Osobnosti Moravy.eu

Řídící učitel v Kojetíně, první kojetínský kronikář, vedl kroniku města od r. 1928–1935.

Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc 1987.S.185.;

Prof. kreslení v Prostějově od r. 1897, na gymnáziu 1899–1901. Publikoval kresby ve Zlaté Praze aj.

Marek, Pavel: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, S.158 /zázn.č.5143–5145/;. Prof.Tomáš Štětka.In: 38. výroční zpráva zemské vyšší reálky v Prostějově za školní rok 1917–1918, S.4.

PhDr. Zuzana Šulcová, provdaná Marková. Absolventka FFUK, obor kultura. V Okresní knihovně Olomouc pracovala od 9.7.1984 v různých vedoucích funkcích. Od r. 1997 – 1999 vedoucí Útvaru regionální literatury a informačních služeb spolu s čítárnou a studovnou. Dálkově vystudovala postgraduální studium Přírodovědecké fakulty UP, obor počítače, programování. V roce 2003 byla téměř rok v pracovní neschopnosti po operaci páteře. Dne 7.6.2004 dala okamžitou výpověď z knihovny a nastoupila jako hradní paní na Bouzov. Na přelomu tisíciletí autorsky spolupracovala s nakladatelstvím ALDA v Olomouci. Po rozvodu opět pod jménem Šulcová.

Osobní sdělení / hš

Kněz v arcibiskup. semináři v Olomouci, autor básní Rubín Moravy, Jan Sarkander.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha, NK 1962, S.281;.

Dlouhá léta působil jako spirituál kněžského semináře v Olomouci v letech 1926–1948, spolu s biskupy Tomáškem a Otčenáškem byl internován v Želivě. Svatořečen 3.6.2000.

.Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su – Žv. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.28.

Studoval v Praze, Olomouci, Francii a v Římě, kde byl vysvěcen roku 1933. Kněz řádů dominikánů. V letech 1935–1946 profesorem teologie na řádovém učilišti a 1940–1945 arcidiecézním bohovědném učilišti v Olomouci. Poté do roku 1950 působil v Litoměřicích. V letech 1950–1961 administrátorem v České Třebové. Poté zákaz duchovní služby a od r. 1968 žil v domově důchodců v Lukově, kde působil i jako duchovní správce řeholních sester. Redigoval revui „Růže dominikánská“ a edici Vítězové.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979. S.162.;. Pala, Josef: Vzpomínka na významného teologa.In: OLDIN 2007/10.;

Od r. 1918 žil v Přerově. Člen spolků, dobrovol. prac. muzea, instaloval výstavy, zřídil fotolaboratoře, autor článků, zasloužil se o vydávání bibliofil. tisků v Přerově. Pacifista, přednášky.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Vystudoval teologickou fakultu v Olomouci. Vysvěcen 1871. Působil v duchovní správě v Napajedlích, Halenkovicích a Tlumačově (1884–1915). Od 1915 žil na odpočinku v Kroměříži. 1933 se vrátil do rodných Štáblovic. Měl zájem o řezbářství a patřil k vynikajícím včelařům. Zajímal se o historii, zvláště o dějiny míst svého kněžského působení. Hojně publikoval ve vlastivědném tisku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.113;

Člen VSMO, činný v sekcích pro dějiny lékařství, biologické a numismatické.Jeho působení je spjato s Olomouckem, s Uničovskem, kde hned po 2.svět.válce působil nejen jako lékař, ale i v oblasti kultury.Spolu­zakladatel Vlasteneckého kulturního uničovského sdružení /VKUS/, který byl založen 8.1.1946, kde zastával funkci jednatele.Působil též jako hudebník.Založil dechovou hudbu, byl vynikající houslista.Pracoval jako ved.zdrav.stř­.Uničovských strojíren a poté obv.lékař v Uničově. Zemřel v Domamyslicích u Prostějova (n.m.č. města Prostějov).

Musil, J.V.: Zasloužilý lékař.ZVSMO 1980, č.13–14, S.6–8..

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1911

Narozen v Karlovicích (n.m.č. Kostelce u Holešova). Bohosloví studoval v Olomouci, kde vysvěcen na kněze r. 1938. Doktorátu dosáhl v r. 1948. Do 31.8.1950 asis­tentem a lektorem CMBF v Olomouci. Po jejím zrušení byl jmenován administrátorem v Rýmařově a 16.3. 1951 nuceně poslán do diecéze v Litoměřicích, kde působil ve Stráži nad Nisou a v Chřibské. V letech 1955–1958 byl zbaven státního souhlasu s výkonem duchovenské služby a žil v rodišti. V r. 1958 duchovním správcem sester sv. Kříže Domova důchodců v Radkově Lhotě bez nároku na plat. Od května 1966 kooperátorem v Přerově s povinností vést duchovní správu v Předmostí u Přerova. Odtud odešel k 1.7.1967 do Vlkoše ( u Přerova). V době obnovy teologické fakulty v Olomouci v letech 1968–1974 na ní znovu působil jako odborný asistent. Od 1.7.1974 přeložen do Skřípova u Opavy. Do Olomouce se mohl vrátit koncem r. 1989. Od 1. 10. 1990 jmenován děkanem CMTF . Byl jmenován apoštolským protonotářem a proboštem olomoucké metropolitní kapituly. Roku 1993 byl jmenován profesorem staroslověnského jazyka a literatury. Literárně činný v oblasti staroslověnšti­ny.Zemřel a je pochován v Olomouci.

