Osobnosti Moravy.eu

Duchovní Církve československé husitské. Rozená Kopalová. Po maturitě na reálném gymnáziu ovlivněna svým otcem vojenským duchovním správcem studovala v letech 1950–1954 Husovu bohosloveckou fakultu v Praze. Poté nastoupila do Heřmanova Městsce odkud odešla k 1. 4. 1955 do Velké Bystřice. Působila zde pak 41 let. Měla na starosti šest přilehlých středisek, které objížděla na kole. V r. 1997 se přestěhovala s manželem do Olomouce. Od r. 1998 pracuje jako farářka a výborná kazatelka jako duchovní při olomoucké diecézní radě Církve československé husitské.

Ševčíková, Hana: Malá galerie význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75–76.;

První divadel. zkušenosti získal v ochotnic. spolku Haná ve Vyškově. 1938 začal stud. konzervatoř v Brně, další učitelé zpěvu M. Boučková v Olomouci. 1947–1952 angažován v Olomouci, poté v Opavě, sólistou opery ND Praha od 1. 10. 1958 – 31. 12. 1983 /důchod/. Nahrávky na gramof. deskách.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.462.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.227.;Bor.V.: Hudební rozhledy 19, 1966, S.268.;.

Středoškolské studium  – gymnázium v Prostějově byl nucen přerušit v roce 1943, protože byl nacisty totálně nasazen na " technische Nothilfe". Gymnázium dokončil maturitou až po válce v roce 1945.Poté studoval Masarykovu univerzitu v Brně, na které promoval r. 1950. O rok později získal PhDr a začal pracovat jako archivář na zámku v Janovicích u Rýmařova, kde zejména jeho přičiněním vznikl základ archivu Olomouckého kraje. V roce 1958 byl jmenován ředitelem Okresního archivu v Šumperku. Od roku 1959 pravidelně publikoval ve sborníku Severní Morava. Stál u zrodu Kulturního měsíčníku Šumperka, kde působil jako předseda redakční rady až do smrti. V roce 1976 odešel pracovat do Vlastivědného ústavu Šumperk, kde působil do března 1990. Od r. 1992 dojížděl do Opavy na Slezskou univerzitu přednášet a r. 1993 získal docenturu. na UP v Olomouci.V de­vadesátých letech se výrazně angažoval v Moravskoslezské křesťanské akademii a díky svým jazykovým schopnostem i v partnerské spolupráci města Šumperka s německým městem Bad Hersfeldem. Jeho erudovanost v Řádu německých rytířů jej předurčila i ke členství ve Společnosti přátel hradu Bouzova, kde byl zvolen čestným členem. Řadu let byl i městským kronikářem v Šumperku a o jeho dějinách napsal stovky článků i několik knižních monografií. Redaktor regionálních periodik i aktivista Filmového klubu, Socialistické akademie..V roce 2004 obdržel in memoriam Cenu města Šumperka.

Vlastivědné listy 1987, č.2, S.45./fotogra­fie/.;. Balatková, Jitka: Docent PhDr. František Spurný, CSc. slaví sedmdesátiny. In: Severní Morava, vl.sborník,sv.73, Šumperk 1997. S.65–69. BSSSM, seš. 7 (19.).Ostrava 2005. S. 126–129. (Bibliografie). Štipl, Ctirad: Historik František Spurný. In: Ročenka 2010 1990–2010 * 20 let SACB Vydala Společnost přátel hradu Bouzova ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Šumperku.. S.24–25.

Doc. PhDr. František Spurný, CSc.

Vlastním jménem Bořivoj Novák. V roce 1939 maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté začal studovat LF v Brně a po uzavření Vysokých škol pracoval v Mohelnici. Po roku 1945 učitelem na Prostějovsku. Od r. 1947 studoval přírodopis, zeměpis a občanskou nauku na Pedagogické fakultě UP. V roce 1980 obdržel zlatou medaili. Psal hanáckou beletrii pod pseudonymem Józef Ludvík Srda. Působil v letech 1950 až 1988 jako biolog na Univerzitě Palackého. Několik desítek vědeckých prací z oboru ekologické entomologie publikoval v odborných časopisech. K beletrii se dostával jen v oddechových chvilkách od roku 1980 a častěji až v důchodu. Jeden ze dvou spisků nazval „Hdese hdese na Hané“. Je v něm 25 humorných hanáckých povídek: druhý „Maglajz na Hané?“ obsahuje 23 satiricko-humorné dialogy. Obě beletrické prvotiny konzervují jednu z nuancí zábřežské hanáčtiny z období první a druhé světové války. Autor pochází z Poléce na Zábřežsku, kde žila jeho babička, rozená SRDOVÁ, maminka JOZEFA a strýček LUDVIK, který padl na ruské frontě za první světové války. Tak vznikl pseudonym JOZEF LUDVIK SRDA, pevně svázaný s rodokmenem.

