Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Seči na Plzeňsku. Violoncello studoval u Váši Černého na konzervatoři v Brně 1945–49 a JAMU do r. 1953, od r. 1957 asistent. V Olomouci 1964–67 solista Moravské filharmonie. Poté v Praze člen FOK.

Československý hudební slovník.Praha, SHV 1963, S.31.;Svaz čes. skladatelů.Praha, Supraphon 1975, S.46.;ČBS.Praha, Academia 1992.S.17.;.

Hráčka dráhového golfu.

Tenorista. Studoval u K. Karenina. Působil v Opavě (1945 – 46, 1951 – 54 a 1959 – 64), Olomouci (1946 – 50), Českých Budějovicích (1950 – 51), v brněnské operetě (1954 – 59) a v závěru kariéry také ve sboru v ND (od 1964). Zpíval dramatické, lyrické i buffo-role. Hlavní role: Princ (Rusalka), Benda (Jakobín), Don César (Nevěsta messinská), Truffaldino (Hanušův Sluha dvou pánů), Alvaro (Síla osudu), Chapelou (Postilion z Lonjumeau), Eleazar (Židovka), Triquet (Evžen Oněgin).

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.68.;.

Syn továrníka. Navštěvoval gymnázium v Opavě a pak lesnickou akademii v Mariabrunu. Za krymské války odveden k 4. batalionu polních myslivců, jakokadet sloužil v Sedmihardsku. Jako poddůstojník pak sloužil v Brně. Pak vystřídal ještě několik garnizon a poslední byl Liberec.V srpnu 1869 byl ze zdravotních důvodů penzionován. Civilní zaměstnání našel v Šumperku, kde stal úředníkem lnářského pojišťovacího spolku. Účastnil se politického a kulturního života. Psal do regionálního tisku fejetony, prózy. V červenci 1875 převzal vedení nově vzniklého šumperského týdeníku Grenzbotě… který vedl dvacet let, do r. 1895. Zemřel u své dcery v Dlouhé Loučce, pohřben v Šumperku.

BSSSM, seš.7 (19.) Ostrava 2005. S.15–16.

Sólistka na klavír v MFO od 20.101967 do 30.6.1972.

V roce 1952 absolvovala konzervatoř v Brně, od r. 1954 působila v Olomouci, poté v Opavě, Ostravě, od r. 1958 v Brně.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.68./uvádí jiné datum narození 29.07./;ČSHS.I­.Praha 1963.S.34.;.

Hudební vzdělání získal na hud. škole v Olomouci a Kroměříži. Zpěv soukromě studoval u R. Vaška v Ostravě, začínal v SD Ostrava v r. 1941, v ND od 1953. Nahrával gramofon. desky, spolupracoval s čes. filmem a rozhlasem. V NDR byl dvakrát vyznamenán národní cenou NDR , 1961 jmenován německým komorním pěvcem 1983 čestným členem Komické opery. V roce 1960 vytvořil sugestivní postavu židovského zpěváka ve filmu Vojtěcha Jasného " Přežil jsem svou smrt."

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.13–14, foto.;. Fabian, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2009, S. 8.; BSSSM, seš. 6 (18.) Ostrava 2005. S.15–16.

Pochází z herecké rodiny. Začínala jako baletka Středoslovenského divadla v Trnavě (1938), zpěv studovala u Jarmily Vavrdové. Zpívala v Pražské Unitarii (1939) a následně v Moderním divadle na Žižkově (1940). V roce 1942 nastoupila jako první subreta do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Po válce dostala angažmá v olomouckém divadle (1946/47), ale zanedlouho byla nucena kvůli nemoci pěveckou kariéru načas přerušit. K divadlu se vrátila až v roce 1949, kdy se stala členkou opery Státního divadla v Ostravě, kde se usadila natrvalo. Na operní a operetní scéně ostravského divadla vytvořila množství hlavních postav, vystupovala v rozhlasových i televizních pořadech, estrádách a koncertech. V roce 1982 odešla do důchodu, avšak svou pěveckou kariéru zakončila až později, ostravskému publiku se představila ještě v mnoha rolích. V roce 1999 jí bylo na návrh Herecké asociace uděleno ocenění Senior prix za celoživotní uměleckou práci.

