Osobnosti Moravy.eu

Pocházel z rodiny komerčního úředníka. Vychodil obecnou školu i reálné gymnázium v Ostravě- Příroze. Maturoval r. 1941. Totálně nasazen jako horník na šachtu Hubert a pak pracoval ve firmě Baťa ve Zlíně, kde absolvoval několik kursů (propagace, prodej apod.). Naposledy pracoval jako textař v reklamním oddělení. Zapojil se do profašistického odboje v ilegální skupině Naše pravda, kde se podílel na vydávání stejnojmenného časopisu. Za tuto odbojovou činnost mu byl po válce udělen Státní řád I. stupně. Nabyté zkušenosti zúročil v knize " Není úniku" (1945). Po osvobození v květnu 1945 se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Naše pravda ve Zlíně, redaktorem Nové Svobody v Ostravě a současně studoval Filozofickou fakultu UK v Praze. Studia nedokončil. Z díla: Plameny v hlubinách (povídky, Ostrava 1950),
Sláva budoucnosti (div.hra, prem. 11.6.1950)
Poslední pán na Bouzově ( televize, srpen 1962)

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.), Ostrava 2001. S. 94–95.

V letech 1898–1915 působil jako katecheta na německém gymnáziu v Uh. Hradišti, poté jako prof. církev. dějin na teol. fak. v Olomouci. Od r. 1903 do 1911 člen archeolog. komise a výzkumu na Velehradě. Publikoval v ČVSMO. V r. 1910 založil v Uh. Hradišti archeolog. spolek Starý Velehrad, v roce 1925 nový spolek stejného názvu v Olomouci. Ročenky vydávané spolkem pod názvem Sborník velehradský.

Osobnosti regionu 1990.Uherské Hradiště, Okresní knihovna 1990.;/foto/; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.185.; Žurnál UP.č.27, 18.5.2001, S 8.

od r. 1956 dirigentem a uměleckým ředitelem MF v Olomouci až do r. 1987. Cena města Olomouce 1999.

ČSHS II.Praha 1965.S.182.; ČBS, Praha. 1992., ČBS XX. století, 2.díl, 1999.

V letech 1928–33 studoval ŠUŘ v Brně. Od r. 1934 působil v Olomouci a Hranicích. Fotografoval asi 1933–39, od r. 1973 maloval společně s O. Lenhartem. Člen Fotoskupiny pěti. Jediný prošel všemi seskupeními fotoskupiny. Měl 3 fotovýstavy.

Avantgardní fotografie třicátých let na Moravě.Katalog­.Olomouc 1981./z Muzea umění Olomouc..

V roce 1960 absolvovala gymnázium v Hejčíně, 1962 vyučena ruční sazečkou, v roce 1967 absolvovala Střední průmyslovou školu grafickou. Do roku 1988 působila v tiskárnách, 1989–1990 redaktorkou závodního časopisu Olomoucký stavbař. V letech 1990–1995 působila v Přerově, kde redaktorkou časopisu Pozemní stavby. V údobí 1995–1996 technická redaktorka Hanáckých novin. Od roku 1997–2004 pracovala v tiskárně Střediska informatiky a služby škole. Od roku 1959 věnuje volný čas zcela Kašpárkově říši, kde byla zástupce vedoucího. V roce 1979 dostala za činnost Zlatý odznak Josefa Skupy. A v roce 2007 osenění Zlatý Tyl. V Kašpárkově říši působila jako režisérka, návrhářka loutek, autorka textů a úprav loutkových her. Autorka veršů. Publikovány v časopise Květy v r. 1962 a řadě sborníků. Podílela se na vydávání sborníčků Čechova Olomouc od r. 1973. V publikační činnosti užívá šifry: JN. V roce 2010 vyšla její sbírka básní Kytice modrých nadějí. LKO 2010. Loni dodatková sbírka k 70. narozeninám a to sbírka: Návraty a závratě (2013). Zemřela ve spánku.

Nohelová, Mirka: Honza na vychování aneb Naučné věty tety Květy z etikety. Olomouc Integrafis 1996., dokument. list/97 http://otavinka.blog.cz/…ou-nohelovou Parte.

Nohelová, Mirka – literární pseudonym

Týdeník v redakci Karla Kučery v Olomouci v tiskárně Kramář a Procházka. Byl určen pro kraj Konický, Mor. Třebovský, Jevíčský a Boskovský. Spoluredaktorem byl JUC. Rud. Hrabě v Jevíčku. Dne 17. ledna 1912 byl list zastaven.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S. 24.

