Osobnosti Moravy.eu

Hortulanus primus botanické zahrady, zahradnický odborník. Zahradníkem se vyučil v bystřické zámecké zahradě barona Laudona. Poté odešel na zkušenou do zámeckých zahrad v Lešné a v Linci. V roce 1915 narukoval na ruskou frontu. Vrátil se těžce zraněn a jako částečný invalida nastoupil do arcibiskupské zahrady v Kroměříži. Byl vyslán na studium Vyšší zahradnické školy v Lednici a v roce 1923 byl jmenován okresním zahradníkem ve Strážnici. Externím studiem na Vysoké škole zemědělské v Brně dosáhl učitelské aprobace pro výuku na zahradnických a vinařských školách.. V roce 1925 byl přeložen do Horních Moštěnic na Přerovsku.. Do Olomouce přišel v únoru 1928 s pověstí uznávaného odborníka. Ujal se správy olomouckých městských sadů a v krátké době se stal spolupracovníkem starosty města JUDr. Richarda Fischera v oblasti parkových úprav a poradcem arcibiskupa dr. Leopolda Prečana. Jeho odborná erudice mu otevřela cestu i do rodiny a okruhu přátel senátora JUDr. Mořice Hrubana. V roce 1929 poprvé vykvetla v olomouckém skleníku Victoria regia, jím vypěstovaná. V roce 1930 přebudoval a rozšířil palmový skleník. Za okupace se zapojil do katolického odboje. Po roce 1945 vedl zahradnický podnik Lotos na Nové Ulici. V roce 1947 uspořádal Krajskou výstavu zahradnických a školkařských expozic, na níž jeho kolekce cyclamen a Begonií získala zlatou medaili. Jako jedna z osobností křesťanského katolického hnutí byl po roce 1948 odsouzen, posléze zproštěn viny, ale nadále ponižován a nemohl pokračovat ve své práci. Rodinu živil dělnickou prací v kartonážce, kde jej objevil botanik dr. Otto Mrkos. Díky němu se pak dostal k budování univerzitní botanické zahrady. Na sklonku života žil v Domově důchodců ve Chválkovicích.

Kdy kde co, březen 1996, S.2–3., Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc:Memori­a,2001,S.164.

Člen velehradského kláštera, poté lokalistou v Lubojatech, od 27.6.1796 do své smrti ve Štarnově.Pohřben ve Štarnově.

Dějiny Štarnova.Xerokopie Rkp.289.S.205.;

Studoval střední školu v Olomouci, Brně, o prázdninách pobýval v Letovicích, kde se setkával s literáty.Li­terární pokusy v Brně v časopisu Úsměv ( do r.1931).Od srpna 1930–1933 pracoval jako knihkupecký příručí u S.Kočího v Brně. První překlady.

Překladatel nezapomínaný.=ZVSMO 1982, č.17–18, č.50.; Zábrana,Jan: O Jiřím Víškovi.In: Víška, Jiří: Klíč k pokladu.Praha, MF 1976.S.103–128.;.

Vydával časopis Pěstoun moravský, zprvu v Litomyšli.od 1.1.1862;od r. 1863 přeložen do Brna, od roč.III.pojmenován Pěstoun.Dopisoval do Hvězdy romantické básně.Jeho odchodem do Dvora Králové Pěstoun zanikl. V 70.letech působil opět na Moravě.

Hýsek, M.: Literární Morava.S.111–112.;.

Absolvoval průmyslovou školu strojnickou v Přerově. Po roce 1910 pracoval u fy Wawerka v Lipníku n.B., později u fy Baťa ve Zlíně, poté v Sezimově Ústí. Průkopník českého letectví. Pamětní deska na rodném domě.

Literární místopis Přerovska.SOKA Přerov.

Působil v Lipníku.

Dvořák, J.: K nedožitým pětasedmdesátinám Bartoše Vlčka.Sb.VSMO, 62, 1973, S.274.; Štafeta, 1980, č.4, S.22–23.; Hanácké noviny, 18.1.1996, S.5., Hranické noviny, 22.-28.3.1996, S.4..

