Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Novém Rousínově (n.Rousínov).Stud­.piaristic.G v Kroměříži, od r.1821 bohosloví v Brně, 1827 vysvěcen na kněze, kaplanoval v Olbramicích, 4 roky v Komárově u Brna. R.1837 profesorem na bohosloví v Brně.Literární činnost: nábožen.spisy původní a překlady, vydal 4 sbírky básní: Básně;Růže a trní;Sebrané básně;Nové básně.Dvacet let sbíral na Moravě a ve Slezsku národní písně, sebral 873 písní a nápěvů.Založil mor.katol.deník Hlas /1849/, Brno;vydavatel­.spolek Dědictví Cyrilometodějské, 1848. R.1865 vyz­namenán ve Vídni čestným doktorátem. Pohřben v Brně.

Sušil, F.: Moravské národní písně.Praha, Vyšehrad 1951/fotografie, s.769/;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.3.Opava, 1979, s.103.;Neruda, Jan: Podobizny.1.Praha, 1951, s.393–395.;Vychodil, P.: Z doby Sušilovy.Sbírka dopisů.Brno 1917.548 s.=sig.N 1479 ÚpD;Českos­lovenský hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, s.647–648.;Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911, s.59–63.;.

Maturoval na reálném gymnáziu v Praze. V důsledku uzavření vysokých škol nemohl dále studovat (1940). V letech 1945–1948 absolvoval Státní školu archivní v Praze a souběžně studoval (1945–1949) české dějiny a pomocné vědy historické na FF Univerzity Karlovy. Studoval při zaměstnání , studia ukončil v roce 1953 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Potom pracoval ve Slezském studijním ústavu v Opavě (1949–1950). Dále jako pomocný dělník v podniku Dřevovýroba Opava. V roce 1952 pověřen vedením Zemědělsko-lesnického archivu v Opavě. 1.října 1959 přešel do Okresního muzea v Kroměříži. V roce 1960 se stal ředitelem Městského muzea v Holešově a po roce 1979 pracoval jako vedoucí historik v Muzeu Kroměřížska. Dílo rozsáhlé a pestré – bibliografie na 700 položek( viz Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1991/3, s.41–59). Věnoval se i pracem archivním, ale i dějinám církevních řádů zejména řádu piaristů. Porornost věnoval i postavám židovského původu. Dílo uvedeno v článku.

Fišer, Zdeněk: Historikův osud. K úmrtí PhDr. Josefa Svátka. In: Časopis Matice moravské, r. 116, č. 2, 1997, S. 556–560.

Studoval AVU v Praze u O. Nejedlého. Krajinář, figuralista, autor zátiší. Akademický malíř Eduard Světlík bydlel od r. 1934 ve vile podle architekta Josefa Poláška, na Březinově ul.č.4 v Kroměříži, dnes zařazenou mezi Slavné vily.

Moravské osobnosti umění a kultury REGO/SVKOL;. Výtvarní umělci města Přerova. Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007.;

Vysvěcen 1898 v Olomouci, sídelní kanovník olomoucký. Šéfredaktor Našince a Lidových listů. Msgre. Od r. 1910 jednatel spolku Matice Cyrilomětodějské a dlouhá léta předsedou Matice svatokopecké. František Světlík patřil mezi vedoucí osobnosti katolického modernismu v Čechách a na Moravě a přispěl k její přeměně z literárně uměleckého uskupení na teologické reformní a sociální hnutí. Světlík výrazně přispěl k integraci katolických politických stran v Československu a napsal chartu Československé strany lidové, později i její program. Od svého zvolení do národního shromáždění v roce 1924 byl aktivní ve výboru pro zahraniční politiku v Poslanecké sněmovně. Dal základ zahraniční politice strany, která podpořila orientaci Beneše. Světlík podporoval demokratickou politiku a podpořil strategii prezidenta Beneše na konci 30.let. Těžká choroba a celkové fyzické selhání pravděpodobně vysvětluje jeho podporu Národní frontě na počátku roku 1948 a jeho iluze o poválečné roli SSSR . Navzdory tomuto faktu patří mezi výrazné osobnosti v dějinách Československé strany lidové. Položil základy jejího programu, novinářiny i zahraniční politiky.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké 1949.Olomouc 1949.S.51.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962.S.258.;Kdy kde co, prosinec 1995. S.2.. Marek, Pavel – Trapl, Miloš: Nástin života a díla katolického politika a novináře. Rosice u Brna, Gloria 2001.;

