Osobnosti Moravy.eu

Dcera lékaře MUDr. Evžena Prachaře, soudního lékaře v Olomouci. Studovala v Olomouci SGO, kde maturovala v roce 1949. Poté ještě vystudovala zdravotní nástavbu a pracovala jako zdravotní laborantka v Přerově. Když odešla v roce 1986 do důchodu začala pracovat jako tajemnice VSMO při Vlastivědném muzeu v Olomouci v období 1986–1998. Měla ohromné organizační schopnosti, které dokázala uplatnit při organizování besed, přednášek a exkurzí. Znala výborně německý jazyk a všechny dialekty, takže se s každým domluvila bez problémů. Jejím koníčkem byly dějiny regionu Hané a Olomouce. Zemřela uprostřed své práce. Byla nalezena doma asi tři dny po smrti.

Osobní sdělení hš

V roce 1885 abs. SG v Olomouci, poté bohosloví, ordinován 5.7.1889. V letech 1894–1897 pedagog bohoslovecké fakulty v Olomouci a pak od r. 1902–1922. Pracovník arcibiskupské konzistoře od 1897, kancléř 1916–1921, generální vikář 1922–1923, sídelní kanovník olomoucký od 1.4.1923, kapitulní vikář od 1.10.-28.11.1923. Za jeho působení postaven Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně, fara a též v Hodolanech.Byl 2.3.1936 jmenován čestným občanem města Olomouce. Zemřel na Svatém Kopečku u Olomouce. Byl pochován v hejčínském kostele podle svého přání.

Primum necessarium je vzdělání mravnosti.Olomouc 1997, S.317–318;

Svatý Kopeček – místní část města Olomouc.

Po studiu na pražské konzervatoři (1928–1932) působil v Pardubicích, v Kladně, Plzni, Opavě jako kapelník divadla. V Olomouci 1956–1976 první dirigent olomoucké opery. Autor scénické hudby, operety Šly panenky silnicí, chrámových skladeb a skladeb k sokolským cvičením. Koncem let 70. působil v Mariboru. Pochován v rodinné hrobce v rodišti.

• pp-: Za dirigentem Preislerem.Kulturní měsíčník 1983, č.6, S.33, 1 obr.;/

M.Z.?: Smetanovský dirigent.Nová svoboda 1990, 30.1., S.5.

Studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze. Promoval r. 1938. Od téhož roku se datuje jeho externí spolupráce s Východočeským divadlem v Pardubicích. Od roku 1942 působil jako šéf výpravy na Kladně, od r. 1945 v Divadle F.X. Šaldy v Liberci. V Olomouci nastoupil jako šéf výpravy 11.7.1960 v DOS a divadlo opustil v 31.12.1983.­.Nadále spolupracoval s divadly v ČSFR, SRN, Rakousku, Estonsku, Jugoslávii.Spo­lupráce s televizí, návrh interiérů-Divadlo hudby, Moravská filharmonie, Okr.knihovna aj. Spolupracoval téměř se všemi divadly v ČSSR. Autor asi 500 výprav. V roce 1963 dostal vyznamenání za vynikající práci. Zemřel tragicky na otravu ucházejících plynových kamen v ateliéru v Olomouci – Hodolanech. Byl převezen do Ostravy na popáleninové centrum, kde záhy zemřel..

Pokorný, Pavel: Ing.arch.Jiří Procházka.Kdy-kde-co v Olomouci, 1978, červen, S.9.; Schůzka v zákulisí s J.Procházkou­.Kulturní měsíčník.Ostrava 1983, č.5, S.21–23.; S-il: Jubilejní výstava scénografického umění. ZVSMO 1983–1984, č. 19–20. S.28. Za Jiřím Procházkou, Nekrolog.Stráž lidu, 1989, 25.4., S.4.;-fotografie.;.

