Osobnosti Moravy.eu

Syn skladetele Františka Lablera (1805–1851), který zemřel na choleru. Zprvu hrál na housle v Prozatimním divadle v Praze, kde později s Antonínem Dvořákem hrál na violu. V roce 1864 členem orchestru městského divadla v Brně souběžně od r. 1868 ředitelem kůru v kostele u sv. Tomáše. Od r. 1872 ředitelem kůru v kostele sv. Mořice v Olomouci a sbormistr německých pěveckých spolků. v roce 1879 se vrátil do Prahy. Od r. 1892 působil ve Vídni, kde vydal německé zpěvníky pro obecné a měšťanské školy.

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.806.;.

Maturoval na gymnáziu v Olomouci, poté studoval univerzity v Praze, Lipsku, Petrohradě. Od r. 1906 – 1908 učil češtinu a němčinu na ČRO v Olomouci, od r. 1908 trvale v Ostravě. Překladatel z ruštiny. Sestavil Slovníček hanáckého nářečí z okolí vsi Senice na Litovelsku. Jeho práce byla doplňkem k Bartošovu Dialektickém slov. moravském. Studie ze slovanských jazyků uveřejňoval též v olomouckém Pozoru.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.52–53.;.

Pseud.J.L.Topol, autor detektivních románů a knih pro mládež. (Kunc a Springer uvádí místo úmrtí Brno)

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.26.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973, S.872.;

Narozen v rodině hostinského, kde jeho otec působil také jako varhaník. Maturoval na německém reálném gymnáziu v Šumperku roku 1929, kde se zároveň učil v hudební škole 1925–1929. Poté odešel do Prahy, kde studoval na německé hudební akademii klarinet a klavír a po 4 semestry 1929–1930 studoval práva na UK v Praze. Od roku 1930 působil jako profesionální hudeník. V roce 1936 si založil vlastní taneční orchestr. Byl vedoucí různých tanečních a hudebník souborů v hotelech ČSR (Alcron, Asplanade, Zemský dům Brno, Společenský dům ve Zlíně). Účinkoval často v rozhlase. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a dvakrát, v roce 1943 a 1945 vězněn v koncentračním táboře. Po květnu 1945 se k hudbě vrátil a pokračoval ve své kapelnické, aranžerské i skladatelské činnosti. V roce 1954–56 studoval skladbu u J. Řídkého. Skládal pro taneční a dechové orchestry. Se svým orchestrem nahrál na gramofonové desky přes 500 písní většinou ve vlastním aranžmá, nazpívali je K. Hašler, O. Kovář, O. Nový, F. K. Veselý, J. Salačová aj. Své příspěvky publikoval v časopisech: Hudební rozhledy, Lidová tvořivost aj. Člen odborných porot. Překladatel českých textů do němčiny. Vydal pět sbírek českých lidových písní s německými verzemi pod pseudonymem Martin Trenk.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985.S.171–172.Fotografie.; ČSHS.I.Praha 1963., S. 810–811.; Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.III.Praha 1990.S.312–313., Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava 1997.S.71–72.;

