Osobnosti Moravy.eu

Působil jako ředitel měšťanské školy v Tovačově a v Přerově, osvětový pracovník.

KP 1959, č.5.;KP 1963, č.2.;Spáčil, Vladimír : Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.52.;.

V Olomouci vystudoval učitelský ústav a poté působil jako pedagog, od mládí byl činný v Sokole. 1938 byl zvolen náčelníkem Sokolské župy olomoucké a v této funkci se zapojil 1939 do odboje v čelné pozici v rámci organizace Obrana národa. Zatčen gestapem, vězněn na Mírově, ve Vratislavi odsouzen a popraven.

Hanácké noviny, 22.02.1996, S.3., .

Studoval německé gymnázium v Olomouci, české gymnázium v Brně. Po maturitě absolvoval přírodovědeckou fakultu UK Praha r. 1877. Poté působil jako středoškolský profesor v Táboře, Havlíčkově Brodě, Brně, Plzni a Třebíči. Sběratel měkkýšů. R. 1884 první práce o výskytu měkkýšů na Moravě. Publikoval ve Vesmíru. Spolupracoval s encyklopedií Ottova slovníku naučného, do I. dílu. Přispěl k rozvoji malokologie. Autor knihy : Měkkýši čeští (1892) uloženo v MZM v Brně. Jeho příspěvky najdeme též v ve Věstníku Klubu přírodovědeckého v Prostějově (1902, 1906), První výročíní zpráva Klubu Přírodovědců v Prostějově (1898), 19. Program c.k. Státního gymnásia v Třebíči. Lišejníky sebrané v okolí Třebíče.1896.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940. S.51.;MSN­.7.Praha 1933, S.459.;Flašar, I.: Český malokozoolog prof.J.Uličný.ZVÚO 1964, č.118. S.18–23.;.

Narozena v obci Lhota nad Moravou. Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí v roce 1919 odešla studovat do Prahy, kde v r., 1925 absolvovala přír. vědy. na KU.. Tanec studovala v Paříži. V r.1930 rozvinula podnětnou činnost ve svém oboru. V té době byla také nějaký čas v Alžíru. Po r. 1945 působila pedagogicky na konzervatoři v Brně do r. 1949, pak v Praze, kde působila i na AMU. Její odborná publicistická činnost v Tanečních listech /1945–49, divadelních programech a denním tisku/Rovnost/ má dokumentární a podnětný význam. RNDr. Tymichová zůstala svobodná a zemřela v Brně, kde je též pochována..

Dopis z 2.2.1994 od pana Jaroslava Olberta, Lhota nad Moravou 44.;ČSHS.II.Praha 1965.S.805.;.

Lhota nad Moravou – nyní místní část obce Náklo.

Organizátor protifašistického a partyzánského odboje. Studoval v Zábřehu. Aktivně působil v ilegálním odboji a 1944 byl při jedné ze svých cest zastřelen gestapem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostravě 1996. S.127–128.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Brně a poté studoval matematiku a fyziku na brněnské německé technice. Brzy se přestěhoval ke svým příbuzným na Ukrajinu, kde pokračoval ve studiu na univerzitě. Po vzniku Československa se v roce 1919 vrátil na Moravu. Učil v Prostějově a Kroměříži. 1935 se ujal organizování a vedení mezinárodní organizace Mírové hnutí. Vystupoval proti nacistické ideologii. V r. 1939 byl vězněn na Špilberku. Po propuštění byl sledován gestapem. Umírá na srdeční nemoc.

Prostějovský Týden, 17.01.1996, S.10., .

Narozena v obci Drahotuše (n.m. č.města Hranice). Učila se zpěvu v Brně u Th. Černíka a Z. Knittla. Začínala u Východočes. divadla r. 1928, pak půs. v Č. Budějovicích, Plzni a od r. 1946 v Hudebním divadle v Karlíně;

Československý hudební slovník.II.Praha 1965, S.798;.

