Osobnosti Moravy.eu

Narodile se v Holici u Olomouce. Po maturitě na hejčínském gymnáziu studoval
od roku 1982 Filozofickou fakultu UP, obor český jazyk a dějepis. Po promoci v roce 1987 začal učit na základní škole ve VelkémTýnci. S roční přestávkou 1988–1989, kdy byl povolán k vojenské službě, učil v obci do roku 1993. Byl pak povolán na Pedagogickou fakultu UP jako odborný asistent. O čtyři roky později přešel na Katedru bohemistiky FFUP, kde se zaměřil na problematiku poválečné české literatury a otázky literární teorie. Publikovat začal v roce 1993 zprvu v univerzitním časopisu Žurnál, později v regionálním a místním tisku (Hanácké noviny, Týnecké listy) a literárních časopisech: Alternativa, Česká literatura, Literární noviny, Lidové noviny aj. V roce 1996 začal spolupracovat s několika nakladatelstvími na Moravě a to jako editor či odpovědný redaktor knih. Úzkou spolupráci navázal s olomouckou Votobií a brněnským Hostem. Koncem téhož roku stál u zrodu literárně filozofické revue Aluze, v níž byl krátce šéfredaktorem, poté redaktorem a členem redakční rady. V roce 1999 spoluzaložil nakladatelství Periplum. Ve spolupráci s Českým rozhlasem v Olomouci vytvořil zajímavý pořad, který každý týden pod názvem Knižní kurýr přináší novinky z literárního světa. Od roku 2000 je šéfredaktorem Týneckých listů. Jméno Dr. Hanušky znají nejen studenti olomoucké a jihočeské univerzity, ale také zahraniční bohemisté.Činorodá práce jej přivedla do aktivní komunální politiky. Od listopadu 2002 působí jako starosta obce Velký Týnec.

Čtení o Velkém Týnci.

V období 30.6.1806 – 1811 povolán na místo profesora lékařského ústavu v Olomouci

Daněk, Karel: Philipp Karl Hartmann, olomoucký profesor lékařství.ZVŮO 1966, č.128, S.1–9.;.

Od r.1946 stud.VŠP-novinářství v Praze. Těžce onemocněl a odešel do Bystřice pod Hostýnem, n.p.TON.Založil zde týdeník čs.nábytkářů Naše práce, který řadu let redigoval.1970–72 spisovatelem z povolání.Pu­blikoval v RP, MF, Květech, zde 1972 román Dražba vdov pod pseud.Pavel Dejl.Vytvořil 14 rozhlas.her­.Podle jeho knih vzniklo několik filmových scénářů a televizní.Román z dějin Velké Moravy – Cesty knížecí.Užíval celou řadu pseudonymů.Po r. 1989 starosta města Bystřice p.H. Pohřben do rodinné hrobky v Bystřici pod Hostýnem.

Slovník spisovatelů.Praha ČS l985, S.108–9; Kdo je kdo 1994–1995.Praha 1994.S.165.;. Wikipedie.cz Paměť národa 2014

Absolv AMU v Praze 1978, obor herectví. Po roce 1990 vedl rozhlasové studio POHODA. Od 1.1.2000 je ředitelem Českého rozhlasu Olomouc a od roku 2013 ředitelem Moravského divadla Olomouc.

dokument. list/2000

V roce 1963 abs.SUŠ Brno, v letech 1964–69 FFUP Olomouc, prof.V.Navrátil, doc.V.Zykmund. Šperk prezentuje od r.1974, zač.80.let souběžně tapisérií, ilustruje bibliofil.tisky, řeší úkoly ve spolupráci s architektem. Žije a pracuje v Olomouci.

