Osobnosti Moravy.eu

Studoval češtinu a ruštinu 1945–1948 na FFUK v Praze a 1948–49 FFUP v Olomouci, krátce učil na severní Moravě. Od r. 1952–1985 působil v Ústavu jazyka českého ČSAV v Praze.

ČBS.Praha 1992.S.759.;.

Poslední městský purkrabí. První kronikář města Litovle.

Redakce Litovelské noviny.3.5.1993­. Šik,Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

V roce 1873 ukončil vyšší německé gymnázium v Olomouci, zkoušku učitelské zpusobilosti složil 1875, poté 1886–1899 v Žilině u N. Jičína, 1899–1903 v Chropyni, do r. 1905 v Přerově, do r. 1906 v Tovačově, trvalý odpočinek v Praze. Autor přehledu dějin městečka Chropyně (1902), časopisecky v nov. Hlasy z Hané, 1902, č. 81–89. ;

Fischer, Z.: Kapitoly z dějin Chropyně.Chropyně 1990.S.45–55.; Nekrolog.Selský archiv, VI, 1907, S.62.;.

Střední školu studoval v Prostějově. Tam také vstoupil do skautského oddílu, kde byl v r. 1931 vedoucím. První pedagogickou kapitolu začal ve Dzbeli. V letech 1935–1938 působil na Podkarpatské Rusi, ale v r. 1938 se musel vrátit na Moravu. Zprvu učil ve Štarnově, od r. 1939 v Jevíčku, kde až do r. 1976 s výjimkou let 1963–1967, kdy učil na odborném učilišti ve Velkých Opatovicích. Často zajížděl i do Olomouce, kde žila jeho sestra. Redigoval 8 ročníků vlastivědných zpráv Malé Hané, kde publikoval na 2000 článků.Napsal 35 knih a publikací,. Sbíral pověsti a zkazky z okolí Jevíčka. Mj. sepsal též historii jevičských skautů.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů lidových pověstí. Olomouc UP 1987. S. 188.; Ševčíková, Hana: Haná v dětské literatuře. Olomouc SSIŠ 1993. S.38–39.;

Od roku 1925 působil ve Velkém Týnci,
kde byl ředitelem kůru. Učil také hře na
housle. K hudbě vedl svého syna Antonína (1928)
který pokračoval v domácí rodinné tradici.

Čtení o Velkém Týnci.

Narozen v Čechovicích (n.m.č. Velký Týnec)

Syn ředitele kůru a klarinetisty Antonína T.. Hudební samouk. Od dětství se učil hrát na flétnu, harmoniku a varhany. V hudební škole Žerotín studoval hru na varhany a v roce 1945 složil státní zkoušky na konzervatoři v Brně. Po osvobození pracoval rok v zemědělství. Učil se také hře na klavír. V letech 1954 až 1955 působil u vojenské hudby ve Vratimově. V roce 1956 se oženil a plně se věnoval hudební činnosti. Spolupracoval se sborem Svatopluka Ščudlíka v Olomouci. Po smrti otce (1958) pokračoval v jeho díle. Doprovázel na klavír školní sbor a vedl pěvecký kroužek pro žáky 1. až. 5. třídy, zvaný malý dětský pěvecký sbor, který dosahoval zejména v 70. letech výrazných úspěchů. Učil také hře na klavír anebo doprovázel zpěváky velkotýneckého národopisného souboru. Jeho hudební talent a cit k hudbě jsou patrné, z každého jeho tónu.

Čtení o Velkém Týnci.

Abs. Uměleckoprůmyslovou školu Praha, obor propagační grafika v r. 1971, poté FFUP v Olomouci, obor český jazyk, výtv. výchova v r. 1976, 1976/1977 odd. dětí a mládeže, obor estetika, 1977/1987 pedagogicky působila na LŠU v Olomouci. 1987 / 1991 studovala DAMU, loutkářská scénografie- spolupráce s prostějovskými amatérskými soubory. Od 1991 svobodné povolání: artprotis, návrhy kostýmů, loutek, loutkářská scénografie, propagační grafika. Práce s dětmi, porotce, členka odboru Organizační rady pro dětské výtvarné aktivity při ARTAMA Praha. Výtvarná redaktorka čas. : „Dětská scéna“.