Hudební kultura na Ostravsku.Ostrava 1984.; Československý hudební slovník. 1.díl. Praha 1963. http://www.seniortip.cz/?…

V roce 1497 jmenován kanovníkem brněnské kapituly, ikdyž nekněz, 1498 získal hodnost kapitulního probošta v Olomouci. Psal latinsky, některé listy i česky.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.92–93.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1467

Rodák. Pedagogicky působil v Ochozi, 12 let v Seničce, v letech 1893–1902 v Šumvaldě, poté ustanoven definitivním ředitelem školy v Olomouci, kde působil do roku 1922. V roce 1923 penzionován. Zemřel na odpočinku v Bratislavě. Učil 48, 5 roku.

Fischer, R.: Olomoucký památník …Olomouc 1938.S.9–10.;.

Narozen v Holici u Olomouce.V me­ziváleč. době půs. v Olomouci v Holici, kde pracoval jako samost. architekt. Po vzniku Stavoprojektu, zde pracoval. Tvorba je orientována k neoklasicismu-pomníková tvorba: Husův sbor církve čs. a jihoslovanské mauzoleum v Ol. /1924–26/. Architekt. pozůstalost uložena v OGVU v Olomouci.

Zatloukal, P. : Olomoučtí architekti 20. století. =ZKVMO 1984, č. 229, S. 16–17. ;Toman, P. : Dodatky SNČSVU. Praha 1955, S. 20. ;.

Holice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Narozen v Křižanově (u Žďáru nad Sázavou). Od r. 1896 působil v Prostějově jako pedagog až do roku 1898. Publikoval do čas. Komenský. Překladatel z němčiny a polštiny. Užíval pseud. Kato Novotný. Přítel Petra Bezruče.

Z díla: Přehled písemnictví českého na Moravě 1830–1870. Prostějov 1898. ;Stryk Drastich. 1935. ;Výlety do dětského ráje. 1925. ;Zapadlý osvícenec dr. Jan Melichar. 1939. Dcera Ludmila Uličná.

Ficek, Viktor: Biogr. slovník širšího Ostravska. Opava, Slezský ústav ČSAV, 1976, S. 11–13. ; Kunc, J. : Slovník soudobých čes. spisovatelů. Praha, 1945, S. 13. .

Žákyně baletní školy I. V. Psoty, později mezi jejími učiteli nalezneme např. rakouskou choreografku Dia Lucu (1942–45). První angažmá jí nabídl Emerych Gabzdyl v Ostravě (1942–45), poté tančila v Brně (1945–71), kariéru završila jako tanečnice, pedagožka a choreografka ve vídeňském Raimund Theater (1969–78). Patřila k hlavním oporám brněnského baletu. Byl to lyrický, ženský typ tanečnice s ladným, harmonickým projevem. Ztvárnila všechny zásadní role poválečného repertoáru brněnského divadla: Odettu i Odilii v Labutím jezeru (1950, 1955), Auroru a Dobrou vílu ve Spící krasavici (1952, 1964), Zaremu v Bachčisarajské fontáně (1953), Julii v Romeovi a Julii (1954), titulní roli v Rudém máku (1954), Dulcineu v Donu Quijotovi (1957), Rumjanu v Hajducké písni (1957), titulní roli v Signorině Gioventù a Nikotině (1959). Jako choreografka nastudovala v Brně např.: Milou sedmi loupežníků (1967). Vyučovala na Taneční konzervatoři v Brně (1958–69) a na JAMU (1969–72). Je držitelkou ocenění ze soutěží v Mariánských lázních 1949 a z SFSM z Moskvy 1965. Zasloužilou umělkyní v roce 1964. Manželem je tanečník a choreograf Jiří Nermut

Český taneční slovník. Praha 2001. S.6. Postavy brněnského jeviště.I. Brno , SDB 1994. S.514–517.