Studoval konzervatoř a AMU v rodišti a v letech 1969–1973 bohosloveckou fakultu UP v Olomouci. Působil ve Šternberku v letech 1975–1979, od roku 1985–1990 ve Velké Bystřici a poté zakotvil v Olomouci na Nové Ulici. Skládal symfonickou hudbu, upravoval lidové písně a spolupracoval s rozhlasem. Od roku 2002 byl členem Prostějovské komendy Řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Zemřel 5. listopadu 2007 v Olomouci a pohřben byl v rodišti.

Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013, č.6, S.4.

ThDr. Josef Rostislav STEJSKAL, biskup Církve československé husitské.
Střední školu studoval v Olomouci a roku 1914 absolvoval Slovanské gymnázium. Poté absolvoval bohosloveckou fakultu a stal se knězem římskokatolické církve. Po převratu vystoupil z katolické církve.. O Vánocích 1919 byl u vzniku Církve československé husitské, která byla vyhlášena 8. ledna 1920 v Praze. Stal se jedním z jejích průkopníků na Moravě. Od 15. března do 10. července 1920 byl farářem ve Velkém Týnci, poté působil do roku 1921 ve Vacanovicích. Pak byl rok v olomoucké diecézi, kde pracoval jako tajemník patriarchy a vrátil se sem i po studiích v Paříži v roce 1924. Dne 6. dubna 1925 byl zvolen biskupem moravským, s působností i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. V teologii Církve československé husitské hájil princip svobody svědomí a formuloval text Vyznání víry Církve československé. Byl redaktorem Náboženské revue. V době pařížského pobytu napsal studii Les Proces de Jean Huss. Zemřel v Prešově na návštěvě příbuzných. Pohřben v kolumbáriu Husova sboru v Olomouci.

ČBS.Praha 1991., S. 660.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?, Praha 1962., S. 254.; Týnecké listy, č. 10/2006, S. 14–19., Tomeš, J.:Český biografický slovník XX. století. Praha 1999, S. 194.
Salajka, M.: Proces ustavování a duchovní správy náboženských obcí Církve československé husitské 1920–2000. Praha 2003.

Narozen v Hostkovicích – n.m.č. obce Tršice Působil ve Vacanovicích (n.m.č. obce Tršice)

Pocházel z rodiny obuvníka. Vystudoval piaristická gymnázia v Příboře a Kroměříži. Poté studoval bohosloví v Olomouci. V r. 1876 byl vysvěcen a působil jako kooperátor ve Štítech a v Příboře, administrátor ve Veřovicích a Svébohově. V letech 1888–1908 farářem v Dražovicích. V r. 1892 jmenován konzistorním radou, 1908 nesídelním kanovníkem v Olomouci. V letech 1921–1923 byl olomouckým arcibiskupem. Obětavě se podílel na založení a činnosti mnoha katolických spolků a organizací. Zasadil se o zvelebení chrámu a vybudování kláštera na Hostýně. V r. 1895 založil Matici svatohostýnskou, 1893 apoštolát sv. Cyrila a Metoděje, 1902 Družstvo Velehrad a velehradskou akademii. Po jeho smrti byl v roce 1924 otevřen poutní dům Stojanov. Přispěl k zřízení cyrilomětodějských památek na Radhošti. Byl spoluzakladatelem Moravské katolické národní strany a také křesťansko sociální strany. Poslancem říšské rady, po vzniku republiky do r. 1920 poslancem a poté až do smrti senátorem Čs.národního shromáždění.

Šalek, Ondřej: Čestní občané Kopřivnice. Ostrava 2009.

