře (R histor., 1989). Uspořádal a vydal: Červnové nebe (sb., 1945, též přisp.).

Z díla: K Hané se vztahuje kniha povídek pro děti.Tudy chodíval Ječmínek.Praha 1959.Biografie: Bílek, P.: 175 autorů.P., ČS 1982, S.108.;Galík, J.: A.Pludek pětasedmdesáti­letý.=Štafeta, 10, 1978, č.2, S.7–10.;Galík, J.: Ještě Olomoucko v české literatuře.=Stráž lidu, 1986, 9.10., S.4.;Bibliografie knižních prací členů SČS.P., ČS 1979, S.116.;Kyjonková, M.: Alexej Pludek.Personál­.bibliografie­.Karviná, Okr.knihovna, 1989.;Pludek, A.: Tak daleko a tak blízko.Vzpomín­ky.=Štafeta, 15, 1983, č.l, S.16–18, 1 obr.; http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

Skladatel hanáckých oper.

Jakubcová, A.: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha 2007.

Středoškolský prof. gymnázia v Prostějově, zajímal se o staré texty. Vydal Privilegia a majestáty města Prostějova.

Ethen: Portréty.

Prof. střední lesnické školy v Hranicích, publikoval v čas. Živa, Myslivost, Rybářství aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.159–160.;.

V letech 1956–1961 studoval LFUP v Olomouci-stomatologii, od té doby působil jako pedagog na LF.Odborník ve stomatologii.1­.6.1986 jmen.do funkce ředitele FN v Olomouci. Obor ústní, čelistní a obličejová chirurgie

/jip/: Jmenování do funkce.Nová svoboda, 1986, 4.6, ,S.1.;

Po maturitě na SG r. 1961 pracoval jako typograf, při zaměstnání studoval LŠU- LK/dirigování a malé hud. žánry. Od r. 1980 ve svobodném povolání. 1966–1977 uměl. vedl spolu s P. Dostálem Studio SDOS a dosáhl s ním řadu úspěchů v cizině, festival v Londýně, NSR, Rakousku, Vídni, Monaku ad. Od 1965 se výrazně podílel na činnosti jazzového klubu DEX v Olomouci. Autor hudby k divadel. a televiz. muzikálům. Nyní spolumajitel agentury PEG. Typograf a technický redaktor měsíčníku ZIP (duben 1997-listopad 1998), autor fejetonů. Dne 2.11.1998 hostem pořadu Snídaně s Novou spolu s Pavlem Dostálem a hostem Jana Kanyzy v pořadu Prima jízda na TV Prima ve 2. vstupu / Překvapení hvězd téhož dne ve 12:30. V roce 2013 se stal laureátem Ceny města Olomouce. V březnu 2019 vyšla kniha fejetonů Hoď se do pogody, kterou napsal spolu s dcerou Sandrou. Na jaře 2021 se na knižním pultě objevila další kniha Buď v Pogodě.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.Praha 1990.S.427.;.Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2009, červenec, srpen. ;

Syn zakladatele Divadla hudby Rudolfa Pogody (1922–1991) Otec divadelní a filmové herečky Sandry Pogodové.

Studovala FF UK v Praze, obor filozofie a historie. Pak působila ve Stínavě a v Plumlově. Již téměř třicet let žije a působí v Olomouci, kam přišla za zaměstnáním na zdejší univerzitu a pokračovala jako vedoucí propagace ve Vlastivědném muzeu Olomouc. Velkým mezníkem jejího profesního života bylo založení první čajovny a galerie U Bílého slona na Moravě roku 1994, která se stala nejen nositelem know-how pro „čajovou kulturu“ u nás, ale i kulturně-společenským centrem Hané. Od roku 2002 učí na Církevním gymnáziu Německého řádu. Vyučuje dějepis a Základy společenských věd. Zároveň tam působí též jako výchovný poradce.Tato střední škola je fakultní školou Pedagogické fakulty UP. Spolupracuje s výtvarníky zejména mladé generace a pomáhá jim prezentovat svou tvorbu. V roce 2000 založila Školu tantrického umění Kamala tantra. Věnuje se oboru krystaloterapie. V roce 2016 byla nominována v soutěži Žena regionu Olomouckého kraje a stala se vítězkou 7. ročníku tohoto prestižního ocenění.

Osobní sdělení – hš 25.11.2014

PhDr. Hana Pokorná, rozená Hrozková

Prof. SG v Olomouci 1912–1917, první ředitel českého učitelského ústavu v Olomouci do r. 1935. ;Vydal r. 1916 Rostliny masožravé. Psal do ČVSMO.

Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.73.;.