V rodišti absolvoval střední školu, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1915, poté působil jako supl. prof. a prefekt na arcibibiskupském gymnáziu v Kroměříži, od r. 1917 studoval ve Vídni filosofii, latinu a řečtinu až do r. 1918. Pak vstoupil do duchovní správy a působil v Ivanovicích, ve St. Vsi nad Ondřejnicí u Ostravy a v Přívoze od r. 1926, kde též katechetou na měšťanské škole. Literárně činný od mládí, parafráze národních písní, psal povídky, verše, překládal Goetheho, psal biografie a romány. Publikoval v časopisech Našinec, Ostravský kraj, Náš domov, Anděl strážný, Říše boží ad. Členem Družiny literární a umělecké v Olomouci od r. 1928, od r. 1929 člen výboru.

Poselství.Olomouc 1938.S.356–357.;Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949.;Biografický slovník.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995. S.114.;

Rodák z Olomoucka. Studoval na gymnáziu v Olomouci, maturoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži r. 1935. Poté studoval bohosloví a byl v r. 1940 vysvěcen v Praze na kněze řádu premonstrátů. Znalec 16 jazyků. Vynikající hudebník. V r. 1950 byl internován, vězněn a pak nucen k velmi nuznému životu mimo kněžské povolání.

• mt-: Výročí dne.Hanácké noviny, 3.12.1994; Štěpánovská výročí. Naše noviny, 11/1999, č. 209. S.6.

1931–34 prof. maďarštiny na vojenské akademii v Hranicích, 1937–1938 velitel praporu v Kroměříži. Čestný občan města Kroměříže a Olomouce Prezident Československa.

Kožnar, V.: Ludvík Svoboda.Praha 1975.; ČBS.Praha 1992.S.675.;; Kadlec, V.: Podivné konce našich prezidentů.Hradec Králové 1991.;.

Ing. Marie Svobodová, CSc., po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Brně studovala Agronomickou fakultu VŠZ Brno, 1966–1970 působila v Kroměříži ve Výzkumném ústavu, kde se připravovala na aspirantské studium. Od roku 1970 žila v Prostějově, kde 1973–1990 pracovala v Okresním kulturním středisku, 1991–1995 ve funkci vedoucí referátu kultury Okresního úřadu v Prostějově. Dne 13.3.1995 byla jmenována do funkce ředitelky Okresní knihovny v Olomouci, kterou vykonávala do 10. 7. 2000. Nyní zabezpečuje konzultační a informační služby pro neziskové organizace.

Dokumentační list ze dne 18.9.2000. http://otavinka.blog.cz/…ie-svobodova

Roku 1868 zanechal po otcově tragické smrti studia medicíny a začal hospodařit na rodinném statku v Seničce, kde byl 1879–1885 starostou. Šířil zemědělskou osvětu, mj. založil pěstování chmele na Litovelsku. V roce 1885 byl zvolen poslancem zemského sněmu za soudní okresy Litovel a Konice a tento mandát si podržel až do roku 1906. V roce 1890–1910 působil jako poslanec říšské rady ve Vídni, kde zastupoval politické okresy Litovel, zábřeh a Moravskou Třebovou. 1893 založil v Litovli Rolnický akciový pivovar a 1897 Hospodářské družstvo. Od roku 1898–1903 vydavatel a šéfredaktor Selských listů v Olomouci, 1903–1924 Selské stráže v Litovli. Patřil k zakladatelům a vůdčím osobnostem agrární strany na Moravě.

