Osobnosti Moravy.eu

Správce Muzea JAK v Přerově, pověřen výkonem funkce okresního archiváře. Publikoval ve VSSSM (1935 – 1936).

SOKA Přerov, duben 1994..

Dlouholetý sólista opery olomouckého divadla. Nejznánmější jeho role : sedlák Krušina v Prodané nevěstě, Escamillo v Carmen, Petr Vok v Zuzaně Vojířové, Rigoletto, Nikola Zrinsky či malíř Matis ve stejnojmených operách. V posledních letech žil v rodné Praze. Než onemocněl aktivně se učastnil tamního koncertního dění. Do Olomouce se rád vracel poslechnout si svoje mladší kolegy v divadle, posedět s přáteli a zavítat na svůj milovaný Sovinec.

Narozen v Doloplazích (u Olomouce). Zemědělský inženýr. Autor spisů z oboru zemědělství.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.42.;.

Prof. prům. školy optické, doc. užité optiky na technice v Brně.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.98.;.

Studoval na gymnáziu ve Vyškově, poté v Olomouci teol. fakultu, po vysvěcení ve Zvoli, Rapotíně, Dubicku, Bludově. Začal psát dějiny obcí. Od 1969 působil jako administrátor v Olomouci-Hejčíně. 1974 jmenován sídelním kanovníkem kapituly sv. Václava .

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava,1995, S.81–82.

Studoval v Olomouci, pak působil v Praze, kde ještě před vysvěcením vstoupil do Řádu křížovníků s červenou hvězdou. Po vysvěcení asi 1562 byl kaplanem pražského arcibiskupa Antonína Brusa z Mohelnice, poté farářem a děkanem v Příboře a v Mohelnici. pak se stal kanovníkem a děkanem kolegiální kapituly na Petrově v Brně a r. 1577 byl velmistrem křížovnického řádu A. Brusem jmenován proboštem křížovnické komendy na Hradišti u Znojma. Po Brusově úmrtí byl r. 1580 zvolen 24. velmistrem řádu, od roku 1581 jmenován pražským arcibiskupem v pořadí devátým. Podporoval jednotlivé řády a kult sv. Prokopa. Za pomoci císaře Rudolfa II. prosadil v Čechách přijetí gregoriánského kalendáře (změna provedena k 7. 1.. 1584 v Čechách a od 4.10. 1584 na Moravě). Ve svých úřadech nezapomínal na rodiště a nechal v Mohelnici na vlastní náklady zbudovat špitál pro městskou chudinu.

Spurný, F.: Stručné dějiny Mohelnice do r. 1945. In: Mohelnice včera a dnes. Mohelnice 1973.S. 32–34. Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995. S.80–81.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1538

Externě působila na FFUP v letech 1947–1950 přednášky z muzejnictví, sběratelství, zvykosloví a estetiky odívání. Od r. 1948 ředitelkou Ústavu pro lidovou kulturu. Autorka publikací.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.348.;Výtvarní pedagogové a teoretici umění a kultury UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Lidová demokracie, 1978, 23.11., s.4.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, s.99.;REGO/SVKOL uvádí jiné datum úmrté: 19.11.1978 Plzeň.;.

Z gymnazijních studí v Olomouci utekl k Divadelní společnosti Pokorného v Přerově. Poté působil v Národním divadle Brno a později v ND Praha, kde zpíval ve sboru.

ČSHS. II. Praha 1965. S.83.

Fiala, J. Rektoři olomucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP, č.28, 13.5.2005, S.7.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1579

Roku 1912 byl vysvěcen na kněze. Působil jako profesor římskokatolického náboženství a němčiny na prostějovském gymnáziu. Svou učenost rozmnožil studijním pobytem na papežské univerzitě v Římě v letech 1924–1925. Kromě článků do časopisu vydal i velká dílo Duch i nevěsta. Proslavil se knížkou O zvonech. Zemřel ve věku 47 let na rakovinu jater.

Mládí prožil v myslivně ve Vícově. Studoval reálku v Prostějově a pak přešel na Vyšší lesnickou školu v Hranicích, kde maturoval r. 1911. V letech 1919–1939 pracoval na lesní správě v Břeclavi. Publikoval v odborném tisku. Debutoval knihou pro děti „Hoši z myslivny“. (1948).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno 1989. S.158. Slov­ník české literatury 1970–1981. Praha 1985. S.225 – 226.

