Osobnosti Moravy.eu

Narozen v obci Světí poblíž Hradce Králové. Od roku 1888 působil v Prostějově, 1890 v Olomouci. O rok později si založil vlastní advokátní kancelář v Jevíčku, kde působil do roku 1899. Založil zde akciový pivovar, zasloužil se o vznik střední školy. Poté odešel do Prahy. Psal dramata a vědecká díla.

Továrek: Ve znamení pera. Jevíčko 1958.S.11–12.

Narodil se jako osmé z devíti dětí písaře a právníka Jana Karla Monseho a Anny Monse (rozené Moudrá). Po ukončení docházky ve škole v Novém Městě pokračoval ve studiu na jezuitském gymnáziu v Telči. Po čtyřech letech pak odešel do Prahy, kde studoval do r. 1754 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté se vydal do Vídně, kde studoval na Právnické fakultě Vídeňské univerzity. V roce 1762 obhájil svou disertaci a stal se doktorem obojího práva. V roce 1764 se přestěhoval do Olomouce, kde se stal advokátem při městském, konsistorním i manském soudu. V roce 1768 pak přijal místo profesora veřejného, přirozeného a lenního práva na olomoucké univerzitě a zároveň dále vykonával advokátní praxi. Po smrti profesora J. A. Sommera v roce 1774 po něm na nějakou dobu převzal přednášky římského a kanonického práva. Téhož roku si také změnil jméno z Vít na Vratislav. Byl stoupencem osvícenských myšlenek a ve svých přednáškách horlivě obhajoval Josefiánské reformy, což vyvolávalo odpor teologů. V roce 1777 byl jmenován prefektem olomoucké univerzitní knihovny pro světské obory. V roce 1778 byla univerzita přesunuta do Brna a bylo ustaveno Právnické direktorium, jehož ředitelem se stal Monse dekretem z konce roku 1779 byl on i Schanza zbaven svých povinností vůči knihovně vzhledem k pracovnímu zaneprázdnění. V roce 1780 byl jmenován rektorem univerzity a povýšen do šlechtického stavu. V Brně začal Monse publikovat práce o historii Moravy, nyní již německy.
Po návratu univerzity do Olomouce v r. 1782 a její degradaci na lyceum začal Monse publikovat v českém (moravském) jazyce. pracovní vypětí znásobené opětným jmenováním do funkce vrchního bibliotekáře lycejní knihovny (21.4.1785) způsobilo, že se u něho projevily první příznaky choroby. Pro úporné bolesti hlavy a Další info URLWikipedie (Josef Vratislav Monse)plicní potíže v roce 1792 přestal vyučovat a postupně utlumoval i publikační činnost. Od roku 1782 byl členem Učené společnosti hessensko-homburské, od roku 1785 České společnosti nauk v Praze. Medaile a ocenění: Čestný člen Bavorské učené společnosti v Burghausenu (1780)

Když nejvýznamnější představitel osvícenství na Moravě Josef Monse začal v roce 1773 používat jméno Vratislav, chtěl tím symbolicky vyjádřit své životní heslo: „Vraťte starou slávu otčině“. V duchu tohoto hesla se zaníceně věnoval výzkumu historie Moravy a spolu se svými druhy (J. V. Zlobický, F. J. Schwoy, A. Pilař) objevoval a oživoval slavnou minulost země. Inspirován činností českých vědců z pražské Učené společnosti, jejímž byl členem, napsal a v roce 1779 vydal sbírku životopisů moravských biskupů a v letech 1785–88 své hlavní dílo, dvousvazkové Politické dějiny země moravské. Monse byl ve své době největším znalcem moravského práva a publikoval také mnoho prací z tohoto oboru. Své vědecké práce psal latinsky. Po vzoru svého přítele J. Dobrovského vydával od roku 1789 německy psaný literární a vědecký měsíčník Moravský magazín. Jako osvícenec chtěl také poučovat lid, a napsal proto (podle cizích předloh) česky dvě populární knihy, zabývající se zdravotnickou osvětou a bojem proti pověrám.
V prosinci 1780 získal za své zásluhy šlechtický titul.

