Osobnosti Moravy.eu

Mládí prožil v Hranicích, studoval vojenskou školu. V letech 1921–1923 studoval Vysokou školu válečnou v Praze. Poté profesoremtaktiky na dělostřelec. učilišti v Olomouci, 1928–1929 prof. váleč.dějin na Vojenské akademii v Hranicích.Dosáhl hodnosti plukovník.Po válce překladatel u fy Baťa ve Zlíně, od r. 1950 ve Slezs.ústavu v Opavě.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava Slezs.ústav ČSAV 1976. S.122–124.;.

V polovině 40. let 19. stol. založil ve Fulneku vlnařskou továrnu s prádelnou, která dodávala zboží do Vídně, Pešti a Milána. Po roce 1853 založil ve Fulneku parní mlýn.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.85.;

Narozen na Chrudimsku. Vystudoval latinu a řečtinu na univerzitě v Praze a doktorát získal již na nové univerzitě v Brně. Jako středoškolský profesor působil v letech 1906–1908 na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde učil latinu, řečtinu a češtinu. Poté působil na gymnáziu v Kroměříži, pak přešel na reálné gymnázium do Zábřehu, kde byl jmenován v r. 1930 ředitelem. Po zrušení tohoto gymnázia v důsledku okupace byl přeložen na gymnázium do Litovle. V roce 1941 byl penzionován a vrátil se do Kroměříže. V roce 1959 se přestěhoval do Opavy, kde také později zemřel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.116; Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 256.;

Podílel se na barokní výzdobě Olomouce, ale i jinde na Moravě-kašna Tritonů 1708–9/;morové sloupy-Mariánský sloup 1715;Trojiční sousoší- výška 35 m /1716–1733. V Litovli r. 1724 morový sloup na náměstí. Vytvořil oltář sv. Pavlíny v kostele sv. Mořice v Olomouci. Vlastnil dům v Olomouci, ul. 8. května č.7. Slavnostně pochován do krypty pod kostel sv. Mořice.

O.S.: 250 let od úmrtí Václava Rendera.Kdy, kde, co v Olomouci, 1983, srpen, S.16.;;.

Šéfredaktor Českého slova, redaktor čas. Tempo, Poslední list, Hodáčovy Národní noviny. Dílo: Dáma v modrém;Smrt kráčí městem.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.171.;.

V letech 1947–71 působila na katedře germánské a anglické filologie UP Olomouc. Zabývala se metodikou výuky cizích jazyků. V roce 1953 jako první u nás publikovala metodiku vyučování angličtiny. Působila jako proděkanka FF UP a zastávala funkci tajemníka katedry UP. Za své vědecké a pracovní zásluhy byla poctěna státním vyznamenáním a oceněna pamětní medailí UP. Napsala první skripta u nás z metodiky angličtiny.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1983, únor, S.3.; Zakladatelé a pokračovatelé, UP Olomouc 1996., .; Kdy kde co v Olomouci 1987, březen, S. 13.

Studoval na UP v Olomouci od r.1951. Od dubna 1956 do 1995 pracoval jako archivář. Řadu let působil v Janovicích u Rýmařova. Nakonec byl vedoucím pracovníkem olomoucké pobočky Zemského archivu v Opavě. Napsal na 170 odborných statí, které byly publikovány v řadě vědeckých periodik a sborníků věnovaných moravské historii, dějinám olomouckých biskupství, historických místopisů Moravy a Slezska, dějinám Olomouce, Přerova, Bouzova a Náměště na Hané. Četné články ve sbornících, archiv.ročenkách­.Recenzent. Manžel spisovatelky Heleny Lisické. PhDr. Antonín Roubic byl pohřben ve Velké Bystřici.

;Kdy kde co, září 1995, S. 21.

PhDr. Antonín Roubic

Na katedře soudního lékařství LF UP působil od r. 1946–1963.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 320.

V r. 1916 abs. SG v Olomouci. Působil v Ústavu sociálního lékařství UP v letech 1946–1948. Činný ve VSMO, předseda biologické sekce. Publikoval v čas. Praktický lékař a Lékařské listy.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 335.; Nekrolog: Sborník VSMO, 1972, S. 187–188.

