Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Řepčíně u Olomouce, kde také prožil podstatnou část svého života, ředitel olomouckých škol, výtvarný umělec. Žil a působil v Hranicích. Vystavoval v r. 1991 v Olomouci na I. soubor. výstavě Unie výtv. umělců Olomoucka.

B.Smejkal;Zatlou­kal, P.: I.souborná výstava Unice výtvar.umělců Olomoucka.Kata­log.Olomouc 1991.;.

Řepčín část města Olomouc.

Malíř, grafik, autor realizací v oboru užitého umění ( gobelíny, knižní grafika, plakáty, značky, medaile, domovní znamení) a průmyslového výtvarnictví. Studia: Závodní učňovská škola grafická při n. p. Svoboda v Praze, obor litograf – reprodukční grafik ( 1954–1957, V. Bubeníček, O Menhart), soukromě studoval u malíře a grafika F..Bělohlávka, absolvoval večerní kursy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Samostatně vystavuje od roku 1977 , kolektivně od roku 1969 . Zastoupení v soukromých sbírkách: CZ.Ceny: Medaile rektora Univerzity Palackého v Olomouci za podíl na rozvoji školství ( 1986), Pamětní list s medailí od Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci (2005). Členství v uměleckých skupinách a spolcích: Registován při Českém fondu výtvarných umění ( 1982–1987), Unie výtvarných umělců České republiky ( 1990–1998), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 2000). Autor pamětní desky věnované Amadeu Mozartovi na Hauensetildově domě na Dolním náměstí v Olomouci, který byl odhalen 5.12.2001. Výstava k 70 tinám umělce se konala v Galerii G s názvem Ohlédnutí ve dnech 1.4. – 2.5.2009. Průřez torza tvorby, která zůstala po povodni v roce 1997.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1991.;. Matyáš, Bohuslav: Smuteční řeč 6.6.2012.

Do Loštic přišel jako 24 letý mladík, aby vystřídal varhaníka Edmunda Švece. Zde našel svou životní partnerku Bohumilu Pavlátovou, se kterou se roku 1937 oženil a měl s ní dceru Zdeňku.. Skládal a upravoval kostelní písně pro zpěv i orchestr. Vypomáhal v olomouckém divadle hro na lesní roh. Kromě toho, že byl varhaník, rozšířil pěvecký sbor a chrámový orchestr a založil dětský pěvěcký sbor. Založil Mladou dechovku, velký taneční orchestr a malý zábavní soubor. Pod názvem " Smětáci" vystupovali v širokém okolí. Jejich logem byl směták. Zpívanou mši svatou, řízenou J. Smětákem vysílal z loštického kostela československý rozhlas. Z jeho líhně vyšlo mnoho muzikantů, např. Květoslav Pecha a Lubomír Švec, absolvěnt brněnské konzervatoře ve hře na trubku. Oba působili jako profesionální hudebníci v Moravské filharmonii Olomouc. Zkoušky kapely bývaly u Smětáků v bytě, u Řmotů a na Růžku. V roce 1951 se orchestru ujímá Květoslav Pecha.

Fialek, Petr: Loštice ve fotografii do roku 1948. Mohelnice, Křupka 2007. S. 32.

R. 1929 mat. na učitelském ústavu v Olomouci, již za studií řídil ústavní pěvec. sbor a žákovský orchestr, též varhaník Husova sboru, církve čs. od r. 1928. Od r. 1929 působil v Opavě. V letech 1938–1945 učil v Horce nad Moravou. Psal hudební referáty do Pozora. Upravoval lidové písně a psal hudbu k tanečním a tělových. vystoupením.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.557.; Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů.II­.Praha, 1982, S.515.;.

