Osobnosti Moravy.eu

Studoval gymnázium v Olomouci a maturoval v r. 1838. Po maturitě studoval filozofickou fakultu olomoucké univerzity, v kruhu kolem A. Šembery a prof. Helceleta. . Po 2 letech absolvoval zkoušky, které ho opravňovaly k soukromému vyučování gymnasistů. Krátce pak přijal místo domácího vychovatele v rodině hraběte Kolovrata-Liebsteinského. Toto místo později opustil, aby se mohl věnovat dalšímu studiu. Přestoupil na právnickou fakultu, ze které však záhy odešel. Poté vstoupil v Olomouci do vojenského sboru a navštěvoval jeho školy. Zde konečně našel obor, který se mu líbil  – matematiku. Po ukončení vojenské školy své vzdělání ještě doplnil na vojensko-inženýrské akademii ve Vídni. V roce 1851 ukončil i toto studium a byl jmenován poručíkem u ženijního pluku. Počínaje školním rokem 1851–52 přichází do Louky u Znojma, kam vojenská akademie z Vídně přesídlila, současně je ještě posluchačem vyššího ženijního kurzu. V roce 1854 ho ukončil a byl povýšen na nadporučíka a přidělen k ženijnímu štábu do Milana. Po několika měsících se musel z Itálie vrátit, neboť ženijní akademie v Louce potřebovala obsadit místo profesora deskriptivní geometrie, na které byl pro své kvality profesorským sborem vybrán. V r. 1864, po smrti prof. R. Skuherského přestoupil na polytechniku do Prahy, kde byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie a stereotomie. Přes veškeré další lákavé nabídky zůstal tomuto ústavu věrný až do r. 1895, kdy byl penzionován. V roce 1871–72 zastával úřad rektora školy, v letech 1870–71, 1874–75 a 1878–79 byl děkanem odboru pozemního stavitelství, 1875–76, 1887–88 a 1890–91 děkanem odboru stavebního inženýrství. Po určitou dobu byl poslancem zemského sněmu a v letech 1879–95 říšské rady. František Tilšer byl ve své době uznávaným geometrem. Od r. 1865 byl členem Královské společnosti nauk.

OSN, XXV. Praha, 1906, S. 442–446; OSNND, VI/2. Praha 1943, S.1194. ;

Louka u Znojma je nyní součástí města Znojmo.

Narozen v Karlovicích (n.m.č. Kostelce u Holešova). Bohosloví studoval v Olomouci, kde vysvěcen na kněze r. 1938. Doktorátu dosáhl v r. 1948. Do 31.8.1950 asis­tentem a lektorem CMBF v Olomouci. Po jejím zrušení byl jmenován administrátorem v Rýmařově a 16.3. 1951 nuceně poslán do diecéze v Litoměřicích, kde působil ve Stráži nad Nisou a v Chřibské. V letech 1955–1958 byl zbaven státního souhlasu s výkonem duchovenské služby a žil v rodišti. V r. 1958 duchovním správcem sester sv. Kříže Domova důchodců v Radkově Lhotě bez nároku na plat. Od května 1966 kooperátorem v Přerově s povinností vést duchovní správu v Předmostí u Přerova. Odtud odešel k 1.7.1967 do Vlkoše ( u Přerova). V době obnovy teologické fakulty v Olomouci v letech 1968–1974 na ní znovu působil jako odborný asistent. Od 1.7.1974 přeložen do Skřípova u Opavy. Do Olomouce se mohl vrátit koncem r. 1989. Od 1. 10. 1990 jmenován děkanem CMTF . Byl jmenován apoštolským protonotářem a proboštem olomoucké metropolitní kapituly. Roku 1993 byl jmenován profesorem staroslověnského jazyka a literatury. Literárně činný v oblasti staroslověnšti­ny.Zemřel a je pochován v Olomouci.

Krejsa, F. : Katalog olomouc. arcidiecéze. Olomouc 1986. Katalog kněžstva . Olomouc 1949. S. 65. ; Kdo je kdo. 2. Praha 1991. S. 1001. ;.