'

Ing. arch. Jiří Procházka

Narozen v obci Osenice (n.m.č. Dětenice) v kraji Hradeckém. Od r. 1953 trvale žil v Olomouci a působil na I. interní klinice FN v Olomouci, vnitřní lékařství – odborník na choroby krevní. V r. 1969 byl jmenován mimořádným prof. patologie a terapie vnitř. chorob. Specializoval se na hematologii. Stal se vysokošk. učitelem LF UP, kde v r. 1956 habilitoval, v r. 1967 byl jmenován prof. vnitřního lékařství. Autorem cca 90 vědeckých prací a více než 60 referátů na domácích a zahr. fórech. Účastnil se přednášek v odb. pořadech České televize a rozhlasu nebo jako host sekce dějin lékařství při VSMO. Od r. 1991 spoluzakla­datel Spolku pro komorní hudbu v rámci KPH v Olomouci. Hrál na klavír a housle, byl významným olomouckým hudebním organizátorem, zakladatelem lékařského kvarteta. Držitel Ceny města Olomouce 1998 v oblasti hud­by.

V Olomouci od r. 1870, od r. 1881 zástupovala fa Procházka a Kramář, r. 1883 založila časopis Domácí hospodyně, r. 1886 ilustrovaný čas. Náš kroj, který r. 1888 zanikl, dále vydávala čas. Včelka, Zahrádka maličkých. Publikovala do Pozoru, vydala Pověsti moravské, autorka životopisu I. Wurma. Redigovala ženské kalendáře Libuše;Moravan­ka aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.245–247.;. Oprava data úmrtí z databáze KMOL – ze dne 23.8.2022.

Syn R. Prombergera st. Vydával spisy moravský autorů a výtvarná díla A. Kašpara, Lasáka, Úprky ad. , vydával též pohlednice s uměleckými náměty.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1974, S.189.Datum narození zjištěno v OA Olomouc, dr.Spáčil dne 27.1.1992.;Hanácké noviny, 24.2.1996, S.8., .

V letech 1876–1878 pracoval v Praze v drogistické firmě, poté u obchodníka s cukrem a pak odešel ke strýci do učení ve Vídni. Ve strýcově filiálce v Olomouci se v roce 1883 vyučil knihkupcem. Dne 4. 12. 1884 zahájil svou vlastní knihkupeckou a nakladatelskou činnost otevřením českého knihkupectví v nynější Denisově ulici. Zpočátku vydával lidové knížky a populární kalendáře (Ječmínek), později středoškolské učebnice, krásnou literaturu, reprodukce obrazů, pohlednice a knihy ilustrované předními umělci. V roce 1898 založil a vydával oblíbenou Moravskoslezskou kroniku lidového čtení. Byl také organizátorem kulturního a společenského života v Olomouci, pořádal přednášky, koncerty i umělecké výstavy. Po 1. světové válce předal firmu svým synům, kteří pokračovali v jeho práci. .Pořádal přednášky, činný v Národní jednotě, pořádal koncerty.Dr.Arne Novák jej nazval moravským Krameriem. Z propagačních tisků Prombergrova nakladatelství se dovídáme, že roku 1907 se skládal jeho podnik z nakladatelství, knihkupectví a antikvariátu, půjčovny hudebnin, výtvarného salonu, prodejny obrazů a lišt. Dále nabízel obstarávání literatury německé, francouzské, anglické, ruské, srbské, polské a italské. Výtvarné umění je další významnou složkou Prombergrovy vydavatelské činnosti. Měl vlastní, kmenové výtvarníky, mezi ně patřil především Adolf Kašpar, kterého doslova objevil a také podporoval na studiích, dále Joža Uprka, Marie Gardavská, Hanuš Schwaiger, František Ondrúšek, Stanislav Lolek Vydával repodukce obrazů Josefa Mánesa, Jaroslava Augusty , Jaroslava Čermáka, Vojtěcha Hynaise, Alfonse Muchy ad. Většinu spolupracovníků z řad výtvarných umělců tvořili opět malíři čeští. Jeho umělecké pohlednice, národní typy lidové, byly současně cenným národopisným dokumentem. Dbal také na dobrou výtvarnou úroveň svých knih, i po této stránce bývaly jeho knihy vysoce oceňovány. Ceny v soutěžích získávaly pochopitelně i speciální výtvarné publikace, např. roku 1903 Ilustrovaný seznam obrazů.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1939, S.248–249.; Hanácké noviny, 8.2.1996, S.3. Písková, Milada: Živé tradice. Olomouc, KVM a VSMO 1983.

