Osobnosti Moravy.eu

Narozen ve Lhotě nad Moravou. V letech 1920–26 navštěvoval obecnou školu v Nákle, 1934 mat. na gymnáziu v Litovli. Ve vojenské službě, zařazen do školy pro záložní důstojníky v Hranicích, pro své antimilitaristické smýšlení vyloučen, přešel do Prahy. Po skončení vojenské služby r. 1936 se zapsal na lékařskou fak. UK Praha/za přispění MUDr. F. Stravy z Litovle/. Přivydělával si kondicemi a překlady z francouzské a americké literatury. 28. 10. 1939 byl při demonstraci studentů proti nacismu v Praze střelen do břicha a na následky zranění zemřel 11. 11. v 11 hod. 45 min. 1939. Pohřeb byl v Nákle 16. 11. 1939. Na náhrobku má datum narození 31. 12. 1914. Narodil se o den později, dřívější datum ohlásili rodiče, aby mohl jít dříve do školy.

Vaňák, B. : Jan Opletal a 17. listopad. Litovel 1978. ;Buriánek, F. : Svědectví. Praha, MF 1984. ;Leikert, J. : Ráno přišla noc. Praha, MF 1989. (autorovi zaslal podklady a výpisy ze Lhotecké kroniky p. Jaroslav Olbert, Lhota nad Moravou 44. ).

Lhota nad Moravou (nyní místní část obce Náklo).

Narozen v Odrlicích – nyní místní část obce Senička.

Vlach, Jaroslav: Osobnosti Litovelska.Rkp. 1993..

Narozen v Odrlicích (nyní místní část obce Senička). Studoval gymnázium v Olomouci a FFUK v Praze. Od r. 1871 v Klatovech. Horlivý obhájce pravosti Rukopisů.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937.S.50.;.'

V roce 1883 po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci odešel do Prahy studovat práva. O pět let později byl promován a v roce 1895 se stal advokátem v Olomouci. Od studentských let se horlivě účastnil života národního a politického. Zprvu ve spolku Haná, roku 1892 byl spoluzakladatelem Politického spolku pro severní Moravu, V období 1893 až 1894 byl místostarostou Sokola, od roku 1903 starostou Národní jednoty a od r. 1909 starostou Matice školské. Byl činný rovněž v různých hospodářských uskupeních, např. v r. 1912 se stal předsedou Ústřední záložny rolnické se sídlem v Olomouci, členem a v roce 1923 předsedou Jednoty záložen v Praze. Nezapomenutelné jsou také jeho zásluhy o české školství. V letech 1907 až 1914 byl prvním předsedou české okresní školní rady v Olomouci, kde mu připadl úkol chránit českou mládež před německými mocipány. Aktivně působil také při zřízení matiční české reálky a dívčího reformního gymnázia. Po převratu byl zvolen do správní komise města Olomouce a do správní komise obchodní komory. Za svoje zásluhy byl jmenován čestným členem Ústřední Matice školské v Praze. Po léta rovněž předsedal České stavební společnosti, která vedla finanční správu Národního domu, v pozdějších letech se stal předsedou Hanáckého pivovaru. Pamětní deska na domě v Sokolské ul.č.19.;

Fischer, R.: Padesát let Národní jednoty v Olomouci, díl.4.1919–1935.Olomouc 1935, S.123.;J kz: Pamětní desky.Kdy-kde-co v Olomouci, 1971, č.7, S.6–7.;.
Bartocha, F.: Dr. Jan Ošťádal. Olomouc 1937. * Česká ročenka. Plzeň 1926, S. 529. ;

Knihovník Slovanské knihovny bohoslovecké v r. 1840–41;Kaplan v Bouzově;

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S.15;

Od r. 1946 prof. a děkanka Pedagogické fakulty UP a 1949–1953 první rektorka UP v Olomouci, později profesorka FFUK Praha. Před 2. svět. válkou působila jako středoškoškolská profesorka v Břeclavi, Strážnici, Č. Třebové.

