Osobnosti Moravy.eu

Rozená Dvořáková. Žačka lidové umělkyně Julie Kummerové – Kubíčkové, která v letech 1957 – 1962 vedla výuku lepení hanáckých kraslic v Domě dětí a mládeže v Olomouci. Od roku 1973 žije paní Suchomelová s rodinou v Nedvězí u Olomouce, kde v roce 1987 založila národopisný kroužek Kraslice pro děti ve věku od 6 do 15 let. Každoročně děti presentovaly své práce, kraslice, perníčky, přáníčka, PF i další výrobky a ozdoby ze slámy, zvykoslovné pečivo a další obyčejové dekorace, dvakrát ročně na výstavkách v předvánočním či předvelikonočním údobí. V roce 1993 byl natočen výukový film Střediskem informatiky služeb škole a práce kroužku byla též inspirací pro fotografický um Vladimíra Galgonka ( 1993, 1996). V roce 1994 připravila ke stálé instalaci kraslice podle historických moravských vzorníků pro Muzeum Jana Ámose Komenského v Přerově pod názvem Volání jara. Kroužek Kraslice má krásnou dokumentaci své činnosti v podobě kroniky, která dokresluje všechny aktivity paní Suchomelové v rozvoji lidové kultury na Hané.

Ševčíková, Hana: Velikonoce. Olomouc 1996. Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. 2008, č.5.

V roce 1974 absolvoval gymnázium v Hejčíně. Psal poezii (publikováno časopisecky a ve sborníku Zelené světlušky.) Po maturitě se hned na DAMU nedostal, pracoval tedy asi tři roky v olomouckém divadle a na studia do Prahy byl přijat až v roce 1977. DAMU Praha, obor dramaturgie absolvoval v roce 1982. Poté působil téměř deset let (1982–1991) v olomouckém divadle jako dramaturg a od dubna 1994 v Českém rozhlase, jako redaktor slovesného umění. Jeho básně čteny též ve Viole. Autor několika historických her z dějin Olomouce. Jeho hlavním pořadem v rozhlasu byly Toulky krajem, což je cyklus dokumentů, které mapují zajímavá místa regionu: historii, přírodní památky i významné osobnosti.V roce 2005 získal Cenu Českého rozhlasu za regionální slovesnou tvorbu a dvakrát čestné uznání v soutěži o Prix Non Pereant na téma" Média na pomoc památkám".. Kromě rozhlasové práce se věnuje i tvorbě pro divadlo. Je autorem a zároveň režisérem několika divadelních her vztahující se k historii Olomouce a význačným postavám města a Moravy. V roce 2009 získal Cenu kraje za výjimečný počin roku v oblasti profesionálního umění – oblast divadla. Na svém kontě má zatím tyto hry: Generál Lafayette (1997), Václav III (2006), O životě a vládě Franze Josefa I. (2008), Muzikant z Janského vrchu (2009), Causa Karel Sabina (2011) a Jiřík versus Matyáš aneb olomoucké boje o český trůn (2014).

Dosoudilová, Ivana: Desatero otázek a odpovědí. Kdy-kde-co v Olomouci. 2006, č. 10, s.7–10.

MgA. Jan Sulovský

Stud. Stř. prům. školu stavební v Lipníku nad Bečvou, abs. 1961;

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.;

Vystudoval dirigování na JAMU(1956). Byl pianistou Státní filharmonie v Brně, potom dirigentem Čs. rozhlasu v Bratislavě. Od roku 1959 působil jako dirigent Severočeského symf. orchestru v Teplicích. Zahynul tragicky.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.657.;

Narodil se na Svatém Kopečku u Olomouce a do čtrnácti let žil rodišti a v Lošově. Měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Jeho babička a dědeček z tatínkovy strany bydleli v Radíkově. Vztah k rodnému kraji, hanáckému folklóru, se projevil v celém jeho díle. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od roku 1945 působil na této umělecké škole sám jako pedagog. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Motivy pro svou tvorbu hledal především ve folkloru a přírodě. Kromě kresby se věnoval také volné a užité grafice. Byl také scénografem a knižním ilustrátorem. V letech 1950–1955 prováděl výzdobu olomouckého orloje a v témže období působil též jako scénograf v olomouckém divadle. Z hlediska botanického je nutno tvorbu Karla Svolinského ocenit výrazně pozitivně. Řadí se k autorům zlatého fondu české botanické ilustrace. Později jeho ilustrace použil také Jaroslav Petrbok ve své knize pro děti, nazvané „Rostliny“ (1960). Na Slovensku ilustroval společně s Květoslavem Hískem i Malý atlas liečivých rastlín Ľudmily Thurzové (Martin 1963). Dále ilustroval knihy i pro londýnské nakladatelství Spring Books a pro pařížské nakladatelství Gran­d.

