Osobnosti Moravy.eu

V roce 1924 abs. ČVUT Praha architekturu, spoluzakladatel Osvobozeného divadla v Praze r. 1924. Realizoval úpravu hrobu Jiří Wolkra v Prostějově r. 1925. 1927–1929 působil v Olomouci jako šéf výpravy v divadle, od r. 1924 spolupracoval s ND Praha až do r. 1938. kdy odejel do USA. Zemřel na léčení v Bavorsku.

Toman, P.: Nový slovník ČSVU.I.Praha 1947.S.330.;Před­chůdci Národního divadla.Praha 1988.S.142–143.;.

Absolvoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze, později u prof.Myslbe­ka.R.1895 vstou­pil jako vedoucí do sochařské dílny Fr.Vyhnánka v Olomouci, později převzal svůj vlastní závod.Hodně cestoval, navštívil všechny světové výstavy sochařství, navštívil též Palestinu a Egypt.Provedl výzdobu arcibiskupství, representační sál, sochu sv.Václava tamtéž, reliéfní plastiky na záložně v Poštorné, sochy v Dubě nad Moravou, portréty osobností, sochy TGM ad.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.94.;.

Původním povoláním zdravotní sestra. Ve volném čase vede kroužek hadankářů a křížovkářů. Píše básně, zejména balady.

Hladká, Božena: Hanáci. Prostějov, Hádankářsko- křížovkářský kroužek 1980. 60 s.

Roku 1929 absolvoval reálku v Šumperku a v roce 1934 Vojenskou akademii v Hranicích. Až do rozpuštění čs. armády (březen 1939) byl důstojníkem čs. armády (Bratislava), potom až do začátku prosince byl příslušníkem vojenské ilegální organizace v Praze. Od konce roku 1939 příslušník čs. zahraničního vojska ve Francii (od 12.4.1940; velitel dělostřelecké baterie), po vylodění v Anglii (7.7.1940), velitel protiletadlové baterie, po ukončení náletů na Anglii absolvoval „Polskou válečnou školu“ s paradesantním výcvikem (1942–43; Peebles ve Skotsku). Potom byl převelen do SSSR, dorazil tam 12. listopadu 1943. Od 9.1. do 30.4.1944 vedl výcvik 2. čs. sam. paradesantní brigády (Jefremovo), o počtu asi 2800 parašutistů. Od 10. června 1944 již jako náčelník štábu vedl další výcvik parabrigády u města Proskurov (viz jeho fotografie v knize „Vojenské dějiny Československa“, str. 373), se kterou (11.-19.9.1944) se účastnil těžkých bojů „u Dukly“, na polské straně (prostor mezi Krosnem a Sanokem). Potom od 20.9. do 6.10.1944 byl ve štábu čs. armádního sboru, v noci 6.10.1944 byl s generálem Viestem vysazen na letiště „Tri duby“ na pomoc SNP. Po vojenské porážce povstání a po ústupu do hor, byl 30.11.1944 u Horní Lehoty těžce zraněn. Potom až do osvobození (8.3.1945) byl ilegálně, pod cizím jménem léčen v nemocnici v Podbrezové. Za aktivní účast ve 2.světové válce byl vyznamenán:

Prezidentem E. Benešem (za uznání bojových zásluh, za osobní statečnost před nepřítelem, za uznání vynikajících vojenských činů mimo boj): „Československým válečným křížem 1939“ (třikrát; v období srpen 1945-leden 1946), medailí „Za chrabrost“ (dvakrát; v období srpen-září 1945) a medailí „Za zásluhy I. stupně“ (červenec 1945).
Předsednictvem Slovenské národní rady (za zásluhy o obnovení Československé republiky) „Řádem SNP I. třídy“(březen 1946).
Ministrem národní obrany ČSR těmito medailemi: Odznak za těžká zranění (dvakrát), Odznak československého partyzána, Pamětní medaile Velké Británie, Pamětní medaile Francie a Pamětní medaile SSSR.
Dále potom i těmito zahraničními vyznamenáními;
Britským „Válečným křížem s korunou I.třídy“, sovětskou medailí „Za Pobedu nad Germanijem“ a jugoslávským řádem „Partyzánská hvězda II.třídy“. Po válce absolvoval „Válečnou školu generálního štábu“ v Praze (1945–46), již ve funkci náčelníka štábu 1. čs. obrněné divize v Praze (1946–47), byl však „za hanobení SSSR“ zbaven této vysoké funkce (13.12.1947) v ČSLA. Po únoru 1948 byl degradován na velitele praporu v Karlových Varech, později v Bruntále, odkud 16.11.1948 emi­groval do SRN (ilegální překročení státní hranice v prostoru hory „Dyleň“). Dne 14.12.1949 odejel do Austrálie, kam dorazil 30.1.1950. Tam zpočátku pracoval jako dělník a potom jako úředník v Adelaide. Od dubna 1951 byl u firmy prodávající motorová vozidla v Sydney, od prosince 1951 do srpna 1952 byl zaměstnán jako účetní a pomocná administrativní síla na velikém statku (asi 2 miliony akrů půdy), v N.W. Queenslandu. 29.8.1952 odletěl do Honolulu (Havajské ostrovy), kde byl přijat jako „permanentní rezident“ Spojených států. Od 8.9.1952 až do konce roku 1979 byl zaměstnán jako instruktor (učitel) pro cizí jazyky ve „Vojenské jazykové akademii Pentagonu“ v USA (Army language School, California, Presidio of Monterey),

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava, 1995.S.51–52.; Biografii zpracoval MVDr. Josef Hlásný, CSc. – http://www.bludov.cz/…-Hlasny.html http://www.bludov.cz/…/B-04-10.pdf

Řezbářskou praxi ve Vsetíně, Praha od r. 1909, abs. AVU 1914, prof. Myslbek. Asist. kreslení v Brně. Autor Smetanova pomníku v Holešově, vnitřní výzdoby městské spořitelny v Prostějově.

Toman: NSČSVU 1947.I.-S.340.;.

V letech 1912–1920 studoval na gymnáziu v Přerově. Národní umělec 1981.

Čeští skladatelé současnosti.Praha 1985.S.96–97.fotografie; ČBS.Praha 1992.S.214.;

V roce 1969 abs.FFUK Praha dějiny umění, 1970 Phdr, 1980CSc.1974–1981 odb.as.KVTV FFUP.Autor vědec.studií z obl.památkoví péče a dějin výtv.umění, zejm.středověku a renesance.Pozornost věnuje městu Olomouc.Spolu­zakl.symp.His­torická Olomouc.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc.

Roku 1939 abs. AVU v Praze u prof. Španiela. I.cena za sochu sv.Jiřího pro Kardějov. Restauroval některé sochy v kostele P.Marie Sněžné v Olomouci a v Klášterním Hradisku. Získal Maudrovu cenu od ČAVU v Praze.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947, S.343.; Toman, P.: Dodatky.Praha 1955, S.69.;. http://www.kojetin.cz/…u_hlobil.php

Psal taneční skladby pro klavír a pochody pro 4 ruce. " Pozdrav z Milovan", polka Na ledě. Napsal skladbu pro klavírní trio Vlny života (1894).

Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.445.;.

Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval v r. 1897. Pracoval jako referent památkového odboru města Prahy. Objevil základy 27 románských domů. Patřil k uznávaným odborníkům mezi památkáři. Byl členem Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci. Byl zetěm malíře Mikoláše Alše.

Gračka, Fr. : Čechy pod Kosířem, Obec Čechy pod Kosířem 2000, S. 32–33.

JUDr. Rudolf Hlubinka

Narozen na Trutnovsku. Po vysokoškolských studiích působil na Husitské ČEFB v Praze, kde v roce 1935 jmenován docentem křesťanské sociologie. Koncem 30. let emigroval do Londýna a po návratu z emigrace se stal řádným profesorem. V letech 1946–47 děkanem fakulty. Katedru sociální teologie řídil prof. PhDr. F.M.Hník v letech 1950–1955. Poté odešel do Olomouce, kde zvolen biskupem CČS. V roce 1961 vážně onemocněl a byl penzionován.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno MU 1998. S.181.;

V roce 1879 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté absolvoval práva v Praze. V Prostějově se zřídil advokátní kancelář, účastnil se zde národního a spolkového života. Starosta Sokola, předseda pěvec. spolku Orlice, kde též zpíval /tenor/;Přátelství s O. Přikrylem a O. Březinou. Přispíval do Humoristických listů. V r. 1903 vydal u Prombergra knihu " Hanácké obrázky", obsahující 10 hanáckých črt.

