Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Tasově (u Třebíče). Od r. 1924 půs. ve Šternberku jako učitel. Od r. 1926 jednatel okrsku Národní jednoty na Šternbersku a Uničovsku. Publikoval v čas. Litovelský a Šternberský kraj, v němž vedl od r. 1928 hraničářskou Hlídku. V okr. novinách Šternberska Za nový život uveřejnil 1955–1956 sedmnáct pokračování Šternberský okres v dějinách. 1956–57, sbírku 47 pověstí tohoto kraje, s názvem Pověsti našich obcí. Správce městského muzea a kronikář města. Vzorný učitel /1958/. ;

Prucek, J.: Josef Valíček.SM, 1974, S.71–72.;. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 204–210. ;

Narozen v Olšanech (u Šumperka).Vyučil se soustružníkem kovů, ale současně s učebním oborem studoval večerní SVVŠ v Šumperku, kde maturoval v r. 1955. Po základní vojenské službě studoval v letech 1958–1962 FFUP v Olomouci, obory čeština a dějepis. Autor diplomové práce Cesta Karla Čapka od relativismu k antifašismu. 1962–1963 ředitelem Vlastivědného ústavu v Šumperku, poté do roku 1967 interním aspirantem na FFUP FFUP, v roce 1968 získal titul PhDr. prací Dvě čapkovské kapitoly, v r. 1970 CSc. prací Česká poezie v období Mnichova a od r. 1968 odborným asistentem FFUP. V letech 1971 – 1990 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu Bedřicha Václavka a spolu s týmem se podílel na zpracování literární pozůstalosti BV. V roce 1989 byl lektorem české literatury na univerzitě v Novim Sadu v Srbsku. Od r. 1990 zástupcem ved. katedry věd o umění FFUP, Od 1991 docent teorie a dějin české literatury – prací Studie z české poezie. V letech 1999–2009 působil na Katedře mediálních a kulturních studií a žurnalistiky FFUP. Autor bás. sbírek: Přibližování/1978/;Ho­norář za hříchy /1990/;Autor studie Česká poezie v období Mnichova/1970/; Kombinované techniky života (deníky, úvahy) Olomouc, UP 2010. Básně, studie a články publikoval v časopisech: Host do domu, Česká kultura, Literární noviny, OKM, LM, Kmen, Tvar, Slovenská literatura, Česká literatura. Užíval šifru valů;, fv. Publikoval v básnických sbornících: Souhvězdí Aurory(1977); Tady je má zem (1980); Pocta dělníku knihy – verše českých básníků věnované O.F.Bablerovi (1980).

Kapitoly z dějin olomouc. univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 345. ; Springer, J. : Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974, S. 21. ; Kdy, kde, co v Olomouci, 1985, duben, S. 4. ;

• bk-: F. Valouch: Honorář za hříchy. =Hanácké noviny, 1991, 8. 1. , S. 4. ;.

Málková, Iva: Literární slovník Severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc – Ostrava 2001. S.321–322.

Doc. PhDr. František Valouch, CSc.

Narozen ve Veselíčku u Litovle (n. Luká). V letech 1932–40 absolvoval Reálné gymnázium v Litovli, v roce 1945 učitel. ústav v Olomouci, poté učil v Luké, na Bouzově ( na škole na Bouzově založil dětský pěvecký kroužek, který účinkoval o sobotách a nedělích v okolních vesnicích. Členkou kroužku byla mj. paní Marie Faltýnková, roz. Leibnerová), Litovli, Bohuslavicích, při zaměstn. stud. ped. fak. UP 1953–56, dějepis, ruštinu, češtinu a češtinu, dějepis na FFUP. 1954–65 středošk. prof. v Lipníku n. B. a v Přerově. Od r. 1967 půs. na pedag. fak. UP ař do r. 1983. ;Publikoval v region. tisku a sbornících UP a VSMO. V letech 1963–1983 redaktorem Lipenského kulturního kalendáře. Podílel se na tvorbě Vlastivědné mapy okresu Přerov. Bydlel v Samotiškách u Olomouce.

