Osobnosti Moravy.eu

Od r. 1949 na katedře dějin dělnického hnutí Pdf UP do r. 1970. Poté musel z politic. důvodů odejít z UP. Pracoval ve Vlastivědném ústavu v Šumperku v knihovně. Po r. 1990 se vrátil na UP, a jako Doc. PhDr. působil na katedře humanitních věd a evropských studií FFUP. Spolupracovník regionálních kalendářů vydávaných Okresní knihovnou v Olomouci od r. 1978. Autor a spoluautor publikací ze šumperského regionu. Dlouhodobý spoluprac. sb. Severní Morava. Zabýval se českými dějinami, dějinami české literatury 19. a 20. století, dějinami sev. Moravy a dějinami školství.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.ostrava 1973.S.339.; Severní Morava, sv. 90, Šumperk 2005, S. 61–68., .

Doc. PhDr. Zdeněk Filip, CSc.

Syn šumperského obchodníka. Studoval na reálce v Olomouci a na technice ve Vídni. Jako ing. působil v několika velkých strojírenských závodech v Čechách mj. u fy Breifeld a Daněk, nebo Ringhoffer v Praze na Smíchově. Od r. 1922 ředitelem Škodových závodů v Praze. V letech 1910–1941 honorární doc. pro obor strojní zařízení cukrovarů na pražské německé technice.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 27.

Syn šumperského obchodníka Karla G., mladší bratr Karla G. (1866–1942). Studoval na nižším gymnáziu v Šumperku, vyšším gymnáziu v Hranicích a na Lékařské fakultě univerzity ve Vídni, kde r. 1902 promován Dr.med. Od r. 1903 působil v rodišti, kde získal velkou oblibu jako pediatr a porodník. Volný čas věnoval studiu historie, zejména rodného kraje. Řadu let byl předsedou šumperského muzejního spolku a v regionálním tisku publikoval drobné prózy a vlastivědné zajímavosti.

BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007.S.27.

Studoval gymnázium v Olomouci, v letech 1893–1897 právnickou fakultu UK v Praze. Dne 13. září 1898 vstoupil do řádu piaristů v Litomyšli. 1899–1902 studoval bohosloví na teologické fakultě v Praze. Stává se jáhnem 28.10.1902. V le­tech 1902–1920 učí na řádové piaristické koleji v Praze, tam je v letech 1904–1919 též knihovníkem. Od 17. července 1920 zvolen provincionálem piaristického řádu, což byl největší představitel řádu v ČSR. Funkci vykonával osmnáct let až do své smrti. Měl tétž titul arcibiskupského notáře pražského arcibiskupa a titul skutečného rady olomouckého arcipastýře. Zemřel při léčení v Mariánských Lázních na zánět slepého střeva.

Beránek, O.: Z dějin štěpánovské farnosti.II.díl., S.129 an. (rukopis z pozůstalosti/

V roce 1938 odešel studovat do Kroměříže na gymnázium. Školu v roce 1942 přerušil a dokončil ji až po válce v roce 1949. Poté působil jako učitel na národní škole v Majetíně. 1950–1952 vojenská základní služba, 1952–1954 v Pohořanech, 1954–1958 v Městě Libavá, 1958–1959 působil v obci Mrsklesy. Od 1.9.1959 až do 30.6.1987 učil na škole ve Štěpánově. Ve volném čase se zabýval myslivostí a to od r. 1952. V letech 1961–1975 se zajímal o sport a byl aktivním organizátorem. Aktivně se též podílel na činnosti ochotnického divadla. Od února 1990– až listopadu 1990 byl předsedou MNV ve Štěpánově.

Fabián, Josef: Slovník osobností Valašska. Valašské Meziříčí 2000.