Studoval gymnázium v Orlové. Za války pracoval u firmy Bílý v Bohumíně a od r. 1947 studoval v Praze Vysokou školu politických a sociálních věd. Po absolvování působil na FFUK jako odborný asistent. V roce 1959 se přestěhoval do Ostravy, kde lektorem Krajské politické školy, 1960–1964 politický pracovník Krajského výboru KSČ Severomoravského kraje. V roce 1968 vyloučen z KSČ za článek v tisku, kterým odsoudil srpnovou okupaci vojsk SSSR. Byla mu znemožněna i pedagogická činnost. Mohl pracovat jen jako dokumentarista. Zemřel náhle při služební cestě do Olomouce. Pohřben v Dětmarovicích.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.96–97.

Českobratský farář v Olomouci, činovník České misijní jednoty, navštěvoval a povzbuzoval krajany v zahraničí. Organizoval práci českobratrské církve na Hané. Založil Misijní školu v Olomouci. Člen Zemské školní rady. Do Olomouce přišel r. 1906. Na olomouc. gymnaziu učil evangel. náboženství od r. 1912–1935.

Dolenský, A. : Kulturní adresář ČSR. Praha, 1936, S. 435. ;Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 249–250. ; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1970, S. 167. ;.

Studoval učitelský ústav v Opavě a Ostravě. V letech 1939–1943 studoval konzervatoř v Praze. Poté působil jako učitel hry na housle na hudební škole Žerotína v Olomouci 1943–1944.. 1944–1946 byl ředitelem hud. školy E. Runda v Ostravě. Orientoval se i na taneční hudbu. Pseudonym Otakar Pavák užíval když psal taneční hudbu. Upravoval lidové písně pro sbory a psal též scénickou hudbu.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982.S.459.;. Československý hudební slovník..2.Praha 1965. S.381.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2 (14). Ostrava 2001.;

V roce 1878 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studoval v Praze a po promoci působil v Olomouci.

Nešpor, Václav: Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929.

MUDr. František Přecechtěl.

Autodidakt. Samost. vystavoval v Brně 1971, v Olomouci KVMO 1974, v DH 1980. Účastnil se výstav ČSVU Olomouc, Fotosalonu Praha 1965, Varšava 1967, člen skupiny DOFO. Vystavoval v zahraničí.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté.Olomouc 1991./foto/; Olomoucký den 21.2.2006.; 11.3./2006, S. 4;

Za 1. svět. války bojoval v ruských legiích a vrátil se do ČSR až v r. 1921. Pracoval v Olomouci jako stavitel, bydlel v Náměšti na Hané. Sbíral lidovou slovesnost z Náměště a okolí a staré hanácké zvyky, které zpracoval do 33 rozhlas. her a dramat. pásem. Byly vysílány brněnským rozhlasem. Psal pohádky, povídky, básničky, některé publikovány v čas. : Selské listy, Obzor, Moravský večerník, Litovelský kraj ad. V r. 1941 jako starosta obce byl vězněn gestapem a vrátil se r. 1942 s velmi poškozeným zdravím a měl zakázanou publikační činnost. Tu obnovil po r. 1945. Psal hry pro olomoucký rozhlas. Postavil amfiteátr v Náměšti na Hané. V r. 1935 vyšla péči VSMO tiskem rozhlas. hra o hanáckém zvyku „sépka“. Hudbu složil a hru pro rozhlas nastudoval J. Vaca. Sbírka 12 povídek ze života Hanáků, psané dialektem vydáno pod názvem Tetke a stréci meze sebó. Olomouc 1937.

