Osobnosti Moravy.eu

Vyrůstal u svého dědečka v Olomouci, kde chodil do obecné školy. Pak se sám vzdělával. V r. 1869 byl zvolen členem obecního výboru Fryčovice, t.r. založil rolnickou záložnu a vstoupil do Hospodářského spolku paskovského. Z jeho iniciativy byla v jeho rodišti postavena nová budova školy, zřízena obecní cesta středem obce a r. 1874 se stal předsedou Hospodářské jednoty pro severovýchodní Moravu. R. 1878 byl zvolen starostou obce Fryčovice. Zastánce pokrokových hospodářských metod v zemědělství. R. 1880 zvolen poslancem do moravského zemského sněmu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava, Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.76–77;

Hokej. levý obránce, hrál za SK Slavia Praha 1939 –1941, Sparta Praha, do r. 1955, poté ZJŠ Brno do r. 1956, Chomutov 1957 a Moravie Olomouc 1963 – 1965. Trenér a metodik čes. svazu led. hokeje 1968 – 1971. Trenérem v Olomouci 1975 – 1977. V ATSE Graz v Rakousku 1965–68, 1971–72. ;1980 onemocněl a musel zanechat činnosti.

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.193.;.

Rodným jménem Křelinová. Bratranec jejího tatínka byl spisovatel František Křelina (1903–1976) a další příbuznou, jeho dcera Hana Pražáková (1930–2010). Do roku 1978 žila v Olomouci, kde studovala SEŠ. Po maturitě odešla studovat VŠE do Prahy. Po promoci pracovala v Pražském kulturním středisku. V roce 1986 odešla s manželem do Jižní Ameriky (Kolumbie), kde pracovala na ambasádě a taky se věnovala výtvarné činnosti. Malba na hedvábí. V roce 1993 se vrátila do vlasti a působila v Praze do roku 2000. Od roku 2001 působí v Olomouci. V oboru realitní manažér ve firmě Maxx reality. Věnuje se též výtvarné činnosti: malba na hedvábí, ruční výroba šperků. Pořádá výtvarné kurzy. V roce 2014 se umístila ve finále soutěže Česko hledá spisovatelky a v roce 2015 vyšla její první kniha fejetonů " I v ráji může pršet" (Praha, Klika 2015). Prezentace nové knihy se konala v Galerii Anděl, dne 28.10.2015 za účasti Sandry a Ríši Pogodových. Dne 17.11.2018 se konal křest 2. knihy Milionář k snídani (Klika, Praha 2018. Ukázky četla a křest moderovala Dr. Hana Pokorná v Cafe 87. Dne 8.3.2019 se v Amelii konala sešlost olomouckých žen a Dr. Pokorná vedla rozhovor s autorkou o MDŽ v Kolumbii.

Dokumentační list ze dne 18.8.2016 /hš www.atelier-lavida.webgarden.cz www.maxxreality.com http://otavinka.blog.cz/…st-v-cafe-87

Ing. Jitka Kubešová

Maturoval na Slovanském gymnáziu, absolvoval FF KU a Sorbonu v Paříži. Poté narukoval na ruskou frontu. Po 1. světové válce působil na České reálce, později na Obchodní akademii. 1939 byl zatčen gestapem a pro svou aktivní vlasteneckou činnost byl internován v Dachau a v Buchenwaldu. Po válce opět nastoupil na Obchodní akademiii, 1946–1949 byl jejím ředitelem. 1928 vyšla jeho kronika Hanáci v revoluci.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.92;

Narozen v obci Bartoňov (n.m.č. obce Ruda nad Moravou). Pocházel z učitelské rodiny. Začal studovat matiční gymnázium v Zábřehu a v r. 1904 přešel na učitelský úřad do Kroměříže a pro roztržku s učitelem hudby přešel v r. 1906 na uč. ústav do Polské Ostravy, kde v roce 1908 maturoval. jeho prvním učitelským místem byl Bludov, zanedlouho přešel do Dolních Studének. V době 1. svět. války byl telefonistou na ital. frontě. Z nervového šoku z války se léčil v Innsbrucku a Šternberku. Po vzniku samostatného Československa se stal jednatelem revolučního výboru v Šumperku. Byl pověřen zřízením české školy obecné v Šumperku, kterou vedl až do svého skonu v roce 1921.
Kromě učitelského povolání byl výborným organizátorem společenského a kulturního života na Šumpersku, aktivně pracoval v sokolském hnutí, jeho dílem je i sokolovna v Dolních Studénkách, kde po jeho smrti instalovali občané u sokolovny i jeho bystu.. Byl jednatelem odboru Národní jednoty v Šumperku a členem ústředního výboru NJ pro východní Moravu v Olomouci. hrál také s českými ochotníky divadlo.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.104–106.;