Studoval učitelský ústav v Olomouci. Působil v Hroznové Lhotě, Zdounkách. Správce jednotřídky v Ratajích v letech 1873–1893, řídící učitel v Chropyni až do r. 1909, varhaník, ředitel kůru. Vedl též ratajskou kapelu. Celkem učil 42 let. Ještě za Rakouska-Uherska byl vyznamenán titulem ředitele. Oba jeho synové: Jaroslav (* 1884) a Emil (*1887) se věnovali hudbě.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.38 .; Fabián, J.: – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí. 2009. S.9.;

V roce 1938 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Působil ve skautském hnutí.Začal studoval LFUK Praha a spolupracovat s organizací Obrana národa. Dne 3.1.1940 ilegálně přešel hranice a jako dobrovolník bojoval ve Francii, v r.1941 u letecké jednotky v Anglii. Padl v boji.Pomníček na vojenském hřbitově u města Kleve na německo-holandském pomezí.Vyznamenán Čs.válečným křížem za statečnost a Zlatým křížem Junáka i.m.Bratranec olympioničky Dany Zátopkové.V O­lomouci bydlel v Legionářské č.3.;

Zicháček, Vl.: Osobnosti SG./12/.Hanácké noviny, 13.6.1992. S.4.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc 1997. S.322–323; Honová, Stanislava: V měsíci listopadu si připomínáme…Kdy-kde-co.Olomouc 2014, listopad.S.1.

V roce 1876 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, žák J.E.Kosiny, středem vlastenec.kroužku, organizátor kulturních podniků a besed.Studoval v Praze práva, ale záhy se věnoval žurnalistice.Přis­píval do moravských listů: Našinec, Koleda.Šifry: B.B.H./Našinec/, h-a, H-b-a;ka /Koleda/;

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.31.;Lexikon české literatury.1.díl­.Praha, Academia 1985, S.105–106.;Vopravil, J.Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.364.;.

Od r. 1955 půs. jako sólový hráč MF v Olomouci ve hře na lesní roh. Od r. 1956 ve Slovenské filharmonii v Bratislavě. Od 1968 působí v orchestru Německé opery v Duisburgu, kde je též pedagogem tamější Vysoké školy. Od r. 1975 člen festival. orchestru v Bayreuthu.

ČBS.Praha Academia 1992, S.19.;.

Roku 1944 vyučen soustružníkem kovů. V této profesi pracoval do r. 1945. Hercem činohry je od roku 1945, působil v divadle ve Zlíně (1951–62), od roku 1962 působil v olomouckém divadle do roku 1987. Hrál i ve filmu a televizi. Natočil asi 50 filmů, např. Vynález zkázy, Až přijde kocour, Všichni dobří rodáci aj. V roce 2007 dostal Cenu města Olomouce.

Fabián,J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 9.;

V r. 1915 se přestěhoval s matkou do Olomouce, kde 1919 maturoval. 1928 se oženil a trvale se usadil v Samotiškách u Olomouce. Po' získání čs. občanství pracoval 1935 –1948 jako knihovník Obchodní komory v Olomouci, 1949–1956 v UK Olomouc, 1946–1956 jako lektor srbochorvatštiny na UP. Od r. 1956 nezávislý spisovatel. Rozsáhlá překladatel. činnost, bibliofilie, 48 svazečku bibliof. edice Hlasy, 152 knižně vydaných překladů, tvůrce novodobého překladu Dantovy Božské komedie. Z díla: Antifony, hymny a sekvence. Olomouc 1940. Kosířské elegie. Prostějov, OK 1970.; Krajina mého srdce. Olomouc SČB 1971. Lyrické konfrontace. Praha, Odeon 1986. Žaltář krále Davida. Olomouc 1936.