Mgr. Ladislav Rusek (skautským jménem ŠAMAN) je Slezan rodem a od jedenácti let Moravanem. Gymnázium začal studovat v Hranicích, poté v Oseku nad Bečvou, v Přerově a v Lipníku nad Bečvou, kde odmaturoval v roce 1945. Poté studoval od roku 1946 Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova a deskriptiva. Velký vliv na jeho životní cestu utvářel prof. Jan Zrzavý a Bohumil Markalous. Promoval na UP v roce 1951 a protože na gymnáziích byla zrušena výuka výtvarné výchovy odešel učit na Základní školu do Postřelmova, kde byl později zástupcem ředitele školy. S rodinou bydlel v Šumperku a denně dojížděl. Od roku 1961 učil v Olomouci na Pedagogickém institutu, později Pedagogické fakultě. Do Olomouce se přistěhoval s rodinou v roce 1965 a působil posléze jako odborný asistent na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP až do roku 1990. Jako aktivní umělec byl v roce 1964 přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců. Mezi jeho oblíbené techniky patří suchá jehla a linoryt.Vytvořil na 900 ex libris, přes 500 novoročenek. Vystavoval doma i v cizině, samostatně asi 40 krát a participoval asi na 200 výstavách grafiky. Jeho grafická tvorba je zastoupena v několika galeriích nejen na Moravě, ale i v řadě českých měst, rovněž však i v zemích Evropy a Ameriky. Ilustroval také mnoho knih a asi 75 bibliofilií, jeho ilustrace jsou nedílnou částí řady českých a zahraničních periodik a v cizině vyšly i dvě jeho monografie (v r. 1971 v Dánsku). V době vysokoškolského působení publikoval své odborné znalosti a teoretické studie v univerzitních sbornících (AUPO) a také prostřednictvím řady katalogů vystavujících umělců olomouckých i zahraničních anebo úvodním slovem při zahajování (cca 80) vernisáží výstav nejen v Olomouci, ale i v několika univerzitních městech Evropy.
Teprve od roku 1990 se mohl plně věnovat literární práci. Články, recenze, básně, fejetony a eseje vycházely na stránkách periodik: Lidová demokracie, Hanácké noviny, Olomoucké listy, Časopis duchovních nauk, KAM v Brně, Literární noviny, Noviny do kapsy, skautské časopisy ( např. Podzimní vítr, Skaut-Junák, Skauting, Skautské listy , Wampum Neskenonu aj.) Zpravodaj Konfederace politických vězňů, Časopis Čechov a Slovákov vo Švajcarsku, Kanadské listy a další. Jeho básně vycházely v bibliofilských publikacích literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a samostatně vyšel soubor básní a linorytů Čas života (Olomouc SČB 1988), De profundis (Velký Týnec a Olomouc 2008) a několik sbírek haiku vydaných vlastním nákladem. Básně, úvahy, zamyšlení s filozofickou a křesťanskou tématikou vyšly s ilustracemi autora ve vydavatelství Leopolda Čady v Ludgeřovicích jako mimořádné tisky, např. : Pohled vzhůru (1997); Čára odlivu (1998); Oči stopařovy (2000). Na obranu původního skautingu s jeho mravními a duchovními hodnotami napsal a vydal celou řadu publikací ve spolupráci s Ekumenickou lesní školou, které doplnil svými grafikami, např.: Duchovní aspekty výtvarného umění (Praha 2000),Úvahy o skautingu, skautování a skautství (Praha 2000), Hledání (Praha 2001), Návraty k pramenům (Praha 2001),Zahrady zázraků (Praha 2002), Druhý dech (Praha 2003), Naplnění života (2008). Z dalších knižních publikací  – Člověk a výtvarné dílo ( Praha 1993), Cestou k horám (2000), Tak daleko daleko je Walden (Plzeň 2000),Psáno pod zeleným stromem (Olomouc 1995). Řada jeho publikací byla přeložena do cizích jazyků, zejména polštiny, slovenštiny, angličtiny a maďarštiny. Je členem Hanácké družiny Svojsíkova oddílu v Olomouci. Získal řadu skautských vyznamenání včetně zlatého stupně řádu Čestné lilie v trojlístku a Řádu stříbrného vlka. V roce 2000 byl pasován na nositele Junáckého řádu sv. Václava a v roce 2007 získal Stříbrný kříž za zásluhy o skauting uděleného mu Svazem polských harcerů spolu s čestným členstvím. Výběrová bibliografie zaměřená na skautskou motivaci byla vypracována Ing. Karlem Lešanovským před pěti lety. Uvádí několik set titulů. Nádherná monografie jubilanta vyšla před třemi lety a vydalo ji skautské nakladatelství v Českých Budějovicích. Šaman od roku 1994 úzce spolupracuje s Velkotýneckým skautským střediskem a pod jeho hlavičkou každoročně vystavuje své kresby, grafiku i literární tvorbu. Skauti z okresu Olomouc vystavovali jeho práce při různých mezinárodních výměnách, například v Polsku, Rakousku, Švýcarsku, USA, Kanadě, Německu, Holandsku, na Slovensku, v Chile a Thajsku. Osobní vyznání i vzpomínku na první setkání se Šamanem publikoval Dr. Jan Pečínka – Jambo ve výše uvedené monografii. V básni Čím je mi umění – uvádí jubilant „ Pro mne je tvorba stavbou / rostoucí z nadějí!“

