Osobnosti Moravy.eu

V roce 1951 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po vysokoškolských studiích pracoval 1957–1960 v OÚNZ Zábřeh. Od 1960 – 61 sekund. lékař FN v Olomouci, 1961 – 1991 LF UP, ústav soudního lékařství, 1991 profesor, přednosta ústavu soud. lékařství a medicinského práva. Autor 5 skript pro studenty LF, člen 2 redakčních rad.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 39, S. 6, foto;. Vzděláván budiž… Olomouc, SG 2002.;

Prof. MUDr. Alois Kosatík, CSc.

soukromě studoval zpěv v Olomouci, v olomouc. divadle působil v letech 1921–1923. Umělec. dvojice Ko-ko/s Vladimírem Konůpkou.

ČSHS.I.Praha 1963.S.713.;.

První ředitel českého gymnázia v Olomouci v letech 1867–1877, též okresní inspektor okresu hranického. V roce 1877 jmenován zemským inspektorem v Praze. Autor knih: Hovory olympijské (Brno,b.r.)
Život starého kantora. (Olomouc, Promberger 1899).

Fischer, Richard: Olomoucký památník 1848–1938. Olomouc 1938. S.149–152.; Boroviška, Leopold: O Janu E.Kosinovi.In: Středisko. Sborník VSMO, 70–71, 1987–1988,č.11.S.8–10.

V roce 1947 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Po roce 1990 si založil firmu INGSTOL s.r.o. v Olomouci.

Za hlasem Komenského. Olomouc 1957.S.192. V sýp­kách ducha.Olomouc 1992. S. 172. Věstník České komory autorizace ing. a techniků. 2004.

R.1960 abs.FFUP v Olomouci u prof.Vl.Navrá­tila, A.Berana, doc.A.Kučery, odb.as.F.Bělohlávka a St.Vymětala.V 1960–1977 působil pedagogicky na výtvar.oborech LŠU, 1969–1973 externí učitel katedry výtvar.teorie a výchovy FFUP.Vyučoval grafice.Samost. vystavoval v Olomouci 1965, 1969, 1973, 1979, 1982, 1988;Zlíně 1966, Přerově 1977, 1983, 1989, ;Šumperku 1980.Žije a pracuje v Olomouci a Přerově.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989;Moravské osobnosti kultury a umění – REGO SVKOL;.

1957–61 stud. katedra výtvar. teorie a výchovy FFUP Olomouc, prof. Vlad. Navrátil, Aljo Beran, Fr. Bělohlávek. Od r. 1971 členkou SČUG Hollar. V letech 1961–73 odborná asistentka katedry výtvar. výchovy PdF UP, 1973–78 ve stejné funkci na FFUP, kde vedla výuku kresby a grafic. technik. Zabývá se grafikou užitou a tvorbou spjatou s architekturou. Sam. výstavy od r. 1967, Olomouc: 1968, 1970, 1972, 1976, 1986, 1988;v Přerově 1981, 1989. Realizace: art-protis pro Přerov, Olomouc, mozaiky-Přerov;Žije a pracuje v Olomouci a v Přerově. Užívané graf. techn. : linoryt, suchá jehla, litografie.

Petrová, S.: Současná grafika.Praha, Odeon 1982, S.32.;ZKVMO, 1983, č.223, S.7.;Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc, 1989./fotogra­fie/;Katalog výst.Současná česká grafika.Praha 1989, S.114.

Studoval na reálném gymnáziu v Litovli, po maturitě začal studovat na KU v Praze. Poté získal místo advokátního koncipienta v Šumperku, Českých Budějovicích a Náchodě, tam si počase otevřel i vlastní advokátní kancelář. Mnoho času věnoval činnosti Dělnické akdemie. Zapojil se do ilegálního odbojového hnutí.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.66–67.;

V roce 1976 promovala na LF MU Brno, odbornost gynekologie a porodnictví. V roce 1988 absolvovala kurz IPVZ se zaměřením na peekancezóny u prof. Kaňky na LFUK v Praze. V roce 1991 absolvovala stáž zaměřenou na preventivní onkologii na Institut fur Zytodiagnostik v Německu. V letech 1991–1994 absolvovala Kurz gynekologické cytodiagnostiky s udělením licence Společnosti pro cytologii IPVZ Praha, v letech 1993 a 1995 absolvovala Kurzy ultrasonografie v oboru se získáním osvědčení i jako vyučující a v r. 2004 jí byla udělena Funkční licence F017 kolposkopická expertiza ( akreditace ČLK). Po promoci působila v letech 1976–1985 jako sekundární lékařka gynekologie a prorodnictví v nemocnici Nový Jičín. Od r. 1985 dosud působí jako lékařka gynekologicko-porodnická klinika FNOL, od r. 1993 pracuje na onkologii. V letech 1993–2009 vedoucí lékařka cytologické laboratoře PGK FN OL od 1993 dosud jako vedoucí lékařského centra onkologické prevence. Od r. 2005 – dosud má školní úvazek 0,05 na Ústavu patologie LF UP , výuka onkologie a cytologie. Od r. 2009 až 2018 spolupracuje s akreditovanou Diagnosticko-morfologickou laboratoří DIMOLAB s.r.o. v Přerově. Je členkou Společnosti klinické cytologie a ČLS při JEP a řady dalších lékařských společností. Od 25.3.1999 – 30.6.2004 působila v dozorčí radě o.p.s. Péče o ženu se sídlem Jiráskova 11, Olomouc-Hodolany.

