Osobnosti Moravy.eu

Profesor na grafické škole v Praze. Zabýval se portrétní tvorbou, figurální kresbou, grafikou.

SOKA Přerov.

Malíř kostelních obrazů v Prostějově a Kroměříži.V Kro­měříži jsou 2 obrazy kaple signovány F.P.Sluka pinxit 1861.

Toman, P.: Slovník výtvarných umělců.II.,S.463.; Páleníček, L.: Za pochodní krásy.Kroměříž 1945.S.57.;.

Na přelomu let 1937–1938 založil s dalšími spolužáky první swingový soubor v Olomouci " Cholera Boys", kde hrál první trubku. Účinkovali především na studentských akcích, zajížděli hrát do Prostějova. V roce 1939 maturoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu. Poté studoval v Praze a působil jako redaktor hudebního vysílání Československého a Českého rozhlasu.

Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985.S.257–258. Encyklopedie jazzu..III. Praha 1990.S.488–489. V sýpkách ducha. Olomouc 1992. Zedník, M.: Vzpomínky protkané swingem.II. Olomouc 1988.

Úředník Pražské železář. společnosti, redaktor hornic. časopisů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.142.;.

Tvůrce sklářských výrobků s olomouckými motivy, spolupráce při výstavách Flora Olomouc;nár. umělkyně.

ZVSMO 1981, č.15–16, S.34–35; Králíková, M.: Olomoucké motivy v díle n.u.L.Smrčkové=ZKVMO 1979, č.198, S.1–12; Kdy-kde-co v Olomouci,1978, březen, S.16–18; Bortlová, Ivana: Ludvika Smrčková a naše město.=Stráž lidu, 1983, 10.12., S.4; =herm: Za Ludvikou Smrčkovou.=Kdy,kde, co v Olomouci, 1991, březen, S.29;;.

Rozená Koutná. Občanským jménem Jakšová a pseudonym volila podle rodného jména matky. Dětství prožila v Olomouci, 1938–42 studovala v Praze grafiku a módní kresbu, poté půs. jako učitelka angličtiny a němčiny, po osvob. na ministerstvu informací jako redakční tajemnice anglicky vyd. časopisů. Narodila se v rodině lékaře, majitele sanatoria. Navštěvovala měšťanskou školu Komenium v Olomouci a od roku 1938 souběžně studovala Anglický ústav v Praze, Rotterovu školu užitkové grafiky a módní kresby a kurzy obchodní korespondence a těsnopisu. Složila státní zkoušky z angličtiny (1939) a němčiny (1943) a učila na soukromých jazykových školách, v roce 1944 pak byla jako telefonistka a písařka totálně nasazena v Avii Čakovice. Po válce pracovala v prvním odboru ministerstva informací jako redakční tajemnice anglicky vydávaných časopisů (Alliance, The Weekly Bulletin, Czechoslovak Weekly), 1946–48 jako redaktorka anglické mutace zahraničněpoli­tického zpravodajství v tiskové agentuře Telepress. Od roku 1949 byla v domácnosti, s manželem pak žili v Kryštofových Hamrech, od roku 1953 v Kadani. Za manželova uvěznění (1950–52) vystřídala několik zaměstnání: byla domácí dělnicí, šičkou (národní podnik Tosta Přísečnice) a prodavačkou. V roce 1953 se stala sekretářkou na Okresním svazu spotřebních družstev v Kadani. Roku 1962 se vrátila do Prahy a postupně pracovala jako hospodářka v Pražské odborové radě, úřednice Městského výboru odborového svazu zaměstnanců v chemickém průmyslu (1963–65) a v Odborovém svazu pracovníků spotřebního průmyslu (1965–68). Poté byla cizojazyčnou korespondentkou v Pragoinvestu, kde pracovala na částečný úvazek i po odchodu do důchodu (1980–90). Je autorkou tří knih. Náhradní život (1961) – povídky o třech mužích. Neporažený (1968) – dvě novely o motocyklovém sportu podle skutečných událostí. Podzimní řeka (1969) román ze současnosti s autobiografickým podtextem.

