Osobnosti Moravy.eu

Kaplan v Boskovicích r. 1863. V letech 1864 – 1874 působil v Hranicích, kde v roce 1864 vydal první české, tiskem vydané dějiny Hranic nazvané " Památky města Hranic ku stoleté slavnosti posvěcení farního chrámu Páně 24. června 1764". Poté od r. 1874 působil v Bělotíně. Na školách též vyučoval náboženství. Průkopník včelařství na Moravě, autor četných článků o chovu včel.

Podlaha: Bibliografie české katolické literatury.V.Praha 1923.; Sborník SOKA Přerov 1998.;

Rodák z Opavska. Po maturitě na gymnáziu v Ostravě v r. 1919 odešel studovat do Brna na konzervatoř, kterou absolvoval 1924 a pak odešel do Prahy na mistrovskou školu u J. B. Foerstra, kde 1926–1928. Působil v Opavě a v Ostravě, kde 1935–1941 učil zpěvu na reálném gymnáziu v Ostravě. Od r. 1949 působil na Pedagogické fakultě UP, obor skladba kde do r. 1961 a zároveň externě na Vyšší pedag. škole v Ostravě od r. 1943 a od r. 1959 na ostravské konzervatoři. Upravil mnoho slezských a lašských lidových písní.

Československý hudební slovník.II. Praha 1965.S.496.: Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985. S.248. (Fotografie)

Základní školu absolvoval na chlapecké škole NaHradě, vyšší třídy absolvoval na jedenáctiletce ve Starých Hodolanech. V letech 1957–1961 vystudoval na UPOL historii a geografii. Po vojenské službě a krátkém učitelování na základní škole v Těšeticích, nastoupil v r. 1964
na katedru historie FFUP, ved. Kabinetu regionálních dějin. Spoluautor Histor. místopisu Moravy a Slezska (1973–1990), autor odb.článků a recenzí. V r. 1967 obhájil kandidátskou práci. přednášel starší světové dějiny a historickou geografii a kartografii od r. 1990, kdy byl jmenován docentem. Jako uznávaný odborník přednášel geografii a kartografii i na jiných univerzitách a to: v Ostravě a Bratislavě. V roce 2010 odešel na zasloužený odpočinek. D historie UPOL se zapsal i jako vedoucí katedry historie a kabinetu regionálních dějin, proděkan od r. 1990, děkan 1994–1997 i prorektor. Na UPOL působil 46 let. Výběrovou bibliografii jeho rozsáhlé publikační činnosti sestavil J. Šmeral v Acta UPO Historica 33,2007.S. 13–23; a s životopisnými údaji M. Trapl. S. 9–12; a Historiva Olomoucensia 38, 2010. S. 119–121.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.344.; Kartotéka VSMO., Kdo je kdo 91/92 ČR Federální orgány ČSFR, 2.díl, Praha 1991. Kovářová, Stanislava: Odešel doc. PhDr. Jindřich Schulz, CSc.. In: Olomoucký archivní sborník č.20,2022.S. 215–216. (fotoportrét).

doc. PhDr. Jindřich Schulz, CSc.

Do školy chodil v Kostelanech a poté absolvoval roční ZUŠ lesnickou ve Strážnici. Poté odešel studovat SLTŠ do Písku. Zde byl členem horolezeckého oddílu a poznal skály. Po maturitě odešel na vojnu a po dvou letech odešel na Téryho chatu, kde se z nosiče záhy stál chatár. V roce 1967 se vrátil do jižních Čech a zakotvil v Českých Budějovicích, kde pracoval u Lesprojektu s cílem tvořit lesnické plány a mapy. Po 35 letech odešel do důchodu a plně se soustředil na vydání knihy. Vyšla v roce 2017 s názvem Upřenost. O pět let později vyšel autobiografický román Před lesem pokleknu!

http://www.ctenizpisku.cz/…k-frantisek/ Skopík,Fr.: Upřenost. České Budějovice, Basta 2017. http://otavinka.blog.cz/…0-narozeniny Skopík, Fr.: Před lesem pokleknu! České Budějovice, Basta 2022.