Ethen, Valdemar: Portéty a siluety.1.Prostějov 1926.S.153 –155.;.

Studoval AVU Praha, prof.J.Obrovský a K.Minář.Od r. 1946 člen Moravskoslezského sdružení VU a od r. 1948 Sdružení umělců slezských v Opavě a SČVU. Otec výtvarníka Miroslava Holase (* 1938).

Rohel,J. – Pietoň, Č.: Ota Holas. Ostrava 1979.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. S.8 (20). Ostrava 2006.;

V letech 1945–1950 studoval AVU v Praze u J. Obrovského a K.Mináře. Od r. 1946 členem Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců. Po založení Svazu čs. výtvarných umělců se stal jeho členem. Vycházel z impresivního pojetí malby. Maloval často Ostravu a přírodu. Vystavoval zejména v haleriích Dílo v Ostravě, Opavě, Havířově, Olomouci..

BSSSM, seš. 8 (20.) Ostrava 2006. S.45.

Vyučen v reklamním ateliéru fy Rolný v Prostějově. Studoval 2 roky v soukromé škole – obor užitá grafika a propagace a 1949 – 1952 na katedře výtvar. výchovy PdF UP. Pracoval jako návrhář v Oděv. závodech Prostějov, od r. 1952 v MŽ Olomouc. 1958 dal podnět k vzniku tvůrčí skupiny mladých výtvarníků " OHNISKO"(M. Holec. , M. Hořínek, M. Kostka, R. Mašata . . . ) Výstavy v zahraničí: Itálie, Řecko, Bulharsko, Jugoslávie, Švýcarsko, Kuba, Německo, SV Olomouc 1963.
Klíčovým tématem Holcovy poezie je láska k ženě, přírodě i k tradicím. V jeho básních zní i folklorní melodie, verše chutnají po víně, zní houslemi, cimbálem a voní lesy i šuměním vody. Všude je poznat něhu, krásu i harmonii a to nejen ve výtvarném, ale i básnickém a hudebním pojetí. Autor 17 básnických sbírek, které se ale utopily při povodni v roce 1997.

Stratil, V. : Život výtvarníka M. Holce. In: Středisko. Olomouc 1986, č. 10, S. 144–145. ;. Beletrie: Z uzlíčku poetických záplat (BB 1995); Holec 1925–2000 (BB 2000); Podívaj sa cérečko, jak mě píše pérečko: poezie, kresby, úvahy: voděnka – víno – mudrování (BB 2007); Rosení, osení, sen: Chrámová píseň rosu dejte nebesa (BB 2009). Výbory: Stopy v čase (BB 2003). Příspěvky ve sbornících: O múze olomoucké a lidech kolem ní (2003); Haná v poezii (2008); Verše z [(22)2 + 22] ateliérů (2010). LITERATURA

