Osobnosti Moravy.eu

Studoval gymnázium v Olomouci a bohosloví, vysvěcen 1872. Kaplanem ve Vyškově, koncem r. 1872 kůrovým kaplanem v Olomouci, od 1906 kanovníkem. Spoluzakladatelem hudebního spolku Žerotín, předseda 1880–1905, publikoval v Našinci, napsal monografii o P. Křížkovském.

Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963.S.364.;Fis­cher, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.74–77.;Hasalová, Ludmila: Bratři Geislerové.=Hanácké noviny, 1991, 3.8., příl., S.4.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.35.; Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.,

v olomouckém divadle r. 1919. Poté v ND Praha.

ČSHS.I.Praha 1963.S.364.;.

Vlastním jménem František Feigel. Po maturitě na gymnáziu (1919) v Prostějově, absolvoval kurz při obchodní akademii v Olomouci a stal se korespondentem Všeobecné bankovní jednoty v Brně. Od 1921 studoval práva na Masarykově univerzitě v Brně, od 1923 souběžně i na Univerzitě Karlově, studia však nedokončil. Roku 1924 byl v Brně dopisovatelem pražského listu Soudní síň, 1924–33 vedl rubriku Ze soudní síně v Lidových novinách. 1933 přešel do pražského vydavatelství Melantrich. 1939 odešel za hranice, působil jako vojenský zpravodaj ve Francii a Anglii. 1945 se stal redaktorem Československého rozhlasu (proslul reportážemi z norimberského procesu). 1948–49 působil jako tiskový atašé v Londýně a v Paříži, 1949–53 se věnoval opět rozhlasové práci. 1955 začal přednášet žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1962 byl jmenován docentem, 1968 profesorem v oboru teorie novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy; 1969 byl penzionován. Novinářská profese ovlivnila i autorovu beletristickou tvorbu, která tak stojí na počátku české literatury faktu (Přemožitel neviditelných dravců, 1959, Syn čarodějnice, 1971, Pane doktore…, 1975). V rozsáhlé překladatelské činnosti se zaměřoval na anglickou, americkou a německou literaturu, především na prózu. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

• il: Nezapomenutelný novinář a reportér.ZVSMO 1981, č.15–16, S.18..

Město Albrechtice u Bruntálu (dříve u Krnova)

bratr Františka Gellnera, básníka. Stud. G v rodišti, medicinu v Praze a Vídni, kde promoval r. 1897. Působil jako vojenský lékař, se zájmem o dějiny lékařství. Do Olomouce přišel koncem r. 1918, 30. 4. 1927 se jako plukovník stal náčelníkem Vojenské nemocnice v Olomouci, konc. roku 1929 přednostou zdravotní služby 7. pěší divize a k 1. 2. 1930 odešel do výslužby a přesídlil do Brna, kde byl zapsán na tamní FF a r. 1931 podal disertaci Výslech znalců o nemoci krále Ladislava. 27. 10. 1931 promován na dr. filosofie. Některé jeho práce publikovány v ČMM 1936. V září 1942 byl zatčen a zemřel v lednu 1943 -bližší datum nezjištěno. Habilitován byl až in memoriam. Propagátor hygieny a zakladatel čs. -sovětských lékařských styků.

Slavětínský, M: Medailon G.Gellner.Rkp.pro vydání./reg./;.

Z data úmrtí je známo jen: 1 1943

Poštovní úředník. Překladatel z angličtiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, ruštiny a španělštiny.

Kdy zemřeli 1937–1962 ?. Praha, SK 1962.

Od roku 1933 pracoval na velkostatku v Rychvaldově. Základní vojenskou službu konal v Háji u Opavy jako spojař, po Mnichově přeložen k 107. dělostře­leckému pluku v Olomouci. 1939 se zapojil do odboje. Spolu s bratrem Josefem převáděli čs. vojáky do Polska. Během války byl ve Francii, v Africe jako vojín Cizinecké legie, ve Velké Británii u letectva. Po návratu do vlasti pracoval v Uranových dolech v Jáchymově a v dolech Stalin a Paskov. 1965 byl rehabilitován a povýšen na kapitána. Obdržel několik vyznamenání.

Birografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.36.;

v letech 1960–1970 působil na katedře ML LFUP, poté musel odejít z UP, od r. 1990 po rehabilitaci člen katedry humanitních věd a evropských studií FFUP. Doc.PhDr. Emil Gimeš, Ph.D

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973, S. 325. ; Archiv UP. ;Seznam přednáš. na FFUP 1991–92. Olomouc 1991, S. 21. ;.

V letech 1852–1855 působil na olomoucké univerzitě, obor obecné dějiny. Od r. 1862 českým archivářem zemským království českého v Praze.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.313.;Po­litický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.35.;.

Slavný americký básník přednášel a recitoval na UP v režii rektora UP Josefa Jařaba. Poprve navštívil Olomouc v květnu 1990 a nyní od 22.11.-5.12. 1993.

Petruš Marek: Ginsberg na univerzitě. In: Hanácké noviny, 4, č. 270 (25.11.1993).S 1.