Ševčíková, H. : Haná v dětské literatuře., Olomouc, 1993., S. 30–31. ;.

V letech 1947–1952 abs.pedag.fak.UK Praha u prof.M.Salcmana, C.Boudy a K.Lidického.V r­.1965 obdržel čestné uznání MK ČSR za malířskou tvorbu.Od 70.let se věnuje tvorbě pro architekturu.V mal­bě převládá olej a pastel, v realizacích se orientuje na obrazové panó a práce ze skla a kovu.

Katalog výtvar. umělců olomouc. oblasti. Olomouc, 1989. ; Toman, P. : Dodatky. , S. 153. ;

Dětství prožil s dvěma mladšími sourozenci ve středu města Olomouce. K babičce z maminčiny strany jezdil do Štěpánova. V roce 1952 ochrnul. Do svých 15 let se léčil v Hranicích a Velkých Losinách, nakonec zůstala postižena jen jeho pravá noha. Hodně četl a chtěl se vzdělávat na průmyslovce, tím jej ovlivnil strýc ve Štěpánově. Částečné vyřazení z kolektivu dětí v něm vzbudilo intenzivní touhu po vzdělání. Uznávaný výtvarník. Patřil ke generaci beatniků a měl blízko k literatuře a rockové hudbě. Jeho obraz " Čas těla" ze surrealistického období datovaný rokem 1975 je v Zámecké galerii Velký Týnec. Pracoval jako sítotiskař v Družstvu invalidů.
Od roku 1997 žil a pracoval v Horní Loděnici Autodidakt, výtvarnou činností se zabývá od r. 1969. Samostatné výstavy v Galerii pod podloubím 1971, 1988, Český Těšín, Galerie na půdě 1983, Uničov 1989. Cyklus Astrologie ruky. Kombinovaná technika na papíře. Vystavoval nejen doma, ale i v zahraničí.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté. Olomouc 1991./foto/; Kdy kde co v Olomouci 1991, listopad, S. l2, 13. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S.132–133. Daněk, L.: Divoce něžný outsider.In: Revue Host 2012, roč.28, č.6.S.10.

V letech 1945–1947 Škola umění Zlín, 1947–1949 AVU Praha, prof. Lauda. Real. díla: plastiky Ráno –1965;Lidské vztahy=1972, Přerov;Mládí=plas­tika Šumperk 1977;Žil a pracoval v Olomouci.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;ZKVMO, 1983, č.223, S.8.,

Narozen v rodině berního úředníka Jana Pudela. V roce 1926 byl otec přeložen do slovenské Skalice, kde Jindřich prožil dětství a zahájil studium na gymnáziu. Po návratu rodičů na Moravu pokračoval ve studiu v Hodoníně a pak v Olomouci, kde maturoval na Slovanském gymnáziu roku 1941. V letech 1944–1962 náčelníkem Sokola v rodišti a stál u zrodu volejbalového oddílu. Pracoval jako úředník pojišťovny a později pracovník ekonomického útvaru na výrobu plynových spotřebičů Moravia v Mariánském Údolí. Do důchodu odešel z funkce plánovače výroby. Od r. 1949 byl ženatý, jeho manželka byla středoškolskou prof. češtiny a angličtiny a později též pracovala v Moravii. Jeho dva synové Jindřich (1952) a Aleš (1956) také hrají volejbal. Bratr Vlastimil Pudel (*1933) jej následoval ve volejbalové kariéře a dodnes je činným funkcionářem a rozhodčím KV ČVS Olomouc.
Jindřich P. získal v r. 1960 kvalifikaci trenéra II. třídy. S mládeří pracoval více jak 25 let, 1957–1982. V roce 1971 dostal titul Vzorný trenér. V roce 1983 čestným členem ČVS. V r. 1999 se stal členem Galerie funkcionářů Síně slávy Českého volejbalu. V roce 2006 se stal držitelem Medaile dr. Otakara Koutského. Bydlel na Svatém Kopečku.

