Osobnosti Moravy.eu

Malíř, portrétista, figuralista, krajinář a pedagog. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze ( 1924–1927 grafická speciálka prof. Švabinského). Od roku 1927 člen Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, od roku 1933 člen Skupiny výtvarných umělců v Brně, v letech 1939–1944 členem Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně, po r.1945 člen brněnského Bloku a dlouholetý funkcionář Svazu čs. výtvarných umělců. JJako pedagog působil na Vyšší škole uměleckoprůmyslové (1927–1944), Střední škole textilní v Brně (1951–57) a na Škole uměleckých řemesel v Brně v letech 1945–1953. Nejobsáhlejší soubor jeho díla se nachází v Moravské galerii v Brně, další dílo je ve sbírkách dalších moravských i českých galerií a v soukromém majetku . Pohřben na Ústředním hřbitově, Vídeňská 96 v Brně, kde má čestný hrob.

ČBS.Praha 1992.S.281.; Hlušička, J.: Karel Jílek.Praha 1987.;

Nejprve se vyučil soustružníkem a v r. 1950 absolvoval dělnickou přípravku pro pracující, V letech 1951–55 studoval herectví na DAMU v Praze. Poté nastoupil jako herec v Divadle Jiřího Wolkra, kde působil až do předčasného důchodu v r. 1991.. Původně začínal jako filmový scénárista, v polovině 60. let přesunul zájem k televizi a divadlu. Nejprve psal hry pro děti, později napsal 6 her pro dospělé. Vytvořil scénáře k filmům Láska jako trám, Křídlovka pro Majoránku, Žalobníci, Osení ad. Otec novinářky a moderátorky Míši Jílkové.

Slovník českých spisovatelů od roku 1945.Díl 1, A-L.Praha 1995.S.340.; Rusínský, Milan: Vše pro člověka. In: Severní Morava, sv. 48. 1984.

Vyrůstal v chudých poměrech. Vyučil se knihařem a vazbě knih. Divadelní dráhu zahájil v listopadu 1936 v Pardubicích. Po vojenské prezenční službě 1939 se uchytil v baletním sboru Českého divadla v Olomouci, ale po roce opět kočoval. Po osvobození 1945 se přihlásil do Opavy, kde angažován. 1950–1951 nastoupil ve Vesnickém divadle v Praze a r. 1951 se začlenil do nového souboru Krajského oblastního divadla v Šumperku, kde působil 25 let. Věnoval se zde i loutkovému divadlu (výroba loutek, výtvarník, režisér, herec) jež pod jeho vedením zajíždělo po oblasti. Do důchodu odešel k 1.1.1977.

BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S. 80.

Narozen ve Chválkovicích u Olomouce. Absolvoval RG v Plzni r. 1927, poté studoval KU, r. 1932 doktorát, 1936–39 soudce Vojenského divizního soudu v Praze, 1939–1948 odd. Stát. zastupitelství při krajském soudu v Praze, 1948 zbaven soudc. postavení za to, že začal stíhat zločiny Rusů. Odešel do exilu. Paříž, 1950 Kanada, psal pro rozhlas, 1951 Spoj. státy – knihovna amerického kongresu, prac. středoevrop. práv. odd. , 1953–56 stud. knihovnictví na americké katol. univ. Získal hodnost Master of Science doktorátu věd v knihovnickém oboru. Autor vědec. publ. z oblasti práva.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta. 2.sv. vl.n. 1989, S.50–51; foto, S.343.;

Chválkovice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Profesor obchodní akademie v Přerově, ředitel záložny, autor publikace"70 let úvěrního spolku záložny v Přerově".

Literární místopis Přerovska. SOKA Přerov;.

Absolvoval Slovanské gymnázium, poté pedagogické gymnázium (býv. Fučíkova škola), FFUP katedra společenských věd a obor speciální pedagogiky. Učitel v ZŠ Paseka, Lipina, Kopeček (špatně mluvící děti), Slavonín (zvlášt. škola), Olomouc – Řepčín (internátní zvl. škola, Kopeček (ZIŠ s vadami sluchu, v letech 1972–1991, nyní detašované prac. Odboru MŠ, odd. inspekce pro speciální školy okr. Přerov, Vyškov, Šumperk, Prostějov, Olomouc, Publikační činnost v odborném pedagog. tisku, sbornících, u nás i v zahraničí.

Společenská kronika. Vzpomínky. Hanácké noviny, 10.1.1998.S.4.

Slavonín, Řepčín a Svatý Kopeček městské části Olomouce.

Mgr. Milan Jiříček

Studoval v Olomouci a Příboře. Působil zprvu na obecné škole v Bystročicích, r. 1897 byl povolán na jedinou českou obecnou školu do Olomouce, tenkrát v Purkrabské ulici. Působil jako sólista v Žerotíně, po tatínkovi byl 12 let spolkovým archivářem, učil na housle na hudební škole Žerotín. Na Plumlov se již nikdy více nevrátil, protože zemřel ve 47 letech.

