Osobnosti Moravy.eu

V Mohelnici chodil do něm. školy, poté navštěvoval něm. gymnázium v Olomouci. Práva vystudoval na univerzitě ve Vídni a Praze. Soudní paxi v Olomouci a Brně a pak se věnoval advokacii. 1872 si v Brně otevřel vlastní kancelář.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.37;

V r. 1952 absolvoval farmacii UK Praha a Přírodovědeckou fakultu UK obor chemie a fyziologie rostlin. V letech 1962 – 1989 prac. v Ústavu experimentální botaniky ČSAV, prac. Brno, od 1965 vysokoškolský pedagog VŠZ Brno.

ČBS.Praha 1992.S.389 – 390.;.

Pracovník Zemského muzea v Brně, od r. 1948 UJEP Brno, prof. katedry dějin umění a výtvarné výchovy.

ZVÚO, č.190, S.22.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?, Praha 1979, S.87.; Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska, 5.díl, Opava 1983., Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 2.díl, Brno 1999.

Studoval reálné gymnázium v Přerově, poté na UK v Praze obor farmacie a FF, dále v Berlíně a Lipsku. Působil na MU v Brně.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.146.;. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?…

Prof. PhDr. et PhMr. Bohumil Kužma

Studoval na nižším Slovanském gymnasiu v Olomouci v letech 1902–1906, žák Josefa Nešvery. Zasloužilý umělec /1955/.

Československý hudební slovník osob a institucí. 1.dP., SHV 1963, S.797.. Umělecký odkaz J.Kvapila. ZVSMO 1986–1987, č.23–24, S.53–54. Hanácké noviny, 1992, 21.04., S.3.;.

Narozena v rodině středoškolského profesora. Její matka jí a staršího bratra Ivana vedla k tanci. Základní vzdělání získala u tanečních profesionálů v Ostravě a v Praze. Od r. 1927 působila v Brně, kde byla členkou Národního a Zemského divadla. V době prázdnin jí bratr umožnil vzdělání v Paříži a v Londýně. V brněnském divadle působila do r. 1939 a od r. 1932 do r.1947 vedla soukromou baletní školu Iva Váni Psoty v Brně. V divadle se seznámila s dirigentem Rudolfem Kvasnicou, s kterým v r. 1947 odešla do Zlína, kde si otevřela baletní školu v období 1948–1954. V roce 1956 odešla s manželem do Prahy, kde působila v Hudebním divadle Karlín.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989. S. 91–96.

Člen vlády v prvním Národním shromáždění ČSR.

Pamětní kniha první vlády a NS v Republice československé­.Praha 1919..

Narozen v obci Hruška na Prostějovsku. Pracoval v Brně jako zemský rada.

Peřinka: Vlastivěda moravská.OK Prostějov.

Fotograf autodidakt od r. 1935, zakládající člen skup. DOFO r. 1958. Působil jako fotograf od r. 1952 – 1971. Kandidát SČSVU 1964, 1973-SČF, 1974 čl. KFA Olomouc. Představitel progresivního proudu amaterské fotografie. C: 1. cena v soutěži Historická Olomouc r 1972. ;stříbrná medaile salón Buenos Aires 1972. ;Zaměřuje se na statickou fotografii krajiny a objektů. Od 1975 člen SČF a fotosekce VSMO. Ve dnech 8.9.-6.10. 2006 se konala v Galerii, Radniční 3 ve Šternberku výstava jeho fotografií.

Encyklopedie čes. a slov.fotografů­.Praha 1993.S.202 –203.; Percl, J.: DOFO.ČsF, 28, 1977, č.2, S.56.;.

Sekundární lékař na porodnici v Brně, v letech 1870–1874 lékařem ve Vyškově. V roce 1870 zakladatel a první starosta Sokola Vyškov. Po roce 1875 obvodním lékařem v Kroměříži.

Vyškovské noviny.1913, č.8. Dějiny Sokola Brno I. Brno 1949. Sto let Sokola Vyškov. Vyškov 1970.

Syn skladetele Františka Lablera (1805–1851), který zemřel na choleru. Zprvu hrál na housle v Prozatimním divadle v Praze, kde později s Antonínem Dvořákem hrál na violu. V roce 1864 členem orchestru městského divadla v Brně souběžně od r. 1868 ředitelem kůru v kostele u sv. Tomáše. Od r. 1872 ředitelem kůru v kostele sv. Mořice v Olomouci a sbormistr německých pěveckých spolků. v roce 1879 se vrátil do Prahy. Od r. 1892 působil ve Vídni, kde vydal německé zpěvníky pro obecné a měšťanské školy.