Narozen ve Slezské Ostravě – Salmě (n. Ostrava). Střední školu absolvoval v letech 1960–1963 v Havířově. Pak studoval VŠ železniční v Žilině – Fakultu provozu a ekonomiky dopravy. Jeho tatínek, Ludvík Trefný byl známým ostravsko-radvanickým bylinkářem a od malička ho brával sebou na sběr léčivých bylin. Léta se věnuje Reflexologii chodidel. Je žákem a později dlouholetým asistentem Ing. Jiřího Janči, CSc. Vedl samostatné kurzy reflexologie v ČR a SR. Je rovněž absolventem Institutu Reflexozonnen therapie u nejznámější a nejlepší evropské reflexní terapeutky paní Hanne Marquardt. Absolvoval jednoroční kurz Základy medicinských znalostí, který pořádala Lékařská fakulta MU v Brně. V Biocentru Asia, vedeného MUDr. Josefem Salačem absolvoval kurz Provozování masérské činnosti – sportovní a rekondiční masáže v soukromém sektoru a Nástavbový kurz čínské tlakové masáže v oblasti ucha, v soukromé škole Stanislava Flandery v Praze týdenní kurz „Manuální lymfodrenáž“ u paní Very Suchanek ze SRN kurz " Léčivé barevné fólie – systém VERANA". Spolupracoval také s panem J.A. Zentrichem a absolvoval kurz Ing. J.Janči, CSc. " Praktická akupresura a reflexní terapie". V letech 1992–1993 absolvoval školu Společnosti duchovní linie člověka pověřené MŠMT ČR k rekvalifikaci na výkon rekvalifikovaného povolání: Poradce pro otázky regenerace sil přírodními prostředky. Od roku 1984 žije v Olomouci. Publikuje v odborném tisku např. VITAL, Zdraví pro život, Šťastná cesta a mj. i měsíčník Meduňka a v magazínu Moravský Senior – kde v roce 2016–2017 vychází seriál O léčivé moci stromů a jejím využití. Spolupracuje také s Českým rozhlasem. Přednáší často také na Slovensku.

Curriculum vitae. – zadní strana knihy: Trefný, Jiří: Stromy v léčitelství. Poznání, Olomouc 2018 (Kniha ilustrována fotografiemi a kresbami Víta Stankovského)

Ing. Jiří Trefný

Narozen poblíž Českého Krumlova. Gymnázium studoval v Českých Budějovicích, kde maturoval r. 1895. Poté odešel do Prahy na KU, kde r. 1899 absolvoval FF, obor matematika a fyzika. Učil pak na středních školách v Čáslavi, Brně, od 1.9.1903 až do smrti na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Také byl správcem profesorské knihovny. Rád fotografoval a byl aktivně činný v různých českých spolcích. V.Nešpor uvádí jiná data narození – 19.6.1876 – 24.6.1915.

Nešpor,Václav: Průvodce po Ústředním hřbitovem v Olomouci. Olomouc 1929. S.28–29. Primum necessarium…Olomouc SG 1997. S.381.

Střední školu studoval v Olomouci, kde v roce 1893 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté studoval práva v Praze a po promoci v roce 1897 se vrátil do Olomouce, kde se věnoval advokacii.Už v roce 1901 se zapojil do činnosti spolku Žerotín, kde v období let 1920–1935 vykonával předsedu a zároveň byl od r. 1932 předsedou pěvecké župy Tovačovského, od r. 1907 též funkcionářem Divadelního družstva v Olomouci a členem výboru Jednoty divadelní občanské besedy, členem výboru Matice školské a věnoval se hudební publicistice.Pro­pagoval Slováckou lidovou píseň a v roce 1927 vydal Národní písně Slovácka. Pravidelně přispíval do Časopisu Vlastivědné společnosti musejní.

ČSHS II. Praha 1965. S.781.

JUDr. Ferdinand Tomek

Rozená Procházková. Od mládí žila v Bohumíně, gymnázium vystudovala v Ostravě a poté absolvovala Lékařskou fakultu MU v Brně. Zprvu pracovala na interním oddělení bohumínské nemocnice. Zde se nakazila infekční mozkovou obrnou, nemocí, která zabíjí. I když byla zavčas léčena, vyřadila jí tato nemoc z povolání, na dlouhý čas z plnohodnotného života. Jen silou vůle překonávala následky této choroby. Měla tři malé děti a musela se o ně postarat. Pobývala několikrát v rehabilitačním ústavu ve Velkých Losinách a koncem padesátých let se přistěhovala do Olomouce. Začala pracovat v Kojeneckém ústavu, později pod vedením Dr. Morese. Zprvu působila jako vedoucí oddělení nedonošených dětí, kde se věnovala výzkumu a rehabilitačním poradnám pro vývoj dětí s různými vrozenými vadami a postiženími způsobených předčasným porodem. Po odchodu doc.MUDr. Morese do důchodu, v roce 1973 byla jmenována ředitelkou Kojeneckého ústavu v Olomouci a následně i Dětského domova, kde působila do roku 1990. Zároveň externě přednášela jako vysokoškolská učitelka na Katedře speciální pedagogiky UP. V roce 1984 se habilitovala a byla jmenována docentkou pediatrie.
Dlouholeté zkušenosti v práci s postiženými dětmi dovedly doc. Tichou k uskutečnění velkého snu, s cílem vybudovat takové zázemí pro postižené děti, kde se jim dostane nejen odborné péče,zdravotní, výchovné a sociální, ale připraví je i k začlenění do běžného života. A tak se zrodilo Dětské centrum 1990 se sídlem v Olomouci-Topolanech jako nestátní zdravotnické zařízení vybudované občanským sdružením rodičů a přátel postižených dětí. První kapitoly života tohoto unikátního komplexu s nadregionální působností se začaly psát 9. května 1990 jak uvádí datum pod stanovami. V roce 1995 získalo DC 90 Cenu Olgy Havlové.
Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc. zaměřila celou svou činnost na péči, prevenci, diagnostiku a léčbu postižených dětí a mládeže s kombinovanými vadami. Jako první v ČR diagnostikovala fetální alkoholový syndrom – postižení dítěte v důsledku alkoholismu matky v době těhotenství. Publikuje v odborném tisku doma i v zahraničí a aktivně se účastní mezinárodních a celostátních kongresů.