Krejsa, F. : Katalog olomouc. arcidiecéze. Olomouc 1986. Katalog kněžstva . Olomouc 1949. S. 65. ; Kdo je kdo. 2. Praha 1991. S. 1001. ;.

Od r. 1910 v Olomouci, absolvent SG v r. 1918, r. 1922 vysvěcen na kněze. Jako katecheta půs. v Olomouci-Pavlovičkách, od r. 1937 v Kelči u Hranic, 1938 ThDr. bohosl. fakulty v Olomouci, kde půs. do r. 1950, kdy byla bohosl. fak. zrušena. r. 1951–53 internován, poté administrátorem v M. Húzové. R. 1965 jmen. administrátorem praž. arcidiecéze, r. 1977 byl Pavlem VI. jmenován kardinálem. 1978 / 1991 arcib. pražský a primas český. V 80. letech vystupoval na obranu občan. práv v Československu. Zasloužil se o kanonizaci Anežky Přemyslovny. Autor řady monografií z oblasti katechetiky a pedagogiky. V Moravské Húzové pamětní deska vytvořená sochařem Olivou.

K život. jubileu Františka Kardinála Tomáška. A léta běží. -úvahy o životě a smrti. Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 173/fotografie-178;ČBS Praha, Academia 1992, S. 739 – 740. ;Katolické noviny, 26. 3. 1975,

Moravská Húzová (n. místní část obce Štěpánov).

Dětství prožil v městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. V roce 1999 se stal jeho čestným občanem. Část mládí pobýval v Brně. Přátel se s Františkem Halasem. Působil v Praze v Národní Galerii a v letech 1959–1971 přednášel dějiny umění na VŠUP v Praze.

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

PhDr. Jan Tomeš

Fotograf autodidakt. Fotografoval od mládí. Velký vliv na něj měl otec, fotoamatér..Stu­doval na gymnáziu a poté 4 semestry medicíny. V roce 1938 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Poté fotoreportér hl. štábu armády, později velitel fotoskupiny generálního štábu čs. armády. Od roku 1945 pracoval na ministerstvu národní obrany, v letech 1948 –1958 velitel vojenského fotografického ústavu, V hodnosti podplukovníka z armády odešel, od r. 1959 metodikem Městského domu osvěty v Praze. Od roku 1966 krajským inspektorem pro kulturu, od 1973 ředitelem Parku kultury a oddechu J. Fučíka v Praze, později pracovníkem Ústředního ředitelství Čs. filmu. Člen Čs.komitétu FIAP, předseda Svazu čes.fotografů 1980–1985. Spoluzakladatel Čs.armádního filmu. Ceny: Zasl.prac.kultury ČSR (1972),Čs.váleč. kříž (1939) aj. Ohromný organizátor a lektor. Přispíval do periodik- Čs.fotografie, denního tisku mj.

Československá amaterská fotografie 1945–1989.Praha 1989, S.55.;. Vzpom.: Čs.fotogr.,36,1985, č.11,S.484 En­cyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASCO 1993. S. 388.

V roce. 1932 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Studoval LF MU v Brně.;Působil na LFUP, kat. chirurgie v letech 1946–1955, externě od r. 1955, poté v Ostravě.

Kapitoly z dějin olomouc. univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 332. ; Seznam a adresář abs. SG v Olomouci. Olomouc 1989, S. 12. ;.

Doc.MUDr. Kamil Typovský, CSc.