ČBS, Praha 1992.S.561.;Správně je roz.Popelová;.

Narodil se v Terezském údolí u Náměště na Hané, nazývané v botanické literatuře též Hlubokým žlebem. Údolí oplývající od jara do podzimu pestrými květy, předurčilo životní zájem malého chlapce a vzbudilo jeho lásku k botanice i na obecné škole. Od dvanácti let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a měl štěstí na vynikající pedagogy. Poznal profesora Františka Polívku, který učil přírodovědu, později botanika dr. Josefa Podpěru. Obě tyto významné osobnosti jej výrazně ovlivnily pro další, vysokoškolské studium přírodních věd. Svízelná finanční situace rodičů a dvou dalších sourozenců, donutila mladého abiturienta k nastoupení úřednické dráhy na hlavní poště v Olomouci. Všechen volný čas věnoval botanickému výzkumu Moravy. Záhy po první světové válce se zapsal jako mimořádný posluchač na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde po letech dosáhl úspěšného absolutoria. Ve svém zaměstnání vytrval až do penzionování a pilnou prací se vypracoval na odpovědné místo poštovního ředitele. Tento post vykonával do 1. října 1942. Po celý čas se zajímal o botaniku a výsledky publikoval v Časopisu vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, v Časopisu Moravského zemského muzea v Brně – odborné části Věda přírodní., Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy , Věstníku klubu přírodovědců v Prostějově, Časopisu československých houbařů, v časopisech Příroda, Vesmír a též do dalších odborných a regionálních sborníků. Soupis různých vědeckých prací, spisů a článků, čítá na 450 záznamů. Najdeme zde např. studii o rostlinstvech Hlubokého žlebu u Náměště na Hané, Květenu Grygovských kopců, Květenu Království u Grygova, Květenu Hněvotínské stepi, Geobotanický výzkum Kosíře aj. Knižně vydal dva díly Úvodu ke květeně československého Slezska a v roce 1930 Květenu Štramberka. V letech 1921–1939 se věnoval i přednáškám pro různé zájmové skupiny – učitele, přírodovědné kluby, osvětové sbory, kroužky a uskupení houbařů, lékárníků, lékařů a dalších zájemců. Od roku 1922 až do své smrti byl ředitelem Botanické zahrady v Olomouci. Od roku 1934 byl redaktorem Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, kde měl na starosti oddíl přírodovědný a od roku 1942 působil na částečný úvazek jako kustod přírodovědného muzea v Olomouci, od penzionování se věnoval této činnosti naplno. Z muzea odešel v roce 1951, aby se mohl plně věnovat botanické zahradě, kterou denně navštěvoval a obětavě obstarával výměnu semen na mezinárodní úrovni. Denně určoval a doplňoval tento živý inventář, až jednoho dne – 18. listopadu 1952 – přišel naposledy. Postihla jej náhlá mozková příhoda, na kterou po deseti dnech, skonal.

Týnecké listy.11/2002.S.7; Chaloupka, F.: K nedožitým devadesátinám Josefa Otruby. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1979, č. 201, S. 26–30.
Šula, B.: Zemřel Josef Otruba. Sborník SLUKO, oddíl A, I, 1951–1953, S. 99–101. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 20012, č.11. S.4.

Profesor výtvar. výchovy na FFUP v letech 1958–1965, malíř v Prostějově a Olomouci.

Z data úmrtí je známo jen: 4 1974

Členem šternberského kláštera, kde vystudoval bohosloví.Vysvěcen v Olomouci 1781.Magistrem svobodného umění, magistre filozofie, bakalářem teologie.Působil v Hnojicích, od 3.7.1787–17.1.1796 loka­listou ve Štarnově, od prosince 1796 farářem a roku 1800 titulárním, děkanem na faře sv.Martina ve Strážnici.Zanechal 72 knih náboženského a kazatelského charakteru.

