Osobnosti Moravy.eu

Studoval gymnázium v Třeboni a v Českých Budějovicích. Potom absolvoval FFUK v Praze češtinu, němčinu, filozofii. Nejprve pracoval dva roky v pražských knihovnách a od června 1923 – 1933 působil v SVK Olomouc, od r. 1934–38 v Brně, 1939–1945 v Amsterodamu, 1946–49 rektor UP Olomouc, 1956–1960 Brno, 1967 UK Praha, 1968–1970 přednášel na UP v Olomouci. Angažoval se v politickém a kulturním dění, publikoval v řadě časopisů. Pohřben v Olomouci. Užíval šifry Omar, J.L.F. Přispíval do časopisů: Čas;ČČM;Červený květ: Index B.Václavka;Pozor 1923–25;Slezský sborník 1969;Redigoval Index s B.Václavkem 1929–39.Sociologická revue 1930–39;knižnici Spisy FFUM Brno r.1937. V roce 1992 obdržel in memoriam Řád T.G.Masaryka.

Dvořák, J.: Stručný bibliografický přehled prací J.L.F. sb.Index.1964.; Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.708–709.; Honová, Stanislava: V měsíci listopadu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2014, listopad S. 1.

Prof. PhDr. Josef Ludvík Fischer

Rozená Kantorková V r. 1945 abs. SG v Olomouci, od r. 1947 působila na katedře psychologie a patopsychologie Ped. fakulty UP. Manželka prof. J. L. Fischera. Doc. PhDr. Jarmila Fischerová, CSc.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973, S. 362.
V sýpkách ducha. Olomouc 1992, S. 168. ; Žurnál UP, 1992, květen, č.36/37, S.3.;

Dcera J.L.Fischera, od r. 1968 v Olomouci, abs.gymnazium, poté jazykovou školu v Brně.1983–1985 stud.filozofii a fyziku na FFUK a MFF UK, nyní studuje klasickou filologii.Studijní pobyty v zahraničí: 1988 Londýn, 1990 Itálie, New York-konference o čes.literatu­ře.1988 Cena Čs.lit.fondu za sb.Chvění závodních koní.;Verše v antologiích­.Publikuje v zahr.časopisech, u nás Tvar, Lidové noviny, Iniciály, Dotyky, Listy.Píše recenze.

Zvláštní znamení.Praha ČS 1986.;Kdo je kdo.1.91/92.Praha 1991, S.203.;.

Viola.Tutti.Působil v MFO od 1.9.1957 do 30.9.1959.

'

Katalog členů MFO.

Narodil se v Července v Svatoplukově ul. 49 v rodině nádeníka. Měl tři sourozence. . Po ukončení školy jej vzal do učení litovelský malíř a natěrač Alois Mach. U něj maloval dekorace, pokoje, kuchyně apod., po vyučení r.1917 u něj zůstal v zaměstnání. V roce 1929 se oženil s Marií Kubíčkovou z Červenky, po svatbě bydleli u jejích rodičů, ale v Litovli měl malířskou živnost. Příštího roku se manželům Flasarovým narodil syn Ivo (1930), za další tři roky dcera Olga (1933). V té době již byl znám nejen jako malíř pokojů, ale také jako mladý výtvarník a divadelní ochotník. Roku 1942 absolvoval školu uměleckých řemesel v Brně. Po válce byl František Flasar na základě výnosu Zemského národního výboru v Brně zaregistrován pod číslem 303 v seznamu výtvarných umělců. Věnoval se výtvarné práci, sgrafity vyzdobil řadu fasád rodinných domků nejen v okolí Litovle, ale od Luhačovic po Šumpersko. Namaloval cyklus lunet v obřadní síni litovelské radnice, vytvořil sgrafito nad schodištěm u sálů Záložny, na průčelí domu u muzea aj. Od padesátých let působil jako výtvarník Okresního domu osvěty, roku 1961 se stal zaměstnancem Závodního klubu Tesla. Pro litovelské ochotníky tehdy vytvořil scény pro všechna představení. V šedesátých letech spolupracoval s akademickým malířem Františkem Peňázem. Společně navštívili stovky kostelů, podíleli se na jejich opravách a vytvořili mnoho nástropních a oltářních obrazů. Na popud Františka Peňáze vytvořil i plastiky dvou křížových cest: starší a větší (65×35 cm) bez popisu jednotlivých zastavení a mladší menší (30×30 cm) s popisem. Byl všestranně kulturně činný jako ochotnický herec, režisér, malíř kulis, plakátů, diplomů, vyzdobil kroniky divadelního souboru aj. Věnoval se výtvarné práci v mnoha oborech (nástěnné malby, obrazy, kresby, ilustrace knih, plastiky, sgrafita v exteriérech i interiérech, restaurování). Namaloval řadu akvarelů a olejů, dnes vesměs v soukromých sbírkách. Zajímavými a poměrně ojedinělými pracemi jsou obrazy na způsob vitráže ve vinných sklepech v Čejkovicích, mozaika umístěná v areálu bývalých radiokomunikací v Litovli či dřevořezby hlav. V 80. letech 20. století se zdravotní stav Františka Flasara rychle zhoršoval. Po mozkové příhodě v osmdesáti letech byl upoután na lůžko, posléze umístěn do Domova důchodců v rodné Července. Ještě za svého života se v roce 1985 dočkal samostatné výstavy v litovelském mu­zeu.