Osobní zjištění v DC Topolany. Parte- pohřební služba, pasáž města Olomouce

Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc.

Tak jako jeho předci se věnoval obchodní činnosti a díky výnosnému obchodu s přízí se vyšvihl mezi přední šumperské měšťanské rodiny. Postupně se stal majitelem dvou domů ve městě a na předměstí vlastnil velkou hospodářskou usedlost. Byl též purkmistrem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2. (14.). Ostrava 2001. S. 129.

Syn Antona Josefa (1735–1797). Po otci převzal prospěerující obchod s přízí. V r. 1795 se výhodně oženil s Barborou, s dcerou bohaté šumperské rodiny Johanna Ferdinanda Ditricha z Dittrichsfeldu. Podobně jako jeho tchán získal šlechtický predikát ve státní justiční službě. V r. 1802 koupil chudobínské panství se statkem Loučany na Litovelsku a r. 1812 ještě panství Třemešek u Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 129.

R. 1806 povýšen císařem Františkem II. do šlechtického stavu na rytíře. Zámek Třemešek (n.m.č. obce Dolní Studénky)

Syn Franze Xavera Tersche ( 1801–1884). Studoval na německém gymnáziu v Olomouci. Po jeho absolvování vstoupil do dobrovolného zem. střeleckého sboru, v němž mu byla propůjčna důstojnická hodnost. Do veřejného života vstoupil poprve r. 1876, kdy byl zvolen náhradníkem ve volbách do obecního zastupitelstva v Šumperku. R. 1882 zvolen starostou města Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001.S. 130.

Své zkušenosti z ornitologie uplatnil ve Vlasteneckém spolku muzejním, kde se stal kustodem zoologických sbírek Vlastivědného muzea. Byl činný i v jiných českých kulturních spolcích. Publikoval v časopise Pozor a Našinec.

Hanácké noviny,' 21.3.1996, S.3,

Ve Vídni se vyučil pekařem, tam také vstoupil do Sokola. V době 1. světové války byl na italské frontě, 1917 byl zajat a roku 1918 vstoupil do československých legií v Itálii. 1920 vstoupil do služeb četnictva. Do Štěpánova přišel z Frýdku-Místku. Za okupace se zapojil do odbojového hnutí. Skrýval zbraně Stráže obrany státu. Vedl okrsek odbojové organizace Moravská pětka. 22. 10. 1941 byl zatčen gestapem a odsouzen k smrti.

Obchodník se smíšeným zbožím.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Funkcionář Národní jednoty a Sokola. Publikoval v místním a pedag. tisku. Aktivní člen Čs. klubu turistů. V r. 1918 člen Sm národního výboru. Národní a osvětový pracovník.

Pánek, František: Ze vzpomínek Ferdinanda Šnajdra. Severní Morava, sv. 17, Šumperk 1969, S. 54–56. ; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 147–148. /foto/;.

Rozená Minxová. Střední obchodní školu studovala v Praze. Po mateřské dovolené nastoupila do galerie Bohéma, později do Labyrintu, kde pracovala celkem asi 16 let. Dne 1.10.2012 si založili s manželem galerii ANDĚL v Olomouci, 8.května 8. Jan Šmíd se stará o sochy a paní Iva o obrazy. Podporují také charitativní činnost v regionu a dávají prostor i hendikepovaným umělcům. Letos se paní Iva účastnila kabelkového veletrhu, kam věnovala 17 kabelek. Výtěžek z této akce předá charitě.

