Osobnosti Moravy.eu

Působil na katedře anglic. jazyka FFUP l 1946 – 1951, 1953 – 1955 děkan fakulty společenských věd. Autor anglických slovníků..

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.339.;.

V letech 1943–1946 začal studoval gymnázium v Trenčíně a dokončil je v Liberci, kde maturoval v r. 1951. Současně se učil hře na klavír a varhany na hudební škole. Poté studoval na FFMU v Brně, obor hudební věda a estetika. Promovaným historikem v r. 1956, PhDr. získal v r. 1968 na UK Praha, DrSc. koncem roku 1989, habilitován v Brně r. 1992 a profesorem teorie a dějin hudby jmenován v roce 1994 na UP Olomouc. Ředitel ústavu pro hudební vědu AV ČR, univ. prof. katedry muzikologie FF UPa PedF UK Praha, předseda České hudební rady, předseda České hudebně pedegogické společnosti. V období 1956–1959 v redakci Čs. hud. slovníku Brno, 1959–1968 ved. hud. odd. VÚ pedag. Praha, 1968– veděc. pracovník Ústavu hudební vědy ČSAV. 1962–1972 umělecký šéf divadla Reduta Praha, zakladatel Jazz klubu. 1989 stáž v Americe ve Philadelphii. Publikační činnost v oblasti hud. estetiky, psychologie, pedagogiky, teorie a dějin populární hudby, zejm. jazzu. Pedagogicky činný na FF UK, JAMU, FFMU, Pedag.fakulta UP, 1998–199 na FFUP, od 2003 vedoucí katedry na FFUP.

Kdo je kdo 1994/1995. Praha 1994. S. 448.; Seznam přednášek na FF UP 1995–1996. Olomouc 1995. S. 28., Kdo je kdo v ČR, Praha 2002,.S.519. Český hudební slovník MU Brno.

Syn hajného Josefa . V roce 1933 maturoval na reálce v Prostějově a zapsal se na VŠ obchodní v Praze, kde se věnoval studiu jazyků. R. 1934 složil na kroměřížském gymnáziu doplňovací zkoušku z latiny, což mu otevřelo možnost zapsat se na studia FFUK v Praze na angličtinu a dějepis. Studoval také španělštinu a 1938–1940 absolvoval státní archivní školu. Promován byl až v červenci 1945. Externě působil na FFUP v Olomouci na katedře obecných dějin v letech 1948–1961. Prof. UK Praha. Zabýval se českým stavovským povstáním 1618–1620 ve vztahu ke krizi 17. stol. , obdobím napoleonských válek, dějinami V. Británie a Latinské Ameriky.

MČSE.IV.Praha, 1986, S.968.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.349.; Holinková, Jiřina: K jubileu…=Štafeta, 18, 1986, č.1, S.20–22, 1 obr.; Janák, J.: Šedesátka J.Polišenského­.=VVM, 28, 1976, č.1, S.81.; Kašpar, O.: 60 J.Polišenský­.=Štafeta, 8, 1976, č.1, S.14–15.; Prostějovský Týden, 10.01.1996, S.10.; BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002. S. 94–95

univ.pro. PhDr. Josef Polišenský, DrSc.

Český architekt. Studoval ČVUT u prof. Zítka v letech 1885–1889 a pak jeho asistentem. Od r. 1890 samostatný architekt. V Praze je podle jeho projektu postaven Obecní dům, Obchodní dům U Nováků ve Vodičkové ulici (1902–1903). R. 1906 účast v soutěži na radnici v Prostějově, 1912, filiálka živnostenské banky v Prostějově.

Zatloukal, P.: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 1981.;.

V Praze se učil v kupectví svého bratra. Zpěv začal studovat u F. Pivody, vyškolil se u Wallersteina. Divadelní dráhu zahájil na německém divadle v Olomouci. K.Kovařovicem byl poté angažován do ND Praha.

ČSHS.II.Praha 1965.S.340–341., ČBS XX.století, 2.díl K-P, Praha 1999, Kopecký, Eman: Slavní pěvci Národního divadla, Praha 1968

Působil na UP, kat. klasic. filologie v letech 1950–1954. Nyní na UK Praha.

Purketová Jana: O životě a díle čes. a slov. pedag. Brno SVK 1989, S. 107. ; Kapitoly z dějin olomouc. univerzity. Ostrava Profil 1973. Nekrolog – Vykypěl, B.: Jaroslav Popela. Linguistica Brunensia 59, 2011. S.269–270.

Doc. PhDr. Jaroslav Popela CSc.

Od r. 1938 působil v Prostějově na různých školách, profesor.R.1958 od­chází do důchodu.Maluje krajiny Beskyd, sociální motivy z Ostravska, zátiší, dnes již zmizelé části Prostějova, litografie, užitá grafika, diplomy, plakáty.Přispíval do Štafety.