Litovelské noviny 3/1993, S.3; František Flasar 1903–1989. Almanach obce Červenky.2009.; Šik,L.: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.;

Obraz Františka Flasara na chodbě Obecního úřadu v Července. Unčovice (n.m.č. Litovle).

Gymnázium absolvoval v Přerově, vysokoškolská studia klasické filologie pak na univerzitě v Praze. 1923 přijal místo prof. latiny na Dívčím reformním gymnáziu v Olomouci. 1926 se stal jednatelem Městského osvětového sboru. 1932 byl zvolen členem městského zastupitelstva a posléze Rady hlavního města Olomouce. Za 2. svět. války ho Němci zavřeli do koncentračního tábora v Buchenwalu. Po válce nastoupil opět jako ředitel na Dívčí reálné gymnázium. 1948 byl zbaven svých dosavadních funkcí. 1950 byl jmenovín ředitelem Vyšší sociálně zdravotní školy v budově Pöttingea. 1951 byl profesorem na Slovanském gymnáziu.

Buď zdrávo nám Gymnasium dívčí Olomouc.Olomouc: Slovanské gymnázium, 1999.S.30–32;

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Skumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995 Šimková-Flíčková, Simona: Jiří Flíček. Otevři hospodo, po životě žízním. Praha, NAMU 2002.

V Olomouci působil jako sólista operety v letech 1955–57, poté v Opavě. Nyní v Plzni.

ČSHS.2.díl.Praha 1965, S.1040.;.

Rodiče byli drobní živnostníci, jeho bratrem je Pavel F. – Od r. 1934 bydlel v Olomouci, kde také v l. 1937–45 studoval na Slovanském gymnáziu (1944–45 byl totálně nasazen). Po maturitě zapisoval slovanskou a klasickou filologii a filozofii na FF MU (1945–46) a FF UP (1946–50). V l. 1948–50 absolvoval Studium generale ordo praedicatorum (OP). Jeho hlavní učitelé byli F. Novotný, O. Králík, K. Janáček. Od 16 let se aktivně účastnil Akademických týdnů organizovaných M. Habáněm. R. 1950 je internován v Broumově, s návaznou službou u PTP do r. 1953. Po propuštění z PTP mohl najít zaměstnání pouze v zemědělském výzkumu, v oboru knihovnictví a informatiky (Olomouc, Praha). V 80. l. absolvoval na UK postgraduální studium aplikované logiky. V době totality pořádal bytové semináře (společně s bratrem Pavlem) a účastnil se Ekumenického semináře v Praze-Jirchářích (ve spolupráci s J. Němcem a L. Hejdánkem). Badatelsky spolupracoval s M. Habáněm a J. L. Fischerem, u něhož v r. 1968 obhájil dizertační práci o čase a dějinnosti (tiskem až 1991); téma vyrůstalo ze spolupráce s malířem R. Kutrou (srov. jeho knihu Die Schule des Sehens, 1994). Autorsky se podílel na samizdatových sbornících Corona amicorum (R. Kalivodovi, 1983) a Na hrázi neobvyklého osudu (J. Zumrovi, 1988). Od r. 1990 působí jako odborný asistent, od r. 1991 jako docent filozofie na katedře filozofie FF UP. V Sázavě n. Sázavou (kde má od r. 1985 trvalý pobyt) založil (1993) vzdělávací a ekologickou nadaci Prokopios, kde kromě jiných akcí pořádá Letní filozofické školy, a to v duchu Platonovy a Benediktovy ideje tvůrčího významu soubytí a soužití.