Zemřel ve Vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku ve 4 hodiny ráno.

Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989 /fotografie/; Kolář, Bohumír: Z paměti literární Olomouce, Olomouc 2004.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S.107–108 (foto).; Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, XXII, 2012, červen, S.7–8. Rusková, Libuše: email 27.7.2012

Studoval na G v Litovli, FFUK Praha, od r. 1933 redaktor, hlasatel a liteární redaktor Radiojournalu v Ostravě. Věnoval se badatelské práci o literární tradici Ostravska a Slezska, zabýval se literární kritikou a kulturní publicistikou. Překládal z bulharštiny, němčiny a polštiny.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937.S.85–86.;ČBS .Praha 1992.S.604.; ČBS XX. století, 3.díl, Praha 1999., Málková, Iva: Literární slovník sev. Moravy a Slezska (1945 – 2000), Olomouc 2001, ;

'

v Litovli působil od 16.9.1907–1920 na Gymnáziu;

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.53.;.

Obecnou školu navštěvovala ve svém rodišti a devítiletou měšťanskou školu v blízkém Postřelmově. Po jejím ukončení v r. 1951 se účastnila přijímacích zkoušek na Uměleckoprůmyslovou školu v Brně, kde však přijata nebyla. Proto v tomtéž roce nastupuje do Rapotínských skláren v Rapotíně jako malířka skla. V roce 1953 úspěšně složila zkoušky na Vyšší průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, avšak do školy nenastoupila a pokračovala v původním zaměstnání až do r. 1960. V roce 1966 se s rodinou stěhuje ze Šumperka do Olomouce, kde začíná intenzivně rozvíjet některé ručně vázané textilní techniky jako je goblén, macramé a především šité krajky do rámu, tzv. niťáky. V této technice pracovala převážně s černou čalounickou nití, přírodními i barevnými materiály, jako byly koudel, různé provázky, sisal, korálky, barevná příze aj. Prvním jejím niťákem byla Pastýřka (1969). V r. 1971 vytvořila jednu z větších realizací, niťák strom z ráje, nazvaný „Symbol lékařství“ o rozměrech 100×150 cm, který je doposud instalován v přízemní čekárně odběrů krve zdravotního střediska SPEA na náměstí Hrdinů 1 v Olomouci. Pro obřadní síň v Žulové vytvořila sisalový závěs nazvaný Hvězda života. Od roku 1969 až do r. 1980 přes komisi Fondu výtvarných umělců prodává své textilní práce v prodejnách Dílo v olomoucké oblasti, kde se také účastnila četných společných výstav v různých městech i 2× v pavilonu A na výstavišti Flóra v letech 1970 a 1976. V r. 1977 získává diplom a cenu v oboru užitého umění v okresní soutěži amatérských prací v Olomouci za niťák „Podzim přichází.“. V letech 1978 a 1980 se zúčastňuje celostátních amatérských textilních soutěží „AMTEX 78“ v Klatovech, kde získala cenu za niťák „Květ podzimu“ a „AMTEX 80“ (tamtéž) čestné uznání také za niťák „Tesaříkův svět“. Poté, kdy nový Svaz českých výtvarných umělců zakázal přijímat práce výtvarníků, kteří nebyli jeho členy, nastupuje do zaměstnání jako úřednice a pracuje tzv. do šuplíku. Teprve až v r. 1999 se účastnila společné ýstavy se svým manželem Ladislavem Ruskem ve Skautském domě v Olomouci. Během 20ti let vytvořila na 100 závěsných textilních prací ručně vázaných niťáků a tapiserií, z nichž na 80 zdobí soukromé i veřejné interiéry nejen v Čechách, ale i Dánsku. Svět její textilní tvorby je publikován v časopise Vlasta (1978 a1980). V roce 2007– 8 intenzivně pracuje na monografii Ladislava Ruska, která vyšla v grafické úpravě syna Michala roku 2009 pod názvem "Pedagog, skaut, výtvarník, publicista, básník LADISLAV RUSEK ve dvoutisícovém nákladu v Českých Budějovicích. Zemřela na mozkovou mrtvičku v olomoucké nemocnici. Bydleli jsme v jednom domě na Příčné poslední tři roky. V červnu 2020 dokončila rodinnou kroniku a poslední dny věnovala výtvarné tvorbě, nítovým obrazům.

