Osobnosti Moravy.eu

Absolvoval gymnázium v Kroměříži, 1917 promoval na KU Praha, profesor na vyšších hospodář. školách v Přerově a Olomouci, od r. 1920–1948 vědec. prac. v Moravském zemském muzeu v Brně. Iniciátor národopisných slavností Hané v Přerově. Autor biografic. studií o J. Klvaňovi a M. Wanklové. Pobýval též v USA. Z díla: Almanach "Hanácký rok ". Přerov 1923. ;

Josef Klvaňa. ČMM, 17–19, 1920–1921, S. 640–673. ;Madlenka Wanklová, ČMM, 20–21, 1922–1923, S. 257–274. Kunz Ludvík: Zemřel PhDr František Pospíšil. Český lid, 45, 1958, S. 277–278. ;.

Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně v r. 1958 odešel studoval na, Průmyslovou školu stavební v Lipníku, kde absolvoval v r. 1960. V letech 1964–1969 studoval FFUK Praha, obor estetika. Aspirantura: 1969–1972 FFUK Praha, katedra sociologie-obor sociologie umění. Od 1975 –1984 působil v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV Praha-vědecký pracovník: 1984 –86 vedoucí Oblastní galerie výtvar.umění v Olomouci: 1987–1990 v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV Praha, 1988–1990 tajemník Československé vědecké společnosti pro estetiku při ČSAV, od 1.1.1991 na katedře sociologie a andragogiky FFUP Olomouc. Doc. PhDr. Zdeněk Pospíšil, CSc. se zabýval především dějinami estetiky a estetické výchovy, výtvarným uměním, mimouměleckým estetičnem a sociologií umění. Publikoval přes 60 odborných statí a recenzí, více než 150 výtvarných recenzí v celostátním a regionálním tisku, autor řady katalogů. Publikoval v časopisech: Ateliér, Domov, Estetika, Průmyslový desing, Estetická výchova, Literární měsíčník, Tvorba, Umění, Umění a řemesla, Kulturní měsíčník, Výtvarná kultura, Výtvarnictvo, foto, film.

Z díla: České estetickovýchovné názory minulosti. In: K některým problémům estet. výchovy III. Praha, ÚVK 1980. ; O vkusu. Olomouc M. U. K. L. 1992. 111 s. ; Marginálie k sociologii umění. Olomouc, Votobia 1993. : Estetický minilexikon /s J. Zívalovou/. Olomouc, Matice cyrilometodějská 1994. ; Markalousova životní estetika. Olomouc. Matice cyrilometodějská. 1994. 47 s. ;.

Narozen v obci Vojnice.

1964 – 1990 VÚ veterin. lékařství Brno 1991 vyhrál konkurs a ved. Ústavu epizootologie V-SV Brno. Specializace : infekční, virové nemoci zvířat. Autor 83 vědec. publikací v oblasti' diagnostiky, patogeneze a prevence, větší část v ciz. jaz. Spoluautor učebnic. 55 výzkumných zpráv.

Kdo je kdo 1991/1992.II.Praha 1991.S.765.;.

Vojnice je částí obce Těšetice.

Učitel a ředitel školy v Šišmě a v Pavlovicích u Přerova, od r. 1959 nositel titulu „Vzorný učitel“, autor pedagog. materiálů a Sborníku obce Šišmy. Žije v Šišmě.

Literární místopis Přerovska.-SOKA Přerov;.

V roce 1957 absolvoval PřF UP , matematika a fyzika, elektrotechnickou VUT Brno 1964. V letech 1957 – 1960 středoškolský prof. matematiky a fyziky na školách v Praze a Prostějově, od r. 1960 působil na PřF UP na katedře fyziky a didaktiky fyzik, od r. 1990 Prof. na katedře experimentál. fyziky. Postgraduálně studoval optiku v Tokiu 1965 – 1967, studijní pobyty ve Varšavě a Leningradě. Autor 140 vědeckých publikací a 9 vysokoškolských učebnic

Kdo je kdo 1991/1992.Praha 1991.S.764.;. Žurnál UP.č.16,11.2.2005, S­.6

V letech 1950 – 1957 přednášel a vedl semináře jako externí učitel na FFUP a na Vysoké škole pedagogické v Olomouci. Čestný člen Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, akademik ČSAV /1972/.