Chadraba, R.: Folklór v díle Karla Svolinského a starší tradice..In: Studie Muzea Kroměřížska 1992/1993. S. 68–70. * Plachá, Z.: Vzpomínka na Karla Svolinského. In: Velkobystřické noviny, 1993, č.4.S.4–5. Ševčíková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011, č.9, S.7.

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce Žil v Lošově a Radíkově. Obě místa nyní součást města Olomouce. Zdenka Plachá si mnoho let dopisovala s umělcem, který mj. ilustroval i kroniku knihovny ve Velké Bystřici. Kopii ilustrace jsem dostala od Zdenky Plaché.

Na olomoucké české reálce byl žákem prof. Františka Smolky. Za 2. světové války pracoval na nucených pracech v Reichu. Vzdělání si doplnil na dálkovém studiu Ústřední školy lidové umělecké tvořivosti a na AVU ve Vídni. Vedle vlastní malířské a řezbářské tvorby ve Velkých Karlovicích založil a organizoval skupinu amatérských výtvarníků Urgatina.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.377;

Vychodil základní školu v Holici, kde byl velmi ovlivněn třídním učitelem Dr. Františkem Navarou a učitelkou Ludmilou Dudovou, která učila češtinu a dějepis. V roce 1964 maturoval na Střední průmyslové škole strojnické v Olomouci a poté nastoupil do Uničovských strojíren. Zprvu pracoval na montážích bagrů a jeřábů, od ledna 1965 v konstrukci. O rok později obdržel od ředitele strojíren možnost studovat konstrukční obor, dopravní a manipulační stroje na VUT v Brně. Po promoci v roce 1970 se oženil a nastoupil do technologické konstrukce. Záhy poté narukoval na vojnu do Lešan v Posázaví a po čtyřech měsících byl převelen do Slavičína. Věnoval se hodně sportu a trénoval volejbalové družstvo žen. Po vojně se vrátil do Uničova, odkud odešel koncem roku 1976 do Olomouce, kde působil ve Výzkumném ústavu Sigma. Po sedmi letech ukončil výzkum především ze zdravotních a rodinných důvodů a začal pedagogicky působit na SPŠS, kde učil strojírenskou technologii a konstrukci, nauku o materiálech a technická cvičení. Po Sametové revoluci 1989 se stal ředitelem školy a tuto funkci obhájil i v letech 1993, 1998 i po roce 2002. V mimoškolní činnosti se věnoval práci s mládeží, napomáhal znovuobnovení Junáka v Olomouci a dvě období byl zástupcem náčelníka okresní rady. Od mládí se věnoval literatuře. Niterný vztah získal přátelstvím s Ladislavem Stehlíkem a Jaromírem Tomečkem. Obdivoval básnické dílo Jana Skácela, Jaroslava Seiferta, Fráni Šrámka a Františka Hrubína. První báseň napsal v osmnácti, ale pravidelně se poezií zabýval až o třicet let později, i když něco málo napsal už začátkem osmdesátých let. Publikoval v časopise Skautská stopa i v studentském periodiku Vodopád. Jeho básně vycházely na novoročenkách, ale také ve sbírkách vydávaných vlastním nákladem, které měl pro přátele. Jeho básnická žeň kolovala nejen mezi pedagogy, ale i žáky. Vlastní poezii psal na počítači a sám si k ní vytvářel i zajímavé ilustrace. Koncem let devadesátých spatřily světlo světa tyto sbírky: Znamení vodnáře (1996), Hledání poezie všedního dne (1998), Nápadičky pro dětičky (1997) , výběry – Pro dlouhou chvíli (1998), Za všechno mohou ženy, víno a zpěv (1997), Místní cestopis (1998), Listy láskám (1999) a příležitostné básně na volných listech doplněné kresbou či fotografií. Hlavními inspirativními motivy jeho básní byly láska, příroda, vzpomínky na dětství a zážitky. Jeho doménou se stala přírodní lyrika a reflexivní poezie. V letech 1999 až 2002 byly Šafránkovy básně publikovány také v malých bibliofiliích, které vydala literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Malé výbory z tvorby olomouckých autorů vyšly s těmito názvy: Verše, myšlenky a aforismy z konce století (1999), Pour féliciter (2000), Žena a láska (2000), Děti a dětství (2001), Olomoucké kašny (2001), Verše z cest (2002) a Verše o Moravě (2002). Knižně, v olomouckém nakladatelství Poznání vyšla šedesátistránková básnická sbírka jubilanta s názvem Krajina kvetoucí v duši (2002) .Kromě poezie však nutno připomenout, že Ing. Šafránek pravidelně přispíval nejen do jubilejních sborníků VSMO, ale i školních almanachů na Moravě. Zabýval se také historií obce Holice či skautskou činností v rodišti a dalšími aktuálními událostmi. Jeho články najdeme od roku 2001 na stránkách místního měsíčníku Holické noviny. Aktivně se podílel také na činnosti literární sekce při přípravě literárních večerů. Hojně navštěvované jsou také jeho autorská čtení v Knihovně města Olomouce, která se již několik let konají u příležitosti svátků poezie.