osobní list a elektronicky email ze dne 15.2.2011 Šev­číková, H.: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2016, č.2, S.8–9. Sdělení syna dne 26.8.2020. Dne 7.11.2020 jsem meilem dostala oznámení o úmrtí od synů Michala a Ivana Ruskových.

Studoval průmyslové a technické učiliště v Přerově a ve Vídni. Od r. 1927 ústřední sekretář MCM v Olomouci a člen DLU. Od 1929 – 1934 národohos­podářský a politický redaktor Našince. 1936 ved. redaktor Tiskové kanceláře a tajemníkem Jubilejních oslav 1050 výročí úmrtí sv. Metoděje na Velehradě, odkud se vrátil jako novinář do Olomouce.

Poselství.Almanach DLU.Olomouc 1936.S.338.;.

Narozen v Padochově (n. část obce Oslavany). Působil na LF, katedra kožních nemocí v letech 1961–1979. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.331.;Archiv UP.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1979

Členka Žerotína, předsedkyně ženského odboru Národní jednoty a členka Ústřed. výboru NJ, kustodka národopis. odd. Vlastivěd. muzea, předsedkyně kuratoria ústavu Poetingea.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 236–238. ;Průvodce po Ústředním hřbitově Olomouce. Olomouc, 1929, S. 38–39. ;Vybíral, B. Nekrolog. ČVSMO, 40, 1928, S. 155–156.

Studoval G v Brně a Jindřichově Hradci, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1893, působil v Kostelci, Holešově, od r. 1900 ve Vyškově, od r. 1904 domský vikář a úředník konsistoře v Olomouci. Napsal knihu o výchově manželů.

Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury…V.Praha 1923.S.2108.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.203.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.140.;.

Narozen v Moravské Húzové (n. místní část obce Štěpánov).

Pocházel z rodiny nadučitele F. Rýpara. Stejně jako jeho otec se i mladý Ferda věnoval učitelství. Psal básně. Jeho první básnická sbírka vyšla pod názvem Ohnivá země. Mnoho svých básní publikoval v osvětových časopisech, do nichž psal i povídky ze života rodné obce. Napsal též dvě dramata v letech 1907–1908 se s úspěchem hrála v Moravské Húzové. Psal pod pseudonymem Jaroslav Želiva. V Olomouci byl mj. ředitelem školy v Řepčíně.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947.S.28.;Naše noviny.1982, č.9, 1993, č.7, S. 169.Štěpánov..

