Osobnosti Moravy.eu

Podílel se na barokní výzdobě Olomouce, ale i jinde na Moravě-kašna Tritonů 1708–9/;morové sloupy-Mariánský sloup 1715;Trojiční sousoší- výška 35 m /1716–1733. V Litovli r. 1724 morový sloup na náměstí. Vytvořil oltář sv. Pavlíny v kostele sv. Mořice v Olomouci. Vlastnil dům v Olomouci, ul. 8. května č.7. Slavnostně pochován do krypty pod kostel sv. Mořice.

O.S.: 250 let od úmrtí Václava Rendera.Kdy, kde, co v Olomouci, 1983, srpen, S.16.;;.

Studoval FFUK Praha v letech 1920–1925, obor dějiny umění a prehistorická archeologie. V roce 1925 získal PhDr. V r. 1945 docentem pro obor dějiny umění, později 1948 prof. Katedry dějin umění FF UP. Historik umění zabývající se českou a moravskou architekturou raného středověku, vznikem a vývojem moravských měst, barokní architekturou na Moravě.

Maliva, J.: Olomoucká činnost prof. V. Richtera. Sborník VSMO, 62, 1973. S. 35–46.; Výtvarní pedagovové a teoretici umění UP 1945–1983. Olomouc 1987. Vzpomíná­me…KKC v Olomouci, 1980, č.8. S.15.;

Počáteční kroky na ledě a také svá první vystoupení prožívali na zimním stadionu v Olomouci. Jejich prvním a cílevědomým trenérem byl otec. Když byl v roce 1952 služebně přeložen do Prahy, stěhovala se celá rodina s ním. V Praze pokračovala jejich sportovní příprava v kategorii jednotlivců, pak v kategorii sportovních dvojic a posléze v tancích na ledě. V této disciplíně dosáhli největších úspěchů. Stali se sedmkrát mistry republiky (1959–1965), mistry Evropy v roce 1964/1965, a čtyřikrát mistry světa v letech 1962–1965). Při vrcholovém sportu studoval Pavel na Střední průmyslové škole v Praze. Po ukončení závodní činnosti se stali předními sólisty americké lední revue Holiday On Ice. Pavel tragicky zahynul při autonehodě v roce 1972 v USA. V Olomouci se každoročně pořádá tradiční mezinárodní závod v tancích na ledě „Memoriál Pavla Romana“. Je to v bruslařském světě velmi oblíbený závod, při posledním ročníku s účastí čtrnácti národů a téměř stovky sportovců. V roce 2002 dostal Pavel Roman Cenu města Olomouce in memoriam v oblasti sportu. Přebírala ji jeho sestra Eva Romanová, provd. Grahamová 9.6.2003 na Klášterním Hradisku.

Churaň, M. : Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. Praha, 1994. S. 456–457. ; Roman, Zdeněk: Eva a Pavel Romanovi. Praha 1967.; Kirchner, Jaroslav: Hvězdy českého sportu. Praha 2000.;

Vysvěcen roku 1805, poté administrátorem ve Štěpánově, od 10.10.1815 až do sprna 1828 lokalista ve Štarnově, od 12.8.1828 farářem ve Velehradě. R. 1836 děkanem a školním inspektorem v Uherském Hradišti. Pěstitel ovocného stromoví. Radil i ostatním ve Štarnově. V roce 1815 zavedl ve Štarnově chrámovou hudbu jakožto díkůvzdání za ukončení útrap napoleonských vá­lek.

Morav, Karel: Dějiny Štarnova. Xerokopie Rkp.S.206–207.

Obec Rudoltice u Libavé po 2. světové válce zanikla.