Prudilová,Hana: Dílo amatérského básníka Petra Šafránka. Diplomová práce. Olomouc PdfUP 2001. * Kolář, B.: Z pamětí literární Olomouce. Olomouc 2004. * Databáze regionálních osobností HANÁ, on-line katalog KMOl. * Ševčíková, H. : Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. Velký Týnec 2016, č.2.

Ing. Petr Šafránek http://otavinka.blog.cz/…ejni-setkani

Absolv. Obchodní akademii v Olomouci. Současně je sběratelem výtv. umění- obrazy, grafika, bibliofie. Do roku 1991 byl členem Spolku bibliofilů. Publikační činnost i v zahraničním tisku- Rakousko.

dokument. list/98

Prof. MUDr. Jiří Šantavý, CSc. – přednosta Ústavu lékařské genetiky a fetální medicíny Fakultní nemocnice Olomouc. Ordinace pro geneticky riziková těhotenství.

genetika@fnol.cz

Syn buditele A.V.Šembery.Po studiích v Olomouci, Brně odešel 1849 do Vídně, kde vystudoval G a práva.Vznikaly zde jeho první pokusy spisovatelské, odtud dopisoval do českých listů moravských i pražských/Národní listy/.Žurnalis­tické články podepisoval S.Bodlák.R.1880 se zřekl psaní českého Š ve svém jméně a zaměnil je na SCH.Poté velebil Němce a haněl Čechy.Zemřel jako Schembera.

Hýsek, M.: Literární Morava.Praha 1911.S.144–145.; Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.29.;ZVÚO, 1968, č.137, S.8–14.;.

Absolv. gymnázium v Olomouci r.1942, LF UP, chirurgie, v letech 1945–49. Celý svůj profesní život pracoval ve FN v Olomouci. Nejprve na I.chirurgické klinice, v r. 1957 atestace II. stupně z chirurgie. Od r. 1957 se specializovala na plastickou chirurgii, v r. 1965 atestace z tohoto oboru. Od r. 1965 jmenována ordinářkou pro plastickou chir. ve FN Olomouc a v této vedoucí funkci působila 20 let. Věnovala se vědecké a pedagogické práci, přednáškám. Byla autorkou řady odb. publikací. V r. 1975 titul CSc. Manžel prof. Z. Šerý, DrSc. –

Žurnál UP, č.18, 15.6./2007, S.5;

Prvotinu uveřejnil v r. 1970. Složil víc jak 50 studií. Ve skladatelských soutěžích zejména v zahraničí získal 3 ceny a asi 16 vyznamenání. V letech 1980–83 redaktorem Studiové části Československého šachu, rubr. Šachové umění. Od r. 1991 dosud redaktorem Československého šachového bulletinu, až do jeho zániku v roce 1996, od 1998 se podílel na tvorbě časopisu Šachová skladba. Je též autorem publikace Studie kontra partie. Zemřel v léčebně OLUNG v Moravském Berouně.