Abs. Uměleckoprůmyslovou školu Praha, obor propagační grafika v r. 1971, poté FFUP v Olomouci, obor český jazyk, výtv. výchova v r. 1976, 1976/1977 odd. dětí a mládeže, obor estetika, 1977/1987 pedagogicky působila na LŠU v Olomouci. 1987 / 1991 studovala DAMU, loutkářská scénografie- spolupráce s prostějovskými amatérskými soubory. Od 1991 svobodné povolání: artprotis, návrhy kostýmů, loutek, loutkářská scénografie, propagační grafika. Práce s dětmi, porotce, členka odboru Organizační rady pro dětské výtvarné aktivity při ARTAMA Praha. Výtvarná redaktorka čas. : „Dětská scéna“.

Narozen v rodině důstojníka čs. armády. Otec po dvou letech odešel od rodiny a tak dětství a mládí prožil Lubor v Hodoníně, kde 1940–1941 začala jeho divadelní kariéra ve Slováckém divadle. Zprvu působil jako nápověda, což ho zachránilo od totálního nasazení, později byl objeven jeho herecký talent, když divadlo postižené odchodem mnoha členů potřebovalo náhradu. Několik let působil v Brně- Dětské divadlo 1941–1942, Zemské divadlo 1942–1945.Po válce ještě krátce působil v Divadle pro mládež a ve Svobodném divadle 1945–1946. V letech 1946–1948 vykonal vojenskou prezenční službu. V roce 1948 byl angažován v Uherském Hradišti, v 50. letech v Ostravě ( Státní divadlo Ostrava a rozhlas Ostrava.V letech 1962–64 působil v Praze v Divadle S.K.Neumanna, poté dvě sezóny v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, poté v Činoherním klubu Praha. Po roce 1968 nesměl sedm let na jeviště a tak se vrátil do Uherského Hradiště. V letech 1980 –1985 působil v Divadle pracujících ve Zlíně. Od roku 2000 spolupracoval s Městským divadlem ve Zlíně. Rozsáhlá filmová a televizní tvroba., úzká spolupráce s rozhlasem. LT vynikl taky jako malíř. Malovat se naučil u Františka Podešvy, přátelil se s Karlem Hofmanem. Zprvu maloval krajinomalby, v posledních letech poetické klauny. Jeho olejomalby jsou zastoupeny v mnoha galeriích. Vystavoval. R.2001 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra a r. 2003 Cenu města Zlína. Byl nalezen mrtev ve svém bytě a podle lékaře zemřel již 26.9.2003.

BSSSM seš.6 (18.) Ostrava 2005. S,139–140. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su- Žv. Valašské Maziříčí, Valašské Athény. S.38.

Vystudoval ve Vídni zeměpis a dějepis a pak zde působil jak středoškolský profesor, později přednášel na univerzitě v Grazu.

V Olomouci žil od r. 1965. Realizace: tepané reliéfy z mědi a mosazi, komorní kresby. Výstavy v Olomouci 1967, 1970, 1981, 1983, 1985, 1988;v Přerově 1968. Publikoval verše v Červeném květu Ostrava, v pražském sborníku Divoké víno, v letech 1979 – 1984 psal písňové texty pro divadlo Semafor. Autor prozaických sbírek: Zrcátka hladin (1997), Při petrolejce (1998), Ořechový olej (1998). Spolupráce s Ligou na ochranu zvířat.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, duben S.14.; Kobza, F.: Kresby Dušana Topolského v galerii Dílo.=Stráž lidu, 27.10.1988, S.4. Osobní sdělení /hš Parte. http://otavinka.blog.cz/…san-topolsky

V letech 1953 – 1957 abs. FFUP v Olomouci, dějepis, čeština. Poté pracoval v archivu, pak v KVMO, od r. 1964 na UP na katedře historie. Člen výboru VSMO, revizní komise. Bibliografie jeho prací v bulletinu Listy Střediska reg. dějin, č. 45. ;Od r. 1990 zást. ved. katedry historie FFUP. Spoluator Historic. místopisu Moravy a Slezska 1848 – 1960;Vedoucí Kabinetu regionálních dějin při FFUP. Odborný poradce a spolupracovník Academia filmu. V r. 1992 cena za film. projekt Olomoucké reminiscence, videosnímek. Z díla: Monsignore Jan Šrámek, Nivnice J. A. Komenského, Osobnosti českých dějin, Politický katolicismus a Čs. strana lidová v Čs. v letech 1918–38, Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci, Studijní materiály k novodobým dějinám…, Malé dějiny města, atd.