Vrbenský, Zdeněk: Vzpomínka na Jindru Pudela. ČAS (www.cfv.cz)

Mariánské Údolí (n. místní část Hluboček) Svatý Kopeček (n. místní část města Olomouc).

Po měšťanské škole byl žákem Průmyslové školy pokračovací v Příboře. Roku 1906 narukoval jako dobrovolník k vojenské hudbě v Budapešti, kde mu bylo umožněno 4 roky studovat na Královské akademii hudby. 1916–1920 byl prof. violoncela na konzervatoři v Taškentu. V letech 1921–1937 vyučoval na Hudební a varhanické škole v Ostravě. V letech 1921–1948 byl koncertním mistrem violoncell v orchestru Čs. rozhlasu v Ostravě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6., Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996., S.103;

V letech 1941–1945 vedl kliniku v Brně. 1946– přednostou chirurgické kliniky FN a ved. katedry LF UP Olomouc.

Kdy kde co v Olomouci 1992, červen, S. 1–2.

Studoval G v Kroměříži, teologii v Olomouci, vysvěcen r.1908.Poté kaplanem v Bretnově, Kunovicích, Opavě a Kvítkovicích.Ve Frenštátě p.R. založil Farní věstník sv.Martina.Spo­luredigoval sborník Matce boží/1904/.Přis­píval do časopisů: Archa, Náš Domov, Museum, Vychovatelské listy ad.Užíval pseud.Farkasov­.Zemřel v Kvítkovicích (n. Otrokovice).

Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.210.;Vo­pravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha 1973.S.1119.;.

Bretnov -přejmenován na český název Široká Niva (u Bruntálu).

Absolvoval gymnázium v Kroměříži , UP Olomouc obor filozofie a psychologie, estetiku a tříletý seminář Svazu čsl. novinářů v Olomouci. Byl redaktorem deníku Práce ve Zlíně a potom v Praze tiskovým referentem Ministerstva průmyslu a redaktorem ČTK. Od roku 1951 byl v Olomouci novinářem, rozhlasovým a televizním redaktorem a posléze vedoucím studia Československého rozhlasu a Československé televize. Po roce 1968 byl penzionován. Je autorem knih básní Olomoucké kašny a Polibek do kamene. Autor cyklu básní a knížky o květinách a Floře Olomouc. Členem VSMO, sekce dějin umění. Psal hudební a divadelní referáty, kritiky a nekvíce se zajímal o výtvarné umění. Zahajoval výstavy a psal katalogy. Přispíval do časopisu Československý ži­vot.

Slovník autorů východní Moravy. Smejkal, B. Jubilejní setkání s tvorbou A. Rečky. 16.9.1986.

Narozen v Klečůvce (n.m.č. Zlín)

V roce 1959 maturoval na Střední pedagogické škole v Olomouci, kde jej hudbě učili Ladislav Daniel, Josef Vaca a J. Dražil. . Poté začal působit v Bruntále a Krnově. Krátce učil na učňovském středisku Nové Heřmínovy, poté v Medlově a od roku 1963 na základní škole v Holici u Olomouce. Kromě hudební výchovy učil i fyziku a dílny. Nadále se hudebně vzdělával. Soukromě se učil u prof. Cyrila Černého, kde studoval hru na klavír a kompozici v období 1964 až 1967, v letech 1966 až 1969 absolvoval výuku hry na varhany v Lidové škole umění Žerotín. Od roku 1967 až 1970 dálkové studoval na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, kde na něj působily výrazné hudební osobnosti : Zdeněk Fridrich, Karel Jarolím, Jaromír Borovička, Pavel Klapil, Ladislav Daniel, Ferdinand Váňa a Jan Petzold. Poté absolvoval v letech 1971 až 1973 sbormistrovský kurs v Ostravě, kde jej učili Božetěch Bílek, Lubomír Mátl, Josef Richter a Antonín Tučapský. V mimoškolním čase se věnoval sbormistrovské činnosti. Dětský pěvecký sbor holické školy si záhy získával dobré jméno u hudební veřejnosti.. Od roku 1975 vykonával více než deset let funkci zástupce ředitele školy. Všechen volný čas věnoval hudbě. Komponoval na texty Františka Navary, Naděždy Hrabalové a nedávno i dětské říkanky Petra Šafránka. Upravoval lidové písně, z nichž mnohé byly publikovány v ostravských a olomouckých kulturních sbornících, např. Severomoravští skladatelé dětem, Olomoučtí autoři dětem, Smíšené sbory aj. Některé písně byly publikovány časopisecky. Úzce spolupracoval s organologem Prof. Antonínem Schindlerem, Dr.h.c. (1925–2010), prezidentem MVF. V posledním období se jubilant věnuje hře na varhany. Provází tóny nástroje nejen svatebčany, ale i posluchače při příležitostných koncertech anebo na cestě poslední. Pravidelně koncertuje ve Velké Bystřici.