Autor učebnice dějepisu. Psal především latinsky a německy, ale i česky. Byl moravským vlastencem.

OSN, 17. díl. Praha 1901, S. 564–565. ;

• jkz-: Významné návštěvy v Olomouci. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1972, duben, S. 6–7.

SCK -Slovník českých knihovníků.

Prof. JUDr. Phil.Dr. Josef Vratislav Monse

Žil v Šumperku, kde r. 1983 maturoval na SPŠ strojní. Pak pracoval jako montér a aktivně se zapojil do vedení Moravské lacrossové ligy. Pravidelně publikoval v časopise Pevnost a vydal 11 knih. Přestože tvořil v mnoha žánrech, nejvíce tíhl k historické fantasy. To se odrazilo i v jeho románovém debutu Jdi a přines hlavu krále (1995), první části dnes již legendární ságy Vlčí věk. Mezi jeho další významná díla patří sbírka hororových povídek Čára hrůzy (1998) či kultovní román Útesy křiku (2004).
Byl členem Obce spisovatelů. V roce 2007 vyhrál Cenu Akademie sci-fi, fantasy a hororu s novelou Štěňata vlka. Poslední léta pracoval ve státní správě. Podlehl v 57 letech na 2. covid 19.

Wikipedie.cz

Narozen ve Studené u Jindřichova Hradce. Vyučen jako strojní zámečník. Od mládí hrál ochotnické divadlo. Do divadla jako profesionál nastoupil v Jihlavě. 1945–46 Horácké divadlo Jihlava,. 1946–1947 Kladno, 1947 –1949 působil v Olomouci, poté půs. v ND Praha do r. 1950. 1950–53 Divadlo pracujících Zlín. Hrál asi ve 40 filmech. Zasl. um. 1978. ; V období důchodového času žil v Kardašové Řečici. Zemřel v Domově seniorů v Praze- Žižkov.

ČTK – BIO, 27.9.1983.;.

Studoval v Kojetíně, gymnázium v Kroměříži, seminář v Olomouci, FFUK v Praze, poté prof. v Kojetíně, v Kroměříži, Lipníku nad B. Od r. 1918 pověřen správou archivu v Lipníku. Publikoval. Zemřel v Lipníku, pohřben v Kroměříži.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.43.;Krška: Za Jakubem Mráčkem.NP 1967.;Literární místopis OA Přerov.

Začínal v rodišti v SK, Sokol 1941 – 1949, poté v Praze do r. 1958. Návrat do Prostějova, kde ve Slovanu a Železárnách Prostějov do r. 1970. Mistr ČSR 1944, 45, 1951 – 1953;Mistr sportu 1953. Ústřední rozhodčí, místopředseda VAS CÚV ČSTV 1970 – 1988, předseda trenérské rady 1983 – 1988.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha Olympia 1990.S.355.;.

Narozen v rodině středoskolského profesora Oldřicha M. (1908–1979), který v té době působil na Podkarpatské Rusi. Školní docházku zahájil studiem gymnázia v Olomouci 1951–1954. V roce 1954 maturoval na SGO.. Poté 1954–1960 absolvoval Lékařskou fakultu UP . V r. 1962 se oženil s MUDr. Helenou, roz. Vitoulovou. Po promoci na LFUP dostal umístěnku do Rýmařova, pak do Bruntálu. Specializoval se na otorinolaryngologii (ORL). Po svatbě odešel do Litomyšle, kde působil 1962–1966. V roce 1966 odešli do Ostravy. V roce 1989 byl jmenován přednostou ORL kliniky Fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě a tuto funkci vykonával do r. 2006. Habilitoval se v r. 1993 na LF v Olomouci.

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011. S.65–67.

Doc. MUDr. Jiří Mrázek, CSc.

