Osobnosti Moravy.eu

Vysvěcen 1932 v Olomouci V Olomouci na CM fakultě od r. 1939, kdy soukr. doc. staroslověnštiny a bohovědy východu, asistent. nauky pravosl. teologů ruských.

Katalog kněžstva diecése olomoucké.Olomouc 1949.S.64.; Burian,V.: Zemřel rychtářovský rodák.-Vyškovský zpravodaj, 1990, září, S.5 a 6.;.

'

Doc. ThDr. Josef Luska

Syn rolníka studoval 1861–1868 na gymnáziu v Olomouci a poté absolvoval teologickou fakultu.Po vysvěcení na kněze 5.7.1872 byl jmenován kaplanem v Pitíně a r. 1879 v sousedních Bojkovicích. R. 1881 se stal farářem v Prusinovicích na Holešovsku, kde působil do r. 1915. Po odchodu do výslužby žil jako konzistorní rada a emeritní farář v Příboře. Volný čas věnoval genealogii významného rodu Prusinovských z Víckova. Korespondoval s významnými vlastivědnými pracovníky Vincencem Praskem, Josefem Zukalem, Vítězslavem Houdkem ad.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14). Ostrava 2001. S. 90.

Písmák, kronikář, publicista, činovník řady spolků, autor nedochované kroniky obce a vedoucí redaktor sborníku Štěpánov sobě (1911).

Koudela, Miroslav:Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997. S.69., Kráčmar, Jiří: Naše výročí, Naše noviny, č.196. 1.11.1997.fot.

Dětství prožil na Svatém Kopečku. Absolvoval Slovanské gymnázium, od roku 1952 pokračoval ve studiu hudební vědy na FF Karlovy univerzity v Praze. Po studiích se uplatnil v Kulturní službě Supraphonu, v Divadle hudby a v Artii.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.228;

Studoval na zábřežském gymnáziu a UK v Praze obor filosofie a práva. Působil jako učitel na obchodní akademii v Praze do konce 1. světové války. Od roku 1921 pracoval na Vysoké škole obchodní v Praze. Hodně cestoval a přispíval do časopisů. Redigoval revue Naše doba, kterou založil T. G. Masaryk. Byl aktivní v politice, člen skuppiny „Pátečníků“. Okupace znamenala konec jeho politické kariéry. Po osvobození se stal děkanem Vysoké školy obchodní. V roce 1949 odešel do exilu nejprve do Anglie poté do USA. Zemřel ve Vancouveru.

Profesor Josef Macek. Průvodce. Zábřežský kult. a inform. měsíčník. únor 2000. S. 12

V roce 1924 mu zemřel otec a vychovávala jej maminka s babičkou. V roce 1938 maturoval na obchodní akademii. Po záboru Sudet v roce 1939 byla rodina odsunuta do Bohuňovic u Olomouce a Josef zde založil Kroužek mladých. V roce 1940 se odstěhoval do Lutína. Zde režíroval, hrál a zpíval v Divadelním spolku. V roce 1945 se vrátil do rodiště a spoluzakládal Jednotu divadelních ochotníků. Jeho manželce Jarmile, roz. Pospíšilové (1925–2004) a jemu se zde v listopadu 1945 narodila dcera Hana. V roce 1949 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde Josef pracoval v Moravských železárnách jako technický úředník. V roce 1950 založil divadelní kroužek DS ZK MŽ. Byl znám též jako učitel cizích jazyků – němčiny, francouzštiny, angličtiny. Zemřel v 97 letech. U příležitosti 100. výročí narození se konala zádušní mše v Praze v kostele U sv. Ludmily vedená někdejším duchovním otcem Sv.Kopečka u Olomouce Jakubem K. Berkou.