Po studiích na Učitelském ústavu v Olomouci roku 1906 se stal způsobilým pro vyučování v národní škole a učil krátce na Pavlovičkách, v roce 1907 složil zkoušky opravňující ho vyučovat na škole měšťanské. Jeho prvním působištěm byl Moravský Beroun, byl nadšeným hudebníkem, hrál na violoncello a housle, dopisoval do různých časopisů, cestoval po Evropě a zvyšoval si neustále kvalifikaci. Ve Vídni složil státní těsnopisnou zkoušku, v Hradci Králové' absolvoval vysokoškolský kurs pro učitele na obchodních akademiích. V době 1. světové války pracoval na okresním hejtmanství. Po válce se věnoval různým kulturním aktivitám. Vedl kino, založené v r. 1922, byl členem městského zastupitelstva, pracoval jako archivář města, založil několik osvětových a učitelských spolků. V roce 1930 vydal rozsáhlou vlastivědnou místopisnou knihu okresu, zahrnující 77 obcí, kde uvádí i odborná fakta z hospodaření obcí, obyčeje, zvyky a přísloví. Knihu " Heimatbuch fÜr den Bezirk BÄm " vyšla v místní tiskárně. V letech 1932–1935 byl starostou města Moravský Beroun. Od 2.9.1935 byl ředitelem školy a tuto funkci vykonával až do konce války.

Rodák z Domašova. Čas, r.6, č.11–12, 1997, prosinec, S.4. Máša,O. – Anderle, P.: kdo byl kdo v zemi berounské. Moravský Beroun 2001.;

Pocházel z rodiny pekařského mistra, absolvoval učitelský ústav v Kroměříži a následně vyučoval na školách v Pavlovicích na Hané, Kunštátě (zde se seznámil s budoucí manželkou, učitelkou Marií Krondlovou, †1950), Jihlavě, Rájci nad Svitavou (dnes Rájec-Jestřebí) a v Boskovicích, kde byl 1. 10. 1908 ustanoven zatímním učitelem měšťanské školy dívčí. Po zřízení měšťanské školy chlapecké v nedalekém Rájci nad Svitavou r. 1912 byl jmenován zatímním ředitelem (jako takový založil mj. školní kroniku), o definitivu se však nakonec neucházel a vrátil se do Boskovic, kde byl od 1. 3. 1913 ustanoven odborným učitelem na měšťanské škole chlapecké. 10. 12. 1914 odveden, 1. 2. 1915 narukoval do Brna a posléze po krátkém výcviku byl poslán na frontu, kde padl v bitvě u Lublinu v jihovýchodním Polsku. R. 1923 byla po něm v Rájci pojmenována ulice, 28. 10. 1928 byla odhalena jeho pamětní deska na budově rájecké školy. Byl znám hlavně jako básník. Psal přírodní, úvahovou i reflexivní lyriku v jemném, náladovém duchu lumírovské poesie, ponejvíce užíval pravidelný, vázaný verš, náměty čerpal ze svého okolí. Prvotiny publikoval časopisecky pod pseudonymy Fr. Lučan a později F. U. Erat, který vytvořil ze svého příjmení. Vydal básnické sbírky: Květy (1908), U lesní studánky (1909), Kruh (1909), Trosky (1910), Země milostná (1912), posmrtně vyšla sbírka Zhudebněný život (1918) a několik básní ve výboru Čtverozvuk (1926). Je též autorem povídkové knihy Horská zahrada (1918) a dodnes ceněného historického spisku Městečko Rájec (1913) o 65 str. se 17 dobovými snímky. Otec Jiřího Taufera (1911–1986), básníka a překladatele.

