Osobnosti Moravy.eu

Narodil se v rodině bankovního úředníka. Obecnou školu, jeden ročník měšťanské školy a reálné gymnázium vychodil v rodišti. Po maturitě (1950) studoval češtinu a němčinu na FF UP v Olomouci (žák Oldřicha Králíka a Pavla Trosta); absolvoval 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. 1954–1961 byl asistentem na katedře bohemistiky FF UP, z toho 1959–1960 rok nuceně pracoval jako pomocný dělník ve slévárně šedé a tvárné litiny Moravských železáren v Olomouci. Od 1957 absolvoval pětiletou externí vědeckou aspiranturu na FF UJEP v Brně u Josefa Hrabáka. Hodnost CSc. získal 1963 prací Románové dílo Václava Řezáče, titul PhDr. 1967 na základě kandidátské disertace, 1992 se habilitoval na FF UP v Olomouci monografií Josef Čapek. Od roku 1961 působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV: v 60. letech jako vědecký pracovník v oddělení dějin české literatury 20. století, od roku 1973 byl členem oddělení lexikografie a podílel se v něm autorsky i redakčně na Lexikonu české literatury, v lednu 1991 se pak stal jeho vedoucím redaktorem; od 1993 zastával v ÚČL funkci vedoucího oddělení dějin české literatury a lexikografie. Na konci roku 1998 odešel do důchodu. PhDr. Jiří Opelík, CSc. byl na praxi také v Krajské knihovně Olomouc ještě za ředitelování J.Michala.
1959 – 1960 pomoc. dělník MŽ Olomouc, vědec. pracovník Ústavu pro čes. a svět. lit. v Praze. Podílí se na Lexikonu české literatury, slovnících české literatury ap. Od 1990 šéfredaktor Zpravodaje Společnosti bří Čapků. ). V roce 2017 obdržel Cenu Jaroslava Seiferta.

Kdo je kdo ? 1991/1992.Praha, 1991, S.688.;. Slovník českých spisovatelů. www Vojtěch, Daniel: Mixzóna. Mlčenlivý. Za Jiřím Opelíkem. TL září 2024 Přesahy, s.5–7.

Doc.PhDr. Jiří Opelík, CSc.

Narozen ve Lhotě nad Moravou. V letech 1920–26 navštěvoval obecnou školu v Nákle, 1934 mat. na gymnáziu v Litovli. Ve vojenské službě, zařazen do školy pro záložní důstojníky v Hranicích, pro své antimilitaristické smýšlení vyloučen, přešel do Prahy. Po skončení vojenské služby r. 1936 se zapsal na lékařskou fak. UK Praha/za přispění MUDr. F. Stravy z Litovle/. Přivydělával si kondicemi a překlady z francouzské a americké literatury. 28. 10. 1939 byl při demonstraci studentů proti nacismu v Praze střelen do břicha a na následky zranění zemřel 11. 11. v 11 hod. 45 min. 1939. Pohřeb byl v Nákle 16. 11. 1939. Na náhrobku má datum narození 31. 12. 1914. Narodil se o den později, dřívější datum ohlásili rodiče, aby mohl jít dříve do školy.

Vaňák, B. : Jan Opletal a 17. listopad. Litovel 1978. ;Buriánek, F. : Svědectví. Praha, MF 1984. ;Leikert, J. : Ráno přišla noc. Praha, MF 1989. (autorovi zaslal podklady a výpisy ze Lhotecké kroniky p. Jaroslav Olbert, Lhota nad Moravou 44. ).

Lhota nad Moravou (nyní místní část obce Náklo).

V letech 1950–1962 člen divadla v Olomouci, od r. 1963 člen Divadla S.K.Neumanna v Praze.Tragicky zahynul.

Kmoníčková, E.: V roce 1990 zemřeli.Brno 1991.;.

Maturoval na Obchodní akademii v rodišti roku 1944. Později studoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Hudební vzdělání získal u Vl. Machálka v Přerově. Literární začátky si odbyl v brněnských Moravských novinách, v letech 1945–1948 byl šéfredaktorem časopisu Slovanský svět, 1968–1969 vedl trampský časopis Pacific expres. V roce 1946 vydal sbírku básní " Slzy na vavřínech". 1949–1956 vedl vlastní taneční orchestr, v němž našel uplatnění i jako autor hudby a textů. Jeho první profesionální nahrávkou byl slowfox O.Blahy " Knížka pohádek", natočený r. 1955 orchestrem M.Foreta v Brně. Od té doby se autorsky podílel na více než 200 písní, z nichž největšího ohlasu dosáhly Hezkej Bill, Perly na hedvábí (1959), Pod irským nebem (1965), Si,si signorina (1965), Valčík na rozloučenou (1965), Znovu žít (1964). Později se věnoval tvorbě písní pro děti ( Kluci já mám starosti, Slunce v trávě) a textům k lidovkám. V soutěži Hledáme písničku pro všední den byly oceněny jeho tituly " Tik, tak; Ve dvou. V roce 1968 oceněn zlatou medailí SČSKU J. Fučíka za propagaci a popularizaci písní mezi mládeží. Na svém kontě má řadu gramofonových desek lidových písní, které otextoval, např. Bojané – Nezapomenutelné písně a melodie (1977–1997). Bojané – Jubilejní 40 (1999) polka Marcela Hezkej Billy 168 ( 1965)(nostalgický čundr zpěvník) Majzl polka Dambořanka v kraji vinohradů – píseň Až mi můj prstýnek dáš (a další).

