Osobnosti Moravy.eu

Literárně zpracovával pověsti ze svého okolí, publikoval je v Záhorské kronice, Vlastivědném slovníku severní a střední Moravy, v časopise Haná.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov. Pavlovice u Přerova. Obecní úřad 1999.;

Od r. 1940 působil v divadle Plzeň, Bratislava, Opava, r. 1954 v ND Bratislava

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DÚ 1959.S.241.;.

Vystudoval olomoucké gymnázium a právnickou fakultu v Praze. Po studiích pracoval jako koncipient v Olomouci. 1888 se přestěhoval do Hranic, kde převzal advokátní kancelář. 1896 se zasloužil o zřízení samostatné české školy v Hranicích. 10.9.1903 byl zvolen starostou města. Za jeho starostování byla vybudována plynárna, nemocnice, vodovod, park, osvětlení ulic atd. Redaktor a zakladatel časopisů: Hranicko-lipnické noviny; Hlasy z Pobečví. Od r. 1906 moravský zemský poslanec.

Masarykův slovník naučný.VII. Praha 1933.S. 82. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc SG 1927. S.187.

JUDr. František Šromota

Obchodník se smíšeným zbožím.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Olomoucký advokát, JUDr. Zdeněk Šťastný působí v advokátní kanceláři Ritter-Šťastný, Riegrova 19, Olomouc. S přítelem Petrem Rittrem psal od mládí písňové texty, povídky a od r. 1977 spolu pracují v jedné firmě. V roce 1986 jim vyšla společná kniha " Advokát ex offo", která byla v r. 1988 zdramatizována do třídílné televizní inscenace v ostravském studiu ČT. V r. 1987 jim vyšla další společná kniha " Biliáry" (Ostrava, Profil), soubor povídek z pracovního prostředí . Člen Literárního klubu Obce českých spisovatelů se sídlem v Ostravě.

Bibliografie: Advokát Ex Offo, Biliáry.

Syn dramatika Václava Štecha. Od r. 1930 v Šumperku, od r. 1934 zahajuje samostatnou praxi v Zábřeze, kde až do r. 1938, musel se odstěhovat, odešel do Boskovic. Po r. 1945 se vrátil do Šumperka. Kulturní práce, přednášel o kulturních památkách, dějinách severní Moravy, o umění. Znalec uměleckých památek města. Pravidelně publikoval v Kulturním životě Šumperka..

Kubík, H.: Opustil nás dobrý člověk.KŽŠ 1966, č.3, S.6.; Nekrolog – KKM 1966, č.4, S.7.;.

Král, A.B.: Za malířem Fr.Štěpánkem.=Směr, 12.2.1986, S.4.;.

Z data úmrtí je známo jen: 2 1986

Profesor. anglistiky a amerikanistiky na FF univerzity v Brně

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.209.;.

Prof. kreslení v Prostějově od r. 1897, na gymnáziu 1899–1901. Publikoval kresby ve Zlaté Praze aj.

Marek, Pavel: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, S.158 /zázn.č.5143–5145/;. Prof.Tomáš Štětka.In: 38. výroční zpráva zemské vyšší reálky v Prostějově za školní rok 1917–1918, S.4.

Náměstek ministra zdravotnictví, předseda Čs. červeného kříže, ved. katedry zdravot. LFUK Praha, odborný publicista.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.210.;.

Na katedře metodika botaniky přírodovědec. fak. UP působil 1950

• 1970, děkanem přírodovědec. fakulty v letech 1953 – 1956, děkanem

pedagog. fak. UP 1953 – 1970. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.;.

Studoval v Linci a v Ostravě. Působil 1943–1945 v Linci, r. 1945 v Teplicích, 1945–1952 v Liberci, 1952–1989 v Olomouci jako sólista opery. Mezitím 1980–1985 v Ostravě. V r. 1986 jmenován zasloužilým umělcem. Bydlel na adrese Švermova 3, Olomouc.

bh-: S olomouckým publikem si rozumím.Stráž lidu, 1986, 13.5., S.4.;ČTK – BIO, 1990.; Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

Pištín u Českých Budějovic

Učitelka hudeb. výchovy na Pedag. škole v Prostějově, odb. asist. Ped. fak. UP v Olomouci od r. 1960.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1979, S.161.; Štafeta.Prostějov, 1978, č.2, S.29–30.;.

V roce 1900 maturoval na SG v Olomouci. Od roku 1927 mimořádným profesorem anorganické chemie KU v Praze. Zabýval se chemií vzácných zemin, analýzou plynů a mikroanalýzou.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.76.;. Český biografický slovník. Praha 1992. S.725.

Profesor střední školy v Lipníku a Olomouci.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha, NK 1962, S.284;.

Veselí u Litovle (n. Pavlov)

Primátorem města Olomouce od roku 1998.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria,2002.S.86–87;

V letech 1954–1958 působil na Katedře zoologie UP. Průkopník etologie v Československu.