Katalog výtv. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ; Kobza, F. : Návštěva v ateliéru. Kulturní měsíčník. Ostrava 1984, č. 2, S. 13–15; Šperky P. Herynka. =Stráž lidu, 1986, 9. 10. , S. 4. ; Oslava krásy. =Kdy, kde, co v Olomouc, 1984, leden, S. 9. ; Kultivovaný šperk. =Kdy, kde, co v Olomouci, 1983, září, S. 13. ; 26 mladých umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum, 1980. ;

Studoval PdFUP Olomouc (prof.J.Jalůvka, D.Janoušek).SV Šumperk 1977, Olomouc 1979.Monotématická tvorba krajinářství.A­teliér: Gorazdovo nám.13, Olomouc

Katalog 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1980.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1696

Mgr. Petr Holiš, roz. Petr Rosalie-František Daniel Holiš Studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor chemie. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu zelinářském v Olomouci. Od r. 1990 u Leslní správy v Lošticích. Varhaník, hudební skladatel. Hudebně vzdělán od 20 let v hudební škole Žerotín. Společně se svou manželkou, Jaroslavem Benešem a Karlem Faltýnkem založili Spolek přátel starých pověstí. Vystupují na hradech Bouzov, Úsov ap v renesančních krojích a za zvuku flétny, bubínku a kytary a doprovází čtené nebo vyprávěné pověsti z okolí Bouzovska a Lošticka.

Osobní sdělení dne 4.10.1994 / Hš

Sestra Jaroslava a Petra Křičky.V letech 1909–1918 působila jako učitelka v Přerově a v Brně. Od r. 1939 žila v Hutisku, o. Vsetín (n.Hutisko-Solanec) a v létě zajížděla na Maršovskou rychtu-kde vznikly její „Besedy s dědouškem Ondráškem“. Básně a povídky publikovala časopisecky. Psala do Lidových novin. Na Valašsku se věnpvala vlastivědné práci. Napsala veršované knihy pro děti " O Megeře" a „Na Poskle“. Zapisovala valašské písničky.Překládala P. Verlaine, H. Hesse, V. Hugo. Pohřbena v Novém Městě na Moravě.

Slovník spisovatelů z okresu Žďár nad Sázavou.Velké Meziříčí 1992.S.220.;.Fa­bián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S.52.;

V letech 1954–1956 se vyučil aranžérem v Třebechovicích pod Orebem. V 60. letech dálkově studoval Školu uměleckých řemesel v Brně. Pracoval v propagaci u podniku Agrostroj Prostějov, kde se stal vedoucím oddělení. Pracoval ve všech výtvarných technikách. Ve volné tvorbě se zaměřil na krajinu a městskou architekturu. Známý je jeho olej Kostelní ulice.

Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov KPVU 2007. S.47.;

V r.1960 maturoval na jedenáctiletce v rodišti, r.1965 promoval na LFUP v Olomouci, stomatologie;Poté pracoval v Kroměříži jako zubní lékař.Psát začal v 70.letech krátké lyrické prózy publikované v čas.Čs.voják, Host do domu, Mladá fronta, Literární měsíčník.Jeho povídky vysílal též Čs.rozhlas.Knižně novela ve sborníku " Dnes ráno poprvé".

Z díla: Hry prvního deště. In: Dnes ráno poprvé. Praha, MF 1975, S. 129–238. Biografie: Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno, KJM 1989, S. 98–99. ;.

'

Petr Chudožilov pochází z rodiny ruského exulanta. Do roku 1957 žil na Moravě, potom v Praze (do roku 1982). Po absolutoriu pražské jedenáctileté střední školy (1960) pracoval jako agenturní zpravodaj v ČTK. Od roku 1964 byl nucen se živit jako dřevorubec, závozník, přidavač, mlékař. V letech 1966 až 1970 studoval publicistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK v Praze. Studium uzavřel bez závěrečných zkoušek. V období 1967 až 1969 byl redaktorem Literárních novin [3], Literárních listů a Listů. Od roku 1969 ve svobodném povolání, ale od roku 1971 byl zaměstnán opět v dělnických profesích (noční hlídač, řidič, stavební dělník). Signatář Charty 77 [4]. V roce 1982 se s manželkou a čtyřmi dětmi, pod nátlakem Státní bezpečnosti, vystěhoval do Švýcarska. Ve Švýcarsku studoval historii, ale v začátcích svého exilu pracoval opět jako dělník. Později se živil jako nezávislý publicista a spisovatel. Spolupracoval s českým vysíláním Hlasu Ameriky. Po roce 1989 externě spolupracoval s Českým rozhlasem 6. Psal fejetony do sobotního pořadu Názory a argumenty. Spolupracuje s řadou německých rozhlasových stanic: píše např. večerníčky pro Bavorský rozhlas.

