Osobnosti Moravy.eu

Vyučil se malířem keramiky a porcelánu a pracoval pak v tomto oboru v Modré, Litomyšli, a v Duchcově. Po válce opustil své řemeslo a v roce 1950 přišel do Olomouce. Pracoval v nástrojárně Sigmy Olomouc. Zde se setkal s dalšími fotografy – amatéry: A. Gribovským, J. Vávrou, a I. Přečkem, s nimiž v roce 1959 zakládá skupinu DOFO. Od roku 1964 byl kandidátem SČSVU. V roce 1968 spoluzakládal fotoklub při Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, s nímž dodnes spolupracuje.
Jako člen skupiny DOFO zaujal fotografií z pracovního prostředí a nevšedními zátišími sestávajícími z všedních předmětů. Někdy používal důmyslných aranžmá. Jeho kompozice v sobě spojují originalitu osobního vidění. Od sedmdesítých let se zaměřuje zejména na fotografie památkových objektů Olomouce. Zúčastnil se řady kolektivních výstav, samostatně vystavuje od roku 1988. Roce 1991 vydal nástěnný kalendář „Olomouc ve fotografiích Jana Hajna“.
Společně s Ivo Přečkem se však v rámci skupiny DOFO stal nejvýraznějším představitelem jejího výchozího a základního programu, osobitého naplňování „poezie všedního dne“. V roce 1998 dostal Cenu města Olomouce v oblasti fotografie.

Československá amatérská fotografie 1945–1989.Praha 1989,S.34.; Nekrolog Olom. den, 29.4./2006, S.4;

Významný český operní pěvec-basista, od roku 1941 dlouholetý člen opery Národního divadla v Praze, manžel herečky Marie Glázrové. Původně řádně vystudoval lékařství. (r.1932 abs. LFUK Praha).

V letech 1938–1941 působil v Českém divadle v Olomouci, odkud jej Václav Talich angažoval do Národního divadla Praha. Národní umělec r. 1964. Zasloužilý člen ND Praha 1975. V repertoáru měl stěžejní role basového oboru, jako např. Kmet (Braniboři v Čechách), Kecal (Prodaná nevěsta), Mumlal (Dvě vdovy), Paloucký (Hubička), Beneš (Dalibor), Vodník (Rusalka), Basilio (Lazebník sevillský), Mefistofeles (Faust a Markéta), Zachariáš (Nabucco), Ramfis (Aida), Daland (Bludný Holanďan). Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.131.;.

Syn básníka Fr. Halase. Historik – Cyrilomet. teolog. fak., Katedra církevních dějin a křesťansk. umění, vědecká a výzkumná specializace: Církevní dějiny, České novověké dějiny, dějiny kultury. Historicko-literární práce, redaktor společenskovědní literatury, překladatel z franc. a italštiny, diplomat, účast na mezinárodních kongresech a konferencí.

Žurnál UP, č. 23, 13. 10. 2006, S.5.,

Bratr Oldřicha Halmy. Studoval gymnázium v Olomouci, v Žerotíně žákem R. Hanische. 1940–1942 v Olomouci členem Moravského klavírního tria, od r. 1942 v Praze. Koncertní mistr Symfonického orchestru Československého rozhlasu Praha.

Československý hudební slovník, sv.1., P., SHV 1963, S.394. Kmoníčková, Eva: V roce 1994 zemřeli.Brno 1995, S.48.

Student um.pr.šk.v Praze v letech 1889–1896 u prof.Myslbeka, V období l898–1907 působil jako pedagog na AVU Praha, od r. 1908 vlastní ateliér v Praze.

Toman, Prokop: NSČSVU.I.Praha 1947.S.290.;.

bratr sochaře Emanuela Halmana, legionář sibiř. pluku

Toman, Prokop: NSČSVU.I. Praha 1947.S.290.;.