Studoval na G v Litovli, FFUK Praha, od r. 1933 redaktor, hlasatel a liteární redaktor Radiojournalu v Ostravě. Věnoval se badatelské práci o literární tradici Ostravska a Slezska, zabýval se literární kritikou a kulturní publicistikou. Překládal z bulharštiny, němčiny a polštiny.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937.S.85–86.;ČBS .Praha 1992.S.604.; ČBS XX. století, 3.díl, Praha 1999., Málková, Iva: Literární slovník sev. Moravy a Slezska (1945 – 2000), Olomouc 2001, ;

'

Mat. na něm. gymnáziu v Olomouci r. 1866, poté bohosloví, vysvěcen 1870 a hned jmen. kaplanem v Nákle, kde působil do r. 1885. Činný ve spolcích. Při zakládání nového hřbitova objevil část kolových staveb v Nákle a okolí. Upozornil Dr. Wankla, který nález popsal ve stati Náklo a Příkazy na Moravě. ČVSM r. 1889. Od r. 1931 v Určicích. Psával články do Našince a Hanáckého kraje, vedl farní kroniku.

Vrbka, Josef : Za Msgr Mořicem Růžičkou. ČVSMO, r. 54, 1941, S. 74–80. /foto/. ; Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice, vl. n. 1940. S. 179 – 182. /foto/; Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Studoval G v Brně a Jindřichově Hradci, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1893, působil v Kostelci, Holešově, od r. 1900 ve Vyškově, od r. 1904 domský vikář a úředník konsistoře v Olomouci. Napsal knihu o výchově manželů.

Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury…V.Praha 1923.S.2108.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.203.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.140.;.

V letech 1912–1920 studoval reálné gymnázium v Litovli, poté začal studovat práva v Brně, ale studia nedokončil a věnoval se učitelskému povolání. Učil na Zábřežsku, od r. 1925 ve Štítech, kde působil do r. 1930 jako odb.učitel na měšťanské škole. Navázal zde přátelství s Josefem Kocourkem. Průběžně si doplňoval vzdělání od 1926 na FF v Brně, po r. 1946 znovu na FF UP v Olomouci. V období protektorátu se odstěhoval do Olomouce. Po r. 1945 pracoval jako osvětový inspektor, od 1948 jak učitel v Olomouci, vedl Okresní pedagogické středisko, 1967–1972 působil i jako odb. asistent ve Výzkumném ústavu odbor. školství v Praze, pracoviště Olomouc. Poslední léta se věnoval vlastivědné práci, historii severní Moravy a své rodné obce. Byl místním kronikářem, od r. 1932 a vedl ji do r. 1978. Sociologické studie publikoval knižně. Pro děti napsal Lyžařské pohádky. Národopis. příspěvky ve sb. Severní Morava.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.47.;Slovník učitelských osobností okr.Šumperk.Šumperk 1990.S.133–135./foto/.; Melzer,M.: Václav Rýznar sedmdesátníkem­.Severní Morava, sv.21.Šumperk 1971, S.73–75.; Rýznar, V.: Pověsti a zkazky z kraje pod bukovou horou, Štíty 2001, S.165–169;