Galerie rodáků a nejen jich (hš) – 12.9.2014 (krk): Střádala je celý rok. In: Olomoucký deník, 15.8.2014, č. 190. S.2. (pek) Čtyři osudy neobyčejných rodáků. „Obrazy nemaluji, prodat je však umím.“ In: Olomoucký dení, 3.4.2014, č. 79. S.2. www.galerie-andel.cz http://otavinka.blog.cz/…le-mezi-nami

Jan a Ivana Šmídovi – majitelé Galerie Anděl, 8. května 8 Olomouc

Narozen v obci Sobáčov (n.m.č. obce Mladeč). Odb. učitel měšťanské chlapecké školy v Litovli. Umučen v Osvětimi. V Brně na Moravském náměstí č.6 je pamětní deska Učitelé Země moravskoslezské.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.64.;.

V letech 1991–1995 studoval gymnázium v Litovli. Po maturitě studoval středověkou archeologii na Slezské univerzitě v Opavě a poté na Katedře archeologie Západočeské univerzitě v Plzni. Od r. 1999 zaměstnán v Památkovém ústavu v Olomouci jako archeolog v Oddělení archeologických výzkumů. Mgr. Pavel Šlézar provedl řadu záchranných výzkumů městských jader a opevněných sídel v regionu střední Moravy. Specializuje se na středověkou archeologii. Je řádným členem European Association of Archaeologits. Publikuje časopisecky v odborném a vlastivědném tisku.

Písemné sdělení , únor 2010.

Vl.jm. Antonín Milan Škamrada studoval olomouckou Českou reálku, na níž maturoval v roce 1948 ve třídě prof. Štěpánky Gregorové. Po studiích architektury působil v letech 1952 – 1956 jako asistent na katedře urbanismu Fakulty architektury VUT v Brně, dalších 11 let ve Stavoprojektu Olomouc a v letech 1967 – 1971 v Útvaru hlavního architekta města Olomouce. Od roku 1991 byl vedoucím ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Olomouci. Souběžně se v letech 1982 – 1987 věnoval pedagogické činnosti na katedře výtvarné výchovy PdF UP. Jeho rukopis nese bezpočet projektů, které se po své realizaci staly neodmyslitelnou součástí našeho života. Projektoval např. mj. regeneraci historického jádra města Olomouce, Šumperka, Hranic, Nového Jičína, rekonstrukci Edelmannova paláce (Olomouc, Horní nám. 5), knihkupectví Velehrad, úpravy interiérů olomouckého Arcibiskupského paláce, rekonstrukci Stojanova na Velehradě, vnější plášť katedrály sv. Václava v Olomouci a rekonstrukci zámků ve Velkých Losinách, Tovačově, Mor. Třebové a aktuálně i olomoucké Konzervatoře evangelické akademie adal.

Z nově realizovaných staveb projektoval v Olomouci budovu Teplotechny, Vysokoškolské koleje na Envelopě, Krajský pedagogický ústav a řadu rodinných domů. Jeho autorskou pečeť nese interiér zámku ve Velké Bystřici, hlavní nádraží ČD Olomouc a Vrchní soud v Olomouci… V roce 2016 obdržel Cenu města Olomouce, v oblasti jiné. Zemřel u dcery v Bratislavě.

Kdo je kdo v architektuře…Pra­ha, Modrý jezdec 1993. S. 175. Škamrada, A.:Má cesta k architektuře a architekturou­. 2016.

Ing. arch. Antonín Škamrada

Bratr Valentina a Václava Š. ;učil se zpěvu u bratra Valentina a u prof. Emericha v Berlíně. Půs. od r. 1918 v ND Brno=1920, v Olomouci 1923–26, Ostrava 1929–31, za okupace v něm. divadle Olomouc a Jihlava. 1945–1952 Opava, od 1952 v Brně=člen opery, prof. zpěvu na Jamu a konzervatoři. Rozhlas, gram. desky.

Československý hudební slovník.II.Praha SHV 1965.S.697.; Stratil, Václav: Bratři pěvci Šindlerové.=ZVSMO 1983–34, č.19–20, S.40 ;..

Ředitelka Komenského obecné školy dívčí v Přerově. Tapojena do odbojové skupiny v ilegální organizaci. Manžel František Šimek. Vězněna v Kounicových kolejích. Popravena. Uvedena na Pamětní desce na Moravském náměstí č.6 v Brně.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.63.;

Studovala v Pardubicích housle a klavír, později zpěv. V roce 1912 angažována do ND Praha. Později se věnovala zpěvu koncertně, zaměřena na souč. čes. repertoár, a na moravskou a slovenskou lidovou píseň. Vystupovala v Pardubicích, Ostravě, Olomouci a na Slovensku. V letech 1919 – 1922 vyučovala zpěv na hudební škole v Pardubicích.

ČSHS.I.Praha 1963.S.738.;SOKA Přerov.;.