V roce 1876 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, poté studoval práva a teologii. Působil jako katolický kněz v Řešově u Rýmařova, Veřovicích a v Mistříně (n. Svatobořice-Mistřín). Redigoval lidové kalendáře, psal monografie o význam. členech družiny Sušilovy, humorné črty v hanáckém nářečí. Byl odměněm pamětným zlatým prstenem B. M. Kuldy a řádem Božího Hrobu v Jeruzalémě. V roce 1913 stál u zrodu Družiny literární a umělecké a byl jejím členem až do smrti. Vydal vlastním nákladem Paměti farnosti Těšetické. Použ. pseud. J. Těšetický- ve student. časop. Háj. Publikoval v časopisech – Hlas míru, Náš domov, Našinec, Vlast ad. jeho nejcennější prací se staly trojdílné Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě. Příspíval také do Ottova slovníku naučného.

Halouzka, Jan: Paměti farnosti Těšetické.Olomouc 1878, Masarykův slovník naučný.3.Praha 1927.S.46.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN; 1973, S.598.; ZVSMO, 1981, č.15–16, S.48.; Týnecké listy, 7/2006, S.14.,

Mistřín a Svatobořice se v r. 1964 sloučily v jednu obec.

Autor největšího betlému na světě s 246 postavami. Každá je vyřezaná z jednoho kusu dřeva. Roku 2005 otevřel v Jiříkově u Rýmařova Pradědovu galerii, která celoročně nabízí výstavu obřích soch a betlémů a je otevřena 365 dnů v roce. Je ženatý a má pět dětí.Každoročně na Vánoce mívá výstavu svých soch a betlému na Horním náměstí v Olomouci.

Kolesárová, Veronika: Rozhovor s Jiřím Halouzkou. Moravský senior 2017 www,prade­dovagalerie.cz

Ordinován 24.6.1978 v O­lomouci. Od 1.7.1978 farářem v římskokatolické farnosti Velký Týnec, pod který patří i obce Čechovice, Grygov, Vsisko, Hostkovice a Krčmaň. Sídlí na faře, Zámecká 33, 78372 Velký Týnec.

Týnecké listy 1999.č.2. Dokumenty z arcibiskupství Olomouc.

Narozen v rodině německého pastýře. Po studiu na teologické fakultě v Olomouci vysvěcen na kněze 22.7.1834. Poté působil jako kooperátor na Bruntálsku, v Jindřichově a Slezských Rudolticích, od března 1837 ve Svitavách. Dne 29.4.1840 byl jmenován apirituálem arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a 9.6.1841 zároveň zpovědníkem tamních voršilek. Dne 26.7.1843 se stal superiorem semináře. Ovládal dobře češtinu. R. 1854 odešel do Šternberka, kde se 31.5 stal farářem a krátce na to děkanem. Zastával četné funkce v církevní správě. Posléze byl jmenován čestným kanovníkem kolegiální kapituly v Kroměříži a papežským komořím.

Cinek, F.: K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778–1870. Olomouc 1934. S. 213,215. BSSSM, seš.3 (15.).Otrava 2002. S. 59.