Doc. PhDr. Karel Floss.

Za hlasem Komenského., Olomouc 1957., S.189., V sýpkách ducha., Olomouc 1992. S.189.; Slovanské gymnázium literární., Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.188;

Hráč na kontrabas. V období 16.9.1958 – 31.1.1975 hrál v Moravské filharmonii Olomouc a v letech 1983–1988 byl členem operety MDO. Měl přezdívku " Čára". Kdysi hrával ve slavném brněnském orchestru Gustava Broma.

Almanach 1920–2000. Olomouc, Moravské divadlo 2000. S.147. Ry­šavý, M.: Houslistovo zpovídání. Olomouc 2013. S.25–26.

Absolvoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, od r. 1956 v Orlové, založil a řídil pěvec.sbor.. Učil také v Havířově, kde založil pobočku České hudební mládeže.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.118.;.

Maturoval na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí r. 1902, poté studoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci (ThDr.1912), na kněze vysvěcen 1906. Poté kooperátorem v Uherském Hradišti, od 1908 lektorem Písma svatého v kněžském semináři v Olomouci a adjunktem bohoslovecké fakulty. Taky byl výpomocným katechetou na Slovanském gymnáziu (1911–1915). Mimořádným profesorem jmenován r.1923, řádným 30.9.1928. Děkanem fakulty byl zvolen 1932–1933, proděkanem 1933–1934. Pro poznání podnikl několik studijních cest v roce 1922 do Německa, kde navštívil Berlín, Dortmund, Mnichov, Norimberk. Lob8–1929 se stal papežským komořím a radou konzistoře v Olomouci. V r. 1934 přestal přednášet, protože 5.12. 1933 byl jmenován sídelním kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci. Hodjně publikoval především v časopisech Hlídka a Časopis katolického duchovenstva. Podle přání pohřben na Svatém Kopečku u Olomouce..

BSSSM, seš. 7 (19.) Ostrava 2005. S.37–38.

univ.prof. ThDr. Josef Foltynovský

Studoval v Kojetíně, učitelský kurs absolvoval v Olomouci. Od r. 1810 učil na škole v Tovačově, od r. 1814 řídícím školy a ředitel kůru. Na tovačovském kůru prováděl české chrámové skladby (mj. i Mši J.J.Ryby). Vychoval syna Arnošta (1825–1874).

ČSHS.I.Praha 1963.S.340.;.

'

Pocházel ze slezského rytířského rodu Fragsteinů z Nimsdorfu. V Opavě vystudoval gymnázium, filozofii studoval v Olomouci, poté působil v Brně v jezuitském noviciátu, zde aproboval pro výuku na nižších jez. školách. Roku 1685 působil jako prof. gramatiky ve Znojmě, poté v Praze na Malé Straně. V Praze absolv. fakultu teologie, poté působil v Jihlavě jako prof. rétoriky. V čele české jezuit. provincie TJ vstoupil a řídil ji v letech 1713–1715. V letech 1716–1718 zastával rektorský úřad jez. koleje v Praze, poté řídil jez. kolej v Brně 1718–19. Od 1.11. 1719 rektor (43.) jez. koleje a olomoucké univerzity do 30.11. 1722.

Žurnál UP, č.2, 26.1./07, S. 9; Žurnál UP, č.3, 9.2./07, S. 9–10;

V r. 1974 absolvoval Odbornou školu fotografickou v Prostějově. Ve svém posledním zaměstnání působil v Parku kultury a oddechu v Olomouci (1974 – 1987). Od roku 1987 působil jako fotograf ve svobodném povolání. Je členem Unie výtvarných umělců České republiky a členem výtvarné skupiny STŘET 2001. Zemřel náhle.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991. Nekrolog. Hastík, Jiří: Za fotografem Jiřím Fraitem. KROK, 15, 2018, č.4. S. 64–67.