Otec dirigenta a flétnisty Milana M. Absolvoval univerzitu, filozofii a konzervatoř, housle zpěv ve Lvově 1911–1912. Soukromě se učil malovat a činný i literárně. 1921 opustil Polsko a vrátil se do ČSR. 1922–24 v SND Bratislava. 1925 hostoval se souborem olomoucké opery ve Vídni, kde přijal angažmá v Stadtoper. od 1. 5. 1925 do 31. 12. 1951 v ND Praha. Poté se věnoval pedagické práci, učil 1950–54 na JAMU a pohostinně režíroval v SD Brno.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.320–321.;.

Dlouholetý pracovník a vedoucí odd. pro mikrobiologickou diagnostiku TBC Okresní hygienické stanice v Olomouci. Absolv. PřF UP. V r. 1955 nastoupil na mikrobiolog. odbor tehdejší KHES v Olomouci. Od r.1957 se po celý svůj pracovní život – až do r. 1992 věnoval mikrobiolog. diagnostice TBC. Zasloužil se o vybudování a modernizaci laboratoří TBC. Spolupracoval spádovými klinick. pracovišti. Zájmově se věnoval filatelii, genealogii a k tomu tématicky zpracoval množství materiálů " Selské rody ve Štěpánově".

Informační zpradovaj pro občany Liboše a Krnova, č.12/2006, S.6;

Vyučil se zahradníkem a vystudoval Zahradnickou školu v Praze. Pracoval na Floře Olomouc, kde se staral o tropické skleníky.Později dálkově vystudoval zdravotní školu v Bratislavě, obor rehabilitace. Působil na Psychiatrické léčebně ve Šternberku a v Protidrogovém centru v Olomouci. V mládí se zabýval tvorbou soch ze dřeva a vystavovat začal ve 28 letech. Věnoval se artterapii. Žil a pracoval v Hněvotíně, kam se přestěhoval, coby ženatý a se svou paní Libuškou se věnoval rehabilitaci, léčbě drogově závislým a též slepým nemocným, díky nimž vytvářel hmatky. Taky vedl kurzy jógy. Zkušenosti získal při svých cestách po Indii. Rehabilitaci prováděl v nemocnici Olomouc a ve Šternberku. Od roku 1975 se pravidelně účastnil sochařských symposií (Vrchlabí, Olomouc, Prostějov, Brno). Vystavoval v galerii Pod podloubím (1984) kdy vyšel tiskem PKO katalog s fotografiemi artefaktů Mileny Valuškové a typografem Oldřicha Šembery. Vystavoval samostatně i kolektivně (Švýcarsko, Rakousko, Bratislava, Praha, Olomouc). V roce 2008 vytvořil 6 m vysoký strom pro KRNAP, plastiku pro 45. výročí NP. V roce 2008 se účastnil též Brněnského plenéru, sochařského sympózia na Brněnské přehradě kde vystaven červený anděl. Je zastoupen v soukromých sbírkách po celé Evropě a USA. V r. 2019 vystavoval v Rýmařově spolu s Inge Koskovou. Dne 30.5.2023 se Galerii a Ateliéru Kateřiny Dostálové na Žerotínském náměstí 7 v Olomouci konala v 16:00 vernisáž výstavy, kde úvodem promluvil prof. Jindra Štreit, Jeníkův největší přítel.

Štreit Jindra: Úvodní slovo při vernisáži výstavy dne 30.5.2023.

Farář v Černotíně, básník Katolické moderny./Bílí beránci.1906./, Přispíval do časopisů: Čech, Hlas/brněnský/, Meditace, Obzor, Náš domov, Našinec, Nový život, Selské listy, Vlast, aj.Pseud.H.O.Le­šovský/podle rodiště/, Jos.Navrátil-Stupavský, R.S.Krajan, Rudolf Stupavský.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.195.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.977.;Moravské osobnosti kultury a umění – REGO SVKOL;.

Černotín ( na Přerovsku).