Webové stránky LF UP Olomouc https://otavinka.blogspot.com/…otrsova.html

MUDr. Libuše Kotršová

Strojní inženýr. V letech 1980–1983 působil jako herec v Hanáckém divadle v Prostějově. Od r. 2002 pořádá republikový celoroční festival písničkářů zvaný Hudební sklepy.

Wikipedia.cz

V roce 1963 maturoval na průmyslové škole stavební, obor vodohospodářský a poté pracoval ve Výzkumném ústavu vodohospodářském v Praze, později v podniku Metroprojekt jako projektant (1972–94); od 1994 projektuje jako živnostník. Hudební texty o jazzu publikoval od 1965 v klubovém časopise klubu Olympik, od 1972 v periodiku Jazz, v 80. letech v časopise Jazz Forum, jako dramaturg přispěl k realizaci festivalů Pražské jazzové dny a několika podobných jazzových přehlídek. V roce 1981 vydal práci Český rock´n´roll, od 1989 publikoval jako nezávislý novinář v odborných periodikách s jazzovým zaměřením, 1990–91 byl redaktorem měsíčníku Melodie. V letech 1972–89 byl členem a od 1974 vedoucím funkcionářem Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Členové jejího výboru (Karel Srp, Joska Skalník, Vladimír Kouřil, Čestmír Huňát a Tomáš Křivánek) byli zatčeni orgány Státní bezpečnosti ČSSR s odůvodněním, že „se dopouštěli trestné činnosti nedovoleného podnikání. V inscenovaném soudním procesu byli 1986 Srp a Kouřil odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody (Srp na šestnáct měsíců, Kouřil na deset měsíců). Oba si tresty odpykali v plném rozsahu, 1991 byli všichni obvinění soudně rehabilitováni. Důsledkem Kouřilova věznění v kauze Jazzové sekce bylo chronické postižení ledvin; v roce 2002 odešel do invalidního důchodu. Kouřil je autorem četných odborných statí, článků, recenzí apod. pro časopisy Bulletin Jazz (1974–82), kulturní magazin UNI (1998–dosud). Redakčně a editorsky se podílel na vydávání Bulletinu Jazzové sekce SH ČSSR (1972–80) a příloh k Bulletinu Jazz (1979–86), byl stálým dopisovatelem dvouměsíčníku Jazz Forum, vydávaného Mezinárodní jazzovou federací (IJF) ve varšavské redakci, 1989–92 byl redaktorem občasníku Artforum, psal pro měsíčník Gramorevue (1988–93), v 80. letech pro kulturní samizdat hanspaulské komunity v Praze 6 Lógr a pro hudební samizdat Druhá strana; dále počátkem 90. let pro čtrnáctideník Rock & Pop, pro Lidové noviny, pro měsíčník Harmonie (dosud), 1997–98 také pro měsíčník Musicae, 1994–2003 pro měsíčník Stereo a Video, pro nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu Dotek (1994–2004), od roku 2006 pro dvouměsíčník His Voice a pro informační zpravodaj Jonáš klubu v Praze; spolupracoval se soukromým rádiem Kobra, kde týdně připravoval asi 40 hodin pořadů o jazzové i jiné hudbě, dále se soukromými rádii Echo a AZ Zlín, se stanicí Vltava Českého rozhlasu, podílel se na přípravě televizního seriálu Bigbít (ČT), psal doprovodné texty k LP deskám a kompaktním diskům. Je autorem knih: Český rock´n´roll 1956–96 (Praha 1981, Edice Jazzové sekce Jazzpetit). Starý a mladý pán hrají jazz (Praha 1998). Jazzová sekce v čase a nečase 1971–1987 (Praha 1999–2000). Divná hudba dob nekalých (Praha 2006).