'

Zdeněk, jako třetí, nejmladší syn Leopolda a Marie Smiřických. Celý život prožil v Dřevohosticích. Jeho otec působil jako odborný učitel a později jako ředitel dřevohostické školy. Zdeněk Smiřický na Univerzitě Palackého v Olomouci vystudoval obor český jazyk – dějepis – speciální pedagogika. Promoval r. 1970. Působil na základních školách v Bystřici pod Hostýnem a v Dřevohosticích, později vyučoval na speciální škole v Bystřici pod Hostýnem a působil též jako ředitel Zvláštní školy Holešov. V roce 1986 se stal členem Základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu v Dřevohosticích, v roce 1989 byl zvolen jejím předsedou. Je též místopředsedou Okresního výboru ČSBS v Přerově. Spoluzakládal Vlastivědnou společnost Žerotín Dřevohostice v roce 2004 a byl zvolen jejím předsedou. Společnost byla zaregistrována 15. 2. 2005 jako občanské sdružení. Zdeněk Smiřický je též významným vlastivědný pracovník, regionální historik a publicista. Je autorem vlastivědných publikací, mnoha článků a studií uveřejněných v denním tisku, ve zpravodajích a ve sbornících. Stať o pamětihodnostech městečka Dřevohostice pro turistického průvodce – „Hostýnské vrchy, Vizovické vrchy " (Olympia, Praha 1988 ); "Národopisná výstava záhorské lidové kultury v Dřevohosticích 1893“  – (Studie Muzea Kroměřížska,1992); „Alois Horký – hrdina 2. zahraničního odboje z Dřevohostic“  – ( Sborník SOKA Přerov 2004) „Profesor Josef Sytko / 1828 – 1922 / "  – (Sborník SOKA Kroměříž , 2005); " Pár střípků z rodinné mozaiky " – / Lubomír Smiřický / – alm. Z paměti literární Olomouce, vydala VSMO, editor Bohumír Kolář Olomouc 2006 " Leopold Smiřický – Einšpígl / 21. 2. 1907 – 30. 4. 1990 / – pedagog, odbojový, vlastivědný a kulturní pracovník“ ( SOKA Přerov , 2007); „Josef Sytko / 1828 – 1906 / , profesor Slovanského gymnázia v Olomouci, národní buditel“ ( Vlastivědný věstník moravský, č. 3, 2007 ) Publikace : " Užití současného spisovného jazyka českého v práci kronikáře" – / metodický materiál – Muzeum Komenského Přerov 1986 / „Vítejte u nás v Dřevohosticích“ – vlastivědný sborník ke stému výročí národopisné výstavy Hostýnského Záhoří  – / OÚ Dřevohostice 1993 / „50 let požárního sboru Turovice 1939 – 1989“  – / ČSPO Turovice 1989 / „120. výročí založení sboru dobrovolných hasičů Dřevohostice 1884 – 2004 "  – / Obec Dřevohostice 2004 / stať " Z historie městečka Dřevohostice“ v knize Jana Trojana „Josef Schreier / 1718 – ? / – podivuhodné osudy života a díla zapomenutého moravského skladatele a kantora“  – kompletní realizace publikace – / Votobia Olomouc 2005 / Jan Trojan: „Missa pastoralis / in C boemica /  – Osudy moravské vánoční mše z 18. století“ Zdeněk Smiřický :" Z mozaiky pamětihodností městečka Dřevohostice "

• kompletní realizace publikace  – / Vlastivědná společnost Žerotín Dřevohostice 2008 /

Zdeněk Smiřický : " Z historie obce Turovice" / Vlastivědná společnost Žerotín Dřevohostice 2009 / Novinové články – studie o historii, osobnostech a kultuře: 250 článků článků o historii a kultuře v „Kulturním zpravodaji střediskové obce Dřevohostice“ 1979 – 1990 , „Kulturním zpravodaji“ – OÚ Dřevohostice 1991 – dosud , ve „Zpravodaji Města Bystřice pod Hostýnem“ , ve dvouměsíčníku „Bystřické pokroky“ , v „Holešovsku“ – kulturním zpravodaji Města Holešova, v denním tisku „Nové Přerovsko“, " Týdeník Kroměřížska", „Katolické noviny“, Naše rodina, "ZVUK zlínskéhop kraje " – časopis pro kulturu Zlínského kraje.