Profesor reálky v Prostějově a Přerově.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;

Narozen v rodině prof. reálky. Vystudoval učitelský ústav v Olomouci a r. 1879 nastoupil jako prozatimní podučitel na škole v Žilině (n.m.č Nový Jičín). R. 1880 přeložen na školu v Novém Jičíně a r.1882 po vykonání zkoušky o učitelské způsobilosti působil do r. 1912 na místní německé dívčí škole. V letech 1886–1912 vyučoval také zpěvu a hře na klavír na hudební škole novojičínského hudebního spolku Musikverain. Sbíral lidové písně a tance z Kravařska, zapisoval je a uchovával. Písně také komponoval

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 81–82.

V roce 1957 maturovala na Střední všeobecně vzdělávací škole Olomouc. 1957–1962 studovala na FF UP obor čeština-ruština. Po kratším působení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci učila na základní škole ve Šternberku,Dolanech a Olomouci. Od roku 1997 působí na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Od roku 1951 se věnuje recitaci a divadlu.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.266;

V Dubu nad Moravou žila do roku 1939 a poté se rodina přestěhovala do Olomouce. Pocházela z učitelské rodiny, oba rodiče učili. Měla dva sourozence, sestru a bratra. Její tatínek František Kuba (1904–1976) působil pedagogicky rovněž na SPSŠ. Od roku 1945 studovala Učitelský ústav a poté tři roky Pedagogickou fakultu UP. Umístěnku dostala do Zábřehu, kde učila v letech 1952– 1957 na střední automobilové škole a pak se vrátila do Olomouce, kde působila v letech 1957–1987 na Střední průmyslové škole strojnické až do důchodu. Učila matematiku,krátce termodynamiku, deskriptivu, technické kreslení. V pensi si často přivydělávala soukromými kondicemi, protože je to učitelka, která umí předat svým žákům potřebné znalosti. O prázdninách se plně věnovala náboženství. Spolupracovala se Schonstadtským svazem žen v Německu a pravidelně dojíždí do Slavoňova. Má ráda domácí mazlíčky a často vypomáhá ve svém bydlišti nemocným sousedům venčit pejsky a starat se o kočičky.

Osobní sdělení dne 23.6.2019 u paní prof. doma. Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2020, červen. https://otavinka.blogspot.com/…ozeniny.html

promovaný pedagog

Narozen ve Žďáru (u Boskovic). Stal se zakládajícím členem KSČ, účastníkem jejího ustavujícího sjezdu 1921 a záhy jedním z nejvýraznějších komunistických funkcionářů celého Olomoucka. 1923 se dostal do měst. zastupitelstva a do Rady města Olomouce. Za okupace byl třikrát zatčen gestapem, vězněn i v Terezíně. 1947 se stal předsedou Ústředního národního výboru. V roce 1949 kvůli napětí se stranickými aparátníky abdikoval.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.64;

V r. 1905 absolvoval čes. gymnázium v Opavě, 1913 FFKU Praha, obor filologie, čeština. V letech 1911 – 1912 působil jako středoškolský učitel na RG v Přerově. Od února 1915 v rakouské armádě, z legií se vrátil v září 1920. Bohatá literární činnost. Užíval pseud. Horský. Do časopisu Obzor příspíval i po r. 1920. Je autorem memoárů, cestopisů, vydavatel legionářské literatury.

Kudela, J.: Před 20 lety.Vzpomínka na učitelské působení na G.In: Obzor, 7.6.1931, S.6.;(SVKOL);Le­xikon české literatury.2/I­I.Praha 1993.S.1044–1046.;.