• mt-: Milovníci Plumlova. In: Rok na Hané 1992. Olomouc, Hanácké noviny 1991.S.118.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval r. 1879. Poté studoval práva v Praze. Studia nedokončil a po dvou letech se vrátil na Moravu a nastoupil pedagogickou dráhu v Pavlovicích u Přerova, Třeběticích a v Přerově. Od 1895 na obchod. škole v Brně, 1904–1923 ředitel obchodní školy ve Vyškově. R. 1900 absolvoval studijní cestu do Paříže a Londýna. Literární činnost: překlady angloamerické, zejm. humoristické prózy, přeložil Shakespearovy hry a vydal je r. 1907. Autor učebnic obchod. zeměpisu, účetnictví, němčiny. Do denního a odb. tisku psal metodické nebo národohospodářské články. Přispíval do čas. Domácí hospodyně 1893. ;Lumír 1892;Moravská orlice 1900;Výr. zprávy obch. školy ve Vyškově 1906, 1909, 1912, 1914. 1916.

Památník 60.výročí čes.Gymnázia v olomouci.Olomouc 1927.S.59, 191.; Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.564.;.

Stud.1942–45 ŠUŘ Brno, 1945–51 VŠUP Praha, prof.A.Strnadel­.Věnuje se volné grafice, kresbě, ilustraci, užité grafice a spolupráci s architektem­.Nejuživanější graf.techn.: litografie.Přechod­ně pobýval v Olomouci, Heyrovského 49.

Katalog výst.Současná česká grafika.Praha, 1989, S.96./fotografie/;

Narodil se v rodině středoškolského profesora. V pěti letech mu zemřela matka a rodina přesídlila do Chrudimi. Tam absolvoval v roce 1900 gymnázium a na přání otce vystudoval přírodovědnou fakultu v Praze, i když sám měl zájem o výtvarné umění a estetiku. Po úspěšném ukončení studia pokračoval v roce 1907 na přírodovědné fakultě v Innsbrucku. V letech 1907 až 1914 působil Jaromír John jako středoškolský profesor v Praze a v Kolíně, kam se přiženil. Jako středoškolský profesor přešel na dívčí lyceum a poté na gymnázium v Hradci Králové. Za první světové války bojoval na Balkánské frontě. Po návratu do vlasti působil jako instruktor dobrovolnické školy, správní důstojník a poručík ve vojenské nemocnici. Během války ještě studoval filozofii a estetiku a v roce 1919 získal titul doktora filozofie. Po propuštění z armády v květnu 1919 se rodina Jaromíra Johna přestěhovala do Brna, kde pracoval nejprve jako redaktor Lidových a poté jako profesor na gymnáziu. V letech 1922–1923 byl stipendistou v Paříži. Po návratu externě přednášel na brněnské technice dějiny umění. Jaromír John podnikl mnoho cest po západní Evropě. V roce 1925 se stal úředníkem tiskového odboru předsednictva vlády. Založil časopis Bytová kultura, obrazový archiv ČTK, vedl propagační oddělení Orbisu, založil Společenský klub na pražských Příkopech. Byl rovněž členem Devětsilu.V roce 1928 odešel Jaromír John do důchodu. Přesto byl pověřen řízením časopisu Pestrý týden. Od roku 1935 žil v Novém Městě nad Metují, kde se věnoval beletristické práci. V letech 1936–46 žil ve Slatiňanech, od roku 1942 společně se spisovatelkou Helenou Šmahelovou.

Od roku 1946 až do své smrti 24. dubna 1952 působil Jaromír John jako profesor Palackého univerzity, kde založil katedru estetiky.Mezi nejznámější díla Jaromíra Johna patří povídkové soubory Večery na slamníku, soubor pěti novel Dořini milenci a jiné kratochvíle a romány Výbušný zlotvor, Moudrý Engelbert, Eskamotér Josef, Pampovánek a Estét. Pro děti napsal vlasteneckou prózu Rajský ostrov a převyprávěl rovněž Cervantesovy Příběhy Dona Quijota.

J

Český bibliografický slovník. – Praha : Academia, 1992 Soldán, Tomáš – Sulovský, Jan: Životopisy. ČRO.

Advokát v Prostějově, manžel spisovatelky Svozilové-Johnové.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970.S.86.

Narozen v Chořelicích (n.m.č.Litovle).

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1878. Poté absolvoval LF UK v Praze, kde promoval r. 1883. V letech 1903–1915 byl starostou Kyjova, bojoval proti rakouské vládě. Hrozilo mu obvinění z velezdrady. Spáchal sebevraždu skalpelem. V Troubelicích umístěna jeho pamětní deska.

