Osobnosti Moravy.eu

Rodák z Brušperku u Frýdku-Místku, kde se narodil 17.10.1858. V roce 1878 maturoval na SGO a poté studoval právnickou fakultu UK v Praze. Advokátní praxi získal v Brně, kde složil soudcovskou zkoušku. Poté působil v Hranicích a v Přerově. V roce 1890 si otevřel první českou samostatnou advokátní kancelář v Moravské Ostravě, kde energicky hájil české národní zájmy politické, kulturní a hospodářské. Působil jako jednatel politického spolku Moravský klub (1903–1907 byl předsedou). Byl zakladatelem a prvním starostou Sokola v Moravské Ostravě (1891), pracoval jako předseda odbočky ústřední Matice školské přispěl ke zřízení prvního českého gymnázia i dalších českých škol v Ostravě. Svůj zájem soustředil též na české divadlo, byl zakladatelem spolku pro Národní dům a dlouholetým funkcionářem Matice ostravské (1901–1920 starostou).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.9. Ostrava 1997. S.85.;

Bydlel do r. 1946 ve Štěpánově, studoval FFUP v Olomouci, působil na U na Katedře bohemistiky od roku 1952, ale koncem padesátých let musel z olomoucké univerzity odejít a, poté působil ve Slezském ústavě ČSAV v Opavě.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.; Působení ve Štěpánově /JUDr.Jiří Kráčmar, Horní 97, Štěpánov., In Naše noviny č.208, 9/1999, S..5.

Narozen v obci Krásno nad Bečvou (n. Valašské Meziříčí).

Studoval v Novém Jičíně, Brně a Vídni. V Olomouci od r. 1888. Spolupůsobil na vznik české školy na Úřední čtvrti, předseda a spoluzakladatel spolku " Katolický dům", člen vydavatel. družstva Našinec, ve výboru Vlastenec. spolku musejního. Provedl stavbu Hospodářské školy na Klášterním Hradisku a klášter v Řepčíně.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 219. ; Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929, S. 33–34. ;.

V mládí chtěla být učitelkou. Zrušení učitelských ústavů oddálilo uskutečnění jejího přání. Po maturitě na olomouckém gymnáziu vystudovala obor herectví na JAMU v Brně. Své zaujetí spojila posléze do jedné profese, které zůstala věrna celý život. život. Od školního roku 1966/67 působila v Lidové škole umění Žerotín v Olomouci, kde založila dramatické oddělení. Zájemce o divadlo si sama vybírala při opakovaných návštěvách olomouckých škol. Záhy si metodického vedení a úrovně veřejného projevu všimli organizátoři celostátních soutěží a dali jejím žákům možnost ukázat své umění na ústředních přehlídkách v Příbrami, Mělníce, Kaplicích, Prostějově a v Písku. V 70. letech se stala krajskou metodičkou LDO na severní Moravě. Organizovala pro své kolegy semináře, ale i tzv. tvůrčí dílny. V posledním období působila nejen v Domě dětí a mládeže, ale i jako učitelka nově vznikajícího LDO v Uničově. Za téměř čtyřicetileté pedagogické činnosti se v jejím rukopise projevil důraz na hereckou i osobnostní výchovu, na tvarovou stránku inscenací a na dětského herce.
Její systematičnost a náročnost přinášela své plody. Nejdůležitější pracovní metodou učitelky a režisérky v jedné osobě, byla inscenační práce. Dokázala zaujmout své žáky a předat jim lásku k divadlu i k umění vůbec. Talentovaní žáci byli přijati na školy uměleckého směru a řadu z nich najdeme na divadelních prknech Prahy, Brna, Zlína, a Olomouce.

.Ševčíková H.- Petřík,M.: Cena města Olomouce. Olomouc 2000. Fabian, Josef: Podklad pro heslo. Rkp. 2006.

Rozená Horská Matka herečky Jaromíry Mílové (ND Praha) a syna herce Mikuláše Pánka (HaDivadlo, Šumperk aj.)

