Osobnosti Moravy.eu

Sbormistr pěvec spolků Veleslavín a Libuše; Psal drobné skladby, sbory, písně.

Stárek, Zdeněk: Slovník sbormistrů.II­.Praha, Div.ústav 1982, S.327; Macalík, B.: Jak jsem žil a pracoval.Praha 1938.;ČSHS.2.díl­.Praha 1965, S.18.

Studoval AVU Praha u J.V.Myslbeka, po 1.svět.válce působil krátce v Olomouci, poté v Přerově.Autor válečných pomníků, portrétních a drobných plastik, reliéf J.A.Komenského nad vchodem evangel.kostela, reliéfy dětí a chlapce s rybou na budově OK Přerov.Za okupace v odboji.Popraven.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Vlastním jménem Antonín Vančura. Příbuzný s V.Vančurou. Po absolvování filozofické fakulty v Praze krátce působil jako středoškolský profesor suplent (od září 1907 do června 1908 na reálce v Hodoníně, od září 1908 do června 1910 na obchodní akademii v Přerově). Od 15. listopadu 1910 do 28. února 1919 byl redaktorem Lidových novin v Brně. Od roku 1916 do podzimu 1917, kdy byl ze zdravotních důvodů propuštěn, byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě. Od 1. března 1919 do podzimu 1937 spolupracoval s deníkem Svoboda v Brně. V letech 1918–1922 byl dramaturgem Národního divadla v Brně a uváděl ve známost kvalitní repertoár v cyklu tzv. komorních her, v letech 1920–1924 též vyučoval dramaturgii, režii a rozbor světového dramatu v dramatickém oddělení brněnské konzervatoře. V únoru 1921 se stal spoluzakladatelem a knihovníkem brněnské Městské knihovny, od roku 1937 jejím ředitelem. Pracoval zde až do své dobrovolné smrti v květnu 1939.

Mahenová, Karla: Život s Jiřím Mahenem. Praha, MF 1978.

Odborně vzdělán na konzevatoři a universitě ve Vídni, nastoupil ve 20 letech dráhu divadel.kapel­níka.11.1.1883 přichá­zí do Olomouce (ve 23 letech), povolán telegraficky ředitelem Raulem z Vídně.Působí jako divadelní kapelník až do 18.5.1883, kdy se vrací do Vídně.Byl ubytován v domě U zlaté štiky, v Michalské ul.1, nyní Ztracená 4.Působil také v Praze, Lipsku, Hamburku, a u dvorní opery ve Vídni.Své vynikající dirigent.umění uplatnil v koncertní síni a v posledních 3 letech působením v New Yorku.Je autorem 9 symfonií.23­.12.1934 mu byla odhalena pamětní deska na domě ve Ztracené 4.Za okupace deska zmizela.(Gustav M. byl mj.vegetarián).

Malá československá encyklopedie IV.Praha 1986.: Kučerová, Dagmar: Gustav Mahler a Olomouc.ČVSMO, 1970, S.101–106.;.

Bratr Waldemara M. (1912). Pracoval v Lesostavbách a Stavoprojektu­.Bydlel v Holici u Olomouce.

Holice jsou částí města Olomouc.

Od r. 1956 působil v DOS Olomouc jako šéf baletu. .

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.172.;.

V roce 1895 abs. Slovanské gymnázium v Olomouci, poté odešel studovat na univ. do Prahy, obor dějepis a zeměpis. V letech 1901–06 vyučoval zeměpis, dějepis a těsnopis na reálném gymnáziu v Náchodě. Napsal několik histor. statí z historie regionu Náchoda. V r. 1906 se navrátil do Prahy a začal připravovat vydání Brunclíkova školního atlasu

• Zeměpisný atlas pro školy měšťanské (1915). Spolupracoval na Ottově

zeměpisn. atlasu (1924), ale bylo nutné vytvořit české názvosloví a úpravu map. Nejvíce se věnoval se kartografii. Do r. 1920 učil na reálce v Karlíně, poté na Gymnáziu v Žitné (Resslově) ul. v letech 1909–20. V r. 1920 se stal ředitelem gymnázia Krásnohorská (Minerva), kde působil až do své smrti. Pracoval v několaka odb. komisích. Autorem učebnic a školních map. Spoluautor děl : Ilustrovaný zeměpis všech dílů světa (1911), Atlas ČSR (1923). V r. 1969 v rodné obci mu byla odhalena pamětní deska.

Schulzová, Eva: Frant. Machát spoluzakladatel moderní české geografie, Sborník vlast. společ. muzejní, roč.62, č.3, 1973., ČBS, Praha 1992, S.425.; Týnecké listy, č.12/2006, S.14–15;

Učitel tělocviku na reálce v Prostějově. Nevlastní děd J. Wolkera.