Stratil Václav: Historiograf potravináč. závodů. ZVSMO 1983–84, č. 19–20, S. 31–32. ; Kulturní místopis SOKA Přerov

Veselíčko u Litovle (n. Luká)

Fundatista u sv. Mořice v Kroměříži, na arcbiskupském gymnáziu založil a řídil žákovský sbor a orchestr. Studoval bohosloví v Olomouci, 1920–24 varhaník.

Fric, O. : Hudba na Kroměřížsku a Zdounsku. Kroměříž 1941. ; Stárek, Z. : SČS I. Praha, Div. ústav 1982. S. 634. ;.

Pedagogicky působil na UP v Olomouci.

Sanetrník, J.: Nekrolog.LD, 26.6.1990, S.4.;Kozel, P.: Acta Universitas Palackianae Olomucensis.Bi­ologica.28, S.93.Praha, SPN 1989, S.9–11.;.

V roce 1895 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. V roce 1919 jmenován profesorem univerzity v Brně. 1919–1946 přednosta I. interní kliniky v Brně. Zabýval se nádory. Popsal diagnostický test, později nazv. Vanýskův syndrom. .

ČBS. Praha 1992. S. 771. ; Štěpánek, Zdeněk: Nacifikace a moravští lékaři (1939–1945), Brno. 2004., S. 53, 69, 113.;

Narozen v učitelské rodině. V r. 1890 se přestěhoval s rodiči do Opavy. Studoval gymnázium a byl ovlivněn prof. Praskem. V té době se také věnoval hudbě, hře na klavír a varhany. Maturoval opožděně kvůli nemoci, až v r. 1901. Poté začal studovat práva v Praze, po třech semestrech přestoupil na filozofickou fakultu, obor dějepis, zeměpis. od letního semestru studoval tyto obory na univerzitě ve Vídni, kde si rozšířil studium o slavistiku, germanistiku, filozofii a dějiny umění. Státní zkoušky vykonal v r. 1908. První učitelské místo nastoupil v Olomouci jako profesor češtiny v r. 1906 na německé reálce.. V roce 1908/1908 vyučoval dějepis na ČRO a od září 1909 byl profesorem zemské vyšší reálky v Příboře. V roce 1915 byl přeložen do Velkého Meziříčí a od 1919 na české klasické gymnázium v Brně. V roce 1925 byl penzionován. Autor řady učebnic pro studenty středních škol. Bohatá publikační činnost.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.10. Ostrava 1998. S. 154–156.;

Narozen v Hážovicích (n.m.č. Rožnov pod Radhoštěm) Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1906. V roce 1914 promován na ThDr. Od r. 1922 působil na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci, od r. 1928 jako prof., obor křesťanská sociologie. Od r. 1916 členem DLU v Olomouci. 1925–1930 redigoval revui Sociální rozhledy. Přispíval do čas. Katolického duchovenstva, Hlídky, Našince ad. Překlady.

Poselství.Olomouc 1938.S.371–373.;Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.208.;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.140–142.;Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996. S.228;

V roce 1927 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Ředitel hřebčína Albertovice ve Slezsku (n.m.č.obce Štěpánkovice).

Informace od ředitele SGO Vladimíra Zicháčka.