Encyklopedie jazzu a moderní pop.hudby.Praha 1990.S.286.;. Kdo je kdo 91–92, Česká republika, díl I. (Praha 1990, Nakladatelství Kdo je kdo). Kdo je kdo 94–95, Česká republika (Praha 1994, Nakladatelství Modrý jezdec). Zapletal, Petar: Vladimír Kouřil. In: Český hudební slovník (web).

Po maturitě na Vyšší hospodářské škole v Olomouci narukoval na vojnu.. Po 1. světové válce sloužil v armádě. V roce 1921 byl ve zpravodaj ské službě jako velitel pro východní Polsko, Moravu a Slovensko. V civilním životě byl redaktorem různých deníků (České slovo). Po okupaci odešel z vlasti a spolu s generálem Svobodou organizoval boj proti nacistickému Neměcku. Po válce pracoval ve vojenské misii Berlin s úkolem zajistit průzkum našich hranic. V roce 1949 byl zavřen na Pankráci a odsouzen na 25 let. V roce 1960 byl umučen.

Holické noviny.č.1/2002;

Ve Frýdku absolvoval reálné gymnázium. Roku 1941 vstoupil do saleziánského ústavu. Vystudoval FF UP v Olomouci, kde v roce 1955 promoval. Pracoval jako lingvista až do svého věznění v roce 1960. 1968 odešel do exilu a vystudoval v Římě Papežskou univerzitu Gregorianu. Je členem PEN klubu. V roce 1994 dostal Cenu Karla Hynka Máchy " Květy staré Koreje" (Scriptum 1994).

Hanácké noviny, 1.4.1995, S.5., Literární noviny 2004, č.13. (Nekrolog).

Narozen v Nedvezí (u Poličky). V letech 1913–1920 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Přerově, kde učil matematiku a fyziku. Sbormistr Přerubu 1916–1918.Člen výboru Moravského kola spisovatelů. Publikoval v přerovském Obzoru, povídky a črty /V Masopustní noci/.Napsal 5 sbírek realistických povídek, 2 romány, divadelní hry a literární studie. Poté ředitelem Gymnázia ve Zvolenu na Slovensku.

Čechák, Vlastimil: Literatura Přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981. /dipl. práce, č. 4072, s. 25–27. /;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?Praha 1962. S. 133. ; ;Nekrolog. LD, 19. 2. 1954. ;.'

V letech 1939–1941 vystudoval Školu umění ve Zlíně u prof. Vl. Hrocha. 1945–1946 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u prof. E. Filly. Pracoval jako malíř a asistent šéfa výpravy v Českém divadle v Olomouci. Později působil jako konstruktér a návrhář Stavoprojektu. V letech 1957–1984 jako provozní architekt Státního divadla Oldřicha Stibora v Ol. 1965–67 byl externím učitelem katerdy výtvarné výchovy FF UP v Olomouci, 1967–78 lektorem pro kresbu a malbu. 1947 se stal členem Skupiny olomouckých výtvarníků.

Moravské osobnosti umění a kultury REGO/SVKOL; Kdy kde co v Olomouci 1983, září, S.11.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomou­c 1989.;

Narozen v Ubušíně. (nyní součást obce Jimravov).

Abs. AVU 1927, prof. Nechleba. Působil na Slovensku. Obrazy ze školního prostředí, podobizny.

Toman: Slovník výtv.umělců.1­. Praha 1947.S.547–548.;.'

Po studiu gymnázia a filozofie v Olomouci a práv ve Vídni přijal místo vychovatele a soudního praktikanta v kanc.dr.Dietricha v Opavě v letech1845–49.Od r.1851 působil JUDr. Jan Kozánek jako advokát a notář v Kroměříži. R.1867 zvolen do zemského sněmu.Založil spol.Občanská beseda, r.1882 české G, přispěl k založení zeměděl.škol v Přerově a Kroměříži.Přítel a hostitel umělců v Kroměříži.Psal v letech 1848–1852 do Moravských novin.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.; Ficek, Viktor: Biografický slovník.sv.3, Opava 1979, S.71–72.;.

Varhaník v Přerově, od r. 1884 –1913 zde měl hud. školu, od r. 1886 sbormistr dělnic. spolku Svornost a spolku Přerub, učitel zpěvu na G v letech 1888–89. ;

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.: Gregor, Vladimír: Hudební místopis Sm kraje.Ostrava, Profil 1987, S.80.;.

V letech 1951 – 1977 púsobil na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde v roce 1960 jmenován profesorem. Prof. Ing. Dr. Vladimír Koželuha byl významným zemědělským odborníkem.

ČBS. Praha 1992. S. 354.

Od r. 1883 profesor náboženství v Prostějově. Sbíral národní písně a vydal Kytici z národních písní moravských r. 1874. , příspěvky k dějinám Prostějova.

Masarykův slovník naučný.IV.Praha 1929.S.142.;.

