Osobnosti Moravy.eu

Význačný olomoucký architekt a urbanista, dlouholetý člen a spolupracovník Vlastivědné společnosti muzejní. V roce 1940 maturoval na České státní reálce v rodišti. Protože v té době byly české vysoké školy zavřené, absolvoval dvouletý kurz na Obchodní akademii v místě. Totálnímu nasazení neunikl a musel odejít na nucené práce do Berlína. Po osvobození v roce 1945 začal studovat na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze, kde promoval v roce 1949 a později absolvoval postgraduální studium urbanismu na vysokém technickém učení v Brně, které dokončil v roce 1964. Mezitím pracoval v olomouckém Stavoprojektu a v letech 1966 – 1971 jako hlavní architekt města Olomouce. V době normalizace byl odvolán a působil pět let v podniku Rudné doly se sídlem v Jeseníku, a to na nově založeném pracovišti tzv. technického rozvoje v Hněvotíně u Olomouce, kde se mj. tvořily podklady pro různé typy montovaných rodinných domků v západoněmecké licenci. Osobnost architekta Hynka byla v odborných kruzích nepřehlédnutelná a tak, když přišla v roce 1976 nabídka z Prahy na založení projekčního ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Olomouci, vrátil se a stal se vedoucím pracoviště, kde aktivně působil až do roku 1985. Výsledky projekční a rekonstrukční činnosti, která přispěla k zachování a obnově i dalšímu využití historických památek, sakrálních staveb a památkových objektů v počtu 113 presentoval na výstavě v Krajském vlastivědném muzeu v Olomouci v listopadu 1982. Celoživotní zájem o architektonické a sochařské hodnoty i láskyplný vztah k rodnému městu zúročil v přednáškové i publikační činnosti. Od šedesátých let pravidelně přispíval do odborných a vlastivědných periodik. Řadu zajímavých článků najdeme i v prostějovské Štafetě, olomouckém měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci, sbornících Vlastivědné společnosti muzejní a jubilejních ročenkách. Širší olomoucké veřejnosti byl znám především z cyklu přednášek pro sekci Historické Olomouce VSMO o významných osobnostech a jejich hrobech, historii olomouckých hřbitovů a k vývoji olomouckých řemesel. V roce 1987 vytvořil stostránkový rukopis o Ústředním hřbitově v Olomouci. Za přínos pro olomouckou architekturu a urbanismus i za další zejména vlastivědnou činnost byl v roce 1998 vyznamenán Cenou města Olomouce v oblasti architektury.

VS.: Olomoucký architekt a urbanista.=ZVSMO, 1982, č.17–18,S.32–33.. Smejkal, B.: Rozhovor měsíce. Kdy-kde-co v Olomouci, 1992, listopad S. 10–11.
Škamrada,A.: Vzpomínka na Ing. Arch. Zdeňka Hynka. In: Kleňme se svou vzdělaností jako duha…Olomouc, 2007, S. 261–262.
Ševčíková, H.: Cena města Olomouce 1997–1998.

Ing. arch. Zdeněk Hynek

Univ.prof. PhDr., DrSc. Vědecké obory vystudoval na FFUK Praha, FFUP Olomouc a FFUJEP Brno. Působil do r. 1961 na UP Olomouc, poté pracoval na ČSAV v Praze. člen VSMO, člen redakční rady VSMO, konsultant na UP. Patří k nejvzdělanějším uměnovědcům v ČR. Proslul u nás a ve světě jako ikonolog a interpret díla Albrechta Durrera a umění německé reformace i umění doby Karla IV.

Katedra umění UP Olomouc,
Z paměti literární Olomouce. Olomouc:Vlastivědná společnost muzeijní, 2004.S.255. Z pa­měti literární Olomouce. Olomouc 2006. S. 415. (VH): Zemřel historik Rudolf Chadraba. In: Právo, 11.3.2011.S.10.

Vystudoval filozofii a bohoslovectví v Olomouci a Praze. Stal se nejstarším čes. kronikářem na Těšínsku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.57;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1611

Člen jazz skupiny VIA JAZZ . Zakladatel Studia Svengali v roce 1993.

Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.594.;. http://www.svengali.cz/diskografie/

R. 1923 maturoval na gymnáziu v Litovli. Po studiích na FFUK v Praze, 1930–1945 archivář Národního muzea, od r. 1949 prof. UK Praha. Spolupracovník Ottova slovníku naučného nové doby. Redaktor časopisu Dějiny a přítomnost. Zabýval se postavou Františka Palackého a popularizoval jeho odkaz.