Od dětství byl na invalidním vozíku s diagnostikovanou progresivní svalovou distrofií-myopatií. Základní školu absolvoval v Brně v Ústavu pro tělesně postižené. V letech 1974 – 1978 studoval na Gymnáziu pre telesně postihnutých v Bratislavě. Filozofickou fakultu J. E. Purkyně v Brně, obor nepedagogické studie němčina-italština, zakončil v roce 1983 závěrečnou zkouškou. Od roku 1984 pracoval jako překladatel pro Konferenční servis Brno. V roce 1990 začal pracovat jako soukromá osoba – soudní překladatel, tlumočník, domácí učitel jazyků. V letech 1999 až 2003 se účastnil modulu 2 Česko – Britského projektu reformy sociálních služeb. V roce 1997 se stal předsedou Trendu Vozíčkářů Olomouc, od roku 1999 předsedou krajské rady zdravotně postižených – sdružení organizací zdravotně postižených. Aktivně se zapojil do projektu „Bezbariérová Olomouc“. Dále se věnoval překladům a článkům do různých periodik zabývajících se problematikou zdravotně postižených. Zabýval se soudními překlady z německého a italského jazyka. Spolupracoval s MPSV ČR na publikaci „Průvodce standardy kvality sociálních služeb“. Přestože byl od mládí na invalidním vozíku, na život nerezignoval a žil plnohodnotný život. Vozík pro něho není překážkou při seberealizaci v osobním i pracovním životě. Od roku 1997 žil v Olomouci, bydlel v bezbariérovém bytě s manželkou Martinou. Aktivně se prosazoval a obhajovál práva osob se zdravotním postižením. V letech 2010 – 2014 byl olomouckým zastupitelem. Byl nápomocen při odstraňování architektonických, ale i psychických bariér mezi lidmi. Dlouhodobě aktivně spolupracoval v organizacích pro zdravotně postižené (Svaz invalidů, Asociace muskulárních dysrofiků, Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace České republiky, Národní rada osob se ZP ČR). Měl rád lidi, rád cestoval a poznával nové země. Dne 21.3.2019 se vypravil se čtyřmi kamarády na pěšší pouť dlouhou 3 500 km do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Cesta měla trvat 200 dnů. Koncem července zkolaboval a ve francouzské nemocnici zemřel na dehydrataci a nějakou infekci.

Články na internetu.

Mgr. Milan Langer

Od dětských let si přál být malířem. Po maturitě na České reálce v Olomouci začal v Praze studovat malbu u Cyrila Boudy a Oldřicha Blažíčka. Jenže nacisté vysoké školy uzavřeli a tak se vrátil na Moravu. Stal se reklamním technikem ve firmě Zora v Olomouci. Tato práce ho nebavila a proto se roku 1942 vrátil do Prahy, kde nastoupil do Ateliéru filmových triků. Po pěti letech působil ve studiu loutkových filmů Jiřího Trnky a stal se jeho pravou rukou. Jako animátor spolupracoval na Trnkových filmech a lze říci, že Trnkova filmografie je zároveň filmografií Látalovou. Byl režisérem bajky Liška a džbán (1947), kterou samostatně dokončil, zatímco Trnka začal pracovat na Špalíčku. Průběžně natáčel i vlastní filmy. K nejznámějším patří: Plivník dlaždice Housky, Jak si opatřit hodné dítě, Otýlie a 1580 kaněk, Nebuďte mamuty, a Příliš mnoho něhy. Jako animátor se podílel na filmech Jiřího Brdečky, Pavla Hobla a dalších režisérů. Koncem 60. let spolupracoval s Jaroslavem Bočkem (1932 – 2003) na loutkových filmech Sochařka z Poličky a Vdova z Efezu. Látalův talent zaujal Bočka natolik, že o něm u příležitosti 25. výročí jeho praxe u animovaného filmu natočil dokumentární portrét „ Herec, kterého není vidět“. Podobné pocty se u nás dostalo jen Jiřímu Trnkovi..V 70­. letech pracoval jako autor a odborný poradce na loutkovém seriálu O Krakonošovi, který vyráběl Krátký film Praha spolu s Drážďanským trikovým filmem. Vrcholem jeho tvorby se stal celovečerní animovaný film Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku. Stanislav Látal byl spolu s Jiřím Kubíčkem autorem scénáře. Za výtvarníka filmu si vybral Adolfa Borna. Film vznikl jako zakázkový projekt německé SWF. Kromě filmů pro děti, byl též mezinárodním porotcem filmů pro děti a věnoval se i knižní ilustraci. Do důchodu odešel v roce 1989.

Matrasová, V. : Stanislav Látal. Praha 1984.; * Jansová, D.: Jó, chlapče, byly s tím dost problémy. Rozhovor s umělcem. Z 89, č.15,S.16–17. * Kdo je kdo 1994–1995 v České republice. Praha 1994.S. 321. * Nekrolog. LN 6.8. 1994, příl. Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2019, č.5.