Malá encyklopedie šachu.Praha, Olympia 1989.S.376.;. http://www.vlasak.biz/evcstud.htm http://otavinka.blog.cz/…an-sevcik-75

V roce 1985 maturoval na Střední průmyslové škole strojní v Olomouci. Od roku 1994 podnikatel. Hudebník, kytarista. Hraje a zpívá v kapele Fly Tomorrow. Autor písní Barikáda; Nohy aj. Hudební styl olomoucké kapely Fly Tomorrow vychází z klasického rocku a blues, s vlivy funku a jazzu, s dominantní sólovou kytarou a foukací harmonikou. V současnosti se její žánrové rozpětí pohybuje od syrového blues až k melodickému rocku a metalovým baladám. Základem repertoáru je vlastní tvorba hudby i textů. Do koncertního repertoáru kapela nově zařazuje několik starých „pecek“ od Cream, Erica Burdona, Johna Mayalla, ale třeba i Beatles, které zpracovala po svém. Současná sestava Fly Tomorrow – 2012

Daniel „Anglán“ Agnew – foukací harmonika, zpěv František Sobek – kytara Petr „Pointa“ Ševčík – kytara, zpěv Zdeněk „Boban“ Konopka – baskytara Vlastík Locker – bicí

Osobně znám.

umělecký pseudonym: Petr Pointa Ševčík

Syn Oldřicha Šimáčka. 1963 ukončil v Praze studium průmyslové a reklamní fotografie. V SDOS Olomouc pracuje od r. 1959 jako fotograf. Výstavy jeho prací : 1963 – Děti ve fotografii, Hranice;1976 Divadel. fotografie v Olomouci – DH;1980 Ostrava – Divadel. fotografie;1981 DH Olomouc – pásmo diapozitivů a textů s názvem Šimáček dr. Leo Bureše, promítnut společ. film 16 mm Návraty. 1981 – Cena O. Stibora. 1983, 1986, 1989 vystavoval v Jugoslávii – Trienále divadelní fotografie. 1990 cyklus Kameny.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1990, srpen, S.14.; Kdy kde co v Olomouci l992, říjen, S.17. Wikipedie.cz

Půs. na LFUP od r. 1964;profesor od r. 1988, 1987 – 1990 přednosta ústavu lékařské chemie. Přednáší biochemii, je členem gestorské rady postgraduál. studia. Autorem a spoluautorem 120 prací, patentů a monografií z bioorganic. chemie. Člen redakční rady mezinárod. časopisu Heterocykles, výkonným redaktorem periodika Biomedical Papers (AUPO) LF UP, členem Americké chem. společ. ad.

Ústav lékařské chemie a biochemie LF UP Profesor Vilím Šimánek je autorem sedmi patentů a mezinárodně respektovaným odborníkem v oblasti komplexního výzkumu přírodních látek.

Profesor Šimánek se podílel na experimentu, kdy spolu s odborníky z Urologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, pacientům se zánětem prostaty bylo podáváno 1,5 gramu celého plodu americké brusinky. Po půl roce se ukázal pozitivní účinek na potíže dolních cest močových. Vědci a lékaři šli ještě dále a zkoumali působení látek na prostatickou tkáň. Zdroj: http://olomoucky.denik.cz/…0170215.html

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.946.; Foto.Žurnál UP 1992, říjen, č.1, S.6.;.

Prof. MUDr. RNDr. Vilím Šimánek, DrSc

Abs.PřFMU Brno, obor obec.fyzika r.1957, v Olomouci působila od r. 1959 jako odb.as. na UP, od r. 1990 docentka katedry experim.fyziky Př.FUP Olomouc.Autorka monografií, VŠ učeb.textů. a učebnic fyziky pro gymnázia.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.951–2;.

Doc.RNDr. Miroslava Široká, CSc.

Syn architekta Lubomíra Šlapety. Studoval FAMU Praha v letech 1956–58, 58–60 asist. kameramana, FSB, od r. 1963 kameraman FSB. Debutoval filmem Každý mladý muž v r. 1965. Žije a pracuje v Praze. V r. 1990 natočil f. Byli jsme to my?/V K. V. oceněn. / Natočil 42 filmů. Přednáší na FAMU.

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.158.;.