• p-: Životní jubileum na UP. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1985, leden, S. 11. ; Holinová, Jiřina: Miloš Trapl oslavil již padesáté narozeniny. =ZVSMO, 1985, č. 21–22, S. 32. ; Kapitoly z dějin olom. univerzity. Ostrava, Profil 1973, S. 345. ;

V r. 1953 maturoval na gymnáziu ve Strážnici, 1957 abs.UP, od r. 1958 – 1975 působil na katedře matematiky Př.fak.UP.V r. 1969 měl zákaz výuky a znemožnění vědec.práce.1972 se orientoval na počítačové obory.1975 pro­puštěn z politic.důvodů a pracoval jako dělník v Nealko, 1977 v Chronotechně Šternberk, od 1978 v AŽD jako matematik, 1979 ved.odd.ASŘ na GŘ AŽD Praha.V 60.letech byl v KSČ.1990 návrat na UP.Docent matematické anlýzy na PřF UP Olomouc a ved.systémové analýzy fy KRET Olomouc.Člen výboru JČSMF v Olomouci.Autor 12 větších publikací z teorie matematiky, 51 vyučovacích procesú, informací a programů.

Kdo je kdo 1991/1992.II.Praha 1991.S.1011.;.

V letech 1963 – 1969 působil na katedře geografie přírodovědec. fak. UP v Olomouci, poté do r. 1985 na UJEP Brno. Zabývá se historickou a regionální geografií, geografií dopravy a biogeografií. Podílel se na tvorbě historicko geogr. map.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.357.;ČBS­.Praha 1992.S.744.;.Mar­tínkovi, J.a M.: Kdo byl kdo, naši cestovatelé a geografové.Praha 1998.S.439.

Maturoval na RG v Přerově, Jiří Trávníček – houslista, primárius, pedagog. , patří k čelným zjevům poválečné generace našich interpretů, především v oblasti komorní hudby. Konzervatoř v Brně absolvoval na jaře r. 1948, Janáčkovu akademii múzických umění v r. 1952. Byl primáriem v r. 1947 vniknuvšího smyčcového kvarteta, od r. 1949 nesoucího název Janáčkovo. Těžiště jeho sólového působení spatřujeme v letech 1951 1956, kdy s orchestry FOK, Ostravskou filharmonií, Slovenskou filharmonií a především SOKB, kde působil jako koncertní mistr, provedl celou řadu stěžejních děl koncertního repertoáru. V recitalových programech spolupracoval s klavíristy Kovářem, Ermlem, Duchoslavem a Tomáškovou-Vévodovou. V r. 1956 se Janáčkovo kvarteto prosadilo výrazně mezinárodně a umělec přesunul těžiště svojí koncertní aktivity jednoznačně do kvartetní interpretace. Jako pedagog se po dvouleté epizodě na Konzervatoři v Brně definitivně etabloval na JAMU, od 1. 4. 1969 jmenován docentem spolu s ostatními členy Janáčkova kvarteta Adolfem Sýkorou (2. housle), Jiřím Kratochvílem (viola), Ph. Dr. Karlem Krafkou (violoncello). Janáčkovu kvartetu vtiskl svůj interpretační rukopis, představující klasicko romantickou syntézu. Zemřel tragicky.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.788.;.

Vlaštovičky (n.mč. Opavy)

V letech 1874 – 77 absolvoval varhanní školu v Praze, poté působil v pražských kostelích. Od r. 1879 trvale v Prostějově. Varhaník hlavního chrámu v Prostějově, později od 1915 ředitel kůru. 1915 – 1924 ředitel městské hudební školy, 1882 – 86, a 1887 – 1890 sbormistr zpěvác. spolku Orlice.

ČSHS.II.Praha 1965.S.802 – 803.;

Bratr Bedřicha T. Abs. konzervatoř a JAMU v Brně u prof. Šolce. Zasl. umělec. Člen souboru Clegium musicum Pragense. Od r. 1964, od 1968 první hornista a ved. skupiny lesního rohu České filharmonie v Praze. Jako sólista spolupracuje téměř se všemi čs. orchestry a s řadou koncertních umělců, též se svým bratrem. 1972 – 1970 pedagog na pražské konzervatoři, od 1977 na AMU. Vítěz mez. soutěže Pražského jara 1968, 2. cena mez. soutěže v Mnichově 1969. ;

Kdo je kdo 1991/1992.II.Praha 1991.S.1024.;ČBS­.Praha 1992.S.752.;.