Dílo: Náhradní život.Praha, MF 1964;Neporaže­ný.Praha, MF 1965;Podzimní řeka.Praha ČS 1969; časopisecky příspěvky=Čes­koslovenský voják Biografie: Slovník českých spisovatelů.Praha, ČS 1964;Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973;. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

Vlastním jménem Josef Slabý, v r. 1931 se nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara. V literatuře užíval jméno Jiří Solar a též pseudonym Jiří Jordan.

• pracovník v oblasti reklamy a propagace, básník a prozaik. Po studiu táborského gymnázia a Vyšší zemědělské školy v Táboře absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. V době středoškolských a vysokoškolských studií procestoval na kole celou Evropu. Po promoci působil v letech 1923 až 1928 jako reklamní pracovník firmy Sigmund v Lutíně, kde založil a redigoval časopis Voda nad zlato. Poté pracoval u firmy Baťa ve Zlíně, kde měl vlastní ateliér a poradnu až do roku 1948. Přednášel o problémech propagace a reklamy, zejména o Umění jednat s lidmi i o Psychologii prodeje. Obě tyto přednášky vyšly tiskem. Jako spisovatel používal pseudonym Jiří Jordan. Z dalších vydaných titulů: Kurs prodeje (Uvedení do psychologie kupujícího s 50 ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl. n.1941); Kurs obchodní reklamy (bohatě ilustrovaná příručka o moderních reklamních prostředcích s množstvím příkladů. Praha, vl. n. 1941); Okolo pultu (o praktické psychologii prodeje, příběhy, praxe a humor z obchodního života, zajímavé čtení i pro zákazníky s 47 ilustracemi akad. malíře Josefa Tesaře, Praha , vl. n. 1941); Půjde to! (Breviář šťastného člověka. Ilustrováno 80 kresbami J. Tesaře. Praha, vl.n. 1941); Breviář srdce (Abeceda štěstí v lásce, manželství a ve všem, věnovaná našim ženám a dcerkám, obsahuje 112 esejů a 13 básní o ctitelích, kamarádech, kavalírech, první lásce, šťastné, nešťastné, o manželství, prvním plesu, přátelství, rozvodu, tchyni, věnu, věrnosti a Xantipách, doprovázena 82 vtipnými ilustracemi F. Cubra, Praha, vl. n. 1941); Host a my (Kompas na cesty úspěchu v pohostinství- inspirační článečky, typy a příběhy, bohaté zkušenosti z hotelů, hostinců a letovisek, doplněné 43 kresbami Karla Skály, Praha, vl.n. 1941); Reklamní příručka; Budeme (Knížka o dětech s ilustracemi Vladimíra Pečeného, Praha, vl.n. 1941); Kluk (Dvacet skutečných příběhů ze zlatého světa klukovských let 1903–1909 vyprávěných pro radost dětem i jejich rodičům pro vzpomínky, doprovázené ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl.n. 1942); Cesta vzhůru (Praha, Průmyslová tiskárna 1942); Chceme výš; Prodej s úsměvem.

  Rozsáhlá pozůstalostní sbírka je umístěna v Husitském muzeu Tábor a obsahuje kresby J. Tesaře, štočky, gramofonové desky, magnetofonové záznamy jeho přednášek, odznaky, plakety, reklamní plakáty, letáky, knihy, brožury, rukopisy, osobní doklady, korespondenci, fotografie a výstřižky v celkovém počtu 1898 ks.

Nekrolog – propagace, 28, 1981, č.1, S.13.
Studenovský, T.: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha, Ostrov 2000, S. 126. webová stránka husmuzeum.cz Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2008, S.7. Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S.456–457. http://otavinka.blog.cz

Narozen v obci Soběsuky (n.m.č. Plumlova). Učitel obchodní školy v Přerově, redaktor ČTK, básník ze skupiny Moderní revue.