Od 12 let studoval reálku ve Šternberku. V roce 1938 přešel na Slovanské gymnázium do Olomouce. V letech 1942 – 1944 studoval Vyšší hospodářskou školu a poté až do konce války pracoval jako zemědělský dělník. Na podzim 1945 maturoval na gymnáziu v Zábřehu. Pak působil jako kulturní referent na Okresním národním výboru ve Šternberku. Od roku 1946 studoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor sociologie, estetika a filozofie. V roce 1948 přešel na univerzitu do Olomouce, kde promoval v roce 1949. Po presenční vojenské službě působil v letech 1951 – 1952 v Litovli jako knihovnický inspektor a 1953 – 1955 pracoval na Ministerstvu školství a kultury v Praze. Poté v letech 1956 – 1959 byl odpovědným redaktorem v nakladatelství Orbis. Koncem roku 1959 se stal vedoucím tiskového oddělení Čs. akademie zemědělských věd, kde byl až do roku 1972 a poté se stal vedoucím odboru knihovnictví a vědeckotechnických informací na ministerstvu kultury, kde působil až do odchodu na odpočinek v roce 1984. Hojně publikoval odborné články s kulturní a zemědělskou tématikou. Jeho texty najdeme v denním tisku i v časopisech: Květy, Literární noviny, Tvar aj. Napsal také několik studií o Petru Bezručovi a to: Haná v díle Petra Bezruče (1958) a Antická filozofie v díle P. Bezruče (1991). Dvou vydání se dočkala také jeho kniha Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (1997, 2001). Posledním jeho prozaickým dílem byla kniha Nezapomenutelná setkání (2005), kde vzpomíná na významné české osobnosti: J.Ladu, K.Svolinského, J. Seiferta, F. Halase, M. Švabinského, J. Zrzavého, G. Frištenského a P. Bezruče. Knižně debutoval v roce 1946, kdy vyšla jeho první básnická sbírka Zátiší s jablky. Na svém kontě má osmnáct básnických knih, z nichž ve třech jsou převážně básně věnované rodnému kraji. Jde o sbírky Ranní koncert (1978), Hrozen světla (1980) a Život v jablku (1989). Výběr veršů z let 1946–1949 vyšel pod názvem Zelené housle (1991) a k období 1949–1952 se váže sbírka Čisté víno (1991). Nejvíce básnických sbírek vyšlo po roce 1990, některé v několikerém vydání, např. Březinovské apostrofy (1949,1991). V roce 1994 vyšly sbírky: Balada z Ostende, Ikarova křídla, Kaleidoskop pohlednic, Kvetoucí snítka šeříku, Kytice vlčích máků, Na lyru Bedřicha Smetany, Pražské nokturno, Sedm bílých holubů a Štědrovečerní jablko. Poslední básnická sbírka Hamletovské variace vyšla v r. 1998. Byl členem sekce Věda a výzkum u nevládní organizace IFLA (Unesco), díky níž procestoval řadu evropských zemí. Po roce 1990 byl členem Obce spisovatelů. .

Z díla: Haná v díle P.Bezruče.1958.; Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha 1985.S.308.;. Vzpomínáme. Dokořán.Bulletin Obce spisovatelů 2007,č.41. S.31.

Do r. 1599 studoval v Olomouci, v důsledku morové epidemie filozofii dokončil v Praze. Roku 1602 byl jmenován bakalářem, r. 1603 byl promován. Od r. 1604 studoval bohosloví, vysvěcen r. 1609 v Brně. Působil na 7 místech olomouc. diecéze. Naposledy v Holešově. Když v r. 1619 navštívil Polsko, byl o rok později obviněn, že pozval do země polské vojsko. Byl zajat a mučen, naposledy 18. 2. 1620 v Olomouci. Zemřel na následky mučení 17. 3. Prohlášen blahoslaveným byl 3.11. 1859. 21.5. 1995 byl svatořečen. Život a mučednická smrt Jana Sarkandra inspirovala básníky, spisovatele, malíře a sochaře nejen na Moravě.

• hš-: Život a mučednická smrt blahoslaveného Jana Sarkandra.In: Moravskoslezský kalendář 1993.Ostrava Sfinga 1992.S.110 – 111.1 obr.

Zlámal; Medek, Václav: Kněz Jan Sarkander.Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1970, č.147. S.15–20.;

Středoškolský profesor na reál. gymnáziu v Litovli od r. 1913, správce muzea v Litovli od r. 1927. Roku 1923 byl jmenován kronikářem města Litovle, zřídil zde odbornou knihovnu, doplnil sbírky o soubor numismatických a kramářských a pouťových písní. Převzal péči o městský archiv, stal se předsedou Krajinské muzejní společnosti a dohlížel na provoz a výzkum Mladečských jeskyní. Byl jmenován konzervátorem pro litovelský okres. Publikoval mnoho odb. článků z historie, napsal rozhlasové pásmo „Na litovelském jarmarku“, organizoval vydávání muzejních ročenek. V letech 1923–27 byl členem městského zastupitelstva, od r. 1934 předsedou národné dem. strany. V r. 1941 byl zatčen nacisty a uvězněn, v r. 1942 byl propuštěn a přeložen na školu do Přerova. Po r. 1948 byl odvolán ze všech funkcí a v 50. letech ukončil pedag. práce, poté odchází do Olomouce.

