Osobnosti Moravy.eu

Od mládí všestranný, aktivní sportovec,, nadšený sokol, náčelník Severomoravské župy sokolské, Železniční zaměstnanec, vrchní oficiál ČSD. Zapojil se do protifašistického odboje. Zatčen 23.11.1942. Po­praven ve Vratislavi. V Šumperku pojmenována jeho jménem ulice. V městě jsou dvě pamětní desky. Jedna umístěna na peróně nádraží České dráhy a druhá na schodišti radnice Náměstí míru 1, Šumperk. Dne 14.12.1945 byl jmenován Čestným občanem in memoriam v Šumperku.

Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum, 1966.S.221–222.

ředitel Vysokého učení v Olomouci

PhDr. Radek Mikulja-Muzeum Vyškovska;přip. KK 1993;.

Pocházel z velmi chudých poměrů. Začal studovat v Těšíně, pokračoval v Opavě, ale maturoval na gymnáziu v Kroměříži r. 1879. Poté studoval na vídeňské univerzitě filozofii, germanistiku a historii a dosáhl doktorátu r. 1887.
Plně se věnoval spisovatelské činnosti. Psal německy. Ve svých prózách se rád vracel do krajiny, kterou poznal v dětství.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.3.Opava 1979.S.22–23. BSSSM,seš.3 (15.).Ostrava 2002.S. 50.

PhDr. Jacob Julius David

Advokát v Olomouci v letech 1889–1897, činný v Národní Jednotě, redaktor Pozora, autor publ. Česká univerzita na Moravě.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.46–47.; Kunc, J.: Kdy zemřeli.Praha, Národní knihovna 1970.S.33.;.

Narozen v rolnické rodině. Po vychození obecné školy studoval v Olomouci nižší gymnázium a Hospodářskou školu. Již od dětských let psal básničky, texty a krásně maloval. V roce 1967 napsal knihu Čuhácká dědina, kde vzdal hold čuháckému nářečí. Skoro o třicet let později vyšla jeho druhá kniha Čuháci vekládajú (1996). oslavil zde národopisný soubor Týnečáci, který vznikl v r. 1986. Psal pro něj texty scénky a povídky. Jeho články o zajímavostech a lidové kultuře najdeme na stránkách Hanáckých novin, Týneckých listů a ve vlastivědných časopisech. Několik desítek let psal též kroniku obce. V pozůstalosti nechal několik básnických sbírek, např. Verše pacholka, Týnecké polní kvítí aj.

Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc DANAL 1998.S.65.; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.65.;

Velkobystřický kapelník a muzikant. Pocházel z muzikantské rodiny. V sedmi letech hrál na housle a od 12 let účinkoval s kapelou po hospodách. V roce 1931 se přestěhoval do Velké Bystřice, kde vyučoval. Kapelu zde založil asi v roce 1940. Kapely byla velice slavná a Fr. Doležel dbal na její umělcký růst. Okolo r. 1950 oslepl, ale přesto realizoval koncerty pro nevidomé a invalidy. V roce 1952 založil sexteto. Po jeho smrti 1968 se velkobystřická kapela rozpadla.

Nakládal, A.Kapelník František Doležel. In Velkobystřické noviny.č.6, 2001, S..4.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1968

Narozen ve Chválkovicích u Olomouce. Studoval gymnázium a teologii v Olomouci, v letech 1868–1870 působil jako katecheta v Litovli. Autor učebnic bibl. učení.

Český slovník bohovědný.III., S.560.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947., S34.;.

Chválkovice jsou součástí města Olomouc.

Studoval na gymnáziu v Zábřehu a Litovli, kde r. 1941 maturoval. 1941–1944 působil jako učitel, 2 roky v koncentračním táboře. Po válce studoval FF UK Praha, 1948–1953 učil jako středoškolský profesor v Novém Jičíně a Šumperku. 1953–1968 v ČSAV.Emeritní profesor univerzity v kanadském Torontu. Čestný doktor Masarykovy univerzity v Brně.

Slovník českých spisovatelů.To­ronto, 1982.;Schneider, Jan: Lubomír Doležel. In: Machala: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu.Olomouc, FFUP 1990.S.117–118.;.Fabián, J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009., S. 81.; Machala, L.: Za profesorem Lubomírem Doleželem. Žurnál 2.2.2017.

