Osobnosti Moravy.eu

Narozen ve Žďáru (u Boskovic). Stal se zakládajícím členem KSČ, účastníkem jejího ustavujícího sjezdu 1921 a záhy jedním z nejvýraznějších komunistických funkcionářů celého Olomoucka. 1923 se dostal do měst. zastupitelstva a do Rady města Olomouce. Za okupace byl třikrát zatčen gestapem, vězněn i v Terezíně. 1947 se stal předsedou Ústředního národního výboru. V roce 1949 kvůli napětí se stranickými aparátníky abdikoval.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.64;

Syn hudebního pedagoga Karla Kučery (1927). Pěvec, barytonista. Absolvoval konzervatoř v Ostravě 1976–82, poté působil v letech 1982–1983 v DOS Olomouc, pak v ZVS u AUS Praha a v letech 1985–1991 v olomouckém divadle. O r. 1991 v St. Pölter, Rakousko. Autor Slovníku operních pěvců (1987).

Dokumentační list 9.2.1998– Šev.

Správce tiskárny Kramář a Procházka, odpovědný redaktor časopisů, tištěných v tiskárně

Zemřel na Nových Sadech u Olomouce.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1948–1918.Olomouc1938­.S.169.;.

Nové Sady – městská část Olomouce.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1937. V roce 1946 promoval na Lékařské fakultě MU v Brně. Poté působil na chirurgické klinice prof. MUDr. Rapanta. Od r. 1948 působil na LF UP na Katedře urologie. Zakladatel olomouckého urologického učiliště, první přednosta urologické kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci. Univ.prof. MUDr. Jan Kučera, DrSc. byl hlavním odborníkem Ministerstva zdravotnictví pro urologii v ČSR.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci.Olomouc, 1989, S.15.; Kpitoly z dějin olomoucké univerzitu.Ostrava, Profil 1973. S .319.;Za hlasem Komenského.Olomouc 1957. S.146.;. Podstata,Josef: K 70. narozeninám prof. jana Kučery. In: Pacemaker, 1, 1988. č.11.; Nekrolog. Olomoucký den, 3.12.2004. S.27.;

Syn venkovského učitele a regionálního vlastivědného pracovníka Františka Kučery. Po dokončení obecné školy v rodišti, studoval od r. 1864 německé gymnázium a od r. 1867 na nově založeném českém gymnáziu v Brně, kde maturoval r. 1872. Poté absolvoval právnickou fakultu v Praze, kde promoval r. 1876 ( a JUDr. získal r. 1882). Po několika letech právnické praxe v Praze se usadil roku 1892 jako právník v Hustopečích. Po několika konfliktech s něneckými nacionalisty zanechal advokacie a usadil se v Břeclavi. V r. 1894 začal ve Vídni studovat medicínu, promoval 1899. Lékařskou praxi pak vykonával ve Vranovicích a Židlochovicích a r. 1907 jmenován obvodním lékařem v Zábřehu. Osvědčil se i jako čes. vlastenec a bojovník proti germanizaci. Hodně publikoval v časopisech: Právník, Časopis lékařů českých, Věstník lékařský, časopis Komenský. Záslužná byla i jeho přednášková činnost. Korespondoval i s T.G.Masarykem, Emilem Holubem aj.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998. S.77; Navrátil, M.: Almanach českých lékařů. Praha 1913. S. 160.; Slavětínský, Milan: Význačný lékař severní Moravy. In: Naše slovo, 19.9.1968.;

Do školy chodil ve Výklekách a Tršicích. Za války dvakrát totálně nasazen v Německu. V roce 1957 nastoupil v Přerovských strojírnách, vystudoval střední průmyslovou školu, vyučoval fotografii. Fotografii a filmu se začal věnovat až po roce 1949. Odborné vzdělání získal v Brně. Jádrem jeho umělecké činnosti jsou filmy a videopořady. Obdržel Cenu města Přerova.

Přerovské echo.únor 2001, S.10.

Operní dramaturg Národního divadla a Státní opery v Praze. Vysokoškolský pedagog v oblasti dějin kultury, náboženství a politického myšlení. Publikace z oboru hudby, historie, dějin Prahy.

Malá encyklopedie opery. Praha, Paseka 1999.; Bibliografický sborník. Praha 2002.;

Aktivně činný v PSMU a ve spolku Žerotín v Olomouci. Po r. 1945 starosta Sokola.

SOKA Přerov,

V r. 1905 absolvoval čes. gymnázium v Opavě, 1913 FFKU Praha, obor filologie, čeština. V letech 1911 – 1912 působil jako středoškolský učitel na RG v Přerově. Od února 1915 v rakouské armádě, z legií se vrátil v září 1920. Bohatá literární činnost. Užíval pseud. Horský. Do časopisu Obzor příspíval i po r. 1920. Je autorem memoárů, cestopisů, vydavatel legionářské literatury.