Jako textař lidových písní užíval jméno Slávek Ostrezí.

Moravské osobnosti umění a kultury. REGO/SVKOL; Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby 3. Praha 1990. S. 399. Mareš, M.: Kultura, 1983, č.11.; Dechovka 2005,č.4.

Slávek Ostrezí

Narozen v Odrlicích (nyní místní část obce Senička). Prof. dějejpisu a zeměpisu na přerovském gymnáziu. Bojovník proti germanizaci, autor historických studií. Spolužák prof. Jana Havelky.

Literární místopis Přerovska.SOKA Přerov, Springer,Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.44.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.50–51.; Fischer, R.: Prof.Jan Havelka.(uvedeno jméno Oščádal);.

Maturoval v Přerově, studoval medicímu v Praze. Zajímal se o botaniku, akvaristiku, zpěvák národních písní. Lékařskou praxi měl v Přerově. Byl humanista, vlastenec, demokrat, masarykovec, aktivní člen Sokola.

Fišmistrová, V.: MUDr.Bohuš Oščádal – lékař, vlastenec, sokol. In.Přerovské echo, 11/1999, S.4.

Narozen v Odrlicích – nyní místní část obce Senička.

Vlach, Jaroslav: Osobnosti Litovelska.Rkp. 1993..

Profesorem Obchodní akademie v Prostějově, starosta města Prostějova od r. 1928.Publikoval v regionál. tisku. Hlasy z Hané, Hanácké listy aj.

K 60.tinám prof.V.Otáhala­.Ročenka národopisného a průmyslového muzea v Prostějově, 7, 1930.,S.140 – 141.;

Kontrabasista. Absolvoval konzervatoř v Praze 1885–1891 u Vendelína Sládka. Po vojně členem Kovařovicova symfonic. orchestru při Národopisné výstavě r. 1895 v Praze. Poté působil v Národním divadle Záhřebě až do r. 1901, kde vyučoval na hudebním ústavu hru na kontrabas. Poté krátce kapelníkem v Dubrovníku. V letech 1901–1934 člen orchestru Národního divadla v Praze a zároveň učitel hudby v Ústavu slepců v Praze.

ČSHS II.Praha 1965.S.238–239.;.

Od r. 1946 prof. a děkanka Pedagogické fakulty UP a 1949–1953 první rektorka UP v Olomouci, později profesorka FFUK Praha. Před 2. svět. válkou působila jako středoškoškolská profesorka v Břeclavi, Strážnici, Č. Třebové.

ČBS, Praha 1992.S.561.;Správně je roz.Popelová;.

Pedagogicky působil jako profesor na průmyslové škole v Přerově. Autor povídek a románů. První povídky publikoval ve Volných směrech v Moravské Orlici, v Nivě-např. Mladé lásky, Na huti, aj. Knižně vyšel román : Z kouře, prachu a bláta.

Lexikon české literatury, Praha 1985.

Profesor výtvar. výchovy na FFUP v letech 1958–1965, malíř v Prostějově a Olomouci.

Z data úmrtí je známo jen: 4 1974

Vzdělání získal na evangelické škole v Trenčíně a evangelickém lyceu v Bratislavě v letech 1812–1818. Potom působil jako učitel ve šlechtických rodinách. Od roku 1823 působil jako archivář v rodině hrabat Šternberků, od roku 1831 jako historiograf Království českého. V letech 1848–1849 vedoucí osobnost českého liberálního politického hnutí. Předsedal Slovanskému sjezdu v Praze, byl považován za vůdce českých poslanců na zasedání Ústavodárného sněmu ve Vídni a později v Kroměříži. Po porážce revoluce se stáhl z veřejného života a věnoval se opět historii. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě do roku 1526 vyšly nejprve německy 1836–1842 a potom v pěti dílech česky.