Osmdesát let gymnázia J.Opletala.Litovel 1981.; ČBS.Praha 1992.S.252.;.

1935–1946 členka činohry Městského divadla v Olomouci, poté odchod do Prahy, členka Českosl. rozhlasu. Od r. 1969 v důchodu. Porotkyně Moravského festivalu poezie v letech 1966,1967, 1970–1978, též porotkyně Wolkerova Prostějova a Šrámkovy Sobotky.

Bio kartotéka ČTK.Praha, 1987.; Malá československá encyklopedie.Praha, Academia 1985., S.915.; /da/: Rozhlas můj život.=Rudé právo, 1987, 14.4., S.5.; /df/: Hlas zasvěcený poezii.=Práce, 1987, 15.4., S.14.;

Vlastním jménem František Kužela. Studoval na olomouckém Slovanském gymnáziu, kde maturoval v roce 1875. Poté vstoupil do katolického bohosloveckého semináře. Po vysvěcení na kněze
v roce 1880 působil jako kaplan v Boršicích u Velehradu, ve Velké Bystřici a v Litenčicích, od roku 1886 do 1891 administrá­torem v Liptáni u Podštátu, a farářem v období 1891–1907 v Dlouhomilově a pak do roku 1929 ve Skrbeni. Odpočinek trávil na Nové Ulici v Olomouci.
Byl organisátorem a předsedou Literární jednoty bohoslovců olomouckých a na ustavující valné hromadě Družiny literární a umělecké ( DLU) v Olomouci dne 28. května 1914 byl zvolen prvním předsedou a tuto funkci vykonával až do 23. dubna 1919. Čestným členem byl od roku 1925. Literárně přispíval do časopisů : Nový život, Meditace, Vlast, Našinec, Náš domov , Niva aj. Debutoval výpravnou básní „ Apokalypsa otroků“ v roce 1881. Později se pokusil o českou biblickou mystiku, ale zároveň veršoval cykly pohádek v prostonárodním stylu, psal realistické arabesky, dramatické náboženské obrázky a historické povídky.

Hýsek, M.: Literární Morava 1849–1885. Praha 1911.S. 255–256.
Lexikon české literatury. 2 díl/1.sv. Praha 1993. S. 408–409.
Poselství. Olomouc DLU 1938. S.297–298.

Syn Rudolfa Ch.R.1949–50 učitel klavíru na hud.šk.L.Janáčka v Prostějově, kde dirigoval Orchestrál.sdružení od r. 1950.Řídil symfonic.koncerty orchestru olomouc.opery na Kroměřížském hudebním létě r.1953 a v Olomouci r.1954. V letech 1950–1954 spravoval hudební oddělení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Od r.1961 půs.v Praze.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.540–541.;. Kmoníčková, Eva: V r. 1995 zemřeli. Brno 1996.S.9.;

Gymnázium začal studovat v Olomouci a pak Obchod. akademii v Prostějově, kde absolvoval v r. 1899. Po maturitě odešel do Vídně, kde v r. 1903 absolvoval obchodní nauky. Poté do r. 1919 profesorem Obchodní akedmie v Prostějově, kde se účastnil hudebního života v Orlici. Ovládal hru na violu damour, večery v Besedě. Hlavní hudební činnost v Bratislavě, kde lektor účetnictví na univerzitě, práv. fakulty do r. 1939. Studoval hud. vědu na univerzitě. Z 80 skladeb vydal vl. n. písně, sbory, symf. básně. Též hanácké písně. Jeho skladby občas v rozhlase.

ČSHS.I.Praha 1963.S.540.;Ba­řinková, J.: Vzpomínka na R.Chlupa.Štafeta, 8, 1976, č.4, S.20–21.;.

'

Dlouholetý prof.kreslení na G v Hranicích/28 let/, krajinář, autor četných pohledů na Hranice a okolí a několika scénických výprav pro bývalé Beskydské divadlo..Abs.AVU Praha v r. 1916.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha, 1947, S.400.;.