Hanácké noviny, 20.4.1996, S.10.,

Narozen v Předmostí u Přerova (n. m. č. města Přerov). U divadla začínal jako ochotník v činohře spolku Tyl v Přerově, v r. 1939 byl přijat do sboru zpěvohry v Brně. Přední sólista opery Stát. divadla v Brně v letech 1945–1978. Zasl. umělec.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.617–618.;Kmoníčková, Eva: V roce 1985 zemřeli.Brno, SVK 1986, S.32.;

Pseudonym pro poezii. Vlastním jménem Ladislav Soldán Autorem osmi básnických sbírek. Český literární historik a kritik. Od r. 1991 působil na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity v Opavě. Koncem devadesátých let začal publikovat verše pod pseudonymem Ladislav Jurkovič a debutoval sbírkou:

JEŠTĚ NAPOSLED (1999)

BYDLIŠTĚ SLOV (2003)

PÍSMENY PROTI ZDI ( 2005)

POLIBKY, PLIVANCE A JINÉ ZVYKLOSTI (2016)

KRAJINY A ZVYKLOSTI SPÍŠE MÍSTNÍ (2017)

ZASE SE STROMY ANEB VŠEHOCHUŤ (2017)

STÁLE SE STROMY (2018)

http://otavinka.blog.cz/…mesice-a-dny

Doc. PhDr. Ladislav Soldán, CSc.

Absolvoval gymnázium v Příboře a po maturitě odešel studovat bohosloví do Olomouce a po devíti semestrech přestoupil do Litoměřic, kde studia dokončil. V roce 1934 vysvěcen a působil v litoměřické diecézi. V době okupace v odboji. V roce 1957 dostal infarkt a invalidní důchod a vrátil se do rodiště. Zabýval se historií rodiště. Jeho pozůstalost bohatým zdrojem SOA Nový Jičín pro badatele.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 41.

Absolvoval gymnázium v rodišti, pod vlivem prof.F.Bílého pak FFUK v Praze, obor čeština, němčina.Za pobytu v Praze členem Moravsko-slezské besedy.Poté suploval na reálce v Brně, rok v Telči, od r.1882 v Přerově na měšťance a gymnáziu.Od r.1894 v Plzni a 1897–1928 v Praze.Od r.1918 zemským školním inspektorem pro živnostenské školy.Historikem literární Moravy se stal až po odchodu do Čech. V časopiseckých statích se zabýval K.F.M.Klácelem, L.Hansmannem, A.V.Šemberou, B.Němcovou, Fr.Bílým, Fr.Táborským.Přis­píval do Časopisu Matice moravské.O J.Ko­lárovi napsal knihu Rodina pěvce Slávy dcery/1928/.Člen České akademie věd a umění a království českých spol.nauk. Spoluzaklakladatel muzea v Přerově.

Z díla: Korespondence a zápisky Jana Helceleta.Brno, 1910.: Ficek, Viktor: Biografický slovní širšího Ostravska.Seš­.3.Opava 1979, S.57–58/bibliografie díla/;Středisko, sborník VSMO 1986, č.10, S.57-pozn.ke článku Fr.Hýbla uvedeno datum úmrtí 16.10.;MSN.II­I.Praha, 1927, S.845;Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov/opraveno datum z 17.na 16./.

Vystudoval nižší G v Olomouci r. 1895–1899, studoval na učitelském ústavu v Kroměříži 1899–1903, žák F. Vacha. Výkonný čln a funkcionář PSMU. Publikoval v čas. Hlasy z Hané, Moravské slovo, Lidové noviny, Svobodný zítřek, Národní škola aj.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982.S.224.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.624.;Ka­dlčík, F.: Prostějov a PSMU.Hlasy z Hané, 6.4.1940, č.14, S.1–2.;.

Vystudoval 4 třídy českého gymnázia v Zábřehu, poté 1915–1917 soukromý katolický ústav v Bubenč., V letech 1919–1923 učil v Úsově, poté 2 roky v Zábřehu, 1925–27 v Lesnici. Od r. 1927 po dobu 7 let ve Veselí u Mohelnice, od r. 1938–1955 v Paloníně. Divadelní ochotník, režisér a loutkář. Ve 20. letech v Lesnici vymaloval celé jeviště s kulisami i oponou. Autor loutkových her. Napsal hru Princezna Juliána a drak Drobeček, kterou hrála i vinohradská Umělecká výchova a vysílal ji též Čs. rozhlas.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk, 1990, S. 73–74. ;/foto/;. Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk. 2001.

V r. 1951 absolvoval VŠUP Praha, u prof. Benše. Realizace: soubor nábytku čalouněného ÚLUV Praha 1980, restaurace letiště Ruzyně 1981–1982, odpočivné křeslo UP Rousínov, vnitřní zařízení pro lázně Poděbrady 1982, 1983 – 1984.