Rozená Krylová. Rodný dům ve Štěpánově čp. 332, nyní Horní ulice 101. Marie Gruzínová byla sekretářkou vladyky Gorazda v Praze. Při zatýkání pravoslavných kněží v roce 1942 byli zatčeni manželé Čiklovi a jejich byt byl uzamčen. Marie Gruzínová podle autora vnikla oknem do Čiklova bytu. Děti potom odvezla k příbuzným do Přerova. Vše se prozradilo. Marie Gruzínová byla v červenci 1942 zatčena, převezena do Mauthausenu, kde byla umučena dne 24. října 1942. Ve Štěpánově na pravoslavném chrámu sv. Prokopa Sázavského umístěna pamětní deska. Druhá deska je na štěpánovském hřbitově. Dodejme, že sestra Marie Gruzínová byla zasvěcena do mnohých prací vladyky Gorazda, které museli být zachovány v tajnosti před nacisty. Přepisovala např. v ladykovi Gorazdovi j eho oficiální i důvěrné dopisy do Jugoslávie i rukopis jeho knihy, ve které podrobil kritice jak nacistické řádění v Protektorátu, tak samu zvrácenou totalitní ideologii. Nic neprozradila.

Koudela, M., Kráčmar, J.Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997.S.69. Velký čin malé církve. Praha 1948.;

Významný český operní pěvec-basista, od roku 1941 dlouholetý člen opery Národního divadla v Praze, manžel herečky Marie Glázrové. Původně řádně vystudoval lékařství. (r.1932 abs. LFUK Praha).

V letech 1938–1941 působil v Českém divadle v Olomouci, odkud jej Václav Talich angažoval do Národního divadla Praha. Národní umělec r. 1964. Zasloužilý člen ND Praha 1975. V repertoáru měl stěžejní role basového oboru, jako např. Kmet (Braniboři v Čechách), Kecal (Prodaná nevěsta), Mumlal (Dvě vdovy), Paloucký (Hubička), Beneš (Dalibor), Vodník (Rusalka), Basilio (Lazebník sevillský), Mefistofeles (Faust a Markéta), Zachariáš (Nabucco), Ramfis (Aida), Daland (Bludný Holanďan). Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.131.;.

Narodil se v rodině šumperského fotografa. Absolvoval něm. gymnázium v Šumperku, Akademii výtvarných umění ve Vratislavi, Uměleckou akademii ve Vídni a Akademii v Praze. 1926–1945 měl ateliér v Praze. Pro pražské něm. divadlo pracoval jako scénický výtvarník. 1946 odešel z ČSR a byl činný jako scénický výtvarník u Bavorského státního divadla v Mnichově. Jeho díla vlastní i Oblastní galerie v Olomouci.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy I.Opava-Ostrava 1993.S.38.;

Rozená Leherová Hudební školu absolvovala v Litovli u Aloise Holoubka, žáka Leoše Janáčka. V tomto čase se stala vítězkou dvou okresních houslových soutěží. V letech 1965–1971 studovala. Konzervatoř v Kroměříži..
Od r. 1971 MFO, houslistka až do r. 1994. V průběhu těchto let se stala členkou komorního orchestru Musicae Moraviae, zakladatelkou a organizátorkou Stamicova tria a také organizátorkou dětské pěvecké soutěže " Zlatý slavíček". V roce 1994 založila uměleckou agenturu ARS VIVA v Olomouci a na podzim téhož roku uskutečnila I. ročník Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc pod záštitou arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského Mons. Jana Graubnera a za podpory města Olomouce. Festivalu byli přítomni i velvyslanci ČR ve Vídni a po dohodě připravila prezentaci města Olomouce v Českém centru ve Vídni na jaře v r. 1995. V roce 1996 se konal v rámci festivalu koncert k miléniu rakouské republiky. V témže ročníku byl na pozvání tehdejšího rektora UP, prof. Josefa Jařaba uspořádán koncert pro účastníky 47. konference rektorů Evropy (CRE). K 200. výročí narození skladatele F. Schuberta byl v roce 1997 jeden z festivalových koncertů pořádán ve spolupráci s Radio Nieder Osterreich živě natočen a odvysílán v rakousku i u nás. PFDH se stal v průběhu let významnou kulturní událostí nejen v Olomouci, ale i v zahraničí. V roce 2001 obdržela Dobromila Hamplová Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

dokument. list/2001 Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003.