Beneš, Jan: Nedožité osmdesátiny profesora Karla Sedláka.=ZVÚO, 1968, č. 137,S.. 19–20;

Kolář,B.: Životní pouť básníka a překladatele Josefa Sedláka. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004.S. 189–192.; Všetička, F.: Také červený prunus. In: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S. 305–306. Kolář, Bohumír : Haná v poezii. Antologie. Olomouc 2008. S.503.;

Vyučil se v oboru seřizovač textilních strojů. Namáhavou práci však pro nemoc kyčelních kloubů nemohl dlouho vykonávat a tak vystřídal několik zaměstnání. V šumperském divadle působil jako kašér a malíř kulis. Když zůstal trvale v invalidním důchodu, stala se mu výtvarná tvorba jeho životní náplní. Do roku 1991 se pravidelně účastnil přehlídek neprofesionální tvorby v Šumperku. Později samostatně vystavoval v Olomouci, Zábřehu a Šumperku ad. Jeho práce vlastní Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích.

Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 73; Severní Morava, sv.90., 2005, S.44–46.

Druhorozený syn říšského hraběte Hanse Antona Sch., ředitele cís. nejvyššího úřadu ve Vratislavi. Byl předurčen ke stavu duchovnímu. Studoval v Římě r. 1738 vysvěcen ve Vídni. Stal se dómským kanovníkem v Olomouci a 1735 ve Vratislavi a v Halberstadtu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 113–114.

Působil na bohoslovec. fakultě v Olomouci, pro nemoc kaplan v Plumlově.

Cinek, F.: K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778 – 1870.Olomouc 1934. ;

Narozen v rolnické rodině. Po maturitě na gymnáziu v Kroměříží studoval teologii v Olomouci (ThDr. 1910) a šest semestrů filozofie v Praze a ve Vídni. Na kněze byl ordinován 5.7.1892. . V letech 1892–1898 působil jako kooperátor ve Svitavách, kde též tři roky vyučoval náboženství, 1897–1907 byl profesorem náboženství na německém gymnáziu v Moravské Ostravě , od 1.9. 1907 učil náboženství v Kroměříži. Profesorem byl naposledy v r. 1914 na německé reálce v Prostějově. V roce 1913 zahájil svou kariéru v Olomouci., kde byl jmenován nesídlením kanovníkem a 29.1. 1915 sídelním kanovníkem tamní metropolitní kapituly. Dne 14.11.1922 jej papež Pius XI. jmenoval jako světícího biskupa. V r. 1930 byl jmenován arcijáhnem o 2 roky později proboštem a krátce před smrtí instalován do hosdnosti prvního preláta kapitulního děkana.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 105–106.

ThDr. Josef Schinzel.

r. 1710 vstoupil do řádu jesuitského a stal se jeho historiografem od r. 1743.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.47.;OSN, 23.Praha, 1905, S.6.;.

38. rektor olomoucké TJ univerzity a koleje v letech 13.12.1707 do 18.9.1708. Poté v čele profesního domu TJ u sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze (1708–1711), jezuitská kolej u sv. Klimenta na Starém Městě Pražském ve Středoklukách u Prahy.

Žurnál UP, č.25, 27.10./2006, S.7.;

Františkánský kněz působící v Moravské Třebové.

Pinkava, J.: Kdo byl Beda Scholz ? Hanácké noviny, 8, č.8, 18.1.1997. Příl. Na neděli.S.10.

Kaplan v Boskovicích r. 1863. V letech 1864 – 1874 působil v Hranicích, kde v roce 1864 vydal první české, tiskem vydané dějiny Hranic nazvané " Památky města Hranic ku stoleté slavnosti posvěcení farního chrámu Páně 24. června 1764". Poté od r. 1874 působil v Bělotíně. Na školách též vyučoval náboženství. Průkopník včelařství na Moravě, autor četných článků o chovu včel.

Podlaha: Bibliografie české katolické literatury.V.Praha 1923.; Sborník SOKA Přerov 1998.;

Narozen v Drozdově (u Hořovic). Člen piaristického řádu, v letech 1850–1874 profesor piaristického gymnázia v Kroměříži a 1861–1884 ředitel tzv. Lichtensteinského semináře v Kroměříži.

Fric, O.: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě.Brno 1963.S.31.;ČSHS­.II.Praha 1965.S.501.;.