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.806.;.

Významná osobnost brněnského divadelnictví, Ladislav Lakomý, pochází ze živnostenské rodiny a dětství strávil v Náměšti na Hané a v malé vesnici Loučka u Litovle. Asi čtyři roky pobývala rodina v Přerově. Již od dětství jevil zájem o divadlo, pro jeho umělecké směřování však rodiče neměli pochopení. V roce 1948 začal v Brně studovat Vyšší průmyslovou chemickou a tehdy také začal hrát s divadelními ochotníky, zároveň začal soukromě studovat základy herecké práce. Po maturitě v roce 1952 na průmyslovce nakonec zahájil studia herectví v Brně na JAMU, absolutoria dosáhl v roce 1956. Po studiích získal Lakomý angažmá v Divadle bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno), kde působil v letech 1956–1965. Jeho začátky jsou spojeny s postavami mladých hrdinů, které zosobnil například ve hrách: Strýček Váňa, Jak je důležité míti Filipa nebo Manon Lescaut, překvapivě ale dostal i příležitosti neadekvátní svému věku (Maryša, Jan Hus). V mezičase krátce hrál ve Státním zájezdovém divadle v Praze (1960). V roce 1965 změnil působiště, ale jen v rámci Brna, přešel na scénu Státního divadla (dnešní Národní divadlo Brno), kde pak strávil více než třicet let. V letech 1967–1968 byl krátce šéfem činohry Slováckého divadla v Uherském Hradišti, tehdy také přišla nabídka z Národního divadla v Praze, jednání ale skončilo na půli cesty, takže Lakomý zůstal již natrvalo spojen s Brnem. Na scéně největšího brněnského jeviště odehrál více než stovku stěžejních rolí domácího i světového repertoáru (Maryša, Král Krysa, Idiot, Car Fjodor, Ivanov, Dvanáct rozhněvaných mužů), více než 150 repríz v průběhu pěti let spojených s velkým úspěchem představovala hra Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. V roce 1991 odešel Ladislav Lakomý do penze, na scéně brněnského Národního divadla ale vystupoval nadále pohostinsky. Vyučoval na JAMU v Brně, c roce 1990 jmenován docentem. Jeho filmografie obnáší od r. 1962 až do r. 2008 více jak 80 titulů. V roce 1998 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Daboval Maraise a Delona. Často účinkoval v rozhlase a jezdíval též do Olomouce, aby zde promlouval svou hanáčtinou. Do rodiště se taky vracel, měl zde rodinný domek a plno příbuzných, protože ač byl jedináček měl hodně bratranců a sestřenic.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.56.;. Neobyčejné životy. ČT 1 2010. (Vysíláno dne 21.4.2021.

Loučka (u Litovle)¨ Doc. Ladislav Lakomý

Pseud.J.L.Topol, autor detektivních románů a knih pro mládež. (Kunc a Springer uvádí místo úmrtí Brno)

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.26.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973, S.872.;

1947 absolvoval gymnázium v Hranicích. Po maturitě studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kterou dokončil v Praze na KU, kde byl promován v roce 1951. 1955 vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Brně. Poté působil ve Studénce a od roku 1965 v Olomouci. Psal do odborných právnických textů a regionálních novin. Byl členem Spolku přátel komorní hudby a Klubu přátel výtvarného umění. Vedle trvalého zájmu o literaturu a výtvarné umění (byl znalcem a sběratelem grafiky), provázela zemřelého láska k vážné hudbě a zejména k opeře.

Od studentských let navštěvoval koncerty a operní představení v Praze, oslněn generací pěvců kolem L. Domaninské, M. Tauberové, B. Blahuta, K. Kalaše, E. Hakena a dalších. Po přestěhování do Olomouce se stal předplatitelem koncertů Moravské filharmonie a sledoval vývoj orchestru i vedení uměleckého tělesa jednotlivými dirigentskými osobnostmi. Radostí jej naplňovala uváděná díla Janáčkova a jednotlivé symfonie Mahlerovy.

Se stejnou pravidelností sledoval i komentoval uvádění operních děl v olomouckém divadle. Vážně se zabýval otázkou operní režie, kontaktoval některé současné operní režiséry, do denního tisku psal recenze. Mezi prvními diváky se stal členem nově založeného Klubu příznivců Moravského divadla Olomouc.

Jeho “bravo” léta povzbuzovalo nejen olomoucké pěvce, ale v posledním desetiletí často zaznívalo i v hledišti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kam pravidelně zajížděl na nedělní odpolední představení.