Abs. konzervatoř v Brně r. 1956. První angažmá Divadlo Oldřicha Stibora r. 1956.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Prah, DÚ 1959, S.101;; Postavy brněnského jeviště.1.Brno 1984;

V letech 1934–1938 působil jako primář očního oddělení v Opavě, 1939–1941 v Hradci Královém. V roce 1945 popraven.

ČBS.Praha 1992.S.153.;.

Dne 2.12.1848 v O­lomouci sešlo se reprezentativní shromáždění nejvyšších činitelů habsburské monarchie.Císař Ferdinand na něm oznámil, že se vzdává trůnu ve prospěch svého 18 letého synovce FJI.Tento akt se uskutečnil v olomouckém arcibiskupství­.Vládl rakousko-uherské monarchii z Olomouce do 5.5.1849.Připra­venost své armády si ověřoval na manévrech.Na své padesátiny přijel do Olomouce v neděli 29.8.1880 v 14­.30 h.Sobotní vydání čas.Pozor bylo k této příležitosti věnováno návštěvě císaře, tištěné blankytnou barvou.Manévry začaly 30.8. v 7 h.ráno na výšině Polipka u Hněvotína, v 10 h navštívil císař vojenskou nemocnici na Klášterním Hradisku, odpoledne budovu německého reálného G a chrám sv.Mořice.

Kdo byl kdo v našich dějinách do r.1918.Praha, Rovina 1992. S.105.; Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci.Ostrava, Profil 1966.S.63.; Fiala, Jiří: Císařské padesátiny v Olomouci.Kdy, kde, co v Olomouci, 1994, leden, S.32–34.;

V letech 1927–28 abs. učitelský ústav v Olomouci, od r. 1928 učil na menšinových školách v pohraničí, od r. 1938 v Prostějově, 1946–47 v Hlučíně, poté putoval po školách hanáckého venkova. Publikovat začal již v r. 1929. Zabýval se hanáckým folklorem a zemědělskou problematikou. Asi do 30 novin psal fejetony, úvahy, reportáže, povídky pro dospělé i pro děti. Užíval též pseud. Ant. Lichný, šifry: lch, Af, Frap. Spolupracoval s Čs. rozhlasem v Brně, Ostravě, Košicích. Autorem hry o J. Mánesovi " Žlutá růže. Knižně vydal pro mládež. : Odvážné srdce. Praha 1942. ;Píseň rodné hroudy. Praha 1946. ;

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1989, S.70–72.;.

Absolvoval gymnázium v Ostravě a jednoletý kurz cizích jazyků: angličtina, francouzština, italština a ruština. Cestoval po Evropě, Anglii a Skotsku. Po návratu do vlasti studoval filozofii a angličtinu na UP Olomouc a MU v Brně. V roce 1969 začal šířit strojopisné opisy textů, později začal vydávat samizdaty (s básníky Petrem Mikešem [1] a Eduardem Zachou, nejprve v Ostravě, později v Olomouci). Edice přešla (poté, co se spolupráce ujal básník a pozdější kněz Rostislav Valušek [2]) v samizdatovou řadu Texty přátel. V roce 1973 Frič spolu s Jiřím Frišaufem a Jiřím Kuběnou v Brně na Veveří ulici č. 54 bytovou scénu Šlépěj v okně a stále vydává samizdaty (v Brně, Vranově nad Dyjí a Podhradí) pro nejbližší přátele. Většinou se jednalo o texty Josefa Šafaříka, Jiřího Kuběny; a vlastní sborníky „archového“ typu, v nákladech nejvýše 5–10 výtisků. Po revoluci zakládá ve Vranově nad Dyjí nakladatelství Votobia. Po přizvání dalších společníků se nakladatelství přestěhovalo do Olomouce. Frič je po dvou letech opouští a v červnu roku 1993 zřizuje v Brně nakladatelství Vetus Via. Od roku 2000 organizuje v Brně festival poesie Potulný dělník (název inspirovaný vedlejším významem slova „hobo“ nalezeném ve slovníku, který se organizátorům zalíbil). Založil dvě občanská sdružení: Proximus (2002) – „pro podporu a integraci osob, náležejících k menšinám, především rasovým, etnickým, náboženským a společensky, zdravotně a jinak handicapovaným“. Toto sdružení, opírané o „hloubku tradic země, a nejlepší projevy její kultury“ organizuje festivaly a dlouhodobé projekty, orientované multižánrově a akcentující celospolečenské apely (např. multikulturní festival Napříč-Konec Léta, již zmíněný festival poesie Potulný dělník, dětské dny Proti noci – v nás, dlouhodobý projekt Potulné akademie, a „permanentní“ festival Uši a Vítr – múzické večery Potulné akademie (každý čtvrtek na různých místech Brna); a Christiania (2006) – obecně prospěšná společnost „pro podporu kultury, národní paměti a menšin“ [3]. Je rovněž redaktorem dvou periodik sdružením Proximus vydávaných: revue BOX pro slovo-obraz-zvuk-pohyb-život – (2 x ročně) a novin Potulné akademie nazvaných Uši a Vítr – (12 x ročně). Český rozhlas realizoval tři jeho scénáře. Od listopadu 2006 vystupuje opět i jako „busker“. Od léta 2007 rovněž píše vlastní blog. Žil většinou v Brně. Nositel Ceny města Brna a za blog r. 2017 a 2018 získal nominaci na cenu Magnesia Litera.