BIO ČTK/1985. ;Měřínský, Zdeněk: K životnímu jubileu akademika Josefa Poulíka. VVM, XLII, 1990, č. 2, S. 260 – 262. /Bibliografie, fo­to/.

Narozen v obci Dolní Jelení (n.m.č. obce Horní Jelení). Pocházel ze železničářské rodiny. Střední školu absolvoval v Praze a též VUT. Jako strojní inženýr pracoval v první českomoravské továrně, odtud přešel k dráze. V různých železničních oborech pracoval nejdřív na Moravě – v Olomouci, Ostravě a Přerově. Pak se vrátil do Prahy. V roce 1918 se stal vysokoškolským pedagogem ČVUT, kde působil do r. 1951. Zajímal se též o biliofilie, dílo Petra Bezruče. Pořádal výstavy a přednášky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.115;

Dcera lékaře MUDr. Evžena Prachaře, soudního lékaře v Olomouci. Studovala v Olomouci SGO, kde maturovala v roce 1949. Poté ještě vystudovala zdravotní nástavbu a pracovala jako zdravotní laborantka v Přerově. Když odešla v roce 1986 do důchodu začala pracovat jako tajemnice VSMO při Vlastivědném muzeu v Olomouci v období 1986–1998. Měla ohromné organizační schopnosti, které dokázala uplatnit při organizování besed, přednášek a exkurzí. Znala výborně německý jazyk a všechny dialekty, takže se s každým domluvila bez problémů. Jejím koníčkem byly dějiny regionu Hané a Olomouce. Zemřela uprostřed své práce. Byla nalezena doma asi tři dny po smrti.

Osobní sdělení hš

Dlouhodobě pracvala u Státních drah v ústavu výpočetní techniky. Od roku 1995 vypomáhá jako sociální pracovnice na odboru radnice města Olomouce na městské části Olomouc-Hodolany. Chodí osobně gratulovat občanům ve věku 90 + plus na území Olomouc město a příměstské lokality.

Osobní sdělení /hš

Působil v letech 1973–80 v DOS Olomouc, poté do r. 1983 v Mariboru a Lublani, 1983–85 režisér Zemského divadla Brno, 1985– umělecký šéf Janáčkovy opery Brno, režisér. Učil operní režii na JAMU. František Preisler žije nyní v České Třebové, kde vede kulturní centrum. Jeho synem věhlasný dirigent a skladatel František Preisler (1973–2007). Od roku 1968 do roku 1973 studoval JAMU, ale také často spolupracoval s olomouckým divadlem jako asistent režie. Ve stejném ročníku (ale obor činoherního herectví) studovali společně se ním Polívka, Zedníček, Bartoška, Heřmánek atd. Spolu také absolvovali „vysokoškolskou vojnu“. Ještě během studií se v r. 1972 oženil s Vlastou Ployharovou, sólistkou olomoucké opery, v roce 1973 se jim narodil syn František. V olomouckém divadle působil od r. 1973 do roku 1980 a nastudoval zde 22 premiér především oper, ale i operet a muzikálů. Dále působil též v Estonsku a Jugoslávie, dále v Brně (1983 – 1992) a pak ve Slovinsku (1992 – 2000). V Brně řídil Janáčkovu operu, zároveň působil pedagogicky na JAMU a byl vedoucím Komorní opery. Zpočátku dojížděl z Olomouce, poté se do Brna přestěhovali. Režijně zde nastudoval 8 oper na velké scéně Janáčkova divadla a stejné množství na scéně Komorní opery. Celkově 69 premiér oper, operet a muzikálů…