Za II. světové války byl navigátorem u bombardovacího letectva u RAF. Během bojů utrpěl vážné zranění. V oboru speleologie byl světově uznávanou kapacitou. V letech 1956 až 1968 pracoval v Brně v Kabinetu pro geomorfologii ČSAV. Od roku 1968 až 1974 působil na Katedře fyzické geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Poté se vrátil do Brna na univerzitu, kde se v roce 1975 habilitoval. V období let 1964–1965 a 1979–1980 se věnoval výzkumu krasu na Kubě. V roce 1965 stál u zrodu Mezinárodní speleologické unie při UNESCO, jejíž byl v letech 1969–1977 a 1981–1985 víceprezidentem. Od roku 1978 byl předsedou České speleologické společnosti. Zabýval se vývojem krasových oblastí, výzkumem jeskyní a mj. objevil systém jeskyní Míru v Javoříčku. Byl také spoluautorem projektu CHKO Litovelské Pomoraví. Je autorem a spoluautorem na 300 studií a pojednání.
Jeho poslední velká práce věnovaná celoživotnímu výzkumu vyšla na Slovensku s názvem Karsologická a speleologická terminologie – výkladový slovník. Překladatel románů z angličtiny sci-fi, fantasy a historických románů amerických autorů Carmen Carter, John Jakes a John Grisham.

Publikoval více jak 250 vědec.studií a pojednání.Od r.1969 vícepre­zident Mezinárodní speleolog.unie při UNESCO.Od r.1978 předsedou České speleologic.spo­lečnosti. Doc.RNDr. Vladimír Panoš, CSc. obdržel v roce 2002 Cenu města Olomouce in memoriam.

Životní jubileum Vladimíra Panoše.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1982, červenec, S.10.; ;Kdy kde co v Olomouci, l992, červenec- srpen, S. 8–9.

Studoval na hudební škole v Českých Budějovicích, absolvoval na pražské konzervatoři housle. Mimo jiné působil jako učitel hudební školy v Přerově v letech 1928–1929. Spolupracoval s Osvobozeným divadlem, kde byl dirigentem a zástupcem J. Ježka. Vedl zpěvohru v Českých Budějovicích.

Československý hudební slovník 2.M-Ž.Praha 1963.S.255.;

Narozen v rodině strojníka. V roce 1926 maturoval na ČRO v Olomouci a poté studoval na Vysoké škole technické v Brně – konstrukční směr, kterou ukončil r. 1932. Během prázdnin pracoval v různých automobilkách doma i v cizině. Po vojně 1932–1934, nastoupil r. 1934 na místo konstruktéra a projektanta jeřábů a dopravních zařízení do Vítkovických železáren, kde pracoval po celou dobu okupace.V r. 1951 se stal generálním projektantem Hutního kombinátu v Košicích, od r. 1952 hlavním ing. Hutního projektu Vítkovice. V témže roce začal přednášet na VŠB v Ostravě a v září 1956 byl jmenován profesorem pro obor třídírny prádla, briketárny včetně úpravy a dopravy hutních surovin.V letech 1970–1972 děkanem strojní fakulty, 1972–73 prorektorem VŠB. V r. 1978 odešel do důchodu.

BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007. S.55.

univ.prof. RNDr. František Patrman

Po promoci na LF UP nastoupila lékařskou praxi v OÚNZ Nový Jičín a odtud přešla d Nemocnice Vsetín na interní oddělení. Od roku 1965 pracovala ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Zprvu na II. interní klinice a od r. 1981 na alergologické klinice, kde vedla lůžkové oddělení alergologie a klinické imunologie na detašovaném pracovišti v Pasece. Po otevření nové budovy FN v roce 1982 pokračovala se funkci vedoucího lékaře lůžkového oddělení a v letech 1989–2004 byla zástupcem přednosty. Po dosažení důchodového věku pokračovala ještě na zkrácený úvazek jako ambulantní lékař do konce roku 2005, kdy ukončila pracovní poměr. Pak ještě pokračovala zkráceným úvazkem v ambulantní činnosti ve Valašském Meziříčí, dokud těžká a zákeřná nemoc neukončila její život. V roce 2005 byla oceněna Medailí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Osobní sdělení – dne 13.10. 2000.

V roce 1980 mi zachránila život. Byla jsem její pacientkoou. Bydlela v Olomouci, Rošického 1.

