Osobnosti Moravy.eu

V Přerově vystudoval gymnázium, maturitu skládal v roce 1910. V letech 1910–1914 studoval na právnické fakultě ve Vídni. Zkoušky nedodělal, protože vypukla 1 svět. válka. Byl odveden na ruskou frontu. 1915 byl zajat a 1916 vstoupil do legií. Po mnoha zraněních, vězněních a dalších útrapách se vrátil do vlasti jako praporčík ruských legií. 1922 byl povýšen na štábního kapitána. 1919–1925 pracoval jako úředník na ministerstvu národní obrany a dokončil studium práv. Poté se oženil a pracoval v Čs. Zbrojovce Brno nejprve jako úředník později ve funkci ředitele. Za nacistické okupace se zúčastnil odboje a finančně ho podporoval. 1939 byl zatčen gestapem a 1942 za velezradu popraven.

V Prostějově vyzdobil exteriér zámku různými motivy např. „Honění krále Ječmínka“, „Svatopluk a jeho synové“, 2 chrámy, několik budov a 2 náhrobky na hřbitově, pracoval též pro Olomouc a Tršice, nejoblíbenější motiv cyrilometodějský, r. 1909 uplatněn v Kroměříži. V Hostýně podle jeho návrhu monumentální mozaika 1912-Křížová cesta;

Pinkava Jaroslav: Výročí šlechetného umělce.=Týdeník Kroměřížska 1991, 30.1., S.3;.

'

Narozen v Březnici u Zlína. Studoval gymnázium v Uherském Hradišti, poté u piaristů ve Strážnici a na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V r. 1871 vysvěcen na kněze. Působil 3 roky ve Vsetíně jako kaplan,a na G v Příboře. Pak byl povolán do Olomouce za arcibiskupského sekretáře,kde do října 1882. Jmenován profesorem fundamentální theologie a církevního práva na bohoslovec. fakultě. 1883 pověřen úřadem kancléře konsistoře. 1887 se stal sídelním kanovníkem a 8. 11. 1892 jmenován olomouckým arcibiskupem. Věnoval se správě arcidiecése. K podpoře chudého kněžstva založil spolek sv. Theodora a značně jej dotoval. Opravil zámecký areál v Kroměříži. 13. 3. 1904 resignoval na arcibiskup. stolec. Žil pak v jižním Štýrsku. Ve své závěti odkázal bohatý odkaz na zřízení české univerzity na Moravě.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949.S.46.;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005.S. 58–61.

ThDr. Theodor Kohn

Ředitelka Ústavu profesionálního rozvoje pracovníků ve školství, předsedkyně Rady Landerovy školy. PhDr. Jana Kohnová Ph.D.

Seznam osob UK Praha, Karolinum 1993. S.500.

Fotograf autodidakt od r. 1917, od 1958 předseda skupiny DOFO v Olomouci. Nejznámější práce s aranžovanými rostlinnými motivy a z prostředí zákulisí divadla. Pracoval ve Výzkumné, ústavu zelinářském v Olomouci. Později člen ČKFA Praha.

Encyklopedie čes.a slov.fotografů­.Praha ASFO 1993.S.164.;.

V roce 1958 absolvoval MFF UK Praha a nastoupil do Astronomického ústavu ČSAV v Praze. Od 1970 pracuje na hvězdárně v Hamburku (Německo). Sestavil atlas a katalog planetárních mlhovin (1967). 1973 objevil kometu 1973h Kohoutek. Český astronom působící v zahraničí.

ČBS.Praha 1992.S.331.;.

Podplukovník čsl. armády in memoriam, jedna z obětí fašistického teroru po potlačení přerovského povstání. Popraven v Olomouci – Lazce.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

Lazce část města Olomouc.

Studoval na reálce v Lipníku, a VŠT Brno. Od r. 1949 až do konce života působil v Olomouci, zpočátku měl. prostějovský ateliér. Specialista v oboru zdravotnických staveb. díla: Dětská klinika FNO, 3. interní klinika 1960–62, OHES, Vysokoškol. koleje UP, OÚNZ Prostějov, poliklinika ČSD Přerov ad.

