Osobnosti Moravy.eu

Autodidakt. Samost. vystavoval v Brně 1971, v Olomouci KVMO 1974, v DH 1980. Účastnil se výstav ČSVU Olomouc, Fotosalonu Praha 1965, Varšava 1967, člen skupiny DOFO. Vystavoval v zahraničí.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté.Olomouc 1991./foto/; Olomoucký den 21.2.2006.; 11.3./2006, S. 4;

Vyplývá to z listiny vydané zde řádu johanitů.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 58.

Husitská posádka z Oder pod vedením Smila z Moravan přepadla klášter Hradisko a obsadila ho, údajně zradou hednoho z mnichů.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 142.

2010–2012 Střední škola zemědělská, Olomouc, U Hradiska 4, nástavbové studium ukončeno maturitní zkouškou 2006–2009 Střední škola obchodu a gastronomie PRAKTIK s. r. o. ukončeno závěrečnou zkouškou, prodavač průmyslového zboží

Archeologií se amatérsky zabývá od svých devíti let. Prováděl či provádí povrchové sběry nebo detektorovou prospekci (ve spolupráci s ACO v rámci grantového projektu Preventivní archeologie) v katastru svého bydliště – tj. Náměště na Hané, ale i v katastru blízkých obcí Drahanovice, Loučany, Senice na Hané, Senička, Slatinice. Hlavní oblastí zájmu je mladší a pozdní doba bronzová a halštat – tzv. období popelnicových polí. Výsledky archeologického bádání publikuje v odborném tisku. Profesí je prodavač, ale t.č. pracuje v průmyslovém a technickém oboru. Žije v Náměšti na Hané. Loni debutoval básnickou sbírkou Studování mělkého kroku Dauphin Praha 2020. Na webu Olomoucký deník v rubrice „čtenář reportér“ vychází jeho básně ve středu a v neděli.Dne 11.9.2021 dostal uznání Mobelovy ceny 2020 za debutující sbírku. Dne 10.11.2022 přišly první balíky druhé básnické sbírky Sblížení dvou nebes na Moravu. Vydáno v Dauphinu. Od listopadu 2021 vychází jeho Básně měsíce v PŔESAHU Týneckých listů. Obě sbírky vydané v Dauphinu získaly uznání Mobelovy ceny.

Olomoucky.denik­.cz/ctenar-reporter (poezie) Publikoval poezii v měsíčníku Pevnost, kulturní revue Host, v Olomouckém deníku, kulturním čtrnáctideníku Advojka, ve Tvaru, v antologii Nejlepší české básně 2013 .Básnické sbírky: Studování mělkého kroku (Dauphin 2020 – oceněno uznání Mobelovy ceny 2021) Sblížení dvou nebes (Dauphin 2022 – uznání Mobelovy ceny 2023) Perly v trávě (CULTUM 2023);
Almanachy české poezie: Ptáci z podzemí (2013) Pastýři noci (2014) Rybáři odlivu (2015) Řezbáři stínů (2016) Řeka úsvitu (2017) Noc plná žen (2018) Delty domovů (2019) Cesta k hoře úsvitu (2020) Ohlédni se nezkameníš (2021) Chléb pouště (2022) Je dvorním básníkem blogspotu Otavínka od 7.3.2021, měsíčníku Týnecké listy a Náměšťských novin. Publikační činnost: FALTÝNEK, K. – PŘIDAL, T. – ŠLÉZAR, P. 2012: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). „Za hřbitovem“, „Slatiny“, Raný a vrcholný středověk, Přehled výzkumů 54–2, 242.

FALTÝNEK, K. – PŘIDAL, T. 2018: Neprofesionální archeolog Josef Svozil z Příkaz na Olomoucku. 130. výročí narození a 50. výročí úmrtí významné osobnosti regionu. AMS XVIII, 149–153.

FALTÝNEK, K. – PŘIDAL, T. 2019: Nová archeologická zjištění na základě povrchových sběrů v katastru městyse Náměště na Hané (okr. Olomouc). AMS XIX, 14–18.

FOJTÍK, P. – PŘIDAL, T. 2016: Slatinice (k. ú. Slatinice na Hané, okr. Olomouc). „Na Stráži“, Eneolit (KNP), Přehled výzkumů 57–1, 198.