Narozen na Břeclavsku. Hru na housle začal studovat na brněnské konzervatoři v roce 1943. Po uzavření konzervatoře byl totálně nasazen v Napajedlích a studium pak po válce úspěšně dokončil v roce 1950. Od května 1950 – 1988 byl angažován v Moravské filharmonii Olomouc. Zprvu jako primista, od roku 1957 byl jmenován vedoucím skupiny druhých houslí. Po nuceném odchodu z MFO působil rok v operním orchestru. Na konci 50. let byl tři roky inspektorem hudebních kurzů při Parku kultury a oddechu Olomouc. Počátkem 60. let se stal zakladatelem hudebně výchovných koncertů pořádaných MFO pro žáky nejnižších tříd základních škol. Tuto aktivitu rozšířil postupně mezi žáky ve Frýdku-Místku, v Bohumíně, Havířově, Karviné, Orlové a dalších městech severní Moravy. V MFO byl od roku 1960 členem Umělecké rady a ve školním roce 1966/67 vyučoval externě hru na housle na Konzervatoři v Kroměříži a v letech 1968–1980 kromě hry v orchestru také inspektorem orchestru. Řadu let byl primáriem Smyčcového kvarteta členů MFO. Od konce 60. let se začal intenzivněji zabývat historií a propagací MFO. Je autorem celé řady knih o MFO. Zprvu publikoval články o historii MFO v měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci. Pro Český rozhlas připravil 12 dílů o MF a její spolupráci s divadlem, rozhlasem, Žerotínem a dalšími institucemi. Za rok 2006 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

V měsíci lednu blahopřejeme…In: Kdy-kde-co 2012,č.1.S.2. (fotografie) Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

V letech 1912–1920 studoval reálné gymnázium v Litovli, poté začal studovat práva v Brně, ale studia nedokončil a věnoval se učitelskému povolání. Učil na Zábřežsku, od r. 1925 ve Štítech, kde působil do r. 1930 jako odb.učitel na měšťanské škole. Navázal zde přátelství s Josefem Kocourkem. Průběžně si doplňoval vzdělání od 1926 na FF v Brně, po r. 1946 znovu na FF UP v Olomouci. V období protektorátu se odstěhoval do Olomouce. Po r. 1945 pracoval jako osvětový inspektor, od 1948 jak učitel v Olomouci, vedl Okresní pedagogické středisko, 1967–1972 působil i jako odb. asistent ve Výzkumném ústavu odbor. školství v Praze, pracoviště Olomouc. Poslední léta se věnoval vlastivědné práci, historii severní Moravy a své rodné obce. Byl místním kronikářem, od r. 1932 a vedl ji do r. 1978. Sociologické studie publikoval knižně. Pro děti napsal Lyžařské pohádky. Národopis. příspěvky ve sb. Severní Morava.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.47.;Slovník učitelských osobností okr.Šumperk.Šumperk 1990.S.133–135./foto/.; Melzer,M.: Václav Rýznar sedmdesátníkem­.Severní Morava, sv.21.Šumperk 1971, S.73–75.; Rýznar, V.: Pověsti a zkazky z kraje pod bukovou horou, Štíty 2001, S.165–169;

Předseda MNV Olomouc.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.72–73;

Narozen na Svatém Kopečku u Olomouce.

Nejstarší syn z devíti dětí tesaře Ondřeje Řeháka. Po vychození obecné školy chtěl studovat malířství, ale finančně to nebylo možné. Po vypuknutí 1. světové války narukoval jeho otec na vojnu a malý Toník se staral s matkou o hospodářství a malé sourozence. Po válce v r. 1918 se přihlásil jako dobrovolník do armády. Zprvu byl přidělen do Olomouce, pak na Slovensko (Košice, Bratislava 1918–1919). V r. 1920 nastoupil vojenskou prezenční službu, poté se vrátil na Sv. Kopeček a r. 1924 se oženil. Od r. 1928 pracoval ve službách arcibiskupství jako zahradník a taktéž u firmy ASO při úpravě zeleně na Sv. Kopečku. V 50. letech byl zahradníkem u MNV Kopeček. Před odchodem do invalidního důchodu pracoval jako topič a zahradník v Domově důchodců v Olomouci-Chválkovicích, kde asi v r. 1959 uspořádal svou první výstavu. První obraz namaloval asi v roce 1929 (Prátr), příležitostně maloval od r. 1939. V celostátním kontextu byla Řehákova tvorba představena poprvé na výstavě Samoukové a lidoví umělci v Praze r. 1963. K účasti Řeháka vyzval Arsén Pohribný na doporučení malíře Bohumíra Dvorského. Výstava měla velký ohlas doma i v zahraničí. Samostatně vystavoval v r. 1967 v Přerově, 1968 v Olomouci, 1969 v Itálii, kolektivně v období 1963–1964 v Brně, Praze, Bratislavě, Ostravě, Paříži, 1965 v Salzburgu, Linzi, 1966 Berlín, Bratislava, Uničov, Ústí nad Labem, 1967 Uničov, Londýn, Expo 67 Montreal, 1969 New York.