Po maturitě na gymnáziu v Litovli v r. 1955 začal studovat LF UP v Olomouci, obor všeobecné lékařství, titl. MUDr. 1961. Nastoupil do OÚNZ v Kladně, kde od r. 1968 působil jako obvodní lékař. Verše publikoval už za studií ve studentském časopise Tribuna (1955–1961), dále v novinách a časopisech: Lidová demokracie, Zemědělské noviny, Mladá fronta, Zprávy časopisu Spolku čs. bibliofilů, Literární měsíčník ad. Podílel se i na básnických almanaších Mladé víno (1961) a Odpich (1965). Debutoval v r. 1976 sbírkou Malá vizita, Tlak mé krve (1979), Bez receptů (1983). Hluboké přátelství s básníkem Jaroslavem Seifertem mu dalo podnět k napsání sbírky Silent Musae (1986).

Slovník české literatury 1970–1981., Praha ČS 1985., S.405.; Kašpárková, Marcela: Jak jsem znal Jaroslava Seiferta., Lidová demokracie, 21.9.1991, S.16.; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, Olomouc 2004; Kdo je kdo v ČR, Praha 1998; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S.111–112 (foto); Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S. 514–515. http://otavinka.blog.cz/…lois-volkman web Litovel

Narozen v Chudobíně (n.m.č.Litovle)

Po maturitě na Obchodní akademii ve Zlíně, pracovala v Městské knihovně Ostrava. Dálkově vystudovala knihovnictví a složila státnice z angličtiny. Po návratu do rodiště působila krátce v knihovně. Absolvovala Pedagogický institut ve Zlíně a češtinu a dějepis na FFUK v Praze, kde absolvovala doktorátem (PhDr.). Pak vyučovala na SPŠ stavební ve Zlíně. Od r. 1991 je spolumajitelkou nakladatelství Interkontakt Zlín a ATELIER IM, které přesídlilo v r. 2000 do Luhačovic. Vydavatelství se soustředilo na vydávání knih exilových autorů zejména kanadských. Také vydávalo Průvodce Moravou a Slezskem. Básnickou sbírku Viktora Trnavského: Leopoldov. 1998. Seznam vydaných titulů najdete na webu vydavatelství. Po úmrtí Ing. Miloše Bařinky (8.4.2021)se přestěhovala z Luhačovic do pensionu pro seniory v Otrokovicích.

http://czechfolks.com/…kladatelstvi- Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv 5.seš. Valašské Athény 2011. S. 79. www.atelierim.cz

PhDr. Irena Voštová

Maturoval v Litovli v hudbě se vzdělával u Ant. Petzolda a Jaroslava Kvapila. V letech 1924–1928 ředitel kůru v chrámu P. Marie Sněžné, dvacet let působil jako korepetitor a kapelník olomouckého divadla. Vytvořil řadu písní a scénických skladeb pro varhany, klavír i orchestr.

Kdy kde co v Olomouci 8/1975. S.28–29.,

V útlém dětství vyrůstal ve Smržicích a v Čelechovicích na Hané. Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1952, vystudoval FF UP r.1957, obor čeština, historie. Kandidát věd v r. 1967 prací o B. Říhovi. V letech 1957–1961 učil na prům. škole v Uničově a Lipníku, do r. 1964 ve Zlíně. V letech 1964–1997 působil na Ped. fak. UP, obor: dětská literatura, moravští autoři. V letech 1990–1995 jako vedoucí katedry českého jazyka. Jako lit. teoretik se zabývá poetikou lit. děl, zvláště jejich kompoziční výstavbou, od gotické poezie přes barokní lidové drama až po současnou tvorbu. Zabývá se i lit. slovenskou, ruskou a polskou. Vydal cca 18 odb. publikací, biografické romány, 2 knihy fejetonů a sbírku básní. Překládá polskou poezii. Členem redakční rady časopisu Alternativa plus, nositelem Ceny Leopolda Vrly za rok 2000. V roce 2015 mu byl v Polsku udělen Zlatý literární vavřín. V roce 2016 laureátem Ceny města Olomouce.