V mládí se začal učit na housle, chromatickou harmoniku, později na trombon a baryton. Z kroniky bohdíkovské hudby: „Po vypuknutí 2. sv. války se několik mladých začalo scházet a utvořilo menší skupinky, které začaly hrát. Jedna byla v Aloisovském dvoře, měla velmi dobrý základ a reprodukční úroveň a hrála v tamním hostinci Karla Dašky – jinak flétnisty bohdíkovské dechovky. Základ hudby tvořila rodina Kudeláskova – bratři Eda a Jan, bratranec Miloš,otec Eduard a jejich strýc, nájemce hospody, flétnista (v souboru barista) Karel Daška. Zpívala tam občas i dcera Karla Dašky – Lojzička O dobrou úroveň tam bylo postaráno hrou Edy Kudeláska – pozdějšího hudebního skladatele a člena souboru Ústřední hudby čs. Armády.“ V roce 1945 nastoupil vojenskou presenční službu u Posádkové hudby Šumperk a v roce 1947 byl přeložen k Posádkové hudbě Praha. Od roku 1950 působil jako pozounista Ústřední hudby Československé lidové armády.V roce 1963 stál již s taktovkou v ruce před tímto hudebním tělesem jako dirigent. Brzy se začal seznamovat se skladatelskými a instrumentačními pracemi předních vojenských kapelníků. Komňátka, jejíž název pravděpodobně vznikl ze slova Komnata, jako místo odpočinku obchodních karavan, byla přiškolena a přifařena k sousední obci Raškov (obyvatelé navštěvovali tamní školu i kostel). Německý název obce Köhmet. Obyvatelstvo bylo vždy převážně národnosti české.V té době se úspěšně uplatnily rovněž jeho první skladatelské pokusy.Dirigování studoval u prof. dr. Václava Smetáčka na pražské konzervatoři, kterou ukončil v roce 1966. Dirigentem Ústřední hudby se stal 1. září 1963. V profesi dirigentské se velkou měrou přičinil o vysokou úroveň koncertních vystoupení orchestru jak na domácích,tak i zahraničních pódiích. K jeho vlastním skladbám patří valčík Horská kouzla, Slavnostní pochod, Třicet let, Humoreska pro trumpetu,Sváteční polka, Brilantní valčík, Barcarolla, skladba pro tři flétny Noc bravura, Estrádní polka pro trubku a trombony, valčík pro alt a orchestr, Z úsměvu křídla mít a další. Byl v jistém smyslu průkopníkem, protože začal novým způsobem využívat možností dechových nástrojů v orchestru. Nacházel nové barevné kombinace a svoje instrumentace obohacoval o moderní prvky. V roce 1974 instrumentoval přehlídkový show program pro zahraniční zájezdy, který byl poprvé uveden v roce 1974 ve Švýcarsku. V roce 1970 začal také spolupracovat s Podnikovým dechovým orchestrem ŠKODA AUTO v Mladé Boleslavi jako odborný poradce v rámci spolupráce mezi podnikovým orchestrem a Ústřední hudbou Československé lidové armády. V této činnosti se střídal s Jindřichem Brejškem. Tato spolupráce byla nepravidelná až do roku 1981, kdy zde začal působit jako umělecký vedoucí. V této funkci působil až do roku 1995. V tomto období dosáhl orchestr neobyčejných úspěchů v domácích i zahraničních soutěžích. Koncem roku 1980 odešel do důchodu, ale na uměleckém poli pracovat nepřestal. Spolupracoval s celou řadou malých a velkých dechových orchestrů. Byl uměleckým vedoucím velkého dechového orchestru AZNP Mladá Boleslav. Pod jeho vedením orchestr sklízel velké úspěchy nejenom u nás, ale i na zahraničních zájezdech a hudebních festivalech. Po roce 1989 pracoval v komisi pro tvorbu v Ochranném svazu autorském. Také pracoval jako dramaturg v Hlavní redakci hudebního vysílání čs. televize do konce roku 1992.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985, S.164./foto/.;. Málková, J.: Bohdíkovský zpravodaj, roč.9, č.2, 12.4.2011. S. 1 a 7.