Galerie rodáků a nejen jich – dokum. list. 21.10.2009.

Mgr. Zdeněk Smiřický

Tvůrce sklářských výrobků s olomouckými motivy, spolupráce při výstavách Flora Olomouc;nár. umělkyně.

ZVSMO 1981, č.15–16, S.34–35; Králíková, M.: Olomoucké motivy v díle n.u.L.Smrčkové=ZKVMO 1979, č.198, S.1–12; Kdy-kde-co v Olomouci,1978, březen, S.16–18; Bortlová, Ivana: Ludvika Smrčková a naše město.=Stráž lidu, 1983, 10.12., S.4; =herm: Za Ludvikou Smrčkovou.=Kdy,kde, co v Olomouci, 1991, březen, S.29;;.

Syn JUDr. Břetislava Smysla (1917–1989). V roce 1964 absolvoval Střední průmyslovou školu chemickou v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor analytická chemie, kde promoval v roce 1969. Doktorem přírodních věd v r. 1974, kandidát věd, CSc v roce 1991, kdy obhájil na Karlově univerzitě v Praze disertační práci. Od roku 1969 pracoval jako chemik toxikolog na Ústavu soudního lékařství FN v Olomouci, od r. 1991 pracovníkem vědy a výzkumu Ústavu soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci, kde do roku 2005. Vyznamenán r. 1985 Cenou Humboltovy univerzity v Berlíně za zásluhy o soudní toxikologii. Literárně činný od studentských let-povídky, fejetony. Publikoval časopisecky v periodikách: Červený květ, Květy. Kmenový člen loutkářského souboru Kašpárkova říše v Olomouci od roku 1958. Držitel zlatého odznaku Svazu českých divadelních ochotníků. Věnuje se i výtvarné tvorbě-plakátová a užitá grafika, koláže. Vystavoval v Ostravě (1968) a v Olomouci r. 1998 a 2001. Sběratel kuchařek (knih) a zabýval se též vařením. Sbíral též vláčky. Připravoval náčrty pravoslavných kostelů na Olomoucku (6), vymýšlel skládací loutková divadla. Olomoucké veřejnosti se presentoval v pořadech: Jablko od stromu; Nesmysloviny (2000, 2001) , které se konaly v Besedním sálu Muzea umění v Olomouci. V letech šedesátých byl činný v amatérských divadlech spolu s P. Dostálem a R. Pogodou. Vysokoškolský pedagog – katedra bezbečnostního managementu, VŠB – Technická univerzita v Ostravě. Ženatý od roku 1972, otec dvou synů : Břetislava (1973) a Oldřicha (1977).

Dokumentační list  – hš Holanova, Terezie: Vzpomínka a rozhovor. www. http://otavinka.blog.cz http://www.volny.cz/kwezo/touha.pdf

RNDr. Břetislav SMYSL, CSc.

Narozen v rodině soudního úředníka. Studoval na české reálce v Brně, kde maturoval r. 1924. R. 1932 dokončil studia na Lesnické fakultě VŠ zemědělské v Brně. Od r. 1927 byl zaměstnán (kvůli smrti otce) jako smluvní zaměstnanec u stavební firmy na hrazení bystřin. Zprvu působil v Tišnově a od r. 1931 v Brně, kde zůstal až do r. 1943. Pak byl nasazen na nucené práce jako dělník v Rakousku, později v Horním Slezsku, odkud utekl v únoru 1945. V září 1945 byl zaměstnán v Šumperku ve Správě hrazení bystřin. 1949–1950 byl jmenován ředitelem Závodu lesnicko technologické meliorace v Šumperku a r. 1958 přešel do Olomouce, kde se stal ředitelem Lesostaveb. Po roce 1962 pracoval u Státních lesů v Krnově, kde do r. 1970.

Publikoval v odborném tisku, za pobytu v Olomouci ve Stráži lidu. Část jeho pozůstalosti v SOKA Šumperk.