Pocházel rodiny známého výtvarníka a pedagoga Eduarda Stoklase. Maturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a poté v Praze moderní filologii na UK. Zprvu působil jako středoškolský profesor V letech 1907–1909 učil češtině na němec. obch. akademii v Olomouci, působ. na RG v Holešově a Val. Meziříčí, od r. 1909– l963 v Litovli, střed. prof. na G v Litovli 19O9–1941, učil češtinu a němčinu. Založil loutkové divadlo v Července u Litovle. Sbíral pověsti z Hané a Litovelska. Zajímal se o lidový kroj.

Z díla: Kytička pověstí z Litovelska.Il­.A.Kučera.Lito­vel, Musejní rada 1929.63 s. Minulost.Verše­.Litovel, vl.n.1933.113 s.

Biografie: Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP 1987.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku. 1937. Rusínský, M.: Průkopník rozhlasové estetiky.-In: Osmdesát let gymnásia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981, S.101–103. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 126.

'

R. 1922 vysvěcen na kněze v Olomouci. Do r. 1933 prof. filozofie, českého jazyka a literatury na arcibiskupském G v Kroměříži, poté prof. náboženství v Místku. Za heydrichiády vězněn. Poté kaplanem v Hulíně. Od 1. 9. 1945 zástupcem šéfredaktora LD a redaktorem Obzorů. R. 1946 jmenován profesorem žurnalistiky a dějin polit. ideologií na VŠ politické a sociální v Praze. V únoru 1948 povolán k františkánům v Praze, s nimi pak r. 1950 internován, v dubnu 1951 se mu podařilo uprchnout do exilu. Spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. V r.1956 emigroval do USA. S americkým prostředím se nedokázal sžít. V roce 1965 se vrací do Evropy, kde brzy umírá v sanatoriu.

Z díla: Almanach krásného písemnictví slezských spisovatelů. Ostrava 1934. ; Petr Bezruč. Místek 1937. ; O něm: Pejskar, J. : Poslední pocta. II. Curych 1985. S. 305. ;. Biografický slovník Selzska a severní Moravy. 5. Ostrava 1996. S. 108–109.;

Vystudoval něm. gymnázium v Šumperku. Poté začal navštěvovat medicínu na vídeňské univerzitě. Dostudoval po válce na něm. části UK v Praze, kde 1922 promoval. Tři roky působil v nemocnici ve Šternberku. 1925 si otevřel lékař. praxi ve Fryštáku. 1927 složil v Praze tzv. fyzické zkošky na úředního lékaře a stal se obvodním lékařem v Sobotíně. Po vypuknutí 2. svět. války musel narukovat jako vrchní lékař. 1946 byl odsunut do Německa.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.108.;

Narodil se v rodině správce šlechtického panství. Vychodil farní školu v rodišti a gymnázium v Uherském Hradišti. Poté 2 roky studoval filozofii ve Vídni a dále bohosloví v Olomouci. Nižší svěcení přijal v roce 1700 a 1702 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1701 vypomáhal jako jahen v Pavlovicích a t.r. se stal v Dřevohosticích zámeckým kaplanem u svého mecenáše hraběte Jiřího Fridricha z Oppersdorfu, moravského zemského hejtmana. Roku 1703 byl jmenován farářem v Pavlovicích, kde působil až do své smrti. Jeho první knižní prací byl spis o původu Moravanů a jejich dějinách přinášející i mnoho informací o Olomouci a Velehradu " Mercuries Moraviae memorabilium." (Posel moravských pamětihodností, 1705). Dějiny olomouckého biskupství jsou podány ve spisu „Život sv. Cyrila a Metoděje“(1710). Také upravil životopis Jana Sarkandra, který vyšel v knize „Rubín Moravy“ (1712). Díla byla psána latinsky. V rukopisu zůstal Domácí lékař. Za kněžskou a spisovatelskou činnost byl oceněn titulem apoštolský protonář s právem nosit biskupskou mitru. Stal se též rytířem zlaté růže. V roce 1992 byla odhalena na farním úřadě v rodišti pamětní deska a busta. Jeho jménem též pojmenována ulice v rodišti.

