Osobnosti Moravy.eu

Půs.v Bystřici p.H. 1873–4, Rozvadovice u Litovle 1874–1877, v Bilanech 1887–88.Vydával Listy pedagogické. Byl ředitel měšťanských škol na jihovýchodní a jižní Moravě. V letech 1911–14 byl školní inspektor ve Vídni. Dal podnět k vydávání veškerých spisů J.A.Komenského.

Kujal, B.: Pedagogický slovník.I, II.Praha SPN 1965.; V.S.: Úlehlovská výročí.=ZVSMO 1983–84, č.19–20, S.36–38./portrét M.Švabinského/; Zelina, L.: Vzpomínky Josefa Úlehly na učitelské působení v Rozvadovicích­.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.53–54.; Československý biografický slovník.Praha 1992; Pedagogická encyklopedie.3­.Praha 1940;

Bílany – místní část města Kroměříž.

Rozvadovice patří k městu Litovel.

Narozen v židovské rodině na olomoucké Resslově ulici č.1. Od roku 1920 pracoval ve Vídni v Theater an der Josefstadt. O rok později odešel do Berlína,kde se podílel na vzniku filmů režiséra Friedricha Murnau (1888–1931). Ve spolupráci pokračoval i po odchodu do USA v roce 1924. Je též podepsán jako autor výpravy pod melodramatem „Sunrise“. V roce 1928 se vrací do Berlína a spolu s Robertem Siodmak (1900–1973) a Billy Wilder (1906–2002) natáčí dokument „ Lidé v neděli“(1929). Hned poté se vrací do Ameriky ze strachu před vzrůstajícím německým nacismem. V roce 1934 natočil v Hollywoodu dnes již klasický horor „ Černá kočka“.Krátce na to se stěhuje do New Yorku, kde z finančních důvodů točí vzdělávací filmy. Od roku 1937 se věnuje převážně etnickým filmům, z černošského, indiánského nebo židovského prostředí, jimiž reaguje na nacistickou politiku. V roce 1942 se stává ředitelem ředitelem společnosti Producer Releasing Corporation produkující nízkorozpočtové béčkové filmy. Během čtyřletého působení pro tuto společnost natáčí několik filmů: např. horor Bluebeard (1944) a v roce 1945 pak mysteriózní snímek Club Havana, kriminální drama Strange Illusion a v současnosti nejlépe hodnocený film Detour (Objížďka). V témže roce se vydává na dráhu nezávislého filmaře a střídavě natáčí v USA i v Evropě. Koncem 60. let se marně snažil o návrat do Hollywoodu. Po několika mozkových příhodách umřel v sanatoriu ve Woodland Hills v Kalifornii.

V roce 2006 byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska.

www.fdb.cz

Na Slovanské gymnázium do Olomouce přišel počátkem školního roku 1878/79 a pobyl zde do roku 1881, kdy odešel na malířskou akademii do Prahy. Maloval i taneční pořádky některých spolků, ilustroval studentské časopisy Lípu a Sršeň. Měl rád hudbu a byl dobrý flétnista. Na Olomouc rád vzpomínal a rád se sem vracel. Od 1881 studoval na akademii v Praze, od 1884 na mnichovské akademii, studium uzavřel roku 1887 v Praze u M. Pirnera. Vrátil se do svého rodného kraje, kde vzniklo rozsáhlé dílo, které se stalo cenným etnografickým dokumentem regionálného folklóru. Reprodukce jeho obrazů vycházely na pohlednicích u Prombergra v Olomouci. Dílo malíře Joži Uprky je protkáno postavami bodrých Hanáků. Spisovatel Otakar Bystřina, vzpomíná: " V krušných dobách hledali jsme pro Jožku práci. Doškovali jsme ho nejspiš do Ptení k páteru Jenúfovi, kterému cosi za třicet zlatek maloval. Pak pobýval v Prostějově a tam se zalíbil magnátům hanáckým, s kterými se stýkal ponejvíce v prostějovské Besedě…" Pak maloval v Bedihošti, na nějaký čas se uchýlildo Brodku u Přerova, kde mu stáli modelem leckterý z pánů cukrovarnických a jeho sláva se dostala až ke sluchu jisté stařenky ve Věrovanech, která, aby usmířila Boha, si u Uprky objednala křížovou cestu. Tam si Joža najmul ateliér a za den byl s prvním „zastavením“ hotov.