Vystudoval reálku v Kroměříži, poté učitelský ústav v Olomouci. Roku 1934 vykonal zkoušky učitelské způsobilosti pro měšťanské školy v Praze. Po maturitě nastoupil na školu v Halenkově. Poté vystřídal školy v Písařově, Zábřehu, Rájci, Postřelmově, Crhově ad. V roce 1933 byl jmenován odborným učitelem na chlapecké škole v Lošticích. Po 2. svět. válce se vrátil do Zábřehu, kde se roku 1954 stal ředitelem osmileté střední školy. Působil také jako knihovník okresní učitelské knihovny. Byl členem redakční rady Průvodce kulturou Zábřežska a věrným členem Pěveckého sboru severomor. učitelů v Zábřehu.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.65–67.;

Crhov – nyní místní část obce Štíty.

Narozen v Podolí na Přerovsku. Studoval na G v Přerově, maturita r. 1919;1925–45 učitel, 1932–49 Psycholog. ústav FF UJEP Brno, od r. 1956 člen koresp. ČSAV , od r. 1976 v důchodu. Zabýval se problémy teoretické a pedagog. psychologie.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;BIOkartotéka ČTK/OK;Kmoníčková, Eva: V roce 1988 zemřeli. Brno, SVK 1989, S 45;.

Prof. PhDr. Vilém Chmelař DrSc.

Dětství a mládí stravil ve Staré Vsi. Malíř, autor realizací v oblasti užitého umění a dotváření architektury (užitá grafika, kovové objekty, řešení barevných a leptaných skel, mozaiky, sgrafita, fresky, propagační fotografie). Studia: Reálné gymnázium v Přerově (1935–1943), Po maturitě byl 2 roky totálně nasazen jako zámečník v Moravských železárnách v Olomouci. Po osvobození studoval – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, obor monumentální malba se zřetelem ke sklu a architektuře (1945–1950, J. Kaplický). Od roku 1953 žije trvale v Přerově se svojí manželkou Evou. Samostatně vystavuje od roku 1980 (Československo), kolektivně od roku 1960 (CZ). Zastoupení ve sbírkách: Muzeum J. A. Komenského v Přerově a soukromé sbírky (CZ). Členství v uměleckých skupinách a spolcích: Registrován při Českém fondu výtvarných umění (1982–1989), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 1990).

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.

akademický malíř Jan Chmelař

Rozená Siblíková. Absolvovala Státní grafickou školu v Praze a poté VŠUP u Aloise Fišárka v Praze, kde se věnovala malbě a tvorbě gobelínů. Od r. 1953 žije a pracuje v Přerově, od r. 1965 vystavuje Olomouc, Ostrava, Přerov, Praha, Polsko. Ex libris součástí souborů pro Belgii. SV-Přerov 1966, 1977, 1985, 1987, Brno 1969, Olomouc 1989. Realizace: keramické stěny a reliéfy Olomouc, Přerov, Potštát-Valšovice, Kroměříž, Kojetín, Hranice. V roce 1997 při velké povodni na Moravě bylo z větší části znehodnoceno její dílo. Pohřbena v Přerově dne 22.3.2013.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;ZKVMO, 1983, č.223, S.7.;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc, VÚ 1991./Katalog/;by­tem: Kosmákova 60, Přerov;.

Působil v Přerově jako středoškolský prof na G v letech 1889 –1896, poté v Kroměříži do r. 1899, kde pak ředitelem reálky 1899 – 1913. Znalec ruské literatury, spoluzakladatel týdeníku „Haná“ v Kroměříži r. 1909 – do něhož přispíval.

Universitas, 11, 1978, č.2, S.44–49.;.

Rodným jménem Božková. V roce 1944 maturovala na gymnáziu a poté pracovala na místní poště. Ve dvaceti letech se vdala a odstěhovala se do Prahy. V padesátých letech se rodina přestěhovala do Teplic a paní Cholinská zde působila na základní škole jako učitelka. Mezitím vystudovala češtinu a francouzštinu na Pedagogické fakultě UK. Příležitostně překládala z němčiny a francouzštiny a eventuelně se věnovala též tlumočení. V 70. letech se vrátila do Prahy a pracovala jako ředitelka Ústředního domu pionýrů. V 80. letech učila po dobu pěti let zahraniční studenty na univerzitě v Grenoblu český jazyk. Po převratu se vrátila do rodiště. Na místních školách pořádala ekologické přednášky a aktivně se věnovala akcím na ochranu životního prostředí. Po roce 2000 začala vlastním nákladem vydávat básnické sbírky: Miláček prevít (2006), básně o vztahu k rodnému kraji (Kořeny (2006), milostnou poezii Striptýz (2007), Štěky a aforismy jedovaté babiny (2007), Třesky plesky a jiné drzosti (2007), Cikánské etudy (2008), básně kritizující nedostatky naší planety Tísňové volání (2009), přírodní lyriku Procházky rosou (2009). V roce 2008 vyšla i její autobiografická novela Zaručeně pravdivá historie neopětované lásky. Litovelská spisovatelka spolupracuje i s olomouckým Tyflocentrem a s Městskou knihovnou v Litovli. Dne 24. 3. 2010 se konalo setkání v litovelské knihovně s Klubem seniorů.V roce 2012 získala ocenění Významná osobnost Litovle.