Narozen v Horních Otaslavicích (n. Otaslavice). Hudební základy získal u učitele Josefa Vaci. Studoval Vyšší pedagogickou školu v Olomouci, kde kontrabasistou v symfonickém orchestru. Na všech školách, kde působil, řídil dětské pěvecké sbory. Od roku 1947 působil ve Velkém Týnci, od r. 1953 ve Velké Bystřici, od r. 1968 v Medlově a od roku 1970 v Sobotíně. V tomto období se stal členem Pěveckého sdružení moravských učitelů v Zábřehu. V letech 1971–1973 působil v Ostravě a poté zakotvil v Šumperku, kde po odchodu do důchodu v roce 1978 spolupracoval s Lidovou školou umění, kde učil hru na kytaru a flétnu.

Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2010, č. 1. S.9.

Vyučil se uměleckým knihařem u svého otce, poté absolvoval dvouletou Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, při zaměstnání absolvoval hejčínské gymnázium. Třináct let působil jako důstojník ČSA. Do důchodu pracoval v Moravských tiskařských závodech v Olomouci jako mistr a technolog výroby. Začínal v sokolském loutkovém divadle v Přerově, prošel loutkářskou praxí v souboru Umělecká výchova v Praze pod vedením dr. Erika Kolára, kde navázal osobní kontakty s mnoha osobnostmi tehdejšího loutkového divadla. Členem amatérského loutkového divadla Kašpárkova říše Olomouc je od roku 1955, v jeho čele jako vedoucí stojí od roku 1963. Od začátku se účastnil aktivit Skupiny amatérských loutkářů Svazu českých divadelních ochotníků. Je amatérským loutkářským výtvarníkem a režisérem. Loutky sám navrhuje a realizuje. V roce 1979 úspěšně absolvoval scénografickou školu SČDO. K svým sedmdesátinám měl samostatnou výstavu v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi a v roce 2003 samostatnou výstavu ve Vlastivědnému muzeu v Olomouci, o jeho činnosti byl natočen televizní medailon. Jako vedoucí souboru a režisér se podílel na běžných i mimořádných představeních Kašpárkovy říše, organizoval vystoupení na přehlídkách včetně Loutkářské Chrudimi a dvou zahraničních zájezdů (Německo, Švýcarsko). Je jedním z iniciátorů festivalu Čechova Olomouc, za svou činnost byl vyznamenán Zlatým odznakem národního umělce Josefa Skupy, Zlatým odznakem SČDO a Zlatým odznakem J. K. Tyla. Z jeho prací můžeme zmínit: Doktor Faust – verze pro děti, Faustův bludný kruh – verze pro dospělé (režie, realizace návrhů olomouckého výtvarníka Fr. Bělohlávka), Zlatovláska (výprava, režie), Bajaja (výprava, režie) a celou řadu českých klasických pohádek. Nositel CMO 2003. Maturoval na Gymnáziu Hejčín, dálkově studoval 3 letou SPŠG v Praze a v Olomouci, v roce 1979 absolvoval scénografickou školu. 13 let důstojník ČSA. Od r. 1952 působí v Olomouci. V Kašpárkově říši od r. 1953, vedoucí Kašpark. říše od r. 1963.

Čechova Olomouc 1993., dokument. list/1997;

Působil na UP, kat. klasic. filologie v letech 1950–1954. Nyní na UK Praha.

Purketová Jana: O životě a díle čes. a slov. pedag. Brno SVK 1989, S. 107. ; Kapitoly z dějin olomouc. univerzity. Ostrava Profil 1973. Nekrolog – Vykypěl, B.: Jaroslav Popela. Linguistica Brunensia 59, 2011. S.269–270.

Doc. PhDr. Jaroslav Popela CSc.

Absolvoval gymnázium v Kroměříži, 1917 promoval na KU Praha, profesor na vyšších hospodář. školách v Přerově a Olomouci, od r. 1920–1948 vědec. prac. v Moravském zemském muzeu v Brně. Iniciátor národopisných slavností Hané v Přerově. Autor biografic. studií o J. Klvaňovi a M. Wanklové. Pobýval též v USA. Z díla: Almanach "Hanácký rok ". Přerov 1923. ;

Josef Klvaňa. ČMM, 17–19, 1920–1921, S. 640–673. ;Madlenka Wanklová, ČMM, 20–21, 1922–1923, S. 257–274. Kunz Ludvík: Zemřel PhDr František Pospíšil. Český lid, 45, 1958, S. 277–278. ;.

Syn JUDr.L.Pospíšila st./1898–1982/;Abs.SG v Olomouci r.1942.Odešel r.1948 spolu s otcem a rodinou do zahraničí.V Oregonu stud.sociologii a antropologii, abs.1956.tč.u­niv.prof.na Yale University a ředitelem antropolog.ústavu v New Haveru ve st.Connecticut, obor právní antropologie.14 knih, 103věd.prací, hovoří 9 jazyky i papuánsky.31 věd­.hodnostá, čl.Amer.nár.AV, poradce prez.G.Busche pro ot.lidských práv.

'

Zicháček V.: univ.prof.dr.Le­opold Pospíšil.Hanácké noviny 30.5.1992, S.7.;/foto/; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomou­c1997, S.314–316; Paměť národa.

prof. JUDr. PhDr. Leopold Jaroslav Pospíšil, Ph.D., DSc