Nemůžeme se tedy divit, že Moravské divadlo Olomouc poděkovalo za dlouholetou přízeň svému “renesančnímu” příznivci kyticí rudých růží se stuhou doplněnou svým emblémem umístěných na katafalku. Zádušní mše se konala v dominikánském kostele, Slovenská ulice dne 14.7.2021 ve 14 hodin.

Ševčíková, Hana: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2013, č.5, S.4. Ševčíková, H.: Se smutkem v duši. Nekrolog na blogspot 5.7.2021 Parte Doupalová, E.: Dodatek k nekrologu. Meil 25.7.2021 Foto­grafie: Ševčíková, H. a Lamačová, K.

JUDr. Ladislav Lamač

Studoval 1960–64 SUPŠ Brno. Působí v Praze. Nejužívanější grafickou technikou: litografie.

Katalog výst.Současná česká grafika.Praha, 1989, S.128

Opravilová, E. : Současná hračka. Praha 1979. ;

Doc. AMU Praha .

ČBS, Praha 1990.

Narozen v rodině hostinského, kde jeho otec působil také jako varhaník. Maturoval na německém reálném gymnáziu v Šumperku roku 1929, kde se zároveň učil v hudební škole 1925–1929. Poté odešel do Prahy, kde studoval na německé hudební akademii klarinet a klavír a po 4 semestry 1929–1930 studoval práva na UK v Praze. Od roku 1930 působil jako profesionální hudeník. V roce 1936 si založil vlastní taneční orchestr. Byl vedoucí různých tanečních a hudebník souborů v hotelech ČSR (Alcron, Asplanade, Zemský dům Brno, Společenský dům ve Zlíně). Účinkoval často v rozhlase. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a dvakrát, v roce 1943 a 1945 vězněn v koncentračním táboře. Po květnu 1945 se k hudbě vrátil a pokračoval ve své kapelnické, aranžerské i skladatelské činnosti. V roce 1954–56 studoval skladbu u J. Řídkého. Skládal pro taneční a dechové orchestry. Se svým orchestrem nahrál na gramofonové desky přes 500 písní většinou ve vlastním aranžmá, nazpívali je K. Hašler, O. Kovář, O. Nový, F. K. Veselý, J. Salačová aj. Své příspěvky publikoval v časopisech: Hudební rozhledy, Lidová tvořivost aj. Člen odborných porot. Překladatel českých textů do němčiny. Vydal pět sbírek českých lidových písní s německými verzemi pod pseudonymem Martin Trenk.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985.S.171–172.Fotografie.; ČSHS.I.Praha 1963., S. 810–811.; Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.III.Praha 1990.S.312–313., Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava 1997.S.71–72.;

Od dětství byl na invalidním vozíku s diagnostikovanou progresivní svalovou distrofií-myopatií. Základní školu absolvoval v Brně v Ústavu pro tělesně postižené. V letech 1974 – 1978 studoval na Gymnáziu pre telesně postihnutých v Bratislavě. Filozofickou fakultu J. E. Purkyně v Brně, obor nepedagogické studie němčina-italština, zakončil v roce 1983 závěrečnou zkouškou. Od roku 1984 pracoval jako překladatel pro Konferenční servis Brno. V roce 1990 začal pracovat jako soukromá osoba – soudní překladatel, tlumočník, domácí učitel jazyků. V letech 1999 až 2003 se účastnil modulu 2 Česko – Britského projektu reformy sociálních služeb. V roce 1997 se stal předsedou Trendu Vozíčkářů Olomouc, od roku 1999 předsedou krajské rady zdravotně postižených – sdružení organizací zdravotně postižených. Aktivně se zapojil do projektu „Bezbariérová Olomouc“. Dále se věnoval překladům a článkům do různých periodik zabývajících se problematikou zdravotně postižených. Zabýval se soudními překlady z německého a italského jazyka. Spolupracoval s MPSV ČR na publikaci „Průvodce standardy kvality sociálních služeb“. Přestože byl od mládí na invalidním vozíku, na život nerezignoval a žil plnohodnotný život. Vozík pro něho není překážkou při seberealizaci v osobním i pracovním životě. Od roku 1997 žil v Olomouci, bydlel v bezbariérovém bytě s manželkou Martinou. Aktivně se prosazoval a obhajovál práva osob se zdravotním postižením. V letech 2010 – 2014 byl olomouckým zastupitelem. Byl nápomocen při odstraňování architektonických, ale i psychických bariér mezi lidmi. Dlouhodobě aktivně spolupracoval v organizacích pro zdravotně postižené (Svaz invalidů, Asociace muskulárních dysrofiků, Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace České republiky, Národní rada osob se ZP ČR). Měl rád lidi, rád cestoval a poznával nové země. Dne 21.3.2019 se vypravil se čtyřmi kamarády na pěšší pouť dlouhou 3 500 km do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Cesta měla trvat 200 dnů. Koncem července zkolaboval a ve francouzské nemocnici zemřel na dehydrataci a nějakou infekci.