Osobnosti českých dějin. Olomouc, ALDA 1995.S.266–267. MČSE.IV.Praha 1986.S.751–752.;

V letech 1947–51 založil a vedl sinolog. studia na UP. V letech 1950–54 jmenován odb. asistentem na Katedře filologie a dějin Dáln. východu FF UK a v r. 1954 získal zde na fak. titul doc. 1959–70 náměstek ředitele Orientálního ústavu. Přednášel na zahran. univerz. a jako hostující prof. vystupoval v Evropě a v Hongkongu. Účastnil se mezinár. sinolog. a jiných kongresů. V r. 1973 byl nucen odejít z polit. důvodů do ústraní. Po r. 1989 byl členem Vědecké rady FF UK (1990–92), Vědecké rady Orient. ústavu (1990–96), víceprezidentem European Assoc. of Chinese St. (1990–96), předsedou sdružení Kontinenty (1990–97) a místopředsedou Česko-čínské spol. (1990–97) a nyní předsedou. Nositelem medaile College de France, 1981. Autorem řady monografií, překladů do češtiny. V r. 2007 mu byl udělen čestný titul doctor honoris causa.

Po maturitě (1941) a abiturientském kurzu (1943) byl nasazen na práci v továrně Avia v Praze-Čakovicích. 1943–45 navštěvoval kurzy čínštiny v Orientálním ústavu, 1945–48 studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a současně navštěvoval sinologické přednášky na Filozofické fakultě. Studium na této fakultě ukončil 1951. V letech 1947–51 působil jako lektor čínštiny na Škole orientálních jazyků v Praze a přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, 1948–50 působil navíc jako lektor čínštiny na jazykové škole v továrně Svit ve Zlíně. V letech 1950–54 byl odborným asistentem na katedře filologie a dějin Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1954 získal na této fakultě docenturu. Pak přešel na čas do diplomatických služeb; 1954–58 byl velvyslaneckým radou na československém zastupitelském úřadě v Pekingu. Poté absolvoval roční stáž v Historickém ústavu Čínské akademie věd v Pekingu (1958–59). Po návratu nastoupil do funkce náměstka ředitele Orientálního ústavu Československé akademie věd, kterou zastával do 1970. Zároveň konal přednášky na Univerzitě 17. listopadu a na Univerzitě Karlově. Po vynuceném odchodu z Orientálního ústavu (1973) se do 1989 živil jako překladatel u Pražské informační služby.

Žurnál UP, č.2., 26.1./07, S.6; Wikipedie.cz

Narozen v Krhové (n.m.č. města Valašské Meziříčí). Doc. Augustin Palát, dr.h.c. (čestný doktorát UPOL)

Hru na klavír se začal učit už v pěti letech v Sarajevu a pak u prof.Svobody v Olomouci v letech 1920–1926. Samostatně vystoupil na veřejnosti ve 12 letech v Olomouci r. 1926. Pokračoval pak v Praze u Karla Hoffmeistera 1928–1933. V témže roce maturoval na gymnáziu v Praze a
poté absolvoval práva UK 1938. Souběžně taky absolvoval mistrovskou školu pražské konzervatoře 1933–1938. Interpret klavírního díla L. Janáčka. V roce 1957 sólistou Moravské filharmonie v Olomouci. Prof. AMU od r. 1963.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.246.;Čeští skladatelé současnosti.Praha 1958.S.201–202.;ČBS.Praha 1992.S.517.;Kmo­níčková, E.: V roce 1991 zemřeli.Brno 1992.S.12.;.

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Zkumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995

Pseudonym- Karel B.Palkovský. Jako advokát působil v Praze, prac.I.čes.odboje. Autor publikací o výtvarném umění /Švabinský, Štursa/.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1936, S.391.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.117.;.

Gymnázium studoval ve Valašském Meziříčí. V roce 1948 absolvoval. AMU v Praze.Působil ve Varnsdorfu a nejdéle v Plzni.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.;. Fabián, J.: Kdo je kdo byl kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí. web.

Působil 1923–26 ;1928–34 v Ostravě, 1936–38 Brno a v letech 1946–1953 herec, režisér činohry a operety divadla v Olomouci, od r. 1953 do r. 1967 v HD Karlín. Od r. 1930 hrál v 88 čes. filmech. Zasl. um. 1967. ;

Od r. 1955 – 1963 okresní archivář a jeho první budovatel v Přerově. Kronikář Přerubu.

Literární místopis/OA Přerov/.Sborník Státního okres.archivu v Přerově.Přerov 1993.S.39 – 40.;Oprava data narození z 1899 na 1895 SOKA Přerov, duben 1994.;.