Studoval v Olomouci a v Brně. V roce 1860 se stal členem benediktínského řádu v rajhradském klášteře. Psal básně, dramata a povídky. Publikoval v Hlasu. V roce 1870 vydal sbírku básní „ Konvalinky“. V roce 1884 pracoval v archivu ve Vatikánu.

Hýsek, M.: Literární Morava.Praha 1911.S.237.;Po­dlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.1928 – 1913.Praha 1923.S.2108.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.27.;. Nekrolog. In: Moravan, 49, Brno 1900, S. 133–134./

Chlapecká léta prožíval v Olomouci. Na přání otce se musel vyučit drogistou. Touhu po divadelních prknech uspokojoval v ochotnickém souboru Městského oblastního divadla v Olomouci, později jako externí sborista operety, 1951–1962 s pauzou vojenské služby 1953–55 byl angažován v uměleckém souboru začínajícího Krajského oblastního divadla v Šumperku. K prvnímu ocenění se dopracoval v roce 1953. V letech 1962–1993 měl angažmá ve Slezském divadle v Opavě.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007.S. 50–51.

V letech 1984–1987 absolvoval Střední polygrafickou školu v Brně. Po vojně působil jako grafik a sazeč v tiskárně Rudého práva a v Moravské typografii. V letech 1990–1993 studoval JAMU v Brně a spolupracoval s divadelním studiem Marta a HaDivadlem, zprvu jako stavěč dekorací a poté hercem. První divadelní angažmá v Kladně, poté v Karlových Varech (1997–1998), pak asistentem režie a hercem v ČT Brno – spolupráce v I. sérii Četnické humoresky. V období 1999–2000 působil ve Vydavatelství Diderot s.r.o., kde ředitelem pobočky.a půl roku řídil Boby centrum. V období 2001–2004 hercem ve Slezském divadle v Opavě a od srpna 2004 do července 2005 hercem MDO. V září 2005-červenec 2007 pobýval v Dublinu (Irsko), kde pracoval jako kuchař, číšník, a taky se podílel na ekologické recyklaci odpadů. Od srpna 2007 dosud působí v Moravském divadle Olomouc. Od března 2015 je majitelem kavárny Dejavú a ředitelem ArtUM centra se sídlem Sokolská 7, Olomouc. Rovněž předseda občanského sdružení Pro radost. Spolupracuje s Českým rozhlasem Olomouc. V Olomouci působil do června 2017 a poté principálem Divadla za hradbami.

Procházka, Jan: Kavárna Dejavu přesídlila..(26­.1.2015) http://olomouc.nejlepsi-adresa.cz/…o-Sokolske-a

skopino.webnode.cz (Stránky Jiřího Škopíka Nebenführa). http://otavinka.blog.cz/…rve-v-art-um https://www.nebenfuhrjiri.cz/…culum-vitae/

Působil v redakci Českého deníku v Olomouci. Odb. rada ministerstva zahraničí, čs. tiskový atašé v Bělehradě. Vídni a Varšavě. Pseud. Vladimír Glogar-naps. román Austrijáci. ;Cikánka Maruška. ;

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1934., S.298.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.140.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.978.;.

Vyučil se v Brně řezbářem, 1947 abs.ŠUŘ v Brně, 1947–1953 studoval AVU Praha, prof.J.Lauda, O.Španiel.Žije a tvoří v Olomouci.Do r.1968 se věnoval vlastní sochař.tvorbě, autor medailí a drobné plastiky.Po r.1968 se věnoval restaurátorské činnosti na dřevěných plastikách.Re­konstrukce barokní balustrády v kapli Božího těla v Olomouci, restaurování barokní kazatelny J.Heinze v kostele Uničov, barokní sál Vojen.nemocnice na Hradisku, od r.1974 restauroval vnitřní výzdobu kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci

Bránský, Jaroslav : Výtvarní umělci v okrese Blansko.Blansko OKS 1990.S.76–77.; Katalog výtvarných omělců Olom.oblastí, Praha, 1989., Toman,P.: Dodatky ke čs. výtvarných umělců, Praha, 1955.