Kudela, J.: Před 20 lety.Vzpomínka na učitelské působení na G.In: Obzor, 7.6.1931, S.6.;(SVKOL);Le­xikon české literatury.2/I­I.Praha 1993.S.1044–1046.;.

Narozen v Olomouci – Bělidla. V roce 1925 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci.
Po osvobození působil jako vojenský oční lékař v Roudnici nad Labem.

Símě hořčičné. Olomouc 1947. S. 228.; V sýpkách ducha. Olomouc 1992. S.150.;.

V mládí se začal učit na housle, chromatickou harmoniku, později na trombon a baryton. Z kroniky bohdíkovské hudby: „Po vypuknutí 2. sv. války se několik mladých začalo scházet a utvořilo menší skupinky, které začaly hrát. Jedna byla v Aloisovském dvoře, měla velmi dobrý základ a reprodukční úroveň a hrála v tamním hostinci Karla Dašky – jinak flétnisty bohdíkovské dechovky. Základ hudby tvořila rodina Kudeláskova – bratři Eda a Jan, bratranec Miloš,otec Eduard a jejich strýc, nájemce hospody, flétnista (v souboru barista) Karel Daška. Zpívala tam občas i dcera Karla Dašky – Lojzička O dobrou úroveň tam bylo postaráno hrou Edy Kudeláska – pozdějšího hudebního skladatele a člena souboru Ústřední hudby čs. Armády.“ V roce 1945 nastoupil vojenskou presenční službu u Posádkové hudby Šumperk a v roce 1947 byl přeložen k Posádkové hudbě Praha. Od roku 1950 působil jako pozounista Ústřední hudby Československé lidové armády.V roce 1963 stál již s taktovkou v ruce před tímto hudebním tělesem jako dirigent. Brzy se začal seznamovat se skladatelskými a instrumentačními pracemi předních vojenských kapelníků. Komňátka, jejíž název pravděpodobně vznikl ze slova Komnata, jako místo odpočinku obchodních karavan, byla přiškolena a přifařena k sousední obci Raškov (obyvatelé navštěvovali tamní školu i kostel). Německý název obce Köhmet. Obyvatelstvo bylo vždy převážně národnosti české.V té době se úspěšně uplatnily rovněž jeho první skladatelské pokusy.Dirigování studoval u prof. dr. Václava Smetáčka na pražské konzervatoři, kterou ukončil v roce 1966. Dirigentem Ústřední hudby se stal 1. září 1963. V profesi dirigentské se velkou měrou přičinil o vysokou úroveň koncertních vystoupení orchestru jak na domácích,tak i zahraničních pódiích. K jeho vlastním skladbám patří valčík Horská kouzla, Slavnostní pochod, Třicet let, Humoreska pro trumpetu,Sváteční polka, Brilantní valčík, Barcarolla, skladba pro tři flétny Noc bravura, Estrádní polka pro trubku a trombony, valčík pro alt a orchestr, Z úsměvu křídla mít a další. Byl v jistém smyslu průkopníkem, protože začal novým způsobem využívat možností dechových nástrojů v orchestru. Nacházel nové barevné kombinace a svoje instrumentace obohacoval o moderní prvky. V roce 1974 instrumentoval přehlídkový show program pro zahraniční zájezdy, který byl poprvé uveden v roce 1974 ve Švýcarsku. V roce 1970 začal také spolupracovat s Podnikovým dechovým orchestrem ŠKODA AUTO v Mladé Boleslavi jako odborný poradce v rámci spolupráce mezi podnikovým orchestrem a Ústřední hudbou Československé lidové armády. V této činnosti se střídal s Jindřichem Brejškem. Tato spolupráce byla nepravidelná až do roku 1981, kdy zde začal působit jako umělecký vedoucí. V této funkci působil až do roku 1995. V tomto období dosáhl orchestr neobyčejných úspěchů v domácích i zahraničních soutěžích. Koncem roku 1980 odešel do důchodu, ale na uměleckém poli pracovat nepřestal. Spolupracoval s celou řadou malých a velkých dechových orchestrů. Byl uměleckým vedoucím velkého dechového orchestru AZNP Mladá Boleslav. Pod jeho vedením orchestr sklízel velké úspěchy nejenom u nás, ale i na zahraničních zájezdech a hudebních festivalech. Po roce 1989 pracoval v komisi pro tvorbu v Ochranném svazu autorském. Také pracoval jako dramaturg v Hlavní redakci hudebního vysílání čs. televize do konce roku 1992.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985, S.164./foto/.;. Málková, J.: Bohdíkovský zpravodaj, roč.9, č.2, 12.4.2011. S. 1 a 7.

