Osobnosti Moravy.eu

Působil na katedře historie FFUP od r. 1953. Předseda archeologické sekce VSMO. Bydlel v Přerově.

Kapitoly z dějin UP.Ostrava 1973.S.345.;SOKA Přerov, duben 1994.Kartotéka VSMO uvádí + 10.10.1993.;.

Vystudoval ve Štýrském Hradci. Zaměstnání nastoupil na dolech v Moravské Ostravě a na báňských úřadech ve Štýrském Hradci, Celji a Olomouci (1875–1878). 1878–1882 byl zaměstnán v hornické sekci ministerstva orby ve Vídni. Po velké důlní katastrofě r. 1895 v Karviné pracoval jako člen speciální komise pro studium výbušných plynů v OKR. Bohatá publikační činnost.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995. S.130;

Působil v Městském divadle Olomouc v letech 1933–1937, poté 1937–1948 v Plzni a od r. 1948 – 1969 v Brně. Působil jako herec, režisér a zabýval se též uměleckým přednesem. Hrál v šesti filmech: Konec strašidel (1952), Nebožtík Nasredin (1964), Ať žije Republika ! (1965), Stud (1967), Vínečko, ne voda ( TV), Kladivo na čarodjnice (1969).

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959. S. 270. ; Postavy brněnského jeviště. díl 1. Brno 1984.; Divadelní almanach. 1946–1947.Plzeň 1947.; Šlik, Vladimír: Divadlo a jeho tvůrci. Praha 1941.; Fikejz, Miloš. Český film. Praha 2008.;

Studoval u brněnského hudebního pedagoga a varhaníka Vladimíra Hawlíka. Vyučoval na hudbení škole v Brně. V roce 1947 nastoupil na hudební školu Vladimíra Amrose v Prostějově, kde pracoval až do konce života. Věnoval se výchově nových hudebních talentů. Přestože měl problémy se zrakem, byl neobyčejně pilným pedagogem.

Klapil, P. -Střídecká, M. : O práci nad klaviaturou. =Štafeta, 18, 1986, č. 4, S. 8–9, 1 obr. ;

Působila v Krajském oblastním divadle Olomouc do r. 1955.

Přehled činnosti čs.divadel v r. 1958.Praha 1959.S.270.;.

Rodák z Moravské Ostravy – Vítkovic nastoupil po absolvování reformního reálného gymnázia v r. 1931 na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, kde byl v r. 1936 ordinován na kněze. Přitahován zájmem o historii, zejména působením prof. Augustina A. Neumanna, stal se prefektem arcibiskupského semináře v Kroměříži a zároveň profesorem němčiny a dějepisu na arcibiskupském gymnáziu (1939–1946). Jeho vnitřní potřeba jej vedla k rozhodnutí tyto předměty dále studovat. Proto se v r. 1937 zapsal ke studiu historie a germanistiky na Univerzitě Karlově u našich předních historiků: J. Šusty, O. Odložilíka, V. Chaloupeckého a K. Stloukala. Pod vedením posledně jmenovaného vypracoval doktorskou práci na téma „Mladá léta kardinála Dietrichštejna“ a v r. 1946 (s válečným odkladem, kdy byly české vysoké školy nacisty uzavřeny) ji obhájil. O rok později se stal arcibiskupským archivářem a knihovníkem na kroměřížském zámku. Začal studovat archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně (1950–1953), počítal s kratším studiem v Paříži a ve Vídni. Již v této době začal publikovat články k dějinám olomoucké diecéze.
V zimním semestru 1947/48 začal vyučovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Jenže politický zvrat r. 1948 mu postavil do cesty značné potíže. Nejprve byl zrušen seminář a gymnázium, poté město převzalo zámek. V r. 1952 byl z arcibiskupského archivu vypuzen a skončil „ve vyhnanství“ v pobočce Zemědělsko-lesnického archivu v Javorníku ve Slezsku. Do r. 1960 zde spravoval archivní fondy vratislavského arcibiskupství, které zinventarizoval a popsal ve 4. dílu Průvodce po archivních fondech Státního archivu v Opavě (1961), i když byl jako spoluautor zamlčen. Převzetím archivních fondů arcibiskupství do Opavy byl nucen změnit působiště. Stal se pracovníkem pobočky Okresního archivu Šumperk v Javorníku s působností pro celé Jesenicko a setrval zde až do odchodu do penze r. 1977. Poznání dějin rakouské části niského knížectví, tedy dnešního Jesenicka, zasvětil další desetiletí života. V padesátých letech požádal o propuštění z duchovenského stavu a v r. 1957 uzavřel R. Zuber sňatek s Renatou Müllerovou a z jejich manželství se narodily 4 děti. Uvolnění v 60. letech přineslo dr. Zuberovi nové impulsy a kontakty i za hranicemi republiky. Zdálo se, že jeho kandidátská práce vydaná tiskem Osídlení Jesenicka do počátku XV. století bude konečně návratem na vědeckou dráhu. Normalizace tomu opět učinila přítrž, hodnost kandidáta věd již nesměl obhájit. Avšak i během doby, kdy vlastně nemohl svobodně publikovat, neustoupil ani o krok ve svých názorech a s tlakem doby se vyrovnával po svém: ještě hlubším a pilnějším studiem – zejména jazyků, archivních pramenů, článků a studií v zahraničních časopisech, tehdy obtížně získatelných. Obrovský rozsah znalostí mu později umožnil publikovat řadu studií, např. o hudbě piaristů v Bílé Vodě či o hudebním skladateli Karlu Dittersu z Dittersdorfu, jimiž se připravoval na své vrcholné dílo. V 80. letech se mohl konečně veřejně přihlásit ke své odborné lásce, církevním dějinám. Roku 1987 vyšel první díl jeho Osudů moravské církve v 18. století (1695–1777). V souvislosti s vydáním Osudů nastala nová kapitola v Zuberově životě. Alespoň dílčími studiemi na stránkách vlastivědných periodik se vrací zpět do Kroměříže, k počátkům své badatelské dráhy. Za všechny jmenujme alespoň Život na kroměřížském zámku v první polovině 18. století (1986) či Piaristé a jejich koleje na Moravě v 18. století (1989). A po roce 1989 i doslovně, viz např. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži 1854–1950 (1991), či rozepsaný druhý díl Osudů moravské církve v 18. století. Bouřlivé společenské změny 90. let nemohly nechat dr. Zubera lhostejným. V řadě přednášek a článků apeloval na změnu společnosti prostřednictvím duchovní podstaty člověka. Navíc jeho kvapem ubývající síly nestačily.