Samotišky u Olomouce

Vystudoval techniku ale upoutalo ho divadlo. Ne však jako herce ale jako ředitele a zejména režiséra. Absolvoval seminář na Vysoké škole Maxe Reinhardta v Berlíně (1919 – 1920). Zde byl zejména asistentem režie u K. S. Stanislavského v Družině Stanislavského (1921 – 1922). Vrátil se do Prahy a začal režírovat a ředitelovat v pražské Uranii (1922 až 1924), ve Švandově divadle (1924 – 1928) a v Intimním divadle (1928 – 1932), které založil a ve kterém byl i režisérem. Poté se stal na 9 let dramaturgem a režisérem Divadla Vlasty Buriana (1933 až 1942). Odešel z divadla a po roce se stal uměleckým ředitelem v Olomouci (1943 – 1954). Opět se vrátil do Prahy a do konce života byl ředitelem Státního divadla v Karlíně (1954–1960). Všechny divadla, ve kterých řediteloval nebo režíroval, se v té době vyznačovaly vysokou úrovní, náročným a osobitým repertoárem. Kromě ředitelování a režisérské práce se věnoval rovněž psaní a překladu divadelních her a psaním divadelních studií. Léblova manželka Marie Buddeusová (1897 – 1978) byla divadelní a filmová herečka. S filmem se setkal v roce 1920 kdy režíroval za spolupráce Antonína Ludvíka Havla drama ZA ČEST VÍTĚZŮ. O rok později se na stříbrném plátně objevil jako herec v jedné z rolí ve filmu Stanislava Šotka CESTY K VÝŠINÁM, kde si svoji jedinou hlavní roli zahrál manžel herečky Antonie Nedošinské herec a režisér Jiří Nedošinský. Na začátku 30. let (po příchodu zvuku) se neúspěšně pokusil dvakrát o filmovou režii. V produkci americké společnosti Paramount Pictures natočil v pařížských ateliérech Joinville u Paříže české verze dramat TAJEMSTVÍ LÉKAŘOVO (1930) a SVĚT BEZ HRANIC (1931). U prvnímu filmu (a zřejmě také u druhého) byl Lébl rovněž spoluscenáristou . Lébl do filmů angažoval naše nejlepší herce: Andulu Sedláčkovou, Theodora Pištěka, Máňu Ženíškovou, Václava Vydru st., Karla Jičínského, Růženu Šlemrovou a také svoji manželku Marii Buddeusovou. U Paramountu Lébl pracoval ještě v dalších letech (1932 – 1933). V roce 1937 se díky svému příteli a zaměstnavateli Vlastovi Burianovi naposledy objevil v epizodní roli jednoho z detektivů ve Fričově a Burianově filmu TŘI VEJCE DO SKLA. Podle jeho divadelní hry „Provdám svou ženu“, kterou napsal společně s Jindřichem Hořejším, a kterážto byla s úspěchem uváděna v Burianově divadle, natočil režisér Miroslav Cikán komedii PROVDÁM SVOU ŽENU s Vlastou Burianem v hlavní roli docenta botaniky Blahomrava Ducánka (tuto postavu hrál Burian i na své divadelní scéně). Na filmu se rovněž podílel jako scenárista (spolu s Jaroslavem Mottlem a Václavem Wassermanem). Externě spolupracoval rovněž s rozhlasem. Za své veliké divadelní režisérské a ředitelské zásluhy byl v roce 1957 jmenován Zasloužilým umělcem.

Bio kartotéka ČTK.P., 1985..

Středoškolský profesor Pedagogické školy v Přerově. Dirigent smíšeného pěveckého sboru VOKÁL. Působí v Litovli a na Bouzově. Koncert sborů mužského, ženského a smíšeného v kostele na Bouzově za doprovodu varhan a zobcových fléten se konal o svátcích vánočních v prosinci 1997.