ČBS. Praha 1992.S.734. Ka­pitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.351.

Vystudovala UMPRUM v Uherském Hradišti. Účastnila se kolektivních výstav v Ostravě a Olomouci. Samostatně vyst. ve Zlíně. Žije ve Starém Jičíně.

26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980. ;

Od roku 1934 žil se svými rodiči ve Velkém Týnci, kde navštěvoval místní měšťanku a po přestěhování do Olomouce v roce 1946 Polívkovo reálné gymnázium. V roce 1952 maturoval na Slovanském gymnáziu a poté absolvoval studia na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, obor dějepis a čeština. Doktorát v oboru československé dějiny získal na olomoucké univerzitě v roce 1969. Protože nemohl vykonávat do roku 1989 své povolání, pracoval jako technik. Zprvu v závodě Kosmos, později v Sigmě. Uplatnil zde nejen schopnosti rýsování, logického myšlení, ale i výtvarné, v oblasti užité grafiky. Jeho prvním historickým dílem byly Dějiny závodu Kosmos, kde působil. Toto dílo bylo zároveň jeho disertační prací a vyšlo jako příležitostná publikace v roce 1970. V tomto období publikoval převážně účelové publikace k výročím závodů, sportovních celků a kulturních institucí.
Od února 1991 byl zaměstnán jako redaktor Hanáckých novin a kromě článků z historie a vlastivědy začal redigovat vlastivědný kalendář Rok na Hané, který s vročením roku 1992 zahájil mnohaletou kapitolu čtivé ročenky přinášející dlouho utajované informace z historie našich obcí v regionu, historické zajímavosti a články o významných osobnostech Olomoucka a města Olomouce. Nejčtenější a nejvyhledávanější knihou nejen rodáků, ale i současných obyvatel Olomouce." Vzpomínky na starou Olomouc" (1997), která přinesla Dr. Tichákovi prestižní ocenění města, v podobě udělení Ceny města Olomouce v červnu 1998. V témže roce vyšla také v nakladatelství publikace „ Paměti obce Velkého Týnce“, která kromě historie obce, kde autor strávil nejkrásnější období svého dětství, seznamuje čtenáře s významnými rodáky a osobnostmi, které zde působily.
Výrazně se podílel na zpracování dalších knih : Olomoucké gymnázium literární, Olomoucké hřbitovy a kolumbária a O olomouckých starostech a primátorech, jakož i na řadě jubilejních almanachů Slovanského gymnázia v Olomouci. Po roce 2000 se objevilo na knižních pultech dalších několik titulů z pera Milana Ticháka. Významný recenzent dvoudílných akademických Dějin Olomouce, které v roce 2009 vydala Univerzita Palackého.

Od 1.6.2006 – 20.4.2010 předseda VSMO. V dubnu 2011 byl uvededn do Dvorany slávy, kde získal Cenu Olomouckého kraje za celoživotní přínos v oblasti kultury za rok 2010.

Tichák Milan: Dějiny závodu Kosmos.Olomou­c,Soc.ak.1970. ;Fotbalové jubileum.Olomouc TJ Hodolany Sigma 1972.; Sto let ve službě múzám./Žerotín/O­lomouc, MěNV 1988.; 60 let n.p.Sigma Olomouc.Olomouc, Sigma 1967.; Po stopách skautů na Olomoucku 1919–1994 (1994) Vzpomínky na starou Olomouc (1997) Paměti Velkého Týnce (1998) Ztracené adresy (2007) Flora Olomouc 1958–2008 (2008) Lexikon olomouckých ulic (2009) Olomouc rodu ženského (2009) Olomouc z nadhledu (2011) Biografické údaje sděleny osobně dne 12.7.1991;.hš Info jednatelka VSMO Lucie Pospíšilová – Pospisilova.Lc@seznam.cz

PhDr. Milan Tichák.

Mladší bratr Drahomíra T. (1923). Navštěvoval nižší reálné gymnázium v Olomouci, absolvoval klavírní oddělení na konzervatoři v Praze 1945–1950. Koncertní umělec a klavírní pedagog v Praze.

ČSHS.II.Praha 1965.S.775.;.