Wikipedie.cz

Studoval gymnázium v Olomouci 1888–1892, kde fundatistou při dómě u J. Nešvery, učitel. ústav v Příboře abs. 1897. Podučitel v Kelči, učitel v Hranicích, poté v Brně. Stát. zkouška z hudby v Praze r. 1903, r. 1906 vstoupil do PSMU, první tenorista a sólista, v letech 1937–1946 předseda sdružení. R. 1907 utvořil pěvecké kvarteto. 1945–1959 žil v Praze. Vyznamenán historic. zlatou medailí POČ 1939. Napsal své životopisné vzpomínky „Můj hudební svět“. Brno 1949.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.757.;Spáčil, V. Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.21.;.Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007, S. 76.;

Vlastenecký učitel v Prostějově, první sbormistr Orlice.

1914 – 1946 členem PSMU, 1926 – 1930 dirigentem Žerotína, založil soubor Haná, upravoval hanácké lidové písně

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1982.S.598 – 599.;

Učitel a ředitel ZŠ v Předmostí 1959–1967, od r. 1927 člen PSMU, sborový zpěv, divadlo, recitace. Autor knihy pro děti „Bumbulín a Cvrčínek“, 2 publ. o uměleckých zájezdech PSMU do Španělska a Rumunska, 3 básnické texty, divadel. hru pro děti „Probuzení jara“;

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

Předmostí (n. m.č. města Přerov)

Po maturitě na učitelském ústavu v Kutné Hoře začal v r. 1908 vyučovat v Samotiškách, Lašťanech a od r. 1914 v Dolanech. Od 1.1.1932 působil na zdejší škole jako řídící učitel.Za svého působení v Dolanech zřídil Živnostenskou školu, kde se učni vyučovali kancelářské teorii. Po adaptaci budovy školy v roce 1932 se zřekl učitelského bytu, aby mohla být vybudována šatna pro žáky.Pan Štěpánek byl předsedou Národní jednoty, která prosazovala a prosadila postavení české menšinové školy ve Vésce. Byl členem dolanského Sokola.V Dolanech působil až do svého zatčení a uvěznění v koncentračním táboře Osvětim.U pří­ležitosti 55.výročí úmrtí a dokončení přestavby Základní školy Dolany, byl škole na podnět OÚ Dolany, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR propůjčen čestný název Základní škola Aloise Štěpánka Dolany.

Vacek, K.: Proslov u příležitosti propůjčení čestného názvu ZŠ Dolany. Naše ves Dolany, Pohořany, Véska.1997, č.3, S.4.;

Lašťany – nyní Bělkovice-Lašťany

Řídící učitel v Kojetíně, první kojetínský kronikář, vedl kroniku města od r. 1928–1935.

Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc 1987.S.185.;

Funkcionář Národní jednoty a Sokola. Publikoval v místním a pedag. tisku. Aktivní člen Čs. klubu turistů. V r. 1918 člen Sm národního výboru. Národní a osvětový pracovník.

Pánek, František: Ze vzpomínek Ferdinanda Šnajdra. Severní Morava, sv. 17, Šumperk 1969, S. 54–56. ; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 147–148. /foto/;.

Narozen v obci Sobáčov (n.m.č. obce Mladeč). Odb. učitel měšťanské chlapecké školy v Litovli. Umučen v Osvětimi. V Brně na Moravském náměstí č.6 je pamětní deska Učitelé Země moravskoslezské.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.64.;.

Hráč na křídlovku a pozoun, po r. 1918 u vojenské hudby v Kroměříži až do r. 1933. Za okupace městským kapelníkem v Prostějově, kde učil též na hudební škole. Po r. 1945 dirigent hudby Vojenské akademie v Hranicích do r. 1948, od r. 1956 žil v Praze-Karlíně. Byl spoluzakladatelem Ústřední hudby ministerstva vnitra. Psal pochody a valčíky.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.700.;. Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.151.;

Učitelka v Cholině, Vilémově, manželka advokáta v Prostějově, překladatelka-A. Schweitzer, Axelrod, Cohn aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.203;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.50.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc 1968, S.34.;.

Ředitel hospodářské školy ve Štítech, odb. články v region. a odb. tisku

Springer jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.19.;.