Literární místopis Přerovska ;.Lexikon české literatury. 4. díl. S-Ž. Praha, Academia 2008. S. 393–394.; Sába, Fr.: 650 let brumovské farnosti. 1992. ;

Po studiu na stážnickém a kroměřížském gynmáziu za 1. světové války pobýval ve Vídni. Malířské nadání v něm utvrdil malíř Ferdinand Zerlacher. Na Akademii výtvarných umění v Praze byl žákem Vlasty Bukovce. Učil na středních školách v Jihlavě, Lučenci, Kroměříži, Třebíči a Olomouci na učitelském ústavu za 2. světové války a po ní na gymnáziu a na škole v Horce nad Moravou. Olomoucké pamětihodnosti zobrazil řadou linorytů a kreseb.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL., Páleníček,Ludvík: Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku, Kroměříž 1940., Purketová, Jana: O životě a díle českých pedagogů, Brno 1999., Toman, P: NSčsVU, 2.díl L-Ž, Praha 1950.

Narozen v Novém Rousínově (n.Rousínov).Stud­.piaristic.G v Kroměříži, od r.1821 bohosloví v Brně, 1827 vysvěcen na kněze, kaplanoval v Olbramicích, 4 roky v Komárově u Brna. R.1837 profesorem na bohosloví v Brně.Literární činnost: nábožen.spisy původní a překlady, vydal 4 sbírky básní: Básně;Růže a trní;Sebrané básně;Nové básně.Dvacet let sbíral na Moravě a ve Slezsku národní písně, sebral 873 písní a nápěvů.Založil mor.katol.deník Hlas /1849/, Brno;vydavatel­.spolek Dědictví Cyrilometodějské, 1848. R.1865 vyz­namenán ve Vídni čestným doktorátem. Pohřben v Brně.

Sušil, F.: Moravské národní písně.Praha, Vyšehrad 1951/fotografie, s.769/;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.3.Opava, 1979, s.103.;Neruda, Jan: Podobizny.1.Praha, 1951, s.393–395.;Vychodil, P.: Z doby Sušilovy.Sbírka dopisů.Brno 1917.548 s.=sig.N 1479 ÚpD;Českos­lovenský hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, s.647–648.;Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911, s.59–63.;.

V r. 1799 se zastavil na Moravě před bitvou u Slavkova a pak při zpáteční cestě do Ruska. V Olomouci se ubytoval v hotelu u Modré hvězdy (čp. 515, Česká ulice).

OSN, díl XXIV. Praha 1906, S. 406. ;Nešpor, V. : Dějiny Olomouce. 1936. ;Dvořák, R. : Dějiny markrabství Moravského. Brno 1906. S. 392 – 393. ;.

Vysvěcen 1898 v Olomouci, sídelní kanovník olomoucký. Šéfredaktor Našince a Lidových listů. Msgre. Od r. 1910 jednatel spolku Matice Cyrilomětodějské a dlouhá léta předsedou Matice svatokopecké. František Světlík patřil mezi vedoucí osobnosti katolického modernismu v Čechách a na Moravě a přispěl k její přeměně z literárně uměleckého uskupení na teologické reformní a sociální hnutí. Světlík výrazně přispěl k integraci katolických politických stran v Československu a napsal chartu Československé strany lidové, později i její program. Od svého zvolení do národního shromáždění v roce 1924 byl aktivní ve výboru pro zahraniční politiku v Poslanecké sněmovně. Dal základ zahraniční politice strany, která podpořila orientaci Beneše. Světlík podporoval demokratickou politiku a podpořil strategii prezidenta Beneše na konci 30.let. Těžká choroba a celkové fyzické selhání pravděpodobně vysvětluje jeho podporu Národní frontě na počátku roku 1948 a jeho iluze o poválečné roli SSSR . Navzdory tomuto faktu patří mezi výrazné osobnosti v dějinách Československé strany lidové. Položil základy jejího programu, novinářiny i zahraniční politiky.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké 1949.Olomouc 1949.S.51.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962.S.258.;Kdy kde co, prosinec 1995. S.2.. Marek, Pavel – Trapl, Miloš: Nástin života a díla katolického politika a novináře. Rosice u Brna, Gloria 2001.;

Učitel hudby v Olomouci od r. 1913-Žerotín, hrál na varhany a v kostele českobratrské církve řídil příl. zpěvy. Skladby: klavírní, komorní, orchestrální, 4 morav. tance, 3 opery.