Dějiny Štarnova. Xerokopie Rkp. 289 S. 203. ; Edgar, E. -Snopek, F. : ČMM S. 163. ;ČMM, 35, S. 348. ;

Hru na klavír se začal učit už v pěti letech v Sarajevu a pak u prof.Svobody v Olomouci v letech 1920–1926. Samostatně vystoupil na veřejnosti ve 12 letech v Olomouci r. 1926. Pokračoval pak v Praze u Karla Hoffmeistera 1928–1933. V témže roce maturoval na gymnáziu v Praze a
poté absolvoval práva UK 1938. Souběžně taky absolvoval mistrovskou školu pražské konzervatoře 1933–1938. Interpret klavírního díla L. Janáčka. V roce 1957 sólistou Moravské filharmonie v Olomouci. Prof. AMU od r. 1963.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.246.;Čeští skladatelé současnosti.Praha 1958.S.201–202.;ČBS.Praha 1992.S.517.;Kmo­níčková, E.: V roce 1991 zemřeli.Brno 1992.S.12.;.

V letech 1893–1900 redigoval Časopis VSMO, při spolupráci s J.Wanklem.Púsobil v Bystřici p.H., studoval piar.G v Kroměříži, 14 let působil u notáře Jana Vlka ve Znojmě.

ZVSMO 1982, č.17–18, S.48–49.;.

Narozen v Mezicích (n. místní část obce Náklo) Studoval teologii a filosofii v Olomouci. Redaktor teolog.sborníků a časopisů.R.1928 u­čitelem náboženství.Vedl redakci týdenníku „Neděle“ v Praze.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.S.80­.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.151.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.151.;.

Narozen v Blatnici (u Třebíče). Studoval gymnázium v Třebíči a učitelský ústav v Brně 1874–1876, kde na něj působil Leoš Janáček. Učil pak v Moravských Budějovicích, Jaroměřicích nad Rokytnou, Zlíně. V letech 1904–1908 učitelem na měšťanské škole chlapecké a na živnostenské škole pokračovací v Přerově. Byl členem orchestru Přerubu, působil v hudebním souboru Rund a vyučoval hře na housle v hud. škole Bedřicha Kozánka. Zkomponoval 454 skladeb, upravil a přepsal 702 skladeb jiných autorů. Některé jeho skladby se dodnes provozují v rozhlase. Byl spolupracovníkem F. Bartoše. Mj. autor skladby Hanácký tanec/na gram. desce/.

ČSHS.II.Praha 1965.S.253.;Li­terární místopis/SOKA Přerov.

Syn šumperského lékárníka Josefa Paula (1804–1892). Po otci zdědil nejen prosperující lékárnu, ale i řadu veřejných funkcí ve městě.Přední znalec přírody, významný meteorolog. Stal se jedním z prvních, kdo zaznamenával tyto údaje a posílal jejich výsledky říšskému ústavu ve Vídni a za Moravu do Brna. Za tuto průkopnickou činnost obdržel zlatý záslužný kříž. Jeho meteorologické záznamy jsou uchovány v SOKA Šumperk.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy, č.2 (14.). Ostrava, 2001. S. 100–101. Nejstarší šumperští botanikové.In: Severní Morava,79, Šumperk 2000. S.31–42.

Od r. 1978 umělecký vedoucí hud. souboru Hradišťan a hud. sdružení Talant. Absolv. konzervatoř (housle u P. Kyncla) Brno 1979; FF UP (hudební věda, teorie kultury) Olomouc 1978; Hudeb. fak. JAMU (kompozice – A. Parsch, Z. Polárník) Brno 1995. v letech 1980–94 hud. redaktor Čs. rozhlasu Brno, od r. 1994 svobodné povolání. Absolv. řadu zahr. turné s různými soubory po zemích Evropy, Afriky, Asie, Ameriky. Na kontě má bohatou diskografii a je držitelem řady ocenění odb. kruhů i několika zlatými deskami. Spolupracuje s řadou významn. interpretů a souborů. je autorem filmové a div. hudby.

Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. stol. Praha 2002, S. 487–488;

Pěvec – tenorista. V roce 1951 absolvoval Abiturientský kurz při konzervatoři a poté začal studovat JAMU v Brně. Po dvou letech se však přihlásil do pražské Armádní opery, kde byl ihned angažován do role Jeníka ve Smetanově Prodané nevěstě. V letech 1955–1957 působil v D34 v Praze pod vedením E.F.Buriana.. Od tud odešel na dvě sezóny do Ostravy, poté do Divadla Z. Nejedlého do Ústí nad Labem. Velmi krátce zpíval v Karlínském hudebním divadle v Praze.V roce 1961 získal angažmá ve Státní opeře v Berlíně, v roce 1963 odešel do Státní opery v Drážďanech. Po návratu do vlasti účinkoval v Československém souboru písní a tanců v Praze. Po dvou sezonách se vrátil do Ústí nad Labem. Od roku 1971 působil v Divadle J.K.Tyla v Plzni a to až do odchodu do důchodu r. 1991. Věnoval se i malířství. Uspořádal výstavu ve foyeru plzeňského divadla.

luc-:Zemřeli.In: Divadelní noviny. Praha 8.3.2005.S.15.

V roce 1943 absolvoval teologii, poté kaplan ve Ždánicích, administrátor farnosti Boleradice, profesor na gymnáziu Hustopeče, kaplan v Brně – Kr. Poli. V roce 1947 vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. 1950 konc. tábor Bohosudov, 1950–53 voj. prac. tábor PTP, pak kopáč v Ostravě 1955 odsouzen na 10 let za velezradu, 1960 amnestie1960 autojeřábník DP města Brna, od r. 1980 v důchodě. Pak žil několik let v Praze.

Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991.S.712.;. Osobnosti střední Moravy. Kalendář výročí 2010. Olomouc 2009.

Boleradice (n. Diváky) Bohosudov (n. Krupka na okr.Teplice)

V letech 1966–1971 studoval Přírodovědeckou fakultu UP, obor numerická matematika, kde spolužákem Emila Viklického. Působil ve Vlastivědném ústavu v Olomouci jako náměstek ředitele přes ekonomii v době působení Dr. Vítězslava Kollmana. Od července 1996 předsedou Fenomenologické sekce VSMO.Autor odborných článků v oblasti záhadologie a UFO.

Seriál 51 článků v časopisu Olomoucký stavbař.

Mgr. Jan Pavlík

V roce 1959 absolvoval SGO a v r. 1964 LF UP. Poté do r. 1969 obvodní stomatolog na poliklinice v Hranicích a pak ve FN v Olomouci. Od r. 1990 přednosta Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie v Olomouci, proděkan LFUP pro záležitosti studia stomatologie.

Dopis z Kliniky tělovýchovného lékařství I.P. Pavlova 6, Olomouc od doc. MUDr. Heleny Vizinové,CSc. ze dne 2.1.1997. V sýpkách ducha. Olomouc 1992.S.193. Seznam LF UP Olomouc 1995. S. 27. Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. století. Praha 1998.S.448.

univ. prof. MUDr. Jindřich Pazdera, CSc.

Působil ve Studnici na Vyškovsku.

Bránský, J. : Hudební slovník okresu Blansko. Boskovice 1984. ;

Narozen v obci Čechovice (m.č. Velký Týnec). Rodina bydlela v Lazničkách u Přerova, poté v Tršicích, kde chodil do 6. – 9. třídy ZŠ. V Přerově absolvoval střední průmyslovou školu strojnickou a to v letech 1964–1968. V roce 1968 vstoupil do Junáka a začal se věnovat skautinku. Po vojně působil u policie v Olomouci a dálkově studoval vysokou školu v Praze a to v letech 1981–1986, kdy promoval jako JUDr. Nyní má škola název Policejní akademie. Skautský životopis : duben 1968 vstup do Junáka, oddíl Lazničky okres Přerov, vedení družiny září 1968 nástup vojenské základní služby Kroměříž, vedení družiny v oddíle vodních
skautů v Kroměříži do září 1969 září 1969 složení skautského slibu v Lazničkách 1969–1970 druhý rok vojenské služby v Janovicích nad Úhlavou duben 1970 setkání s Dr. Plajnerem na skautské výstavě v Klatovech
( jeho prognóza: „ Junák bude končit, zůstaňte u dětí, děti vás potřebují“.) 1972–1976 po zákazu Junáka vedení turistického oddílu Zlatá kotva Velký Týnec