Od roku 2001 působil 14 let jako ředitel českotřebovského Kulturního centra, z jeho iniciativy se podařilo rekonstruovat varhany v Kostele sv. Jakuba a také ve Sv. Kateřině, díky spolupráci s jeho bývalým kolegou z JAMU doc. Zdeňkem Pololáníkem vznikl varhanní festival a předtím sotva vytvořený hudební festival Antonína Bennewitze dosáhl nebývalého rozmachu. Za jeho působení se Kulturní centrum přestěhovalo z Národního domu do rekonstruované budovy s nově vybudovanou výstavní síní, bylo zavedeno divadelní předplatné, ve kterém bylo v programové nabídce hudební divadlo, tedy opery, operety nebo muzikály, došlo k pevnému zakotvení Kruhu přátel hudby do koncertního plánu Kulturního centra. Udržely se dobré podmínky pro práci DS Hýbl i Velký swingový orchestr, vznikla výtvarná skupina Maxmilián. Podařilo se realizovat rekonstrukci Malé scény. Díky tomu mohl pokračovat v práci i Loutkářský odbor, což je již v regionu spíše rarita. Podařil se nákup kvalitního koncertního klavíru, digitalizace kina.

Černý Milan: Kdo je kdo 1991.Čechy, Morava, Slezsko.Praha 1991, S.128.;.Postavy brněnského jeviště. Brno 1994.; Encyklopedie města Brna.

Doc. Mgr. František Preisler

Základní školu s hudebním zaměřením vystudoval v Olomouci. Když se jeho otec František Preisler (*1948) stal šéfem Janáčkovy opery přestěhovala se rodina do Brna za ním. Poté studoval brněnskou konzervatoř, hru na varhany, zpěv, kompozici, hru na trombón. Poté studoval JAMU obor dirigování. Od r. 1990 byl korepetitorem, od 1991 dirigentem brněnské opery, od 1993 šéfdirigentem Hudebního divadla v Karlíně. 1994 se konala čes. premiéra muzikálu Jesus Christ Superstar. 1995–2003 dirigentem ND Praha, 1996 absolvoval dvouletý Mistrovský dirigentský kurz ve Vídni. Dvanáct sezón spolupracoval s Moravskou filharmonií Olomouc, z toho 3 roky, od r. 2002 šéfdirigentem MFO. Spolupracoval se Smetanovou Litomyšlí a hodně koncertoval a působil na zahraničních scénách. Jinak měl silnou diabetes a v květnu 2006 těžký úraz hlavy. Od té doby se začaly projevovat problémy se srdcem. Hudební génius se vůbec nešetřil. V roce 2006 dostal Cenu města Česká Třebová.  Jeho srdce mu selhalo poslední den na dovolené v Itálii. Byl pohřben do rodinné hrobky v České Třebové.

Stříteský, Vojtěch: Životní suita Františka Preislera. Harmonie 2007, č.10. ;

Prof. státu a práva UK Praha, akad. ČSAV /1954/, 1955–65 člen prezidia ČSAV, od r. 1928 pracoval jako žurnalista, publicista/TASS, Levá fronta? a překladatel/Fe­uchtwanger, Shaw, Steinbeck, 1946–54 poslanec NS, 1951–52 čs. velvyslanec v USA, 1949–54 člen ÚVKSČ, od r. 1959 vedl encyklopedické práce ČSAV.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1936, S.433.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.166.;Literární listy, l, 1968, č.18, S.12.;Malá československá encyklopedie.V­.Praha, Academia 1987, S.112., fotografie.;.

Narozen v obci Osenice (n.m.č. Dětenice) v kraji Hradeckém. Od r. 1953 trvale žil v Olomouci a působil na I. interní klinice FN v Olomouci, vnitřní lékařství – odborník na choroby krevní. V r. 1969 byl jmenován mimořádným prof. patologie a terapie vnitř. chorob. Specializoval se na hematologii. Stal se vysokošk. učitelem LF UP, kde v r. 1956 habilitoval, v r. 1967 byl jmenován prof. vnitřního lékařství. Autorem cca 90 vědeckých prací a více než 60 referátů na domácích a zahr. fórech. Účastnil se přednášek v odb. pořadech České televize a rozhlasu nebo jako host sekce dějin lékařství při VSMO. Od r. 1991 spoluzakla­datel Spolku pro komorní hudbu v rámci KPH v Olomouci. Hrál na klavír a housle, byl významným olomouckým hudebním organizátorem, zakladatelem lékařského kvarteta. Držitel Ceny města Olomouce 1998 v oblasti hud­by.