Narozen v obci Šebrov (n. Šebrov-Kateřina na Blanensku). PhDr. Arnošt Skoupý, CSc. působí na Katedře historie FFUP v Olomouci v oboru Obecné dějiny novověku. Je autorem sylab: Přednášky k dějinám 19. století, Didaktika děje. Napsal řadu článků v odborném a vlastivědném tisku, monografií a učebnic dějepisu. Spolupracuje též s nakladatelstvím Prodos. Je členem Centra pro československá exilová studia při Katedře historie FFUP a zabývá se zejména českým exilem ve Švýcarsku a krajanskými spolky.

Kartotéka VSMO. CMO 2017

PhDr. Arnošt Skoupý, CSc.

Slezský kulturní pracovník, prof. dějin. Působil na gymnáziích v Opavě a v Přívoze. Usiloval o posilování národního vědomí studentů. Po vzniku Československa se věnoval politické činnosti jako poslanec (1918) a později senátor Národního shromáždění. Byl kustodem Muzea Matice opavské.

Ficek: Biografický slovník širšího Ostravska.seš.1..OK Prostějov.

Hráč na bicí nástroje. V MFO působil od 15.5.1945 do 4.11.1966.

Kartotéka členů MFO.

Narozen v Kunčičkách (n.m.č. města Ostravy).

Dlouholetý ředitel Hudební školy v Jeseníku.

Kmoníčková, E. : V roce 1994 zemřeli. Brno MZK 1995.

Na přelomu let 1937–1938 založil s dalšími spolužáky první swingový soubor v Olomouci " Cholera Boys", kde hrál první trubku. Účinkovali především na studentských akcích, zajížděli hrát do Prostějova. V roce 1939 maturoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu. Poté studoval v Praze a působil jako redaktor hudebního vysílání Československého a Českého rozhlasu.

Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985.S.257–258. Encyklopedie jazzu..III. Praha 1990.S.488–489. V sýpkách ducha. Olomouc 1992. Zedník, M.: Vzpomínky protkané swingem.II. Olomouc 1988.

Do Loštic přišel jako 24 letý mladík, aby vystřídal varhaníka Edmunda Švece. Zde našel svou životní partnerku Bohumilu Pavlátovou, se kterou se roku 1937 oženil a měl s ní dceru Zdeňku.. Skládal a upravoval kostelní písně pro zpěv i orchestr. Vypomáhal v olomouckém divadle hro na lesní roh. Kromě toho, že byl varhaník, rozšířil pěvecký sbor a chrámový orchestr a založil dětský pěvěcký sbor. Založil Mladou dechovku, velký taneční orchestr a malý zábavní soubor. Pod názvem " Smětáci" vystupovali v širokém okolí. Jejich logem byl směták. Zpívanou mši svatou, řízenou J. Smětákem vysílal z loštického kostela československý rozhlas. Z jeho líhně vyšlo mnoho muzikantů, např. Květoslav Pecha a Lubomír Švec, absolvěnt brněnské konzervatoře ve hře na trubku. Oba působili jako profesionální hudebníci v Moravské filharmonii Olomouc. Zkoušky kapely bývaly u Smětáků v bytě, u Řmotů a na Růžku. V roce 1951 se orchestru ujímá Květoslav Pecha.

Fialek, Petr: Loštice ve fotografii do roku 1948. Mohelnice, Křupka 2007. S. 32.