Premonstrát na Hradisku u Olomouce a ředitel kůru na Svatém Kopečku. Psal drobné chrámové skladby.

ČSHS.I.Praha 1963.S.367.;

Narozen v Malenovicích u Zlína (n. m.č. města Zlín).

Souběžně s působením v olomouckém divadle vykonával pedagogickou činnost na JAMU v Brně, kde 1971–1983 odborný asistent. Po roce 1992 pracoval v Krušnohorském divadle v Teplicích jako umělecký šéf. Bydlí v Olomouci.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.142.

Narozen na Novojičínsku. Maturoval na gymnáziu v Moravské Ostravě. V r. 1911 vstoupil do arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a současně studoval na teologické fakultě. Vysvěcen na kněze v r. 1915 a poté nastoupil jako kooperátor do Velké Bystřice. Souběžně učil náboženství na třech přespolních školách. V r. 1916 byl poslán jako kooperátor do Velkého Týnce. Ćinný v náboženských spolcích (Mariánská družina paní a dívek ve V. Týnci, Mariánská družina kněží arcidiecéze olomoucké. 1920 ustanoven dómským vikářem při chrámu sv. Václava v Olomouci. 1939 vězněn gestapem, 1947 jmenován I. dómským ceremoniářem. V padesátých letech pronásledován KSČ, zatčen a odsouzen k 25 letům vězení, kde zemřel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.41–42. Vingrálek, M.: Olomoucký ordinář zemřel. In: Lidová demokracie 13.10.1969.;

Vlastním jménem Jaroslav Nebeský. Působil v redakci Českého deníku v Olomouci. Odb. rada ministerstva zahraničí, čs. tiskový atašé v Bělehradě. Vídni a Varšavě. Pseud. Vladimír Glogar-naps. román Austrijáci. ;Cikánka Maruška. ;

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1934., S.298.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.140.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.978.;.

Narozen v rodině obchodníka s moukou. Vystudoval německé gymnázium v Hranicích a práva na pražské univerzitě, kde studoval i filozofii. Po vojně byl od r. 1897 auskultantem u krajského soudu v Olomouci, 1899 přeložen k okresnímu soudu do Rožnova pod R. a pak do Vsetína a opět do Olomouce. V Novém Jičíně působil osm let jako vyšetřující soudce. Všude se věnoval i kulturní a osvětové práci. Z Nového Jičína se vrátil do Olomouce odtud v únoru 1914 přeložen jako rada k zemskému soudu v Brně. Po vzniku ČSR byl soudním radou v Brně. Na čas působil též v Uherském Hradišti a od 25.4.1919 v Opavě. Hojně publikoval v odborném tisku (Právník, Soudcovské listy a německé odbor.časopisy). Z vlastivědné a kulturní oblasti psal též do Časopisu VSMO.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S.78–89. Oprava data úmrtí z 23.8. na 23.2. provedena podle SOKA Přerov, ověřeno v Opavě dne 2.12.1997. BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S,34–35.

JUDr. Antonín Glos

Studoval SG v Olomouci, pouze kvartu, po r. 1918 přednosta Státního plánovacího úřadu, prof. Obchodní akademie v Olomouci, okresní velitel Junáka. Za okupace vězněn.

Símě hořčičné.S.116.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1957

Syn šumperského obchodníka. Studoval na reálce v Olomouci a na technice ve Vídni. Jako ing. působil v několika velkých strojírenských závodech v Čechách mj. u fy Breifeld a Daněk, nebo Ringhoffer v Praze na Smíchově. Od r. 1922 ředitelem Škodových závodů v Praze. V letech 1910–1941 honorární doc. pro obor strojní zařízení cukrovarů na pražské německé technice.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 27.

Obecnou školu vychodil v Holešově. V roce 1874 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a poté studoval teologickou fakultu v Olomouci. Poté působil v Kyjově, Bílovicích, Hukvaldech, v Místku. V letech 1897–1907 byl farářem v Rajnochovicích a poté v Třeběticích, kde trvale zakotvil. Pěstoval květiny, hlavně růže a jedna růže po něm pojmenována – Rosa Gogelana. Autor několika knih o šlechtění a pěstování květin. Sbíral též lidové pověsti. Pověst z Podhradní Lhoty publikoval v Záhorské kronice.

Kašparová, Milena: František Gogela – botanik, sběratel a badatel. In: Zpravodaj OVM ve Vsetíně.1995. S.41–42.;

V roce 1949 maturoval na obchodní akademii v Šumperku, 1950 složil doplňující maturitu na reálném gymnáziu v Zábřehu. 1950–1953 studoval obor filozofie a psychologie na FFUP, kde r. 1953 záskal titul PhDr. Od prosince 1952 začal pracovat v Laboratoři vyšší nervové činnosti LF UP, 1953–1959 vystudoval při zaměstnání LF UP. V dubnu 1954 získal titul kandidáta věd na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od roku 1966 přednášel na Lékařské a Pedagogické fakultě UP, 1968–1970 působil jako vědecký pracovník v Kabinetu lékařské psychologie při LFUP. Poté musel odejít z UP z polit. důvodů a působil v Hradci Králové na ˇustavu experimentální neurocgirurgie UK, kde pracoval až do r. 1999. Od r. 1990 člen katedry psychologie FFUP a plně rehabilitován. Doc. MUDr. PhDr. Věroslav Golda, CSc.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 325. ; Seznam přednášek na FFUP 1991–92. Olomouc 1991, S. 22. ;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2. (14). Ostrava 2001. S. 38–39.