Slovník českých sbormistrů, Praha 1982, I. A-L; Fischer Jaromír : Jan Leibner má stále práce dost. In.: Hanácké noviny, 10.1.1998. S.6.;

Narozen na Prostějovsku. V roce 1907 maturoval na gymnáziu v Kroměříži. Poté absolvoval abiturientský učitel. kurs v Brně 1908, kde na něj působil Ferdinand Vach. Učitel zpěvu na středních školách. Sbormistr Studentského sdružení v Židenicích. Zakladatel a sbormistr pěvec. spolku Dalibor. Skladby pro klavír, písně. Zpěvníky lid. písní pro mládež: Hanácke pěsničke. Články v Hudebním obzoru. Vydal humoristickou folkloristickou knihu: Plke, plke, plkačke. Olomouc. 1930;

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.824.;.

Syn malíře Jindřicha L. Žák sochaře J. Pelikána v Olomouci. Stud. UMPRUM Praha, prof. Mařatka, AVU-prof. Kafka. Sportovní plastika, autor busty J. Wolkera na Sv. Kopečku/1935/;Sou­borná výstava v r. 1932 ve Vyškově. 1948 –1951 pověřen přednáškami z modelování na PdF UP.

Toman, P.: NSČSVU.2.Praha 1947, S.21.;Lakosil, J.: Karel Lenhart.ZKVMO, 1980, č.207, S.21–24.;Ryška, Jaroslav: Karel Lenhart.Katalog­.Olomouc OG 1964.;Výtvarní pedagogové a teoretici UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;Kdy kde co v Olomouci 1983, červenec, S.14.

Narozen v obci Lipňany (n. m.č. obce Tršice). Farní školu vychodil v Tršicích. V letech 1843–1951 studoval gymnázium v Kroměříži, poté začal studovat filozofickou fakultu v Olomouci, ale v březnu 1852, když byla olomoucká univerzita zrušena, přešel do Prahy. Univerzitu Karlovu absolvoval v únoru 1855. Působil jako středoškolský profesor zprvu v České Lípě, od r. 1856 v Jičíně, od 1871 byl ředitelem gymnázia v Jičíně až do r. 1891.

OSN.XV.díl.Praha 1900.S.888–889.;. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. In.: Týnecké listy, XIX. Velký Týnec 2009. S.7.

Rozená Lýsková, dcera národního umělce, prof. Františka Lýska, DrSc. Maturovala na gymnáziu v Brně roku 1951. V roce 1953 absolvovala klavír a zpěv na brněnské konzervatoři a 1956 absolvovala FF MU v Brně. V roce 1957 působila ve Zlíně v rozhlasovém studiu jako externí hlasatelka. V roce 1958 se provdala v Brně. 1971 FFUK Praha a v Olomouci od r. 1981.

http://www.slaviste.cz/index.php?… http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?…

Doc. PhDr. Květuše Lepilová, CSc.

Narozen na Svatém Kopečku u Olomouce (n.m.č. města Olomouc). Studoval gymnázium v Olomouci, poté konzervatoř v Praze, žák J.B.Foerstera 1919–1921, vystudoval hud.vědu FFUK Praha.Pohotový improvizátor, doprovazeč, od r. 1931 hrál v jazz.duu s E.Schulhoffem­.Spolupracoval s ČsR.Koncertoval v zahraničí/Belgie, Holandsko.Po r. 1945 založil vlastní rytmickou skupinu, která doprovázela každodenní živě vysílaný ranní tělocvik.Autor klavírních symfonických a komorních skladeb.Mj.Sym­f.báseň Divoženka, podle F.Kožíka, rozh.premiéra 22.4.1942.;

Kotek, J.: Kronika české synkopy.Praha 1975.;Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.Praha 1990.S.317 – 318.;.