Studie a články: -mv-: Jak se rodí malíř, Hanácký kurýr 1995, č. 44; B. Kolář: Ateliérový den Miloslava Holce, Hanácké noviny 12. 12. 1995; B. Kolář: Tvůrčí osobnost, pro Olomouc evidentně blahodárně, in: Z paměti literární Olomouce 2 (2006); -das-: Klub vyzdobila lehká ruka osmdesátníka, Prostějovský den [České Budějovice] 12. 4. 2006; -gor-: Jak potkal myšlenku v rosném ránu, Prostějovský den [České Budějovice] 19. 4. 2006; D. Sekanina: Bohém Holec si dnes v Duze zalistuje svými Stopami v čase: dnešní den je poslední, kdy se můžete potěšit jeho obrazy, Prostějovský den [České Budějovice] 10. 5. 2006; -bk- (B. Kolář): Štíření v Olomouci, in: Almanach Literárního klubu Olomouc 2006–2011 (2011); -bk- (B. Kolář): Vernisáž výstavy Fotografové, filmaři, grafici a ilustrátoři LKO, in: Almanach Literárního klubu Olomouc 2006–2011 (2011). Recenze: Rosení, osení, sen: M. Blahynka: Za básníka a kreslíře Holce, Obrys – Kmen 2010, č. 23. Rozhovory: A. Melkusová: Miluji slunce, moře a víno, Olomoucký den 1. 7. 2005; M. Čermáková-Obršálová: Miloslav Holec – malíř, básník, Kdy-kde-co v Olomouci 2005, č. 11. UKÁZKA Z OHLASŮ

O hloubce Holcovy poezie svědčí jeho přístup k jazyku. Ke každému slovu dokáže objevit dostatek synonymních výrazů, jež do básně vkládá jako kaskádu poetických přístavků, které i všední jev promění v polyekranovou záři. Síla jeho výrazu se násobí tématem: ne ve smyslu aristokratickém a výjimečném, ale naopak v objevování krásy, která je každému na dosah ruky. B. Kolář: Tvůrčí osobnost, pro Olomouc evidentně blahodárně, in: Z paměti literární Olomouce 2 (2006), s. 316. SOUVISEJÍ­CÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Rodným jménem Kuklová. Provdaná poprve – Vejsadová, podruhé Holečková Jako malá vyrůstala v rodišti. Když začala válka, přestěhovala se do Kyšperka (nyní Letohrad).Po válce se přestěhovala s rodiči do Šumperka, kde začala studovat Obchodní akademii, ale nedokončila jí, neb se provdala a narodil se jí syn Richard. Po třech letech se rozvedla. Aby uživila svého syna, začala roku 1955 bez hereckého vzdělání, působit jako herečka v Severomoravském divadle v Šumperku. Zde se seznámila se svým druhým manželem Jiřím Holečkem, který nastoupil jako herec do divadla. Oba pak odešli do nového divadla v Chebu. To už měla druhého syna Jirku. Od roku 1961 byla na dvacet let členkou a oporou Krajského oblastního divadla Cheb Po roce 1968 byl její manžel Jiří Holeček, který pracoval v divadle jako režisér a dramaturg z politických důvodů propuštěn. Na konci kariéry působila v plzeňském Divadle J. K. Tyla (1981–89). Zde jí zachytil v tv. záznam inscenace Ivanov (1984), byla ale hlavně výraznou herečkou velkých shakespearovských postav. Její zkušenosti před film. kamerou spočívají pouze ve třech epizodních roličkách, a to v komedicích V. Čecha Štika v rybníce (1951) a J. Macha Florenc 13,30 (1957) a po delší odmlce zatím naposled jako sousedku v Schulhoffově kriminálce Po stopách krve (1969).
Nyní žije v Chebu.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DŮ 1959, S. 256. http://www.osobnosti.cz/…oleckova.php http://libri.cz/…m/heslo/1422

Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí, jeho otec byl báňským úředníkem, matka v domácnosti. Po maturitě na Státní prům.škole vyšší strojnické v Ostravě-Vítkovicích nastoupil vojenskou presenční službu, během, které absolvoval školu pro důstojníky letectva v záloze. Po ukončení vojenské služby se vrátil do Ostravy, rok nenašel zaměstnání, (byla krize), proto se vrátil v r.1934 k letectvu do dobrovolné další činné služby u 2.leteckého pluku Dr.Edvarda Beneše v Olomouci, nejdříve jako podporučík-pozorovatel, od r.1935 poručík polní pozorovatel, od r.1936 letec pozorovatel za noci (absolvoval kurz nočního létání), ještě v r.1936 jmenovanán poručíkem letectva z povolání, v r.1937 velitel fotočety u technické letky, od září 1938 letec 63. letky, která byla převelena z Olomouce na nové letiště v Přerově. Vynikající letecký fotograf. V létě 1938 provedl spolu s letci por K.Mrázkem a por.Fr.Fajtlem několik výzvědných letů nad německým územím.Podle hodnocení jeho nadřízených patřil mezi vynikající důstojníky a vlastence. Byl také všestranným sportovcem, atletickým závodníkem a funkcionářem Sokola Olomouc. Po 15.3.1939 technikem na koksovně dolu František v Ostravě-Přívoze. Stal se členem vojenské odbojové organizace Obrana národa, kde působil jako velitel ON v Moravské Ostravě. V říjnu 1939 se oženil po desetilté známosti (letci se směli ženit až ve třiceti letech) s Olgou, roz.Lubovskou ze Slezské Ostravy. 22.března 1940 byl zatčen gestapem, vězněn v Ostravě, Ratiboři. V, Olomouci, souzen u stanného soudu v Brně a poté z Ostravy odvlečen do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku s poznámkou „návrat nežádoucí“, kde byl zavražděn lékařem SS. Svou dceru nikdy nepoznal, narodila se
v době, kdy už byl ve vězení. Jako účastník domácího odboje za 2.světové války byl posmrtně povýšen na štábního kapitána a vyznamenán Čsl. válečným křížem z r.1939. Jeho jméno je uvedeno na pomníku rodinného hrobu a rovněž na pomníku padlých na centrálním hřbitově v Ostravě a také na dlouhém seznamu padlých v Památníku Ostravské operace v Hrabyni. Je i na malém pomníčku před Ostravskou sokolovnou a na pamětní desce v koksově František v Ostravě-Přívoze.

Loucký, F.: Mnozí nedoletěli.Praha 1989.S.265.;Fajtl, F.: Sestřelen.Praha 1969.;Fajtl, F.: Vzpomínky na padlé kamarády.Praha 1980.S.125–135.;. Dodatky od dcery Miroslavy Kníchalové z Ostravy Některé reálie sepsal ostravský vysokoškoslký pedagog, spisovatel a publicista PhDr.Ivo Stolařík, CSc, za války rovněž odbojář.

První sportovní komentátor ČST 11.2.1955.Spo­luautor publ.Život bez nedělí.1968.;

Kdo je kdo v Českosloven­sku.1.Praha ČTK 1969, S.267.;.

Studoval gymnázium v Bohumíně a poté studoval LF UP v Olomouci. Promoval roku 1969 a poté působil ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Přednostou LDN v prostějovské nemocnici a primář rehabilitačního oddělení Olomouc. Taky měl soukromou ordinaci v Příkazích a začátkem let 1992 primář LDN a rehabilitačního Odborného léčebného ústavu v Pasece.

Osobní sdělení /hš

Dekorační malíř a krajinář.1875–1880 zaměstnán ve Vídni v ateliéru dvorních dekorač.malířů a abs.zde AVU.Poté odešel do Paříže.R.1883 byl povolán do Prahy k Národnímu divadlu, kde byl zaměstnán do 31.7.1924.První scénograf ND.

Toman, P. : NSČSVU I. Praha 1947, S. 365. ; Glivický, J. :=Štafeta, 15, 1983, č. 4, S. 32, 1 obr. ; Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha, Academia 1988, S. 156. ;.

Studoval českou reálku v Olomouci. Po vysokoškolském vzdělání, kde žákem Maxe Švabinského, byl prof.kreslení r.g.Litovel 1929–1957/za okupace v Olomouci/poté ve Štěpánově od roku 1965, bydlel v čp.145..Č.: akty, portréty, zátiší, krajiny, kytice, volná a užitá grafika, dřevoryty, exlibris. Mnoho jeho obrazů je motivováno rodným krajem. Vystavoval v Uničově, Olomouci, Prostějově, Brně, Zlíně, Třebíči, Chrudimi, Litovli, Praze a v Mohelnici. Zemřel v olomoucké nemocnici.

Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci.In: Osmdesát let gymnázia v Litovli 1901–1981.Litovel, 1981.S.126–127.. Kulturní kalendář Mohelnice 1968, č.2. Toman, P.: Slovník nových výtvarných umělců.I. Praha 1947. S. 364.