Toman, P.: Dodatky., S.97.; ZKVMO 1984, č.229, S.27.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1976, březen, S.4–6.; Adamík, B.: Za ing.arch.Dobros­lavem Kolářem.=Štafeta, Prostějov, 12, 1980, č.2, S.27–28.;.

Absolv. LF UP všeobecné lék., 1979. Vysokošk. prof., vedoucí labor. molekul. patologie Centra molekul. biologie a medicíny UP a LF UP, vedoucí Ústavu patologie LF UP, děkan LF UP. V 1980–90 odb. asistent UP, 1990–97 doc., 1997 prof. 1994 –97 proděkan pro vědu, výzkum a zahr. styky, LF UP. 1997 – člen kolektivu, který získal Cenu minist. zdravotnictví ČR za mimořádně úspěšné řešení výzkum. projektu. Spoluautor a autor mnoha odb. public. prací.

Kdo je kdo v ČR, Praha 2002, S.303–304;

V letech 1981–1982 studoval Fakultu jaderné fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, 1982–1987 na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci obor matematická infomatika. V roce 1992 absolvoval pobyt na Masaryk Fellow of the University of London, 1994–1995 The american Studies Program. Od roku 1989 pracuje ve FÚ AV ČR, v současné době je vedoucím pracovní skupiny logiky. Na FFUK přednáší filizofickou logiku. V roce 1995 obdržel Cenu Josefa Hlávky.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů.Brno­.Masarykova univerzita 1998.S.273.fo­tografie.

Narodil se v rodině rolníka Josefa Koláře jako jeden z pěti synů. Reálku absolvoval v Lipníku nad Bečvou a po maturitě odešel studovat do Prahy na ČVUT. V době studií se účastnil několika soutěží na různé veřejné stavby. Byl autorem vítězných, ale nerealizovaných návrhů staveb v Olomouci. Ujal se jeho projekt budovy Studentského domova v Olomouci v letech 1932–1933. Podle jeho návrhu byla postavena v jeho rodišti na Hradisku kamenná mohyla jako Památník osvobození, který byl slavnostně odhalen dne 18. 9. 1921 za přítomnosti prezidenta republiky T. G. Masaryka. Tuto zakázku mu zprostředkoval starosta obce Jaroslav Bečák.

Stavební inženýr a architekt působil převážně v Praze, kde také zemřel. Projektoval řadu staveb v Dejvicích a podílel se též na projektu i stavbě zajímavé budovy pražské právnické fakulty.

Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. 2007. S. 69. ;

Fotografie Památníku osvobození na Hradisku ve Velkém Týnci. (Z archivu OÚ Velký Týnec).

V r. 1836 promoval na lékařské fakultě KU v Praze. Poté se stal asistentem pražské univerzity. 1842–1846 působil v Rusku na petrohradské akademii věd. 1848 se habilitoval na praž. univerzitě. Založil přírodovědecký spolek Letos. 1949 se stal řádným prof. na technice v Brně. Byl považován za jednoho z nejvýznamnějších přírodovědců 19. stol. ,především v oboru zoologie. Každoročně jezdíval studovat faunu a floru do Jeseníků.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.70;

V roce 1954 maturoval na gymnáziu v Mor. Budějovicích. Odešel studovat do Prahy, kde v r. 1959 promoval na Mat-fyz.fakultě UK v oboru teorie pravděpodobnosti a matematické statistice. Po promoci nastoupil na LF UP v Olomouci, kde působil 50 let. Prof. RNDr. Stanislav Komenda, DrSc. byl velmi plodný autor. Odborná publikační činnost zahrnuje na 700 článků, 8 monografií, 15 učebních textů, skript a miniskript. Absolvoval zahraniční pobyty v Moskvě (1978), Dublinu (1993), v Richmondu (1997,1998) a na odborných konferencích přednášel na 30 místech Ameriky a Evropy. Překládal z angličtiny, němčiny a ruštiny. Literárně činný byl též v oblasti menších žánrů: básně, aforismy, eseje, fejetony. Kromě knih vlastních jsou jeho aforismy též v antologiích Slovník myšlenek (2003), Myšlenky 1–12 (1992–1998), Nezabolí jazyk od dobrého slova (2004). Od r. 2001 úzce spolupracoval s obč. sdružením V-ART Písek na elektronickém almanachu Zonty 2001 a poslední 3 roky publikoval aforismy na webu Liber.upol.cz Člen Obce spisovatelů. V roce 2001 Cena města Olomouce.