Od útlého dětství žil v Litovli. Střední knihovnickou školu studoval v Brně. Po maturitě působil v letech 1980–1986 v Okresní knihovně v Olomouci. Jako mladý, začínající pracovník nemohl z platu knihovníka uživit rodinu a proto odešel z oboru do obchodního resortu. Vystřídal několik zaměstnání. Výtvarný talent zúročil v propagačním oddělení Jednoty, kde pracoval jako litograf. Po sametové revoluci se opět dostal ke svým milovaným knížkám a vedl prodejnu hudebních kazet, knih a gramofonových desek v Olomouci, poté působil v Uničově a pak krátce vedl prodejnu TYCHO. V červnu 1996 se stal majitelem knihkupectví a posléze Antikvariátu Atlas Alfa v Litovli. Ilustroval a psal leporela. U titulů Tom a Mimi (1992) Znáte je ? (1994), Z pohádky do pohádky (1995), Jedeme, plujeme a létáme (1995), Grimm: Märchen (1995) aj. najdeme v tiráži jeho jméno. Psal texty a básničky, ilustroval učebnice a školní pomůcky pro pedagogická nakladatelství. V letech 2010 a 2015 mu vyšly tyto tituly hanáckých bájí a pověstí „Tož tak“ (2010) a fejetonů, písniček ,básniček a vzpomínek „Tož baď“ (2011).; " No deť" (2012); " Hanácká konverzace" (2013); a " Dež se se narodil a co belo potom" (2014). Je aktivním členem ochotnického divadelního odboru Sokola v Litovli, kde se uplatnil nejen jako herec, ale i režisér. Spolupracuje i s Hanáckou Mozekou – zejména o adventu, ale i v pořadech Hanácké ambasády „Přendite si splknút“, které se konají dvakrát či třikrát za rok. V roce 2000 stál u zrodu Klubu litovelského petanque , kde byl osm let prezidentem KLIPu. Každoročně pořádá turnaj pro děti a mládež pro Modrou velrybu v Bílé Lhotě. Vášnivě se věnuje také sběratelské činnosti – sbírá pohledy, zejména kulaté, staré pohlednice, zápalkové etikety, a dětské knihy. Od podzimu roku 2010 je členem zastupitelstva v Litovli, kde působí v Letopisné komisi. Jeho velkým snem je prosadit v Litovli muzeum dětské knihy.

Červencová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2011, červenec.S.7. e­mailová zpráva ze dne 20.6.2016.

http://otavinka.blog.cz (50 Petr Linduška 50 )

Pocházel z kantorské rodiny. Od 4 let hrál na klavír, měl absolutní sluch. Od 12 let získával ceny na soutěžích. Studoval gymnázium v Kroměříži v letech 1953–1955, pak konzervatoř v Brně 1955–1959, některé ročníky současně. JAMU absolvoval v letech 1959–1963. Podněty získával i z jazzu. Studium ukončil skladbou "Symfonieta pro velký orchestr.op.2­. Aspirantské studium hudební teorie na JAMU absolvoval v letech 1966–1969. Titul PhDr. získal na UP v Olomouci r. 1972, CSc. v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Prazer. 1989. Na JAMU se habilitoval v oboru hudební teorie r. 1992. Bohatá publikační činnost, recenze koncertů, knih. Dílo hudební: klavírní skladby, pro housle a klavír, orchestrální, filmová a scénická hudba, improvizace aj.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.3.Praha 1990. S.321.;. Kittnarová, Olga: Rozeznělé partitury. ARSCI 2002. S. 223–224.;

V Třebíči žila 1944–45. Poté žila a tvořila v Olomouci. 1960–1968 pracovala v armádě jako knihovnice. Od té doby se trvale věnuje literární práci. Spisovatelka, etnografka-folkloristka, uměl. ved. folkl. souborů: Slaměnky, Tetke a stréci, sběratelka lid. tradic na Hané a autorka divadelních her, pohádek, pověstí. Debut r. 1965 Za horama za dolama. Publikovala též v regionálním a celost. tisku. 1990-zaklad. folk. festivalu Lidový rok ve Velké Bystřici, 1991– zaklad. odb. konference Lidová kultura na Hané, 1956–59 spolupráce s dětsk. souborem Komenium. 1990 člen Obce spisovatelů, Obce moravskoslezsk. spisovatelů.