Německého původu. Původním povoláním textilní úředník. Historiograf města Šumperka, ředitel městského muzea a archívu. Regionální publicista. Po vysídlení v roce 1946 se usadil v Bavorsku.

Severní Morava, 18, 1969, S. 72–76.

Narozen jako nejstarší syn početné rodiny domácího tkalce Valentina H. na šumperském předměstí. Už od dětství pracoval v prvních šumperských textilkách a záhy se z něho szal kvalifikovaný tkadlec. V letech 1871–1872 patřil k zakladatelům Dělnického vzdělávacího spolku v Šumperku. Pro knihovnu spolku objednal v Lipsku a ve Vídni první socialistické knihy a časopisy a propagoval je mezi šumperskými dělníky. V dubnu 1874 zastupoval šumperské dělníky na ustavujícím sjezdu soc. dem. strany v rakouském Neudörfelu. V březnu 1875 se zúčastnil tajné schůzky moravských a slezských spolkův Branticích u Krnova. Za tyto akce byl v Brně odsouzen za spolčování brněnským zemským soudem v listopadu 1875 a odsouzen k několikatýdennímu vězení.Přesto v srpnu 1876 byl už opět jako delegát severomoravského dělnistva přítomen na 3. sjezdu sociální demokracie ve Vídni. Někdy v roce 1877 se přestěhoval do Vídně a tady zcela zapomenut zemřel.

BSSSM, seš. 4 (16.) Ostrava 2003. S. 41.

Vyučen nástrojářem. Pracoval v Příbrami jako kulisák v Krajském divadle. 1975–1976 studoval u prof. Čepeláka AVU, Pak krátce studoval na Národní akademii v Sofiii, ale studium musel přerušit. Od konce sedmdesátých let byl v invalidním důchodu. V letech 1980–1983 učil keramiku a výtvarnou východu v DDM Litovel.. Od r. 1981 žil a pracoval v Olomouci; 1982–1983 absolvoval kursy Igora Zhoře v Prostějově, 1981–1989 nočním hlídačem v JZD Vsisko. V roce 1985 se oženil a měl dvě děti. V roce 1992 přestal malovat.

Chadraba, Rudolf: Jiří Havlíček.=Hanácké noviny, příl.1991, 2.3., S.l;;.

Původním povoláním zdravotní sestra. Ve volném čase vede kroužek hadankářů a křížovkářů. Píše básně, zejména balady.

Hladká, Božena: Hanáci. Prostějov, Hádankářsko- křížovkářský kroužek 1980. 60 s.

Na Vyšší hudební škole v Kroměříži vystudoval hru na hoboj a akordeon (1954). Po absolutoriu nastoupil jako hobojista do Moravské filharmonie Olomouc, od roku 1958 až do roku 1994 byl prvním hobojistou operního orchestru Moravského divadla Olomouc. Od sedmdesátých let se intenzivně zabývá pedagogickou činností: Konzervatoř v Kroměříži (1974–79), ZUŠ Žerotín Olomouc (1981–2003). Je autorem návrhu vyučovacích osnov pro hoboj na ZUŠ, který byl přijat roku 1980 ministerstvem školství. Roku 2000 významně přispěl k organizaci I. mezinárodní soutěže ve hře na hoboj a fagot, pořádané ZUŠ Žerotín Olomouc. Jeho činnost v oblasti pedagogiky a metodiky hry na hoboj mu přinesla uznání ve světovém měřítku. V roce 1972 stál u zrodu International Double Reed Society v Michiganu (USA). Za své publikace Oboenbibliographie (1972), Das Bläser-Quintett (1977) a Škola pro nejmladší hobojisty (1998) získal ocenění Českého hudebního fondu; práce byly rovněž recenzovány v zahraničním odborném tisku (Österreichische Musikzeitschrift, Tibia, Das Orchester, Oboe-Fagott). Hoboj.V MFO působil od 16.6.1954 do 31.7.1957 a na poloviční úvazek od 12.12.1970. Pu­blikoval časopisecky v periodikách: Hudební nástroje – 1972,1974,197­8,1986; Hudební rozhledy – 1984; Opus musicum – 1976,1978,1982; Talent. Autor šesti pedagogických publikací.