Brněnská rodačka Nataša Gollová roz. Hodáčová si umělecké jméno zvolila podle svého dědečka, významného historika Jaroslava Golla. Byla naší nejvzdělanější herečkou své doby. Od dětství se věnovala baletu, vystudovala gymnázium a uměla hovořit 5 jazyky. Studium filosofie nedokončila, protože ji zlákalo divadlo. Hrála v Olomouci 1933–1934, od roku 1934 v Bratislavě a v Městských divadlech pražských. Jejím prvním filmem byl Kantor Ideál (1932), kde se mihla v roli studentky. Pak následovaly slavné veselohry Hotel Modrá hvězda (1941),Kristián (1939), Eva tropí hlouposti (1939), kde byl jejím nejčastějším partnerem Oldřich Nový. Vrcholem v její filmografii je Pohádka máje (1940), v níž si zahrála Helenku po boku Svatopluka Beneše. Na konci války odešla jako dobrovolná ošetřovatelka do Terezína a nakazila se skvrnitým tyfem. V roce 1947 se po několika nevydařených vztazích s Františkem Vnoučkem či Willym Sohnelem vdala za režiséra Karla Konstantina a odešli spolu do Českých Budějovic. Její největší láskou však stále zůstával francouzský básník Tristan Tzara, se kterým se v mládí setkala. V roce 1950 jí pomohl k návratu do Prahy Jan Werich. Dal jí roli ve filmu Císařův pekař (1951) a Pekařův císař (1951) a přijal ji do Městských divadel pražských. Později si Nataša zahrála ještě v několika filmech, z nichž nejznámější je Drahé tety a já (1974). Jejím posledním filmem byla Konečná stanice (1981).Poslední působiště Divadlo ABC Praha. V roce 1971 musela odejít z divadla, protože se stále zhoršovaly její problémy s kyčlemi. Od roku 1985 žila v domově důchodců v Praze-Krči, kde 29. 10. 1988 zemřela ve spánku. Je pohřbena na Vyšehradě.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 105. ;

Vlastním jménem Matěj PAVLÍK. V roce 1898 maturoval na gymnáziu v Kroměříži a 1902 absolvoal bohosloví v Olomouci. V Kroměříži řídil časopis Pozorovatel a 15 let byl duchovním správcem v ústavu pro choromyslné. Ještě před 1. svět. válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a byl zvolen 25. 9. 1921 a vysvěcen jako první biskup pro československou církev a bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 byl učitelem náboženství na českém gymnáziu v Olomouci. Činný v protifašistickém hnutí. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravosl. chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotoportét).; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí 2010. S.38.

V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky.

Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.;

PhDr. Vladimír GOŠ, CSc.

V roce 1898 absolvoval SG v Olomouci, poté studoval v Olomouci práva a filozofii v Praze. Působil v redakci Selských listů v Olomouci. Překladatel z francouštiny, němčiny a ruštiny. Sloužil v 1. svět. válce a zemřel jako válečný invalida v Klášteře Hradisko u Olomouce.

Fischer, R.: Noviny a novináři…Olomouc 1938.S.40.;Památník k 60.výročí čes.gymnázia v Olomouci 1867 – 1927.Olomouc 1927.S.205.;Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.808.;.

Klášterní Hradisko je součástí města Olomouce.

Spolumajitel fy Olomuciana, U hradeb 4, Olomouc do roku 1996. Poté byla firma vystěhována a dosud hledá vhodné prostory. Malíř/autodidakt. Maluje národopisné motivy. Spolupracuje s firmou Ing. Ostrčila.

osobně znám..

Dálkově absolvoval Střední průmyslovou školu stavební v Lipníku nad Bečvou, původním povoláním zedník. Specializuje se na výzkum památek v Olomouci. Pracoval 1972 – 1979 u Památkového úřadu, 1979–1989 v muzeu. Nyní od r. 1990 spolumajitel fy Olomuciana, U hradeb 4, Olomouc. Autor několika knih o stavebních památkách v Olomouci. Sběratel všeho co souvisí s Olomoucí. Nositel Ceny města Olomouce 2013.

Osobně sděleno 13.12.1993/Šev.. Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013.

V letech 1876–1880 studoval v Olomouci nižší gymnázium, poté v Brně učitelský ústav, hudební předměty u L. Janáčka. Člen lázeňské kapely, 15 let u vojenských kapel v Bratislavě, Praze, Košicích.

ČSHS.1.Praha 1963.S.372..