Ševčíková, Hana: Helena Lisická: Medailon regionální spisovatelky.O­lomouc, OK 1982.; Kobza, F.: Korálky z pověstí a tradice.ZN, 1986, 10.4., S.5.; Ševčíková, Hana: Haná v dětské literatuře. Olomouc SISŠ 1993., Kdo je kdo v ČR na přelomu 20.stol., Praha 1998., Málková, I.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000), Olomouc 2001., Slovník českých spisovatelů od r. 1945, 1.díl, Praha 1995., Slovník české literatury 1970–1981, Praha 1985.,

Vyučen elektromontérem. V roce 1972 maturoval na SPŠE v Mohelnici. V letech 1973–1978 mistr odborného výcviku. V roce 1975 si doplnil pedagogické vzdělání, 1984 získal titul PhDr.. V letech 1979–1981 vedoucí učňovského střediska, 1981–1990 ředitel SOU, 1992–1993 ředitel kempu. Od roku 1994 s manželkou soukromě podnikal. Od roku 2002 starostou města Loštic.

Fialek, Petr: Loštice. Město a lidé 1948–2008. Mohelnice 2010. S.9.

Studoval reálku v Rakovníku a členem Sokola. V letech 1927–32 studoval KU Praha, obor matematika a tělesná výchova. Od 1930 zást. ředitele letního tábora YMCA na Sázavě. Jako středoškolský profesor působil v mnoha městech, také v Příboře. V r. 1939 přeložen na SG v Olomouci, kde profesorem matematiky a tělesné výchovy v letech 1938–1947 a 1950–1952. Za odbojovou činnost byl od 17. 1. 1944 do 14. 4. 1945 vězněn. Po zdravotní dovolené se vrátil na SGO. R. 1946 pověřen zřízením ústavu tělesné výchovy při UP. Ten vybudoval a vedl až do března 1950, kdy musel z politických důvodů jako nestraník odejít z funkce. Do roku 1948 předsedou basketbalového okrsku v Přerově a předsedou tělovýchovné komise kraje Olomouc. Vrátil se na SGO a později na SPSŠ, kde učil matematiku. V r. 1968–69 místostarosta obnoveného Sokola v Olomouci. Pohřben v Olomouci. Urnový náhrobek.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc UP 1996. S. 127–128.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997, S. 391.

Do školy chodil v Bučovicích. V Olomouci působil od r. 1864, prof. na němec. gymnáziu, poté hlavním učitelem učitel. ústavu v Olomouci, od 1878–1880 ředitel reálky v Prostějově, v letech 1880–1884 opět v Olomouci. Od r. 1884 byl ředitelem gymnázia v Uherském Hradišti. Zakladatel Matice školské v Olomouci. Literárně činný. Hojně publikoval v časopisu Komenský.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.179–180.;.

Narozen v čp. 56. Absolvoval nižší české gymnázium v Olomouci a učitelský ústav v Příboře. Poté učitelem v Nákle (1887–1891), Laškově (1891–1895), v Želechovicích (1895–1910), Troubelicích (1910–1926), kde ředitelem školy. Poté školním inspektorem v Uničově a na Zábžežsku. Od r. 1927 žil na penzi v Olomouci. Autor divadelních her pro děti a knih o čtení a matematice. Autor divadelní hry Ječmínek, král hroudy (1923). Pro Klub českých turistů v Uničově vyráběl mapy. Načtrl mapku Bradlo, která je uložena spolu s fotkou jmenovaného v archivu OÚ Hnojice. V roce 1914 napsal krátký článek pod názvem Zpráva o činnosti pěvecko čtenářského spolku Vlastimil v Hnojicích v letech 1864–1894.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990, S.2.;. Ottův slovník naučný XXVIII.Praha 1909. S. 902–903. Pol, Oldřich: Osobnosti Hnojic. Rkp.