Katalog členů MFO. www.Ceskyhudebnislovnik.cz

V r. 1940 maturoval na gymnáziu v Hranicích, po roce 1945 studoval FF v Brně a Olomouci. Za totality pracoval jako administrativní síla na UP. V prosinci 1989 byl novým vedením UP pověřen obnovením Katedry filozofie na FF UP.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, 1998.S.195. Fo­tografie.

Výškař. Začínal r. 1972 v Šumperku, od r. 1977 závodil při VŠ Praha až 1986. Účast na ME 1978 /8. /;Od r. 1988 při VŠ Praha.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.181./foto/;.

1949–1953 abs. UMPRUM ve Zlíně, 1953–1959 AVU Praha Poté působil v Olomouci.

Kobza, Fr. : Sochař čistého života. =Kulturní měsíčník 1987, č. 5, S. 16–17. ; Severomoravští výtvarní umělci k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Ostrava 1975. S. 40. ; Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.

Studium teologie v Olomouci ukončil v roce 1917. Po vysvěcení na kněze, kaplanem a katechetou v Novém Jičíně. 1929–1933 prof. čes. reform. gymnázia a členem měst. zastupitelstva. Později působil v Opavě, Zábřehu, Uherském Hradišti a Brně.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.50;

Špičky (u Přerova)

V Olomouci navštěvoval reálku a vyučil se řezbářem. 1895 získal stipendium a studoval ve Vídni na škole uměleckých řemesel a na vídeňské akademii. Po 1. svět válce se usadil ve Vídni a stal se vyhledávaných sochařem. Pracoval ve dřevě, mramoru, bronzu i keramice.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.52;

Narozen v Moravské Húzové (n. místní část obce Štěpánov). Studoval v Olomouci a pak učil dvanáct let v rodné obci. Byl výborný zpěvák a všestranný hudebník, byl členem Žerotína a několik let vedl spolkový hudební archiv.

Absolvoval gymnázium v Příboře a po maturitě odešel studovat bohosloví do Olomouce a po devíti semestrech přestoupil do Litoměřic, kde studia dokončil. V roce 1934 vysvěcen a působil v litoměřické diecézi. V době okupace v odboji. V roce 1957 dostal infarkt a invalidní důchod a vrátil se do rodiště. Zabýval se historií rodiště. Jeho pozůstalost bohatým zdrojem SOA Nový Jičín pro badatele.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 41.

Architekt, stavitel (mj. rekonstrukce štěpánovské Sokolovny a školy).

Koudela, M., Kráčmar, J.Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997.S.69.

Studoval v Olomouci a v 18 letech byl přijat do řádu sv. Dominika, kde dostal řádové jméno Michal. Studoval filozofii a teologii na řádové škole ve Vídni, kde byl v roce 1885 vysvěcen na kněze. Dosáhl hodnosti lektora filozofie. Učil na řádových učilištích. V Olomouci přednášel filozofii a sociologii. Pravidelně zpovídal a kázal v domikánském kostele Panny Marie.

Narozen v Krnově u Štěpánova (n.m.č. obce Štěpánov).

Studoval Slovanské gymnázium Olomouci, kde maturoval roku 1897. Věnoval se sportu a roku 1912 založil sportovní klub. Při jubileu SK roku 1932 byly jeho zásluhy o sport veřejně uznány.

Fischer, F.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.128.;

'

Syn kožišníka Josefa K. R. 1841 vyučen kožišníkem, po vyučení podnikl vandr po slezském Landeku a Kudowa, Teplic v severních Čechách a do Mnichova. Nadaný kreslíř. Autor šumpeských městských vedut, které vznikly v letech 1838–1843 a dostaly se do šumperského muzea. Zemřel na následky tyfu v 19 letech.

Filipová,M.: Autor šumperských městských vedut Johann Evangelist Kastner. Severní Morava. sv.84. 2002. S. 27–42. BSSSM.seš.3 (15.).Ostrava 2002. S. 74.