Dvojčetem sestry Olgy, syn architekta Lubomíra Šlapety. V roce 1972 absolvoval ČVUT Praha, poté pracoval v Ostravě, 1973–1991 vedoucí oddělení architektury Národního technického muzea v Praze, 1991–1997 děkanem Fakulty architektury ČVUT, 1997–2000 prorektorem ČVUT, 2003 děkanem ČVUT, 2006–2010 děkanem Fakulty architektury VUT v Brně, 1986 hostující docent TU Berlin a 1987 TU Wien, 1992 jmenován profesorem v Berlíně, v roce 2000 působil 4 měsíce v Montrealu a roku 2002 hostující profesor FA univerzity v Lublani.

Autor publikací:

• PRAHA 1900–1978, průvodce po moderní architektuře. NTM Praha 1978
• Kamil Roškot 1886–1945, architektonické dílo. GVU Olomouc 1978, finské vyd. 1979, německé vydání 1981
• Josef Kranz 1901–1968, architektonické dílo. GVU Olomouc 1979
• Otakar Novotný 1880–1959, architektonické dílo. GVU Olomouc a NTM Praha 1980
• Arnošt Wiesner 1890–1971, architektonické dílo. GVU Olomouc 1981
• The Brno Functionalists. Helsinki 1983, něm.vyd. Innsbruck 1985
• Adolf Loos a česká architektura. Galerie Louny a NTM Praha 1984 /2. vyd. 2000/
• Pavel Janák 1882–1956. Semperdepot Wien 1984 /s Olgou Herbenovou/
• Czech Functionalism 1918–1938. Architeculral Association London 1987
• Baťa 1910–1950, architecture and urbanism. Katalog výstavy Zlín 1991
• Baustelle Tschechische Republik. Katalog Akademie der Kilnste Berlin 1997, pol. vyd.2002/
• Prague – XXth Century Architecture. Guide book /s Kohoutem a Templem/ Vienna 1997
• Baustelle Ungam Is.A.F erkaiem a J .Paszáreml /Berlin 1998
• Baba 1932 – modely a plány /s T .Šenbergerem a P. Urlichem/ Praha 2000 /pol. vyd. 2002/
• F . L. Wright a česká architektura. Praha 2001
• Jan Kotěra 1872–1923, zakladatel moderní české architektury /s kol./ Praha 2002
• Lubomír Šlapeta 1908–1983,Čestmír Šlapeta 1908–1999,Scharoun's Czech Students
• Wroclaw 2004 /angl. a polské vydání/
• Baustelle Slowenien Is A.Hrauskym/Berlin 2004
• Jan Hird Pokorný – architektonické dílo /s P .Kratochvílem/, Praha 2005

cs.wikipedia

Prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta DrSc. – český historik architektury

Od roku 1939 v Olomouci-Řepčíně – malířské počátky, později působil v oblasti Konicka-hlavně malba krajin v terénu. Vystudoval VSPŠ Praha Podmokly, UP-Ped. fak. 1949– prof. Kučera, Mokrý, Navrátil, Vydra, Zrzavý. Člen Unie výtvarných umělců od r. 1991. Nositel Ceny města Olomouce, v oblasti výtvarného umění za rok 2007.

Docent katedry vnitřního lékařství LF UP v letech 1956–1975;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.322.; Sdělení paní Šmoldasové,man­želky..

Doc.MUDr. Jiří Šmoldas, CSc.

Abs. Gymnázium Hejčín, LF UP Olomouc, promoval v roce 1976. Vnitřní lékařství, atestace I. a II. stupně. 1976–1994 III. interní klinika FN Olomouc, sekundární lékař FN, Odborný asistent LF UP, Zdravotnická záchranná služba v Olomouci a Územní záchranné středisko.

dokument. list/2000

Abs. Gymnázium Hejčín, LF UP Olomouc, promovola v roce 1984, všeobecná psychiatrie atestace I. a II.st., léčba alkoholismu a jiných návykových látek- nádstavbová atestace. Studijní pobyty v rámci oboru- Slovinsko, Itálie, Anglie. Působí na FN Olomouc, ordinář pro AT problematiku, psychiatr. klinika- ambulance pro léčbu alkoholismu a toxikomanii, soukromá praxe v P-centru v Olomouci, zařízení pro doléčování drogově závislé. Zaměření: biologická psychiatrie, psychoterapie, AT problematika. Učí posluchače na LF UP a meziobor. stud. směrů na UP. Získala několik grantů pro léčbu AT pacientů, v současnosti grant na metadonový program. Členka protidrogové komise. Publikační činnost v odb. tisku.

dokument.list/2000

Po maturitě na olomoucké reálce studoval v letech 1928–1935 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Karla Dvořáčka. Jeho díla se vyskytují ve Šternberku, Olomouci, Kojetíně a Přerově, jde o sídlištní plastiky, monumentální reliéf v budově hl. nádraží v Olomouci, domovní znamení, socha Zdravotní sestra – Poliklinika Kojetín, atd. Spolupracoval také s divadlem jako scénograf.