Z paměti literární Olomouce. Olomouc:VSMO 2004. S. 256.; Všetička, F.: Olomouc literární, Olomouc 2002., Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002., , Cena města Olomouce, Olomouc 2001.

V roce 1959 absolvovala Katedru knihovnictví FFUK Praha a poté nastoupila do metodického oddělení Krajské lidové knihovny v Olomouci. Později pracovala jako vedoucí metodického oddělení, vedoucí Katalogizačního oddělení v Okresní knihovně Olomouc. Pedagogicky působila v Ostravě v postgraduálním studiu a knihovnických kurzech. Publikovala v odborném knihovnickém tisku: Čtenář (1976), Naše knihovna (1974–1979), Z knihovnické praxe (1974, 1988) ad.Manželka spisovatele a vědce, emeritního profesora UPOL Stanislava Komendy.

Sto let české knihovny v Olomouci. Olomouc Okresní knihovna 1989.

Mgr. Eva Komendová

Po osiření pobýval u tety ve Strážnici a ve třinácti letech se vrátil do Nivnice. V roce 1608 začal studovat na vyšší latinské českobratrské škole v Přerově a od roku 1611 na německých evangelických školách, nejprve na akademii v Herbornu, potom na univerzitě v Heidelbergu. Po skončení studií (1614) se vrací do Přerova jako učitel latiny. O 2 roky později byl vysvěcen na kněze Jednoty bratrské a po dalších 2 letech se ujal řízení bratrského sboru v severomoravském Fulneku. Odtud musel po bitvě na Bílé Hoře utéci, jako bratrský kněz se skrýval nejdříve na Moravě pak v Čechách. Dne 3. 2. 1628 opustil vlast a odešel do exilu do polského Lešna. Po vypálení Lešna koncem dubna 1656, při kterém přišel o celou knihovnu i svůj majetek, se uchýlil do Amsterdamu v Nizozemí. Tam vyvrcholila Komenského vědecká a literární činnost. Vydal asi 60 spisů, některé z nich už v předchozích letech (např. známý „Labyrint světa a ráj srdce“ hned po Bílé Hoře). Z jeho pedagogických spisů : “Svět v obrazech”, “Školu hrou” a “Didaktiku”. Jeho celoživotní snahou bylo sjednocení veškerého lidského vědění na základě jeho zpřístupnění všem. Položil základy novověké pedagogiky. Jan Ámos Komenský zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterodamu a 22. listopadu byl pohřben v Naardenu (20 km jihovýchodně od Amsterodamu), kde je památník.

Kujal, Bohumír: Pedagogický slovník.1.sv.Praha spn 1965, S.215–222. ; Mezihorák, F.: Galerie velkých Evropanů. Nakladatelství Olomouc 2002. S. 105–107.;

Bedřich Koňařík po valašskomeziříčském gymnáziu studoval bohosloví v Olomouci. V roce 1903 byl vysvěcen na kněze. Jako kněz působil na různých místech. V Kunčicích pod Ondřejníkem založil protialkoholní léčebnu, jejímž byl v letech 1909–1916 prvním vedoucím. V roce 1922 odešel jako farář na odpočinku do Prahy, kde byl poradcem v protialkoholním referátu ministerstva zdravotnictví a v roce 1923 byl jmenován ředitelem abstinenční léčebny v Tuchlově u Teplic-Šanova. Napsal odbornou práci s názvem Léčení alkoholem u nás a v cizině. Cenný je jeho Bibliografický přehled protialkoholní literatury (1940). Náměty pro svou literární tvorbu volil z Valašska a zobrazoval výjimečné, chorobné postavy v povídkách (Judita, 1917) a v románu Nedobrý. Je také autorem divadelní her Marnost nad marnost či Legenda. Autobiografické rysy má román Hospic u zlaté hvězdy. Další jeho díla jsou např. Emča detektiv (1933), novela Sestry smrti (1937). S Milošem Kašlíkem spolupracoval na tvorbě dialektologického Valašského slovníku.