Poche, E.: Encyklopedie čes. výtvarného umění.Praha 1975.S.546.; Smýkal, J.: Jožka Uprka studentem v Olomouci.In: Památník 60.výročí českého gymnázia.Olomouc 1927.S.118–120.; Czmero,Rostislav: Před 140 lety se narodil Joža Uprka. Olomoucký den, 3.11.2001, příl.Víkend.

V roce 1950 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté v roce 1955 FFUP obor německý a ruský jazyk. Po studiích působil 1 rok jako středoškolský profesor na Průmyslové škole železniční ve Valticích, odb.asistentem na katedře germanistiky a anglické filologie FFUP. 1963–1967 vedoucí katedry, 1966–1974 docent FFUP, 1967–1969 proděkan FFUP. V období let 1972–1989 měl zákaz činnosti a výkonu povolání. Působil proto v knihovně, publikoval jen v zahraničí nebo tajně. V roce

' 1989 byl rehabilitován, od roku 1990 děkan FFUP, jmenován profesorem dějin německé literatury. Zabývá se zejména literaturou konce 19. a 20. století v Německu a Rakousku, německou literaturou v českých zemích, tvorbou vzniklou v koncentračních táborech. Autor 150 vědních prací, překladatel 300 odborných textů literárních, historických aj. Zajímá se o archeologii.

Žurnál UP, 1991, září, č.41.;/fot/;Kdy kde co, duben 1996, s.34., Kdo je kdo 1994–1995 v České republice. Praha 1994., S.609., Kdo je kdo v ČR, Praha 2002, s.705.;

Po maturitě na gymnáziu v Litovli, studoval lesní inženýrství na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. 1927 pracoval na Ministerstvu zemědělství ČSR.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.119;

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova). Reálku studoval v Přerově, pak pracoval u soukr. firmy otce, vojančil v Kroměříži, ve 24 letech začal studovat učitel. ústav v Příboze, kde mat. 1887. První učitel. místo v Rovensku na Zábřežsku, 1890 podučitelem v Dubicku, 1891–1907 správcem školy ve Vyšehoří. 1907 onemocněl a šel do v. v. Po okupaci byl nucen odejít do Olomouce, kde osamocen brzy zemřel. V r. 1900 začal vydávat Moravský sever v Zábřeze. Postavil tiskárnu a tisklo se tam mnoho čes. pedag. tisku, i Komenský.

Hýbl, F. : Zábřeh/středisko českého pedagogického tisku. SM, 1988, sv. 55, S. 11–20. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990. S. 151 – 152. ;.

Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích a Vyškově, studoval jako voják z povolání Tyršův ústav v Praze. Působil jako pedagog na vojenských gymnáziích v Brně a v Bratislavě. V roce 1962 byl převelen k armádnímu družstvu basketbalu Dukla Mariánské Lázně a ještě téhož roku přešel s celým týmem do Olomouce. Pod jeho velením prošla olomouckou Duklou celá čs. elita basketbalu. V letech 1972 a 1974 získala Dukla tituly mistrů republiky a roky 1972 a 1975 Čs. pohár. 1982 vedl čs. reprezntaci na Olympijské hry do Mnichova.

Studijně jela do Vídně a jako operetní herečka vystupovala v Žatci, Liberci a Berlíně (Metropol Theater).Vystu­povala v Červené sedmě (1919 – 1921) pod jménem svého prvního muže, ředitele Andrese. Opět se přiklonila k činohře v divadlech v Olomouci (1921 – 1922) a Ostravě (1922 – 1924), ale další léta se opět pohybovala v operetě.