Lexikon české literatury. 1. Praha, Academia 1985. S. 106–108. ;Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, leden, S. 1; 34–35; Kolář, B. : Konec mlčení a přehlížení. Básníku a překladateli byla udělena cena in memoriam. SvobodA, č. 165, 19. 7. 1999, S. 3, příl.

Portrét básníka namaloval Mistr František Roman Dragoun v roce 1976. Plaketu básníka vytvořila akad. sochařka Jaroslava Lukešová ( 3.3.1920 Opava – 15.12.2007 Praha). Plaketu jsem vyfotila u Bablerů dne 19.6.2019.

Syn překladatele a básníka O. F. Bablera (1901–1984). V roce 1949 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté odešel do Prahy, na studium ČVUT, kde absolvoval katedru architektury a pozemního stavitelství. Od roku 1957 pracoval v olomoucké pobočce Ústavu prefabrikace Praha a v letech 1972 až 1990 působil na Okresním národním výboru v Olomouci jako vedoucí odboru výstavby. Dlouhodobě spolupracoval s Národním památkovým ústavem v Olomouci. Zajímá se o historii památkových objektů a výsledky bádání publikuje ve vlastivědném i denním tisku, např. Panorama, Zprávy Vlastivědného muzea, Hanácké noviny, Olomoucký den aj. Zajímavé články vyšly také v Hanáckém kalendáři. Pro přátele i odbornou veřejnost vydává tzv.listář, kde zpracuje vše, co se mu podařilo zjistit v archivech, knihovnách i dalším studiem. Zároveň zachytí daný objekt buď fotoaparátem anebo vytvoří dokumentační nákres..Podařilo se mu tak zpracovat mj. i historii šesti barokních sloupů s plastikami ze 17 a 18. století, kamenné kříže z 19. století, barokní sochu Jana Nepomuckého z r. 1739 z rodiště, ale i pomník kapitána Arnošta Rypky, který se nachází poblíž silnice vedoucí z olomouckých Chválkovic na Svatý Kopeček. Svými kresbami krajiny i stavebních památek dokumentuje oblíbená místa svého života nejen v rodišti a okolí, ale i v Olomouci. Průběžně přispívá do ročenky Občanům Samotišek, kde je členem redakční rady. Ilustroval bibliofilská vydání sbírek písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–1989), které vyšly u příležitosti stoletého jubilea Verše přátelům a Tucet drobných próz. Kromě této zájmové činnosti pořádá Ing. Babler také tatínkovu pozůstalost, archiv a knihovnu O. F. Bablera, která je bohatým zdrojem poznání nejen studentů olomoucké univerzity, ale i literátů a historiků. Ing. Babler spolupracuje se zahraničními archivy, knihovnami a redakcemi, s kterými spolupracoval jeho tatínek. V letech 1999 až 2003 vysílal Český rozhlas v Olomouci vzpomínky jubilanta na mládí v rodišti, na lásku otce k Hané, který si Samotišky a okolí, kam chodil se svou rodinou na turistické výšlapy zamiloval a svůj vztah k této krajině a lidem v ní sepsal v eseji Krajina mého srdce. Podobnými slovy vyjádřil také jubilant své vyznání domovu. Jeho půvabné perokresby domova a okolí, najdeme v různých místech nemocnice. Jakoby vás to pohladilo.Dne 19.6. 2019 jsem pana Ing. Bablera navštívila doma. Stále činný, pořád něco třídí, přebírá fotky. Pak jsem za ním jezdívala téměř pravidelně, buď s pečovatelkou paní Blahuškovou nebo s jeho dcerou PhDr. Haničkou Naništovou, naposledy v roce 2021. Po očkování jsem ochrnula na nohy a už to nebylo možné. Občas jsme si aspoň volali. Rozloučení se bude konat 13.5. 2022 ve 13 hodin v bazilice na Svatém Kopečku.