Slovník české literatury 1970–1981. Praha 1985, S. 409.; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, Olomouc 2004.; Málková, I.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000), Olomouc 2001 S. 329–331.; Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995, Olomouc 1996.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S.113–114 (foto);' Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. Všetička, Fr. : Olomouc literární.3. O­lomouc, Poznání 2016. S.165.

Doc. PhDr. František Všetička, CSc.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, ale zkoušku dospělosti složil na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1880. Po maturitě se do Olomouce vrátil a studoval na bohoslovecké fakultě. Po vysvěcení v roce 1886 působil jako kaplan a farář v různých místech Moravy. Zprvu ve Velké nad Veličkou, v Dobromilicích na Hané, v Jaktaři u Opavy, v Hulíně, v Lobodicích, ve Švábenicích a nakonec byl ustanoven děkanem ve Vyškově, kde zemřel 18.6.1937. Ve všech svých působištích se usilovně věnoval národopisné a vlastivědné činnosti. Své poznatky publikoval zprvu časopisecky a později knižně. Jeho knížky lidové beletrie, soubory povídek, pohádek, národopisných črt a studií představují více než dvacet svazků, často psaných v dialektu. První pojednání o krojích publikoval už v roce 1887 do Časopisu VSMO. V období let 1890–1898, kdy působil ve Slezsku, psal do Věstníku Matice opavské, spolupracoval s Františkem Slámou (1850–1917), v jehož Slezské kronice publikoval v roce 1893 Slezské pohádky a pověsti a o rok později národopisnou studii Slezská svatba. Mezi nejznámější knihy patří: Obrázky z mého hanáckého alba (1908), cyklus Pod hanáckou oblohou I.-IV. (1924–1929) a národopisné črty: Rok na Hané (1906), Malůvky z Hané (1909) a sbírka her, říkadel a hádanek Hanácké děti (1909).

Kunc, J. : Slovník soudobých českých spisovatelů 1918–1945. Praha 1945. * Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník. Přerov 1998. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42.

Narozen v Tučapech u Dubu (n.m.č. městyse Dub nad Moravou) v rodině rolníka jako jeden z deseti dětí, z nichž pak pět vystudovalo střední školu. Absolvoval reálku v Prostějově. Doplňovací maturitu udělal na Učitelském ústavu, poté zkoušku učitelské způsobilosti a odbornou zkoušku z předmětů prvního odboru (český jazyk, zeměpis, dějepis). Nejprve působil na škole v Luboměři, pak v Tršicích. V roce 1922 byl jmenován ředitelem na nově založené měšťanské škole ve Velkém Týnci, kde působil do r. 1936. V roce 1936 byla postavena nová školní budova a založena měšťanská škola v Holici u Olomouce. Štěpán Vychodil vyhrál konkurz a stal se od 1.9.1936 ředitelem holické školy, kde působil do 31. 8. 1941. Poté byl německým vedením jako politicky nespolehlivý předčasně penzionován. Po osvobození v roce 1945 se do holické školy opět vrátil a působil zde jako ředitel ještě od 1.11.1945 – 7. 2. 1949. Zemřel v brněnské nemocnici na zhoubný nádor hlasivek.
Týnecká i holická škola dosahovaly za jeho vedení velmi dobrých výsledků. Pracoval veřejně v Sokole, v obecní knihovně a členem politické strany nebyl. Otec Zdeňka Vychodila (*1925).

Vychodil, Zdeněk: Významné holické osobnosti. Rkp. Základní škola Holice 1936–1996. Olomouc 1996. S.7 a 9. Fotografie.

Kresbu a malbu studoval na VŠP a VPŠ v Bratislavě u profesorů Eugena Lehotského, Fedora klimáčka a Eugena Nevana. Vyučoval na LŠU na gymnáziu v Moldavě nad Bodvou, LŠU ve Ždani a ve Spišské Nové Vsi, na katedře výtvarné výchovy Pedagogického institutu v Košicích a na ZUŠ a gymnáziu v Litovli. Od roku 1992 je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Od r. 2000 jezdí pravidelně za čtenáři knihovny ve Štěpánově.