Bedřich Koňařík-Bečvan. Historie – Výročí. Šipinky : časopis pro kulturu a společenský život města Valašského Meziříčí. 1998, č. 7, S. 13.

Bedřich Koňařík-Bečvan. Kulturně historický kalendář. Informační zpravodaj města Valašské Meziříčí, 1984, č. 2, S. 21.

Kubela, Rudolf. Literární odkaz Bedřicha Koňaříka – Bečvana. Zpravodaj Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně. 1990, S. 42–43.

Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí : Občanské sdružení Valašské Athény, 2000. S. 81.

společník s Josefem Nedělníkem (1850–1931)postavil několik domů v Prostějově.

Zatloukal, P.: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc KVM 1981.;/OGVU Olomouc.;.

Narozen v Dolních Otaslavicích (n. Otaslavice). Studoval na reálce v Olomouci a učitelském ústavu v Brně, poté působil 10let v Nákle a od r. 1887 22 let v Č. Bohdíkově. Zakládal zde vlasteneckou organizaci, Sokol, Národní Jednotu. Organizátor českého učitelstva na Moravě. 1906 kand. za čes. stranu národně sociální. Člen Revoluč. NS. Za vlasteneckou a českou věc byl diskriminován a posléze suspendován. Pamětní deska odhalena 1923 v rodišti, r. 1924 na škole v Č. Bohdíkově (n. Bohdíkov)

Masarykův slovník naučný, 4.Praha 1929, S.61.;OSNND.Dodatky III.1.Praha 1934, S.701.;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.89–91./foto/;. Wikipedie.cz

Absolvovala Střední knihovnickou školu v Brně a poté pracovala v Přerově. Odtud přešla do Šternberka, kde začala působit v knihovně v letech 1964 – 2003. Zprvu jako řadová knihovnice a od roku 1992 do 2003 jako vedoucí knihovny. Po roce 1989 se podílela na městské samosprávě. V roce 2008 obdržela Cenu města Šternberka za celoživotní činnost v kultuře. Hodně publikovala články o historii knihovny a zabývala se též genealogií.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S.80. https://otavinka.blogspot.com/…nicky-k.html

Rozená Štefková.

Syn skladatele a hudebního pedagoga Karla Konvalinky. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně v r. 1938, studoval brněnskou konzervatoř (skladba u Jaroslava Kvapila, dirigování u G. Arnoldiho, klavír u F. Schäfera), kde absolvoval r. 1943. Po působení v Göttingen nastoupil po válce na jednu sezónu jako korepetitor a dirigent do Divadla 5. května v Praze, odkud přešel do Ústí nad Labem, 1948–49 operním šéfem v Košicích a 1949–1951 šéfem Karlovarského symfonického orchestru. V letech 1951–54 dirigent Moravské filharmonie Olomouc. 1954–1976 hudební redaktor Čs. rozhlasu, Olomouc, Ostrava. 1972–76 šéf opery Divadla Oldřicha Stibora Olomouc. 1976–79 šéf opery ND Praha, 1980–85 ředitel vydavatelství Panton. Zasl. um. 1974. ;Hud. redaktor Čs. rozhlasu v Brně a Ostravě. Od 1. 2. 1984 v důchodu. Zasl. člen ND /1975/; V polovině let osmdesátých se odstěhoval do Brna.

BIO-ČTK 17.11.1988.; Národní divadlo a jeho předchůdci., Praha, Academia 1988, S.236.; Janota, D.: Malá encyklopedie české opery, Praha, 1999., Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje, Ostrava, 1987., ČBS XX.stol., 2.díl, Praha, 1999., BSSSM.,seš.3 (15.) Ostrava 2002. S. 76–77. V měsíci lednu si připomínáme…Kdy, kde , co v Olomouci, leden 2014. S.1.

Narozen na Hodonínsku. Čs. důstojník – letec. Napsal na 100 skladeb pro ženský, mužský a smíšený sbor." Kristus a Život lidský" na slova Dostála – Lutinova byl proveden 15.12.1932 v Brně­.Pozůstalost byla předána ke zpracování dr.Vladimíru Gregorovi z Olomouce ke zpracování.