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, r. 25. 2015, červen. S.7–8. Sdělení o úmrtí jeho pečovatelkou paní Z. Blahuškovou, 6.5.2022.

Ing. arch. Otto Babler

Rodák ze Šumperska. Vedoucí lékař Zemské nemocnice v Olomouci, průkopník rentgenologie na Moravě. Oběť svého povolání. Pomník v Hamburku.

Filip, Z.: Kulturně historický kalendář okresu Šumperk 1995. Šumperk 1994.S.22.;.

Po ukončení VŠ zemědělské v Brně pracoval v letech 1964–1990 jako zemědělský inženýr. Od r. 1991 redaktorem Českého rozhlasu v Brně, redaktor deníku Prostor, týdeníku Týden, Zemědělského nakladatelství. Redaktor a publicista Rádia Svobodná Evropa, od roku 1998 vedoucí semináře tvůrčího psaní na UP v Olomouci, v letech 1996–2002 působil na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Kdo je kdo ?.Praha.Agentura Kdo je kdo.2002.S.16. Kdo je kdo v Obci spisovatelů. Praha 2008. S.4.

Od útlého dětství až do roku 1973 žll v Mohelnici a poté v Olomouci. Studoval gymnázium v Hejčíně a po maturitě odešel studovat VUT do Brna, kde studoval v letech 1982–1987 obor automatizace řízení výroby a technologie. Po promoci odešel pracovat do n.p. Prefa Olomouc a pak odešel na vojnu, zprvu do Terezína a pak Plzně. Od října 1988 – konce roku 1992 pracoval ve VKOL. Na oddělení automatizace. K 1.1. 1993 nastoupil v Českém rozhlase , studio Hradec Králové kde působí dosud, naní (2014) jako produkční a webmaster. Rád fotografuje a zabývá se dokumenatční a uměleckou fotografií. Podílel se na knize „Prostory smrti“ (1996). K narozeninám mu vyšla básnická sbírka " Líné královehradecké ryky" čímž si splnil svůj sen. (2014)

http://otavinka.blog.cz/…/milan-bajak Osobnosti moravy – osobní sdělení hš – 16.2.2014

Ing. Milan Baják.

Provozoval živnost krejčovstí nejprve doma, později pracoval pro OP Prostějov. Dostával zakázky od vyhlášených olom. krejčovských firem (fima Stoklásek, firma Hrabal v Olomouci). Ve volném čase dělal knihovníka v Liboši. Později začal pracovat ve strojírnách v Uničově, nakonec ve Štěpánově na hutích u vojáků. Poté odešel do důchodu.

Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova, č.12/2006, S.7; .

Rozená Šíšová. Manželka dirigenta a skladatele Břetislava Bakaly. Zpívala ve sboru Národního divadla v Brně (1918–25) a studovala zpěv u Valentina Šindlera (1922–24) a Marie Fialové (1924–25). Umělecky spolupracovala se svým manželem (koncertně činná od 1926). Osvědčila se v podání lidových a dětských písní (Křička, Novák). Zpívala také úspěšně v kantátách s Filharmonickým sborem Besedy brněnské, olomouckým Žerotínem, kroměřížským Moravanem a jinými spolky (také s orchestrem v Rize, s chotěm na uměleckém zájezdu v SSSR, Bulharsku a Rumunsku 1954/55), ve skladbách domácích i cizích klasiků (Dvořák, Janáček, Vomáčka, Mozart, Beethoven). Stálý host Českého lidového divadla v Brně (1943/44: lyrické úlohy v Hubičce, Rusalce, Deboře a další). Byly jí věnovány významné skladby, jež většinou provedla poprvé (od Vítězslava Nováka, Pavla Haase, Osvalda Chlubny, Vladimíra Ambrose a jiných).

ČSHS.I.Praha 1963.S.43.;. Zpravodaj KPH, 35, 1992, č.12.

Český hudební slovník FFMU Brno na webu – uvádí datum úmrtí 18.10.1992 Brno.