Narodil se v dělnické rodině ve Slatinkách na Prostějovsku. Vyučil se v Sigmě Lutín, kde pracoval 8 let. Jako mladý byl činný v ČSM, kde tajemníkem celozávodního výboru a později okresního výboru. Poté působil na OVKSČ v Olomouci jak vedoucí odboru stranických informací. Po jmenování ředitele Milana Karhánek vedoucím odboru kultury na ONV nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Olomouci, kde byl k 1.8. 1974 jmenován ředitelem. Jeho předností bylo, že se řídil odbornými znalostmi knihovníků s VŠ vzděláním a tak knihovna po profesní stránce byla stále hodnocena jako nejlepší. Snažil se, aby v knihovně pracovaly Brigády socialistické práce, aby se budovaly nové pobočky nebo sklady v budově, prováděla modernizace jednotlivých oddělení či skladovacích prostor. Spolupracoval s arch. Jiřím Procházkou. Snažil se, aby se pracovníci všech poboček i střediskových knihoven scházeli a zavedl Den knihovníků v okrese, kdy se oslavoval společně i MDŽ. Tuto aktivitu zavedl v roce 1980. Snažil se o prohloubení spolupráce s družebními knihovnami na Slovensku, v Polsku i Itálii. Sám navštívil několik zahraničních knihoven, aby ty nejlepší zkušenosti převedl též do Okresní knihovny v Olomouci. Knihovna pod jeho vedením vydávala výběrové bibliografie k významným výročím, metodické materiály pro knihovny, kulturní kalendář výročí, rozšířený od r. 1977 o regionální výročí. Také zavedl spolupráci s knihovnami regionu Haná a to okres Kroměříž, Prostějov, Přerov, Šumperk a Vyškov. Knihovna vydávala též bibliografie regionálních autorů a osobností. K 100. výročí založení knihovny vyšel nejen sborník, ale konala se též ohromná sešlost všech pracovníků knihoven. Jaroslav Hampl působil ve funkci do března 1990, kdy odešel do invalidního důchodu. Články publikoval v regionálním i celostátním tisku. V roce 1990 se přestěhoval do Košic.

Slovník českých knihovníků.NK ČR SCK

Rozená Leherová Hudební školu absolvovala v Litovli u Aloise Holoubka, žáka Leoše Janáčka. V tomto čase se stala vítězkou dvou okresních houslových soutěží. V letech 1965–1971 studovala. Konzervatoř v Kroměříži..
Od r. 1971 MFO, houslistka až do r. 1994. V průběhu těchto let se stala členkou komorního orchestru Musicae Moraviae, zakladatelkou a organizátorkou Stamicova tria a také organizátorkou dětské pěvecké soutěže " Zlatý slavíček". V roce 1994 založila uměleckou agenturu ARS VIVA v Olomouci a na podzim téhož roku uskutečnila I. ročník Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc pod záštitou arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského Mons. Jana Graubnera a za podpory města Olomouce. Festivalu byli přítomni i velvyslanci ČR ve Vídni a po dohodě připravila prezentaci města Olomouce v Českém centru ve Vídni na jaře v r. 1995. V roce 1996 se konal v rámci festivalu koncert k miléniu rakouské republiky. V témže ročníku byl na pozvání tehdejšího rektora UP, prof. Josefa Jařaba uspořádán koncert pro účastníky 47. konference rektorů Evropy (CRE). K 200. výročí narození skladatele F. Schuberta byl v roce 1997 jeden z festivalových koncertů pořádán ve spolupráci s Radio Nieder Osterreich živě natočen a odvysílán v rakousku i u nás. PFDH se stal v průběhu let významnou kulturní událostí nejen v Olomouci, ale i v zahraničí. V roce 2001 obdržela Dobromila Hamplová Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

dokument. list/2001 Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003.

Vyučil se zahradníkem a zkoušky dělal na Střední zahradnické škole v Brně-Bohunicích, praxi v Lednici. Poté studoval bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Po vysvěcení 8 let kaplanem v Karviné, administrátorem v obci Pišť a poté Vřesina u Hlučína. Od r. 1991 farářem v kostele sv. Mořice v Olomouci, od 1993 děkanem děkanátu Olomouc, od 1999 kanovníkem. Souběžně v letech 2002–2005 působil v Dubu nad Moravou, od 2005 také v kostele na Nové Ulici v Olomouci. Je členem kněžské rady a Metropolitní kapituly Olomouc. Od r. 2007 proboštem. Je zakladatelem občanského sdružení Mořické centrum mládeže, které je zaměřeno na volno časové aktivity pro děti i dospělé. Jedenkrát týdně se zde scházejí maminky s dětmi, nebo mají zkoušku hudebníci členové Hanácké dechovky. Při chrámu sv. Mořice působí též smíšený pěvecký sbor Chorus Mauritiensis. Kanovník Hanáček publikuje články v regionálním tisku a ve Svatomořickém zpravodaji.