Významná osobnost olomouc. kulturního života, autor řady publikací o Olomouci'zabýval se českou hudbou 19. století;

• ix-: Vzpomínka na profesora Roberta Smetanu.=Stráž lidu,1988, 18.10., S.4;

Kdy-kde-co v Olomouci, 1984, srpen, S.14; Kmoníčková, Eva: V roce 1988 zemřeli.Brno, SVK 1989, S.70;

Zdeněk, jako třetí, nejmladší syn Leopolda a Marie Smiřických. Celý život prožil v Dřevohosticích. Jeho otec působil jako odborný učitel a později jako ředitel dřevohostické školy. Zdeněk Smiřický na Univerzitě Palackého v Olomouci vystudoval obor český jazyk – dějepis – speciální pedagogika. Promoval r. 1970. Působil na základních školách v Bystřici pod Hostýnem a v Dřevohosticích, později vyučoval na speciální škole v Bystřici pod Hostýnem a působil též jako ředitel Zvláštní školy Holešov. V roce 1986 se stal členem Základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu v Dřevohosticích, v roce 1989 byl zvolen jejím předsedou. Je též místopředsedou Okresního výboru ČSBS v Přerově. Spoluzakládal Vlastivědnou společnost Žerotín Dřevohostice v roce 2004 a byl zvolen jejím předsedou. Společnost byla zaregistrována 15. 2. 2005 jako občanské sdružení. Zdeněk Smiřický je též významným vlastivědný pracovník, regionální historik a publicista. Je autorem vlastivědných publikací, mnoha článků a studií uveřejněných v denním tisku, ve zpravodajích a ve sbornících. Stať o pamětihodnostech městečka Dřevohostice pro turistického průvodce – „Hostýnské vrchy, Vizovické vrchy " (Olympia, Praha 1988 ); "Národopisná výstava záhorské lidové kultury v Dřevohosticích 1893“  – (Studie Muzea Kroměřížska,1992); „Alois Horký – hrdina 2. zahraničního odboje z Dřevohostic“  – ( Sborník SOKA Přerov 2004) „Profesor Josef Sytko / 1828 – 1922 / "  – (Sborník SOKA Kroměříž , 2005); " Pár střípků z rodinné mozaiky " – / Lubomír Smiřický / – alm. Z paměti literární Olomouce, vydala VSMO, editor Bohumír Kolář Olomouc 2006 " Leopold Smiřický – Einšpígl / 21. 2. 1907 – 30. 4. 1990 / – pedagog, odbojový, vlastivědný a kulturní pracovník“ ( SOKA Přerov , 2007); „Josef Sytko / 1828 – 1906 / , profesor Slovanského gymnázia v Olomouci, národní buditel“ ( Vlastivědný věstník moravský, č. 3, 2007 ) Publikace : " Užití současného spisovného jazyka českého v práci kronikáře" – / metodický materiál – Muzeum Komenského Přerov 1986 / „Vítejte u nás v Dřevohosticích“ – vlastivědný sborník ke stému výročí národopisné výstavy Hostýnského Záhoří  – / OÚ Dřevohostice 1993 / „50 let požárního sboru Turovice 1939 – 1989“  – / ČSPO Turovice 1989 / „120. výročí založení sboru dobrovolných hasičů Dřevohostice 1884 – 2004 "  – / Obec Dřevohostice 2004 / stať " Z historie městečka Dřevohostice“ v knize Jana Trojana „Josef Schreier / 1718 – ? / – podivuhodné osudy života a díla zapomenutého moravského skladatele a kantora“  – kompletní realizace publikace – / Votobia Olomouc 2005 / Jan Trojan: „Missa pastoralis / in C boemica /  – Osudy moravské vánoční mše z 18. století“ Zdeněk Smiřický :" Z mozaiky pamětihodností městečka Dřevohostice "

• kompletní realizace publikace  – / Vlastivědná společnost Žerotín Dřevohostice 2008 /

Zdeněk Smiřický : " Z historie obce Turovice" / Vlastivědná společnost Žerotín Dřevohostice 2009 / Novinové články – studie o historii, osobnostech a kultuře: 250 článků článků o historii a kultuře v „Kulturním zpravodaji střediskové obce Dřevohostice“ 1979 – 1990 , „Kulturním zpravodaji“ – OÚ Dřevohostice 1991 – dosud , ve „Zpravodaji Města Bystřice pod Hostýnem“ , ve dvouměsíčníku „Bystřické pokroky“ , v „Holešovsku“ – kulturním zpravodaji Města Holešova, v denním tisku „Nové Přerovsko“, " Týdeník Kroměřížska", „Katolické noviny“, Naše rodina, "ZVUK zlínskéhop kraje " – časopis pro kulturu Zlínského kraje.