Vystudoval na brněnské JAMU, obor divadelní režie.. Před příchodem do Olomouce působil v Západočeském divadle v Chebu. Do tehdejšího Státního divadla Oldřicha Stibora nastoupil od srpna 1970 a působil zde jako činoherní režisér až do května 1991 s tím, že v první polovině 80. let zastával rovněž funkci uměleckého šéfa činohry.

Nastudoval více než padesát inscenací, mezi nimi klasická díla světové (Tři sestry, Smrt obchodního cestujícího) i české dramatiky (Maryša, Naši furianti, Noc na Karlštejně). Inscenoval nejslavnější hry Williama Shakespeara, mezi nimi Hamleta, Richarda III., Othella, Krále Leara či Večer tříkrálový.

Do vedení činohry olomouckého divadla se znovu vrátil na podzim 1995 a ve funkci působil další tři sezony. S divadelní režií v Olomouci se rozloučil v roce 1998 premiérou muzikálové inscenace Muž z La Manchy. Manželka Eva byla dlouholetou vedoucí vlásenkrárny MDO.

Oznámení o úmrtí. Archiv MDO

V roce 1939 maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté začal studovat LF v Brně a po uzavření Vysokých škol pracoval v Mohelnici. Po roku 1945 učitelem na Prostějovsku. Od r. 1947 studoval přírodopis, zeměmpis a občanskou nauku na Pedagogické fakultě UP. V roce 1980 obdržel zlatou medaili. Psal hanáckou beletrii pod pseudonymem Józef Ludvík Srda. Jozef Ludvik Srda působil v letech 1950 až 1988 jako biolog na Univerzitě Palackého. Několik desítek vědeckých prací z oboru ekologické entomologie publikoval v odborných časopisech. K beletrii se dostával jen v oddechových chvilkách od roku 1980 a častěji až v důchodu. Jeden ze dvou spisků nazval „Hdese hdese na Hané“. Je v něm 25 humorných hanáckých povídek: druhý „Maglajz na Hané?“ obsahuje 23 satiricko-humorné dialogy. Obě beletrické prvotiny konzervují jednu z nuancí zábřežské hanáčtiny z období první a druhé světové války. Autor pochází z Poléce na Zábřežsku, kde žila jeho babička, rozená SRDOVÁ, maminka JOZEFA a strýček LUDVIK, který padl na ruské frontě za první světové války. Tak vznikl pseudonym JOZEF LUDVIK SRDA, pevně svázaný s rodokmenem.

Stratil, V.: Vědec a pedagog. In: ZVSMO 1981, č.15–16. S. 19. Petruška,F.: K sedmdesátinám prof. PaedDr. B.N. DrSc. In: Severní Morava 59, 1990 S.72–74. Zicháček, Vladimír: Jozef Ludvík Srda.In: Z paměti literární Olomouce. VSMO 2004.S.111–113. Olomoucké listy, 2, č.8, 21.2.2002. BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 52–53.

Narozen v obci Police na Šumpersku u Úsova.

PaedDr. Bořivoj Novák, DrSc.

Studoval FFUK Praha. Poté působil jako středoškolský profesor. Znalec laššského nářečí, zabýval se dílem Petra Bezruče.

Biografický slovník severní Moravy. 1. Ostrava.

Narozen v Dobřanech (u Přeštic). 1943 – 1947 v Olomouci. Ředitel divadla v Klatovech a Chebu. V Olomouci opět od r. 1970. 1978 ocenění – Nejlepší pracovník souboru.

Přehled činnosti čs.divadel., Praha 1958, S.189.;

V roce 1952 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Poté studoval konzervatoř. Dne 15.8.1952 byl jmenován varhaníkem a sbormistrem v hodolanském kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů. Posledních 10 let řídil smíšený pěvecký sbor Dvořák v Olomouci.

Smejkal, Bohuslav: Padesát let varhanní služby. In: Oldin 2002/12.

Hudbě se v mládí učila u G. Pivoňky. Působila jako učitelka hudební školy v Olomouci od roku 1951. Neteř G. Černušáka.