Opustil nás F.S. ing. In: Severní Morava,25, 1973. S. 70–73. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.).Ostrava 2001. S. 120–121.

Ing. František Sokol, CSc.(1967)

Na FFUP působil v letech 1949–1983, obor teorie vyučování cizích jazyků.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973. ;Archiv UP Olomouc;.

Po maturitě na českém vyšším gymnáziu v Zábřehu, kam docházel v letech 1905–1912, si zapsal na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze češtinu a němčinu. Po ukončení studií v září 1920 nastoupil na státní reálku v Šumperku, jíž zůstal věrný až do jejího zániku v r. 1938. Poté stihl do uzavření vysokých škol získat doktorát za disertaci Ohlasy světové války na Balkáně v české literatuře, pro niž v r. 1935 vypracoval rozsáhlou bibliografii. Na šumperské reálce kromě výuky řady předmětů (včetně zpěvu) zastával od školního roku 1921/1922 až do roku 1938 funkci správce učitelské knihovny. V roce 1927 navíc převzal po profesoru gymnázia Františku Bayerovi i českou veřejnou a státní obvodovou knihovnu v Šumperku. Po odstoupení pohraničí Německu ukončil její činnost a knihy připravil k přestěhování na bezpečnější místo. S pomocí odcházející vojenské posádky je nechal přestěhovat do budovy školy v české obci Sudkov, ale fanatičtí Němci je přesto spálili. V Šumperku byl aktivní i neknihovnicky: byl předsedou okrsku Národní jednoty, funkcionářem Sokola, jednatelem okresního osvětového sboru, sbormistrem aj. Po nuceném opuštění Šumperka se přistěhoval do Olomouce. V r. 1940 se stal knihovníkem Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci a v této funkci byl minimálně do r. 1950. Zpočátku učil na státním reálném gymnáziu v Olomouci, v letech 1946–1948 jej i řídil. Po únoru 1948 byl přeložen jako učitel ruštiny na Polívkovo reálné gymnázium. I po odchodu do důchodu v r. 1953 dále pokračoval v regionální činnosti a sestavování evidence autorů z Hané.
V r. 1958 nastoupil do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde do r. 1964 anotoval spisy knihovního archivu od r. 1773 do r. 1945. Objevil přitom i dopisy J. Dobrovského. V r. 1964 začal v olomoucké knihovně pracovat na soupisu moravik a silesiak uložených v jejím fondu. K tomu prošel desetitisíce katalogizačních záznamů uložených ve 304 krabicích hlavního katalogu. Poslední prací, jíž se v olomoucké knihovně zabýval, byla excerpce všech olomouckých tisků evidovaných v Knihopisu českých tisků 25.-18. století. V té době byl už vážně nemocný a k srdci měl připojen kardiostimulátor.

Skládal, Oldřich: Odešel vzácný člověk…=Severní Morava, 1979, č.37, S.73; Ficek, Viktor: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983, S.122–123, Šumperk město a jeho obyvatelé.Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum, 1996. S.226–227.

PhDr. Jan Springer

V letech 1869 – 1884 farář v Dolanech. Průkopník chovu včely cyperské, autor článků o včelařství. Na budově fary odhalena r. 1936 pamětní deska P. Janu Stáhalovi.od sochaře Karla Lenharta.

Fišmistrová,Věra: Páter Jan Stáhala, včelař světového jména. Nové Přerovsko, 2.4.1999, S. 19.; Hartmann,V.: Osobnosti včelařství P.Jan Stáhala. Včelařství, roč.50 (1997), č.5, S.97–98.; Krestýn, F.: P.Jan Stáhala, průkopník moderního včelařství. ČVSMO, 50, 1937. S.280–291.; Ševčíková,Hana: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 19, březen 2009, S.9. ;.