V roce 1931 maturoval na Státní reálce v Lipníku nad Bečvou. Malíř a učitel v Ústí u Hranic. Člen Jednoty učitelů – malířů v Praze. Od roku 1953 působil v rodišti, kde učil na ZŠ. Kronikář Velkého Újezda, sběratel lidových pověstí. V r. 1990 – 1993 vydal několik pověstí. Některé pověsti publikoval v regionálním tisku. Autorem knihy Velký Újezd a okolí. (1974).

Toman: NSČSVU, I.díl, Praha 1947, S.170.; -ld-: Úspěšní kronikáři, Stráž lidu, 1984, 15.11., S.4.; Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře, Olomouc 1993. S. 8–9.;

Gymnázium studoval v Brně a teologii v Olomouci. Do Valašského Meziříčí přišel v roce 1873 jako katolický kněz. Vedle kněžských povinností učil náboženství na gymnáziu. Byl spoluzakladatelem Muzejní společnosti a budovatelem meziříčského muzea, jemuž stál v čele od roku 1897 do své smrti. Bohatá publikační a vydavatelská činnost. V roce 1878 napsal Paměti města Valašského Meziříčí a městečka Krásna. Jeho nejvýznamější prací, která vyšla v Brně roku 1914 je v edici Vlastivěda moravská titul: Valašskomeziříč­ský okres.

Janoušek, Jindřich: Galerie významných osobností Valašského Meziříčí jeho rodáků, obyvatel a studentů. Valašské Meziříčí 1998. S.12–13.

Narozen v Loučce (u Nového Jičína). V r. 1872 absolvoval SG v Olomouci, poté studoval FFUK Praha, přešel na práva. 1881 promován na univerzitě v Krakově r. 1881. 1884 si otevřel advokátní kancelář ve Strážnici, 1893 převzal kancelář tchána dr. Beránka v Hodoníně. V Kroměříži 1893–1900. Založil zde Musejní a knihovní jednotu, činný v Sokole,, spolupořadatelem Hanác. odd. na Národopisné výstavě v Praze 1895. Činný v Moravanu aj.

Mejsnar, K.: Půl století veřejné knihovny v Kroměříži.Kro­měříž 1947.S.29–30.;. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2009. S. 83.;

Absolvoval gymázium v Kroměříži, posl. rok studia v Brně, kde maturoval. Roku 1845 vstoupil do cisterciánsk. kláštera v Dolních Rakousích. Po roce se vrací na Hanou a vystuduje bohosloví v Olomouci. V Olomouci činný v roce 1848 ve studentských vlastenec.spolcích. v letech 1849–1850 pracoval jako knihovník ve Slovanské knihovny v Olomouci. V r. 1850 byl vysvěcen na kněze, kaplanoval v Holešově, v Kostelci, ve Velké Bystřici (10 let). Autor cestopisů, fejetonů a povídek. V r. 1861 se stal spoluzakladatelem vlast. nábož. spolku Koruna soluňská. Publikoval do časopisů Cyril a Metod, Hvězda, Čas, Hlas, Morava, Moravan. V r. 1864 se stal farářem v Hrušce u Kojetína a od r. 1880 získal hodnost víceděkana ve Vyškově.

Lexikon české literatury.1., P., Academia1985, S.612–613.; Spáčil, V.: Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.; Týnecké listy, 3/2007, S.7; Týnecké listy, č.6/2007, S.7; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. Velký Týnec 2007.S. 65–66.;

Rakouská spisovatelka, rozená Dubská spjatá životem a literárním dílem s Moravou. Často pobývala na zámku Žádlovice (n.m.č.Loštic).

Slovník spisovatelů německého jazyka… – Praha : Odeon, 1987. Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk 2001. S.17.

Studoval gymnázium v Olomouci, univerzitu ve Vídni. 1852 jmenován docentem dějin umění a archeologie na vídeňské univerzitě, od 1874 řádným profesorem. Zahájil vydávání pramenů k dějinám umění a uměleckých technik. Za jeho života vyšlo 18 svazků v období 1871 – 1882 " Quellenschriften für Kunstgeschichte und Kunsttechnik". Pamětní deska na rodném domě až do r. 1945, kdy odstraněna a uložena ve VMO. Ve dvoraně rakouského muzea umění ve Vídni postaven 1887 pomník podle návrhu prof. E. Klotze.

OSN.S.466.;Cha­draba, Rudolf: Olomoucký rodák R.Eitelberger.In: Historická Olomouc a její současné problémy.Olomouc, UP 1987.S.155–161..