Autodidakt. Topinkova cesta k umění nebyla lehká. Jeho otec (obuvník) pocházel z Brna, matka z Boskovic. Když mu bylo 13 let, osiřel. Odešel z měšťanky a šel do učení na malíře pokojů, dekorací a písma. Toto místo si našel sám. Chtěl být malířem, marně se snažil dostat na malířskou akademii, na kterou stejně neměl ani finanční prostředky. Pilně kreslil a maloval. Jeho zálibu k malířství upevňovalo jeho přátelství s malířem Rolfem Weigelem. Po ukončení tříletého učebního poměru byl bez zaměstnání. Na jeho popud vymýšlel a stylizoval různé vlysy. U malíře A. Říhy se zacvičil do kreslení divadelních dekorací. A přitom pořád maloval, hlavně krajiny, za kterými jezdil na Kyjovsko a Valašsko, kde se věnoval valašské krajině kolem Bečvy, Hrozenkova, Velkých Karlovic a jinde. Všude tam studoval kroje. Za folklorem cestoval i na Slovensko. Navštívil Trenčansko, Povážsko, Bystricko a jiná místa. Jeho tvorba byla bohatá. Zlom ve výběru a volbě motivů u něj nastal v roce 1940, když se při jedné z jeho studijní návštěvě Moravského Slovácka zastavil u syna malíře Joži Úprky – Jana, který tehdy řekl. “Kdo chce malovat slovácký kraj, ten musí na Slovácku žít, aby poznal nejen kraj a kroj slováckého lidu, nýbrž i jeho mravy a zvyky”. Od tohoto okamžiku se věnoval pouze foklóru hanáckému. Také jeho výtvarný zájem se obrátil na hanáckou krajinu a krajinu Drahanské vrchoviny. Počátky uměleckého vývoje malíře byly trpké. Jako každý umělec, který začal od piky, měl život těžký a někdy i krutý. Ale jeho láska ke “kumštu” všechny tyto svízele překonala. Nikdy neměl dost peněz na to, aby se mohl věnovat výtvarnému studiu v Praze. Teprve po úspěšné výstavě v Prostějově v roce 1942 mohl část svého výnosu věnovat na své odborné školení. Stal se žákem známého malíře prof. kreslení Františka Myslivce v Brně, kde si vedl velmi zdatně. Osvědčení o výborném studiu v oboru krajinných maleb obdržel tak skvělé, že se právem mohl řadit mezi akademické malíře, jak doslovně uvádí prohlášení jeho učitele. Byl to malíř “Božího nadání”, jak o něm kritikové tehdy prohlašovali. Hlavně po jeho druhé samostatné výstavě, kterou uspořádal v roce 1944 v přednáškovém sále Městského spolkového domu. Tento malíř “duše krajiny” byl označován za pokračovatele malířského odkazu R. Kaňáka. Nevyhýbal se žádnému motivu. Maloval krajinu, zátiší a figurální motivy. Po této své výstavě o sobě prohlásil: “Teprve teď začínám rozumět krajině a vím, že mě čeká ještě cesta trnitá”. A v tom se nemýlil. Stále jej pronásledovaly existenční potíže. Další své výstavy se již nedočkal. Ta se uskutečnila až 60 let po jeho výstavě v roce 2002 v prostě­jovském Národním domě. I když na ní byla vystavena jen malá část toho co za svůj život vytvořil, ukázala jak kvalitní to byl malíř. Stále ještě čeká na zhodnocení svého díla.

Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.24.;Župka, F.C.: Malíř duše krajiny.Kostelec na Hané, vl.n.1944..

Zabýval se uměleckou fotografií, uspořádal řadu celostátních výstav, na kterých obdržel patnáct 1. cen

SOKA Přerov

Narozen v Henčlově (n.m. č. Přerova). V mládí se celá rodina přestěhovala do Kralic, kde byl jeho otec stolařem. V letech 1925–1931 studoval AVU v Praze u prof.O.Nejedlého. Absolvoval studijní cesty ve Francii, Itálii, Německu. Těžiště díla spočívá v krajinářské tvorbě.Věnuje se též motivům venkovské práce. Vyznamenán Alšovou cenou za cyklus obrazů s pracovní tématikou. Vystavoval v Olomouci, Zlíně a v Prostějově, v letech 1935 a 1943 v Rubešově saloně v Praze. Zemřel v Hynkově (n.m. č. obce Příkazy).

MČSE.IV.Praha, Academia 1987, S.275.; Kašpárková, Slavomíra: Malíři Václavu Trefilovi.=Stráž lidu(Prostějov), 1.10.1986, S.6.;. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov KPVU 2007. S.133.;

Vl.jm. Václav Walter. Studoval v Olomouci, v Praze, Berlíně, Paříži .Pobýval v Prostějově. a působil ve Vídni. Od r. 1925 člen Československé akademie. Od 80. let přispíval do časopisů: Včela, Vesna a Moravská orlice. Užíval na 13 různých pseudonymů. Psal beletrii, fejetony, dramata a populárně vědecké publikace.

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha 1973.S.1419.;.

Čestný občan města Přerova a Hranic. Starosta města Přerova v letech 1896–1910(za jeho starostování byla zavedena elektřina, vybudován vodovod). Po absolvování olomouckého gymnázia studium práv v Praze nedokočil. Po otci převzal pekařský závod, který vedl až do své smrti. Byl dlouholetým členem okresní školní rady, obecní spořitelny, úvěrního spolku Záložny a dalších org.

'