Slovanské gymnázium literární, Olomouc. 2000.,

Narodil se rodině obuvníka jako poslední ze 23 dětí. Navštěvoval jen 4 třídy základní školy a ve 14 letech odešel z domova a pobýval na Moravě, v Uhrách, na Slovensku, Rakousku, Bavorsku. Zajímal se při svých cestách o přírodní jevy, geologii, mineralogii, archeologii, národopis a folklór.. Po návratu vstoupil do služeb četnictva. Jeho prvním místem působení byl Vízmberk (n. Loučná nad Desnou, posléze Libina a od r. 1873 Nový Jičín. V roce 1898 byl pro nemoc odejit do penze a žil nadále v Novém Jičíně. Četnické povolání mu umožnilo dobře se obeznámit s krajem svého působení. Prováděl amatérské výzkumy a sběry. Zabýval se taky dokumentací lidových staveb na Kravařsku. Pozůstalost v SOA Nový Jičín.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S.118–119.

V Lošticích syndikem a v Olomouci zemským advokátem. Pod vedením prof. Monse se JUDr. František Wekebrod (rod.jm. Weckebrod) začal zabývat studiemi dějin a zákonodárstvím na Moravě.

Remeš, M.: J.V.Fischer a starší olomoučtí dějepisci. In: Mojmírova říše.2. 1938–1939. Náklo 1939. S.104–106.;

V letech 1595–1600 pracoval na Moravě pro tiskárnu premonstrátů v Louce, pak tvořil v Praze. Ryl do dřeva pohledy na moravská, česká a slovenská města. Ilustroval tisky B. Paprockého. Zemřel v Praze při morové epidemii. V mládí žil v Přerově.

MSN.7.Praha 1933, S.854.;

Dětství a mládí prožil v Praze. Studoval gymnázium v Libni a už za studií psal básně pod různými pseudonymy. Vychován byl ve dvojjazyčném, česko – německém prostředí. Teprve po 2. světové válce mohl absolvovat lékařskou fakultu Karlovy univerzity. V té době se rodiče přestěhovali do Ústí nad. Labem a posléze do Kralup n. Vltavou.. Chirurgickou praxi začal získávat v litoměřické nemocnici a krátce působil také v Lovosicích a po tři roky zastupoval obvodního lékaře v Třebenicích. V těchto letech se natrvalo seznámil s mnoha pozoruhodnými lidmi dané lokality, zamiloval si celé dolní Poohří i České středohoří – a z četných vyprávění ho zaujala zejména postava třebenického vlasteneckého lékaře Václava Paříka.. Byla to doba, kdy se začal intenzivně zabývat regionálním kulturně historickým bádáním a dějinami lékařství. V roce 1956 se oženil a odešel na Moravu. Nastoupil na I. chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde záhy získal vedoucí postavení a současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při Palackého univerzitě. Po roce 1989 byl jmenován profesorem. V každém místě svého působení a zejména v Olomouci se podílel na práci spolků a vědeckých společností. Byl dlouholetým členem výboru VSMO, předsedou její sekce pro dějiny lékařství a v období let 1973–1976 předsedou celé společnosti. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací, skript pro studenty a dvou monografií z oboru traumatologie pohybového ústrojí. Kromě náročného povolání se po desítky let úspěšně věnoval i  – historii lékařství. Své práce publikoval v různých časopisech a zčásti také knižně, jen několik jich zůstalo v pouhých rukopisech..Velká část historicko – badatelských prací Eduarda Wondráka se týkala Olomouce a vůbec Moravy. Mezi početnými náměty, které v některých případech zpracoval velmi rozsáhle, jde o historii olomoucké univerzity, o Societas incognitorum, o lékaři J. E. Bollmannovi, který se pokusil vysvobodit z olomoucké pevnosti uvězněného M. J. Lafayetta – a řadu dalších. Největší zásluhou Prof. MUDr. Eduarda Wondráka , CSc. zůstává jeho přínos k poznání života a díla Alberta Schweitzera. Stal se nejen autorem první české monografie o tomto velkém humanistovi a spoluorganizátorem symposií, ale zejména trvalým propagátorem jeho odkazu. V roce 1968 vyšla jeho kniha „Albert Schweitzer“ a v roce 1995 rozšířené vydání „Albert Schweitzer a Lambaréne“. Od mládí rád cestoval doma i v cizině, poznal dokonale Vídeň, Berlín i Paříž. Znalost cizích jazyků mu umožňovala bezprostřední styk s evropskou literaturou, především německé oblasti. Byl mnohostranným sběratelem, zajímal se o výtvarné umění a byl i znalcem lidových maleb na skle. V roce 1979 vydal bibliofilii „Pět kouzel a jiné básně“ a v roce 1994 básnickou sbírku „Ohlédnutí“. Z díla: Albert Schweitzer.Praha Orbis 1968, ;Krev smyly deště.Osudy a utrpení roku 1866.Hradec Králové, Kruh 1989.;.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.323.;Žurnál, 1993, č.11, S.5.; Maňák, P.: Neúnavný propagátor filozofie Alberta Schweitzera. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc VSMO 2006. S.158–161. ; Smejkal, B.: Eduard Ondrák a literatura. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc 2006. S. 162–164.; Ševčíková, Hana: Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2009,č.10.S.5.