MUDr. Ludmila Pavelková

Vystudoval v Brně, kde promoval 5.2.1930 a prošel chirurgií u dr. Katholiského, ušním lékařstvím v Olomouci u prof.Lédla a plicní léčebnou v Šumperku u dr. Reisse. Od 1.10.1932 začal svou ortopedickou praxi u prof.Frejky na právě zřízeném ortopedickém pracovišti v Brně, zprvu jako sekundární lékař a pak jako asistent. Návštěva řady ortopedických pracovišť v Evropě mu přinesla značný rozhled. Když bylo zřízeno druhé ortopedické pracoviště na Moravě v Olomouci, stal se dr.Pavlík z pověření prof.Frejky od 1.6.1939 vedoucím lékařem.1946–1962 vedoucí katedry ortopedie LFUP, autor metody funkčního léčení vroz.kyčelních dysplasií aktivním pohybem pomocí třmenů.Citována v učeb.textech a lit.jako Pavlíkovy třmeny.Ohlas v USA a Japonsku.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc, UP 1996.S.176–177. Fotografie.

Narozen ve Střelitově (n.m.č. obce Votice, okr.Benešov). Dětství prožil v městech, kde získal jeho otec Julius herecké angažmá. Profesní počátky jsou spjaty s divadlem. Stal se členem Valdenovy činohry, odkud odešel do Olomouce, kde za války pracoval v letecké továrně. V r. 1942 byl poslán na práci do Německa, kde onemocněl těžkou ledvinovou chorobou, která byla později příčinou jeho předčasného skonu. V roce 1945 byl přijat na AVU do Prahy, kde studoval v ateliéru Otakara Španiela. Během studií byl poctěn Cenou AVU a mohl se podílet na výzdobě kremnické mincovny. Po studiích se umělec oženil, usídlil se v Prostějově a tvořil ve svém olomouckém ateliéru. Věnoval se portrétní tvorbě. Z jeho tvorby jsou známy Píseň o svobodě v Konici, sochařská kompozice Koně v Olomouci na Polské ulici, reliéfy na vysokoškolských kolejích UP, reliéf pro kino Oko v Prostějově, sochařské detaily na přerovské architektuře a plastika Haná. Vždy hledal osobitý výraz. Dokázal pracovat s kamenem, tvořil keramické objekty a železné plsatiky. Rád se věnoval i dětských motivům.

Peč,Martin: Oldřich Peč bývá neprávem opomíjen. In: Olomoucké listy. 26.9.2002. S.13.;

V období 1959–1968 působil na Katedře pedagogiky Přírodovědecké fakulty UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.356.; Doc. PhDr. Libor Pecha, CSc. – k jeho nedožitým osmdesátinám. Žurnál UP. roč. 15, č. 22, 14.4.2006. S.6.

Působill na Slovanském gymnáziu v Olomouci od r. 1935–1938, kdy v srpnu při pokusech v přírodověd. kabinetě zemřel;

Šindlerová, Věra: Prof. Karel Pechoč, demokrat a humanista. In.: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 20–21;Símě hořčičné. Olomouc 1947, S. 206–207. ;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1962, S. 200. ;.

Na olomoucké scéně působila v letech 1935–1963.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.58.;.

V roce 1934 absolvoval ČRO.Od roku 1946 působil na Katedře vnitřního lékařství LF UP Olomouc, 1953–1958 proděkan LF, 1960–1962 děkan LF.Vybudoval III.interní kliniku Fakultní nemocnice, uvedeno do provozu 4.9.1964, její první přednosta.Už v roce 1954 zde vybudoval pracoviště umělé ledviny.Zabýval se gastroenterologií. Největšího odborného úspěchu dosáhl v roce 1968 jako spoluorganizátor Evropského gastroenterolo­gického kongresu v Praze.V roce 1969 byl zbaven vedení katedry chorob vnitřních III. a 1975 předčasně penzionován.Až do onemocnění v roce 1978 pracoval v LDN Paseka. Mezi jeho koníčky patřilo lyžování, tenis, turistika. Pobyty v zahraničí: Francie, Anglie, Alžír, Severní Korea.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.320; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univerzity. Olomouc 1996.S.180–181.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, Slovanské gymnázium 1997.S.367.;