Narozen ve Vrahovicích (n.m.č. města Prostějov).

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931, S.43.;

Přednosta bankovního úřadu v Olomouci 1903–1940, mimo 1927–1932 kdy v Jihlavě. Činný ve VSMO, 1923–26 člen dozorčí rady ..

• rt-: Nekrolog. ČVSMO, 56, 1946, oddíl duchovědný, S. 448..

foto.

Doc. středověké latiny v Ústavu klasických studií FFMU Brno, členka vědecké rady a Akademického senátu fak. 1995–98 děkanka, 1998–2000 proděkanka FF MU. V r. 1960 absolvovala FFMU Brno, obor latina, řečtina. Poté působila jako archivářka v Třeboni. 1990 doc., 1992 prof. Autorka řadu odb. kniž. publ., cca 100 odb. statí, cca 150 poulárn. statí a odb. recenzí.

Kdo je kdo v ČR, Praha 2002, S. 446–47. http://cs.wikipedia.org/…chutov%C3%A1

Olomouc Po obecné škole v Nákle se začal učit malířem pokojů u mistra Macha v Litovli a od r.1910/1911 navštěvoval zdejší reálku, kde maturoval r.1917. Nastoupil vojenskou službu v Opavě, ale při cvičení se tak těžce zranil, že měl doživotně zjizvený celý obličej. V říjnu 1918 šel pracovat do Olomouce jako úředník státních drah. Jeho malířský a grafický talent objevil R. Promberger, vydával jeho akvarely reprodukované na pohlednicích a staral se o jeho existenci. Poté žák M. Švabinského a T.F.Šimona na AVU, znám grafikou se sociálními náměty. O dovolených stále zajížděl do rodiště. Přátelil se s Dohnalem (viz též).

Šik, L. " Litovel." – Litovelské osobnosti. 2000. CD-R.

Narozen v obci Hynkov (n. m. č. obce Příkazy).

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1956. Poté studoval LF UP. Od r. 1972 působil na ústavu pro výzkum vyšší nervové činnosti, poté ve Fakultní nemocnici jako radiolog, kde po roce 1990 přednostou Kliniky radiologie LF UP. Prof. MUDr. Josef Nekula, CSc. pedagogicky působil též na LF UP.

Lékařská fakulta UP v Olomouci 1995–1996. Olomouc 1996. S.20.; Kam s kytkou. In: Pacemaker, 2, 1989, č. 11. S.8.;

V letech 1884–1910 učil na střední zemské škole hospodářské v Přerově. Překládal z němčiny. Autor sp. „Studie o nářečí hánáckém. ", "O robotě“, přísp. k dialektologii moravské.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.142.;

Českoslov. hudební slovník osob a institucí, 2.díl M-Ž, Praha 1965., Chmel, Zdeněk: Galerie brněnských osobností, 2.díl K-P, Brno 1999

'

Studoval v Olomouci a ve Vídni. Od r. 1823 přednášel zemědělství na Stavovské akademii v Olomouci. Publikoval v odborném tisku.

Morav, Karel: K počátkům zemědělského školství na Olomoucku.ZVŮO, 1969, č.144, S.16–20.;.

Hudebně vzdělán u strýce Jana Nesvadby, kantora a varhaníka. V Jičíně vystudoval gymnázium a roku 1842 se zapsal na filozofii v Praze a stal se členem Žofínské akademie, kde dále studoval zpěv. 1843–1848 účinkoval ve sboru Stavovského divadla v Praze. 1948–1849 působil v Olomouci jako kapelník městského divadla, poté do roku 1853 v Brně. Od roku 1857 jako I. kapelník Stavovského divadla v Praze. Na jaře 1859 odešel do Berlína k italské opeře. Od května 1864 působil v Darmstadtu.

ČSHS.II.Praha 1965.S.172.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.334–335.;