Autor knihy Dějiny města Litovle a dalších historic. pojednání.

Studoval gymnázium v Kroměříži. Po kněžském svěcení (1850) působil v duchovní správě v Mutěnicích a později v Dědicích. V roce 1857 ochrnul a odešel na dočasný odpočinek, ale již o dva roky později se stal ředitelem polepšovny pro zanedbanou mládež v Brně.. Od r. 1866 v Olomouci, konsistror. rada, kanovník kapituly. Předseda Vlasteneckého muzea olomouckého a
místopředseda České národopisné společnosti v Praze., Redaktor, náboženský publicista, vikář při metropolitním chrámu sv. Václava v Olomouci a tamní kanovník. Redaktor ČVSMO. Užíval pseud. Boleslav Dědický/z období, kdy kaplanoval v Dědicích/. Zasloužil se o založení SG v Olomouci. Léto trávíval v posledním období v Lošticích. P. Ignát Wurm byl poslancem Moravského zemského sněmu za Přerov, kde zřídil první záložnu, , v Brně vydával oblíbený kalendář Moravan. Velmi aktivně se podílel na všech jubilejních cyrilometodějských oslavách v roce 1863 a v roce 1869 na Velehradě. .

Fischer, R.: Olomoucký památník…Olomouc 1938. S.359–361.; Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911. S.52–53.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973. S.1429; Fotografie-in: Památník šedesátého výročí českého gymnásia v Olomouci.Olomouc 1927.S.31.;Jirásek, Josef: Korespondence Ign.Wurma.=ZVÚO, 1962, č.106. S.18–21.;. Kříž, Antonín: Proč se jmenuje v Olomouci ulice Wurmova? In: OLDIN, 15, 2005, č.7–8,červen.;

Narozen v rodině pěkaře Jana Z. Od dětství však žil se svými rodiči v Litovli. V Litovli se vyučil malířskému řemeslu. Ve dvaceti letech se odhodlal opustit řemeslo a chtěl nadále studovat. R. 1905 se přihlásil do 4. třídy gymnázia Po roce, ale školu opustil a začal malířství studovat v Mnichově, Paříži, Římě.Do vlasti se vrátil 1928.V Praze se zasloužil o postavení umělecké galerie J.V.Myslbeka. V rodném kraji uspořádal soubornou výstavu v září 1938. Vynikal jako portrétista. (namaloval portrét litovelského starosty V. Sochy, ministra Hrubana, prof.J.Hartla, JUDr. F. Nevěřila, MUDr. J. Lhoty aj. Také se prosadil jako krajinář – ze známých obrazů Z Mladče do Lhoty, Statek na vsi, V zahradě. Naposledy vystavoval v prosinci 1939 v Obecním domě Praha, kde vystavoval obraz Večer v horách. Zapojen do odboje Dne 10.10. 1941 zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a odsud transportován do KT v Mauthausenu. Jiná uvedená data v encyklopediích jsou mylná.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Rkp. 2008. BSSSM, č.3 (15.).Ostrava 2002. S.124–125. Filipová,M. Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