Narozen v židovské rodině na olomoucké Resslově ulici č.1. Od roku 1920 pracoval ve Vídni v Theater an der Josefstadt. O rok později odešel do Berlína,kde se podílel na vzniku filmů režiséra Friedricha Murnau (1888–1931). Ve spolupráci pokračoval i po odchodu do USA v roce 1924. Je též podepsán jako autor výpravy pod melodramatem „Sunrise“. V roce 1928 se vrací do Berlína a spolu s Robertem Siodmak (1900–1973) a Billy Wilder (1906–2002) natáčí dokument „ Lidé v neděli“(1929). Hned poté se vrací do Ameriky ze strachu před vzrůstajícím německým nacismem. V roce 1934 natočil v Hollywoodu dnes již klasický horor „ Černá kočka“.Krátce na to se stěhuje do New Yorku, kde z finančních důvodů točí vzdělávací filmy. Od roku 1937 se věnuje převážně etnickým filmům, z černošského, indiánského nebo židovského prostředí, jimiž reaguje na nacistickou politiku. V roce 1942 se stává ředitelem ředitelem společnosti Producer Releasing Corporation produkující nízkorozpočtové béčkové filmy. Během čtyřletého působení pro tuto společnost natáčí několik filmů: např. horor Bluebeard (1944) a v roce 1945 pak mysteriózní snímek Club Havana, kriminální drama Strange Illusion a v současnosti nejlépe hodnocený film Detour (Objížďka). V témže roce se vydává na dráhu nezávislého filmaře a střídavě natáčí v USA i v Evropě. Koncem 60. let se marně snažil o návrat do Hollywoodu. Po několika mozkových příhodách umřel v sanatoriu ve Woodland Hills v Kalifornii.

V roce 2006 byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska.

www.fdb.cz

Poslední městský purkrabí. První kronikář města Litovle.

Redakce Litovelské noviny.3.5.1993­. Šik,Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Herec, divadelní ochotník, zpěvák a recitátor. Prvním ředitelem Okresního Domu osvěty (založen 1954) a poté Spojený závodní klub. Po inscenovaném procesu „Ječmínek“ odešel pracovat jako zásobovač do Tesly, kde zůstal až do důchodu. Teprve v r. 1988 byla uspořádána retrospektivní výstava ochotnick. divadla v Litovli.

Dodatky p.Šik; Litovelské noviny, č. 9/1995, S.9;

Narodil se v rolnické rodině jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanskou školu vychodil v Olomouci. Pak se věnoval hospodářství. Vztah k dokumentaci života obce získal už od rodičů, kteří mu předali album dnes již historických fotografií rodiště a okolí. První album s názvem Kamarádská čtyřka, kde zachycuje kroniku čtenářského klubu Mladý hlasatel vytvořil ve 14 letech. Od mládí také miloval koně. Lásku k nim zdokumentoval v neobyčejné sbírce kreseb, fotografií, básní a další literatury. Lásku k rodišti, předkům, kulturní tradici, historii obce i okolí a k uchování národopisných zvyků a lidové kultury vůbec dokumentoval v albumech: Cesta životem, Vzpomínky, Pěvecký sbor v Příkazích, Koně a jejich osud, Potopa 1997, Rod fotografů v Příkazech, Rodáci a nerodáci, Vzácná a milá setkání, Z tatínkova zápisníku, Přátelé ze zámoří aj. Články a fotografie ze života obce začal publikovat před více než čtyřiceti lety. Některé vyšly pod značkami –VA-, -VB-, -BV-, -AC- na stránkách regionálního a celostátního tisku, např. Obrana lidu (1964), Květy (1976), Zemědělské noviny (1976, 1990), Stráž lidu (1988), Hanácké noviny (1990, 1992, 1996), Puls (1992). V roce 2003 se stal vedoucím redaktorem občasníku Pod hanáckým žudrem. řada zajímavých příspěvků byla pojata též do národopisných sborníků Lidová kultura na Hané a ročenky Hanácký kalendář. Spolu s Pavlem Pospěchem se podílel na tvorbě monografie Příkazy ( Čtení o hanácké vesnici), která vyšla roku 2000. Člen obecního zastupitelstva, školské a kulturní komise, sboru pro občanské záležitosti, vedoucí místního Seniorklubu byl filmově zvěčněn na VHS Jiřím Linhartem. Videosnímek pod názvem Vyznání rodáka z Hané – aneb chvíle s Boleslavem Vacou zaznamenal všechny tvůrčí aktivity příkazského jubilanta. V roce 2014 vyšla kniha Hanácké Vánoce. Je vyobrazen nejen na orloji Karlem Svolinským, ale i v hale hl. nádraží ČD malířem Wilhelmem Zlamalem.Dne 25. 11. 2015 byl sídle Olomouckého kraje oceněn Seniorem kraje jako dloujoletý člen a někdejší předseda Seniorklubu Příkazy. Zemřel v nemocnici v Pasece.

dopis OSM/96,06 Šev­číková, Hana: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2011, č. 3. S. 4. Zuntych, Ondřej: Zemřel hanácký patriot, folklorista a jezdec z orloje Boleslav Vaca. In: www.olomoucky.denik.cz/zpravy (4.11.2016). Parte a dopis od dcery pana Vaci – 8.11.2016 www.Olomoucky.denik.cz (koláž Olomouckého deníku od Jany Urbaníkové)

Fotografie Bolelsva Vaci r. 2015 byla pořízena při rozsvícení stromu v Příkazích dne 28.11. 2015.