Pěvec – tenorista. V roce 1951 absolvoval Abiturientský kurz při konzervatoři a poté začal studovat JAMU v Brně. Po dvou letech se však přihlásil do pražské Armádní opery, kde byl ihned angažován do role Jeníka ve Smetanově Prodané nevěstě. V letech 1955–1957 působil v D34 v Praze pod vedením E.F.Buriana.. Od tud odešel na dvě sezóny do Ostravy, poté do Divadla Z. Nejedlého do Ústí nad Labem. Velmi krátce zpíval v Karlínském hudebním divadle v Praze.V roce 1961 získal angažmá ve Státní opeře v Berlíně, v roce 1963 odešel do Státní opery v Drážďanech. Po návratu do vlasti účinkoval v Československém souboru písní a tanců v Praze. Po dvou sezonách se vrátil do Ústí nad Labem. Od roku 1971 působil v Divadle J.K.Tyla v Plzni a to až do odchodu do důchodu r. 1991. Věnoval se i malířství. Uspořádal výstavu ve foyeru plzeňského divadla.

luc-:Zemřeli.In: Divadelní noviny. Praha 8.3.2005.S.15.

Od r. 1923 profesor vyšší zemědělské školy v Přerově, vybudoval zde stanici pro rozbor půd, výzkum brambor, genetika brambor.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Absolvoval gymnázium v Kroměříži a po maturitě v roce 1898 přišel do Olomouce, kde studoval bohosloveckou fakultu. Vysvěcen na kněze byl v roce 1902. V říjnu 1905 se vrátil do Kroměříže, kde až do července 1908 řídil krajanský katolický týdeník. Před 1. světovou válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Patnáct let byl duchovním správcem v Ústavu pro choromyslné. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a dne 25. září 1921 byl zvolen a vysvěcen jako první biskup pro Československou církev. Bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 působil jako učitel náboženství československého na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Jako předseda synodální rady se účastnil ve dnech 4. – 5. července 1927 II. všeobecného shromáždění Československé náboženské obce pravoslavné ve Štěpánově, kde vysvětil základní kámen pravoslavného chrámu sv. Prokopa a 1. července 1928 chrám posvětil. Jeho misijní činnost po Moravě, kdy vysvětloval modlitby, nacvičoval liturgické texty, navštěvoval rodiny farností a konal církevní obřady a přednášky, vyústila v konání III. konference českého hnutí pravoslavné mládeže v Přerově, na přelomu června a července 1931. Začátkem července téhož roku se konal sjezd pravoslavných intelektuálů a byla založena Liga pravoslavné kultury v Československu. V květnu 1932 přednášel ve Štěpánově O povaze pravoslavné církve a dne 14. srpna 1932 vysvětil pravoslavný chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově, 4. června 1933 vysvětil základní kámen chrámu sv. Ludmily v Řimicích a o necelý rok později celý chrám. V srpnu 1934 se biskup Gorazd přestěhoval do Řimic a přenesl sem i sídlo eparchiální rady z Prahy. Od března do července 1935 působil ve Štěpánově, v květnu 1936 světil základní kámen pravoslavného chrámu v Chudobíně a chrámu sv. Václava ve Střemeníčku. Dne 13. května 1937 světil základní kámen chrámu sv. Gorazda v Olomouci a o dva roky později 29. května 1939 slavnostně vysvětil celý chrám. Tato událost se nesmazatelně zapsala do historie nejen církevního života, ale i dějin města, protože oslava této akce byla manifestací odporu proti okupaci. V období od prosince 1938 do 6. července 1939 pobýval biskup Gorazd v Přerově. Začátkem ledna 1940 se přestěhoval do Olomouce, odkud koncem roku přesídlil do Horních Počernic u Prahy. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven. K 55. výročí úmrtí mu byl prezidentem republiky udělen Řád T. G. Masaryka – I. třídy in memoriam.

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meiříčí, Valašské Athény 2010. S.23. Šev­číková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2007, č.9. Šuvarský, Jaroslav: Biskup Gorazd. Praha 1979.

Chudobín (m.č. města Litovel) Střeměníčko (m.č. obce Luká)

Studoval v Kroměříži a Brně. Sbíral lidové písně a říkadla. V Brně vydal vlastním nákladem 245 nasbíraných písní. Působil jako učitel. Spolupracoval s F. Bartošem.

Fric, O.: Vývoj hudební kultury. Brno 1963.S.78.;

Narozen ve Vrahovicích (n. Prostějov-Vrahovice).

Studoval na pražské konzervatoři v letech 1914–1917. Užíval umělecký pseudonym Ivo Milíč. Působil v letech 1924–27 jako divadelní kapelník v Olomouci, 1927–1940 dirigent Filharmonie Žerotína a sbormistr pěvec. hud. spolku Žerotín.

ČSHS.II.Praha 1965.S.270.;Pa­mátník pěveckého hudebního spolku Žerotín v Olomouci 1880–1950.Praha 1952.S.29–31.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1992.S.409.;.