ČSHS.II. Praha 1965.S.205.;

Narozen v Praze-Nusle. Český fotbalista, hráč Slávia Praha a ASO Olomouc. Nožíř, přezdívaný Špekula, přišel do Slavie na podzim roku 1934 ze Sparty Michle. V roce 1940 odešel do ASO Olomouc. Po 2. sv. válce si připsal dva starty za národní mužstvo. Kariéru ukončil v roce 1954 jako hráč DSO Spartak Olomouc. Po skončení hráčské kariéry pracoval jako trenér.

Cena města Olomouce za rok 1999, Olomouc 2000; http://zpravodajstvi.olomouc.cz/view2.php?… V měsíci září si připomínáme…Kdy-kde-co, Olomouc, září 2011, S.1.

Od roku 1936 žil v Plzni. Po osvobození studoval Lékařskou fakultu univerzity Karlovy v Praze. Po dobu studií pracoval jako asistent na katedře histologie a embryologie LF v Plzni. Promoval 1951 na UK. Od roku 1953 působil na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako vedoucí ústavu a později katedry histologie a embriologie. 1962 proděkan fakulty, 1966–1969 děkan LF UP. 1968 jmenován profesorem. V normalizačním období nesměl akademické funkce vykonávat. Dlouholetý člen federálního výboru Anatomické společnosti. Člen redakční rady Folia morphotogica a AUPO. Zakládající člen Čs. společnosti cyto-hystochemické. Jeho koníčkem byla hudba a železniční modelářství. Znalec hudby a výtvarného umění. Výborný houslista a klavírista. Člen smyčcového kvarteta LF. Člen klavírního tria. Též příznivec sportovního dění-odbíjená, kopaná.

Kapitoly z dějin olomoucké uiverzity. Ostrava 1973. S.319–320; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univerzity. Olomouc 1996. S.170–171.;

Od roku 1959 působila na Katedře anatomie LF UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.329.;

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1969

Absolvoval G v Litovli r. 1933, poté VŠZ v Brně-1939 doktorát. V 1945–48 Litovel výroba éteric. olejů, po r. 1948 v konzervárně. Věnoval se vlastivědě a dějinám Litovle. Člen VSMO. Studie ve Zprávách vlast. kroužku SZK Tesla Litovel; knižně: Historický průvodce Litovlí. Litovel, Tesla 1965. 17 s. Litovel za okupace a v době osvobození 1938–1945. Litovel 1965. 29 s. Cenný materiál: Seznam historických, uměleckých akulturních památek v Litovli.

Stratil, V. : Zpravodaj VSMO 1977, č. 8, S. 14–15;.

Narozen ve Lhotě u Nákla (n. Náklo). V letech 1939 – 1945 obecní knihovník ve Lhotě, 1946 – 48 abs. 2letou mistrovskou školu jemné mechaniky v Přerově. Po vojně v r. 1950 vybudoval ve Lhotě loutkovou scénu. Pracoval v MEZ Mohelnice, kde bydlel 6 let. Doplnil si středoškol. vzdělání, abs. SPŠS strojní v Mohelnici. Při ZK ROH MEZ Mohelnice založil další loutkovou scénu/marionety a maňásky/. Od r. 1959 bydlel opět ve Lhotě, kde oživil tradice loutkového divadla, které hrálo po celém okolí. S přenosnou maňáskovou scénou byl i na kraj. přehlídce v Ostravě. 1960 zvolen poslancem za obec do Nákla, předsedou školské a kulturní komise. Založil měsíčník Nákelský zpravodaj, který vycházel 1965–1968. Z lid. hudebníků založil kroužek, kde hrál na housle kroužek učinkoval též jako divadelní orchestr pro Sokol Náklo. Po r. 1969 nesměl vykonávat veřejné funkce a tak se vše rozpadlo. Ujal se vedení zanedbané místní knihovny a v r. 1972 vytvořil moderní knihovnu. Založil Fotokroniku, dokumentující histor. události obce. 1971 – 85 člen Vlastivěd. kroužku v Nákle. 1980 založil při MLK soubor z dětí „Pálečka“, který se rozpadl 1990. Za dosavadní kulturní činnost dostal v r. 1985 vyzn. Ministerstva kultury " Vzorný prac. kultury"Od 1992 kronikář obce Lhota, zpětně od r. 1960. Autor zpráv pro ČSAV v r. 1977, pro Památ. ústav v Olomouci r. 1992 /pomístní jména /.

Dopis p.Jaroslava Obrtela, Lhota nad Moravou 44, z 2.2.1994.;.

Lhota nad Moravou – místní část obce Náklo.