Databáze – Knihovna města Litovle a Lubomír Šik. Osobní sdělení 2009 (hš) Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2009.S.4. Cena města Litovle 2012. Z netu jsem si půjčila portrét Jarmily Cholinské, jehož autorkou je Jana Motlová

Mgr. Jarmila Cholinská.

Narozen v Nemilanech u Olomouce (n. část Olomouce).

Studoval 1948–1952 Školu umění Zlín, 1952–1958 AVU Praha u prof.J.Laudy, Makovského, V.V.Štecha.Mo­numentální tvorba, plastiky.Realizace kašna v Šumperku, plastika Matka země v Olomouci, Signály z vesmíru, Přerov. Ražba mincí. Jeho sochy se nachází též ve Vsetíně a Jeseníku. V roce 1996 obdržel Cenu Masarykovy Akademie umění za uměleckou činnost.. laureát Ceny města Olomouce

Dvořák, F.: Rudolf Chorý.Ostrava Profil 1989.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomou­c 1989.

Mládí prožil v Přerově, r. 1897 maturoval na gymnáziu v Přerově. Působil na FFUM v Brně, znalec anglického jazyka a literatury. Zemřel v Brně-pochován v Přerově.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov 1982;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha, 1962. S.96.;.

Petr Chudožilov pochází z rodiny ruského exulanta. Do roku 1957 žil na Moravě, potom v Praze (do roku 1982). Po absolutoriu pražské jedenáctileté střední školy (1960) pracoval jako agenturní zpravodaj v ČTK. Od roku 1964 byl nucen se živit jako dřevorubec, závozník, přidavač, mlékař. V letech 1966 až 1970 studoval publicistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK v Praze. Studium uzavřel bez závěrečných zkoušek. V období 1967 až 1969 byl redaktorem Literárních novin [3], Literárních listů a Listů. Od roku 1969 ve svobodném povolání, ale od roku 1971 byl zaměstnán opět v dělnických profesích (noční hlídač, řidič, stavební dělník). Signatář Charty 77 [4]. V roce 1982 se s manželkou a čtyřmi dětmi, pod nátlakem Státní bezpečnosti, vystěhoval do Švýcarska. Ve Švýcarsku studoval historii, ale v začátcích svého exilu pracoval opět jako dělník. Později se živil jako nezávislý publicista a spisovatel. Spolupracoval s českým vysíláním Hlasu Ameriky. Po roce 1989 externě spolupracoval s Českým rozhlasem 6. Psal fejetony do sobotního pořadu Názory a argumenty. Spolupracuje s řadou německých rozhlasových stanic: píše např. večerníčky pro Bavorský rozhlas.

Chodožilov píše česky. Jeho knihy byly vydány česky, německy, italsky, španělsky, maďarsky a slovinsky. Jeho dílo bylo v Československu zakázáno až do sametové revoluce.

Černá, Jana: Spisovatelé Jihomoravského kraje.II.Brno, KJM 1991, S.23.;. www.Wikipedie.cz

Za okupace ředitel Hudební školy v Prostějově a Olomouci, do r. 1945 dirigent Žerotína

Československý hudební slovník I.Praha 1963, S.545.; Ficek,V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983, S.61.;.

Po maturitě v roce 1958 absolvoval Fakultu jaderné a technické fyziky ČVUT v Praze a začal pracovat v oddělení logiky počítačů v Artimě 1964–1967. Navštěvoval filozofické semináře Jana Patočky a po jeho smrti zpracovával jeho pozůstalost, podílel se na založení archivu Jana Patočky a vydal v samizdatu 27 svazků archivního souboru prací J. Patočky. V roce 1990 dostal cenu ČSAV za rok 1989. Od jara 1990 vládní zmocněnec pro založení Středoevropské univrezity. Roku 1997 obdržel pamětní medaili Jana Patočky. Spoluředitel Centra pro teoret. studia UK a AV ČR, vedoucí archivu J. Patočky při FLÚ a CTS.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, Masarykova univerzita 1998.S.221–222., Kdo je kdo v ČR – osobnosti české současnosti, Praha 2002.