Chodožilov píše česky. Jeho knihy byly vydány česky, německy, italsky, španělsky, maďarsky a slovinsky. Jeho dílo bylo v Československu zakázáno až do sametové revoluce.

Černá, Jana: Spisovatelé Jihomoravského kraje.II.Brno, KJM 1991, S.23.;. www.Wikipedie.cz

Od r. 1971 na LF UP v Olomouci, 1983 jmen. profesorem. Vyučoval na LF v Brně a Olomouci, externě na pedag. a filozof. fakultě v Brně a na zdravot. školách. Přednášel na lékař. akademiích v Německu, USA, Anglii. Celkem publikoval 275 vědec. prací, monografií a učeb. textů a 70 populárně maučných článků, recenzí. 1990 oceněn jeho tým v USA za publikaci o antigenech krevních skupin v nádorech. Píše detektivní romány.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 38, S. 5, foto; Pořad ČT Setkání na Panském dvoře, listopad 1993. ; Wikipedie.cz

Zpěvu se nejprve učil na olomoucké lidové škole umění u Dagmar Kučerové 1963–66), po maturitě na střední škole v Olomouci, zdokonalil se na JAMU u Eduarda Hrubeše (1966–71). Roku 1970 nastoupil jako barytonista do Slezského divadla v Opavě, kde nastudoval např. krále Vladislava, Voka, Escamilla, Ruslana či Dona Carlose di Vargas v Síle osudu. Od roku 1978 je sólistou brněnské opery, kde si rozšířil repertoár o Dona Giovanniho, Tausendmarka, Petra I., Rigoletta, Simona Boccanegru, Nabucca, Mackbetha atd. Je pěvcem zvučného hlasu, který mezi českými pěvci vyniká především dokonalým ztvárňováním verdiovských postav, kde se kromě ohebné pružnosti hlasu dovede docílit potřebnou kovovou průraznost a smysl pro dramatická bria s efektním zakončením. Přestože těžištěm tvorby Pavla Kamase je oblast italského bel canta, účinkoval i v soudobých dílech (např. Iši Krejčího, Karla Horkého, Václava Felixe, Jiřího Berkovce, Vissariona Šebalina atd.). V r. 2002 Cena Thálie. Hostoval na všech významných českých scénách, dlouhodoběji v Národním divadle v Praze, v ostravské opeře a ve Státní opeře Praha, spolupracoval s významnými českými a slovenskými orchestry, dirigenty a instrumentalisty. Úspěšná byla jeho četná vystoupení na operních scénách i koncertních pódiích významných evropských kulturních center stejně jako na turné po Japonsku roku 2000. Například v roce 1985 vystoupil v roli Mojmíra v opeře Eubena Suchoně Svätopluk v Bratislavě při slavnostním představení. V roce 1998 se stal stálým hostem Národního divadla v Záhřebu, kde oslňoval zejména v tradičním repertoáru, ale s velkým úspěchem ztvárnil jako první nechorvatský pěvec titulní roli v opeře Nikola Šubič Zrinskij Ivana Zajce. V oblibě má i operetní žánr, kde exceloval v titulních rolích řady proslulejších děl. Soustavně se věnuje koncertní činnosti ve spolupráci především s významnými českými a slovenskými orchestry. Nahrál četné rozhlasové i televizní snímky, jeho výkony jsou zaznamenány na gramofonových deskách a kompaktních discích.

Pavel Kamas nastudoval půl druhé stovky operních rolí, v nichž vystoupil na 6000 představeních, jeho koncertní repertoár, provedený na 5000 koncertech, zahrnuje půl stovky děl.