Po maturitě na vinohradském gymnáziu absolvoval Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde promoval v roce 1919. Potom pracoval dva roky na oční klinice v Paříži a v roce 1921 se stal prvním asistentem na nově založené Oční klinice LF při Masarykově univerzitě v Brně. V květnu 1928 se stal primářem očního oddělení Zemských ústavů v Olomouci. O dva roky později, v roce 1930 se habilitoval na lékařské fakultě brněnské univerzity a stal se zde externím vysokoškolským učitelem. V době 2. světové války pracoval v odboji v Lutíně se skupinou Ing. Jana Sigmunda, majitele strojírenských a chemických podniků Sigmund Pumpy a Chema a byl vězněn v Cejlu a Kounicových kolejích. Po válečných útrapách, kdy byl vězněn na Špilberku v Brně, se významně podílel na obnovení olomoucké univerzity. V roce 1946 se stal prvním vedoucím katedry a přednostou oční kliniky LF UP. Byl prvním voleným děkanem lékařské fakulty v roce 1948 a potom v letech 1954 až 1958. Stál u zrodu Československé oftalmologické společnosti, kde od počátku pracoval ve výboru a od roku 1967 byl jejím předsedou. Pracoval také v řadě evropských oftalmologických společností, inicioval založení Spolku českých lékařů. Byl rovněž členem a posléze i prezidentem pobočky Rotary Internacional v Olomouci (1935–1936). Jeho vědecké a organizační zásluhy o univerzitu byly oceněny v roce 1956 udělením Zlaté medaile UP a byla mu udělena i vysoká státní vyznamenání. Profesor Vejdovský však byl především vynikajícím očním lékařem. Byl nejen zručným operatérem, ale též výborným psychoterapeutem. Pro každého pacienta měl vždy čas i vlídné slovo a uměl rozdávat víru v uzdravení. Jezdili za ním z celé republiky. Miloval děti a v roce 1954 se zasloužil o to, že v Litovli byla otevřena internátní škola pro slabozraké děti pod odborným dohledem oční kliniky. Byl též patronem školy v Kroměříži. Měl rád svou práci a miloval vše krásné, hudbu, obrazy a knihy. Byl taky členem KČT a tato láska a pohyb na čerstvém vzduchu mu přinesly dlouhý věk. V Olomouci působil od r. 1928, na LF od 1946 – 1970, 1948 ve funkci děkana LFUP. První přednosta oční kliniky v Olomouci .Navštívil řadu pracovišť v Evropě. Stal se členem francouzské a rakouské oftalmologické společnosti a byl členem výboru Evropské oftalmolog. společnosti. Za jeho působení byla oční klinika v Olomouci vyhledávaným ústavem a jeho pracoviště bylo nazýváno „Olomouckými Lurdami“. Během svého 50 ti letého působení provedl téměř 20 tisíc operací. V r. 1968 připojil prof. Vejdovský svůj podpis pod Prohlášení 2000 slov, za což byl tehdejšími mocnými donucen k odchodu z kliniky. V jeho další práci se mu významným způsobem staly pomocníkem tři sestry III. řádu sv. Františka a to Eligenda, Jenovéfa a Odilona. Jeho jméno nesmělo být připomínáno ani při jeho úmrtí. V listopadu 1992 byla založena Nadace prof. MUDr. Václava Vejdovského při Základní škole internátní pro slabozraké v Litovli, jehož zásluhou byla v r. 1954 tato škola založena.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.S.170.; Kdy, kde, co v Olomouci, 1991, únor, S.1.; Nadace prof.Vejdovské­ho.Hanácké noviny, 14.2.1994, S.5.;
Hanácké noviny, 15.02.1996, S.3., Kdy kde co, únor 1996, S.2., Cena města Olmouce za rok 1999, Olomouc. 2000, Štěpánek, Zdeněk: Nacifikace a moravští lékaři (1939–1945), Brno. 2004, Klvačová, Renáta: Václav Vejdovský. Život olomouckého oftalmologa. Olomouc 2018.

Prof. MUDr. Václav Vejdovský, DrSc.

Mládí prožil ve Valašském Meziříčí, kde absolvoval gymnázium. Poté odešel studovat práva do Prahy. Pracoval u soudů ve Valašském Meziříčí, Olomouci, Rožnově pod Radhoštěm a potom na ministerstvu zemědělství. Jako důchodce žil v Novém Jičíně, kde působil jako korepetitor Beskydského divadla a učil na hudební škole. Psal skladby komorní i orchestrální, zejména klavírní.

Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 167.; Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.868.;

V roce 1883 absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté bohosloveckou fakultu v Olomouci. Vysvěcen r. 1887 a poté kooperátorem v Hanušovicích. V r. 1889 katechetou německé reálky v Rýmařově a v r. 1892 nadačním kaplanem na Nové Ulici v Olomouci. V tomto roce založil také obrázkový časopis Náš domov, který v r. 1908 přesunul do Brna. V r. 1898 katechetou na gymnáziu v Zábřehu. Od r. 1904–1.3.1918 profesorem náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Spoluzakladatelem Družiny literární a umělecké v r. 1913. V letech 1914–1919 místopředsedou DLU. Jako mladý literát začínal básněmi a užíval literární pseudonymy: Jos. Jasanovič, Bohdan Loucký, Adam Kuchlovský. Zabýval se literární historií, kritikou, publikoval v časopisch : Archa a Hlídka. Psal národopisné studie. Pro nemoc pensionován a na odpočinku žil jako konsistorní rada v.v. ve Vyškově, kde po smrti i pohřben.