Toman, P.: Nový slovník českoslov. výtvarných umělců, Ostrava 1993., Slovník českých a slovenských výtv. umělců 1950 – 2000, 5.díl, Ostrava 2000;.

Maturoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, bohosloví studoval v Olomouci, kde ordinován 5.7.1929. Pak působil na olomoucké fakultě CM, kde 1937 habilitován. V roce 1938 odešel do Prahy, kde se věnoval sanskrtu, od r. 1942 učil hindštinu a urdštinu a od r. 1943 bengálštinu ve večerních kurzech Orientálního ústavu. V letech 1950–1965 působil na FFUK v Praze.

Nekrolog. Arch. Orient, 52, 1984. S. 78–79. Kdo byl kdo. Praha, Libri 1999. S.399.

zakladatel a kapelník dechové hudby Žerotín, zaslouřilý občan města Přerova, v Přerově žil od r. 1920.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov, přip.KK 1993.;.

Od sezóny 1930/31 působil v olomouckém divadle. Za 3 roky nastudoval 30 oper a 5 operetních rolí. Poté dostal angažmá v Praze.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.Praha 1990.S.432.;.

Roku 1946 abs. konzervatoř v Brně, od r. 1944 působila v Brně, v Hanáckém divadle v Přerově, v Beskydském divadle v Hranicích, v KOD Olomouc, r. 1951 přešla do Ústř. domu Čs. armády Praha.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 205.

Redaktor přerovského deníku Obzor v letech 1928–1942 a Obrany lidu 1945–1947, autor článků, fejetonů, v Přerově vydal román „Cirkus Kludský“, autor divadelních a rozhlasových her;

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha, SK ČSSR 1962, S.213.;.

'

Narozen v obci Dolní Jelení (n.m.č. obce Horní Jelení). Pocházel ze železničářské rodiny. Střední školu absolvoval v Praze a též VUT. Jako strojní inženýr pracoval v první českomoravské továrně, odtud přešel k dráze. V různých železničních oborech pracoval nejdřív na Moravě – v Olomouci, Ostravě a Přerově. Pak se vrátil do Prahy. V roce 1918 se stal vysokoškolským pedagogem ČVUT, kde působil do r. 1951. Zajímal se též o biliofilie, dílo Petra Bezruče. Pořádal výstavy a přednášky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.115;

V letech 1819–1920 působil na olomouckém lyceu, obor přírodověda, technologie.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.311.;Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce.Brno 1936.S.220.;Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918.Praha 1992.S.246.;.

Působil v Českém divadle Olomouc od r. 1923, od r. 1948 v Praze, Divadlo na Fidlovačce.

Přehled o činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 206.

Prof. státu a práva UK Praha, akad. ČSAV /1954/, 1955–65 člen prezidia ČSAV, od r. 1928 pracoval jako žurnalista, publicista/TASS, Levá fronta? a překladatel/Fe­uchtwanger, Shaw, Steinbeck, 1946–54 poslanec NS, 1951–52 čs. velvyslanec v USA, 1949–54 člen ÚVKSČ, od r. 1959 vedl encyklopedické práce ČSAV.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1936, S.433.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.166.;Literární listy, l, 1968, č.18, S.12.;Malá československá encyklopedie.V­.Praha, Academia 1987, S.112., fotografie.;.

Narozen v Žárovicích (n.m.č. Plumlova). Po měšťanské škole pracoval jako v Plumlově jako písař a jako solicitátor . Od 1945–1960 byl zaměstnán u Okresního národního výboru v Prostějově. Po I. svět. válce začal přispívat do časopisů a novin. Od roku 1930 byl jednatelem Sboru dobrovolných hasičů v Soběsukách (n.m.č. Plumlova). Od roku 1961 pracoval tamtéž jako knihovník v Místní lidové knihovně. Psal kroniky. Zemřel v obci Soběsuky (n.m.č. Plumlova).

Prostějovský týden, 17.7.2002.

V roce 1926 maturoval na Obchodní akademii v Olomouci. Poté studoval v Praze na AVU, kde byl žákem prof. Jaroslava Horejce. Na počátku války vytvořil jezdeckou sochu sv. Václava a sv. Jiří. Jeho tvorba se soustředila na sochy koní, žen a svatých. V listopadu 1940 až červen 1943 byl zatčen gestapem za kresbu, která urážela A. Hitlera. Ve vězení se naučil cizím jazykům (něm., angl., franc., částečně špan. a italsky. Po návratu domů do rodiště vážil necelých 50 kg. Po válce mu byl přidělen v Praze byt v Liliové ulici č.8 u Betlémského náměstí. Po válce si pořídil loď Helenu, kterou umístil v zátoce na Smíchově u Císařské louky. Zde se scházeli umělci, pořádaly se zde i výstavy nebo umělecké sedánky. Jezdíval domů tak čtyřikrát do roka a to vždy jen na pár dnů, kdy navštívil hudebníky bratry Černé v Olomouci – Hodolany, Mistra Karla Svolinského na Svatém Kopečku a J.R. Bečáka ve Velkém Týnci. O jeho pohnutém životě se objevilo vyprávění v rozhlase pod názvem Sedmilháři. Zemřel náhle na infarkt dne 3. dubna 1972 v Praze. Pochován ve Velké Bystřici.