Vl.jm. Antonín Milan Škamrada studoval olomouckou Českou reálku, na níž maturoval v roce 1948 ve třídě prof. Štěpánky Gregorové. Po studiích architektury působil v letech 1952 – 1956 jako asistent na katedře urbanismu Fakulty architektury VUT v Brně, dalších 11 let ve Stavoprojektu Olomouc a v letech 1967 – 1971 v Útvaru hlavního architekta města Olomouce. Od roku 1991 byl vedoucím ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Olomouci. Souběžně se v letech 1982 – 1987 věnoval pedagogické činnosti na katedře výtvarné výchovy PdF UP. Jeho rukopis nese bezpočet projektů, které se po své realizaci staly neodmyslitelnou součástí našeho života. Projektoval např. mj. regeneraci historického jádra města Olomouce, Šumperka, Hranic, Nového Jičína, rekonstrukci Edelmannova paláce (Olomouc, Horní nám. 5), knihkupectví Velehrad, úpravy interiérů olomouckého Arcibiskupského paláce, rekonstrukci Stojanova na Velehradě, vnější plášť katedrály sv. Václava v Olomouci a rekonstrukci zámků ve Velkých Losinách, Tovačově, Mor. Třebové a aktuálně i olomoucké Konzervatoře evangelické akademie adal.

Z nově realizovaných staveb projektoval v Olomouci budovu Teplotechny, Vysokoškolské koleje na Envelopě, Krajský pedagogický ústav a řadu rodinných domů. Jeho autorskou pečeť nese interiér zámku ve Velké Bystřici, hlavní nádraží ČD Olomouc a Vrchní soud v Olomouci… V roce 2016 obdržel Cenu města Olomouce, v oblasti jiné. Zemřel u dcery v Bratislavě.

Kdo je kdo v architektuře…Pra­ha, Modrý jezdec 1993. S. 175. Škamrada, A.:Má cesta k architektuře a architekturou­. 2016.

Ing. arch. Antonín Škamrada

Z díla: Dějiny Dolan u Olomouce. Loštice 1942. Biografie: Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960. Olomouc UP 1968. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947. S. 49. ;.

'

Ředitelka Komenského obecné školy dívčí v Přerově. Tapojena do odbojové skupiny v ilegální organizaci. Manžel František Šimek. Vězněna v Kounicových kolejích. Popravena. Uvedena na Pamětní desce na Moravském náměstí č.6 v Brně.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.63.;

Paní Jitka (rod. jm. Judita Gruberová) absolvovala Českou reálku v Olomouci roku 1934. Pracovala v někdejší Krajské a posléze Okresní knihovně v Olomouci jako vedoucí oddělení pro dospělé do roku 1973. V důchodovém věku učila francouštinu a němčinu na jazykové škole a překládala.

Osobní sdělení rodiny.

Rozená Poláchová. Po základní škole absolvovala gymnázium v Uničově, kde maturovala v roce 1984. Poté pracovala jako technolog ve strojírenství v UNEX Uničov do srpna 1990. Od září 1996 do června 2004 absolvovala studium speciální pedagogiky na UP v Olomouci, asi dálkově, protože od září 1997 působí jako učitelka základní školy v Nové Hradečné, t.č. kromě toho zastává funkci zástupkyně ředitelky, je koordinátorkou EVVO, dále kordinátor KMČ, zajišťování kulturních akcí pro žáky a zdravotnickou prevenci. Se žáky ZŠ se zapojila do projektu, jehož cílem bylo sesbírat místní lidové pověsti z Nové Hradečné a okolí a vydat publikaci, kterou ilustrovali žáci ZŠ Hradečná. Kniha vznikla za přispění kronikářky obce paní Marie Poláchové, což je maminka výše jmenované. První vydání " Pověsti z Bradla a okolí" vyšlo v roce 2008 a 2. vydání rozšířené o překlady pověstí do němčiny a angličtiny se objevily v roce 2012. Kniha pověstí obsahuje celkem 18 příběhů.

Osobní sdělení pro HŠ/20.10.2023

Mgr. Hana Ševčíková