FOJTÍK, P. – PŘIDAL, T. 2016: Těšetice (k. ú. Těšetice u Olomouce, okr. Olomouc). „Za Silnicí“, Eneolit (KKA), Přehled výzkumů 57–1, 198–199.

HLUBEK, L. – PŘIDAL, T. 2014: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). „V Psínku“, Neolit (LnK), Přehled výzkumů 55–1, 167–168.

HLUBEK, L. – PŘIDAL, T. 2014: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). „Valník“, Doba bronzová, Přehled výzkumů 55–1, 205–206.

HLUBEK L. – PŘIDAL, T. 2015: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). „V Psínku“, Neolit (LnK), Přehled výzkumů 56–1, 153.

HLUBEK, L. – PŘIDAL, T. 2016: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). „V Psínku“, Doba bronzová (KLPP), Přehled výzkumů 57–1, 220.

HLUBEK, L. – HRADIL, F. – PŘIDAL, T. 2018: Náměšť na Hané (okr. Olomouc) „V Psínku“, Středověk, Přehled výzkumů 59–2, 258–259.

PŘIDAL, T. 2009: Příspěvek k prehistorickému a protohistorickému osídlení katastru Náměště na Hané u Olomouce. AMS IX, 192–196.

PŘIDAL, T. – ŠLÉZAR, P. 2012: Drahanovice (okr. Olomouc). „U Lusthózu“, Novověk, Přehled výzkumů 54–2, 188.

PŘIDAL, T. 2013: K nálezům keramiky mladšího stupně kultury s moravskou malovanou keramikou na katastru Náměště na Hané (okr. Olomouc). AMS XIII, 19–23.

PŘIDAL, T. 2014: Dva nové ojedinělé bronzové předměty z detektorového průzkumu na katastru městyse Náměšť na Hané (okr. Olomouc). AMS XIV, 44–51.

PŘIDAL, T. 2016: Ludéřov (okr. Olomouc). „U smrku“, Neolit (MMK), Přehled výzkumů 57–1, 165.

PŘIDAL, T. 2018: Solitérní metalický nález lužické kultury mladobronzového věku z katastrálního území městyse Náměště na Hané, okr. Olomouc. AMS XVIII, 66–68.

SCHENK, Z. – PŘIDAL, T. 2011: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). Nádražní ulice č. p. 334, Neolit (LnK), Přehled výzkumů 52–1, 167–168.

https://otavinka.blogspot.com/…vni-den.html https://otavinka.blogspot.com/…-basnik.html

Narozen v Chomoutově v rodině drobného zemědělce. Po absolvování olomoucké reálky studoval v letech 1947–1951 VV ped.fak.UP u prof.F.V.Mokrého, J.Zrzavého. R.1952 doktorát pedagogiky a dějin umění, 1966 habilitace-docent modelování.1956–57 učil na Fučíkově pedag.škole v Olomouci, od r.1959 půs.na UP.R.1967 napsal knihu Jak pracuje sochař.Praha, SPN 1971.;Publikoval učební texty a články ve sbornících UP a časopisech v ČSFR a v zahraničí.1990 jm­.prof.sochařství. Psal nádherné básně. Byl členem Literárního klubu Olomouc a uskupení PRSK (Přikryl – Rusek – Stibor – Kolář).Olomoucké veřejnosti se představoval při literárních večerech s hercem Františkem Řehákem. Velkou popularitu měly také jeho pořady o hanáčtině. Nositel Ceny města Olomouce v oblasti výtvarné umění (2002). V září 2015 v budově olomoucké radnice byla slavnostně odhalena jeho socha Dona Quijota. Dva roky před úmrtím žil v Domově důchodců v Hranicích. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie Brno, Muzeum umění a Vlastivědné muzeum Olomouc, ale také v zahrničí a to v muzeích Francie, Polsko, Itálie a Německo.

Z díla: Sochy, medaile, kresby z let 1970–1975. Olomouc, GVU 1975.
Zdeněk Přikryl. Monografie. Olomouc, UP 2002.
;Biografie: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;-fk-: Vyznání sochaře a pedagoga. =Stráž lidu, 1988, 2. 7. , S. 4. ;Kobza, F. : Návštěva v ateliéru Z. Přikryla. Ostravský kulturní měsíčník, 1982, č. 5, S. 30. ;Komenda, S. : Šťastné břímě Z. Přikryla. =Stráž lidu, 1989, 30. 3. , S. 5; O něm: /foto/-Žurnál UP, 1992, č. 30, S. 5. ;. Všetička, F.: Věčné téma. Olomoucký archivní sborník.roč.10 (2012).S. 131–132. Šiška, Z.: Síla záření. Olomouc 2009. (ilustrace Z. Přikryl).