V letech 1945–1950 studoval FF MU v Brně, obor dějiny umění, klasická archeologie. 1950 PhDr. V Olomouci působil v letech 1964–1969 na Katedře výtvarné výchovy FFUP pro dějiny a teorii umění. Zaměřuje se především na historii evropské a české architektury a otázky vztahu sochařství a malířství k architektuře. Docent katedry výtvarné výchovy.

Český biograf. slovník 20.století, 2.díl, Praha 1999.

Úspěšný badatel Ústavu pro výzkum výživy lidu. Prof.MUDr. E. Kuhn, DrSc. profesorem vnitřního lékařství UK. Autor publikací o vředové chorobě z klinické fyziologie.

PNP-LA

Prof. MUDr. Eduard Kuhn, DrSc.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci r. 1908. Poté studoval učitelský ústav v Příboře.Učil v Prostějově.R­.1928 promován na brněnské univerzitě a r.1930 se stal správcem a pak ředitelem městského archivu a muzea v Prostějově do r. 1950. Nezapomínal ani na své rodiště, kde pomáhal budovat loštické muzeum, připomínal zásluhy Jana Havelky.Zabýval se hospodářskými dějinami a vývojem výtvarného umění.O Prostějově napsal mnoho monografií.Soupis jeho díla obsahuje přes 100 titulů. Psal pod značkou jkl. Redigoval Ročenky měst.muzea v Prostějově. Psal do ČVSMO, Severní Moravy a vlastivědných sborníků .

Lang, A. : Šel jsem Lošticemi nepoznán. Severní Morava, 19, 1970, S. 72–74. ; Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 3. Opava 1979. S. 74–75. ;.

Hru na klavír absolvovala na hudební škole v rodišti. Poté studovala konzervatoř v Brně, kde absolvovala v r. 1961. Odešla studoval do Prahy, kde na AMU absolvovala v r. 1965. V roce 1963 lureátkou Chopinovy soutěže v Mariánských Lázních. Sólová pianistka i v zahraničí (Rakousko, Francie, v r. 1970 Belgie). Od r. 1965 pedagogicky působila na konzervatoři v Brně a 1972–1976 v Kroměříži jako profesorka klavíru a korepetitorka.

Žemla, Jan: Klavírní oddělení Konzervatoře v Brně. Diplomová práce. Konzervatoř Brno 2006.;

Občanským povoláním úředník .

Literární místopis Přerovska/ OA Přerov, duben 1993;.

V roce 1935 absolvoval konzervatoř v Brně, od r. 1938 působil jako herec v Pardubicích, poté v MD Olomouc jako šéf činohry do r. 1952, poté v SD Brno jako režisér operety.

Přehled čs.divadel.Praha 1958.S.161.;.

Profesor obchod. akademie v Přerově. Autor lyrických básní.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.86.;.

Vystudoval reálné gymnázium v Uherském Brodě, kde maturoval v r. 1947. Absolvoval LF MU v Brně ale s velkými překážkami, protože jeho mladší bratr byl za létakovou akci uvězněn a Vladimír musel odejít z VŠ po únoru 1948. Později mu bylo umožněno dostudovat zubní lékařství.Působil na v hornickém prostředí Ostravsku. V důchodovém věku se přestěhoval do rodiště, skončil s lékařským povoláním a věnoval se vedení obecní kroniky a historii Valašska.

BSSSM, seš.5 (17.)Ostrava 2004. S.92–93.

MUDr. Vladimír Kulíšek

Studoval na vídeňské vysoké technické škole a také navštěvoval přednášky Adolfa Loose na jeho soukromé škole. V letech 1923 až 1926 pracoval jako kreslič v Loosově ateliéru a zůstal jeho spolupracovníkem. V letech 1926 a 1927 s ním pracoval na pařížských zakázkách a později vedl společný ateliér ve Vídni. Od roku 1928 se podílel na všech tamějších pracích. V roce 1931 navrhl spolu s Loosem domy pro sídliště Baba v Praze. Až do roku 1938 pracoval samostatně v Rakousku i Československu. Jemu je třeba děkovat za počátek sbírání Loosova díla a i za dodnes základní monografii, vydanou r.1930 v eNeues Bauen in deelt. Jeho samostatné práce byly zčásti určeny pro české území. V roce 1937 opustil Vídeň a zůstal rok v Československu, kde v letech 1936/37 postavil rodinnou vilu s charakteristickou prostorovou kaskádou nedaleko přehrady v Jablonci nad Nisou a v letech 1937/38 zde popsanou vilu v Hronově. V r. 1938 přesídlil do Hradce Králové. Myšlenku Loosova Raumplanu uskutečnil v Semlerově bytě v Plzni (1932) a ve vile Dr. Kantora v Jablonci nad Nisou (1934.V roce 1939 opustil Československo a emigroval přes Anglii na Nový Zéland. Po skromných začátcích se brzy stal vedoucím architektem podniku Fletcher Construction v Aucklandu, v němž působil do roku 1960. Poté již pracoval pouze jako volně tvořící architekt. Zemřel náhle na srdeční selhání.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R 2008.; Skalický, Alexandr: Jindřich (Heinrich) Kulka – rodinný dům čp. 22 v Hronově. In: Časopis společnosti přátel starožitností 4/1998.;