V letech 1876–1878 pracoval v Praze v drogistické firmě, poté u obchodníka s cukrem a pak odešel ke strýci do učení ve Vídni. Ve strýcově filiálce v Olomouci se v roce 1883 vyučil knihkupcem. Dne 4. 12. 1884 zahájil svou vlastní knihkupeckou a nakladatelskou činnost otevřením českého knihkupectví v nynější Denisově ulici. Zpočátku vydával lidové knížky a populární kalendáře (Ječmínek), později středoškolské učebnice, krásnou literaturu, reprodukce obrazů, pohlednice a knihy ilustrované předními umělci. V roce 1898 založil a vydával oblíbenou Moravskoslezskou kroniku lidového čtení. Byl také organizátorem kulturního a společenského života v Olomouci, pořádal přednášky, koncerty i umělecké výstavy. Po 1. světové válce předal firmu svým synům, kteří pokračovali v jeho práci. .Pořádal přednášky, činný v Národní jednotě, pořádal koncerty.Dr.Arne Novák jej nazval moravským Krameriem. Z propagačních tisků Prombergrova nakladatelství se dovídáme, že roku 1907 se skládal jeho podnik z nakladatelství, knihkupectví a antikvariátu, půjčovny hudebnin, výtvarného salonu, prodejny obrazů a lišt. Dále nabízel obstarávání literatury německé, francouzské, anglické, ruské, srbské, polské a italské. Výtvarné umění je další významnou složkou Prombergrovy vydavatelské činnosti. Měl vlastní, kmenové výtvarníky, mezi ně patřil především Adolf Kašpar, kterého doslova objevil a také podporoval na studiích, dále Joža Uprka, Marie Gardavská, Hanuš Schwaiger, František Ondrúšek, Stanislav Lolek Vydával repodukce obrazů Josefa Mánesa, Jaroslava Augusty , Jaroslava Čermáka, Vojtěcha Hynaise, Alfonse Muchy ad. Většinu spolupracovníků z řad výtvarných umělců tvořili opět malíři čeští. Jeho umělecké pohlednice, národní typy lidové, byly současně cenným národopisným dokumentem. Dbal také na dobrou výtvarnou úroveň svých knih, i po této stránce bývaly jeho knihy vysoce oceňovány. Ceny v soutěžích získávaly pochopitelně i speciální výtvarné publikace, např. roku 1903 Ilustrovaný seznam obrazů.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1939, S.248–249.; Hanácké noviny, 8.2.1996, S.3. Písková, Milada: Živé tradice. Olomouc, KVM a VSMO 1983.

Autor místopis. článků Zemřel ve Velké Střelné u Libavé.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.46.;.

Velká Střelná – nyní místní část Město Libavá.

Do Olomouce se přistěhovala v roce 1974, Maturovala na G Olomouc-Hejčín, poté absolvovala Přírodovědeckou fakultu UP, obor matematika a deskriptivní geometrie. Pedagogickou činnost zahájila v roce 1987 v Praze, kdy učila krátce na Základní škole a v letech 1989–1993 na Vysoké škole zemědělské (nyní Zemědělská univerzita, Praha) matematiku. Po návratu na Moravu učila 1997-červen 2000 na ZŠ Hálkova, v Olomouci. Dne 10. července 2000 byla jmenována ředitelkou Okresní knihovny v Olomouci, později Knihovny města Olomouce. Externě působila jako středoškolská učitelka na střední škole knihovnické v Olomouci – Hejčíně.