Bratr Sergeje Machonina a Vladimíra Machonina. V letech 1967–1969 ředitel Ústavu sociálních a politických věd UK Praha V r. 1970 z politických důvodů propuštěn. V dobách normalizace perzekvován komunistickým režimem. Od roku 1992 pracoval v Sociologickém ústavu Akademie věd České republiky. Doc. PhDr. Pavel Machonin.

Kdo je kdo 1991/1992.Praha 1991, s.565.;. http://www.listy.cz/archiv.php?…

Profesor dějepisu na reálném gymnáziu v Přerově, literárně činný. Publikoval v časopise Haná. Stál v čele Národního výboru. Za účast v přerovském povstání popraven v Olomouci – Lazce. Na přerovském hřbitově je Památník popravených účastníků přerovského povstání.

SOKA Přerov.

Lazce součást města Olomouce.

Narodil se v obci Prachovice na Chrudimsku. Učil na gymnáziu v Zábřeze v letech 1900–1918, zasloužil se o vybudování tiskárny, v Sokolu zřídil loutkové divadlo pro děti.

Horák, Pavel: Vzpomínka na prof.a hvězdáře Josefa Malíře. In: Průvodce kulturou Zábřeha 1964, č.4.;

Význačný dělnický pracovník, 5. český starosta města. Pohřben v čestném hrobě.

Starý, F. : Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov, 1931, S. 42.

Žije a tvoří v Kladně. Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval v letech 1980–1986 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku.

Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním. Vytvořil bustu herce a dabéra Rostislava Čtvrtlíka, (1963–2011) na pamětní desku, která bude odhalena na rodném domě, Masarykova 55 v Olomouci dne 9.11.2012.

Osobní sdělení. 2.11.2012

Vystudoval gymnázium v Berouně a právnickou fakultu v Praze. Působil v justici v Novém městě na Moravě, pak přešel do Přerova a v roce 1910 se usadil v Olomouci. Byl spoluzakladatelem Sirotčího spolku. 1919 převzal úřad starosty a stal se prvním českým starostou Olomouce. Po válce byla jeho úloha velice těžká. 1923 odchází z úřadu a 1924 se vrací k soudcovskému povolání.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.50–51;

Hostomice, obec mezi Zdicemi aa Dobříší, v okrese Beroun, Středočeský kraj.

Absolvovala obor Hudební výchova a čeština na FFUP v Olomouci a působila od r. 1962 na pedagogické škole a gymnáziu v Jaroměři. Od otevření Střední pedagogické školy v Čáslavi roku 1975 vyučuje hudební výchovu a vede dívčí pěvecký sbor, který nahrával v Českém rozhlase.

Stárek, Z.: Slovník českých sbornistrů.II. Praha, Divadelní ústav 1982.S.339.;

V období 1885 – 1892 působil v Olomouc jako prof.Slovanského gymnázia a zároveň sbormistr Žerotína,. R.1885 provedl Dvořákovu Svatou Ludmilu, nastudoval orchestrál.part kantáty Hymnus andělů od svého švagra J.B.Foerstra 1889, nastudoval Dvořákovo Requiem 1892, které řídil skladatel. V Přerově 1893–98 řídil pěv.spolek Přerub;Jeho žena sestra J. B. Foerstra /Marie M./

Československý hudební slovní.II.Praha SHV 1965, S.48; Stárek, Zdeněk: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha, Div.ústav 1982, S.340–1;Památník Žerotína 1880–1950.Praha 1952.S.55.;.

Narozen v Modřanech u Prahy (n. Praha – Modřany) V letech 1922–1941 řed.pěvec.hudební školy Přerub v Přerově, 1928–1938 sbormistr Přerub, 1922–1938 sbormistr Sokola, 1941–2 konc.tábor Brno. Po osvobození učitelem hudby soukromě. Tvořil skladby: pro sbory, upravoval lid.písně, hl.hanácké.

Stárek, Z.: SČS II.Praha Div. ústav 1982.S.343.;.

V r. 1848 v kruhu kolem Šembery v Olomouci, po studiích v Praze působil jako suplent v Brně, Olomouci, ředitel II. něm. reálky v Brně. Předseda Matice moravské. Redigoval čas. Rolník, pseud. strejček Matouš. Napsal 2 knihy k vědě hospodářské.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.16–17.;.

Stud.na stavovské akademii v Olomouci, žákem prof.A.V.Šembery, UK Praha.Pobýval v cizině.Po smrti otce se vrátil na Moravu.Olomouc, Brno-prof. gymnázia, od r. 1857 řed.obec­.reálky.První jednatel Českého čten.spolku, spoluzakladatel brněn.deníku Moravská orlice.Starosta Matice moravské.

V.S.: Z rodu slavětínských Mathonů.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.38.;Hýsek, Miloslav: Literární Morava…Praha, 1911, S.109.;.