Knižní vydání

Kolotoče bílé hlasy (básně z let 1986–1992), Vetus Via, Brno 1993, poezie

Houpací kůň šera a jiné básně (1993–1995), Vetus Via, Brno 1998, poezie

Americká antologie & Poslední autobus noční linky (1989 a 2003), bibliofilská edice Siluety, Zdeněk Janál, Prostějov 2004

Wikipedia.cz

Studoval gymnázium ve Strážnici, hudební výchovu a vědu na Filozofické fakultě univerzity v Brně, hru na klavír na brněnské konzervatoři a souběžně skladbu u J.Kunce a J.Schreibra. V letech 1950–54 učil na hudebních školách v Uherském Hradišti a v Zábřehu.. Krátce také působil v olomoucké posádkové hudbě. Poté získal doktorát filozofie na MU v Brně. Absolvoval roční stáž na Státní konzervatoři P.I.Čajkovského v Kyjevě a několik studijních pobytů v muzeu hud. nástrojů na univerzitě v Lipsku. V r. 1979 habilitoval na univerzitě v Bratislavě. V letech 1962–92 učil na Katedře hudební výchovy UP v Olomouci. Zaměřoval se na oblast moravského varhanářství. věnoval se stavbě varhan, hře na varhany a historii moravského varhanářství, zasloužil se mj.o obnovu barokních Halbichových varhan z r. 1730 v chrámu Panny Marie Sněžné.. Byl také úspěšný hudební skladatel.

V.S.: Hudební vědec, pedagog, skladatel Zdeněk Fridrich.=ZVSMO 1982, č.17–18.S.33–34./fotografie/.; Olomoucké listy, 5.9. 2002.,

Malíř historických podobizen a kostelních obrazů, od r. 1850 žil v Olomouci. Žák akademie ve Vídni. Byl v Americe.

Machytka, R.: Malíř Jan Friedrich, uničovský rodák.=ZVÚO, r.63, č.109., S.7–11.; Toman, P.: NSČSVU 1947.I.-S.239.;.

Hráč na housle I. (tutti).

Kartotéka členů MFO.

V r. 1922 maturoval na gymnáziu v Boskovicích, poté studoval FFUK v Praze, 1924–1925 indologii v Berlíně. Od r. 1928 učil na středních školách ve Strakonicích a v Praze a přitom vědecky pracoval. Působil v Prešově r.1930, později v Mělníku a Tišnově (1932–1945). Po návratu do Prahy působil jako indolog v Praze a též v Olomouci. V roce 1950 se vrátil na UK, kde byl v r. 1954 jmenován profesorem indologie na UK Praha. Překladatel indické poezie;

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.61.; Lexikon české literatury. 1. díl. Praha, Academia 1985. S.757.

Vystudoval něm. gymnázium v Kroměříži a teologii a filozofii v Olomouci. 1898 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. 1903 působil jako farář ve Svitavách. Byl organizátorem četných exercicií, misií a poutí. Za své zásluhy získal v roce 1932 titul tajného papežského komořího a monsignora.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S..35;