Československý hudební slovník.Sv.2., P., SHV 1965, S.655.; Životní jubilea hudebního pedagoga a skladatele Jaroslava Svobody.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.61..

Narodil se na Svatém Kopečku u Olomouce a do čtrnácti let žil rodišti a v Lošově. Měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Jeho babička a dědeček z tatínkovy strany bydleli v Radíkově. Vztah k rodnému kraji, hanáckému folklóru, se projevil v celém jeho díle. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od roku 1945 působil na této umělecké škole sám jako pedagog. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Motivy pro svou tvorbu hledal především ve folkloru a přírodě. Kromě kresby se věnoval také volné a užité grafice. Byl také scénografem a knižním ilustrátorem. V letech 1950–1955 prováděl výzdobu olomouckého orloje a v témže období působil též jako scénograf v olomouckém divadle. Z hlediska botanického je nutno tvorbu Karla Svolinského ocenit výrazně pozitivně. Řadí se k autorům zlatého fondu české botanické ilustrace. Později jeho ilustrace použil také Jaroslav Petrbok ve své knize pro děti, nazvané „Rostliny“ (1960). Na Slovensku ilustroval společně s Květoslavem Hískem i Malý atlas liečivých rastlín Ľudmily Thurzové (Martin 1963). Dále ilustroval knihy i pro londýnské nakladatelství Spring Books a pro pařížské nakladatelství Gran­d.

Chadraba, R.: Folklór v díle Karla Svolinského a starší tradice..In: Studie Muzea Kroměřížska 1992/1993. S. 68–70. * Plachá, Z.: Vzpomínka na Karla Svolinského. In: Velkobystřické noviny, 1993, č.4.S.4–5. Ševčíková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011, č.9, S.7.

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce Žil v Lošově a Radíkově. Obě místa nyní součást města Olomouce. Zdenka Plachá si mnoho let dopisovala s umělcem, který mj. ilustroval i kroniku knihovny ve Velké Bystřici. Kopii ilustrace jsem dostala od Zdenky Plaché.

Na olomoucké české reálce byl žákem prof. Františka Smolky. Za 2. světové války pracoval na nucených pracech v Reichu. Vzdělání si doplnil na dálkovém studiu Ústřední školy lidové umělecké tvořivosti a na AVU ve Vídni. Vedle vlastní malířské a řezbářské tvorby ve Velkých Karlovicích založil a organizoval skupinu amatérských výtvarníků Urgatina.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.377;

V roce 1946 se habilitoval pro obor neurologie. Byl pověřen Ministerstvem školství vybudováním a vedením neurologické kliniky na založené Palackého Universitě v Olomouci jmenován – ve svých 38 letech – universitním profesorem. V Olomouci buduje od základu novou neurologickou kliniku postupně buduje i v blízkém městě Šternberk léčebné neurologické oddělení a v lázních Velké Losiny rehabilitační ústav pro léčbu následků dětské obrny v r. 1951 jmenován přednostou neurologické kliniky Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové, která byla zřízena na bazi tamní lékařské fakulty. Po úmrtí prof. Šercla v roce 1972 je od roku 1973 každoročně pořádána až dodnes – vědecká konference „Šerclovy dny“.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.206–208;

prof. MUDr. Miroslav Šercl DrSc.