Týnecké listy, č.2/2007. S.11; Plachá, Z.: Sochař A. Procházka, Velkobystřické noviny, č.9/2003, S.3–4; Toman, P.: Nový slovník čs. výtv. umělců, Ostrava 1993; Žáková, Michaela.Diplomová práce. FF MU Brno 2023. NeZapome­nutelný sochař A. Procházka (1908–1972).Změna data úmrtí ze dne 3.2. 1972 na 3. dubna 1972. Portréty převzaty z DP Michaely Žákové, s. 63.

Kresba portrét A. Procházky byla vytvořena autorem Jiří Wowk, r. 1953.

Narodil se v rodině záměčnického mistra, kováře, řemeslníka, vynálezce a lidového mudrce, který hodně četl a vypravoval. Když mu bylo pět let, zemřela mu maminka a tak jej vychovávali prarodiče. Od raného dětství se kamarádil s Vítězslavem Houdkem, s kterým si později i psal. Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde v r. 1881 maturoval. Do října 1883 v olomouc. kněž. semináři, studia přerušil a přešel na FFUK Praha, obor latina, řečtina, čeština, abs. 1887. Poté učitelem v Praze – Strašnice, později učil na Žižkově a ve Vršovicích. V r. 1891 přešel do Vilímkova nakladatelství, kde redigoval až do r. 1939 dětský časopis Malý čtenář a řídil edice dětské literatury. V roce 1901 se stal knihovníkem na Vinohradech, od r. 1913 jejím ředitelem. V roce 1923 byl řádným členem České akademie. Vydal přes 30 bás. knih. Mnoho básní zhudebněno. Autorem lid. pohádky ve verších Ječmínek. Část literární pozůstalosti uložena v olomouc. muzeu. Na rodném domě, na Kapounově má pamětní desku, která zde byla instalována v roce 1934.

ČSHS.II.Praha 1965.S.369.;Procház­ka, F.S.: Člověk a dílo.Brno 1927.;Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře.Olomouc 1993.S.29.;Hanácké noviny, 20.1.1996, S.8., Papajík, David – Šmíd Miroslav:Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.600 – 603.

V letech 1945–49 studoval Vyšší rolnickou školu v Olomouci, do r. 1950 působil na Státním staku mládeže v Ondrášově (n. osada obce Moravský Beroun). Od r. 1959 scenárista a dramaturg ve FS Barrandov. 1968 –69 místopředseda Svazu spisovatelů. V r. 1970 těžce onemocněl, byl diskriminován. Je otcem 2 dcer Ivy a Lenky, které se narodily v Olomouci, obě spisovatelky.

Slovník českých spisovatelů.Praha 1964.S.405 – 406.;Brabec, J.: Slovník zakázaných autorů 1948 – 1980.Praha 1991.S.352 – 353.;Procházka, Jan : Politika pro každého.Praha 1969.;.

V matrice Ivančice uvedeno datum 6. února, ale lehce přeškrtnuto a tužkou přepsáno na 4.2.

Do Olomouce přišel z Osvobozeného divadla, Praha v červnu 1929 a hrál zde jednu sezónu, do června 1930, poté půs. 1930–31 v Brně, od r. 1931 v ND Praha. Hrál ve více než 65 čes. filmech. O něm natočeny filmy: Herecká maska. 1940. ;Nár. um. J. Průcha. 1958. ;Nár. um. jm. r. 1953. ;

Přehled o činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 207. Páleníček, L. : Jaroslav Průcha. Praha, Orbis1961, 257 s.

Zakládal spolky a svazy zabývající se košíkářstvím, založil stavební družstvo Samostatnost, to vše v Morkovicích, pěstoval vrby na proutí, účast na stavbě žel. dráhy Morkovice – Nezamyslice. Pomáhal potřebným prostřednictvím jejich hospodářského povznesení.

Lidová demokracie, 26.9.1990, S.6., .

Narozen na Prostějovsku. Prof. UK v Praze (1924), akademik ČSAV (1954), zakladatel moderní české vědy o nemocech ušních, krčních, nosních.

ČBS.Praha 1992.S.574 – 575.;.

Moravské osbnosti kultury a umění/REGO SVKOL;.

Profesor a ředitel zemědělských škol, zakladatel sportovní házené v Přerově, rozhodčí v lehké atletice .

Literární místopis OA Přerov/duben 1993.Cekota, Vojtěch: Životní jubileum.KP, XXII, 1979, S.154–155.;.