Severní Morava, sv.90, 2005, S. 70–71. Anderle, Petr: Jasnozřivý duch, jemuž nasadili provinční roucho. In: ČAS, 2, 2012. S.12 an.

Užíval pseudonym Rudolf Krapina ( v r. 1938) PhDr. Rudolf Zuber

Po maturitě na piaristickém gymnáziu v Kroměříži studoval filozofii na univerzitě ve Vídni. V, r. 1864 jmenován profesorem na státní německé reálce v Opavě. 20 let působil v Kroměříži. Člen Královské české společnosti nauk.

Sázavský, J.V.: Buditel slezského lidu prof.Josef Zukal-příl.Kroměřížsko. In:Vlastivěd.sbor­ník střední a severní Moravy.,VII, 1929–30. S.1.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.54.;.

Narozen na Českomoravské vysočině. Studoval v Římě a v Paříži, politický vězeň 1953–1965 ve Zlíně, pak prac. topič, skladník, v depozitář. NG, do r. 1975 působil jako kněz. Zajížděl do Olomouce, pomáhal s teologic. kursy. Člen redakční rady Lidových novin, čestný děkan teol. fak. UK v Praze. Publ. v samizdatu /úvaha o TGM/, 1979;Olomoučtí bratři Suchánkovi natočili r. 1977 2 hod. videoprogram Den pro Agapé, výklad v podání J. Z. Zemřel při koupání v moři v Itálii. V r. 1993 vyznamenán Řádem T.G. Masaryka. V r. 2002 mu Česká křesťanská akademie postavila v rodišti pomník.

Burian, V.: Vzpomínka na Josefa Zvěřinu.Hanácké noviny, 23.8.1990, S.4.; V roce 1990 zemřeli.Brno SVK 1991, S.40–41.;.

Pochází z umělecké rodiny. Absolvoval brněnskou konzervatoř. V r. 1977 hrál v Hanáckém divadle v Prostějově. V roce 1978 absolvoval. Po ukončení školy nastoupil hned do činohry Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Záhy se stal miláčkem olomouckých diváků.. V roce 1982 nastoupil do činohry Státního divadla v Brně, kde působil do roku 2008. Odkud musel odejít ze zdravotních důvodů. Spolupráce s rozhlasem, televizí a filmem.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989.S. 396–400.; http://www.csfd.cz/…-jan-zvonik/

Zakladatel a nestor čs. školy dabingu. Za 2. svět. války ředitel Horáckého divadla v Třebíči, do 1969 Hudebního divadla v Karlíně, Praha. Z díla: Hamlet. 1962;Richard III. 1976;Dvanáct rozhněvaných mužů. 1990. ;

ČBS.Praha, Academia 1992, S.834.;.

Učil se zámečníkem. V 15 letech řídil dělnický sbor v rodišti. Poté studoval v Brně průmyslovou školu, kde se osvědčil též jako sbormistr sboru studentů a dělníků. Souběžně studoval zpěv v Brně a v Praze.Po 1. svět. válce se stal úředníkem státních drah v Olomouci. Znovu řídil dělnický sbor ve Velké Bystřici, v r. 1926 převzal vedení Pěveckého sdružení Dělnické akademie v Olomouci a stal se sbormistrem Dělnické pěvecké župy Josefa Nešvera v Olomouci a podílel se též na vybudování žup L.Janáčka v Ostravě a Ferdinanda Vacha v Brně. Byl členem předsednictva Svazu dělnických pěveckých spolků v ČSR. Redigoval časopis Akordeon 1937–1938. Vyučoval též sólovému zpěvu.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965. S.1014..; Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.708.;.