Vévoda, J.: K.Křen.Brno 1927.; Památník k 60. výročí českého gymnázia v Olomouci 1867–1927. Olomouc 1927. S. 174–175.: Poselství. Olomouc 1938. S. 374–376.;

V roce 1946 abs. přírodovědec. fak. MU v Brně, obor matematika, deskr. geometrie. 1946–47 PdF UP v Olomouci, obor VV + modelování. Asistent Jana Zrzavého v r. 1948. 1960–1980/1978–80externě/ odb. asistent KVV PdF UP. Vedl praktickou výuku kresby. Věnoval se zejm. technické kresbě. Vydal skripta Technické prvky ve VV. Svými kresbami doprovázel četné odborné a vědecké texty v časopisech, skriptech, učebnicích. Užitá grafika, grafické úpravy publikací, typografická činnost pro potřeby UP. Vlastní malířská tvorba.

Výtvarní umělci na UP.Olomouc 1987.;Parte..

V roce 1932 obhájil doktorát přírodních věd na MU v Brně. O dva roky později ukončil na MU studium tělesné výchovy. Od roku 1951 učil na fyziologických pracovištích lékařských fakult v Brně, Hradci Králové a Košicích. V Brně založil na LF MU Ústav tělesných cvičení. 1959 se stává vedoucím katedry tělesné výchovy na Elektrotechnické fakultě VUT Brno. 1961 zde získal titul profesora v oboru fyzilogie tělesných cvičení. 1967 přichází do Olomouce na PřF UP. Zde založil katedru tělevýchovně biologických oborů.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.236–237;

Narozen v obci Rožďalovice – Zámostí (n. Rožďalovice). Český sochař a designér Josef Vinecký působil v letech 1902–1937 v Německu. Z jeho díla se zachoval pouze zlomek prací, které však vypovídají o osobitém přístupu, reagujícím na tehdejší evropskou avantgardní tvorbu. Jde zvláště o sochy, jež vznikly ve dvacátých letech ve Wiesbadenu a Vratislavi. Za okupace působil v Bratislavě a po osvobození na Moravě v Olomouci, kde v letech 1946–49 smluvní profesor na PdF UP, zakládající člen ústavu výtvarné výchovy. Vedl výuku modelování, přednášel technologii malířských a sochařských materiálů. Jeden z předních členů meziválečné avantgardy. Vlastní tvorba. Znám jako tvúrce plastik zvířat.

Výtvarní umělci na UP.Olomouc 1987.;ČBS.Praha 1992.S.783–784.; Šlapeta, V.: Josef Vinecký, 1882–1949, výtv.dílo.Olomouc, Vlastivědný ústav 1977.;. Kavčáková, Alena, Josef Vinecký.Příloha Žurnáku UP Olomouc, VI 1996/7, č. 25– Vzpomínky. S. 226–228.; Králík,O.: 25 let Katedry výtvarné výchovy a teorie FFUP. Olomouc 1972.;

Vydával časopis Pěstoun moravský, zprvu v Litomyšli.od 1.1.1862;od r. 1863 přeložen do Brna, od roč.III.pojmenován Pěstoun.Dopisoval do Hvězdy romantické básně.Jeho odchodem do Dvora Králové Pěstoun zanikl. V 70.letech působil opět na Moravě.

Hýsek, M.: Literární Morava.S.111–112.;.