Články na internetu.

Mgr. Milan Langer

Od dětských let si přál být malířem. Po maturitě na České reálce v Olomouci začal v Praze studovat malbu u Cyrila Boudy a Oldřicha Blažíčka. Jenže nacisté vysoké školy uzavřeli a tak se vrátil na Moravu. Stal se reklamním technikem ve firmě Zora v Olomouci. Tato práce ho nebavila a proto se roku 1942 vrátil do Prahy, kde nastoupil do Ateliéru filmových triků. Po pěti letech působil ve studiu loutkových filmů Jiřího Trnky a stal se jeho pravou rukou. Jako animátor spolupracoval na Trnkových filmech a lze říci, že Trnkova filmografie je zároveň filmografií Látalovou. Byl režisérem bajky Liška a džbán (1947), kterou samostatně dokončil, zatímco Trnka začal pracovat na Špalíčku. Průběžně natáčel i vlastní filmy. K nejznámějším patří: Plivník dlaždice Housky, Jak si opatřit hodné dítě, Otýlie a 1580 kaněk, Nebuďte mamuty, a Příliš mnoho něhy. Jako animátor se podílel na filmech Jiřího Brdečky, Pavla Hobla a dalších režisérů. Koncem 60. let spolupracoval s Jaroslavem Bočkem (1932 – 2003) na loutkových filmech Sochařka z Poličky a Vdova z Efezu. Látalův talent zaujal Bočka natolik, že o něm u příležitosti 25. výročí jeho praxe u animovaného filmu natočil dokumentární portrét „ Herec, kterého není vidět“. Podobné pocty se u nás dostalo jen Jiřímu Trnkovi..V 70­. letech pracoval jako autor a odborný poradce na loutkovém seriálu O Krakonošovi, který vyráběl Krátký film Praha spolu s Drážďanským trikovým filmem. Vrcholem jeho tvorby se stal celovečerní animovaný film Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku. Stanislav Látal byl spolu s Jiřím Kubíčkem autorem scénáře. Za výtvarníka filmu si vybral Adolfa Borna. Film vznikl jako zakázkový projekt německé SWF. Kromě filmů pro děti, byl též mezinárodním porotcem filmů pro děti a věnoval se i knižní ilustraci. Do důchodu odešel v roce 1989.

Matrasová, V. : Stanislav Látal. Praha 1984.; * Jansová, D.: Jó, chlapče, byly s tím dost problémy. Rozhovor s umělcem. Z 89, č.15,S.16–17. * Kdo je kdo 1994–1995 v České republice. Praha 1994.S. 321. * Nekrolog. LN 6.8. 1994, příl. Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2019, č.5.