Dokumentační list, ze dne 18.9.2000.; Hála, M.: Anketa s řediteli příspěvkových organizací města Olomouce. Radniční listy, únor 2007, S.1. ;

RNDr. Lenka Prucková

Studoval gymnázium v Orlové. Za války pracoval u firmy Bílý v Bohumíně a od r. 1947 studoval v Praze Vysokou školu politických a sociálních věd. Po absolvování působil na FFUK jako odborný asistent. V roce 1959 se přestěhoval do Ostravy, kde lektorem Krajské politické školy, 1960–1964 politický pracovník Krajského výboru KSČ Severomoravského kraje. V roce 1968 vyloučen z KSČ za článek v tisku, kterým odsoudil srpnovou okupaci vojsk SSSR. Byla mu znemožněna i pedagogická činnost. Mohl pracovat jen jako dokumentarista. Zemřel náhle při služební cestě do Olomouce. Pohřben v Dětmarovicích.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.96–97.

Narozen na Prostějovsku. Prof. UK v Praze (1924), akademik ČSAV (1954), zakladatel moderní české vědy o nemocech ušních, krčních, nosních.

ČBS.Praha 1992.S.574 – 575.;.

Autodidakt. Samost. vystavoval v Brně 1971, v Olomouci KVMO 1974, v DH 1980. Účastnil se výstav ČSVU Olomouc, Fotosalonu Praha 1965, Varšava 1967, člen skupiny DOFO. Vystavoval v zahraničí.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté.Olomouc 1991./foto/; Olomoucký den 21.2.2006.; 11.3./2006, S. 4;

Narozen v Třebčíně (n.m.č.Lutína). Ved. katedry geologie a paleontologie Přírodověd. fakulty MU Brno. Abs. UJEP Brno 1974, obor geologie. Zajímá se o archeologii. 1981 byl 8 měsíců v Mongolsku. Autor 60 odb. publikací a zpráv z geologické petroarcheologie, z toho 10 v zahraničí. Čestný občan obce Třebčín.

KJK 91/92.Praha 1992.S.787.;Hanácké noviny, 18.4.1996, S.3., .

Vystudoval FFUP v Olomouci, obor historie a 35 let působil ve školství. Zástupce ředitele Ústavu marxismu-leninismu UP v Olomouci. Zabýval se studiem dějin pro období 1939–1945. ;

Skoupá, Dana-Možíš, Milan: Odešel. =VVM, 38, 1986, č. 1, S. 86–87, 1 obr. ;ZVSMO, 1985, č. 21–22, S. 51. ;Kmoníčková, E. : V roce 1985 zemřeli. Brno, SVK 1986, S. 34. ;Trapl, Miloš: Za profesorem Josefem Přikrylem. =Jižní Morava, 1986, 22, č. 25, S. 311–313. ;Lid. demokracie, 8. 6. 1978, LD 23. 12. 1974, .

Narozen v Chomoutově v rodině drobného zemědělce. Po absolvování olomoucké reálky studoval v letech 1947–1951 VV ped.fak.UP u prof.F.V.Mokrého, J.Zrzavého. R.1952 doktorát pedagogiky a dějin umění, 1966 habilitace-docent modelování.1956–57 učil na Fučíkově pedag.škole v Olomouci, od r.1959 půs.na UP.R.1967 napsal knihu Jak pracuje sochař.Praha, SPN 1971.;Publikoval učební texty a články ve sbornících UP a časopisech v ČSFR a v zahraničí.1990 jm­.prof.sochařství. Psal nádherné básně. Byl členem Literárního klubu Olomouc a uskupení PRSK (Přikryl – Rusek – Stibor – Kolář).Olomoucké veřejnosti se představoval při literárních večerech s hercem Františkem Řehákem. Velkou popularitu měly také jeho pořady o hanáčtině. Nositel Ceny města Olomouce v oblasti výtvarné umění (2002). V září 2015 v budově olomoucké radnice byla slavnostně odhalena jeho socha Dona Quijota. Dva roky před úmrtím žil v Domově důchodců v Hranicích. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie Brno, Muzeum umění a Vlastivědné muzeum Olomouc, ale také v zahrničí a to v muzeích Francie, Polsko, Itálie a Německo.