Na varhany se učil hrát v LŠU Žerotín u M. Brychtové – Ševčíkové v letech 1966–1969. Sbormistrovský kurs absolvoval v KPÚ Ostrava v letech 1971–1973. Od roku 1963 sbormistrem dětského pěveckého sboru ZDŠ Olomouc – Holice. V období 1.9.1975 – 31. 1. 1986 zástupcem ředitele školy ZŠ Holice. Poté působil na odboru kultury ONV. Dlouhodobě spolupracuje s Magistrátem města Olomouce a Sborem pro občanské záležitosti, občas hraje na varhany v krematoriu a taky spolupracuje s matričním oddělením Městského úřadu ve Velké Bystřici a s folklórním souborem Haná ve Velké Bystřici a se Smíšeným pěveckým sborem Cantus v Morkovicích. Komponuje převážně texty Františka Navary a N. Hrabalové, upravuje lidové písně. Mnohé byly publikovány ve sbornících. Autor úprav písní : To naše stavení; Tovačovsky hatě; Jak je to slunéčko; aj.

Osobní sdělení – 24.6.2011 /hš Ševčíková, Hana: Červencová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2011, č.7. meil od Karly Vysloužilové ze dne 15.11.2021

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v roce 1935. Právnická studia v Praze nedokončil pro uzavření vysokých škol. Od roku 1942 byl v koncentračním táboře v Osvětimi, kde byl 1944 popraven. V roce 1967 byl objeven jeho deník, který zachycoval autorovy prožitky v Terezíně. Vyšel v roce 1995 pod názvem Zítra jedeme, synu, pojedeme transportem.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.142;

Stanislav Regal se narodil v Praze na Žižkově a než v roce 1954 přišel do olomouckého divadla, poznali ho diváci v pražské Redutě, českobudějovickém divadle, na Kladně, v Plzni, Opavě, Brně a opětovně v Plzni. Jeho přerod z písmomalíře na jevištního umělce první kategorie lze přisoudit jeho mimořádnému talentu, ale i vysoké inteligenci a nesmírnému zaujetí pro divadelní umění. V roce 1954 netušil, že v olomoucké operetě zakotví na celých 28 let a právě v Olomouci stráví na sklonku života i léta zaslouženého odpočinku. Během života nastudoval 174 inscenací, z toho 126 v Olomouci. V mnoha inscenacích vytvořil významné role, skoro legendární bylo jeho zpodobení Lélia v Goldonově stejnojmenné veselohře, s níž v Olomouci odstartoval své angažmá.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, 3.díl, Praha 1990; Kdy Kde Co, 11/2006, S.1; Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989 S. 315–319.;; Zbavitel, Miloš: Divadlo mezi troskami. Praha 2005.; Štefanidex, Jiří: Kalendář dějin divadla v Olomouci. Olomouc 2008.; Kolář, B.: Stanislav Regal nebude nikdy zapomenut. 21.7.2004. Olo­mouc.cz