Vyznání životu a míru., Praha 1985., S.180.;

Vystudoval reálné gymnázium Ústřední matice školské, kterou zakončil v roce 1882 maturitní zkouškou. V roce 1886 složil zkoušky učitelské způsobilosti v Příboře. Působil ve Střelicích u Brna, v Moravičanech, v Cotkytli a Drozdově (na Šumpersku). V roce 1909 vydal vlastním nákladem spisek Domácí průmysl na horách hejtmanství Zábřežského.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.75–77.;

Studoval něm. gymnázium v Kroměříži, pak studoval zeměpis a dějepis na FF v Praze. Působil jako profesor na gymnáziu v Opavě. Byl jednatelem a knihovníkem Matice opavské. 1896 odešel do Zábřeha a stal se ředitelem gymnázia zasloužil se o stavbu nové budovy. Ovlivnil i svého syna Václava Kálika. Věnoval se vědecké a publicistické práci. Hodně publikoval a to i časopisecky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998.S.52–53.

Rodiče Josefa se v jeho deseti letech rozvedli a on zůstal sotcem. Začal studovat gymnázium v Přerově v letech 1928–1934, v letech 1934–1935 dojížděl do Olomouce na Slovanské gymnázium a po roce odešel na gymnázium do Hlučína, kde v roce 1938 maturoval. Zde orientoval svůj zájem na češtinu a francouzštinu, psal verše, věnoval se hudbě a kresbě. Jeho rodina žila v Moravské Ostravě, ale on zůstával věren Hlučínu. V červnu 1938 získal první cenu v soutěži moravskoslezského rozhlasu v kategorii veršů za báseň Mrtvý dirigent. Od r. 1938 studoval FFUK v Praze, obor čeština a francouzština.. Po uzavření VŠ se vrátil do Ostravy. Pracoval na nádraží Ostrava – Přívoz, 1939 se kainarovi přestěhovali do Řepiště u ostravy. 1940–1941 působil jako profesionální hudebník, kytarista Doležalova orchestru v kavárně Savoy, 1942–1943 houslistou tamtéž. K tomu ještě v r. 1941 pracoval na pile v Ostravici. Po válce se do školy nevrátil, ale přestěhoval se do Brna, kde se věnoval publicistice. Psal rozhlásky, zprávy, recenze, glosy, kurzívy, úvahy, reportáže, básně a texty, které doplňoval kresbami. 1945–1949 spolupracoval s Divadlem satiry. Poté se stěhuje do Prahy a často pobývá ve spisovatelských domovech v Dobříši a Ždáni na Slapském jezeře. Koncem 50 let podnikl cestu do Vietnamu.

Kolář, Bohumír: Kainar měl mimořádný dar a nepěstoval ho v hořkosti. In: Z paměti literární Olomouce. 2. Olomouc, VSMO 2006. S. 149–152.; Málková, Iva: Literární slovník severní Moravy a Slezska 1945–2000. Ostrava 2001. S.119–124.;

V letech 1991–1998 studoval na FFMU v Brně archeologii a historii a promoval r. 1998 Mgr. V letech 1995–1996 pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, poté 1996–1998 v ÚAPP Olomouc a zde v olomouckém muzeu vykonával v období 1998–2000 náhradní civilní službu. Od r. 2000 pracuje v Archeologickém centru Olomouc, nyní jako vedoucí terénního oddělení. Specializuje se na germánské osídlení střední Moravy. Konal výzkumy v Přáslavicích, Dolanech, v Tepenci na katastru obce Jívová, v Olomouci-Slavoníně aj. Průběžně publikuje v odborném tisku.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 272–273.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc 2008. S.95–103.;

Mgr. Marek Kalábek

Od let hra na klavír v Městské hud. škole v Prostějově, maturita na RG, poté konzervatoř v Brně, abs. 1947. Studium JAMU, abs. 1951 klavírním recitálem s Schumanovým Koncertem a moll. 1962 1. cena Pražské jaro, 1960 Mezinár. soutěž Mnichov, 2. a 3. cena, Ženeva-1. cena. Odb. asistentka.

Instrumentalis­té.Čeští koncertní umělci.A-M, S.130.;.

rozená Němcová Božena

Používala pseud. Alma Gelata. Působila jako učitelka MŠ. Překl. z italštiny , franc. jazyka. Spolupráce s katolic. modernou, zejm. s Dostálem-Lutinovem.

Nosovský, Karel: Soupis čsl.literatury ze léta 1901 –1925.I.díl.S. 524. Praha 1931. Literární místopis Přerovska 1994.

Změna data narození z 25.8. 1868 na 23.7.1868. Ověřeno v matrice SOKA Přerov.