Galerie rodáků – DL 30.09.2009. www.moric-olomouc.cz

Mgr. František Hanáček

Narozen na Kroměřížsku. Do kvarty studoval na matičním gymnáziu v Kroměříži a pak přešel do Přerova na gymnázium. Zde jej silně ovlivnil prof. František Bílý, který vyučoval češtinu. Po maturitě v roce 1891 studoval bohosloví v Olomouci. Pracoval v jazykových kroužcích a literárně, stýkal se s Lutinovem. Vysvěcen v r. 1895. Kooperátorem v Bohuslavicích, od r. 1898 ve Vranové Lhotě a od r. 1900 v Ježově. V roce 1903 ustanoven katechetou měšťanských škol v Bzenci, kde působil 32 let v oblasti vychovatelské.. K 1. 9. 1935 odešel na odpočinek do Kroměříže. Později pobýval v Žalkovicích, kde také zemřel a je pohřben.
Zajímal se o místní historii. Své poznatky publikoval v časopisech: Archa, Hlídka, Našinec, Vychovatel. Msgre Josef Hanák členem Družiny literární a umělecké a též revizorem.

Poselství. Olomouc 1938, S. 249–250. ;

Od 6 let se zabýval hudbou, hrál na housle v různých orchestrech. Od 1908 žákem Janáčkovy varhanní školy v Brně, absolvent roku 1911, studium houslí do roku 1914 koncertním mistrem v orchestru NDMS v Ostravě, v červenci 1919 odešel s ředitelem Drašarem do Hradce Králové jako dirigent. Krátce působil v Olomouci, odkud se v roce 1921 vrátil do HK jako šéf opery. Od 1922–1958 působil jako dirigent ostravské opery.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy.4.Opava, Optys 1995.S.41–43.;

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1941. Poté Školu umění ve Zlíně a pak VŠUP v Praze. Malíř, ilustrátor zejm. knih s přírodní tématikou, ilustroval asi 140 titulů.

Kupka, Václav: Malíř a grafik Mirko Hanák. In.: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.94–96; Tomeček, J.: Lovy beze zbraní.P., Albatros 1976, S.14; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc 1997, S.310–311;

Autor regionálních pověstí. Publikoval v závodních časopisech ČSD a v Stráži lidu v Olomouci. V Olomouci žil od r. 1937. Literární pozůstalost ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Pohřben na ústředním hřbitově v Neředíně. Užíval pseudonym: Jan Říha Povídky z Olomoucka. Olomouc 1974.187 s. Knihovnička Stráže lidu. Spolu s kamarádem Richardem Hanzlíkem (1917–2000), který emigroval do Kanady, napsal román Laffayette, který vyšel v roce 1991 v Torontu.

Osobní sdělení hš www.divadloschod.cz

Barokní malíř, který působil v Olomouci od r. 1714. Převzal dílnu Ferdinanda Nabotha. Autor velkých fresek v kostele P. Marie Sněžné, v klášteře na Hradisku, obrazů na orloji a oltářních obrazů v širokém okolí.

Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce.Brno 1936.S.191.; Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.13.;.

Narozen v Janovicích (n.součást města Rýmařov).

Po maturitě na Střední knihovnické škole v Brně roku 1967 nastoupila dne 3.7.1967 – 7.7. 1969 do Okresní knihovny v Novém Jičíně. Následně působila od 8.7. 1969 v Okresní knihovně Olomouc, kde do konce ledna 1976, kde pracovala na oddělení Olomouc – venkov. V údobí 1.2.1976 – 31.12.1988 bly v knihovně Vlastivědného ústavu v Olomouci a od 1.1.1989 – 30.4.1991 v kni­hovně UPOL. Od května 1991 až do odchodu do důchodu byla knihovnicí v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci. Důchod nastoupila k 10.9. 2009.

osobní sdělení /hš

Absolvent učitel.ústavu v Příboře r. 1912.působil na Boskovicku a od 16.9.1918 na české škole Nové Sady v Olomouci.Člen Žerotína.

Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci.Olomouc 1929,S.43.

Po celý život působil v Olomouci a roku 1647 se stal členem jezuitského řádu. Zabýval se matematikou a fyzikou, na pražské univerzitě však přednášel i etiku, logiku a metafyziku. V roce 1669 byl jmenován seniorem Filozofické fakulty. Napsal Disputationes peripateticae in octo libros Physicorum Aristotelis.

Kremsier.(s.n. 1889) /místopis Moravy/.; Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, Masarykova univerzita 1998. S. 157.;

Studoval ve Vídni práva a historii, v r.1777 se stal kustodem a později bibliothekářem univerzitní knihovny v Olomouci.Vyučoval také češtinu na šlechtické akademii.Byl dopisujícím členem tří zahraničních a učených společností a vydal několik spisů o hospodářských a politických otázkách.1783 vydal německy psanou obranu českého jazyka.R.1796 byl za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu.

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918.Praha, ROVINA 1992.S.93.;.

Narozen na Nové Ulici v Olomouci. V roce 1934 maturoval na SGO. Byl velmi činorodým člověkem, který svůj život a svoje výrazné společenské stopy zanechal zejména na Olomoucku a na Hané. Byl to básník, prozaik, vydavatel, publicista, překladatel, organizátor, velký humanista a vzdělanec. V roce 1937 založil vlastní Hanácké nakladatelství v Holici. Autor básnické sbírky " Od srdce k srdci (1940). V Olomouci se zúčastňoval různých společenských akcí Univerzity Palackého, Moravského divadla, Muzea umění aj. Byl držitelem čestného doktorátu Palackého Univerzity v Olomouci. Plynule hovořil 11 světovými jazyky. Jako básník napsal mj. v roce 1946 latinskou báseň – hymnus na oslavu konce 2. světové války – pod názvem „Hymanaeus fraternitatis humanae“. Byl pamětníkem a přítelem legendárního zápasníka v řeckořímském zápase a mistra Evropy (1903, 1929) Gustava Frištenského (1879–1957), jehož sportovní sláva začala v Brně a jehož rodiče se později přestěhovali do Slavkova u Brna, kde mají i hrob. V červnu 2007 se uskutečnilo v Olomouci v hotelu Flora celosvětové setkání rozvětveného rodu Frištenských (část rodiny žije v anglicky mluvících zemích). Toho se mj. jako čestný host zúčastnil tehdy už 94letý Mojmír Hanuš, který tam hovořil o příhodách prožitých s Gustavem Frištenským, kterého charakterizoval jako vlastence, velmi skromného a čestného člověka. Otec syna a dvou dcer. V pozůstalosti přes 40 000 veršů v „šuplíku“. Dobrovolný hasič. Spolupráce s folklórním souborem Týnečáci"

www.veslavkove.cz – článek od Ladislava Jedličky ze Slavkova u Brna. (vzi): Výročí. Kdy,kde,co. Kulturní měsíčník. červenec – srpen 2013. S.2. V sýp­kách ducha. Olomouc 1992.S.154.

Mojmír Hanuš, Dipl. Sc.Pol. (čestný doktorát)

V letech 1847–1850 přednášel na olomoucké univerzitě, r. 1849 byl děkanem fakulty. Z Olomouce odešel na univerzitu do Prahy, kde však byl z politických důvodů zbaven profesury a propuštěn ze státních služeb. Až po osmi letech se mohl stát pouze bídně placeným knihovníkem v pražské Univerzitní knihovně.

Učitelství: Měšťanská škola Užhorod, Opava 1938. Na obecných školách: Opava, Olomouc, Kroměříž 1942. Lidová škola umění Žerotín Olomouc, obor varhany 1970. Úřednická činnost ve „Službě veřejnosti“ Olomouc. U Krámáře a Procházky v Olomouci roku 1941 vydala sbírku „Verše“. Manželka Mojmíra Hanuše.