V době první světové války byl dobrovolníkem v čs. vojsku na Rusi, s nímž se dostal do Francie, kde se účastnil bojů. Do vlasti se vrátil jako nadporučík a sloužil u 6. hanáckého pluku v Olomouci. V roce 1938 jako podplukovník přednášel taktiku na dělostřeleckém učilišti. V roce 1939 byl pověřen z nejvyšších míst velitelskou funkcí ve vojenské organizaci odboje. Působil jako tiskový mluvčí a referent na tehdejším okresním úřadu v Prostějově a stal se krajským vedoucím Pořadatelských sborů, z nichž se organizovala vojenská odborová skupina Obrana národa. Jeho zástupcem a úzkým spolupracovníkem byl štábní kapitán Jan Skokánek, rodák ze Střížova (1900–1944), oba bydlící t.č. v Olomouci. Spolupracovali také s odbojovým hnutím na Olomoucku, např. v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova , Kožušan, Velké Bystřice,
Věrovan, Nenakonic i s dalšími místy. Podplukovník Šimek spolupracoval rovněž s plukovníkem Františkem Krátkým (1893–1942). První velezrádná aféra na Olomoucku, spojená s činností pořadatelských sborů, měla za následek zatčení řady významných osobností i jejich mučení a následné popravy. Dne 4. prosince 1939 byl podplukovník Šimek zatčen gestapem a tři roky vězněn v Olomouci, Přerově, Reichenbachu, Wohlau, Dietzu a Vratislavi. Dne 3. listopadu 1942 byl postaven před německý lidový soud a odsouzen k smrti. Poprava byla vykonána 5. 3. 1943 Urnová schránka je uložena na olomouckém ústředním hřbitově a pamětní deska s jeho jménem i dalšími popravenými je umístěna na budově vojenské správy v ulici 1. máje v Olomouci. S ulicí jeho jména se setkáme také v místě jeho rodiště.

Cekl, J.: Kraj, jímž táhla válka. Olomouc 1945. * Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. S. 160. * Rodinné dokumenty a vzpomínky pozůstalých.Rkp. Ševčíková, H.: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013.S.4.

Maryčka Šimková byla tetou mého manžela Jana Ševčíka.

V letech 1897–1905 studoval gymnázium v Kroměříži, bohosloví v Olomouci 1905–1908, žák J.Nešvery.Angažmá v ND Praha-od 6.1.1909–1910.Sólista ND Praha1911–13, Brno 1917–1932, učitel ve šk.Filharm.sboru Beseda brněnská, divadelní revue -hanác/figurka stréčka Křópala z Břochovan;film, rozhlas.

Stratil, V.: Bratři pěvci Šindlerové.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.40.; Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965.S.697.;.

Vl.jm. Antonín Milan Škamrada studoval olomouckou Českou reálku, na níž maturoval v roce 1948 ve třídě prof. Štěpánky Gregorové. Po studiích architektury působil v letech 1952 – 1956 jako asistent na katedře urbanismu Fakulty architektury VUT v Brně, dalších 11 let ve Stavoprojektu Olomouc a v letech 1967 – 1971 v Útvaru hlavního architekta města Olomouce. Od roku 1991 byl vedoucím ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Olomouci. Souběžně se v letech 1982 – 1987 věnoval pedagogické činnosti na katedře výtvarné výchovy PdF UP. Jeho rukopis nese bezpočet projektů, které se po své realizaci staly neodmyslitelnou součástí našeho života. Projektoval např. mj. regeneraci historického jádra města Olomouce, Šumperka, Hranic, Nového Jičína, rekonstrukci Edelmannova paláce (Olomouc, Horní nám. 5), knihkupectví Velehrad, úpravy interiérů olomouckého Arcibiskupského paláce, rekonstrukci Stojanova na Velehradě, vnější plášť katedrály sv. Václava v Olomouci a rekonstrukci zámků ve Velkých Losinách, Tovačově, Mor. Třebové a aktuálně i olomoucké Konzervatoře evangelické akademie adal.

Z nově realizovaných staveb projektoval v Olomouci budovu Teplotechny, Vysokoškolské koleje na Envelopě, Krajský pedagogický ústav a řadu rodinných domů. Jeho autorskou pečeť nese interiér zámku ve Velké Bystřici, hlavní nádraží ČD Olomouc a Vrchní soud v Olomouci… V roce 2016 obdržel Cenu města Olomouce, v oblasti jiné. Zemřel u dcery v Bratislavě.

Kdo je kdo v architektuře…Pra­ha, Modrý jezdec 1993. S. 175. Škamrada, A.:Má cesta k architektuře a architekturou­. 2016.

Ing. arch. Antonín Škamrada

Učitelka v Cholině, Vilémově, manželka advokáta v Prostějově, překladatelka-A. Schweitzer, Axelrod, Cohn aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.203;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.50.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc 1968, S.34.;.