Galerie rodáků a nejen jich – dokum. list. 21.10.2009.

Mgr. Zdeněk Smiřický

Její rodiče byli profesionálními herci. Základní vzdělání získala v Opavě odkud se pak s rodiči přestěhovala do Brna. Vystudovala dramatické oddělení konzervatoře v Brně a absolvovala v r. 1970. Poté studovala JAMU, obor herecký a muzikálový. Od r. 1974 členka činohry Státního divadla v Brně. Spolupráce s rozhlasem a televizí.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S.353–356.;

Bratr kněze Miroslava. V r.1953 maturoval na reálném gymnázia v Přerově. Promoval 1958 na KU Praha, 1959 rigor.práce na FFUP. Od 15.3.1958 prvým okresním archivářem ONV v Olomouci. Autor vlastivědných knih o Olomouci. Bibliografie jeho prací v ročence OA Olomouc za r. 1985.;Ředitel okresního archivu v Olomouci do konce roku 1997; Laureát Ceny města Olomouce.

Roubic, A. : PhDr. Vladimír Spáčil padesátiletý. ZVSMO. 1985, č. 21 – 22, S. 32 – 33. ;. Hoffmannová, Jaroslava: Biografický slovník archivářů českých zemí, Praha: Libri, 2000.,

Středoškolské studium  – gymnázium v Prostějově byl nucen přerušit v roce 1943, protože byl nacisty totálně nasazen na " technische Nothilfe". Gymnázium dokončil maturitou až po válce v roce 1945.Poté studoval Masarykovu univerzitu v Brně, na které promoval r. 1950. O rok později získal PhDr a začal pracovat jako archivář na zámku v Janovicích u Rýmařova, kde zejména jeho přičiněním vznikl základ archivu Olomouckého kraje. V roce 1958 byl jmenován ředitelem Okresního archivu v Šumperku. Od roku 1959 pravidelně publikoval ve sborníku Severní Morava. Stál u zrodu Kulturního měsíčníku Šumperka, kde působil jako předseda redakční rady až do smrti. V roce 1976 odešel pracovat do Vlastivědného ústavu Šumperk, kde působil do března 1990. Od r. 1992 dojížděl do Opavy na Slezskou univerzitu přednášet a r. 1993 získal docenturu. na UP v Olomouci.V de­vadesátých letech se výrazně angažoval v Moravskoslezské křesťanské akademii a díky svým jazykovým schopnostem i v partnerské spolupráci města Šumperka s německým městem Bad Hersfeldem. Jeho erudovanost v Řádu německých rytířů jej předurčila i ke členství ve Společnosti přátel hradu Bouzova, kde byl zvolen čestným členem. Řadu let byl i městským kronikářem v Šumperku a o jeho dějinách napsal stovky článků i několik knižních monografií. Redaktor regionálních periodik i aktivista Filmového klubu, Socialistické akademie..V roce 2004 obdržel in memoriam Cenu města Šumperka.

Vlastivědné listy 1987, č.2, S.45./fotogra­fie/.;. Balatková, Jitka: Docent PhDr. František Spurný, CSc. slaví sedmdesátiny. In: Severní Morava, vl.sborník,sv.73, Šumperk 1997. S.65–69. BSSSM, seš. 7 (19.).Ostrava 2005. S. 126–129. (Bibliografie). Štipl, Ctirad: Historik František Spurný. In: Ročenka 2010 1990–2010 * 20 let SACB Vydala Společnost přátel hradu Bouzova ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Šumperku.. S.24–25.

Doc. PhDr. František Spurný, CSc.