Po maturitě na gymnáziu v Klatovech, studoval filozofii a bohosloví v Praze. V r. 1786 přišel do Olomouce do generálního semináře pro výchovu kněží na Hradisku, od r. 1790 univ. prof. olomouc. univerzity, obor morálka pastorálka. R. 1799 přesídlil do Vídně. V Olomouci vznikly a vyšly jeho Nábožné písně pro katolického měšťana a sedláka /1791/. 2 dílná Příručka učitele lidu. /1787/. Vznikal tu i básnický spis Starý veršovec pro rozumnou kratochvíli. Vydáno K. H. Thámem v Praze r. 1805. V rukopise zůstal rozsáhlý veršovaný epos z r. 1797 „Divný oučinek potěhu“, zaměřený proti názorům Dobrovského na českou prozódii.

Kapitoly y dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.308.;Přeh­ledné dějiny čes.literatury a divadla v Olomouci.I.Praha 1981.S.64.; Zelený, V.: Václav Stach, starý veršovec.Osvěta, 3, II.díl.1873. S.482–504, 724–741, 841–853.;.

ThDr. Josef Rostislav STEJSKAL, biskup Církve československé husitské.
Střední školu studoval v Olomouci a roku 1914 absolvoval Slovanské gymnázium. Poté absolvoval bohosloveckou fakultu a stal se knězem římskokatolické církve. Po převratu vystoupil z katolické církve.. O Vánocích 1919 byl u vzniku Církve československé husitské, která byla vyhlášena 8. ledna 1920 v Praze. Stal se jedním z jejích průkopníků na Moravě. Od 15. března do 10. července 1920 byl farářem ve Velkém Týnci, poté působil do roku 1921 ve Vacanovicích. Pak byl rok v olomoucké diecézi, kde pracoval jako tajemník patriarchy a vrátil se sem i po studiích v Paříži v roce 1924. Dne 6. dubna 1925 byl zvolen biskupem moravským, s působností i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. V teologii Církve československé husitské hájil princip svobody svědomí a formuloval text Vyznání víry Církve československé. Byl redaktorem Náboženské revue. V době pařížského pobytu napsal studii Les Proces de Jean Huss. Zemřel v Prešově na návštěvě příbuzných. Pohřben v kolumbáriu Husova sboru v Olomouci.

ČBS.Praha 1991., S. 660.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?, Praha 1962., S. 254.; Týnecké listy, č. 10/2006, S. 14–19., Tomeš, J.:Český biografický slovník XX. století. Praha 1999, S. 194.
Salajka, M.: Proces ustavování a duchovní správy náboženských obcí Církve československé husitské 1920–2000. Praha 2003.

Narozen v Hostkovicích – n.m.č. obce Tršice Působil ve Vacanovicích (n.m.č. obce Tršice)

V roce 1910 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Po vysokoškolských studiích na KU v Praze se začal zajímat o studium osobnosti dítěte. Působil na pražských gymnáziích, kde vyučoval latinu a francouzštinu. Hlubší odborný zájem prokázal nejen získáním doktorátu filozofie, ale především svou badatelskou činností v oblasti pedagogiky a vývojové psychologie.

Musil, J. : Doc. PhDr. Cyril Stejskal (1890–1969). In: Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, Slovanské gymnázium 1997. S. 121–125. Kovaříčková-Jedličková, E. : Návrat C. Stejskala. In: Primum. . . S. 125–127. Fotografie.