Nejprve studovala na průmyslové škole. Přitom se u Bohuslava Jeremiáše učila zpívat a jako žákyně hudební školy vystoupila na několika koncertech. Později studovala zpěv v Praze a ve Vídni. Za 1. světové války musela pomáhat početné rodině a pracovala jako prodavačka, písařka a vychovatelka. V posledních letech 1.svět. války žila v Olomouci a tam zpívala na dobročinných koncertech a ve chrámovém sboru pod vedením varhaníka Antonína Petzolda. Divadelní dráhu začala po převratu v Českých Budějovicích, v letech 1922–23 působila v divadle v Olomouci. Významnějšího úspěchu dosáhla až v Bratislavě, kam přišla v roce 1923 k Oskaru Nedbalovi. Velmi úspěšný byl zájezd bratislavského divadla v lednu 1924 do Španělska, kde vystoupila v Madridu a Barceloně pod taktovkou Oskara Nedbala v operách Prodaná nevěsta a Rusalka. V letech 1924–29 byla zpět v Olomouci, ale pohostinskými vystoupeními se do Bratislavy vracela. Z olomouckých rolí to byly Milada v Daliborovi, Senta ve Wagnerově Bludném Holanďanovi (1924), Santuza v Mascagniho Sedláku a kavalírovi (1925), Maršálka ve Straussově Růžovém kavalírovi (1926) a s Olomoucí se rozloučila titulní rolí Turandot ve stejnojmenné opeře od Pucciniho (1929). V letech 1929–31 působila u Zemského divadla v Brně. Opětovně hostovala na ND v Praze (Louisa, Milada, Santuzza v Sedláku kavalíru aj.). Na vrcholu své operní činnosti však musela zanechat divadelní dráhy ze zdravotních důvodů. Se svým manželem Vladimírem Štrosem se seznámila v Plzni, kde režíroval Janáčkovu Její pastorkyni a Minářová vystupovala v roli Jenúfy. Jejich dcera Marie Štrosová-Steinerová pokračovala ve stopách matky a stala se rovněž významnou operní zpěvačkou.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965, S.101.; Ročenka Klubu českého divadla v Olomouci.Olomouc 1929.; Postavy brněnského jeviště. Brno II.1989. S.101–105.;

Narozen v Třebčíně (n.m.č. Lutína). Rudolf Mlčoch patřil mezi politiky a zároveň podnikatele, kteří se vypracovali sami a od píky. Nedokončil reálku v Prostějově, vyučil se u svého otce košíkáře a pak absolvoval košíkářskou školu v Mělníce. Další odborné zkušenosti získal v Praze i ve Vídni. Po návratu do Prostějova si zařídil košíkářský závod. Brzy mu však podnikatelské aktivity přestaly stačit a vstoupil do veřejného života, když se zprvu věnoval činnosti v živnostenských korporacích nejen v Prostějově, ale záhy po celé Moravě. V roce 1904 také převzal redakci Živnostenského zpravodaje, který vycházel v Prostějově. Od detailní znalosti prostředí, problémů i potřeb drobných živnostníků byl u Mlčocha už jen krok k založení politické organizace, která by hájila jejich zájmy. A tak v roce 1908 založil živnostenskou stranu, stanul v jejím čele a postupně jí také spolu s J. V. Najmanem vtiskl ideový i organizační profil. Po vzniku Československa byl jediným poslancem své strany v Revolučním Národním shromáždění a poslancem byl opětovně zvolen i v roce 1920. Ve volbách 1935 však získala jeho živnostenská strana středostavovská už téměř půl milionu hlasů a 17 mandátů (tedy stejně jako celá sjednocená pravice dr. K. Kramáře). Už jako poslanec a zároveň člen Státní rady živnostenské Mlčoch pomáhal k vyřešení živnostenských a hospodářských otázek a při tvorbě nového právního řádu. V lednu 1919 založil také v Olomouci (a městu zůstal do své smrti věrný) deník své strany Československý deník a byl jeho ředitelem i šéfredaktorem. Za svou stranu byl předsedou poslaneckého i senátorského klubu, jako předseda výkonného výboru stál v čele strany i stranického Zemského výkonného výboru moravského. Byl také v koaličních vládách několikrát ministrem čs. vlády: veřejných prací (1925–26), železnic (1929–32) a obchodu (1937–38). V letech 1933–41 byl šéfredaktorem Moravského deníku, který vycházel v Olomouci. Po okupaci členové strany přistoupili k Národnímu souručenství stejně jako 99 % národa. Ačkoliv se ani Mlčoch, ani další vedoucí představitelé kolaborací neprovinili, nebylo na základě Košického vládního programu z dubna 1945 (díky programové spolupráci Mlčocha s agrárníky) povoleno stranu obnovit.