Chomoutov je součástí města Olomouc.

emeritní profesor PaedDr. Zdeněk Přikryl

V letech 1947–1952 abs.pedag.fak.UK Praha u prof.M.Salcmana, C.Boudy a K.Lidického.V r­.1965 obdržel čestné uznání MK ČSR za malířskou tvorbu.Od 70.let se věnuje tvorbě pro architekturu.V mal­bě převládá olej a pastel, v realizacích se orientuje na obrazové panó a práce ze skla a kovu.

Katalog výtvar. umělců olomouc. oblasti. Olomouc, 1989. ; Toman, P. : Dodatky. , S. 153. ;

Dětství prožil s dvěma mladšími sourozenci ve středu města Olomouce. K babičce z maminčiny strany jezdil do Štěpánova. V roce 1952 ochrnul. Do svých 15 let se léčil v Hranicích a Velkých Losinách, nakonec zůstala postižena jen jeho pravá noha. Hodně četl a chtěl se vzdělávat na průmyslovce, tím jej ovlivnil strýc ve Štěpánově. Částečné vyřazení z kolektivu dětí v něm vzbudilo intenzivní touhu po vzdělání. Uznávaný výtvarník. Patřil ke generaci beatniků a měl blízko k literatuře a rockové hudbě. Jeho obraz " Čas těla" ze surrealistického období datovaný rokem 1975 je v Zámecké galerii Velký Týnec. Pracoval jako sítotiskař v Družstvu invalidů.
Od roku 1997 žil a pracoval v Horní Loděnici Autodidakt, výtvarnou činností se zabývá od r. 1969. Samostatné výstavy v Galerii pod podloubím 1971, 1988, Český Těšín, Galerie na půdě 1983, Uničov 1989. Cyklus Astrologie ruky. Kombinovaná technika na papíře. Vystavoval nejen doma, ale i v zahraničí.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté. Olomouc 1991./foto/; Kdy kde co v Olomouci 1991, listopad, S. l2, 13. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S.132–133. Daněk, L.: Divoce něžný outsider.In: Revue Host 2012, roč.28, č.6.S.10.

Narozen v Hodolanech u Olomouce. Po sextě gymnázia v Olomouci studoval na konzervatoři v Praze 1920–24. 1926–34 učitel zpěvu na RG Praha -Vinohrady. Od r. 1930 měl Ústav pro hudební a pěveckou výchovu. 1944–45 v koncentrač. táboře. Autor divadel. her.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.389.;.

Hodolany jsou částí města Olomouc.

Ředitel Okresní knihovny v Olomouci v letech 1992–94.

dopis OSM/06

Strahovský premonstrát, kaplan na Sv. Kopečku v letech 1905–1914, notář arcidiecéze pražské, probošt svatokopecký v letech 1924–1950. Plně věnoval všechny své síly k důkladné obnově celého chrámového objektu. V letech 1930–32 rozsáhlá renovace, instalace světelných zdrojů. V roce 1945 byl Kopeček při osvobozovacích bojích značně poškozen. Hrůzostrašnou noc z 6. na 7. května 1945 popsal Julius Půda v obsáhlém svědectví „Řádění válečné lítice na Svatém Kopečku“, uveřejněném v olomouckém týdeníku Rozsévač 1945. V letech 1945–49 se postaral o obnovu věží a vnějších chrámových fasád. V dubnu 1950 byl se svými spolubratry násilně odvlečen a o šest let později zemřel.

Katalog kněžstva Arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949.; Smejkal, V.: Poutní chrám Navštívení Panny Marie. Velehrad 1994. S. 15–16.; Musil, J.V.: Olomouc-Kopeček. Olomouc 1984. S. 44.

Dějiny radnice se začaly psát dne 13. října 1261, kdy Přemysl Otakar II. povolil olomouckým kupcům postavit tržnici. Stavba započala až v roce 1378 povolením markrabího Jošta a pokračovala v několika periodách s přestavbami až do doby současné.