Vl.jm. Karel Drápal Syn herce Karla Želenského (1865–1935), pro odlišení přijal později křestní jm. Drahoš. Divadlo začal hrát v r. 1913 u divadel. společnosti J. Burdy, v letech 1920 – 1923 půs. v Olomouci jako šéf činohry, od 1924 v Praze, od 1953 ředitelem ND do 1958. Za pobytu na Slovensku 1946–1952 působil jako prof. konzervatoře a pozsději VŠMU Bratislava. Taky používal pseudonym: Šohard K.

Národní divadlo a jeho předch;dci.Praha Academia 1988.S.599–600;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.146;

Studoval vojenskou hudební školu ve Spišském Podhradí. Dirigent hudby v Plzni, dirigent malé Dechové hudby " Plzeňačka", šéf Posádkové hudby Praha. Kapelník, skladatel. Podplukovník. V posledním údobí hlavním inspektorem vojenských hudeb. Pohřben v Praze 4 – Nusle, odd.8.

Pospíšil, Josef: Za vesnickými muzikanty. Praha 1999.; Přehled úmrtí osob české a slovenské hudby 1983–1990. Praha 1992.;

Absolvoval herec. odd. JAMU 1964 v Brně, od r. 1969 v HD Karlín Praha, filmový a televizní herec, muzikálový zpěvák;

Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.644.; Moravské osobnosti kultury a umění- REGO SVKOL;.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Pracoval ve fyzikálně-pedagogické sekci Jednoty českých matematiků a fyziků a jako středoškolský profesor matematiky a fyziky na Střední průmyslové škole strojnické v Olomouci a na Slovanském gymnáziu. Hru na housle studoval u koncertních mistrů Moravské filharmonie Karla Vronského a Václava Rábla, hudební teorii u Jana Petzolda. V olomouckém hudebním životě se úspěšně angažuje téměř půl století. V mládí působil jako první houslista ve smyčcovém kvartetu Přírodovědecké fakulty UP a Olomouckém učitelském symfonickém orchestru. V letech 1960–70 vystupoval ve studentském kvartetu, v letech 1973–82 v Karlíkově kvartetu. V letech 1981–86 spoluzaložil a řídil Nové kvarteto, které přijalo v roce 1986 název Stupkovo kvarteto.Jako primárius tohoto souboru nastudoval a veřejně předvedl na osmdesát smyčcových kvartetů české i světové komorní hudby. Společně s dalšími členy souboru oslavil 25. výročí založení kvarteta veřejným koncertem v Redutě 30. října 2006. V roce 2007 soubor úspěšně realizoval projekt „Mozart 2007“. Téměř třicetiletou činnost Stupkova kvarteta provázelo několik zahraničních zájezdů do Německa i natáčení pro Český rozhlas a Českou televizi. V letech 1987–97 byl uměleckým vedoucím a koncertním mistrem Komorního orchestru Iši Krejčího, jehož je zakladatelem a který v roce 2007 oslavil dvacet let své činnosti. Vladimír Žůrek se s Komorním orchestrem Iši Krejšího i Stupkovým kvartetem zúčastnil řady festivalů a soutěží, čímž přispěl k propagaci olomoucké komorní hudby i města Olomouce v tuzemsku i zahraničí. Soubory pod jeho vedením účinkovaly na četných akcích Univerzity Palackého i při oslavách jubileí olomouckých středních škol; Komorní orchestr Iši Krejšího se aktivně podílel na diplomových koncertech Pedagogické fakulty UP a absolventských koncertech JAMU v Brně. V rozmezí let 1984–96 se oceněný angažoval při realizaci Interpretačních kurzů v Bechyni, kde účinkoval na hudebním festivalu jako houslista, pianista a komorní hráč. Prostřednictvím těchto kurzů, a také jako dlouholetý člen České hudební společnosti spolupracoval Vladimír Žůrek s řadou pražských hudebních institucí, např. Společností Bedřich Smetany nebo Společností Josefa Bohuslava Foerstera, pro kterou připravil jednadvacet celovečerních koncertů. Celkově realizoval na pět set veřejných vystoupení a celovečerních koncertů. Umělecká činnost Vladimíra Žůrka, ale také jeho nezištná obětavost a osobní nasazení při stmelování souborů jím vedených je soustavně sledována a velmi příznivě hodnocena v tisku, a hlavně olomouckou kulturní veřejností. V roce 2008 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti hudba.

http://zpravodajstvi.olomouc.cz/…r-Zurek-9030

RNDr. Vladimír Žůrek