Profesor obchod. akademie v Přerově. Autor lyrických básní.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.86.;.

R. 1883 zanechal v Kroměříži soudcovské praxe a věnoval se hospodářské a politické činnosti. Od r. 1884 byl členem obecního výboru a v r. 1887 byl zvolen prvním českým starostou města. Má zásluhu na rozšíření českého gymnázia na vyšší, na založení učitel. ústavu, reálky, hospodářské školy, mlékárenské školy, postavení ústavu pro choromyslné, zřízení starobince, chudobince, zregulování Moravy ad. Úřad starosty vykonával 9 let. Byl dlouholetým předsedou Hospodářské jednoty záhlinicko-kvasické, poslancem říšské rady. Čestný občan řady měst.

Doležal, J. : Hospodářská výstava v Kroměříži 1911. Kroměříž 1911, S. 25 – 29. Foto. ;ZMK 1987, č. 6, S. 118 – 119. ;

Rozená Snášelová. Absolvovala Obchodní akademii v Olomouci, poté VŠP v Opavě a pak vystudovala FFUP v Olomouci a promovala v roce 1963.Studovala češtinu, ruštinu a později angličtinu.. Zprvu pracovala jako středoškolská profesorka v Rýmařově, kde učila češtinu, němčinu, angličtinu. Později na Ekonomické škole v Ostravě. Publikovala v Hostu, Literárních novinách a v periodiku Mosty. Její první knižní debut zmařil rok 1968 a doba normalizace. Byla vykázána ze školství. Publikovala pak články zejména o zvířatech, spolupracovala s manželem, terenním zoologem Ludvíkem Kuncem (1934).. Textově se podílela na zpracování jeho devíti knižních titulů, ponejvíce o šelmách. V roce 1994 debutovala s knihou Rozumbradí. V roce 2006 vyšla v nakladatelství Repronis kniha „Opíjení rohlíkem aneb zlaté oči“ (2006)a o rok později " Děckoviny staromódní a novomódní", kde vzpomíná na své dětství na Hané. Obě knihy ilustroval její manžel Ludvík Kunc.V roce 2014 vyšla pro přátele kniha " Zrcadlo azuroivých dob (2014).

Předsádka knihy. Děckoviny staromódní a novomódní. Ostrava 2007. Galerie rodáků ze dne 9.7.2014. Osobní dopis ze dne 11.7.2014.

Fotografie z osobního setkání v Olomouci dne 22.7.2014.

Lesařinu a myslivost měl dánu takříkajíc do vínku, protože jeho strýcové byli lichtenštenskými fořty a stejné zálibě se věnoval i jeho otec. Není tedy překvapením, že podobným směrem se ubíralo také vzdělání tohoto příslušníka další rodinné generace. Zdeněk studoval 1937–1945 Reálné gymnázium v Prostějově a následně do r. 1949 Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Vzdělání si po dvaceti letech rozšířil studiem ekonomických oborů postgraduálně obory řízení na VŠE, tropické lesnictví VŠZ v Praze a následně složil státní jazykové zkoušky z angličtiny a němčiny. Po absolvování prvotního lesnického vzdělání na vysoké škole nastoupil Zdeněk Kunert do praxe a přes různé funkce se vypracoval až na post ředitele Lesního závodu Buchlovice, kde strávil téměř tři desítky let. Právě s oblastí Chřibů je v největší míře spojena i jeho myslivecká a následně spisovatelská činnost. Píše od r. 1954, črty a povídky do čas. Myslivost, Jihomoravské lesy, Slovácko, Rovnost. Populárně odb. články publikuje v denním tisku, Lesnická práce aj. Podobně jako vždy miloval lesnatou a kopcovitou krajinu Chřibů, vytvořil si silný vztah i k ušlechtilé jelení zvěři, jejímuž chovu věnoval obrovské úsilí. Žírný kraj jižní Moravy se odrazil také v jeho další, řekli bychom gurmánské lásce, kterou je víno, problematika jeho výroby a samozřejmě výsledná degustace toho nejlepšího, co teplé stráně tohoto kraje nabízejí. O tom, že v oblasti umění vládne široce nadaný autor nejen perem, svědčí i skutečnost, že mu vždy bývala velkou zálibou hra na housle a jako mnoho lesníků a myslivců jej na jeho toulkách přírodou provází též fotoaparát, coby nástroj k zachycení svědectví okamžiku, ke zvěčnění dané doby. Ve spolkové myslivecké práci vykonával pan Kunert funkce mysliveckého hospodáře, člena okresních orgánů, lektora a zkušebního komisaře pro přípravu uchazečů o první lovecký lístek a především předsedy Poradního sboru jelenářské oblasti Chřiby. Za zmínku stojí na tomto místě jeho dlouhodobé působení v Redakční radě časopisu Myslivost. Za jeho činnost mu vyla propůjčena řada vysokých mysliveckých vyznamenání, včetně Čestného mysliveckého řádu a Umělecká cena ČMMJ v roce 1995. Autorova publikační činnost je značně obsáhlá a kromě klasické knižní tvorby zahrnuje také řadu odborných příspěvků s lesnickým i mysliveckým zaměřením, odborné přednášky, ale i scénáře, poezii, překlady apod. Z ucelených knižních souborů povídek nesmíme opomenout tituly: Za kloboukem zelený úlomek (1988), Lovy pod Buchlovem (1993), V loveckém okouzlení (1995), Ze strání pod Buchlovem (spoluautor, 2003). V oblasti poezie vydal básnické sbírky : Myslivcův rok a Jak voní réva. V roce 2008 se podílel coby překladatel na vydání knihy Můj rok s liškami, jejímž autorem je německý spisovatel G. Schumann.