Soldán, Ladislav: Začátek a konec jedné cesty.Štafeta, 10, 1978, č.4., S.12–13.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.249.;.

Narozen v Lazcích u Uničova (n.m.č. obce Troubelice). Pocházel ze selského rodu, který vlastnil dědičnou rychtu v Lazcích u Uničova už v 17. století. Studoval na gymnáziu v Uničově, v Moravské Třebové a vzdělání dovršil v Sasku. Po návratu hospodařil v lazcích a zapojil se do českého obrozeneckého hnutí v hraničářském kraji. V roce 1900 se přiženil do Střelic (n.m.č.Uničova). Psal do Litovelských novin, organizoval sokolské jednoty a hasičské spolky. Protože se přiženil do statku, který vedl tchán, mohl pokračovat ve veřejné činnosti. Už ve 22 letech byl členem výkonného výboru strany radikálně pokrokové a r. 1904 se stal jedním ze zakladatelů agrární strany na Moravě. Byl výborných řečníkem i hudebníkem, hrál na několik hudebních nástrojů. Stal se šéfredaktorem Selských listů a r. 1909 založil vlastní Moravský venkov. Organizoval zemědělský družstevní průmysl, založil Ústřední jednotu moravských řepařů v Kroměříži, kde vybudoval jeden z největších cukrovarů. Od r. 1912 byl předsedou Řepařské jednoty na Moravě a ve Slezsku. Redakci listu přenesl do Brna, kde vložil kapitál do Rolnické tiskárny, která se stala největším českým grafickým závodem. V r. 1913 byl zvolen do zemského sněmu. Záhy se stal vůdčí osobností moravské politiky. Od července 1918 byl předsedou Zemské hospodářské rady pro Moravu a v říjnu 1918 místopředsedou Moravského národního výboru. V letech 1919–1920 byl ministr vlády ČSR, víceprezident Československé zemědělské akademie, V letech 1922–1931 místopředsedou agrární strany. Stal se prezidentem Agrobanky.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.48.;. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Litovel 2008.CD-R.

Lazce u Uničova je nyní osada obce Troubelice.

Vlastním jménem Jiří Sosnar se narodil v rodině venkovského dělníka. Po vychození měšťanské školy se vyučil zámečníkem, příležitostně pracoval též jako instalatér, kopáč cihlářské hlíny a brusič nožů. Po 1930, kdy vstoupil do Komunistické strany Československa, většinou působil jako politický pracovník. 1933–35 zastával v Hodoníně funkci krajského politického pracovníka Komsomolu, od 1935 byl (s výjimkou vojenské služby 1937–39) okresním tajemníkem KSČ v Kroměříži, Holešově, Olomouci a Hodoníně. Za organizaci politických demonstrací a stávek byl několikrát uvězněn. Na počátku okupace pracoval jako dělník v Olomouci a redigoval ilegální komunistický časopis Svobodná Haná. 1940 byl zatčen a vězněn mj. v německé káznici Wohlau, kde byl jeho spoluvězněm muzikolog Vladimír Helfert (1886–1945). Pro těžkou tuberkulózu byl 1942 z vězení propuštěn do nemocničního ošetřování. Nadále se však účastnil ilegální činnosti: působil jako krajský tajemník KSČ v Olomouci, redigoval noviny Moravská Rovnost a masové cyklostylované vydání publikace Dějiny VKS(b), byl rovněž komisařem partyzánské skupiny (za odbojovou činnost mu byla udělena četná vyznamenání). Po válce byl zvolen krajským tajemníkem KSČ v Olomouci (zde také pracoval v redakci Stráže lidu), stal se kandidátem Ústředního výboru KSČ a do 1948 byl poslancem Národního shromáždění; 1947 absolvoval novinářskou školu – kurz pořádaný ÚV KSČ. 1949 byl zbaven funkce (pro anarchistické aktivity v únoru 1948) a do 1954 pracoval v ČKD Sokolovo jako soustružník, pak byl vedoucím internátu (do 1958). Po rehabilitaci 1957 se znovu vrátil k politické i redakční práci: do 1961 byl zástupcem šéfredaktora týdeníku Květy, do 1971, kdy odešel do důchodu, vedoucím redaktorem pražské redakce Práce (Bratislava). Publikovat začal v r. 1935 v Rudém Slovácku (Hodonín), přispíval do periodik, v nichž působil, a dále do novin a časopisů Pochodeň (Hradec Králové), Stráž lidu (Olomouc), Rudé právo, Tvorba, Lidové noviny, Literární noviny, Mladá fronta, Květy, Práce, Čs. voják, Svět v obrazech, Voják, Hlas revoluce, Nový život, Praha–Moskva, Literární měsíčník a do dětských časopisů Ohníček, Pionýrské noviny, Pionýr aj. Pro Československý rozhlas napsal hry: Haniččina iniciativa (1950) a Mezičas (1984). Jako autor námětu a scenárista se s režiséry podílel na filmech Velká příležitost (1949, režie Karel Michael Walló, scénář pod pseudonymem Martin Gazda) a na filmové podobě vlastní prózy Jurášek (1956, režie Miroslav Cikán, scénář pod pseudonymem J. Sosnar-Gazda, spoluautor scénáře Vladimír Bor), která byla rovněž Zdeňkem Bláhou zdramatizována pro divadlo (1955). Užíval pseudonymů Ivan Černý (Stráž lidu), Martin Gazda (1948–58), Martin Gazda-Sosnar, J. Sosnar-Gazda.