• pš-: Po stopách olomouckého času. Puls, r.5, č.93,

19.8.1995, S.4.

V roce 1959 maturoval na Střední pedagogické škole v Olomouci, kde jej hudbě učili Ladislav Daniel, Josef Vaca a J. Dražil. . Poté začal působit v Bruntále a Krnově. Krátce učil na učňovském středisku Nové Heřmínovy, poté v Medlově a od roku 1963 na základní škole v Holici u Olomouce. Kromě hudební výchovy učil i fyziku a dílny. Nadále se hudebně vzdělával. Soukromě se učil u prof. Cyrila Černého, kde studoval hru na klavír a kompozici v období 1964 až 1967, v letech 1966 až 1969 absolvoval výuku hry na varhany v Lidové škole umění Žerotín. Od roku 1967 až 1970 dálkové studoval na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, kde na něj působily výrazné hudební osobnosti : Zdeněk Fridrich, Karel Jarolím, Jaromír Borovička, Pavel Klapil, Ladislav Daniel, Ferdinand Váňa a Jan Petzold. Poté absolvoval v letech 1971 až 1973 sbormistrovský kurs v Ostravě, kde jej učili Božetěch Bílek, Lubomír Mátl, Josef Richter a Antonín Tučapský. V mimoškolním čase se věnoval sbormistrovské činnosti. Dětský pěvecký sbor holické školy si záhy získával dobré jméno u hudební veřejnosti.. Od roku 1975 vykonával více než deset let funkci zástupce ředitele školy. Všechen volný čas věnoval hudbě. Komponoval na texty Františka Navary, Naděždy Hrabalové a nedávno i dětské říkanky Petra Šafránka. Upravoval lidové písně, z nichž mnohé byly publikovány v ostravských a olomouckých kulturních sbornících, např. Severomoravští skladatelé dětem, Olomoučtí autoři dětem, Smíšené sbory aj. Některé písně byly publikovány časopisecky. Úzce spolupracoval s organologem Prof. Antonínem Schindlerem, Dr.h.c. (1925–2010), prezidentem MVF. V posledním období se jubilant věnuje hře na varhany. Provází tóny nástroje nejen svatebčany, ale i posluchače při příležitostných koncertech anebo na cestě poslední. Pravidelně koncertuje ve Velké Bystřici.

Na varhany se učil hrát v LŠU Žerotín u M. Brychtové – Ševčíkové v letech 1966–1969. Sbormistrovský kurs absolvoval v KPÚ Ostrava v letech 1971–1973. Od roku 1963 sbormistrem dětského pěveckého sboru ZDŠ Olomouc – Holice. V období 1.9.1975 – 31. 1. 1986 zástupcem ředitele školy ZŠ Holice. Poté působil na odboru kultury ONV. Dlouhodobě spolupracuje s Magistrátem města Olomouce a Sborem pro občanské záležitosti, občas hraje na varhany v krematoriu a taky spolupracuje s matričním oddělením Městského úřadu ve Velké Bystřici a s folklórním souborem Haná ve Velké Bystřici a se Smíšeným pěveckým sborem Cantus v Morkovicích. Komponuje převážně texty Františka Navary a N. Hrabalové, upravuje lidové písně. Mnohé byly publikovány ve sbornících. Autor úprav písní : To naše stavení; Tovačovsky hatě; Jak je to slunéčko; aj.

Osobní sdělení – 24.6.2011 /hš Ševčíková, Hana: Červencová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2011, č.7. meil od Karly Vysloužilové ze dne 15.11.2021

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v roce 1935. Právnická studia v Praze nedokončil pro uzavření vysokých škol. Od roku 1942 byl v koncentračním táboře v Osvětimi, kde byl 1944 popraven. V roce 1967 byl objeven jeho deník, který zachycoval autorovy prožitky v Terezíně. Vyšel v roce 1995 pod názvem Zítra jedeme, synu, pojedeme transportem.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.142;

Podílel se na barokní výzdobě Olomouce, ale i jinde na Moravě-kašna Tritonů 1708–9/;morové sloupy-Mariánský sloup 1715;Trojiční sousoší- výška 35 m /1716–1733. V Litovli r. 1724 morový sloup na náměstí. Vytvořil oltář sv. Pavlíny v kostele sv. Mořice v Olomouci. Vlastnil dům v Olomouci, ul. 8. května č.7. Slavnostně pochován do krypty pod kostel sv. Mořice.