Z díla: Za kloboukem zelený úlomek. Praha, SZN 1988.; Biografie: Rakušan, Ctirad: Doslov ke knize. Za kloboukem zelený úlomek. Praha 1988, S. 261–264. ; www.klubautoru.cz

Ing. Zdeněk Kunert

V Olomouci působil v letech 1806–07, věžným a učitel hudby, poté ve Vyškově 1808–1811, od r. 1811 v Kroměříži. Skládal chrámovou hudbu, symfonie.

Československý hudební slovník.I.Praha 1963, S.791.;.

Spisovatel, publicista, autor divadelních her. Dětství a studia prožil v Olomouci, v r. 1968 emigroval do Velké Británie.

Od 1899 zaměstnán ve státní službě jako finanční úředník v Hodoníně, v Brně, 1903–6 v Ostravě a v Novém Jičíně, kde se seznámil s O. Bystřinou. Od 1909 působil jako finanční sekretář berního referátu a komisař inspektorátu v Prostějově. Člen Moravského kola spisovatelů. Většina jeho literárních prací vznikla do r. 1910. Začal básněmi, sloupky a fejetony publikovanými v tisku. Jediná sb. : „Básně“(1908) inspirována zejména dílem Bezruče a valašským folklorem. Řada básní byla zhudebněna L. Janáčkem, E. Asmanem, C. Hrabovským a C. M. Hrazdirou. Na jeviště se dostaly 4 hry: Zkáza, Všichni tři, Za noci měsíčné, Za májového večera. V Ostravském deníku, kam psal fejetony, užíval šifry /rča. V r. 1919 publikoval v olomouckém Našinci. V r. 1919 byl jmenován přednostou berního referátu na Generálním ředitelství v Bratislavě, kde dosáhl titulu vládní rada. 1939 odešel do důchodu. Zprvu žil v Praze, 1958 přesídlil do Bratislavy k' dceři Marii, která se provdala za slovenského spisovatele Ivana Horvátha /1904–1960/.

Kraus, B.: Z literárního rejstříku Maxe Kurta.ZVÚO 1974, č.168, S.24.;Kraus, B.: Prostějovští dramatikové.Štafeta 1981, č.1, S.14  – 16.;Slavík, B.: Písemnictví na mor.Valašsku.O­lomouc 1947.S.291 – 192.;Lexikon české literatury.2/I­I.Praha 1993.S.1064 – 1065.;.