V letech 1918–1925 studoval reálku v Lipníku nad Bečvou a od r. 1920 byl členem smíšeného sboru žáků, od r. 1924 působil ve studentském kroužku jako divadelní ochotník, zpěvák a organizátor pod patronací člena PSMU prof. Širokého. 1925/1926 byl na abiturientském kursu učitel. ústavu v Brně žákem J. Černíka. Po nástupu do učitelského povolání r. 1926 vytvářel nebo vedl již existující pěvecký sbor na každé škole, kde působil. Zprvu učil ve Spálově, pak v Tršicích, v Soběchlebech. Od r. 1930 činný v mužském sboru Smetana v Karviné, od 1933 v Orlové, kde byl sbormistrem J. Šoupal. Ten ho přivedl r. 1935 do PSMU, kde byl později 12 let předsedou. Byl členem smíšeného sboru Janáčkovy Filharmonie v Ostravě. Publikoval v denním tisku o zpěvu, organizaci koncertů ( Mladá fronta, Nová svoboda, Lidová demokracie), pravidelně psal i do Hudebních rozhledů, Kulturního měsíčníku, slovenského časopisu Rytmus, dodával zprávy do rozhlasu. Vydával měsíčník Informátor určený pěveckým sborům Smkraje. Historikem PSMU. Zemřel v Radvanicích (n.m.část Ostravy).

Českoslov. hudební slovník osob a institucí, 2.díl, Praha 1965, s.221.; Slovník českých sbormistrů. 2. Praha 1982. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11. Ostrava 1998. S.109.

Na LF UP působil v letech 1967–1984., na II. interně FN v Olomouci.

Archiv UP.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973S..329.;.

V roce 1883 po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci odešel do Prahy studovat práva. O pět let později byl promován a v roce 1895 se stal advokátem v Olomouci. Od studentských let se horlivě účastnil života národního a politického. Zprvu ve spolku Haná, roku 1892 byl spoluzakladatelem Politického spolku pro severní Moravu, V období 1893 až 1894 byl místostarostou Sokola, od roku 1903 starostou Národní jednoty a od r. 1909 starostou Matice školské. Byl činný rovněž v různých hospodářských uskupeních, např. v r. 1912 se stal předsedou Ústřední záložny rolnické se sídlem v Olomouci, členem a v roce 1923 předsedou Jednoty záložen v Praze. Nezapomenutelné jsou také jeho zásluhy o české školství. V letech 1907 až 1914 byl prvním předsedou české okresní školní rady v Olomouci, kde mu připadl úkol chránit českou mládež před německými mocipány. Aktivně působil také při zřízení matiční české reálky a dívčího reformního gymnázia. Po převratu byl zvolen do správní komise města Olomouce a do správní komise obchodní komory. Za svoje zásluhy byl jmenován čestným členem Ústřední Matice školské v Praze. Po léta rovněž předsedal České stavební společnosti, která vedla finanční správu Národního domu, v pozdějších letech se stal předsedou Hanáckého pivovaru. Pamětní deska na domě v Sokolské ul.č.19.;

Fischer, R.: Padesát let Národní jednoty v Olomouci, díl.4.1919–1935.Olomouc 1935, S.123.;J kz: Pamětní desky.Kdy-kde-co v Olomouci, 1971, č.7, S.6–7.;.
Bartocha, F.: Dr. Jan Ošťádal. Olomouc 1937. * Česká ročenka. Plzeň 1926, S. 529. ;

Knihovník Slovanské knihovny bohoslovecké v r. 1840–41;Kaplan v Bouzově;

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S.15;

Narozen Plešovci u Kroměříže. Studia bohosloví v Olomouci a filozofie v Praze nedokončil, stal se učitelem.Redaktor novin v Kroměříži, Uh.Hradišti a Olomouci.Od 1.7.1895 do 1904 byl redaktorem, od r.1902 i vyda­vatelem Opavského týdeníku.Psal beletrii /vlastenecké básně, povídky, fejetony, překládal z polštiny a ruštiny, články populárně naučné, z historické vlastivědy /o r.1848/;Psal do čas.: Moravská Orlice, Hlídka, Náš domov, Český lid /národopisné črty/, povídky do slezských kalendářů.Je autorem pověsti o králi Ječmínkovi./Ho­lešov 1890/.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.S.106–107.;.

Plešovec je součástí obce Chropyně.