O.S.: 250 let od úmrtí Václava Rendera.Kdy, kde, co v Olomouci, 1983, srpen, S.16.;;.

Počáteční kroky na ledě a také svá první vystoupení prožívali na zimním stadionu v Olomouci. Jejich prvním a cílevědomým trenérem byl otec. Když byl v roce 1952 služebně přeložen do Prahy, stěhovala se celá rodina s ním. V Praze pokračovala jejich sportovní příprava v kategorii jednotlivců, pak v kategorii sportovních dvojic a posléze v tancích na ledě. V této disciplíně dosáhli největších úspěchů. Stali se sedmkrát mistry republiky (1959–1965), mistry Evropy v roce 1964/1965, a čtyřikrát mistry světa v letech 1962–1965). Při vrcholovém sportu studoval Pavel na Střední průmyslové škole v Praze. Po ukončení závodní činnosti se stali předními sólisty americké lední revue Holiday On Ice. Pavel tragicky zahynul při autonehodě v roce 1972 v USA. V Olomouci se každoročně pořádá tradiční mezinárodní závod v tancích na ledě „Memoriál Pavla Romana“. Je to v bruslařském světě velmi oblíbený závod, při posledním ročníku s účastí čtrnácti národů a téměř stovky sportovců. V roce 2002 dostal Pavel Roman Cenu města Olomouce in memoriam v oblasti sportu. Přebírala ji jeho sestra Eva Romanová, provd. Grahamová 9.6.2003 na Klášterním Hradisku.

Churaň, M. : Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. Praha, 1994. S. 456–457. ; Roman, Zdeněk: Eva a Pavel Romanovi. Praha 1967.; Kirchner, Jaroslav: Hvězdy českého sportu. Praha 2000.;

Dcera Karla Rozsívala (1829). Roku 1901 vstoupila do ústavu hraběte Poetinga jako učitelka hudby, poté učitelka němčiny. 1915–16 zřídila kurs němčiny pro polské učitelky-emigrantky. Členka mnoha českých spolků. Zpěvačka v Žerotíně, herečka v Jednotě divad. ochotníků

' besedních. 1914–1916 absolvovala kurs Červeného kříže, působila v lazaretech a dostala za to uznání. Po r. 1918 pracovala pro vzkříšení francouzského spolku a byla téměř 20 let místopředsedkyní v Alliance francaise. Literárně činná, psala básně a různé příspěvky do Filegende Blatter.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 261–262.

V r. 1916 abs. SG v Olomouci. Působil v Ústavu sociálního lékařství UP v letech 1946–1948. Činný ve VSMO, předseda biologické sekce. Publikoval v čas. Praktický lékař a Lékařské listy.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 335.; Nekrolog: Sborník VSMO, 1972, S. 187–188.