ČBS.Praha 1992.S.677.;Koudela Miroslav: Paměti obce Choliny.Olomouc, Danal 1996.S.34.;Šik, Lubomír: Litovelská výročí r.1997.Litovelské noviny, 1997, č.1, S.6–8.;'

V roce 1951 abs.VŠUP Praha, 1951–53 spec.šk.malíř.a restaur.technik, AVU Praha, 1954–1958 aspiratura AVU Praha.1968–1971 externí učitel na KVTV FFUP, obor restaurátorství­.Výsledky své práce vystavuje, odborná publicistika.Vlas­tní malířská tvorba.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Studoval gymnázium v Kroměříži, poté práva na UK Praha. Stal se novinářem, dopisovatelem několikerých listů, Moravské Orlice, Lidových novin, v r. 1907 ve Frýdku jako zpravodaj LN. Mor. Orlice, olomouc. Pozoru. Necelý rok vedl Noviny těšínské /1907–1908/. Publikoval pojednání o včelařství, právnické otázky, soudničky. Zemřel ve Skalici u Frýdku (n.m.č. Frýdku-Místku).

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.127–128.;.

Učitel hudby v Uher. Brodu, 1920–1929 ředitel kůru Holešov, 1929–1948 učil na uč. úst. Kroměříž, sbormistr spol. Podhoran v Holešově a Kroměříži, 1948–1950 přednášel na UP Olomouc

Fric, O. : Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku. Kroměříž 1941. ; Stárek, Z. : SČS II. Praha 1982. S. 559. ;.

Předseda projektové a inž. společnosti Pam Ar Brno. Zaměření: rekonstrukce sídel od malého urbanismu po památkové soubory a jednotlivé objekty. Real. : novostavby, rodinné domy, chalupy, drobná architektura. Účast na rekonstrukcích: Helfštýn, Boskovice. Rekonstrukce a dostavba České spořitelny Kroměříž, rekonstrukce Moravského divadla Olomouc. Externí pedagogická činnost: FA VUT Brno, přednášky úvodu do projektování, ved. ateliéru rekonstrukcí památek.

Kdoje kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.173.;.

Narozen ve Staré Vsi u Přerova. Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován r. 1936, od 1945 působil v Kroměříži,

SOKA Přerov, .Katalog kněží arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949, S.82.(uvádí narození 14.3.).;.

V době první světové války byl dobrovolníkem v čs. vojsku na Rusi, s nímž se dostal do Francie, kde se účastnil bojů. Do vlasti se vrátil jako nadporučík a sloužil u 6. hanáckého pluku v Olomouci. V roce 1938 jako podplukovník přednášel taktiku na dělostřeleckém učilišti. V roce 1939 byl pověřen z nejvyšších míst velitelskou funkcí ve vojenské organizaci odboje. Působil jako tiskový mluvčí a referent na tehdejším okresním úřadu v Prostějově a stal se krajským vedoucím Pořadatelských sborů, z nichž se organizovala vojenská odborová skupina Obrana národa. Jeho zástupcem a úzkým spolupracovníkem byl štábní kapitán Jan Skokánek, rodák ze Střížova (1900–1944), oba bydlící t.č. v Olomouci. Spolupracovali také s odbojovým hnutím na Olomoucku, např. v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova , Kožušan, Velké Bystřice,
Věrovan, Nenakonic i s dalšími místy. Podplukovník Šimek spolupracoval rovněž s plukovníkem Františkem Krátkým (1893–1942). První velezrádná aféra na Olomoucku, spojená s činností pořadatelských sborů, měla za následek zatčení řady významných osobností i jejich mučení a následné popravy. Dne 4. prosince 1939 byl podplukovník Šimek zatčen gestapem a tři roky vězněn v Olomouci, Přerově, Reichenbachu, Wohlau, Dietzu a Vratislavi. Dne 3. listopadu 1942 byl postaven před německý lidový soud a odsouzen k smrti. Poprava byla vykonána 5. 3. 1943 Urnová schránka je uložena na olomouckém ústředním hřbitově a pamětní deska s jeho jménem i dalšími popravenými je umístěna na budově vojenské správy v ulici 1. máje v Olomouci. S ulicí jeho jména se setkáme také v místě jeho rodiště.

Cekl, J.: Kraj, jímž táhla válka. Olomouc 1945. * Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. S. 160. * Rodinné dokumenty a vzpomínky pozůstalých.Rkp. Ševčíková, H.: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013.S.4.

Maryčka Šimková byla tetou mého manžela Jana Ševčíka.