Narodil se v Terezském údolí u Náměště na Hané, nazývané v botanické literatuře též Hlubokým žlebem. Údolí oplývající od jara do podzimu pestrými květy, předurčilo životní zájem malého chlapce a vzbudilo jeho lásku k botanice i na obecné škole. Od dvanácti let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a měl štěstí na vynikající pedagogy. Poznal profesora Františka Polívku, který učil přírodovědu, později botanika dr. Josefa Podpěru. Obě tyto významné osobnosti jej výrazně ovlivnily pro další, vysokoškolské studium přírodních věd. Svízelná finanční situace rodičů a dvou dalších sourozenců, donutila mladého abiturienta k nastoupení úřednické dráhy na hlavní poště v Olomouci. Všechen volný čas věnoval botanickému výzkumu Moravy. Záhy po první světové válce se zapsal jako mimořádný posluchač na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde po letech dosáhl úspěšného absolutoria. Ve svém zaměstnání vytrval až do penzionování a pilnou prací se vypracoval na odpovědné místo poštovního ředitele. Tento post vykonával do 1. října 1942. Po celý čas se zajímal o botaniku a výsledky publikoval v Časopisu vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, v Časopisu Moravského zemského muzea v Brně – odborné části Věda přírodní., Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy , Věstníku klubu přírodovědců v Prostějově, Časopisu československých houbařů, v časopisech Příroda, Vesmír a též do dalších odborných a regionálních sborníků. Soupis různých vědeckých prací, spisů a článků, čítá na 450 záznamů. Najdeme zde např. studii o rostlinstvech Hlubokého žlebu u Náměště na Hané, Květenu Grygovských kopců, Květenu Království u Grygova, Květenu Hněvotínské stepi, Geobotanický výzkum Kosíře aj. Knižně vydal dva díly Úvodu ke květeně československého Slezska a v roce 1930 Květenu Štramberka. V letech 1921–1939 se věnoval i přednáškám pro různé zájmové skupiny – učitele, přírodovědné kluby, osvětové sbory, kroužky a uskupení houbařů, lékárníků, lékařů a dalších zájemců. Od roku 1922 až do své smrti byl ředitelem Botanické zahrady v Olomouci. Od roku 1934 byl redaktorem Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, kde měl na starosti oddíl přírodovědný a od roku 1942 působil na částečný úvazek jako kustod přírodovědného muzea v Olomouci, od penzionování se věnoval této činnosti naplno. Z muzea odešel v roce 1951, aby se mohl plně věnovat botanické zahradě, kterou denně navštěvoval a obětavě obstarával výměnu semen na mezinárodní úrovni. Denně určoval a doplňoval tento živý inventář, až jednoho dne – 18. listopadu 1952 – přišel naposledy. Postihla jej náhlá mozková příhoda, na kterou po deseti dnech, skonal.

Týnecké listy.11/2002.S.7; Chaloupka, F.: K nedožitým devadesátinám Josefa Otruby. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1979, č. 201, S. 26–30.
Šula, B.: Zemřel Josef Otruba. Sborník SLUKO, oddíl A, I, 1951–1953, S. 99–101. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 20012, č.11. S.4.

Anežka OTRUBOVÁ, rozená Jansová, osvětová a kulturní pracovnice.
Po absolvování dramatické školy v rodišti se aktivně věnovala dramatickému umění, působila v různých spolcích. V roce 1915 se provdala za významného moravského botanika Josefa Otrubu a žila s ním v Olomouci-Černovíře. Spolupracovala s olomouckým spolkem na ochranu zvířat. Pomáhala také manželovi při úpravě jeho publicistických prací, redigovala překlady a bohatou korespondenci. Přežila manžela o patnáct let a v té době zpracovala a uspořádala rukopisnou pozůstalost Josefa Otruby, kterou předala do olomouckého muzea.

Chaloupka, F.: Zemřela paní Otrubová.ZVÚO 1968, č.138. S.27–28.;. Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č.11.

Narozen v Hejčíně u Olomouce.

Otec Boženy Mrštíkové, rozené Pacasové. Literárně ho ztvárnil ve svém díle Alois Mrštík v povídce Duše továrny v Niti stříbrné (1926, S. 253–259) s podtitulem Nekrolog jednomu z malých lidí.

Skutil, Jan: Božena Mrštíková a Olomouc. ZVÚO, 1967, č. 132, S. 11–13. ;

Hejčín je součástí města Olomouc.