S rodiči bydlel na Bělidlech, kde měl jeho tatínek obchod se smíšeným zbožím a učil jej milovat přírodu, protože měl rád brouky. Lásku k hudbě podědil po mamince, která byla dobrou zpěvačkou. V jedenácti letech začal studovat na gymnáziu, kde byl velmi ovlivněn Polívkovým Živočichopisem a naukou o člověku. Velký vliv na jeho rozhodnutí věnovat se přírodovědnému oboru měl i jeho profesor Josef Hrdlička ( 1883–1956). Jenže rok 1948 všechny naděje ukončil. Tatínkův obchod byl znárodněn a mladý student nesměl studovat na gymnáziu. Vyučil se lesníkem a pak pokračoval jako dělník. Později mohl studovat lesnickou školu v Trutnově, kde poznal vynikajícího zoologa Ing. Vladimíra Hendrycha (1902–1966), prvního ředitele SVLŠ. Vzhledem k tomu, že onemocněl vrátil se na Moravu a pokračoval ve studiu na Střední lesnické škole v Hranicích, kam nastoupil do 3. ročníku. Po maturitě šel pracovat na polesí a pak rok působil jako geodet. Když se uvolnilo místo na zámku v Úsově, kde je největší sbírka lovecko-lesnická, prováděl zde soupisy sbírek a navrhl nové uspořádání myslivecko lesnické expozice, která bývala označována za kolébku lesnického školství na Moravě. Tehdy patřil úsovský zámek pod Vlastivědné muzeum v Olomouci. Když práci ukončil vrátil se do Olomouce a pracoval v muzeu jako zoolog přes třicet let. Navázal tak i na znalosti z ornitologického kroužku při Přírodovědecké fakultě UP, který vedl PaedDr. Bořivoj Novák, DrSc. (1920–2002). Při zaměstnání studoval vysokou školu v Brně na Masarykově univerzitě, kde získal titul RNDr. Kromě ochrany ptactva se zabýval též sovami a ochranou netopýrů. Je členem České společnosti pro ochranu netopýrů ( ČESON), která vznikla v roce 1991 s cílem zlepšit spolupráci mezi odborníky a amatéry.Také byl členem Ornisu – ornitologické stanice Muzea Komenského i členem výboru Moravského ornitologického spolku a redakční rady Zpráv MOS, kde je čestným členem. Publikoval řadu odborných i populárně naučných prací. Náš jubilant byl však znám též jako znamenitý varhaník. Hře na klavír a varhany se učil u hudebního skladatele, dómského varhaníka a korepetitora olomouckého divadla Stanislava Vrbíka (1907–1987), který též tvořil skladby pro varhany. Nadšený klavírista i varhaník Zdeněk Rumler hrál tajně přes dvacet let v kostele na varhany v hlavním sboru husitské církve a hlavně v hodolanském kostele. Učaroval mu zvuk elektronických varhan. Nástroj si dovezl ze západního Německa v roce 1987, kdy mohl navštívit svou sestru. Přenosný klávesový nástroj keyboard mohl pak používat ke koncertům i různým kulturním akcím na Moravě. Kromě hry také skládal a spojoval hudební tóny se zpěvem ptáků. Zajímavé propojení hudby a ornitologie využíval zejména na zoologických dnech.

Moudivláček 2011, č. 2. (Rozhovor s jubilantem k 75. narozeninám. http://otavinka.blog.cz/…nce-netopyru Osobní sdělení Haně Ševčíkové v září 2016.

RNDr. Zdeněk Rumler

Narozen v Padochově (n. část obce Oslavany). Působil na LF, katedra kožních nemocí v letech 1961–1979. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.331.;Archiv UP.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1979

Členka Žerotína, předsedkyně ženského odboru Národní jednoty a členka Ústřed. výboru NJ, kustodka národopis. odd. Vlastivěd. muzea, předsedkyně kuratoria ústavu Poetingea.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 236–238. ;Průvodce po Ústředním hřbitově Olomouce. Olomouc, 1929, S. 38–39. ;Vybíral, B. Nekrolog. ČVSMO, 40, 1928, S. 155–156.

Narozen na Svatém Kopečku u Olomouce.

Nejstarší syn z devíti dětí tesaře Ondřeje Řeháka. Po vychození obecné školy chtěl studovat malířství, ale finančně to nebylo možné. Po vypuknutí 1. světové války narukoval jeho otec na vojnu a malý Toník se staral s matkou o hospodářství a malé sourozence. Po válce v r. 1918 se přihlásil jako dobrovolník do armády. Zprvu byl přidělen do Olomouce, pak na Slovensko (Košice, Bratislava 1918–1919). V r. 1920 nastoupil vojenskou prezenční službu, poté se vrátil na Sv. Kopeček a r. 1924 se oženil. Od r. 1928 pracoval ve službách arcibiskupství jako zahradník a taktéž u firmy ASO při úpravě zeleně na Sv. Kopečku. V 50. letech byl zahradníkem u MNV Kopeček. Před odchodem do invalidního důchodu pracoval jako topič a zahradník v Domově důchodců v Olomouci-Chválkovicích, kde asi v r. 1959 uspořádal svou první výstavu. První obraz namaloval asi v roce 1929 (Prátr), příležitostně maloval od r. 1939. V celostátním kontextu byla Řehákova tvorba představena poprvé na výstavě Samoukové a lidoví umělci v Praze r. 1963. K účasti Řeháka vyzval Arsén Pohribný na doporučení malíře Bohumíra Dvorského. Výstava měla velký ohlas doma i v zahraničí. Samostatně vystavoval v r. 1967 v Přerově, 1968 v Olomouci, 1969 v Itálii, kolektivně v období 1963–1964 v Brně, Praze, Bratislavě, Ostravě, Paříži, 1965 v Salzburgu, Linzi, 1966 Berlín, Bratislava, Uničov, Ústí nad Labem, 1967 Uničov, Londýn, Expo 67 Montreal, 1969 New York.