Zemský archivář, historik Moravy, r. 1833 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně, ale r. 1835 vystoupil. Za své zásluhy dostal od císaře Františka Josefa I. zlatý záslužný kříž s korunou a jmenován byl dopisujícím členem Královské společnosti věd v Praze.

OSN, 12. díl. Praha 1897, S. 457; Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

Emigroval v roce narození s rodiči do Rakouska. Navštěvoval gymnázium v Klagenfurtu, kde maturoval r. 1929. Poté studoval slavistiku, germanistiku a indologii na univerzitě ve Vídni. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1933 doktorátem a poté byl rok na stáži v Paříži u A. Meilleta a rok v Praze, kde se seznámil s PLK a stal se jeho členem. V roce 1935 se na vídeňskou univerzitu vrátil jako lektor ruštiny a 1939 se na univerzitě v Lublani habilitoval a do podzimu 1941 tam přednášel jako soukromý docent. Na pozvání L.
Nováka přesídlil do Bratislavy, kde v letech 1941–1945 učil
Na obchodní akademii a účastnil se tamního vědeckého života. Po válce nastoupil jako profesor ruského jazyka na univerzitu. .V období deseti let 1955–1965 vyučoval na FFUP v Olomouci, Ale od počátku 60.let paralelně působil v Akademii věd NDR v Berlíně. V roce 1965 nastoupil do Ústavu jazyků a literatur ČSAV v Praze. Rok 1967 strávil jako hostující profesor na Univerzitách v Los Angeles, Michiganu a Yale. Po okupaci Československa působil 1968–1971 na univerzitě v Los Angeles. Potom přešel na nově zakládanou univerzitu do Klagenfurtu, kde působil až do smrti. Vstoupil do lingvistiky studiemi korutanských nářečí slovinštiny, Také jako specialista na fonetiku a fonologii slovanských jazyků. Fonetice a fonologii slovanských jazyků, zejména ruštiny se věnoval průběžně celý svůj život a to v čase 1947–1978.

Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha Libri 2008. Kostřica, Vladimír. Profesor Isačenko a ruská literatura. Rossica36.S. 128–134. www.

2 články na http://otavinka.blog.cz/ únor 2011.

Od roku 1993 žil v Lázních Bohdaneč. Gymnázium studoval v Pardubicích, kde maturoval v r. 2011. Poté studoval v Praze Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd KU. Promoval na Bc r. 2014. Ve studiu pokračoval ve Švýcarsku na Universitě v St. Gallen obor Bankovnictví a finance 3 semestry a v r. 2015 byl na výměnném pobytu v Číně. Působí v Investičním fondu se sídlem v Praze od r. 2017. IF byl poslán 2017–2019 do podniku PAPCEL Litovel, kde byl finančním ředitelem a na stejné pozici působí od r. 2019 ve Valašském Meziříří ve firmě BLOCK. Firma se zabývá výstavbou nemocničních a farmaceutických zařízení. Bydlí v Olomouci, odkud do jednotlivých působišť dojíždí. V trvalém bydlišti pracuje jako člen revizní komise Junáka ve středisku Lázně Bohdaneč. Ve volných chvílích se věnuje improvizačnímu divadlu OLIVA, rolovým hrám a hře na kytaru. V době koronaviru ( od března 2020) se přihlásil do aktivit Skautské pomoci v Olomouci. Zajišťuje nákupy seniorům z Domu pečovatelské služby, nebo také venčení psů.

Osobní setkání dne 28.4.2020 Olomouc, Příčná 999/2 hš

Užívá umělecké jméno Honza Izák

Vyučil se natěračem a celý život pracoval v závodě Moravia v Mariánském údolí. (n. m. část obce Hlubočky).Do důchodu odchází v roce 1977 a začíná malovat přírodní scenérie z blízkého okolí. Asi od roku 1981 vytvářel svéráznou technikou, při níž spojoval dřevo s betonem či sádrou. Poprvé vystavil svá díla v roce 1998 na výstavě v Galerii hlavního města Prahy.

Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 41;

Narozen ve Viklicích u Tovačova (n. Tovačov).