Vystudoval průmyslovou školu a uplatnil se jako technický úředník. Působil jako divadelní herec z profese v Praze, v Olomouci, krátký čas byl i ředitelem kabaretu Nebojsa v Prostějově. Divadelní kariéru zakončil v Českých Budějovicích a nakonec v Mostě. Napsal písně a kuplety do 22 českých filmů. Vytvořil 15 operních libret. Užíval umělecké jméno Saša Razov.

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.406–407.; Kraus, B.: Hanácký písničkář.Štafeta, 8, 1976, č.2, S.28–29.;.

Narozen v Lošově u Olomouce.

Studoval v Itálii, na kněze. Studoval obor: Matematika, fyzika a biologie. Poté působil na Slovensku, též činný v odboji. Osobní přítel Petra Jilemnického. V roce 1940 se vrátil domů. Učil na olomouckých školách v Hodolanech a nejdéle na Komeniu. Autor pedagogických čtení v oblasti zájmové činnosti přírodovědné. Externě působil jako pedagog na UP, pedagogická fakulta. Autor učebnic biologie. Též psal odborné práce z pomologie a ovocného školkařství.

Lošov je součástí města Olomouc.

Studoval Právnickou fakultu UK v Praze, poté VŠ Ekonomickou v Praze. 50. léta – působil v ochotnickém divadle, 1956 – hanácký lidový vypravěč v soutěži Čs. rozhlasu, 1960 / 1967 pracoval v Rýmařově, poté do r. 1981 v Sigmě Olomouc, 1981 / 1990 Pozemní stavby, prac. Šternberk. Po r. 1990 v Sigmii, investiční fond – předseda představenstva. 1995 pracoval v Advokátní kanceláři Ritter – Šťastný v Olomouci. Psal odborné články z oblasti financování a technického rozvoje. 2 x se zúčastnil v soutěži ČsT " Buď a nebo", v oboru česká dramatická tvorba. Překladatelem ze slovenštiny a ruštiny. Ze slovenštiny přeložil : Rok s Evou. Ostrava Profil 1984, Chorvátová, Z. : Kosmetikou ke kráse. 1987. ;1991 autorem knihy Rybářská kuchařka. Šéfredaktor místního tisku : Naše noviny. –

Kráčmar,J. Tak u nás bývávalo.Olomouc: Danal, 2004.; Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova, č.12/2006, S.6; Ze Štěpánova 6/2006, S. 5–6;

JUDr. Jiří Kráčmar

V r. 1905 absolvoval německé gymnázium v Šumperku a poté se přihlásil na techniku do Brna. Po dokončení studií působil jako asistent. V r. 1912 odchází do služeb státní stavební správy v Lublani. Uplatnil se jako vynikající projektant vodních děl, mostních a železničních staveb a současně také jako pedagog technivké fakulty lublaňské univerzity. Později se stává děkanem fakulty a po válce rektorem univerzity.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.68.;

Asistent VŠT v Praze, profesor státní průmyslové školy v Brně 1907–1910. V roce 1910–1911 projekt rodiného domu F. Kováříka v Prostějově.

Zatloukal, Pavel: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 1981., Poche,E.: Encyklopedie česk. výtvarn. umění, Praha, 1975., ČBS 20.století, 2.díl, Praha, 1999., Chmel,Z.: Galerie Brněnsk. osobností, 1.díl, Brno, 1998.

AbsOlvoval SG v r. 1928. Poté studoval němčinu a češtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Od r. 1933 působil jako profesor na Obchodní akademii v Olomouci, poté ve Frenštátě a nakonec v Opavě. V letech 1948–1953 vědeckým pracovníkem a zástupcem Slezského studijního ústavu, poté 2 roky působil jako vědecký tajemník v brněnské pobočce ústavu pro jazyk český a v letech 1956–1963 v jeho pražském centru. Redigoval sborník jazykovědných studií věnovaných významnému českému dialektologovi Adolfu Kellnerovi (1904–1953), jehož vědecké dílo sám zhodnotil v úvodní studii. Referáty a recenzemi přispíval do časopisů Naše řeč. Slovanský přehled, Listy filologické, Acta Comeniana. Dlouhodobě se věnoval dialektologickému výzkumu rodného kraje, který posléze zúročil v knize " Nářečí na Kelčsku" (1984). V roce 1965 přešel do Kabinetu pro vydávání díla J.A. Komenského Československé akademie věd. 1969–1979 se podílel na vydání textů v sedmi svazcích díla. Své práce věnoval především slezské jazykovědě.

Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.229.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.152.;.Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec, srpen 2009, S. 13, 16,17. ; Steiner, M. : Stanislav Králík (1909–1987), Acta Comeniana 8 (XXXII) 1989, S. 206 an.