ČSHS.I.Praha 1963.S.708.: Kulturní zprávy v Prostějově, 5, 1939, č.8 a 9; – 6, 1940, č.3.;.

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. města Přerova). R. 1891 maturoval na gymnáziu v Přerově, v Olomouci studoval 3 semestry bohosloví, a pak učitelský ústav v Příboře, 1 rok vojny ve Vídni. Působil jako učitel v Křenovicích (u Kojetína), 1926–1927 v Bučovicích a ve Znojmě. Pohřben ve Veverské Bitýšce.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.847–848.;.

Doc. FFUM v Brně a UP v Olomouci, autor knih: Základy české skladby;Etymo­logický slovník slovanských jazyků;Průvodce našimi jmény aj.

/id/: Zůstal věrný svému kraji.=Štafeta, 1991, č.1., S.23–24.;-hš: In memoriam František Kopečný.=Zpravodaj Muzea Prostějovska, 1990, č.2, S.64.?foto/;Peňáz, Petr: Ztráta české jazykovědy.=Svo­bodné slovo, 1990, 2.4., S.2.;Dorovský, Ivan: Lásky Františka Kopečného.=Štafeta, 1990, č.1–2., S.40, 46.;Kmoníčková, Eva: V roce 1990 zemřeli.Brno, SVK 1991, S.18.;.

V literárním životě píše pod pseudonymem Jiří Stadník. V roce 1950 maturoval na gymnáziu v Přerově a poté studoval na FFUPOL obor historie a filozofie, absolvoval 1954. V roce 1955 působil jako učitel v Němčicích nad Hanou a v letech 1956–1959 v Kojetíně. Poté archivářem v Zábřehu na Moravě v údobí 1959–1965 a od r. 1965 do r. 1978 knihovníkem ve vědecké knihovně v Olomouc. Od září 1978 působil v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci, kde měl na starosti školní knihovny. Aby mohl tuto činnost odpovědně vykonávat musel ještě vystudovat na FFUP bohemistiku se zaměřením na metodiku pro školní knihovny, což se mu podařilo v roce 1976. V roce 1991 odešel do důchodu. V letech 1997–2011 pracoval v olomoucké Arcidiecézní knihovně na Wurmově ulici. Poezii začal publikovat zprvu časopisecky už v 60. letech a to především v Literárních novinách a ostravském časopisu Červený květ. Knižně debutoval v 68 letech v roce 1999 básnickou sbírkou Jabloňové listí. BB je plna vzpomínek na smutné dětství a domov. Lyrické básně vyjadřující smutek na duši vyšly v další BB s názvem Po dešti čisto (2006) – která je ilustrována půvabnou grafikou Anny Grmelové. Následovala BB Kraj nevyvolený (2007), kde opět vzpomíná na své dětství, které označuje jako „zářivý střípek rozbitého světa“. V roce 2009 vyšla BB Trs života, kde se opět vyskytují motivy smutku a smrti. V knize je Cinybulkova grafika. Poslední sbírka Nejsme sami (2011) je kromě smutku doplněna motivem samoty a vírou v Boha. Sbírky vycházely jako nevázané bibliofilie. Básnické sbírky do knihoven daroval, ale nepřál si být uváděn ani v katalogu, ani v kalendáři. Zemřel na covid.

Kolář, Bohumír: Stádníkův Trs života. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 183. Kolář, B.: Jiří Stadník nečeří hladinu, ale rozmlouvá dílem. www.olomouc.cz (7.7.2009). Chomiszaková,Iva: heslo Jiří Stádník.In: spisovatele.upol.cz

PhDr. Jiří Koplík (1976)

Do školy chodil v rodišti, později v Lošticích, poté abs. učitelský ústav v Poličce. Působil v Klopině, Sudkově, 1908–1910 v Úsově, od r. 1912 do 1945 v Postřelmově, kde též kronikářem obce a v letech 1937– 1939 a po osvobození 1945–1950 ředitelem školy v Úsově. Znalec květeny a zvířeny.

Úsovská škola.Sborník k 60.výročí otevření české školy.(vyd.asi 1991).S.28.;.