Oblíbený společník a populární osobnost v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.190.;.

Narozen v Sušici (u Přerova) Profesor středních škol. RNDr. B. Matušík se zabýval ovocnářstvím a zaváděním nových pokrokových metod do praxe.Publikoval v odb.časopisech, přednášel, věnoval se regionálním dějinám.Je autorem studie Archivy mluví, Život a dílo J.L.Šichana a více než 100 životopisů kulturních pracovníků z okresu, uložených v SOKA Přerov v tzv.Kulturním místopisu Přerovska. Publikace z oboru meteorologie a demografie. Zemřel v Sušici (u Přerova).

SOKA Přerov.

Vystudoval bohemistiku a historii na FF UP v Olomouci a pracoval v olomouckém studiu Čs. rozhlasu a v redakci olomoucké Stráže lidu. Za svou činnost v roce 1968 musel v době normalizace odejít a pracoval do roku 1973 jako metodik Okresního kulturního střediska, potom v dělnických profesích, po roce 1990 byl rehabilitován a působil externě v AZ rádiu Zlín a ve Zlínských novinách, nyní publikuje ve ZVUKu. V době normalizace publikoval pod jmény přátel, v roce 1995 vydal knihu fejetonů Nalejme si čistého vína a v roce 2003 kníhu rozhovorů Rád jsem vás poznal, – 2. svazek 13 rozhovorů vyšel v roce 2010 v Uherském Hradišti a roztomilé fejetony v malé modré knížce s výrem na obálce pod názvem " Kýho víra" (T.Ježek 2010).

Machala.L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996.S.105.;

Rodné jméno Mačková Libuše. Celý profesní život pracovala jako učitelka mateřské školy a cvičitelka dětské jógy. První verše psala pro členy rodiny, spolužáky, spolupracovníky. Pak léta uplatňovala svoje vidění světa v rozvíjení slovní zásoby a správné výslovnosti dětí. K tomu se později přidalo i správné držení těla a správné dýchání. Píše poezii a krátké prozaické útvary. V letech 2012 až 2016 se zúčastnila regionálních kol slam-poetry v Brně. Obesílá literární soutěže, pořádá autorská čtení. Zúčastňuje se autorských setkání. Je dlouholetou členkou Mělnického Pegasu a od roku 2013 členkou Střediska východočeské obce spisovatelů.Pu­blikuje a přispívá do almanachů a sborníků. Zúčastňuje se Dnů poezie. Spolupracuje se svou rodnou obcí Karolín, knihovnou v Javorníku, Knihovnou Kroměřížska a knihovnou v Němčicích nad Hanou. Samostatně vydala knihy: Kormidelník života /2002/, Dětskýma očima/2003, 2004, Pegas Mělník/, Přivezli jsme jezevčíka/2006, leporelo/, Rodném kraji /2008/, Dětskýma očima – Veršobraní /2013/, Kuplet o Brně /2015/, Místa srdci blízká /2016/, Čas trampa /2017/,
Vánoční reminiscence /2017/, Vánoční reminiscence II. /2018/, Třpytivé podoby roku /2019/, Hledání /2020/, Lesní příběhy /2021/, Cestami a cestičkami /2021/, Kormidelník života /2021 Nová Forma/, Rekondice /2022/. Poslední sbírka se jmenuje Náš čas (2023, Frýdek).

Osobní sdělení dne 19.5.2017. Ma­tysíková, Libuše: Čas trampa. Trapsavec 2017 (zadní strana) V krajině Pegasa. Mělník 2018. S.112–116. https://otavinka.blogspot.com/…ubiluje.html meil dne 30.9.2023, aktualizace biografie

Fotky z roku 2015 a 2017 přišly od Libu Matysíkové mejlem dne 26.6.2018.

S atletikou začínala r. 1965 v Hanušo­vicích, v r. 1966 v Šumperku, 1967 – 68 v Zábřeze, od r. 1969 v Olomouci, 1970–72 závodila za UP Olomouc. 1973 – 77 v Ostravě, od r. 1978 RH Praha do r. 1981. ;Mistr sportu 1977. ;1982–83 opět v Šumperku.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.262.;.

Po studiích na Reálném gymnáziu ve Vídni si ještě doplňoval vzdělání na učitelské přípravce v Trnavě, kde r. 1865 dosáhl učitelské aprobace na hlavní školy. Od r. 1873 pedagogicka působil na Slovensku. Je autorem učebnic, autor knih pro mládež v edici Laciné čitanie., Překladatel poezie z němčiny a maďarštiny. Skládal duchovní katolické písně a mše. Publikoval pedagogické články v časopisech.

Kulturní místopis SOKA Přerov 1998 .; ČSHS.II.Praha 1965. S.72.;