Od r.1948 člen Divadla Spejbla a Hurvínka v Praze. Od r.1972 stálý vodič loutky Spejbla. Zasl.umělec 1984.

Přehled činnosti čs.divadel 1958, Praha DÚ 1959, S.120.; Malá československá encyklopedie, 2.díl, Praha 1985, S.818.; ČBS XX. stol., 1.díl. Praha 1999;

Od r. 1941 v angažmá divadla Větrník, Intimní divadlo Praha, Ústí nad Labem, Teplice, Písek (uměl. ředitel), Kladno, od r. 1953 Divadlo Jiřího Wolkra Praha.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 120. ;

Otec byl zednický polír a matka v domácnosti. V r. 1930 se rodiče přestěhovali do Vážan u Kroměříže (n.m.č.města), kde se v r. *1931 narodila sestra. V září 1935 zemřel otec po smrtelném úrazu na stavbě ve Zlíně. Tomáš navštěvoval obecnou školu ve Vážanech, od r. 1941 měšťanskou školu a reálné gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v r. 1949. Poté studoval pedagogickou fakultu UP v Olomouci, původně učitelství pro 1.stupeň základních škol, v následujícím roce přestoupil na tříletý studijní obor učitelství pro 6. až 9. ročník. Od listopadu 1952 – říjen 1954 absolvoval vojenskou základní službu v Prostějově a v Košicích na Slovensku. V období 1954–1955 učil na Obchodní akademii v Olomouci, a v letech 1955–1957 na Průmyslové škole stavební v Lipníku. Od září 1957 do srpna 1961 ředitelem Domova mládeže v Prostějově. Od září 1961 ved.vycho­vatelem v učňovském domově Olomouci, Štursova ul. Pak dvacet let (1962–1982) učitelem a zást.ředitele na SOU v Olomouci. Mezitím v letech 1960–1963 dálkově studoval pro 6. – 9 roč. komb. biologie – chemie – práce na školním pozemku. V r. 1981 absolvoval doplňující závěrečnou zkoušku na přírodovědecké fakultě UP :obor biologie – chemie a v r. 1982 rigorózní zkoušku z biologie a didaktiky na pedagogické fakultě UP. Od 1.10. 1983 do konce června 2002 působil PaedDr. Homola jako odborný asistent na katedře biologie na pedag.fak.UP. Má dva syny, oba absolventi Přírodovědecké fakulty UP. Publikoval v odborném a vlastivědném tisku, autor vysokoškolských miniskript. V 1987–1990 předseda VSMO, člen botanické společnosti AV a 2 roky předseda Městské organizace Čs.svazu ochránců přírody v Olomouci (1985–1988). Člen České botaniscé společnosti od r. 1979. Zájmová činnost: filatelie, kaktusářství.V pos­ledních letech zpracovával ze sbírky VSMO činnost význačného olomouckého botanika jm. Heinrich Laus (1872–1941).

Homola, Tomáš: Zámecké parky a zahrady v olomouckém okrese. Středisko. Sborník VSMO 1987–1988, č.11. S. 109–121.; Houfek,J.: PaedDr Tomáš Homola.Preslia, 62, 1990,č4. S 381.;

PaedDr., Mgr. Tomáš Homola

Narozen na Kroměřížsku.

Sestra Jaroslava a Petra Křičky.V letech 1909–1918 působila jako učitelka v Přerově a v Brně. Od r. 1939 žila v Hutisku, o. Vsetín (n.Hutisko-Solanec) a v létě zajížděla na Maršovskou rychtu-kde vznikly její „Besedy s dědouškem Ondráškem“. Básně a povídky publikovala časopisecky. Psala do Lidových novin. Na Valašsku se věnpvala vlastivědné práci. Napsala veršované knihy pro děti " O Megeře" a „Na Poskle“. Zapisovala valašské písničky.Překládala P. Verlaine, H. Hesse, V. Hugo. Pohřbena v Novém Městě na Moravě.

Slovník spisovatelů z okresu Žďár nad Sázavou.Velké Meziříčí 1992.S.220.;.Fa­bián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S.52.;