Zpravodaj VSMO 1981, č. 15–16. S.22. Zprávy KVMO, 1983, č. 223. S. 5. Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, duben.S.14. Maliva, J.: K nedožitým narozeninám akademického malíře Jára Šolce. Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, duben.S.6. Hanácké noviny, 30.4.1996, S.3., .

Po základní škole se vyučil aranžérem a v letech 1964 až 1968 vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užité a propagační grafiky. Po maturitě se vrátil do rodiště a působil v propagačním oddělení Parku kultury a oddechu až do roku 1990. V roce 1991 se osamostatnil a zaměřil se především na ilustraci knih. Zprvu spolupracoval s olomouckými nakladateli Alda, Fin a Nakladatelství Olomouc. Ilustroval slovníky, učebnice i knižní obálky, např. Hovorová němčina (1992), Pravidla českého pravopisu stručně a nově (1992), Myšlenky do kapsy 1 (1992), Myšlenky do kapsy 2 (1993), Slovník cizích slov (1994). V posledním období se začal věnovat především ilustracím dětských knih, leporel, omalovánek, vystřihovánek, společenských her a etiket. Přerovská firma MFP paper ,pro kterou kreslí omalovánky, vydává občas i některé jeho kresby jako pohlednice anebo pexesa. Pro pedagogické nakladatelství SPN ilustruje matematiku pro I.ročník základní školy. Jeho ilustrace vychází také v zahraničí. Po roce 2000 ponejvíce tvoří pro nakladatelství dětských publikací: Axióma, Fragment a Infoa. Na svém kontě má asi sedmdesát titulů pro děti. Velmi oblíbená jsou leporela O Palečkovi (2001), O dvanácti měsíčkách (2002), Šel kozlík do trhu (2002), Pozor červená (2002), Popeláři jedou (2003), Hurá na nákup (2004), Traktor jede na pole (2004), Byl jeden domeček (2005), Najdi můj domeček (2005) a další. Osmdesát barevných obrázků zvířat vytvořil pro knihu Heleny Kučerové Od antilop ke žraloku (2002). Ilustroval dětská říkadla, básničky a hádanky pro předškoláky Nauč mě mluvit (2001) a v roce 2003 knihu od Ireny Gálové : Adélka, Adámek a abeceda. V roce 2006 dostal Cenu za mimořádný přínos pro Nakladatelství Fragment v roce 2005. Je také autorem maskota Knižního klubu Fragment kocourka Fragmentíka. Letos vyšla v témže nakladatelství pomůcka pro malé výtvarníky, která rozvíjí nejen výtvarné schopnosti, ale naučí první anglická a německá slovíčka. Jmenuje se Začínám si kreslit (2007). Jeho kresby najdeme také na stránkách dětských časopisů: Mateřídouška, Sluníčko, Pastelka a Betynka. Poslední dva roky ilustruje nový oblíbený časopis Houbař. Žije v Dolanech u Olomouce.

Ševčíková, Hana: Srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 17, 2007, srpen.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1906, FFUK Praha, 2 semestry univerz. Vídeň. Působil jako střed. prof. na G v Zábřehu na Moravě a na obch. akad. v Prostějově, kde založil okresní osvět. sbor. Od l. 8. 1920 pověřen vedením nově zakládané městské knihovny v Olomouci. První ředitel čes. veř. knihovny města Olomouce. Syn doc. PhDr. Zdeněk Šprinc, snacha doc. Stanislava Šprincová, roz. Kavanová. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci. Na hrobě plaketa od sochaře Julia Pelikána.

Smejkal, Bohuslav: Antonín Šprinc.Medailon k 100.výročí narození…Olomouc, OK leden 1987.;. https://otavinka.blogspot.com/…mrti-as.html