R. 1883 zanechal v Kroměříži soudcovské praxe a věnoval se hospodářské a politické činnosti. Od r. 1884 byl členem obecního výboru a v r. 1887 byl zvolen prvním českým starostou města. Má zásluhu na rozšíření českého gymnázia na vyšší, na založení učitel. ústavu, reálky, hospodářské školy, mlékárenské školy, postavení ústavu pro choromyslné, zřízení starobince, chudobince, zregulování Moravy ad. Úřad starosty vykonával 9 let. Byl dlouholetým předsedou Hospodářské jednoty záhlinicko-kvasické, poslancem říšské rady. Čestný občan řady měst.

Doležal, J. : Hospodářská výstava v Kroměříži 1911. Kroměříž 1911, S. 25 – 29. Foto. ;ZMK 1987, č. 6, S. 118 – 119. ;

Příbuzná prof.F.J. Mošnera(porod­ník).Autorka práce o zakladateli sociální hygieny Eduardu Reichovi, pojednání o nejstarších olomouc.lékárnách v r.1962, členka sekce dějin lékařství VSMO od založení.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1985, srpen, S.2.;.

Narozen u Nymburka. vyučil se knihkupcem v Jičíně v letech 1905–1907. Poté sehnal místo pomocníka v novém knihkupectví v Mostě nazv. Severočeské menšinové knihkupectví. Další štace byla v Prostějově a od listopadu 1910 v Olomouci, kde se v červnu 1912 oženil s Františkou Othovou. Měli 5 dětí. V letech 1915–1918 se účastnil 1. světové války. Po skončení války se vrátil do Prahy, kde v roce 1919 byl vedoucím knihkupectví nově vytvořené Československé strany lidové a zárověň vzniklo vydavatelství U zlatého klasu, které působilo do r. 1923. Poté založil vlastní nakladatelství a knihkupectví ve Voršilské ulici. V roce 1934 nastala krize a nakladatelství muselo být zlikvidováno.

Wikipedie.cz

Rozená Snášelová. Absolvovala Obchodní akademii v Olomouci, poté VŠP v Opavě a pak vystudovala FFUP v Olomouci a promovala v roce 1963.Studovala češtinu, ruštinu a později angličtinu.. Zprvu pracovala jako středoškolská profesorka v Rýmařově, kde učila češtinu, němčinu, angličtinu. Později na Ekonomické škole v Ostravě. Publikovala v Hostu, Literárních novinách a v periodiku Mosty. Její první knižní debut zmařil rok 1968 a doba normalizace. Byla vykázána ze školství. Publikovala pak články zejména o zvířatech, spolupracovala s manželem, terenním zoologem Ludvíkem Kuncem (1934).. Textově se podílela na zpracování jeho devíti knižních titulů, ponejvíce o šelmách. V roce 1994 debutovala s knihou Rozumbradí. V roce 2006 vyšla v nakladatelství Repronis kniha „Opíjení rohlíkem aneb zlaté oči“ (2006)a o rok později " Děckoviny staromódní a novomódní", kde vzpomíná na své dětství na Hané. Obě knihy ilustroval její manžel Ludvík Kunc.V roce 2014 vyšla pro přátele kniha " Zrcadlo azuroivých dob (2014).

Předsádka knihy. Děckoviny staromódní a novomódní. Ostrava 2007. Galerie rodáků ze dne 9.7.2014. Osobní dopis ze dne 11.7.2014.

Fotografie z osobního setkání v Olomouci dne 22.7.2014.

Věnoval se hře na klavír a varhany, učil se u Josefa Richtra. Vystudoval gynmázium v Olomouci a varhanictví u dómské kapituly ve Vídni. 1828–1857 byl varhaníkem u Sv. Mořice a od roku 1956 v arcibis­kupském chrámu. Zastával funkci věžného trubače. Byl vyhledávaným učitelem hry na klavír i varhany.

Československý hudební slovník osob a institucí.1.Praha 1963.S.791;