Garčic, J. : Tři moravští naivní malíři. Zprávy KVMO, 1982, č. 217, S. 13–18. Kdy-kde-co v Olomouci 1987, únor, S. 15. ;Hanácké noviny, 1. 4. 1995, S. 7. Daněk, Ladislav: Antonín Řehák. In: Oznámení o Ikarově letu. Olomouc 1998. S. 142–145.;Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 69;

Chválkovice a Svatý Kopeček jsou části města Olomouc.

Dětství prožil v Lipníku nad Bečvou, kde chodil do obecné školy, ve které byl jeho otec řídícím učitelem. Poté studoval gymnázium v Přerově a po maturitě odešel do Prahy, kde studoval práva a souběžně uměleckoprůmyslovou školu. R.1911 byl promován na JUDr. Poté působil v Lipníku nad B., Přerově a od 1.února 1912 v Olomouci. Po válce společníkem advokátní kanceláře Dr.Mořice Hrubana v Olomouci. Od r. 1912 psal hanácké humoresky z ministrantského života v rodišti. Užíval pseudonym Venca Vincórek. Dopisoval do deníku Našinec. Publikoval též v katolickém tisku a lidových časopisech. Některé jeho prózy vyšly knižně: Ministranti (1919), Stréci (1926),Tetky a ježibaby (1929) aj. Patří mezi zakladatele Družiny literární a umělecké (1913), pomáhal tvořit stanovy, od 1914 byl ve výboru z toho 1919–1920, 1924–1927, a 1936–1937 místopředsedou. Po r. 1918 se pustil do politiky, od r. 1928 byl poslancem v Zemském zastupitelstvu země Moravskoslezské a od října 1945-května 1946 a v letech 1946–1948 byl poslancem Národního shromáždění Československé republiky. Po r. 1948 jako křesťanský politik byl zbaven práva vykonávat advokátní činnost. V 50. letech dojížděl za prací do Ostravy.

Poselství. Almanach DLU. Olomouc 1938. S. 339–341.; Gladišová, M.: Osobnosti Lipníka nad Bečvou A-Z. (webové stránky Lipníka nad Bečvou)

Absolvovala Obchodní školu v Olomouci 1914 / 1916, poté do r. 1926 úřednice, zpěv se učila u A. Petzolda. 1935 /1941 členka SD Brno, 1942/1945 ND Praha, po r. 1945 v Brně, Učila na konzervatoři i soukromě. Nahrávala gram. desky.

ČSHS.Praha 1965.2.díl.S.457 – 458.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.425.;.

Narozen v Droždíně u Olomouce (nyní m.č. města Olomouce).

Stud.Hud.školu Žerotín v Olomouci, skladbu u prof.Kvapila v Brně.r.1949 ab­s.konzervatoř, 1952 JAMU.Od 1949 v Čs.rozhlau Brno, , od r. 1963 dramaturg malých hud.žánrů a Orchestru Studio Brno.Skladatel zábavné a populární hudby.Cyklus písní na moravskou lid.poezii.1978–1980 Vonička z kvítí milostného.1959 hud­ba k filmu Princezna se zlatou hvězdou.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.472.; Čeští skladatelé současnosti.Praha Panton 1985, S.242./foto/;.

Droždín je součástí města Olomouc.

Stud. Školu umění, Zlín abs. 1949; krajinomalba; měl na něj vliv B. Dvorský. Tematika, krajina Hané a Slovácko; Spolupráce s architekty – katedrální okno Olomouc 1954, dekorativní mříž, Olomouc 1965, keramic. reliéfy, Šumperk 1968; mosazný reliéf, Jeseník, Přerov 1975, 1977, Spektrum vody, opona, artprotis, Olomouc 1984;

Dvořák, Fran: Jan Sedláček. Ostrava, Profil 1983. Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. Katalog výstavy Vyznání životu a míru. Praha, SČVU 1985, S. 210; Toman: Dodatky, S. 161; Lakosil, J. : Krajiny Jana Sedláčka. Nová Svoboda, 1980, 7. 10. , S. 5. ; Brachtlová Eva: Žít, znamená tvořit.