Narodil se v rodině ruského legionáře, majora čs.armády. Od útlého dětství pobýval v důsledku otcova vojenského působení v mnoha místech Československa – v Turčanském Svatém Martině, Komárně, Parkáni, Hranicích a v Krnově, odkud se rodina po útěku ze zabíraných Sudet v roce 1938 vrátila do Olomouce. Studoval nižší třídy Slovanského gymnázia, Vojenskou leteckou akademii a v letech 1947–1951 absolvoval FF UP v Olomouci, obor výtvarná výchova a deskriptiva. Doktorát získal v roce 1952 a poté působil jako středoškolský profesor na Slovanském gymnáziu. V roce 1960 stál u založení Lidové školy umění, kde byl ředitelem a podílel se na tvorbě osnov pro výtvarné obory. Získal nejen objekt na Nové Ulici, ale celý jej rekonstruoval pro potřeby LŠU.. V letech 1954–1974 externě působil na Univerzitě Palackého jako lektor fotografie. Je nositelem mezinárodního titulu MFIAP, nejvyššího vyznamenání, jakého může fotograf dosáhnout. Měl přes 150 autorských výstav, např. v Olomouci, Praze, Brně, Hodoníně, Liberci, Opavě, Ostravě, Linci, Innsbrucku, Berlíně, Hamburku, Burghausenu, Fuldě, Würzburgu, Norimberku, Římě, Reggio Emilia, Bordeaux, Krakově, Tallinu, Rize, Kaunasu, Vilniusu aj. a zúčastnil se přes 400 kolektivních výstav. Získal celou řadu ocenění a zlatý odznak Svazu českých fotografů. V posledním období se věnoval tvorbě publikací o historii a životě v Novém Hrozenkově. Je autorem knih Mädchenlandschaften (Düsseldorf 1980) a Fotografie pro Lidové školy umění (Praha 1980, 1983 a 1989). Vyšly o něm monografie od G. Goffeteho (Virton 1983), Karla Dvořáka (Ostrava 1984) a Ludvíka Barana (1990). Jeho fotografie jsou ve sbírkách Národní galerie a Uměleckoprůmys­lového muzea a Sbírky Svazu českých fotografů v Praze, Muzea umění v Olomouci, Moravské galerie v Brně, Slezského zemského muzea v Opavě, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Muzea Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Lotyšského fotografického muzea v Rize, Asociace litevských fotografů ve Vilniusu V letech 1998–2007 vyučoval na Slezské univerzitě v Opavě. Před 10 lety obdržel Cenu města Olomouce za celoživotní dílo a v červnu 2002 byl výtvarné škole, kterou založil propůjčen čestný název " Základní umělecká škola Miloslava Stibora, výtvarný obor." Spolu s přáteli: Zdeněk Přikryl, Ladislav Rusek a Bohumír Kolář byl členem neformální skupiny PRSK. PaedDr. Stibor má pohřeb na ústředním hřbitově v Olomouci 14.3.2011 ve 14 00 hodin.

Ševčíková, Hana : Cena města Olomouce. Olomouc 2001. http://otavinka.blog.cz/…oslav-stibor Dvořák, K.: Miloslav Stibor. Ostrava, Profil 1984. Kyndrová, L.: Akty Miloslava Stibora. Praha, Orbis 1967. Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. Horníček, M.: Miloslav Stibor. Ostrava, Profil 1989. Přikryl, Z.: K životnímu jubileu Miloslava Stibora. In: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–1988.S. 100–103. Pořad Salón. ČT1. Studio Ostrava 2001. (29.8.2001).

Básně in memoriam a na jeho počest napsali: Zbyněk Šiška a Ladislav Rusek.

Středoškolská učitelka matematiky a výtvarné výchovy. Krátce studovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci a po kvintě přešla na Školu uměleckých řemesel do Prahy. Vyučovala na ZŠ ve Slatinicích, ZŠ Olomouc – Na Hradě, v letech 1980–1988 na Lidové škole umění – výtvarný odbor v Olomouci, Pionýrská ulice, kde vedla obor textilní. Věnovala se zejména art-protisu.

Odborník v oblasti didaktiky technické výchovy. Externí lektor VUT Brno, vedoucí Katedry technické výchovy PedF UP v Olomouci. Vysokošk. pedagog Techn. VŠ v Bratislavě. Autor vysokošk. textů, monografií, vědeckých studií, publikační činnost v odb. tisku, v časopisu pro děti Priatel, populárně naučné stati, odborné recenze. Univ. Profesor-1980.

dokument. list/97., Kropáč, Jiří: Osobnosti technické výchovy..