Cinger, František. Nekrolog. In: Rudé právo, 29.11.1989. S­.5. Brožová, Věra: Jura Sosnar. In: web. Slovník české literatury. (1998, 2006.)

Působil jako učitel na gymnáziu v Prostějově v letech 1908 – 1937. Byl předsedou Klubu historického a státovědeckého v Prostějově. Napsal hydrografickou studii o Sázavě a knihu Prostějov revoluční a republikánský. /1929/. Publikoval v region. tisku.

Almanach gymnázia v Prostějově.Pros­tějov 1979.S.52.;.

Spoluzakladatel muzea v Prostějově.

Ročenka NPMP, 16, 1939, S.120.;Marek, Pavel: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990.;.

První divadel. zkušenosti získal v ochotnic. spolku Haná ve Vyškově. 1938 začal stud. konzervatoř v Brně, další učitelé zpěvu M. Boučková v Olomouci. 1947–1952 angažován v Olomouci, poté v Opavě, sólistou opery ND Praha od 1. 10. 1958 – 31. 12. 1983 /důchod/. Nahrávky na gramof. deskách.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.462.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.227.;Bor.V.: Hudební rozhledy 19, 1966, S.268.;.

V letech 1877–1907 působil v Prostějově, profesor na reálce a gymnáziu, předseda Přírodovědeckého klubu v Prostějově;

Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č.95–96, S.146.;.

Narozen v obci Stanový (n.m.č. Zlaté Olešnice na Tanvaldsku). Vl.jm. JUDr. Antonín Zeman. 34 let byl advokátem v Semilech. Za války r. 1914 působil jako advokát v Mohelnici.

Slovník českých spisovatelů.Praha 1964, S.461–462.; Kdy kde co v Olomouci 1983, červenec, S.3.

Narozen v Popovicích u Přerova (n.m.č. města Přerov. Básně psal pod pseudymem Alois Stanislav Chudobka. Přispíval do různých časopisů-Obzor, Haná, Palacký aj.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982.Oprava roku narození z 1887 na 1877 – SOKA Přerov, duben 1994.;.