Od 11 let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde v roce 1909 maturoval. Poté odešel do Prahy studovat geografii na Karlově univerzitě. Po promoci působil jako středoškolský profesor. Zprvu učil na gymnáziu v Kolíně, od roku 1919 na Obchodní akademii v Praze a o pět let později se habilitoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1927 se stal mimořádným a 1931 řádným profesorem zeměpisu. Vybudoval zde moderní geografické pracoviště , Geografický ústav ČSAV a též katedru geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Hlavní význam jeho vědeckého a pedagogického díla spočívá v autorství řady vysokoškolských učebnic.Už v roce 1922 vydal Fyzikální zeměpis. V letech 1934 až 1939 vyšla třídílná kniha fyzického zeměpisu a to: Ovzduší a vodstvo, Pevnina a Rostlinstvo a živočišstvo. Byl o ní velký zájem a vyšla ve třech reedicích. V roce 1948 vyšel Všeobecný zeměpis a roku 1966 Základy fyzického zeměpisu. V roce 1973 vydalo nakladatelství Academia vynikající dílo „ Vývoj moravské geografie. Působil též v redakčních radách odborných časopisů, podílel se na vydání Československého vojenského atlasu a Atlasu ČSSR. Také jeho přednášky na vysoké škole měly vynikající úroveň. Dokázaly zaujmout a nadchnout posluchače. V roce 1952 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. V roce 1966 dostal zlatou medaili UP a stříbrnou medaili brněnské univerzity. Univerzita Palackého v Olomouci mu v roce 1968 udělila čestný doktorát přírodních věd. Zemřel 19. srpna 1973 v Brně. U příležitosti oslav stého výročí narození se v lednu 1990 uskutečnily v rodišti vzpomínkové oslavy a na jeho rodném domě byla odhalena pamětní deska.

Nekovář, F. Za univ.prof. F. Vitáskem. Středisko, 63, 1974–1976, S. 170–171. Plachá, Zd.: Dr. František Vitásek. Velkobystřické noviny, 1993, č.9. S. 6. Nekrolog. Lidé a země, 22, 1973, č.11. S. 522.

Rodným jménem Berčíková. V Olomouci bydlí od roku 1932. V roce 1943 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci. Po svatbě žila devět let v Měrotíně, kde rodina manžela vlastnila vápenku. Pracovala u různých podniků, v letech 1960–1980 v knihkupectví. Zprvu v Zemědělské knize, Denisova ulice, později v Knihkupectví U Hanačky. Zemřela v nemocnici ve Šternberku po zlomeném krčku.

Osobní sdělení 5.3.1999 /hš. Fakta o úmrtí sdělila její dcera PhDr. Mirka Rohanová dne 22.5.2008.

Univ. prof. dějin státu a práva na Právnické fakultě Brno. V roce 1962 absolvoval PK UK Praha. Zájmy: filatelie, šachy, výtvarné umění. Po promoci pracoval do roku 1964 v PZO Motokov v Praze, od roku 1964 do 1970 na právnické fakultě v Praze. V letech 1986–1990 děkanem PF MU Brno a též poslanec FS, člen předsednictva na PK MU Brno. Autor pěti monografií, a více než sta odborných statí.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998.S.662.

Jako student práv statoval v ND Praha. Od roku 1925 se věnoval profesionálnímu divadlu. Hrál v Olomouci od r. 1926–1930, Osvobozené divadlo Praha (1930–32), Bratislavě a Městská divadla pražská (1934–45). V poválečných letech spolupracoval hlavně s E.F.Burianem. Jeho levicová orientace ho přivedla již v 30.letech k aktivitám v oblasti propadace sovětského umění. Od 1953 byl čelným pedagogem DAMU. Ve filmu debutoval koncem 30. let. Do povědomí pamětníků se nejvíce zapsal rolí prof. Voříška z Cesty do hlubin študákovy duše (1939).
Zasloužilý umělec 1954.;

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, .S. 260.

Narozena v Březových Horách. Rodným jménem JUNOVÁ Marie Rosa. Maturovala na reálce v Českých Budějovicích a po abiturientském kursu odešla do Prahy, kde též pobýval básník Jakub Deml, s nímž si dopisovala od 18 let. Poté pracovala v Brně jako sekretářka Orla. Od prosince 1935 pobývala u Jakuba Demla v Tasově (na Třebíčsku). Vedla mu domácnost a zároveň vydávala jeho díla. Pod jeho dohledem psala polemiky do Šlépějí. Za období 1936–1948 vydala asi 130 knih. Některé knihy též ilustrovala. V Tasově se seznámila s literárním kritikem Timotheem Vodičkou, který se rovněž přátelil s Jakubem Demlem. V roce 1956 uzavřeli sňatek a v roce 1959 se Marie Rosa přistěhovala za manželem do Olomouce.