Do měšťanky chodil do Žďáru nad S. Tam už jeho velký výtvarný talent rozpoznali učitelé a doporučili rodičům dát chlapce na studia. V r. 1905 absolvoval Odbornou školu kamenickou v Hořovicích. V letech 1909–13 vystudoval AVU v Praze u prof. Myslbeka a Štursy, poté získal stipendium do Itálie, z níž se vrátil do Olomouce, kde se trvale usadil. 1913–1969 samostatný umělec. 1945–1959 předseda Svazu výtvar.umělců moravských SVUM. V letech 1917–18 spolu s malíři Adolfe Kašparem a Oldřichem Lasákem se podíleli na obnově výzdoby chrámu Panny Marie Sněžné. V r. 1917 mu byla udělena Cena města Prahy za plastiku Letec. Ve 20. letech vytvořil tzv.sochařskou galerii v Příkazech, ve 30.- 50. letech se věnoval tvorbě medailí, převážně portrétové slavných osobností, podobiznám v mramoru, drobným plastikám, monumentálním pracím-pomníky např. Jan Hus-Hranice, Palacký-Holice, Děvče z Vysočiny-Žďár nad Sázavou. Dále: výzdoba kostelů, řada pomníků v Olomouci, Dřevohosticích (1922), Hranicích, Fulneku a Bohumíně atd. Věnoval se též alegoricky motivované dekorativní plastice a restaurování kamenných plastik. Zasloužilý umělec r.1967. Stálá expozice děl v rodišti.

Toman, P.: NSČSVU, Praha 1947. S.257–258.; Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké, roč. 4. 1927–1928. S. 38–42; Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, č.2/2007.S.11; Lakosil, J.: Sochař J. Pelikán, Brno 1962;Mazur, Ludvík: Julius Pelikán. Život a dílo. Olomouc 1996. (Závěrečná práce distančního studia na FFUP v Olomouci.).;

Pocházel z rodiny středoškolského profesora. Obecnou školu navštěvoval v Zábřehu a v Brně, kde 1930–1938 vystudoval klasické gymnázium. V roce 1938 začal studovat na LK MU v Brně, ale po uzavření VŠ pracoval 1939–1941 jako pomocná síla a laborant v ordinaci praktického lékaře v Boskovicích, kde setrval až do osvobození v květnu 1945. Od 1941 zapojen do odboje. Lékařská studia dokončil v květnu 1947, poté nastoupil do nemocnice ve Znojmě, kde setrval do srpna 1948. Pak krátce působil v ústavu pro duševně choré ve Šternberku (září – říjen 1948) a na ušní klinice UP v Olomouci, od dubna 1950 asistentem. 1959–1963 na dětské klinice funcki zastupujícího přednosty kliniky. V březnu 1962 získal titul kandidáta lékařských věd a v červnu 1964 byl jmenován docentem. Věnoval se dětské hematologii, endokrinologii.

BSSSM, seš.3(15.) Ostrava 2002. S. 91.

Doc.MUDr. Lubomír Pelikán, CSc.

Učil se hudbě v hudební škole Žerotín, harmonii soukromě u prof. R. Kopy. Zprvu se věnoval hudbě taneční, za války se obrátil k hudbě symfonické a komorní. Reagoval na události doby. Zkomponoval velkou řadu skladeb a písní.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.274;

Narozen v obci Baldovec (n. m. č. Rozstání) Studoval Školu uměleckých řemesel v Brně. Působil v Praze. Maloval převážně podobizny.

Toman, P.: NSČSVU.Praha 1947.S.261.;

Zakladatel a předseda pobočky České astronomické společnosti v Olomouci. Zakladatel a první ředitel hvězdárny v Olomouci-Slavoníně v letech 1954–1957. Vyučoval fyziku a matematiku na Slovanském gymnáziu v letech 1951–1956.

Vystudoval bohosloví v Olomouci. Farář v Přívoze. Psal stati z homelitiky, liberální a výtvarné historie. Propagoval turistiku. Autor publikace: Průvodce po slovenských horách.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1974.S.179.; Nekrolog: Lidové noviny, 24.10.1936,č.534­.S.7.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1872