ThDr. Josef Rostislav STEJSKAL, biskup Církve československé husitské.
Střední školu studoval v Olomouci a roku 1914 absolvoval Slovanské gymnázium. Poté absolvoval bohosloveckou fakultu a stal se knězem římskokatolické církve. Po převratu vystoupil z katolické církve.. O Vánocích 1919 byl u vzniku Církve československé husitské, která byla vyhlášena 8. ledna 1920 v Praze. Stal se jedním z jejích průkopníků na Moravě. Od 15. března do 10. července 1920 byl farářem ve Velkém Týnci, poté působil do roku 1921 ve Vacanovicích. Pak byl rok v olomoucké diecézi, kde pracoval jako tajemník patriarchy a vrátil se sem i po studiích v Paříži v roce 1924. Dne 6. dubna 1925 byl zvolen biskupem moravským, s působností i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. V teologii Církve československé husitské hájil princip svobody svědomí a formuloval text Vyznání víry Církve československé. Byl redaktorem Náboženské revue. V době pařížského pobytu napsal studii Les Proces de Jean Huss. Zemřel v Prešově na návštěvě příbuzných. Pohřben v kolumbáriu Husova sboru v Olomouci.

ČBS.Praha 1991., S. 660.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?, Praha 1962., S. 254.; Týnecké listy, č. 10/2006, S. 14–19., Tomeš, J.:Český biografický slovník XX. století. Praha 1999, S. 194.
Salajka, M.: Proces ustavování a duchovní správy náboženských obcí Církve československé husitské 1920–2000. Praha 2003.

Narozen v Hostkovicích – n.m.č. obce Tršice Působil ve Vacanovicích (n.m.č. obce Tršice)

Studoval UMPRUM v Uher.Hradišti, prof.K.Hofman, Fr.Nikl.R.1978 o­ceněn na mezinárod.výstavě v Katovicích v Polsku.Ateliér měl v Denisově ulici v Olomouci.

Stráž lidu, 1987, 6.6., S.4.;ZN, 1987, 1.7., S.2.;Nekrolog.: Hastík, J.: Kdy-kde-co v Olomouci, leden 1989, S.10.; ZKVMO, 1983, č.223, S.9.;
26 mladých výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980.;

37. rektor olom. koleje a univerzity Tovaryšstva Ježíšova (11.11.1703 – 13.12.1707).

Žurnál UP, č.24, 20.10./2006, S.7;

Působil v operetě v Olomouci v letech 1981–1983 a v ND Brno v sezóně 1983–1984. Jako dítě hrál ve filmu Za 5 minut sedm, režiséra Pavla Hobla, kde hrál roli Otíka v roce 1964. Hrál v inscenacích Gordický úzel (1983), role Midase;
Noc v Benátkách (1983), role Pappacoda,prodavače makaronů;
Mé štěstí má zlaté vlasy (1984), role Pepík Madla;
Polská krev (1984), role Bronislav Popiel, přítel Baraňského.

Kdy, kde, co v Olomouci, 1984, srpen, S. 23.; Kmoníčková, E.: V roce 1984 zemřeli. Brno, SVK 1985. S. 38.

Zakladatel přerovské knihtiskárny v Kratochvílově ul. v Přerově v r. 1911, vydavatel knih.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov.Přip.KK 1993.;.

Stud v Brně 1910–1911 Janáčkovou varh. školu, do r. 1914 ve Vídní Ústav pro církevní hudbu. Působil jako ředitel kůru v Senici 1919–21, Cholině do 1923, Litovli do 1935. Zde též vedoucím soukromé hudební školy. Založil smíšený sbor. Poté působil v Praze. Skládal chrámové skladby.

Československý hudební slovník .II.Praha SHV 1965, S.630.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.ii.Praha 1982, S.539.;