Studoval bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1935. V r. 1945 kaplanem v Malenovicích u Zlína (n.m.č.Zlína), 1947 farářem v Rapotíně a v Dubicku, kde do r. 1963 a pak jmenován děkanem Zábřežska.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecese.Olomouc 1949.S.170.;Müller, Fr.: Místní a pomístní jména Drahanské vrchoviny I.;OK Prostějov, květen 1994.;. Pepřík, E.: Neboj se a pojď. Nová Jasenka 1999.;

Bohuslavice (na Prostějovsku)

Narozena v obci Lhota nad Moravou. Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí v roce 1919 odešla studovat do Prahy, kde v r., 1925 absolvovala přír. vědy. na KU.. Tanec studovala v Paříži. V r.1930 rozvinula podnětnou činnost ve svém oboru. V té době byla také nějaký čas v Alžíru. Po r. 1945 působila pedagogicky na konzervatoři v Brně do r. 1949, pak v Praze, kde působila i na AMU. Její odborná publicistická činnost v Tanečních listech /1945–49, divadelních programech a denním tisku/Rovnost/ má dokumentární a podnětný význam. RNDr. Tymichová zůstala svobodná a zemřela v Brně, kde je též pochována..

Dopis z 2.2.1994 od pana Jaroslava Olberta, Lhota nad Moravou 44.;ČSHS.II.Praha 1965.S.805.;.

Lhota nad Moravou – nyní místní část obce Náklo.

V roce 1958 ukončil studia češtiny na FFUP v Olomouci, 1963 studia matematické lingvistiky na FFUK Praha. 1958–1961 učil na G v Moravské Třebové, 1961–1972 na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, odkud donucen k nedobrovolnému odchodu. Od r. 1990 působí jako univ. prof. na FFUK v Praze, kde je vedoucím katedry českého jazyka. Od r. 1991 učí též na VŠP v Hradci Králové. Věnuje se lingvistické bohemistice, slavistice a obecné jazykovědě. Překládá beletrii, divadelní a rozhlasové hry ze slovanských jazyků. V době působení v Hradci byl též sbormistrem a členem cimbálovky ZVO. Přispívá do novin a časopisů, český jazyk a literatura, Čtenář, Čeština doma a ve světě ( yde je ved. redaktorem), Katolický týdeník, Mosty, Naše řeč, Slovo a slovesnost aj.

Benýšková, J.: Literární Hradec Králové.Hradec Králové.OK 1994.S.157.;.

Působil na RG v Prostějově, od 1909–1922 v Litovli. Učil zeměpis, dějepis. V roce 1910 začal psát stati o evropských zemích do Ilustrovaného zeměpisu všech dílů světa Františka Macháta. Po r. 1918 přepracoval toto vydání. V r. 1923 procestoval celou Evropu. 1924 povolán ministerstvem školství do Prahy, kde působil 48 let. Na Moravu se vracel o prázdninách. 1934–1947 autor učebnic zeměpisu pro střední školy. Od 1945 lektorem metodiky zeměpisu na přírodovědecké fakultě MU v Brně, 1947–1949 na KU Praha.

Fišara, M.: Klement Urban.In: Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli. Litovel 1981.S.100. Mar­tínkovi, J.M.: Naši spisovatelé a geografové.Praha 1998. S. 439.