Již od sedmdesátých let se věnoval hlasovému vedení některých mladších pěvců včetně zahraničních, od roku 1978 jako pedagog JAMU. Pohřben v Brně – Žabětíně.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989.; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc;. web ČHSOI. Brno MU

Doc. MgA Pavel KAMAS

V dětství se seznámil s domácím harmoniem a kostelními varhany. Do roku 1955 se učil na klavír v hudební škole v Prostějově a v témže roce maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté studoval na Vyšší pedagogické škole v Opavě, kde získal aprobaci na matematiku a fyziku pro základní školu. V Olomouci si rozšířil obor o hudební výchovu na Pedagogickém institutu. Těmto třem předmětům pak pět let vyučoval na dvou školách. V roce 1964 se pedagogický institut změnil na pedagogickou fakultu UP. Zde působil přes půl století a z toho v letech 1972–1991 jako vedoucí katedry. Dříve vyučoval nauce o harmonii na Lidové konzervatoři v Olomouci, prováděl inspekce v hudebních kursech olomouckého Domu osvěty. Také vyučoval hře na klavír. Doménou jeho pedagogické, výzkumné a publikační činnosti se záhy stala etnomuzikologie, zejména otázky typologie moravských lidových písní. Do roku 1990 byl činný též koncertně a to jako doprovazeč pěveckých sborů i v zahraničí, sólových pěvců, včetně sólistů olomoucké opery. Jako předseda a člen porot, editor a lektor spolupracoval s festivaly Písně přátelství, Svátky písní Olomouc a Lidový rok Velká Bystřice. Absolvoval řadu zahraničních stáží v Německu, Polsku, Francii, Dánsku. Oblíbené mezi laickou veřejností jsou jeho sborníčky lidových písní např. V Zábřeze na rynku; Čtyřicet písniček z Uničovska; Hanácký zpěvník; Ten bystřicke mostek; Co chtělo srdečko; S pastýři pospíchejme; Ja, ten Holomóc; Olomoucká brana a Okolo Bystřice.

Domovem Drahanovice, 1947–55 stud. G v Litovli, HV a nástroje FFUP v Olomouci. Ved. katedry hudební vědy a vých. pedag. fak. UP, obor intonace, harmonie, rozbor skladeb, hra na klavír. Autor skript o hudební akustice. Publ. Estetická výchova. Člen umělecké rady MF.

Zasloužené jmenování.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.33.;.

Prof. PhDr. Pavel Klapil CSc.

V letech 1981–1982 studoval Fakultu jaderné fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, 1982–1987 na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci obor matematická infomatika. V roce 1992 absolvoval pobyt na Masaryk Fellow of the University of London, 1994–1995 The american Studies Program. Od roku 1989 pracuje ve FÚ AV ČR, v současné době je vedoucím pracovní skupiny logiky. Na FFUK přednáší filizofickou logiku. V roce 1995 obdržel Cenu Josefa Hlávky.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů.Brno­.Masarykova univerzita 1998.S.273.fo­tografie.

Narozen v Holici u Olomouce.

Vystudoval FF UP v Olomouci s uměnovědným zaměřením a specializací na literaturu, divadlo a film (1969–1974). Od roku 1975 pracoval patnáct let jako ředitel a dramaturg Divadla hudby v Olomouci. Od roku 1991 pracuje v Památkovém ústavu v Olomouci jako vedoucí oddělení evidence, dokumentace a informatiky. V letech 2005–2010 byl ředitelem Památkového ústavu v Olomouci. Se sběratelskou aktivitou začal ještě během studií v roce 1972. Během 40 let tak postupně a nesoustavně vznikla soukromá sbírka naivního umění a projevů art brut, která dnes čítá přes 550 děl od více než čtyřiceti českých a slovenských autorek a autorů. Kolekce byla občas půjčována a vystavována na Slovensku (Bratislava, Žilina), též v Šumperku, Olomouci, Liberci, Praze. Natočil videosnímek" Naivní oči Antonína Řeháka".

Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 102–103; Ryšavý, Milan: … A blahopřejeme. Kdy-kde-co. Červenec,srpen 2014.S.3.

Holice jsou částí města Olomouc.