Narodil se v rodině správce šlechtického panství. Vychodil farní školu v rodišti a gymnázium v Uherském Hradišti. Poté 2 roky studoval filozofii ve Vídni a dále bohosloví v Olomouci. Nižší svěcení přijal v roce 1700 a 1702 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1701 vypomáhal jako jahen v Pavlovicích a t.r. se stal v Dřevohosticích zámeckým kaplanem u svého mecenáše hraběte Jiřího Fridricha z Oppersdorfu, moravského zemského hejtmana. Roku 1703 byl jmenován farářem v Pavlovicích, kde působil až do své smrti. Jeho první knižní prací byl spis o původu Moravanů a jejich dějinách přinášející i mnoho informací o Olomouci a Velehradu " Mercuries Moraviae memorabilium." (Posel moravských pamětihodností, 1705). Dějiny olomouckého biskupství jsou podány ve spisu „Život sv. Cyrila a Metoděje“(1710). Také upravil životopis Jana Sarkandra, který vyšel v knize „Rubín Moravy“ (1712). Díla byla psána latinsky. V rukopisu zůstal Domácí lékař. Za kněžskou a spisovatelskou činnost byl oceněn titulem apoštolský protonář s právem nosit biskupskou mitru. Stal se též rytířem zlaté růže. V roce 1992 byla odhalena na farním úřadě v rodišti pamětní deska a busta. Jeho jménem též pojmenována ulice v rodišti.

Literární místopis Přerovska ;.Lexikon české literatury. 4. díl. S-Ž. Praha, Academia 2008. S. 393–394.; Sába, Fr.: 650 let brumovské farnosti. 1992. ;

Ředitel školy, zv. " konzul Drahanska" . Pocházel z osady Březiny u Nových Sadů. Dlouhodobě působil jako řídící učitel v Otinovsi. Na Drahansku a Prostějovsku byl velmi známou osobností díky své rozsáhlé literární činnosti. Pravidelně publikoval své „Úvahy z vysočiny Drahanské“a v časopise „Hlasy z Hané“. Články publikoval i v časopise „Občan“. Zabýval se regionální historií, národopisem a řemeslnou tradicí. Proslul jako velmi společenský člověk. Roku 1885 založil v Otinovsi sbor dobrovolných hasičů a vlivem jeho osvěty vznikly sbory v Drahanech, Hartmanicích a Rozstání. Dlouhodobě působil v předsednictvu Pohorské župy. S velikou úctou o jeho práci píše Titus Krška v Kronice hasičů roku 1898..

Hrádek, J.: Konzul Drahanska.=Štafeta, 11, 1979, č.4, S.25–26.;.

Březina (m.č. obce Nové Sady na Vyškovsku). Hartmanice (n. Niva)

V letech 1892–1896 studoval na českém gymnáziu v Brně a pak pokračoval na českém gymnáziu v Olomouci, kde maturoval v roce 1900. Poté do r. 1906 studoval práva v Praze na české univerzitě a po promoci nastoupil jako místodržitelský konceptní úředník Okresního hejtmantsví do Prostějova. V r. 1913 byl jmenován definitivním okresním komisařem, koncem r. 1918 jmenován místodržitelským tajemníkem a postaven do čela Okresního úřadu v Prostějově. V prosinci 1920 byl jmenován okresním hejtmanem. V lednu 1928 byl pověřen funkcí okresního hejtmana v Moravské Ostravě a hodností vrchní rada politické správy, povýšen v r. 1938 na vládního radu. Do důchodu odešel v r. 1941. Byl milovníkem umění, podporoval mladé umělce, zajímal se o Masarykovskou otázku. Po ukončení funkce se na stáří přestěhoval s rodinou v r. 1945 do Sudkova, kde mu byl vrácen majetek zabavený v době okupace. Z finančních důvodů odprodal několik obrazů ze své sbírky obrazů, což ovšem bylo kvalifikováno Lidovým soudem v Zábřehu v dubnu 1959 jako spekulace s obrazy a byl odsouzen k 3,5 letům odnětí svobody a veškeré jeho jmění propadlo státu. Jen nepatrnou část získalo VMO a Galerie v Olomouci. Ze zdravotních důvodů byl v r. 1961 z vězení propuštěn a zbytek života strávil u své sestry v Praze a také v Jizerských Horách. V roce 1968 požádal o rehabilitaci, která byla v r. 1969 zamítnuta. Zemřel 22.8.1969 v Praze. Plně rehabilitován byl až v září 1993.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.10. Ostrava 1998.S.141–142.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SGO 1997. S.426.