Narozen na Pardubicku. Při povolání obchodního cestujícího poznal Moravu (Konice, Olomouc.Brno, Kyjov, Uherské Hradiště). Od r. 1948 v Olomouci bydlel. V Olomouci uložena jeho pozůstalost.Ko­respondence s Aloisem Jiráskem, a P.Bezručem.

'

Dohnal, Vít: Archeolog Antonín Šín./foto/.-ZVÚO, 1970, č.148, S.18–20.;.

V letech 1897–1905 studoval gymnázium v Kroměříži, bohosloví v Olomouci 1905–1908, žák J.Nešvery.Angažmá v ND Praha-od 6.1.1909–1910.Sólista ND Praha1911–13, Brno 1917–1932, učitel ve šk.Filharm.sboru Beseda brněnská, divadelní revue -hanác/figurka stréčka Křópala z Břochovan;film, rozhlas.

Stratil, V.: Bratři pěvci Šindlerové.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.40.; Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965.S.697.;.

Hráč na křídlovku a pozoun, po r. 1918 u vojenské hudby v Kroměříži až do r. 1933. Za okupace městským kapelníkem v Prostějově, kde učil též na hudební škole. Po r. 1945 dirigent hudby Vojenské akademie v Hranicích do r. 1948, od r. 1956 žil v Praze-Karlíně. Byl spoluzakladatelem Ústřední hudby ministerstva vnitra. Psal pochody a valčíky.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.700.;. Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.151.;

Od roku 1939 v Olomouci-Řepčíně – malířské počátky, později působil v oblasti Konicka-hlavně malba krajin v terénu. Vystudoval VSPŠ Praha Podmokly, UP-Ped. fak. 1949– prof. Kučera, Mokrý, Navrátil, Vydra, Zrzavý. Člen Unie výtvarných umělců od r. 1991. Nositel Ceny města Olomouce, v oblasti výtvarného umění za rok 2007.

V letech 1991–1995 studoval gymnázium v Litovli. Po maturitě studoval středověkou archeologii na Slezské univerzitě v Opavě a poté na Katedře archeologie Západočeské univerzitě v Plzni. Od r. 1999 zaměstnán v Památkovém ústavu v Olomouci jako archeolog v Oddělení archeologických výzkumů. Mgr. Pavel Šlézar provedl řadu záchranných výzkumů městských jader a opevněných sídel v regionu střední Moravy. Specializuje se na středověkou archeologii. Je řádným členem European Association of Archaeologits. Publikuje časopisecky v odborném a vlastivědném tisku.

Písemné sdělení , únor 2010.

Narozen v Toveři u Olomouce v rodině malíře Františka Šnajdra. Základní škola v Dolanech u Olomouce – 1944 – 1953. Od dětství výtvarná i hudební činnost. 1953 – 1956 Vojenská hudební škola v Liberci, obor Lesní roh a klavír. 1956 – 1961 za hudební školu služba u Vojenské hudby v Olomouci, současně soukromé studium horny u prof. Zdeňka Drmoly z Konzervatoře hudby v Kroměříži. 1960 svatba s Kamilou Dosoudilovou – 1961 syn Miroslav, 1964 dcera Kamila. V roce 1961 po konkurzu hráčem 3. Lesního rohu v Moravské filharmonii Olomouc, od roku 1968 1. Hornistou tamtéž. 1962 – 1967 studium na Konzervatoři v Brně, opět lesní roh u prof. Františka Psoty. Celý život se věnuje hudbě a malbě. První profesionální výstava: Výstava nových autorů v r. 1965 v Olomouci. Jako sólista provedl s Moravskou filharmonií Koncerty pro lesní roh a orchestr Paula Hindemitha, Josefa Haydna a Richarda Strausse. Do penze z Moravské filharmonie odešel v r. 2001. Výtvarná činnost – Skupina Ohnisko 1963 – 1965, kandidát Svazu československých výtvarných umělců 1968 – 1971, v českém fondu výtvarných umělců 1972 – 1991, Svaz českých výtvarných umělců 1989 – 1990. Dále TT klub v Brně od r. 1990, Spolek olomouckých výtvarných umělců od r. 1991 a Umělecká beseda v Praze. Řada kolektivních a samostatných výstav u nás i v zahraničí.