Vl.jm. Filippo Alberto Lucchese, v německém prostředí psán Luchese. Zaměstnán ve vídeňských habsburských službách jako císařský ing. a architekt. Svou činností zasáhl i na Moravu, po 1650 navrhl hr. Rottalovi zámek se zahradou a přestavbou kostela v Holešově a pracoval pro Lichtenštejna při přestavbě letního sídla olomouckých biskupů, zámku v Kroměříži. V období 1664 – 1666 pracoval v Olomouci na projektu biskupské rezidence, která je jedinou stavbou tohoto architekta v Olomouci. Po r. 1665 dodal plán tzv. Podzámecké zahrady v Kroměříži. Vytvořil řadu barokních staveb ve Vídni a na Moravě (Holešov, Kroměříž, Olomouc).

Hlobil, I. : Olomouc. Praha, Odeon 1984. S, 89–90. ;Poche, E. : Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha, Academia 1975. S. 273 – 274. ;Richter, V. : Filiberto Luchese na Moravě. In: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934. Praha 1935. ;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc, květen 2011. S.2. Wi­kipedia.cs

V r. 1925 absolvovala učitelský ústav v Olomouci, poté učila do r. 1939 na různých obecných školách na jižní Moravě. Manželka básníka Karla Kapouna (1902–1963). V r. 1945 abs. Pedagogickou fakultu MU v Brně. 1955–1961 ved. Kabinetu českého jazyka KPÚ Brno.

Slovník české literatury 1970 – 1981., Praha, ČS 1985.,S.207.;

Sokolský pracovník. Jednatel sokolské župy v Přerově, 1919 zvolen starostou župy Moravskoslezské. Pracoval v Severomoravských elektrárnách v Přerově. Za 2. svět. války byl u 310. bombardovací perutě. Jeho vyznamenaní a doklady vystaveny v sekci odboje v přerovském Muzeu J.A.Komenského. Pamětní desky na budobě sokolovny v Beňově a v Přerově.

Narozen v Unčovicích (n.m.č.Litovle). V roce 1889 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a v r. absolvoval 1893 bohosloví. Poté kooperátorem v Kateřinkách u Opavy-pracoval s J. Vyhlídalem, 1920–1935 v Litultovicích. Působil též ve Studené Loučce u Mohelnice. Drobná próza, hanácké črty, překlady z francouštiny do Našince. Od r. 1916 člen Družiny literární a umělecké. S V. Pinkavou zprac. topografii Unčovic pro Moravskou vlastivědu/Li­tovelsko 1903/. Pseud. A. L. Tvrzský. Z díla: Cikánské historky. 1912. ; Otázka alkoholismu v přítomnosti­. 1911.

Ficek, V. : Biografie širšího Ostravska. Seš. 4. Opava, Slezský ústav ČSAV 1981, S. 80–81. ; Slavík, B. : Hanácké písemnictví. Olomouc 1940. ;Poselství. Olomouc 1938, S. 303. ;. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003. S.62–63. Poselství. Almanach Družiny literární a umělecké. Olomouc 1938. S.303–304.

Studená Loučka (n.m.č. Mohelnice).

Maturoval na reálce v Prostějově r. 1880, poté stud. VŠ zeměděl. ve Vídni, kde získal r. 1884 titul dipl. hospodář. Profesor na střední hospodářské škole v Přerově 1885 – 1911, pak ředitel hospodář. školy na Kl. Hradisku u Olomouce do r. 1921. V r. 1922 odešel na trvalý odpočinek do Přerova. Po celou dobu pedag. činnosti byl literárně činný. V r. 1888 napsal Drůbežnictví poučné a zábavné;Vypracoval osnovu Učebnice chovu dobytka, založil ročenku Sborník zemědělský. ad. Vykonal mnoho studijních cest po Evropě. V r. 1914 založil Macalíkovu zemědělskou knihovnu, kde vyšly jeho 2 spisy, věnované chovu skotu a mlékařství.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.182 – 183.;SOKA Přerov, duben 1994.;.