Byl považován za geniální dítě. V 5 letech ovládal 4 cizí jazyky. 1591 se vydal na studijní cestu po Evropě. 1591 byl jeho pobyt v Římě přerušen zákeřnou nemocí a zemřel. Uložen v knížecí hrobce v Olešnici.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11. Os­travská univerzita v Ostravě, 1998.S.103;

Od r. 1923 působil v Brně jako středoškolský profesor, později knihovník Zemské a univerzitní knihovny. R. 1927 vstoupil do KSČ. Propagátor sovětské kultury a politiky, 1933 přeložen do Olomouce, kde do r. 1939 v SVKOL. V letech 1936–39 redigoval U-Blok a Index. Přispíval do čas. Var, Disk, Host do domu, Kmen, Národního osvobození, Lit. novin, Tvorby, Moravského večerníku /1937–1940. ;Používal pseud. Reed, Deer, šifry R. ;drv. ;Marxistický kritik. Autor publ. : Písemnictví a lidová tradice.

Vítek, Světozár: Pro lepší svět. Sborník vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Olomouc 1973. S. 12–14. ; Slovník českých spisovatelů. Praha 1964. S. 537–539., Lukášová, Růžena: Jděte mou cestou, MF, Praha 1979. Vlašín, Štěpán: Bedřich Václavek Melantrich, Praha 1979. ;/foto/; Kdy kde co v Olomouci 1988, březen, S. 34. Kdy kde co v Olomouci l983, březen, S. 3. ;

Po studiích na gymnáziu v Opavě a Olomouci vstoupil do řádu premonstrátů. Uchýlil se do kláštera Hradisko u Ol., kde byl vysvěcen na kněze a 1729 získal doktorát teologie. Od 1737 administrá­torem fary v Březku u Prostějova a poté se stal převorem na Svatém Kopečku (n. m.č. města Olomouc). 1753 se stal gen. vikářem čes. provencie. Podporoval rozvoj klášterních a veřejných studií na Moravě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S. 140;

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Po maturitě FAMU v Praze a poté působil na FS Barandov. V roce 1969 emigroval do USA, kde byl profesorem filmové a televizní tvorby na universitě v Los Angeles. Pohřben v Olomouci.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. S. 69, 163. Pinkava, J.: Na paměť Františka Valerta. Kulturní zprávy Prostějovsko …III.,1994,č.9.S. 7. Hanácké noviny, r.V. č.215, příl. Na neděli.S.8.

Narozen v Tasově (u Třebíče). Od r. 1924 půs. ve Šternberku jako učitel. Od r. 1926 jednatel okrsku Národní jednoty na Šternbersku a Uničovsku. Publikoval v čas. Litovelský a Šternberský kraj, v němž vedl od r. 1928 hraničářskou Hlídku. V okr. novinách Šternberska Za nový život uveřejnil 1955–1956 sedmnáct pokračování Šternberský okres v dějinách. 1956–57, sbírku 47 pověstí tohoto kraje, s názvem Pověsti našich obcí. Správce městského muzea a kronikář města. Vzorný učitel /1958/. ;

Prucek, J.: Josef Valíček.SM, 1974, S.71–72.;. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 204–210. ;

Narozen v Odrlicích (n. část obce Senička). Vystudoval 4 třídy na gymnáziu ve Šternberku. Po smrti otce se vyučil drogistou. Věnoval se pak i fotografii, provozování kina či prodeji prvních gramofonů. Byl velmi aktivním kulturním pracovníkem. Hrál ochotnické divadlo, od 1909 členem Litovelského pěveckého kvarteta. V roce 1912 spolu s malířem Karlem Achartem zahájil ve Střelnici provoz kina a v roce 1922 předali koncesi Čs. obci legionářské. V roce 1929 ustavil Kruh přátel dramatických umění, kde místopředsedou.

Šik,L.: Litovelské noviny, květen 1994.;.Šik,L.: Litovelské osobnosti. 2009. CD-R.;

Po maturitě na gymnáziu v Opavě absolvoval Cyrilometodějskou fakultu v Olomouci. V roce 1906 byl vysvěcen za kněze. Od r. 1907 odešel studovat na univerzitu do Vídně. Poté působil jako středoškolský profesor na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Roku 1919 habilitoval na teologické fakultě v Olomouci, kde později vysokoškolským profesorem. Založil zde stolici staroslověnskou. V roce 1937 přesídlil do Prahy, kde přednášel na teologické fakultě UK. V závěru života rád navštěvoval Klimkovice.

http://cs.wikipedia.org/…_Va%C5%A1ica

univ.prof. ThDr. Josef Vašica