Z díla: Sochy, medaile, kresby z let 1970–1975. Olomouc, GVU 1975.
Zdeněk Přikryl. Monografie. Olomouc, UP 2002.
;Biografie: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;-fk-: Vyznání sochaře a pedagoga. =Stráž lidu, 1988, 2. 7. , S. 4. ;Kobza, F. : Návštěva v ateliéru Z. Přikryla. Ostravský kulturní měsíčník, 1982, č. 5, S. 30. ;Komenda, S. : Šťastné břímě Z. Přikryla. =Stráž lidu, 1989, 30. 3. , S. 5; O něm: /foto/-Žurnál UP, 1992, č. 30, S. 5. ;. Všetička, F.: Věčné téma. Olomoucký archivní sborník.roč.10 (2012).S. 131–132. Šiška, Z.: Síla záření. Olomouc 2009. (ilustrace Z. Přikryl).

Chomoutov je součástí města Olomouc.

emeritní profesor PaedDr. Zdeněk Přikryl

R. 1865 začal chodit do školy u Piaristů v Kyjově, odtud chodil do Hlavní školy v Uherském Hradišti a v letech 1870–1874 studoval nižší německé gymnázium tamtéž. V letech 1874–1878 studoval učitelský ústav v Olomouci. Po maturitě byl učitelem v Osvětimanech, poté v Uhřičicích u Kyjova a r. 1881 složil doplňovací zkoušky z latiny a řečtiny na německém gymnáziu v Uherském Hradišti a byl přijat do kněžského semináře v Olomouci. Po vysvěcení v r. 1885 kaplanem ve Velkých Karlovicích. Zde založil farní kroniku a zaznamenal do ní zprávy o založení Karlovic, obyčeje a zvyky a další události do července 1887. V okolí Karlovic prováděl archeologická studia. Potom vystřídal ještě několik působišť. Zasloužil se o archeologický výzkum Moravy z doby mohyl a velkomoravské. Byl badatelem v otázce cyrilometodějské a členem Družiny literární a umělecké v Olomouci od r. 1916. Založil vlastivědný časopis Záhorská kronika. V roce 1932 vyznamenán titulem Monsignor.

Zemřel v Drahotuších (n.m.č. města Hranice).

Poselství. Olomouc 1938. S. 332.;

Po studiu na státní reálce v Lipníku vykonal maturitu na učitelském ústavu v Olomouci v r. 1933. Odbornou zkoušku z matematiky, výtvarné výchovy a rýsování složil v Ostravě. Učil na Hlučínsku, v Bílovci, v Ústí u Hranic. Za okupace působil v měšťanské škole ve Velkém Újezdě. Po válce se na trvalo vrátil do Bílovce, kde vyučoval matematice, rýsování a výtvarné výchově na měšťanské škole, na nově zřízeném gymnáziu, i jako zástupce ředitele gymnázia, později jako ředitel základní devítileté školy. Byl kronikář města Bílovce. Výrazná publikační činnost.

Žibřid, 1–2, 1996, S.13–14., . BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 97–98.

Člen rady Spolku architektů Olomoucka. 1980–83 působil v Brně (rudný projekt, souběžně též externí pedagog FA VUT Brno, 1983 – 1991 ved. projektant Drupos Olomouc, 1991 soukromá architektonická kancelář. Pracovní zaměření: tvorba v oboru bytové a občanské stavby, průmyslová architektura, interiér, výstavnictví, průmyslový desing, užitková grafika, reklama. Význam. projekty: Dům služeb Olomouc 1985, urbanistická studie rekreační zóny Plumlovské přehrady 1987, sportovní hala a hotel v Zábřehu 1987, mezinárodní soutěž UNESCO 1986, postup do semifinále, v 1987 -výstava v Otawě, Kanada, 1989 celostát. soutěž na přednádražní prostor v Olomouci-1. cena. Realizace: 1989 – rekonstrukce kina v Němčicích (včetně interiéru), polyfunkční projekt TRIO, nám. Husserla v Prostějově. Výstavy 1986 – 1990 / 8 kolektivních výstav, samostatné výstavy 1988 -galerie výtvarné školy v Olomouci, 1991 -foyer kina Metro Prostějov, 1992 DUHA kulturní středisko, Prostějov.

Kdoje kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.151.;.