Předseda Obchodní a živnostenské komory v Olomouci r.1926.Spolu s J.V.Najmanem založil živnostenskou stranu a redigoval Živn.zpravodaj.Byl členem Národního výboru v Olomouci r.1919, r.1920 poslancem v Praze, 1925, 1929 a 1935 v Olomouci, 1918–1939 poslancem NS, 1925–26 ministr veřej.prací, 1929–32 ministr železnic, 1937–38 ministr obchodu.V letech 1919 – 33 šéfredaktor Československého deníku, 1933 – 1941 Moravského deníku v Olomouci.1919 – 1940 předs.Obchodní a průmyslové komory v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.200.;Malá československá encyklopedie.4­.Praha 1986, S.282.;OSN ND, IV/l.Praha 1936, S.293.;ČBS.Praha 1992. S.463.;.

Narozen na Prostějovsku. JUDr. František Mlčoch byl pracovníkem Ministerstva školství a národní osvěty pro slovanské styky. Autor publikace" Dorost naše budoucnost".

OSND.Dodatky, Lužicko-srbský věstník. 1938. S.10,14.; Čs. jihoslovanská revue. 1938. S.13–14.;

Studia DAMU v Praze nedokončil. Působil v oblastních divadlech.

V letech 1953–1954 v Jihlavě, pak v Kolíně, Příbrami, v Kladně,

Mladé Boleslavi a v Praze. Jinak hrál ve čtrnácti filmech a v jednom

seriálu TV a to většinou epizodní role. Debutoval v roce 1963 ve filmu

Cesta hlubokým lesem. V r. 1973 Větrné moře. V roce 1974 ve filmech

Sokolovo; Poslední ples na rožnovské plovárně; Noc oranžových ohňů;

r. 1977 Zlaté rybky; Zítra vstanu a opařím se čajem;

r. 1979 Kdo přichází před půlnocí, roku 1984 Na smaragdovém měsíci,

v roce 1987 filmy Proč; Zuřivý reportér; Návraty;

v TV filmu O Radkovi a Mileně , kde hrál astrologa (1990)

a v posledním Renčově filmu Na vlastní nebezpečí, který měl premiéru

v lednu 2008.

www.Horácké divadlo Jihlava Rubeš B.: Uzavřené osudy.

Působila v Městském divadle v Olomouci v letech 1921–1925, kde nastudovala 42 oper.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965, S.106.;.

V letech 1910–1913 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u prof. E. Dítěte a A.Hofbauera. 1913–1915 AVU Praha u profesora J. Preislera. V Olomouci působil od roku 1946 do 1950, pověřen přednáškami: figurální kreslení, malba, kreslení pro vědecké obory na Ústavu výtvarné výchovy PdF UP. Autor monografií o umělcích a článků v časopisech, zejména o výtvarné výchově.

Toman, P.: Nový slovník čs. výtvarných umělců.2. Praha 1950.S.149–150.: Nekrolog.Lidová demokracie, 5.11.1975, S.5.

Narozen v obci Světí poblíž Hradce Králové. Od roku 1888 působil v Prostějově, 1890 v Olomouci. O rok později si založil vlastní advokátní kancelář v Jevíčku, kde působil do roku 1899. Založil zde akciový pivovar, zasloužil se o vznik střední školy. Poté odešel do Prahy. Psal dramata a vědecká díla.

Továrek: Ve znamení pera. Jevíčko 1958.S.11–12.

Narozen ve Studené u Jindřichova Hradce. Vyučen jako strojní zámečník. Od mládí hrál ochotnické divadlo. Do divadla jako profesionál nastoupil v Jihlavě. 1945–46 Horácké divadlo Jihlava,. 1946–1947 Kladno, 1947 –1949 působil v Olomouci, poté půs. v ND Praha do r. 1950. 1950–53 Divadlo pracujících Zlín. Hrál asi ve 40 filmech. Zasl. um. 1978. ; V období důchodového času žil v Kardašové Řečici. Zemřel v Domově seniorů v Praze- Žižkov.

ČTK – BIO, 27.9.1983.;.

Dlouholetý člen obecního zastupitelstva.

Starý, František: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931.S.42.

Matematiku učil na olomoucké univerzitě v letech 1724–1726. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.292.;.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.s.81.;

Bankovním úředníkem v Přerově. Ve volném čase aktivně působil ve vlastivědném kroužku, sbíral mince, publikoval v odborném tisku, organizoval numismatické výstavy.

Fišmistrová,Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy. leden 2010. S.8.;

Užíval pseud.J.V.Říkovský. Pedagog, básník a vědecký pracovník. Své básně a postřehy z prostředí rodné Hané publikoval v řadě moravských novin a časopisů. Vyučoval na měšťanských školách, německé reálce i české zemské vyšší reálce. V letech 1873–1875 působil jako učitel ve Fryštáku, později v Hodoníně a Prostějově, kde profesorem reálky.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947,S.27.;. Zapletal, Česlav: Literární místopis Fryštátska. Zlín 1991. S. 14.;