Účinkovala v Aréně, Varieté a (jako host) v Německém divadle (1924 – 1929), Vinohradském divadle a Městském komorním divadle (1929 – 1935), Divadle Vlasty Buriana (1935 – 1945), Divadle v Karlíně (1945 – 1946), Divadle V + W (1946 – 1948), Divadle státního filmu (1948 – 1951) a nakonec Divadle Na Fidlovačce (1951 – 1959), z něhož odešla na odpočinek.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DÚ 1959, S.253.;.

rozená Marie Černá

Narozena na Svatém Kopečku u Olomouce. Členka skupiny výtvarníků „Olomoučtí“. Výstava obrazů v Knihovně Ant.Šprince, Brněnská, Olomouc v roce 1997. Poté výstava v Domě armády (březen 2000) v DA Olomouc. Portréty, krajiny, akvarely, kresba uhlem, olejová malba. Absolvovala univerzitu třetího věku na UP v Olomouci. Výstava na pobočce Knihovny města Olomouce, Jungmannov ul. leden- březen 2014. Střídavě ve své tvorbě uplatňuje též kolorované perokresby. Často maluje baziliku na Svatém Kopečku. Zemřela v nemocnici v Moravském Berouně po úrazu a zlomenině krčku.

Osobní sdělení – hš 2014

Svatý Kopeček – m.č.města Olomouce

Narozen v Olšanech (u Šumperka).Vyučil se soustružníkem kovů, ale současně s učebním oborem studoval večerní SVVŠ v Šumperku, kde maturoval v r. 1955. Po základní vojenské službě studoval v letech 1958–1962 FFUP v Olomouci, obory čeština a dějepis. Autor diplomové práce Cesta Karla Čapka od relativismu k antifašismu. 1962–1963 ředitelem Vlastivědného ústavu v Šumperku, poté do roku 1967 interním aspirantem na FFUP FFUP, v roce 1968 získal titul PhDr. prací Dvě čapkovské kapitoly, v r. 1970 CSc. prací Česká poezie v období Mnichova a od r. 1968 odborným asistentem FFUP. V letech 1971 – 1990 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu Bedřicha Václavka a spolu s týmem se podílel na zpracování literární pozůstalosti BV. V roce 1989 byl lektorem české literatury na univerzitě v Novim Sadu v Srbsku. Od r. 1990 zástupcem ved. katedry věd o umění FFUP, Od 1991 docent teorie a dějin české literatury – prací Studie z české poezie. V letech 1999–2009 působil na Katedře mediálních a kulturních studií a žurnalistiky FFUP. Autor bás. sbírek: Přibližování/1978/;Ho­norář za hříchy /1990/;Autor studie Česká poezie v období Mnichova/1970/; Kombinované techniky života (deníky, úvahy) Olomouc, UP 2010. Básně, studie a články publikoval v časopisech: Host do domu, Česká kultura, Literární noviny, OKM, LM, Kmen, Tvar, Slovenská literatura, Česká literatura. Užíval šifru valů;, fv. Publikoval v básnických sbornících: Souhvězdí Aurory(1977); Tady je má zem (1980); Pocta dělníku knihy – verše českých básníků věnované O.F.Bablerovi (1980).

Kapitoly z dějin olomouc. univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 345. ; Springer, J. : Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974, S. 21. ; Kdy, kde, co v Olomouci, 1985, duben, S. 4. ;

• bk-: F. Valouch: Honorář za hříchy. =Hanácké noviny, 1991, 8. 1. , S. 4. ;.

Málková, Iva: Literární slovník Severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc – Ostrava 2001. S.321–322.

Doc. PhDr. František Valouch, CSc.

Absolvovala jedenáctiletku v Olomouci. Pracovala mimo jiné i v nemocnici, na soudním lékařství a u památkářů jako fotografka. Absolvovala pražskou FAMU. V současné době žije a pracuje v Olomouci. Spolupracuje s nakladatelstvím Fontána v Olomouci, kde se podílí na fotografické podobě knih.Spolupracovala též s OÜ; Velký Týnec.Ateliér : Tř.1. máje 29 Olomouc.