Roz. Vysušilová. Lásku k hudbě a nadání zřejmě podědila. Její dědeček byl vojenský kapelník a otec členem různých pěveckých spolků. V dětství se učila hře na housle i na klavír. Maturovala na RG ve Velkém Meziříčí r. 1930 a po ročním kursu na Učitelském ústavu v Litomyšli nastoupila do obce Svrčinovec u Čadce na severním Slovensku, kde předtím působil Peter Jilemnický. Později přešla na Podkarpatskou Rus, kde se vdala za ředitele učňovské školy Zachardu. Oba pak působili ve volném čase v místním ochotnickém spolku.
Po návratu do rodiště 1938, nastoupila na místo učitelky do Náměště nad Oslavou, odkud dojížděla na hodiny sólového zpěvu k emeritní sólistce Marii Fialové do Brna a stala se členkou VSMU. V roce 1940 byla angažována do opery Českého divadla v Olomouci, kde nastudovala do r. 1942 8 velkých úloh (Vendulku, Rusalku, Jenůfu, Taťánu ad. ). V témže čase působili v Olomouci tenorista Beno Blachut (1913–1985) a basista Eduard Haken (1910–1996). Trio těchto věhlasných sólistů v Olomouci zazářilo. V Olomouci bydlela v podnájmu u paní M. Ševčíkovéna ul. Hanáckého pluku 17. V tomto období vystupovala pohostinsky i v ND Praha. Za okupace 1942–1945 sólistkou opery ve Štýrském Hradci. V r. 1945 sólistkou brněnské opery. Dosáhla uznání i na Pražském jaru r. 1948. Od r. 1950 studovala JAMU. Měla hlas příjemné barvy s výbornou technikou a dikcí, její pěvecký projev se vyznačoval velkou vroucností a dramatickou silou. Z rolí: Libuše, Milada (Dalibor), Karolina (Dvě vdovy), Rusalka, Julie (Jakobín), Jenůfa (Její pastorkyňa), Emilia Marty (Věc Makropulos), Káťa Kabanová, Eva, Veronika R. Kubelíka, Dorabella (Cosi fan tutte), Taťána (Evžen Oněgin). Skvělá jánáčkovská interpretka. Zemřela za nejasných okolností. Pochována ve Velkém Meziříčí.

ČSHS.II.Praha 1965.S.965.Dopis a články z pozůstalosti M.Ševčíkové byly uloženy v Okresní knihovně Olomouc, leč v roce 2011 byly veškeré regionální dokumenty vedením knihovny zlikvidovány. www.operaplus.cz

2 fotografie z pozůstalosti. Záběry z Českého divadla v Olomouci 1940–1942 byly předány do Archivu MDO a ostatní do SOKA Olomouc, aby zůstaly tyto vzácné dokumenty zachovány.

Maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a od roku 1903 studoval bohosloví v Olomouci. Od roku 1905 až do roku vysvěcení v roce 1907 pilně přispíval do Našince. Krátce působil v Libině, od října 1908 byl kaplanem v Postřelmově. V lednu 1910 se stal redaktorem Našince a v roce 1922 šéfredaktorem. Ujal se i vedení krajinského katolického listu Severní Moravy. Do roku 1922 byl šéfredaktorem Lidových listů v Praze. Vydával též Archu, list DLU v Olomouci, list pro katolické ženy a dívky Evu. Jeho zájem o literaturu a umění dovedl jej do Družstva českého divadla v Olomouci. Od roku 1917 byl členem Družiny literární a umělecké, kde v letech 1922 až 1925 zastával funkci revizora. Po roce 1918 rozvinul organizační práci a založil Lidové závody tiskařské a nakladatelské. Koupil a najal tiskárnu Lidové knihkupectví a přivedl ji k rozkvětu. Jako jednatel zde působil až do roku 1934.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S.363–365. Poselství. Olomouc, Družina literární a umělecká. Olomouc 1938. S.390. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.93. Šev­číková, H.: Srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2004, č.8.