V roce 1964 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor aplikovaná fyzika a v r. 1973 FFMU Brno. Vedoucí Katedry didaktické a výpočetní techniky Pedagogické fakulty MU Brno. Šéfredaktor redakce AutoAlbum. Motoristický žurnalista. Autor 12 vysokoškolských skript a automobilové encyklopedie. Doc. RNDr. Mojmír Stojan, CSc.

Kdo je kdo II. 1991–1992. Praha 1991. S.908. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na – Su. Valašské Meziříčí 2011. S.109.

Vysokoškolské studium absolvovala na Katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci. V olomouckém knihkupetcví Velehrad se konala její první výstava. Od roku 1997 působí na Slovanském gymnáziu.

Slovanské gymnázium literrání.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.388;

Po ukončení vysokoškolských studií pracoval na Biologické fakultě UK v Praze. Poté v Laboratoři ČSAV. Po roce 1980 přešel do Českých Budějovic a stal se jedním ze zakladatelů vědeckých pracovišť Akademie na jihu Čech. V roce 1983 založil Laboratoř biomatematických metod AV ČR. Profesorem byl jmenován až po roce 1990. V letech 1990–1993 se stal Prof. RNDr. Straškraba, DrSc místopředsedou ČSAV, a předsedou Koordinační rady Sdružení biolog. ústavů ČSAV v Českých Budějovicích. Později prorektorem Jihočeské univerzity a hostujícím profesorem. Své pznatky publikoval ve 100 primárních publikacích a je autorem 3 knih.

Akademický bulletin 2000/09 ČBS. Praha 1992. S. 664.

V roce 1975 abs. FFUP, kat. výtvar. výchovy. Zajímá se o teorii výtvarného umění. Do r. 1978 pedagog LŠU. Zastoupen svým dílem ve sbírkách NG, a G Olomouc. Výstavy v Praze a zahraničí. Žije v Praze, Začátkem ledna 1993 navštívil Olomouc a své dílo zde prezentoval v podobě dvojvýstav „Úsměv“ v galeriích Půda a Caesar.

KJK 1991/1992.II.Praha 1991.S.911.;.

• fed-: Úsměvy Václava Stratila. In: Hanácké noviny, IV.,č.31, 8.1.1993.S.4.

Abs. SG 1945, pracoval v krajském, později VMO. Autor publikací o jeskyních. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci.

V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.169.; Za hlasemKomenské­ho.Olomouc 1957.S.147.;. Musil,J.V. Kopeček. Olomouc 1984.

Narozen na Svatém Kopečku (nyní Olomouc-Svatý Kopeček)

Vedoucí výzkumného týmu řešitelů léčby rakoviny, v r. 1998 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti přírodní vědy. V Olomouci působí od 14.5.1992 na Katedře botaniky PřF UP jako vedoucí laboratoře růstových regulátorů.

Ševčíková, H. -Petřík, M. : Cena města Olomouce 1997–1998. Olomouc 1998; ;

Prof. Ing. Miroslav Strnad, CSc., DSc.

Podplukovník pilot britské RAF, po studiích působil v Olomouci, kde prošel plachtařským výcvikem pak sloužil v Brně. 1939 emigroval do Francie a pak do Anglie, prošel leteckým výcvikem a účastnil se bojů v Anglii a Skotsku. Jako fotograf dokumentoval svou pouť a vytvořil kroniku účasti čs. letců na západní frontě. Po návratu působil v Praze. 1946 opustil armádu a odešel do Brna. Po roce 1948 perzekvován. Až 1989 rehabiltován. Nositelem řady čs. státních vyznamenání.

Filip,Z.: Cesty hrdinů V.In: Severní Morava, sv.91, 2006. S.40–44.

Narozen v Dluhonicích u Přerova (n.m.č. města Přerov). Ředitel školy v Dluhonicích, dnes Přerov V. Kronikář obce, v rukopise kronika Dluhonic více jak 400 stran, spolu s ostat. pozůstalostí uloženo v OA Přerov. Psal články do Zpravodaje OPS;

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov 1982;. Úmrtí SOKA 1997.