.

Narozen ve Vojtěchově (n.m.č. Hvozdu, farnost Luká) 26.7.1989 jmenován biskupem-apoštolským administrátorem v Olomouci, 21.12.1989 jmenován papežem Janem Pavlem II.olomouc.ar­cibiskupem a metropolitou moravským.Slav­nostní intronizace msgre dr.F.Vaňáka-13.3.1990 v O­lomouci.Pohřben na Sv.Hostýně.

Smejkal Bohuslav: Olomouc opět sídlem arcibiskupa, metropolity moravského.=Stře­disko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.172., Jubileum olomouckého arcibiskupa.=Mo­ravskoslezská orlice 1991, č.25, S.5.; sjl: Zemřel třináctý olomoucký arcibiskup.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, říjen, S.7–8.;
Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 4/96, S.11., . BSSSM, seš. 7 (19.) Ostrava 2005.S.142–143.

Msgr. ThDr. František Vaňák

Narozen v učitelské rodině. V r. 1890 se přestěhoval s rodiči do Opavy. Studoval gymnázium a byl ovlivněn prof. Praskem. V té době se také věnoval hudbě, hře na klavír a varhany. Maturoval opožděně kvůli nemoci, až v r. 1901. Poté začal studovat práva v Praze, po třech semestrech přestoupil na filozofickou fakultu, obor dějepis, zeměpis. od letního semestru studoval tyto obory na univerzitě ve Vídni, kde si rozšířil studium o slavistiku, germanistiku, filozofii a dějiny umění. Státní zkoušky vykonal v r. 1908. První učitelské místo nastoupil v Olomouci jako profesor češtiny v r. 1906 na německé reálce.. V roce 1908/1908 vyučoval dějepis na ČRO a od září 1909 byl profesorem zemské vyšší reálky v Příboře. V roce 1915 byl přeložen do Velkého Meziříčí a od 1919 na české klasické gymnázium v Brně. V roce 1925 byl penzionován. Autor řady učebnic pro studenty středních škol. Bohatá publikační činnost.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.10. Ostrava 1998. S. 154–156.;

Po maturitě na gymnáziu v Opavě absolvoval Cyrilometodějskou fakultu v Olomouci. V roce 1906 byl vysvěcen za kněze. Od r. 1907 odešel studovat na univerzitu do Vídně. Poté působil jako středoškolský profesor na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Roku 1919 habilitoval na teologické fakultě v Olomouci, kde později vysokoškolským profesorem. Založil zde stolici staroslověnskou. V roce 1937 přesídlil do Prahy, kde přednášel na teologické fakultě UK. V závěru života rád navštěvoval Klimkovice.

http://cs.wikipedia.org/…_Va%C5%A1ica

univ.prof. ThDr. Josef Vašica

Člen velehradského kláštera, poté lokalistou v Lubojatech, od 27.6.1796 do své smrti ve Štarnově.Pohřben ve Štarnově.

Dějiny Štarnova.Xerokopie Rkp.289.S.205.;

Mládí prožil ve Valašském Meziříčí, kde absolvoval gymnázium. Poté odešel studovat práva do Prahy. Pracoval u soudů ve Valašském Meziříčí, Olomouci, Rožnově pod Radhoštěm a potom na ministerstvu zemědělství. Jako důchodce žil v Novém Jičíně, kde působil jako korepetitor Beskydského divadla a učil na hudební škole. Psal skladby komorní i orchestrální, zejména klavírní.

Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 167.; Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.868.;

V roce 1883 absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté bohosloveckou fakultu v Olomouci. Vysvěcen r. 1887 a poté kooperátorem v Hanušovicích. V r. 1889 katechetou německé reálky v Rýmařově a v r. 1892 nadačním kaplanem na Nové Ulici v Olomouci. V tomto roce založil také obrázkový časopis Náš domov, který v r. 1908 přesunul do Brna. V r. 1898 katechetou na gymnáziu v Zábřehu. Od r. 1904–1.3.1918 profesorem náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Spoluzakladatelem Družiny literární a umělecké v r. 1913. V letech 1914–1919 místopředsedou DLU. Jako mladý literát začínal básněmi a užíval literární pseudonymy: Jos. Jasanovič, Bohdan Loucký, Adam Kuchlovský. Zabýval se literární historií, kritikou, publikoval v časopisch : Archa a Hlídka. Psal národopisné studie. Pro nemoc pensionován a na odpočinku žil jako konsistorní rada v.v. ve Vyškově, kde po smrti i pohřben.

Vévoda, J.: K.Křen.Brno 1927.; Památník k 60. výročí českého gymnázia v Olomouci 1867–1927. Olomouc 1927. S. 174–175.: Poselství. Olomouc 1938. S. 374–376.;

Děkan ve Veselá nad Moravou.

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.21.;.

Narozen v obci Rožďalovice – Zámostí (n. Rožďalovice). Český sochař a designér Josef Vinecký působil v letech 1902–1937 v Německu. Z jeho díla se zachoval pouze zlomek prací, které však vypovídají o osobitém přístupu, reagujícím na tehdejší evropskou avantgardní tvorbu. Jde zvláště o sochy, jež vznikly ve dvacátých letech ve Wiesbadenu a Vratislavi. Za okupace působil v Bratislavě a po osvobození na Moravě v Olomouci, kde v letech 1946–49 smluvní profesor na PdF UP, zakládající člen ústavu výtvarné výchovy. Vedl výuku modelování, přednášel technologii malířských a sochařských materiálů. Jeden z předních členů meziválečné avantgardy. Vlastní tvorba. Znám jako tvúrce plastik zvířat.

Výtvarní umělci na UP.Olomouc 1987.;ČBS.Praha 1992.S.783–784.; Šlapeta, V.: Josef Vinecký, 1882–1949, výtv.dílo.Olomouc, Vlastivědný ústav 1977.;. Kavčáková, Alena, Josef Vinecký.Příloha Žurnáku UP Olomouc, VI 1996/7, č. 25– Vzpomínky. S. 226–228.; Králík,O.: 25 let Katedry výtvarné výchovy a teorie FFUP. Olomouc 1972.;

Maturoval na olomouckém gymnáziu a poté odešel studovat práva do Vídně. Studia nedokončil a vrátil se do Prahy, ale ani zde studia nedokončil. Začal se věnovat novinařině. Novinář, krátce učitel na soukr. dívčí škole. 1865–1897 okresní tajemník na Mělníce. Redigoval časopisy Boleslavan 1863–65;Pravda 1863;Mělničan od r. 1872. Přeložil několik německých a francouzských divadel. her. Pseud. František Winkler;Vlastimil Venkryl;V časopise Moravan- V. V. Přítel Jana Nerudy.

Z doby Nerudovy.Sborník .Praha, NČSAV 1959, S.212–219;

• fotografie, příloha č.14.;

Dějiny české literatury.II­I.Praha, NČSAV 1961, S.606.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.1384. Lexikon české literatury 4/II. Academia Praha 2008. S.1359–1360.

Vyučil se sazečem v tiskárně Fr. Šaška v Boskovicích. V roce 1922 se stal členem místní jednoty Orla. Pak pracoval jako typograf v tiskárnách ve Valašském Meziříčí, Košicích, Přerově, Brně, Vyškově a Olomouci. Na svých cestách poznal Rakousko, Německo, Jugoslácii, Maďarsko, Polsko a Bulharsko. V roce 1933 se oženil a pět let poté se s rodinou natrvalo přestěhoval do Olomouce, kde našel zaměstnání v Lidových závodech tiskařských a nakladatelských. V letech 1942–1945 byl nedobrovolně v Rakousku, kde totálně nasazen ve válečném průmyslu. V roce 1948 byl zvolen za poslance Národního shromáždění za stranu ČSL. Dne 22.8.1949 rezig­noval na tuto činnost a zrušil i členství v ČSL. Svým rozhodnutím se stal nepohodlným i pro své olomoucké vedoucí typografy. Od r. 1951 až do svého odchodu do důchodu v roce 1965 střídal dělnické profese v několika olomouckých podnicích. Odborně pečoval o technickou stránku publikací VSMO.Organizátor olomoucké skupiny členů SČB. Publikuje ve Vlastivědných listech Boskovicka. Člen výboru VSMO a čestný jednatel Spolku českých bibliofilů. Pohřben spolu se svou ženou i dcerkou na hřbitově v Olomouci – Slavoníně.