Garčic, J. : Tři moravští naivní malíři. Zprávy KVMO, 1982, č. 217, S. 13–18. Kdy-kde-co v Olomouci 1987, únor, S. 15. ;Hanácké noviny, 1. 4. 1995, S. 7. Daněk, Ladislav: Antonín Řehák. In: Oznámení o Ikarově letu. Olomouc 1998. S. 142–145.;Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 69;

Chválkovice a Svatý Kopeček jsou části města Olomouc.

V letech 1948–51 angažmá v divadle Olomouc, v letech 1951–59 Divadlo pracujících Zlín, v letech 1959–65 Krajské oblastní divadlo v Olomouci, poté 20 let působil v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci od r. 1968. V letech 1965–68 Divadlo Za branou Praha, 1990–91 Divadlo na Vinohradech. Působil v mnoha filmech (např. Menzl: Rozmarné léto) a televizních pořadech různých žánrů. Do r. 1982 zákaz spolupráce s ČST a

' filmem. Držitel Ceny města Olomouce 1998 v oblasti divadla. a Ceny Olomouckého kraje, Zemřel v DD – Chválkovice.

Kdo je kdo na přelomu 20. stol., Praha 1991, S.833–34.; ČBS XX. stol., 3. díl, Praha 1999; ;

Dětství prožil v Lipníku nad Bečvou, kde chodil do obecné školy, ve které byl jeho otec řídícím učitelem. Poté studoval gymnázium v Přerově a po maturitě odešel do Prahy, kde studoval práva a souběžně uměleckoprůmyslovou školu. R.1911 byl promován na JUDr. Poté působil v Lipníku nad B., Přerově a od 1.února 1912 v Olomouci. Po válce společníkem advokátní kanceláře Dr.Mořice Hrubana v Olomouci. Od r. 1912 psal hanácké humoresky z ministrantského života v rodišti. Užíval pseudonym Venca Vincórek. Dopisoval do deníku Našinec. Publikoval též v katolickém tisku a lidových časopisech. Některé jeho prózy vyšly knižně: Ministranti (1919), Stréci (1926),Tetky a ježibaby (1929) aj. Patří mezi zakladatele Družiny literární a umělecké (1913), pomáhal tvořit stanovy, od 1914 byl ve výboru z toho 1919–1920, 1924–1927, a 1936–1937 místopředsedou. Po r. 1918 se pustil do politiky, od r. 1928 byl poslancem v Zemském zastupitelstvu země Moravskoslezské a od října 1945-května 1946 a v letech 1946–1948 byl poslancem Národního shromáždění Československé republiky. Po r. 1948 jako křesťanský politik byl zbaven práva vykonávat advokátní činnost. V 50. letech dojížděl za prací do Ostravy.

Poselství. Almanach DLU. Olomouc 1938. S. 339–341.; Gladišová, M.: Osobnosti Lipníka nad Bečvou A-Z. (webové stránky Lipníka nad Bečvou)

Absolvovala Obchodní školu v Olomouci 1914 / 1916, poté do r. 1926 úřednice, zpěv se učila u A. Petzolda. 1935 /1941 členka SD Brno, 1942/1945 ND Praha, po r. 1945 v Brně, Učila na konzervatoři i soukromě. Nahrávala gram. desky.

ČSHS.Praha 1965.2.díl.S.457 – 458.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.425.;.