V roce 1914 se po smrti otce přestěhoval i s maminkou do Drahanovic. Již od dětství hrával na varhany v místním kostele, zatímco jeho matka tam zpívala. Vystudoval v letech 1916–1920 státní českou reálku v Olomouci a v letech 1920–1924 učitelský ústav v Olomouci. Od roku 1926 působil jako učitel na Moravském Slovácku, kde také dirigoval kapelu, která po okolí často koncertovala. Zde se seznámil s národními písněmi, kterým pak zasvětil celý svůj život. V roce 1931 odešel ze školy v Uherském Brodě do školy v Náměšti na Hané. V letech 1931 – 1948 byl učitelem měšťanské školy v Náměšti, kde se pak usadil na trvalo. Na základě poúnorových čistek v roce 1948 byl vyhozen ze školy v Náměšti, což se ukázalo z dlouhověkého hlediska jako pozitivní, protože se mu podařilo od dubna 1948 pracovně uchytit v Olomouci, nejprve na několika základních školách a později i na univerzitě. Znalec hanáckého národopisu. Sbíral a publikoval hanácké písně, pověsti a obyčeje. Vydal výbor hanáckých lidov. písní pod názvem Hanácke pěsničke (1955), dvě sbírky hanáckých básní. Pro Čs. rozhlas napsal více než 200 rozhlasových a divadelních her a reportáží. Zasloužilý učitel, barytonový sólista PSMU. Sbormistr dívčího pěveckého sboru Fučíkovy pedag. školy v Olomouci. Odborný asistent katedry hudební výchovy pedag. fak. UP. Literární činnost vycházela z bohatého národopis. materiálu. Soubor hanác. pověstí vydal ve spolupráci s J. Koudelákem a J. Vrbkou. V roce 1962 založil Pěvecký sbor olomouckých učitelek. Ovládal hru na housle, klavír a varhany. Jeho tvorba vycházela z hanáckého folklóru, řadu let vedl v Náměšti folkloristickou skupinu. Byl velikým propagátorem hanáčtiny. Ohromně spolupracovat s rozhlasovým studiem, zejména v Brně, Ostravě a později též v Olomouci. Napsal rozhlasovou hru Josef Mánes na Hané. Při přípravě díla navštívil v Čechách pod Kosířem řadu starších obyvatel, kteří znali různé lidové zkazky o Mánesovi a jeho putování po Hané.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.826.; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP 1987, S.189–190.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.30.; Papajík, David, Šmíd, Miroslav: Dějiny Náměště na Hané. 2022. S.603–606.

Absolvoval soukr.studia u prof.A.Kučery, A.Berana a J.Sedláčka.Žije a pracuje v Olomouci.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;-hast. -: Obrazy Z. Vacka. Stráž lidu, 1984, 29. 11. , S. 4. ; Hastík, J. : Obrazy Z. V. a Jiljího Sedláčka. Stráž lidu, 1986, 11. 10. , S. 4.;

'

Po vyučení nastoupil vojenskou službu v Šumperku. Po 1939 emigroval do Francie, kde se přidal k čs. zahraniční armádě. Účastnil se bojů ve Francii a Anglii. Zemřel při leteckém útoku. byl posmrtně vyznamenám Čs. medailí Za chrabrost před nepřítelem.

Filip.Z.: Cesty hrdinů V. Severní Morava. 91 s., 2006, (S.44–47.)

Autorka reliéfu pro interhotel Flora Olomouc

Katalog : Vyznání životu a míru.Praha 1985.;.

Externí pedagog Doc. RNDr. Jiří Vagera, CSc. působí na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci.

V roce 1949 maturoval na obchodní akademii ve Frenštátu pod R. Poté začal studovat JAMU v Brně. Jeho kolegy v ročníku byli: Vladimír Menšík, Lubomír Kostelka ad. Po absolvování odešel do Opavy, kde pobyl 6 sezón. V letech 1959–1961 hrál v Olomouci a pak byl členem činohry Státního divadla v Brně od r. 1961 – (1985). Od r. 1978 pedagogicky působí na brněnské konzervatoři.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1985–1989. S. 23–27.; Československý biografický slovník. Oraha 1992. S. 763.;

Po maturitě na gymnáziu v Litovli, studoval lesní inženýrství na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. 1927 pracoval na Ministerstvu zemědělství ČSR.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.119;

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova). Reálku studoval v Přerově, pak pracoval u soukr. firmy otce, vojančil v Kroměříži, ve 24 letech začal studovat učitel. ústav v Příboze, kde mat. 1887. První učitel. místo v Rovensku na Zábřežsku, 1890 podučitelem v Dubicku, 1891–1907 správcem školy ve Vyšehoří. 1907 onemocněl a šel do v. v. Po okupaci byl nucen odejít do Olomouce, kde osamocen brzy zemřel. V r. 1900 začal vydávat Moravský sever v Zábřeze. Postavil tiskárnu a tisklo se tam mnoho čes. pedag. tisku, i Komenský.

Hýbl, F. : Zábřeh/středisko českého pedagogického tisku. SM, 1988, sv. 55, S. 11–20. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990. S. 151 – 152. ;.

V letech 1983 – 1992 působil v Moravské Třebové a od roku 1992 pracuje na Pedagogické fakultě UP. Autor učebnic. V Šrámkově Sobotce získal 1. cenu.

PaedDr. Milan Valenta