R. 1848 v Prostějově, projev před císařem. 1849 s učitelem Rozhonem založil Čtenářský spolek v Prostějově. 1870–1879 farář v Jevíčku, později děkan ve Vsetíně. Psal náboženská a historická díla.

MSN, VI. Praha, 1932, S. 619. ;Úmrtí. =ČVSMO, 5, 1888, č. 18, S. 99. ; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1938, S. 47. ;

Rozená Bílá. Její otec byl středoškolským profesorem. V roce 1929 maturovala na Dívčím reformním reálném gymnáziu v Olomouci. Do Krajské knihovny Olomouc nastoupila k 1.11.1954 a pracovala zde v katalogizaci, později jako vedoucí oddělení až do roku 1973, kdy odešla do důchodu. Byla vdovou po popraveném štábním kapitánovi Janu Skokánkovi (1900–1944), členu odbojové organizace Obrana národa na Olomoucku. Pocházel ze Střížova na Hané. V době 2. světové války spolupracoval s podplukovníkem Metodějem Šimkem (1893–1943) a jako zpravodajský důstojník byl jeho zástupcem. Oba dva byli popraveni ve Vratislavi a jejich manželky se do konce života přátelily. Na první okamžiky osvobození v roce 1945 vzpomínala Milada Skokánková v pamětní publikaci „Český máj“, kterou vydalo Sdružení Národného odboje v Olomouci v květnu 1946. Ve sborníku k 80. výročí založení Dívčího reformního reálného gymnázia v Olomouci z roku 1999 jsem se dočetla, že dnešní jubilantka výborně studovala a maturovala na této škole v roce 1929.

Buď zdrávo nám Gymnázium dívčí Olomouc. Olomouc 1999.

Do školy chodil v Kostelanech a poté absolvoval roční ZUŠ lesnickou ve Strážnici. Poté odešel studovat SLTŠ do Písku. Zde byl členem horolezeckého oddílu a poznal skály. Po maturitě odešel na vojnu a po dvou letech odešel na Téryho chatu, kde se z nosiče záhy stál chatár. V roce 1967 se vrátil do jižních Čech a zakotvil v Českých Budějovicích, kde pracoval u Lesprojektu s cílem tvořit lesnické plány a mapy. Po 35 letech odešel do důchodu a plně se soustředil na vydání knihy. Vyšla v roce 2017 s názvem Upřenost. O pět let později vyšel autobiografický román Před lesem pokleknu!

http://www.ctenizpisku.cz/…k-frantisek/ Skopík,Fr.: Upřenost. České Budějovice, Basta 2017. http://otavinka.blog.cz/…0-narozeniny Skopík, Fr.: Před lesem pokleknu! České Budějovice, Basta 2022.

Narozen nedaleko Nového Jičína. Byl vychován v Dřevohosticích. Gymnázium studoval v kroměříži, od r. 1885 teologii v Olomouci, kde byl r. 1889 vysvěcen na kněze. Tehdy byl poslán na další studia do Říma, kde pobyl až do r. 1892. Tam také dosáhl doktorátu. Po návratu do vlasti se stal kaplanem v Dubu nad Moravou a později v Uherském Ostrohu a 15.1. 1894 byl jmenován farářem v Melči u Opavy. R. 1896 byl zvolen nesídelním kanovníkem olomouckým a stal se proboštem u sv. Mořice v Kroměříži. Dne 6.1. 1900 byl jmenován arcibiskupem pražským a 15. 4. 1901 byl ozdoben kardinálským purpurem. Dne 18. 1. 1916 byl postulován za olomouckého arcibiskupa. pro tragickou nehodu zaviněnou automobilovým neštěstím resignoval na arcibiskupský stolec dne 30. listopadu 1920 při osobní návštěvě v Římě. Usadil se na zámečku v Dlouhé Loučce, kde později zemřel. Byl pochován v olomouckém dómském kostele u sv. Václava pod hlavní věží.

Záhorská kronika, 1939–1940. S.28.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.243.;. Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S. 47.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš. 4. Ostrava 1995. S. 124–125.;