Napsal řadu oper, ale proslavil se zejm. svými operetami?Sedlák Filuta, Dolarová princezna 1907. ;Rozvedená paní 1908. ;Stambulská růže;Madam Pompadour;

Ottův slovník naučný ND 2/1.Praha 1932, S.502.;.

Přestavěl zámek Tovačov na Moravě, vynikl v oboru gotiky, stavby synagog a hřbitovních kaplí

Toman, P.: Slovník výtvar.umělc;­.S.136.;.

Studoval v Opavě a ve Vídni. 1908 zakoupil vlastní statek ve Velkých Losinách. 1922–1929 působil jako starosta Velkých Losin.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.37;

Dne 2.12.1848 v O­lomouci sešlo se reprezentativní shromáždění nejvyšších činitelů habsburské monarchie.Císař Ferdinand na něm oznámil, že se vzdává trůnu ve prospěch svého 18 letého synovce FJI.Tento akt se uskutečnil v olomouckém arcibiskupství­.Vládl rakousko-uherské monarchii z Olomouce do 5.5.1849.Připra­venost své armády si ověřoval na manévrech.Na své padesátiny přijel do Olomouce v neděli 29.8.1880 v 14­.30 h.Sobotní vydání čas.Pozor bylo k této příležitosti věnováno návštěvě císaře, tištěné blankytnou barvou.Manévry začaly 30.8. v 7 h.ráno na výšině Polipka u Hněvotína, v 10 h navštívil císař vojenskou nemocnici na Klášterním Hradisku, odpoledne budovu německého reálného G a chrám sv.Mořice.

Kdo byl kdo v našich dějinách do r.1918.Praha, Rovina 1992. S.105.; Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci.Ostrava, Profil 1966.S.63.; Fiala, Jiří: Císařské padesátiny v Olomouci.Kdy, kde, co v Olomouci, 1994, leden, S.32–34.;

Malíř historických podobizen a kostelních obrazů, od r. 1850 žil v Olomouci. Žák akademie ve Vídni. Byl v Americe.

Machytka, R.: Malíř Jan Friedrich, uničovský rodák.=ZVÚO, r.63, č.109., S.7–11.; Toman, P.: NSČSVU 1947.I.-S.239.;.

Od r. 1839 studoval AVU ve Vídni.

Toman, P.: Nový slovník ČSVU.I.Praha 1947.S.242.;.

V letech 1879 –1883 studoval v Brně Vyšší průmyslovou školu, 1886 –1888 pokračoval ve studiu na AVU ve Vídni. Projektoval stavby synagog. 1892–1893 v Holešově, od r. 1892 v Olomouci, kde projektoval v centru města nájemní dům pro J. Ottahalla v Ostružnické ul. , v letech 1894 – 1895 první část Ústavu hraběte Pötingea, druhá polovina až v r. 1899, a projektoval stavbu synagogy v Olomouci, s islámskými prvky v letech 1895–97. ;

Zatloukal, Pavel : Jakub Gartner.In: Ročenka SOKA.Olomouc 1988.S.178–194.;.

Syn šumperského obchodníka. Studoval na reálce v Olomouci a na technice ve Vídni. Jako ing. působil v několika velkých strojírenských závodech v Čechách mj. u fy Breifeld a Daněk, nebo Ringhoffer v Praze na Smíchově. Od r. 1922 ředitelem Škodových závodů v Praze. V letech 1910–1941 honorární doc. pro obor strojní zařízení cukrovarů na pražské německé technice.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 27.

V Olomouci vytvořil řadu rodinných domů, v jejichž řešení se prolíná čistota formy s kultivovaností a elegancí detailu, –2 byty vila Briessových, Na Vozovce 12/r. 1933/, sladovna Týneček u Olomouce, r. 1935;Malíř podobizen. Výstava v Brně r. 1928, olej Studie hlavy.

ZKVMO 1984, č.229, S.23–24.; Toman, P.: NSČSVU 1947.I.-S.271.;.

Narozen na Bruntálsku. Maturoval na gymnáziu v Opavě. Poté se věnoval fil. studii v Olomouci. Na vídeňském polytechnickém studiu studoval chemii, hutnictví, pozemní a vodní stavitelství. Ing. Gross se významnou měrou se zasloužil o výstavbu vídeňské železnice.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.42;

V rodišti založil ústav pro přestárlé.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2. Ostrava 1994. S. 36–37.