/peč/: Živé doteky štětce.ZN, 1983, 18.5., S.2.; ZKVMO, 1983, č.223, S.9.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti, Olomouc 1989. /foto/; ČBS XX. stol., 3.díl, Praha 1999; ;

Narozen v obci Solopysky u Sedlčan (n.m.č. města Sedlčany). Stal se členem piaristického řádu, v němž později působil jako pedagog. Do řádu přijat v Lipníku nad Bečvou r. 1831, ordinován v Praze r. 1838. Oktavius- jméno řeholní. 1844 dosáhl doktorátu svobod. umění a filozofie na UK Praha. Působil 1831–2 v Lipníku, 1832–33 v Staré Vodě u Libavé, 1833 – 1834 v Kroměříži. Na stáří opět žil v kolejích piaristic. řádu v Lipníku 1870–72, a v Libavé 1869–1870.

Svátek, Josef: Nad dílem astronoma a meterologa..ZVÚO, 1964, č.116. S.1–4.; Svátek, J.: K vědecké činnosti…ZVÚO, 1965, č.124. S.9/13.;.

Po maturitě na olomoucké reálce studoval v letech 1928–1935 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Karla Dvořáčka. Jeho díla se vyskytují ve Šternberku, Olomouci, Kojetíně a Přerově, jde o sídlištní plastiky, monumentální reliéf v budově hl. nádraží v Olomouci, domovní znamení, socha Zdravotní sestra – Poliklinika Kojetín, atd. Spolupracoval také s divadlem jako scénograf.

Zpravodaj VSMO 1981, č. 15–16. S.22. Zprávy KVMO, 1983, č. 223. S. 5. Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, duben.S.14. Maliva, J.: K nedožitým narozeninám akademického malíře Jára Šolce. Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, duben.S.6. Hanácké noviny, 30.4.1996, S.3., .

V letech 1896–1904 studoval gymnázium v Kroměříži, pohostin.vystupoval v Brně, člen divadla v Ostravě v letech 1919–1922.Uměl.jm.Karel Kalmar-barytonista.

Československý hudební slovník.P., SHV 1965, S.714.;.

Stanislava Šprincová,, rodným Kavanová, se narodila v Olomouci. Její otec Antonín Kavan byl jako člen městského zastupitelstva krátce po
okupaci v roce 1939 zatčen a pět měsíců vězněn. V roce 1944 ho gestapo znovu zatklo a odvezlo do terezínské Malé pevnosti. Krátce po osvobození zemřel na skvrnitý tyfus v karanténní stanici v Roudnici nad Labem. Stanislava Kavanová musela těsně před maturitou na SGO v roce 1943 nastoupit na nucené nasazení. V Králíkách ji v roce 1944 za nezávaznou korespondenci se skotským zajatcem zatkli a uvěznili ve věznici pro mladistvé ve Vídni, kde zažila poslední měsíce války spojené s bombardováním této metropole. Po válce se provdala za Zdeňka Šprince, který měl velkou zásluhu na opětovném zřízení olomoucké univerzity, v čemž mu usilovně pomáhala. Studiovala práva v Brně a po té ekonomickou geografii v Praze a také ve Francii. Působila na Katedře hospodářského zeměpisu přírodovědecké fakulty UP od roku 1950 jako odborná asistentka a od roku 1959 přednášela na katedře geografie a vědecky se věnovala socioekonomické geografii. . Publikovala v regionálním a odborném tisku ( Severní Morava, VVM, ZVÚO aj.) Též autorkou několika monografií. Zpracovatelka pozůstalosti prof.A.Šprince a Dr. Zdeňka Šprince. Při otevření knihovny na pobočce , Brněnská 82/83 darovala v prosinci 1991 památky na prof. Antonína Šprince, významného knihovníka Olomouce.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 352.
V sýpkách ducha. Olomouc 1992. S.164.
Bibliografie publikační činnosti v almanachu SGO 1947, 1967, 1992.
Parte.

Doc. JUDr. et RNDr. Stanislava Šprincová, CSc.

rozená Kavanová