R.1960 abs.FFUP v Olomouci u prof.Vl.Navrá­tila, A.Berana, doc.A.Kučery, odb.as.F.Bělohlávka a St.Vymětala.V 1960–1977 působil pedagogicky na výtvar.oborech LŠU, 1969–1973 externí učitel katedry výtvar.teorie a výchovy FFUP.Vyučoval grafice.Samost. vystavoval v Olomouci 1965, 1969, 1973, 1979, 1982, 1988;Zlíně 1966, Přerově 1977, 1983, 1989, ;Šumperku 1980.Žije a pracuje v Olomouci a Přerově.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989;Moravské osobnosti kultury a umění – REGO SVKOL;.

Hráč na flétnu v MFO od 16.1.1964.

Schindler, A.: Významní členové MFO. Rkp.

Vydával a redigoval týdeník Demokrat. Autorem průvodce Podkarpatskou Rusí.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.139.;.

Vystudoval pedagogic. institut v Olomouci. Poté působil jako učitel v letech 1965–67 – Valaš. Klobouky.

Literární průvodce okresu Zlín.Zlín, OK 1989.;.

Narozen v Holasovicích ve Slezsku. V r. 1839 studoval filozofii v Olomouci, ale v prosinci 1839 z finančních důvodů studia přerušil. Věnoval se chrámovému zpěvu, zhudebňoval lidové skladby, od 1.11.1872 byl kapelníkem a ředitelem kůru katedrály sv. Václava v Olomouci, skládal drobné skladby, např. mše, litanie, pašije, atd. V Olomouci je jeho pamětní deska na Křížkovského ulici č.6. , koncem r. 1873 jmenován dómským kap. a působil zde 9 let do r. 1883. Kř. jméno Karel nahradil později řád. jm. Pavel. Pohřben v Neplachovicích. Pamětní deska , kterou vytvořil Karel Lanhart je umístěna v Křížkovského ulici v Olomouci od r. 1933.

Kdy kde co, leden 1995, S.2., , ČSHS.I.Praha 1963.S.767 – 769.;.

Mgr. Pavlína Kubíková, roz. Janečková žila v letech 1946–1969 v Prostějově. Po maturitě studovala v Brně FFMU, obor čeština a ruština. Působila v Ústavu čs. filmu, na ČSTV a v Obci spisovatelů, Jilská 1, Praha. Šéfredaktorka bulletinu OS " Dokořán".

Osobní sdělení hš – r. 2000.

Dcera českého úředníka Jana Balíka ve vídeňském ministerstvu obchodu. Přítelkyně Jakuba Demla. Žila ve Šternberku, kde byl její manžel lékařem v zemském ústavu pro choromyslné. Po rozchodu s Dr. Kytlicou, který si přivedl jinou ženu, se přestěhovala k příteli J. Demlovi. Pro literaturu jí získali J. Deml a O. Březina. Dílo: O dětech a zvířátkách a o jiných dětech. /prvotina 1919/;Rodiče a děti /5 díl. rodinná kronika 1927–1931, nedokončena). Překlad povídky z polštiny Edmund Zechenter: Brouček svatojánský (in: Šlépěje VI, S. 193). Zemřela v Tasově (u Třebíče).

Slovník spisovatelů z okresu Žďár nad Sázavou., Velké Meziříčí 1992., S. 229.; Deml, Jakub: Jak jsme se potkali. (1933); Smrt Pavly Kytlicové (1932); Jak jsme se loučili s Pavlou Kytlicovou (1933); Šternberské listy, č.2/1992, S. 10; Hlůzová, Vlasta : osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.75–93.; Olič, Jiří: Čtení o Jakubu Demlovi. Olomouc, Votobia 1993.;

Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se celkem čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal pak jako řadový statista v teplickém divadle, v roce 1960 jako herec-elév (kandrdas) začal hrát v divadle v Šumperku, po několika drobných štacích v oblastních divadlech (Klatovy a Pardubice) nakonec na deset let zakotvil v pražském Činoherním klubu, kde působil také jako příležitostný dramatik (kromě divadla psal ale i pro Československý rozhlas). Po podpisu Charty 77 byl v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska, kde se stal hercem vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 ovšem opět hraje doma v České republice. Divadelní hry: Hodinový hoteliér, Případ pro vesnického policajta, Arest, Sanitární noc, Protentokrát zbohatnem. Přezdívka : Lanďák. Zemřel na infarkt.

wikipedie

Kytín u Mníšku pod Brdy