Studoval konzervatoř a AMU v rodišti a v letech 1969–1973 bohosloveckou fakultu UP v Olomouci. Působil ve Šternberku v letech 1975–1979, od roku 1985–1990 ve Velké Bystřici a poté zakotvil v Olomouci na Nové Ulici. Skládal symfonickou hudbu, upravoval lidové písně a spolupracoval s rozhlasem. Od roku 2002 byl členem Prostějovské komendy Řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Zemřel 5. listopadu 2007 v Olomouci a pohřben byl v rodišti.

Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013, č.6, S.4.

V letech 1895–99 studoval učitelský ústav v Kroměříži. Poté učil v Prostějově, od r.1900, po r.1918 působil v Brně.

Fric, O. : Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku. Kroměříž 1941. ; Stárek, Z. : SČS II. Praha 1982. S. 530. ;.

Pocházel rodiny známého výtvarníka a pedagoga Eduarda Stoklase. Maturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a poté v Praze moderní filologii na UK. Zprvu působil jako středoškolský profesor V letech 1907–1909 učil češtině na němec. obch. akademii v Olomouci, působ. na RG v Holešově a Val. Meziříčí, od r. 1909– l963 v Litovli, střed. prof. na G v Litovli 19O9–1941, učil češtinu a němčinu. Založil loutkové divadlo v Července u Litovle. Sbíral pověsti z Hané a Litovelska. Zajímal se o lidový kroj.

Z díla: Kytička pověstí z Litovelska.Il­.A.Kučera.Lito­vel, Musejní rada 1929.63 s. Minulost.Verše­.Litovel, vl.n.1933.113 s.

Biografie: Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP 1987.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku. 1937. Rusínský, M.: Průkopník rozhlasové estetiky.-In: Osmdesát let gymnásia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981, S.101–103. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 126.

'

Narozen v Hodolanech u Olomouce. Tzv. „zázračné dítě“, již ve třech letech hrál na veřejnosti, v' letech se stal žákem prof. konzervatoře v Praze Jana Mařáka, od r. 1932 se jeho výchovy ujal Jaroslav Kocián. V 9 letech poprvé vystoupil s Českou filharmonií. V r. 1931 se rodina přestěhovala do Prahy. V Olomouci se geniální houslista objevil již jen na koncertě Žerotína 23. 9. 1935, kde vystoupil doprovázen sestrou Ljubou. Od r. 1938 žil v cizině. 1938 vyhrál v Londýně Fieschovu soutěž, 1939 přijal místo soukr. učitele hudby belgické královny Alžběty v Bruselu. 1942 vystoupil s ČF v Praze.

• t-: Památce zapomenutého rodáka. Kdy, kde, co v Olomouci, 1987, listopad, S.34–35.;.

Hodolany jsou částí města Olomouc.

Po ukončení vysokoškolských studií pracoval na Biologické fakultě UK v Praze. Poté v Laboratoři ČSAV. Po roce 1980 přešel do Českých Budějovic a stal se jedním ze zakladatelů vědeckých pracovišť Akademie na jihu Čech. V roce 1983 založil Laboratoř biomatematických metod AV ČR. Profesorem byl jmenován až po roce 1990. V letech 1990–1993 se stal Prof. RNDr. Straškraba, DrSc místopředsedou ČSAV, a předsedou Koordinační rady Sdružení biolog. ústavů ČSAV v Českých Budějovicích. Později prorektorem Jihočeské univerzity a hostujícím profesorem. Své pznatky publikoval ve 100 primárních publikacích a je autorem 3 knih.

Akademický bulletin 2000/09 ČBS. Praha 1992. S. 664.

Autor rukopisu německy psaných dějin města Přerova.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov 1993;.

Stud v Brně 1910–1911 Janáčkovou varh. školu, do r. 1914 ve Vídní Ústav pro církevní hudbu. Působil jako ředitel kůru v Senici 1919–21, Cholině do 1923, Litovli do 1935. Zde též vedoucím soukromé hudební školy. Založil smíšený sbor. Poté působil v Praze. Skládal chrámové skladby.