1990 obnova Junáka a založení oddílu Čechovice pod střediskem Velká Bystřice pomoc při zakládání oddílů Velký Týnec a Doloplazy 1992 založení střediska Velký Týnec s oddíly Čechovice, Doloplazy, Velký Týnec, Krčmaň, Vacanovice a vedení střediska 1993 složení vůdcovské zkoušky 1994 příprava a vedení první skautské výpravy do zahraničí Jamboree Holandsko 1995 zahájení akce „Obnova Staré Vody“ ve Vojenském prostoru Libavá, ve spolupráci s památkáři a vojenskými úřady pomáháme obnovit poutní místo,
akce pokračuje doposud 1996 organizace prvního „ Skautského setkání skautských sběratelů v Olomouci“,
které pokračuje doposud a je vždy spojeno s výstavou skautské grafiky Ladislava Ruska „ Šamana“ a zúčastňují se skauti z Polska, Slovenska,Rakouska 1997 absolvování Jesenické lesní školy
od tohoto roku organizuji účast skautů z našeho střediska na rozvozu Betlémského světla na trase Olomouc-Opava a jeho předání polským skautům v Krnově, roznášení světla v našich střediskových obcích
vedení výpravy skautů z Olomouce na akci FENIX v Praze, 1998 vedení výpravy skautů z Olomouce na EUROCOR na Slovensku, zajištění účasti 4 skautů z Anglie
organizace první zahraniční pomoci na Staré Vodě – 8 skautů z Francie 1999 navázání kontaktů s polskými skauty (Wroclav a Glubczyce), kteří se až doposud podílejí na akci Obnova Staré Vody, organizace několika výměn skautů na táborech 2000 připravoval jsem a vedl první skautskou výměnu do partnerské města Owensboro v Kentucky , tyto výměny pokračují v dvouleté periodě doposud,
následně jejich účast na našich táborech, pobyty v rodinách, práce na Staré Vodě

Organizoval jsem se skauty obnovení lidových zvyků velikonočního klepání a vynášení smrtky v Čechovicích od roku 1992 trvá doposud. Založili jsme tradici skautských plesů našeho střediska od roku 1998 trvá doposud. Byl jsem u zrodu skautské akce i pro veřejnost Hanáckou Sibiří k pramenu Odry – trvá dosud. Organizuji podíl našeho střediska na skautském lyžařském závodě Memoriál Vládi Tylšara od roku 1991, zajišťujeme tratě a zázemí pro závodníky. Zahájil jsem účast našich oddílů na Tříkrálové sbírce dobré vůle ve spolupráci s farním úřadem Velký Týnec a Charitou Olomouc od roku 2004.

2007 – na akci Obnova Staré vody jsme dokončili rekonstrukci zničené kaple Královské studánky a ta byla v červenci vysvěcena biskupem Josefem Hrdličkou. Za středisko jsem koordinoval pomoc rodáků z Německa, jednal s Ministerstvem obrany v Praze, sjednával stavební firmu a dohled památkářů.

Funkce ve skautské činnosti:

• vůdce oddílu Čechovice od r. 1990 až do roku 2006
• zástupce vůdce oddílu Poutníci Čechovice od r. 2006 doposud
• vůdce střediska Velký Týnec od roku 1992 do roku 2007
• zástupce vůdce střediska od r. 2007 doposud
• člen ORJ Olomouc za středisko od roku 1992 do roku 2007
• zpravodaj ORJ Olomouc pro zahraniční kontakty od roku 1998
• v oddíle Čechovice jsem vedl vždy družinu skautů, od roku 2006 vedu družinu vlčat