Samotišky u Olomouce

Vystudoval techniku ale upoutalo ho divadlo. Ne však jako herce ale jako ředitele a zejména režiséra. Absolvoval seminář na Vysoké škole Maxe Reinhardta v Berlíně (1919 – 1920). Zde byl zejména asistentem režie u K. S. Stanislavského v Družině Stanislavského (1921 – 1922). Vrátil se do Prahy a začal režírovat a ředitelovat v pražské Uranii (1922 až 1924), ve Švandově divadle (1924 – 1928) a v Intimním divadle (1928 – 1932), které založil a ve kterém byl i režisérem. Poté se stal na 9 let dramaturgem a režisérem Divadla Vlasty Buriana (1933 až 1942). Odešel z divadla a po roce se stal uměleckým ředitelem v Olomouci (1943 – 1954). Opět se vrátil do Prahy a do konce života byl ředitelem Státního divadla v Karlíně (1954–1960). Všechny divadla, ve kterých řediteloval nebo režíroval, se v té době vyznačovaly vysokou úrovní, náročným a osobitým repertoárem. Kromě ředitelování a režisérské práce se věnoval rovněž psaní a překladu divadelních her a psaním divadelních studií. Léblova manželka Marie Buddeusová (1897 – 1978) byla divadelní a filmová herečka. S filmem se setkal v roce 1920 kdy režíroval za spolupráce Antonína Ludvíka Havla drama ZA ČEST VÍTĚZŮ. O rok později se na stříbrném plátně objevil jako herec v jedné z rolí ve filmu Stanislava Šotka CESTY K VÝŠINÁM, kde si svoji jedinou hlavní roli zahrál manžel herečky Antonie Nedošinské herec a režisér Jiří Nedošinský. Na začátku 30. let (po příchodu zvuku) se neúspěšně pokusil dvakrát o filmovou režii. V produkci americké společnosti Paramount Pictures natočil v pařížských ateliérech Joinville u Paříže české verze dramat TAJEMSTVÍ LÉKAŘOVO (1930) a SVĚT BEZ HRANIC (1931). U prvnímu filmu (a zřejmě také u druhého) byl Lébl rovněž spoluscenáristou . Lébl do filmů angažoval naše nejlepší herce: Andulu Sedláčkovou, Theodora Pištěka, Máňu Ženíškovou, Václava Vydru st., Karla Jičínského, Růženu Šlemrovou a také svoji manželku Marii Buddeusovou. U Paramountu Lébl pracoval ještě v dalších letech (1932 – 1933). V roce 1937 se díky svému příteli a zaměstnavateli Vlastovi Burianovi naposledy objevil v epizodní roli jednoho z detektivů ve Fričově a Burianově filmu TŘI VEJCE DO SKLA. Podle jeho divadelní hry „Provdám svou ženu“, kterou napsal společně s Jindřichem Hořejším, a kterážto byla s úspěchem uváděna v Burianově divadle, natočil režisér Miroslav Cikán komedii PROVDÁM SVOU ŽENU s Vlastou Burianem v hlavní roli docenta botaniky Blahomrava Ducánka (tuto postavu hrál Burian i na své divadelní scéně). Na filmu se rovněž podílel jako scenárista (spolu s Jaroslavem Mottlem a Václavem Wassermanem). Externě spolupracoval rovněž s rozhlasem. Za své veliké divadelní režisérské a ředitelské zásluhy byl v roce 1957 jmenován Zasloužilým umělcem.

Bio kartotéka ČTK.P., 1985..

Sólistkou opery v Olomouci 1934–35, stálým hostem a pak členkou opery v Brně od r. 1936 do 1963, koncertní činnost, italská hudba;koloraturní pěvkyně;

Československý hudební slovník.sv.1.Praha, SHV 1963, S.820;

Maturoval na chrudimském gymnáziu. Roku 1914 byl poraněn na frontě u Ravy Ruské. Studium na pražské Lékařské fakultě UK zakončil roku 1920 promocí. Po promoci nastoupil na klinice prof. Ningera v Brně. Od

1. 11. 1925 byl ustanoven přednostou nově vzniklé ORL Zemské nemocnice v Olomouci. Svou energii věnoval rozvoji oddělení ORL kliniky LF UP a vzniku vědeckého lékařského spolku v regionu r.1929. Roku 1946 byl přijat zákon o obnovení univerzity v Olomouci a Lédl byl prvním proděkanem LF UP, v témže roce byl jmenován docentem, v roce 1949 řádným profesorem otorinolaryngo­logie.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.112–114;

Prof. MUDr. František Lédl

Do r.1862 se učil u kováře Karla Gerlacha v Olomouci-Pavlovičky, kde se stal tovaryšem. R. 1868 se osamostatnil a r.1892 jmenován knížecím arcibiskupským dodavatelem zámečnických a kovářských prací. Jeho práce uvidíme na hradě Bouzov, v olomouckých kostelech u sv. Mořice a sv.Václava, i na kandelábru Denisova ulice.. Podílel se taky na rekonstrukci radnice (1901–1904), výstavbě dómu. Jeho synem a pokračovatelem byl Raimund Lefenda ( 1872–1952. Pohřben na ústředním hřbitově. Na hrobě je kříž navržený Adolfem Kašparem, který pochází z dílny rodiny Lefendovy.

Mlčák, L.: Olomoucký kovář a umělecký zámečník Johann Lefenda. Okresní archiv v Olomouci 1989.Olomouc 1990, S.159–166 /fotografie/.;

Působil jako varhaník na Bouzově, v kostele sv. Godharda. Učitel řady žáků, svého syna i Jaroslava Šandy (MF Olomouc). Uměl hrát jako samouk na violoncello, klarinet, klavír, varhany, harmoniku, saxofon, heligon.

Faltýnek, Karel: Poznámkový rukopis…