Databáze českého amatérského divadla. Hlůzová, Vlasta: Ochotnické divadlo ve Šternberku . 2012. http://otavinka.blog.cz/…oci-narozeni

Roz. Pospíšilová. V letech 1945–1949 žila ve Šternberku a poté se přestěhovala zpět do rodiště. Stála u zrodu ochotnického sdružení Mrštík při Klubu Moravských železáren. Jako recitátorka se účastnila různých soutěží a v důchodovém věku se plně zapojila do knihovnické práce v olomoucké okresní knihovně – na pobočce. Maminka slavné herečky Hany Maciuchové se do posledních let aktivně účastnila literárních akcí, večerů a autorských čtení pořádaných v knihovně.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. 2015. http://otavinka.blog.cz/…a-maciuchova

Narozen v Lukové u Přerova. Zemský rada.

Springer, jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S..41.;.'

Luková u Přerova – n. část obce Brodek u Přerova.

Absolvent SG v Olomouci r. 1943, prac. v Praze v Mikrobiologickém ústavu ČSAV, ved. odd. půdní mikrobiologie. Autor publikace Půdní mikroorganismy a rostliny;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.94.; Seznam a adresář abs.SG v Olomouci 1918–1953.Olomouc 1989, S.25.; Nekrolog: Biologické listy 1978,č.2.S.152–153,1 obr.

RNDr. PhMr. Jiří Macura, DrSc.

Vlastním jménem Antonín Vančura. Příbuzný s V.Vančurou. Po absolvování filozofické fakulty v Praze krátce působil jako středoškolský profesor suplent (od září 1907 do června 1908 na reálce v Hodoníně, od září 1908 do června 1910 na obchodní akademii v Přerově). Od 15. listopadu 1910 do 28. února 1919 byl redaktorem Lidových novin v Brně. Od roku 1916 do podzimu 1917, kdy byl ze zdravotních důvodů propuštěn, byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě. Od 1. března 1919 do podzimu 1937 spolupracoval s deníkem Svoboda v Brně. V letech 1918–1922 byl dramaturgem Národního divadla v Brně a uváděl ve známost kvalitní repertoár v cyklu tzv. komorních her, v letech 1920–1924 též vyučoval dramaturgii, režii a rozbor světového dramatu v dramatickém oddělení brněnské konzervatoře. V únoru 1921 se stal spoluzakladatelem a knihovníkem brněnské Městské knihovny, od roku 1937 jejím ředitelem. Pracoval zde až do své dobrovolné smrti v květnu 1939.

Mahenová, Karla: Život s Jiřím Mahenem. Praha, MF 1978.

Bratr Jaroslava M. Tvůrčí zájem směřuje k veselohrám ze současnosti/Tři chlapi v chalupě/. Zasloužilý umělec 1974.

Malá československá encyklopedie.IV­.Praha, Academia 1986, S.40.; Českoslovenští filmoví tvůrci sedmdesátých let.Praha 1983, S.49–50/fotografie/; Kmoníčková, Eva: V roce 1987 zemřeli.Brno, SVK 1988, S.35.;.

Studoval v Opavě a pak teologii v Olomouci. Působil v Olšanech u Prostějova. Byl děkanem teol. fakulty olomoucké univerzity v letech 1834–35 a v letech 1835–36 rektorem. Zasloužil se o to, že roku 1837 bylo na olomoucké teol. fak. vyučováno český jazyk jako pastoračnímu jazyku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostravě 1996. S.71.

Maturoval na České reálce v Olomouci v roce 1948 a opět let později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého, obor angličtina a španělština. Po promoci habilitoval a v období let 1968 – 1970 vedl Katedru germánské a anglické filologie. Z toho dva semestry přednášel na univerzitě v Shelfeldu . Období normalizace na UP přineslo s sebou zákaz pedagogické i vědecké činnosti. Zprvu byl převeden jako dozor do studijní čítárny, v roce 1974 krátce působil v ústavu vyšší nervové činnosti, odkud byl však také propuštěn. V letech 1975 – 1990 se živil jako topič kotlů ve Fakultní nemocnici. Od roku 1970 nesměl publikovat. V roce 1990 se docent Macháček vrátil na UP. Stal se proděkanem pro vědu a výzkum FF UP a o rok později byl jmenován profesorem pro anglický jazyk, vedoucím Katedry anglistiky a amerikanistky Filozofické fakulty UP. Zastával rovněž funkci prorektora Univerzity Palackého. Cena města Olomouce v oblasti společenské vědy za rok 1999.