Rotrekl, Z.: Skrytá tvář literatury. 1987. ; PNP-LA ; Slovník spisovatelů okresu Žďár nad Sázavou. Velké Meziříčí. 1992.S.164. ;

Březové Hory, osada města Příbram.

Po maturitě na Obchodní akademii ve Zlíně, pracovala v Městské knihovně Ostrava. Dálkově vystudovala knihovnictví a složila státnice z angličtiny. Po návratu do rodiště působila krátce v knihovně. Absolvovala Pedagogický institut ve Zlíně a češtinu a dějepis na FFUK v Praze, kde absolvovala doktorátem (PhDr.). Pak vyučovala na SPŠ stavební ve Zlíně. Od r. 1991 je spolumajitelkou nakladatelství Interkontakt Zlín a ATELIER IM, které přesídlilo v r. 2000 do Luhačovic. Vydavatelství se soustředilo na vydávání knih exilových autorů zejména kanadských. Také vydávalo Průvodce Moravou a Slezskem. Básnickou sbírku Viktora Trnavského: Leopoldov. 1998. Seznam vydaných titulů najdete na webu vydavatelství. Po úmrtí Ing. Miloše Bařinky (8.4.2021)se přestěhovala z Luhačovic do pensionu pro seniory v Otrokovicích.

http://czechfolks.com/…kladatelstvi- Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv 5.seš. Valašské Athény 2011. S. 79. www.atelierim.cz

PhDr. Irena Voštová

V roce 1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Přešel do ilegality a podílel se na budování zpravodajské sítě londýnské odb. skupiny Clay Eva na Holešovsku a Vsetínsku. Od února 1945 bojoval v partyzánské brigádě J. Žižky na Valašsku. V srpnu 1948 zatčen a v dubnu 1949 odsouzen na 5 let, v říjnu utekl a přešel ilegálně do NSR a zapojil se do práce OSN pro uprchlíky. V r.1951 prac. u firmy Baťa v Kanadě. 1960 dosáhll na univerzitě v Torontu doktorát obchodních věd. Od r. 1990 přednáší marketing a finanční hospodaření na Slezské univerzitě v Opavě a na právnické fakultě UP v Olomouci.

Zicháček, V.: Osobnosti SG (23).Hanácké noviny, 29.8.1992. S.4.;

. V osmi letech utrpěl těžký úraz, byla mu amputována levá noha a tak žil na invalidním vozíku. Od dvanácti let se věnoval chovu drobného zvířectva, o němž pak často publikoval do různých odborných časopisů. Byl členem ornitologické společnosti a za svoji práci o ťuhýcích byl odměněn Akademií práce v Praze. Vydal řadu odborných knih a byl redaktorem různých chovatelských časopisů, např. Český holubář. V letech 1937–1941 vydával vlastivědný časopis „Mojmírova říše“. Většinu života prožil v Nákle u Litovle, s výjimkou dvanácti let, kdy žil v Bezděčí u Trnávky. Ze svého rodného kraje napsal více než 150 pověstí, z nichž většina zůstala v rukopise. Pověsti z Nákla a okolí byly pojaty do Koudelákovy knihy“ Pověsti z kraje básníka F.S.Procházky.II. (Olomouc 1940). V témže roce vydal též „Dějiny obce Nákla na Moravě“, která vyšla v Lošticích. Literární pozůstalost je uložena v olomouckém muzeu, pověsti z okolí Bezděčí ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

V měsíci květnu si připomínáme… KKC 2013, květen.S.1. Gre­gor,A.: Zemřel hanácký selfmademan Josef Vrbka. Vlastivědný věstník moravský, 17, č. 1, S.106–107. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42–41. Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2014,S.4.

Abs.AVU v Praze, u prof.V.Hynaise, FFUK v Praze a Bratislavě, obor národopis a dějiny umění.1946–1953 profesor na PdF UP.Přednášel teorii VV a umění, výtvarnou výrobu.1946–1950 ved.ústavu pro výtvarnou výchovu.Autor knih a statí v časopisech o lidové keramice, architektuře, krojích.

Výtvarní umělci na UP.Olomouc 1987.;ČBS.Praha 1992.S.801.;.