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1948. Poté pokračoval ve studiu na FFUP, kde vystudoval francouzštinu a češtinu a promoval r. 1952. 1952–1964 pracoval v olomoucké vědecké knihovně jako bibliograf (v letech 1959–1961 absolvoval postgraduální knihovnický kurz) a správce rukopis. sbírek. Od r. 1964 působil na katedře bohemistiky FFUP. v roce 1966 spoluzakla­datelem a organizátorem Academia filmu. R. 1968 se habilitoval a r. 1986 byl jmenován profesorem dějin české literatury a literární teorie. Zabýval se starší českou literaturou a zejména dílem Petra Chelčického. Překládal a vydával humanistické texty. V roce 1989–1994 vedoucí katedry bohemistiky a slavistiky, 1993–1996 proděkanem pro vědeckobadatelskou činnost. Rozsáhlá publikační činnost. V roce 1957 zpracoval Soupis díla Petra Chelčického a literatury o něm (bibliografie). Autor prací o literatuře již v době působení v SVKOL, např. Z rukopisných sbírek SVKOL (1959). S I. Hlobilem vydal monografii Humanismus a raná renesance na Moravě (1992); Vzdálené hlasy (1996); Úvod do studia literární vědy (2000); Zrcadlo skutečnosti (2002). V době působení v knihovně publikoval v odborném tisku: Z knihovnické praxe, Zprávy pro čtenáře Státní vědecké knihovny v Olomouci a Technická knihovna. Dále přispíval do periodik: Ruský jazyk, Listy filologické, Česká literatura, Čs.rusistika, Slavia, Literární měsíčník, Scriptum, ˇČervený květ, Index, Stráž lidu, Hanácké noviny, Nová Svoboda. V denním tisku užíval šifer: -epe-, ep. V 80. letech působil též jako lektor a spolutvůrce koncepce semináře Film a škola v Olomouci.

Kdo je kdo.2.91/92.Praha 1991, S.731. Sichálek, J. Eduard Petrů.In: Česká literatura 2006/4.S.170–171 Schneider,J.: Kmen 1988,č.50. Ko­lářová, J.: Tvar 2006,č.6. Heme­líková, Blanka: Eduard Petrů.In: Slovník české literatury po r. 1945. (zprac.1998, aktualizace 4.11.2006 (kb)

nositel Ceny města Olomouce v oblasti historie za rok 1998 Prof.PhDr. Eduard Petrů, DrSc. Emeritním porofesorem jmenován r. 2005

Narozen v Horních Pasekách u Rožnova (n. m.č. Rožnov pod Radhoštěm). Učil v Olomouci na škole v Černovíře, Hodolanech a ve Skrbeni. Podílel se na práci v Sokole, v Národní Jednotě, přispíval do novin a časopisů. 1925 vydal knihu o vzniku a činnosti Národní jednoty. 1935 další kniha Duchem a srdcem. Za činnost v partyzánském odboji byl zatčen a v roce 1943 v Osvětimi popraven.

Tichák,M.: Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc, 2002. S.116.

Po studiu na varhanické škole v Praze působil v letech 1882–1884 jako kapelník plzeňského divadla. Učitel hudební školy Moravana v Kroměříži 1884–86, od února do listopadu 1886 jako ředitel, na vybídnutí J.Geislera od listopadu 1886 v Olomouci, kde působil jako dómský varhaník, Po vzniku hudební školy Žerotín byl ředitelem 1888–1911. Působil také jako spolkový sbormistr a pedagog v Pöttingeu. Složil řadu skladeb, většinou duchovních, nejznámější je Missa Solemnis. Je také autorem Hanácké harmomické písničky. a roku 1920 napsal „Hymnu“ hanácké republiky. Vyšlo v .Luhačovicích.

Československý hudební slovník II.díl.P., SHV 1965,S.287–288; Kdy, kde, co v Olomouci, 1991, květen, S.1.; Pospíšil,František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.127 Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.223.;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co, květen 2011.S.1.

Vzdělání získal na hudební škole Žerotín. V roce 1920 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Státní zkoušky z hudební výchovy složil v Brně v roce 1939. Uplatnil se jako violista v Moravské filharmonii. Působil na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Napsal drobné klavírní skladby.

ČSHS. 2. díl. Praha 1965. ; Prázdninová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, červen, srpen 2009. ;

Primadona městského divadla v Plzni. Po příchodu do Olomouce ozdobou Žerotína, spolupůsobila při všech koncertech a slavnostech, též členkou Jednoty divadelních ochotníků od roku 1892. V letech 1896–1910 zasedala v kuratoriu Ústavu hraběte Peottingea v Olomouci. Manželka ředitele hudební školy Antonína Petzolda.

Fischer, R.: Olomoucký památník… Olomouc 1938. S.224–225. Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci. I. Praha 1981.