Žurnál, 1992, č.23, S.5.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;. Ševčíková, Hana – Petřík Miroslav : Cena města Olomouce. Olomouc 1999.;

Bratr Waldemara M. (1912). Pracoval v Lesostavbách a Stavoprojektu­.Bydlel v Holici u Olomouce.

Holice jsou částí města Olomouc.

Učitel tělocviku na reálce v Prostějově. Nevlastní děd J. Wolkera.

Profesor dějepisu na reálném gymnáziu v Přerově, literárně činný. Publikoval v časopise Haná. Stál v čele Národního výboru. Za účast v přerovském povstání popraven v Olomouci – Lazce. Na přerovském hřbitově je Památník popravených účastníků přerovského povstání.

SOKA Přerov.

Lazce součást města Olomouce.

V Olomouci působila od r. 1919 .

Přehled činnosti čs.divadel ..Praha 1958.S.172.;.

Střední všeobecně vzdělávací školu absolvoval v Prostějově, 1967–1971 studoval JAMU v Brně, působil 1971 – 1974 sólista opery DOS Olomouc, 1974–1977 ND Praha, od r. 1979 sólista olomouckého divadla do r. 2006 a v letech 2002–2003 současně i dramaturgem oepry. Doc. MgA hudební katedry Pedagogické fakulty UP v Olomouci.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991.S.96–97; Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha 1988. http://aktualne.centrum.cz/…clanek.phtml?…

Studovala konzervatoř v Brně. Dlouhodobě působila v Moravském divadle Olomouc. Učí také zpěvu na ZUŠ Iši Krejšího. S manželem bydlí ve Štěpánově.

Kdy kde co v Olomouci 1987, prosinec, S.15. Štěpánovská výročí, Naše noviny, 11/1999, č. 209. S.6 Čermáková-Obršálková, Marie: Rozhovor s Janou Majtnerovou. Kdy-kde-co v Olomouci 1998, č.8. S.25.

Narozen v Doloplazích (u Olomouce). V roce 1925 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studoval bohosloví v Olomouci. Ordinován v roce 1923. Pak kaplanem v Bílé Lhotě a od roku 1934 působil v Lošticích. Na odpočinku v Hněvotíně. Činný jako vzdělavatel mládeže a působil v Orlu.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S.148. Vzpo­mínky Jindřicha Geprta z Loštic. (rkp).

Narodil se v obci Prachovice na Chrudimsku. Učil na gymnáziu v Zábřeze v letech 1900–1918, zasloužil se o vybudování tiskárny, v Sokolu zřídil loutkové divadlo pro děti.

Horák, Pavel: Vzpomínka na prof.a hvězdáře Josefa Malíře. In: Průvodce kulturou Zábřeha 1964, č.4.;

Po absolvování nižšího gymnázia v Olomouci vystudoval v letech 1891–1895 učitelský ústav v Brně a stal se učitelem v Drozdově. Později odchází do Brna, aby se v Barvičově knihkupectví vyučil knihkupcem. Po krátké praxi se vrátil do Zábřehu a založil malé české knihkupectví, které otevřel 1.7.1898. Vedl ho pak nepřetržitě 30 let. Stal se také spoluzakladatelem zábřežské Společenské tiskárny.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.116–118.;