Dvojčetem sestry Olgy, syn architekta Lubomíra Šlapety. V roce 1972 absolvoval ČVUT Praha, poté pracoval v Ostravě, 1973–1991 vedoucí oddělení architektury Národního technického muzea v Praze, 1991–1997 děkanem Fakulty architektury ČVUT, 1997–2000 prorektorem ČVUT, 2003 děkanem ČVUT, 2006–2010 děkanem Fakulty architektury VUT v Brně, 1986 hostující docent TU Berlin a 1987 TU Wien, 1992 jmenován profesorem v Berlíně, v roce 2000 působil 4 měsíce v Montrealu a roku 2002 hostující profesor FA univerzity v Lublani.

Autor publikací:

• PRAHA 1900–1978, průvodce po moderní architektuře. NTM Praha 1978
• Kamil Roškot 1886–1945, architektonické dílo. GVU Olomouc 1978, finské vyd. 1979, německé vydání 1981
• Josef Kranz 1901–1968, architektonické dílo. GVU Olomouc 1979
• Otakar Novotný 1880–1959, architektonické dílo. GVU Olomouc a NTM Praha 1980
• Arnošt Wiesner 1890–1971, architektonické dílo. GVU Olomouc 1981
• The Brno Functionalists. Helsinki 1983, něm.vyd. Innsbruck 1985
• Adolf Loos a česká architektura. Galerie Louny a NTM Praha 1984 /2. vyd. 2000/
• Pavel Janák 1882–1956. Semperdepot Wien 1984 /s Olgou Herbenovou/
• Czech Functionalism 1918–1938. Architeculral Association London 1987
• Baťa 1910–1950, architecture and urbanism. Katalog výstavy Zlín 1991
• Baustelle Tschechische Republik. Katalog Akademie der Kilnste Berlin 1997, pol. vyd.2002/
• Prague – XXth Century Architecture. Guide book /s Kohoutem a Templem/ Vienna 1997
• Baustelle Ungam Is.A.F erkaiem a J .Paszáreml /Berlin 1998
• Baba 1932 – modely a plány /s T .Šenbergerem a P. Urlichem/ Praha 2000 /pol. vyd. 2002/
• F . L. Wright a česká architektura. Praha 2001
• Jan Kotěra 1872–1923, zakladatel moderní české architektury /s kol./ Praha 2002
• Lubomír Šlapeta 1908–1983,Čestmír Šlapeta 1908–1999,Scharoun's Czech Students
• Wroclaw 2004 /angl. a polské vydání/
• Baustelle Slowenien Is A.Hrauskym/Berlin 2004
• Jan Hird Pokorný – architektonické dílo /s P .Kratochvílem/, Praha 2005

cs.wikipedia

Prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta DrSc. – český historik architektury

Narodila se v rodině úředníka Státní pojišťovny, který byl dobrým pianistou a sportovcem. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců a od dětství měla blízký vztah k hudbě a tanci. Od 5 let byla žačkou Ivo Váni Psoty a tato škola zcela ovlivnila její životní cestu. Již od r. 1931 vystupovala na jevišti divadla na Vevěří i Na hradbách. Účinkovala i při školních akademiích a slavnostech. V r. 1936 tančila ve Vídni. V roce 1939 udělala konkurz v divadle za vedení Jiříkovského. Za okupace musela přejít do německého divadla. Po osvobození nastoupila v r. 1945 v opavském divadle, kde působí jako šéf baletu Josef Škoda. V roce 1947 se vrátila do Brna. V letech 1952–1961 se věnovala pedagogické práci v baletní škole. Od r. 1962–1977 členka Divadla Oldřicha Stibora Olomouc, kde byl šéfem a choreografem Josef Škoda, za kterého se v r. 1962 provdala. Pedagogické práci se věnovala i v olomouci, učila v Litovli a pak v Přerově na LŠU a 1968–1981 v baletní škole divadla Olomouc. Od r. 1977 vedla v Olomouci i krasobruslařský oddíl ČSTV – lekce klasického baletu (1985). Hostovala ve Vídni (1936), Varšavě (1957), Berlíně (1951), Paříži (1959). Koncem let osmdesátých se vrátila i s manželem do Brna – Králova Pole.
Zasl. umělkyně 1969. V roce 2007 byla poctěna Cenou Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tance. Za rok 2008 obdržela Cenu města Brna.

ČTK-BIO, 12.2.1985.;. Postavy brněnského jeviště.II.Brno 1989. S.145–149.;