Skautská vyznamenání :
Skautská lilie v trojlístku 1999
Řád svatého Jiří 2004
Bronzová Syrinx 2009
Stříbrná medaile MUDr. Jánského 2006
Ocenění od guvernera Kentucky 2006
Stříbrný kříž za zásluhy o ZHP 2006 Polsko
Kříž ke 100 letům skautingu v Polsku 2010 Polsko

Rozkošný, M.: V Tršicích mám zapuštěné kořeny. Tršický zpravodaj 9.6.2019. (Rozhovor s JUDr. Janem Pečínkou). Jednou skautem, navždy skautem. ( O obnově Staré Vody – dokument Olgy Špátové vysílala ČT2 15.10.2019 v 21:00) Skautský životopis JUDr. Jana Pečínky (2) Osobní sdělení dne 7.11.2019.

JUDr. Jan Pečínka skautské jméno: JAMBO

Rozená Randsdorfová. Od r. 1958 bydlela v Rakovníku a v r. 1980 se přestěhovala do Olomouce. Od r. 1986 žije v Praze a často se vrací do Olomouce, kde žila její 88 letá maminka. Pracovala řadu let jako volná novinářka. Spolupracovala také s Čs. rozhlasem a s Union internationale de la Marionnette. Získala novinářské ceny za publicistickou činnost, ocenění za původní rozhlasovou dramatickou tvorbu a ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku 1996. Řada rozhlasových pohádek poro mateřské školy, nedělní pohádky i krátké pohádkové příběhy na dobrou noc Jaroslavy Pechové jsou zařazeny ve Zlatém fondu Čs. rozhlasu. Ve své tvorbě se stále navrací do kraje dětství – na Rakovnicko a Křivoklátsko. Pro děti a mládež napsala knihy Pohádky na draka, O Perejdovi, O vykutáleném Melichárkovi, Když uteče drak, Strašuláci, Pohádky z mechového lesa, Pohádky ze stříbrné tůně, České pohádky, Čáry máry Bublifuk a leporela Hurá, jdeme do světa, Ukaž mi ovečku a Kapr přes palubu. Její básničky pro nejmenší doplnily také mnohé omalovánky “pro praváky” i “ pro leváky” vydávané Nakladatelství Laguna.

V jejích knížkách ožívají skřítci, víly, vodníci, obři, hejkalové, plavajzníci, polednice, louženice a další postavičky z pohádkového světa. Pohádkové knihy plné osobité poetiky, spravedlnosti, humoru a upřímnosti jsou vždy bohatě ilustrovány předními ilustrátory, např. Zdenou Krejčovou, Editou Plickovou, Evou Sýkorovou.

Píše také poezii, převážně intimní, rellexivní lyriku. Napsala básnické sbírky Láskám všem, Modré z nebe, Rajská zahrada, Na konci nekonečna, Střípky zázraků a Ostrov naděje. Knížečky vázané v barevném francouzském sametu se stříbrnou či zlatou ražbou na obálce umocnila svými ilustracemi akademická malířka Inka Delevová. Zatím poslední básnickou sbírku Toulky v nalezeném čase autorka věnovala milované řece Berounce, která se mnohokrát klikatila jejím dětství. Knížku doplnil svými fotografiemi Milan Richtermoc.

U příležitosti 7O. výročí narození spisovatele Oty Pavla vydala úspěšnou knihu Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla, která doposud vyšla již v pěti vydáních. Spisovatelka v ní s neobyčejným taktem, citem a pronikavou vnímavostí dovedla oživit atmosféru kolem tohoto prozaika a kolem lidí, s nimiž se na své krátké životní cestě potkal. Publikaci doprovázejí fotografie Milana Richtermoce. Poslední knihu ilistrovanou kreslířem a karikaturistou Karlem Klosem pojmenovala příznačně …ÚSMĚV PROSÍM… neboť čtenáře dvacet osm humorných povídek zaručeně rozveselí.