Vystudoval na učitelském ústavu v Hradci Králové a hned po maturitě v roce 1906 odchází učit na severní Moravu do Drozdova. Pak vystřídal rok co rok další obce Zábřežska : Třeština, Lesnice, Rovensko a od r. 1912 opět Drozdov. V roce 1915 musel narukovat a na frontě se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že po skončení války musel dostat zdravotní dovolenou a do školské služby se mohl vrátit až v roce 1920. Vrátil se opět do Drozdova, ale tam se jeho působení nepodařilo a tak v letech 1923–1927 učil na Hané a to v Hrubčicích a v Prostějově. Od podzimu 1927 v Brně. Z nevelkého platu musel uživit rodiče, rodinu a třináct děti. V roce 1930 byl kvůli nemoci předčasně penziován.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990. S.119–120.;

Funkcionář v tělovýchově, člen DTJ, tajemník jednoty Meopty, autor řady článků v Kultuře Přerova a Novém Přerovsku.

SOKA Přerov.

Maturoval v Jičíně r. 1917 a hned poté odveden na vojnu. Po vzniku samostatného Československa v r. 1918 se jako dobrovolník přihlásil do čsl.armády a bojoval na Slovensku. Pak vystudoval lékařskou fakultu v Praze a promoval 10.11.1923. Po promoci nastoupil na Patologicko-anatomický ústav prof. A. Spilky v Bratislavě, kde působil 3 roky. V roce 1926 přešel do Brna na gynekologicko-porodnickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou vedl prof.MUDr. Gustav Müller. Již v roce 1927 se stal asistentem. Podnikal četné studijní cesty: Paříž, Brusel, Budapešt, Bělehrad, Sofie, Drážďany, Berlín, Lipsko, Frankfurt, Bonn aj. V roce 1930 působil ve Švédsku na Forselové klinice ve Stockholmu a pak v Göteborgru na radiobiologickém a onkologickém pracovišti. V roce 1933 habilitován v Brně pro obor porodnictví a gynekologie. V roce 1938 přešel jako docent do Hradce Králového, kde se stal primářem gynekologicko-porodnického oddělení. V roce 1947 jmenován řádným prof. Hradecké lékařské fakulty, která se v roce 1951 změnila na Vojenskou lékařskou akademii. Prof. Maršálek musel změnit působiště a odešel do Olomouce, kde se stal přednostou gynekologicko porodnické kliniky UPOL. V roce 1954 vybudoval na klinice vlastní rentgenologické pracoviště. V té době taky napsal rozsáhlou monografii Operativní léčba ženských orgánů. Postupem času byl stále více a více sledován stranickými orgány, kterým byl trnem v oku jeho životní styl. V roce 1958 při jeho 60. narozeninách ještě sice vyšlo slavnostní číslo časopisu Československá gynekologie, ale nad Maršálkem se už stahovala mračna. Rektor UPOL a prof. neurolgie MUDr. Jaromír Hrbek, který byl později i ministrem školství, byl typický představitel nekompromisního komunistického funkcionáře. Maršálkovi vytýkal, kde co a nakonec byl z UPOL nedůstojně propuštěn. Získal místo v uranových dolech v Jáchymově, kde pracoval jako terenní gynekolog a závodní lékař a zřídil v pohraničním městečku Vejprty i malou porodnici. Nenechal se zlomit a stále studoval, přednášel po celém kraji, Publikoval v zahraničí a korespondoval s řadou kolegů z celého světa, kteří mu posílali odbornou literaturu. V roce 1967 byl rehabilitován a téměř v 70 ti letech nastoupil jako samostatná vědecká síla na gynekologicko-porodnické klinice J.E. Purkyně v Brně. V pozdějším věku trpěl chronickou ischemickou chorobou srdeční a volné dny trávil na chalupě na Vysočině. Když mu bylo zle, tak se nechal odvézt do nemocnice, kde zemřel na infarkt myokardu.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.147–148; Pilka, Radovan: Almanach 120 PORGYN. Olomouc, FN 2019.S. 15–17.