Československý hudební slovník .II.Praha SHV 1965, S.630.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.ii.Praha 1982, S.539.;

Narodil se v rodině správce šlechtického panství. Vychodil farní školu v rodišti a gymnázium v Uherském Hradišti. Poté 2 roky studoval filozofii ve Vídni a dále bohosloví v Olomouci. Nižší svěcení přijal v roce 1700 a 1702 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1701 vypomáhal jako jahen v Pavlovicích a t.r. se stal v Dřevohosticích zámeckým kaplanem u svého mecenáše hraběte Jiřího Fridricha z Oppersdorfu, moravského zemského hejtmana. Roku 1703 byl jmenován farářem v Pavlovicích, kde působil až do své smrti. Jeho první knižní prací byl spis o původu Moravanů a jejich dějinách přinášející i mnoho informací o Olomouci a Velehradu " Mercuries Moraviae memorabilium." (Posel moravských pamětihodností, 1705). Dějiny olomouckého biskupství jsou podány ve spisu „Život sv. Cyrila a Metoděje“(1710). Také upravil životopis Jana Sarkandra, který vyšel v knize „Rubín Moravy“ (1712). Díla byla psána latinsky. V rukopisu zůstal Domácí lékař. Za kněžskou a spisovatelskou činnost byl oceněn titulem apoštolský protonář s právem nosit biskupskou mitru. Stal se též rytířem zlaté růže. V roce 1992 byla odhalena na farním úřadě v rodišti pamětní deska a busta. Jeho jménem též pojmenována ulice v rodišti.

Literární místopis Přerovska ;.Lexikon české literatury. 4. díl. S-Ž. Praha, Academia 2008. S. 393–394.; Sába, Fr.: 650 let brumovské farnosti. 1992. ;

Po absolutoriu houslového oddělení na konzervatoři v Praze u slavného Otakara Ševčíka se stal v roce 1901 koncertním mistrem operního orchestru v Oděse. Začal také učit na housle a dirigovat. Po návratu do vlasti byl v letech 1919–1939 po boku Václava Talicha dirigentem České filharmonie. Jako hostující dirigent řídil poprvé Moravskou filharmonii 9.9.1946 (Má vlast) a v říjnu téhož roku byl jmenován šéfdirigentem orchestru. S nevšedním elánem se pustil do budování Moravské filharmonie, s níž poprve vystoupil na Pražském jaru v květnu 1950 a opětovně za další 4 roky. Do historie MF se výrazně zapsal především autentickým prováděním ruské hudby, ale jeho oblíbenými autory byl též Dvořák, Suk, Novák a Janáček. Kromě olomouckých abonentních orchestrů dirigoval v Ostravě, Brně, Bratislavě. Vyvrcholením Stupkovy umělecké činnosti se staly koncerty v Moskvě a tehdejším Leningradě v květnu 1954. Po desetiletém dirigování MFO dále přijížděl jako host dirigovat MF, přičemž v roce 1965 řídil dokonce tři koncerty. Krátce poté skonal ve věku 86 let. Na jeho počest byla po něm pojmenována jedna z olomouckých ulic a základní škola na ní.

(mry): Vzpomínáme. Kdy-kde-co. Olomouc 2014.S.2–3.

Tedražice na Šumavě.

V roce 1886 maturoval na němec. G v Kroměříži, 1886–87 studoval bohosloví v Olomouci, do r. 1891 v Římě, doktorát filozofie. , do r. 1895 fyziku v Praze, rok elektrotechniku v Darmstadtu. 1902–1932 prof. elektrotechniky na České technice v Brně. Taky rektorem MU. Světová autorita tohoto oboru. Věnoval se též akustice a hudbě, zejména ladění klávesových nástrojů. Konstruoval harmonia, což konzultoval také s Leošem Janáčkem. Přispíval do Hudebního slovníku a přednášel též krátce na brněnské konzervatoři.

ČSHS II.Praha 1965.S.646 – 647.

prof. PhDr., Dr.h.c.