Je také autorkou jedenácti Hrníčkových kuchařek: 1. Vaříme a pečeme bez vážení, 2. Pečeme bez vážení, 3. Ovocné moučníky bez vážení, 4. Pečeme na Vánoce bez vážení, 5. Maso které šetří kapsu, 6. Hubneme nad plným talířem, 7. Vaříme a pečeme v horkovzdušné troubě, 8. Najrychlejší moučníky, 9. Pro chataře a chalupáře, 10. Půlhodinka pouhá, 11. První kroky v kuchyni

Členství v institucích: člen Obce spisovatelů ČR, Severočeského klubu spisovatelů a Syndikátu novinářů ČR.

Pechová, Jaroslava: Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla. Laguna, Praha 2000.(obálka knihy). Smíšek,Zdeněk: Jaroslava Pechová má i byt usměvavý.In: Dům a bydlení. Středeční příloha .Právo č.30, 7.8.2013. S.4–7. (foto) Galerie rodáků a nejen jich. 20.3.2014 /hš. http://www.databazeknih.cz/…pechova-3835

Narozena v Petrovicích (u Rakovníka).

Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval konzervatoř v Praze a ještě před dokončením v r. 2002 působil jednu sezónu v Moravském divadle Olomouc. V současné době pracuje ve Východočeském divadle v Pardubicích a hraje v seriálu TV Nova " Ordinace v růžové zahradě" doktora Adama Suka. Navštívil také Český rozhlas v Hradci Králové, odkud je snímek.

Kaplanová, Dana: Josef Pejchal má jizvu na srdci. In: Styl.Magazín deníku Právo 10.11.2009. S.10–13.;

V roce 1941 maturoval na SGO. Za války prošel odbojovým hnutím. Vězněn a po válce vysokoškolským funkcionářem. Po únoru 1948 pracoval v KSČ, od r. 1953 generálním tajemníkem Mezinárodního svazu studentstva a od r. 1963 ústředním ředitele Československé televize. Od r. 1968 působil jako český velvyslanec v Římě a r. 1969 zbaven čs.občanství. V roce 1970 začal vydávat významný exilový časopis LISTY. V r. 1977 získal italské občanství. Po roce 1989 byl 2 roky členem Rady konzultantů prezidenta Václava Havla.

Mejstřík, Jiří: Češi ve světě. Praha 2000. S. 84.

Do měšťanky chodil do Žďáru nad S. Tam už jeho velký výtvarný talent rozpoznali učitelé a doporučili rodičům dát chlapce na studia. V r. 1905 absolvoval Odbornou školu kamenickou v Hořovicích. V letech 1909–13 vystudoval AVU v Praze u prof. Myslbeka a Štursy, poté získal stipendium do Itálie, z níž se vrátil do Olomouce, kde se trvale usadil. 1913–1969 samostatný umělec. 1945–1959 předseda Svazu výtvar.umělců moravských SVUM. V letech 1917–18 spolu s malíři Adolfe Kašparem a Oldřichem Lasákem se podíleli na obnově výzdoby chrámu Panny Marie Sněžné. V r. 1917 mu byla udělena Cena města Prahy za plastiku Letec. Ve 20. letech vytvořil tzv.sochařskou galerii v Příkazech, ve 30.- 50. letech se věnoval tvorbě medailí, převážně portrétové slavných osobností, podobiznám v mramoru, drobným plastikám, monumentálním pracím-pomníky např. Jan Hus-Hranice, Palacký-Holice, Děvče z Vysočiny-Žďár nad Sázavou. Dále: výzdoba kostelů, řada pomníků v Olomouci, Dřevohosticích (1922), Hranicích, Fulneku a Bohumíně atd. Věnoval se též alegoricky motivované dekorativní plastice a restaurování kamenných plastik. Zasloužilý umělec r.1967. Stálá expozice děl v rodišti.

Toman, P.: NSČSVU, Praha 1947. S.257–258.; Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké, roč. 4. 1927–1928. S. 38–42; Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, č.2/2007.S.11; Lakosil, J.: Sochař J. Pelikán, Brno 1962;Mazur, Ludvík: Julius Pelikán. Život a dílo. Olomouc 1996. (Závěrečná práce distančního studia na FFUP v Olomouci.).;