ZVSMO 1980, č.13 – 14, S.18.; sjl: Jubilanti bibliofilové.Kdy/kde/co v Olomouci 1990, duben, S.2–3; Vodáček, A.:Boskovice.1940­.97 s.; Bibliografie Blansko.(č.zázn. 4993, 5033, 5137,5148, 5149, 5660);. Smejkal, B.: Adolf Vodáček. In: Pala, Josef : Padesát osobností Svatého Hostýna.Matice svatohostýnská, Olomouc 2012. S.103–104.

Fotografie ze dne 5.5.1996

Studia: 1888 –1892 malířská speciálka umělecko-průmyslové školy ve Vídni 1892 – 1894 Dámská akademie umění Mnichov Pobyty: V Paříži a Římě Cesty: Holandsko, Belgie, Německo, Dalmácie, Anglie, Itálie Výstavy: 1902 v Brně, pak následovaly výstavy ve Vyškově, Hodoníně a dalších městech.

V letech 1906–1908 působila v Prostějově, práce na oponě divadla v Prostějově, návrhy na divadelní dekorace, výstava obrazů – 1907, studovala hanácké kroje, ornamenty. Poté Brno – od r. 1908.

KRAUS, Bohuslav: Malířka Zdeňka Vorlová-Vlčková na Hané. ZVÚO, č. 156, 1972, S. 29–30. SLAVÍK, B: Hanác. písemnictví, Olomouc 1940, S. 153. TOMAN: Nový slovník českosl. výtvar. umělců. Sv. II. P. 1950, S. 668. .

Narozen v obci Stříbrnice (u Kojetína)- Studoval v na gymnáziu v Kroměříži, bohosloví v Olomouci. Vysvěcen 1928, poté profesor Arcibiskupského chlapec.semináře v Kroměříži,. Po roce 1950 působil v duchovní správě v Roštíně, Zlíně, Velehradě (1954–1959), Uherském Brodě (1959–1963). Poté povolán do Olomouce, kde od 4.3.1973 – 1987 apoštolský administrátor olom.arcibiskup­ství.1985 Řád republiky.Olomoucký biskup.

Katalog kněžstva olomouc.arcidi­ecése.Olomouc 1947.S.73.;N: Stráž lidu, 1987, 5.12.1987, S.2.;

V roce 1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Přešel do ilegality a podílel se na budování zpravodajské sítě londýnské odb. skupiny Clay Eva na Holešovsku a Vsetínsku. Od února 1945 bojoval v partyzánské brigádě J. Žižky na Valašsku. V srpnu 1948 zatčen a v dubnu 1949 odsouzen na 5 let, v říjnu utekl a přešel ilegálně do NSR a zapojil se do práce OSN pro uprchlíky. V r.1951 prac. u firmy Baťa v Kanadě. 1960 dosáhll na univerzitě v Torontu doktorát obchodních věd. Od r. 1990 přednáší marketing a finanční hospodaření na Slezské univerzitě v Opavě a na právnické fakultě UP v Olomouci.

Zicháček, V.: Osobnosti SG (23).Hanácké noviny, 29.8.1992. S.4.;

Archeolog-samouk. Své sběry z výkopů popsal v Časopisu Vlastenecké společnosti musejní v Olomouci.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1974.S.269. Lidové noviny, 26.4.1940, č.210, S.5.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1900