Narozen v Holici u Olomouce. V roce 1944 maturoval na Polívkově reálném gymnáziu v Olomouci. Rok před absolvováním (1949) AVU Praha, prof. Rada- byl vyloučen z politických důvodů. V roce 1950 byl přijat za člena Svazu československých výtvarných umělců. Po vojně pracoval v letech 1952–1955 jako reklamní grafik v Sigmě Lutín. Poté byl ve svobodném povolání. Od r. 1965 – 1968 externí učitel katedry výtvarné výchovy FFUP, vyučoval malbě. V roce 1968 začal učit na Střední umělecké škole v Uherském Hradišti a na podzim t.r. odešel do švýcarského exilu.Jako nezávislý umělec prošel složitou cestou. Počáteční tvůrčí vývoj je spjat s Cézánnovským pojetím malby, později se dopracoval k vlastní svébytné figurálnosti. Figurální abstrakci věnoval i své teoretické stati. V roce 1973 se usadil v Lucernu a založil tam soukromou malířskou školu Kunstseminar Luzern.Tu vedl do roku 1985, kdy odešel do důchodu. Jeho rozsáhlou retrospektivu představilo Muzeum umění v roce 2005.

Výtvarníci a teoretici VVUP 1946 – 1986.Olomouc 1986.;. Kolář, B. a kol.: Slovanské gymnázium literární.Olomouc, Danal 2000.S.378–379. Daněk, Ladislav: Radoslav Kutra. In: Oznámení o Ikarově letu. Olomouc 1998. S.136–139.; Olomoucká kulturní scéna přišla v lednu o dvě osobnosti.In:O­lomoucké listy 2020, č.2. S.8.

Holice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Studoval na nižším Slovanském gymnasiu v Olomouci v letech 1902–1906, žák Josefa Nešvery. Zasloužilý umělec /1955/.

Československý hudební slovník osob a institucí. 1.dP., SHV 1963, S.797.. Umělecký odkaz J.Kvapila. ZVSMO 1986–1987, č.23–24, S.53–54. Hanácké noviny, 1992, 21.04., S.3.;.

V roce 1905 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, poté studoval Přírodovědeckou fakultu KU v Praze, kde r. 1911 dosáhl středoškolské aprobace pro matematiku a fyziku. Od r. 1921 působil jako prof. na reálce, pozd. RG Polívkovo v Olomouci, mimo doby okupace od 1. 4. 1941 –1945. ;

39.Výroční zpráva Polívkova státního reálného gymnázia v Olomouci za školní rok 1947–48.Olomouc 1948.S.3.;.

Profesorem obchodní akademie. Po 1. světové válce působil v zahraniční službě v Anglii, Kanadě, Mexiku a nakonec jako generální konzul Československé republiky v australském Sydney. Diplomat, spisy z oboru obchodnictví.

PNP – LA Česká společnost za velkých válek 20. století.

Člen vlády v prvním Národním shromáždění ČSR.

Pamětní kniha první vlády a NS v Republice československé­.Praha 1919..

Dcera českého úředníka Jana Balíka ve vídeňském ministerstvu obchodu. Přítelkyně Jakuba Demla. Žila ve Šternberku, kde byl její manžel lékařem v zemském ústavu pro choromyslné. Po rozchodu s Dr. Kytlicou, který si přivedl jinou ženu, se přestěhovala k příteli J. Demlovi. Pro literaturu jí získali J. Deml a O. Březina. Dílo: O dětech a zvířátkách a o jiných dětech. /prvotina 1919/;Rodiče a děti /5 díl. rodinná kronika 1927–1931, nedokončena). Překlad povídky z polštiny Edmund Zechenter: Brouček svatojánský (in: Šlépěje VI, S. 193). Zemřela v Tasově (u Třebíče).

Slovník spisovatelů z okresu Žďár nad Sázavou., Velké Meziříčí 1992., S. 229.; Deml, Jakub: Jak jsme se potkali. (1933); Smrt Pavly Kytlicové (1932); Jak jsme se loučili s Pavlou Kytlicovou (1933); Šternberské listy, č.2/1992, S. 10; Hlůzová, Vlasta : osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.75–93.; Olič, Jiří: Čtení o Jakubu Demlovi. Olomouc, Votobia 1993.;