Pocházel z rodiny učitele Jana Zapletala, který založil v Černotíně Cyrilskou jednotu. Jako desetiletý hrál Vojtěch na varhany při mších. Vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, kde maturoval v r. 1896 a pak teologickou fakultu v Olomouci. Pak působil krátce v Janové, od r. 1900 v Hrozové, od 1901 v Libině, od 1904 v Litovli a od r. 1908 v Kroměříži. Složil dvě mše pro soprán a alt, několik mariánských písní a zhudebnil chorál Pange lingua.

cs.wikipedia.or­g./wiki/ Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.94.

Msgre Vojtěch Zapletal

Narozen v obci Olšany-Hablov (nyní Olšany u Prostějova). Po studiu na učitel. ústavu v Kroměříži učil od r. 1899 na obec. školách na Prostějovsku, v Lešanech založil a řídil pěvec. sbor, 1901–1920 v Prostějově působil ve zpěvác. sboru Orlice, za války vedl Orlici, Vlastimilu, Orchestrál. sdružení, po válce řídil dělnický sbor. 1920–1939 v Brně, ředitelem pomoc. školy. Zde spoluzakladatelem a 1926–1945 předsedou pěv. sdružení OPUS. 1906 a 1918–1920 předs. PSMU.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha 1982.S.693–694.;ČSHS, 2.díl.Praha 1965.S.969.;.

Hablov je součást obce Olšany u Prostějova.

Rodina krejčovského dělníka se záhy přestěhovala do Pardubic, kde Miloš vystudoval obchodní akademii a v roce 1949 po maturitě odešel do Prahy studovat tělesnou výchovu na Univerzitě Karlově, kde absolvoval v roce 1954. Poté v letech 1954–1957 působil jako asistent Katedry tělesné výchovy na AMU v Praze a souběžně studoval orientalistiku a bengálštinu. Od roku 1957 je ve svobodném povolání a plně se věnuje literární činnosti. V roce 1960 přesídlil do Liberce, kde se trvale usadil.
Se skautingem se natrvalo spojil na Pardubicku, kde vedl skautský vodácký oddíl. V něm získal přezdívku Zet. Skautingu poté zůstává věrný po celý život. Velký vliv na něj měl Pavel Křivský (1912–1989), filozof a historik, čelný představitel českého poválečného skautingu, který po roce 1948 vedl sdružení vysokoškolské mládeže Kruh. Zetovo vodácké působení se odrazilo v jeho beletrických knihách pro mládež: Světlušky (1964), Lovec hvězd (1970), Sedmička (1976), Stezka odvahy ( 1982), Ostrov přátelství (1983) a Soví jeskyně (1989). Příručky tělovýchovného a tábornického zaměření i různé hry pro děti a mládež začal vydávat už v roce 1957, kdy jako první vyšla publikace „ Hry v terénu“. Přispíval také do různých časopisů, např.: Komenský, Nový Orient, Skauting, Turista, ABC, Junák, Skaut. aj. Jeho stěžejním dílem je čtyřdílná Velká encyklopedie her, která vyšla také v němčině, japonštině, rumunštině a estonštině. Vytvořil edici Skautské prameny, kde je u většiny titulů autorem či spoluautorem. Přeložil některá díla R. Thákura a E.T. Setona. Je považován za pokračovatele díla Jaroslava Foglara a nutno dodat, že se s Jestřábem nejen osobně znal, ale působil jako editor některých jeho děl. Vřele doporučuji nahlédnout do bibliografie Miloše Zapletala, kterou průběžně vytváří Vladislav Raška, ředitel Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově a je přístupna on-line.

Ševčíková, Hana: Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2010, leden.